Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.20 hodin)
(pokračuje Karel Haas)
Třetí poznámka. Mám rád, když se věci, analytické materiály, prezentují opravdu objektivně. To, že ani současná veřejnoprávní, de facto správní úprava státní služby, ale ani ta soukromoprávní, ke které projednávané tisky směřují, není žádným bubákem, žádným strašákem, tak z té analýzy, kterou se tady dnes řada kolegů zaštiťovala... Z nejnovější analýzy Státní služby 2.0, vám ocituju. Pro vás pro všechny je to na straně 47, kdo si to bude chtít zkontrolovat: Pro dosahování většiny cílů přitom není určující, v jakém právním vztahu jsou agendy úřadů vykonávány. Zda ve služebním nebo pracovním poměru. Závorka. Srovnatelné je to s úpravou úředníků územních samosprávných celků. Konec závorky.
Teď to nejpodstatnější. Oba přístupy k úpravě právních poměrů jsou legitimní. Takže jenom vlastně poprosím všechny z nás. Teď spíš je to věcně prosba ke kolegům z opozice. Opravdu takový ten bubák toho, že se na nás a na Českou republiku řítí nějaká antidemokratická pohroma, není objektivní. Právě ona analýza Státní služby 2.0 to takto výslovně potvrzuje. Proto jsem z ní chtěl citovat.
Teď se dostávám ke kritice z mého pohledu směrem doleva. Já jsem tady – vlastně vystoupil jsem z toho davu a řekl jsem, že ten směr, smysl, účel, je správný, to překlopení na soukromoprávní, mnohem pružnější poměry je legitimní. 90 000 úředníků územních samosprávných celků si určitě nestěžuje na úpravu, ve které fungují. Tak já zas na druhou stranu říkám: Ten proces, kolegové, kteří jste se podíleli na tvorbě těch návrhů, tak je to – v tom zase mají moji kolegové z opozice naprostou pravdu – vlastně jak s tou velkou novelou stavebního práva. To je za čtyři minus. To se prostě jinak říct nedá.
Zase snad na objektivitu toho mého odsudku. Na projednávání na garančním ústavně-právním výboru bylo podáno 33 pozměňovacích návrhů ke sněmovnímu tisku 76 – k tomu jádrovému zákonu – a 14 pozměňovacích návrhů k sněmovnímu tisku 77. Z pohledu dnešního stavu je ten poměr, že dnes je v informačním systému nahráno – protože řada těch návrhů se promítla do usnesení ústavně-právním výboru – tak dnes je ke sněmovnímu tisku 76, 18 pozměňovacích návrhů, k tomu doprovodnému zákonu 15 pozměňovacích návrhů.
Zatímco většina pozměňovacích návrhů, které směřují k jádrovému zákonu, ke sněmovnímu tisku 76, nemám materiálně problém s tím, že by se jednalo o přílepky tak, jak je naprosto ustálená a jednoznačná přílepková judikatura Ústavního soudu, tak kolegové, naprostá většina – já tady uvedu několik, nebudu říkat všechny, ale uvedu ty nejkřiklavější – naprostá většina pozměňovacích návrhů – já jsem na to jako zpravodaj upozorňoval už na ústavně-právním výboru, nikdo se nechytil za nos, nestáhl to – tak naprostá většina pozměňovacích návrhů k tomu doprovodnému zákonu, to znamená ke sněmovnímu tisku 77, jsou materiálně přílepky. Prostě vůbec nesouvisí s tou materií, která je jádrem té právní úpravy.
Několik naprostých důkazů. Já se pak vrátím ještě ke dvěma z nich detailněji. Libor Vondráček pozměňovací návrh, který nazývám Malicherná pomsta prezidentovi republiky, odebrání pravomocí prezidenta republiky jmenovat vedoucí stálých misí České republiky u mezinárodních organizací. Omlouvám se, že jsem kolegu Vondráčka nejmenoval prostřednictvím pana předsedajícího. Omlouvám se za tuhletu věc, zcela vážně.
Kolegyně – ona se za to neurazí, je to prostě věcná poznámka – Zuzka Ožanová, prostřednictvím pana předsedajícího. Převod gesce nad informačním systémem pro vědu, výzkum, inovace z Úřadu vlády na MPO. Jak to souvisí s projednávanou materií? Vůbec nijak.
Abych z těch novějších, které nebyly nahrány na výbor, z těch dnes nahraných. Jak souvisí pozměňovací návrh pana kolegy Žbánka, prostřednictvím pana předsedajícího – to znamená, postavení tajemníků a řekněme ohraničení funkčních období tajemníků – s projednávanou materií? Vůbec nijak.
