Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.10 hodin)
(pokračuje Jan Berki)
Tak druhá: „Já se stále nemohu smířit s tím, co tady zaznělo v rámci prvního i druhého čtení. Že není nutné zákon, kterým skutečně podmiňuje Evropská komise čerpání evropských fondů s ní vůbec diskutovat. Evropská komise tímto zákonem od začátku sleduje tři cíle. První je depolitizace systému, druhý je profesionalizace a stabilizace a já se obávám, že tak, jak vlastně všichni čteme dneska ten návrh, tak to bohužel nenaplňuje ani jedno z těch kritérií.“ Zkuste si opět prosím tipnout, kdo tuto větu prohlásil. A je to... Prosím, abyste na mě nepokřikovali. (Reaguje do pléna.) A je to současné europoslankyně Klára Dostálová při projednávání sněmovního tisku 215 ve třetím čtení. A rád bych z toho zase vytáhnul to, aby když se dneska bavíme o zákonu, který mění ten služební zákon, tak jestli pořád odpovídá těm třem kritériím, která tu paní europoslankyně zmiňovala.
Třetí citace.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom pardon, abychom udrželi opravdu tu věcnost, jestli by šlo zkrátit tu přestávku mezi tím zadáním a odpovědí.
Poslanec Jan Berki: OK, já jsem chtěl dát, většinou jsem zvyklý žákům dávat čas na to, aby chvilinku přemýšleli a poslanci to viditelně nepotřebují. „Já jsem na Ministerstvu vnitra byla v roce 2015, kdy se připravoval poprvé prakticky služební zákon, který měl jednu z klíčových podmínek a to je odpolitizování státní správy. Bylo to velmi bedlivě sledováno i evropskými institucemi, protože pokud by Česká republika toto nenaplnila, tak by nemohla čerpat evropské finanční prostředky. Teď důležitá věta. O to víc mě mrzí, že tato vláda první, co udělala, tak přinesla nový služební zákon.“ Nebudu vás tedy napínat. Současná senátorka Jana Mračková Vildumetzová u sněmovního tisku 673 v prvním čtení, což byl mimochodem ale návrh, který prošel klasickým připomínkovým řízením, protože to byl vládní návrh.
A poslední: „Možná mám k tomu trošku něco jiného. Víte, sama jsem úředník a domnívám se, že většina těch lidí skutečně dělá svoji práci, s prominutím, bez ohledu na to, kdo je ve vedení ministerstva a jenom proto, že přišli za určité éry nebo za přítomnosti někoho neznamená, že nedělají svoji práci, dělají jí odborně a takovéto věci, které mi připomínají trošku čistky nejsou úplně na místě. Domnívám se, že systemizace bývá zneužívána opravdu k odstraňování nepohodlných osob. Je mi to líto.“ Zuzana Ožanová, sněmovní tisk 673, třetí čtení.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní tedy v sloučené obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Karel Haas.
Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se přihlásím pouze do obecné rozpravy. Pozměňovací návrh předkládat žádný nebudu, ale přesto chci nějak zhodnotit stav, obsah těch dvou spojených projednávaných tisků, protože ten vývoj mezi prvním, druhým čtením byl samozřejmě poměrně turbulentní z pohledu pozměňovacích návrhů. A několik obecných zamyšlení. Já se vyčlením, dá se říct, z toho opozičního volání o tom, že sněmovní tisky, které dnes projednáváme, jsou nějakým koncem demokracie. Myslím, že to je stejně jako přepjatý pohled, jako jsou některé názory zase ze strany koaličních kolegů, kteří, řekněme, takzvaně tlačí ten návrh na sílu. Já začnu citací z výborného semináře, který uspořádal a děkuju mu za to, prostřednictvím pana předsedajícího, kolega Karel Dvořák. Myslím si, že pro všechny z nás, kteří se nějakým způsobem v oblasti problematiky státní služby a teď těch projednáných tisků se tomu věnujeme, tak ten seminář byl opravdu velmi užitečný a tam zpracovatelé analýzy Státní služby 2.0, té nejnovější analýzy o stavu nedostatcích systému státní služby v České republice, tak tam měli jeden velmi silný slide. Na tom slidu stálo: Státní služba přinesla dodržování procesů, státní služba nepřinesla doručování výsledků. Tam jsme se dostali po 11 letech účinnosti státní služby v České republice. Tady z toho důvodu si já dovoluju říci a odéeska v tom je konzistentní. My jsme v roce 2014, kdy se přijímal zákon o státní službě, tehdy pod velkým politickým tlakem i tehdejšího prezidenta, z důvodu, které s tím paradoxně vůbec nesouvisely, tak jsme jako jediní navrhovali zamítnutí tehdejšího návrhu zákona. Dospělo to v zásadě tam, kde jsme jako odéeska v roce 2014 to předvídali. Návrh zákona o státních zaměstnancích a to teď směřuju ke kolegům z opozice, velmi věcně jim říkám, myslím, že je naprosto neobjektivní tvrdit, že to je konec demokracie, že to je zákon o vyhazovech a tak dále. Konec demokracie to určitě není. 22 let, 22 let od vzniku samostatné České republiky v roce 1993 do konce roku 2014 ta situace přece nebyla tak, že by se tady hroutila demokracie.