Pozměňovací návrh pana ministra – on tady není a jeho mohu oslovit napřímo – Borise Šťastného. Jak souvisí jeho pozměňovací návrhy, kterými se mění zákon o podpoře sportu – proto jsem chtěl uvést nejkřiklavější příklady – s projednávanou materií? Vůbec nijak. To znamená, zase rozhodně nepřipravuju žádnou ústavní stížnost. Já se snažím věci řešit podstatné a nepodstatné. Prostě materiálně jste tam naprostá většina z vás podali prachsprosté přílepky, nijak nesouvisející s tou materií. To je takto věcně odsouzeníhodné. To je bod, který jsem chtěl zdůraznit.
Předposlední bod, který chci zmínit. Vracím se ještě k tomu postavení současná – říkám to v uvozovkách – atomová elektrárna, v zásadě správní řízení nad fakticky zaměstnaneckými postupy – to je současná státní služba – versus úředníci územně samosprávných celků versus zaměstnanci. Tady chci zdůraznit ty počty. Přece vy z vás kolegové, kteří se bojíte toho, že úředníkům, kteří jsou dnes pod státní službou a pokračovali by v tom režimu nového zákona o státních zaměstnancích, se stane něco strašného, tak tím vlastně házíte přes palubu cca pět milionů zaměstnanců, kteří jsou v České republice pod velmi – to je to, co chci zdůraznit – ochranným nastavením českého pracovního práva, českého zákoníku práce.
Projednávaný zákon posouvá současné úředníky pod státní službou do pozice zaměstnanců. Dokonce v některých věcech budou mít ti úředníci postavení lepší. Třeba se k výpovědi – ale pořád musí být zachovány výpovědní důvody, pořád platí obecná úprava výpovědi v zákoníku práce – přibývá tam třeba projednání na základě pozměňovacího návrhu před služební komisí. To znamená, přece ten, kdo tvrdí, že najednou se velmi výrazně zhorší postavení státních úředníků dnes pod státní službou, tak tvrdí, že těch zhruba pět milionů zaměstnanců v České republice v soukromém i veřejném sektoru, kteří pracují pod zákoníkem práce, takže to jejich postavení je nějaké špatné.
Druhá poznámka. Myslím si, že tady bylo ne úplně férové... Teď k soudnictví a právní ochraně nebo k soudní ochraně zaměstnanců. Ano, i dnes se zaměstnanci, kteří se chtějí domoci soudní ochrany třeba před neplatností výpovědi z pracovního poměru, brání žalobou u civilního soudu na neplatnost výpovědi. No tak, odsuzujeme to, že takhle to v České republice funguje. Ten nástroj pracovního práva, pracovněprávního soudnictví, je naprosto nastavený v České republice funkční.
To, jestli to jednotlivý člověk využije nebo ne, jaká jeho asertivita, nebo není k takovéto právní ochraně, to přece je úplně jiná otázka. Ale to, že se tady odsuzoval navíc – opravdu jsem si ty citace tady poznamenal – s tvrzením, že soudní spory v České republice trvají desítky let, když podle statistik Evropské unie máme rychlosoudnictví, vždycky všechno může být lepší. To znamená, nechválím, že ho máme geniální, ale máme soudnictví v první třetině – a výrazně v první třetině – všech států Evropské unie. To znamená, máme tady přece funkční ochranu v pracovním právu, funkční ochranu zaměstnanců. Máme tady jejich soudní ochranu. Do stejné pozice – nikoliv do pozice bez právní a bez soudní ochrany – se posunou úředníci státu.
Ty dvě kritiky věcné. Tady budu detailnější. Je to vlastně poslední část mého dnešního proslovu. Já se chci ještě jednou vrátit... Ne z důvodu toho, že bych to považoval za věc zásadní pro Českou republiku, ale kolega Libor Vondráček, prostřednictvím pana předsedajícího, dorazil, tak on tu kritiku slyšel na ústavně-právním výboru. My jsme se střetli v médiích v různých duelech.
Prosím vás, ten pozměňovací návrh, který chce prezidentovi odejmout pravomoc jmenovat nízké jednotky ve vztahu k velvyslancům České republiky v jednotlivých zemích, ty nízké jednotky vedoucích stálých misí České republiky při mezinárodních organizacích... To je příklad, při OSN při Evropské unii, při dalších organizacích. Tak helejte, vy víte, že to je pokračování úplně malicherné války s prezidentem republiky. Já nejsem advokát pana prezidenta. Pan prezident svého advokáta nepotřebuje. ***