Neměli jsme zákon o státní službě, přesto se žádná demokracie 22 let nehroutila. Naopak se ta česká demokracie od roku 1993 do toho roku 2014 nějakým způsobem vyvíjela, rozvíjela, bylo to nepochybně souladné. I tehdejší stav bez zákona o státní službě s čl. 79 odst. 2 Ústavy České republiky, který předjímá speciální zákon pro zaměstnance alokované v ministerstvech a ústředních správních orgánech, ale nepředpokládá to, že to musí být povinně systémem státní služby. Ta situace nebyla nepochybně protiprávní ani z pohledu evropského práva nebo evropských pravidel. Tím se poměrně často také zaštiťují odpůrci projednávaných sněmovních tisků 76, 77, viz stav samozřejmě mezi služebním zákonem z roku 2002.Tehdy se z něj aplikovala jen velmi malá část. V zásadě neexistoval ten systém státní služby a zase 1. lednem 2015 nic nám v té době Evropská unie nevytýkala, že by ten stav byl nějakým způsobem protiprávní z pohledu evropských pravidel.
Čili určitě to není otázka konce demokracie, určitě tady není žádný rozpor s ústavou, určitě tady není žádný rozpor s evropským právem. První poznámka.
Druhá poznámka. Proč já obhajuju to, že je smysl a účel návrhu zákona. Já za chvilku přejdu k silné kritice toho, jak to koalice provádí, ale ten smysl, účel dává logiku i z toho důvodu, že v zemi, ve které máme něco přes 5 milionů zaměstnaných osob, tak máme čtyři naprosto rozdílné právní úpravy zaměstnávání lidí. Máme pracovní poměr, v něm ještě máme podmnožinu plné pracovní smlouvy a dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr – DPP, DPČ. Máme úředníky státu pod státní službou, máme úředníky územních samosprávných celků. To jsou přece také, slouží, řeknu v tom dobrém, nejlepším slova smyslu této zemi. A mají speciální zákon o úřednících územně samosprávných celků, který je ale postavený na podvozku soukromého práva tam, kam směřují sněmovní tisky 76, 77. A máme různé sektorové zákony pro příslušníky našich ozbrojených sborů, kteří samozřejmě mají specifickou úpravu.
Myslíte si, že pro zemi, která má zhruba, jak říkám, 5,2, 5,4 možná milionů zaměstnaných lidí, je tam materialita zaměstnávání lidí v této zemi, fakticita tak rozdílná, že máme mít čtyři rozdílné právní úpravy? A ještě to uvedu na úplně konkrétním příkladu. V čem se prosím vás věcně fakticky liší práce skvělého úředníka, který na Ministerstvu pro místní rozvoj dělá agendu stavebního práva? V čem se liší ta fakticita od úředníka, který to dělá na kraji a je pod úředníky územních samosprávných celků? Vůbec v ničem. A dneska mají dvě naprosto rozdílné úpravy. Ten úředník na ministerstvu je v té byrokratické atomové elektrárně v zásadě správního řízení a správních procesů. Ten úředník na kraji, který dělá tu samou agendu, tak je v režimu výrazně volnějším úředníka územních samosprávných celků, který je postaven na podvozku zákoníku práce na podvozku soukromého práva. Druhá poznámka. ***