Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Ale opravdu je potřeba to pojmenovat takhle naplacato. To, že vedete nějaký politický střet s prezidentem republiky, to do demokratického státu v pohodě patří. O tom je demokracie, že jednotlivé ústavní instituce mají politicky rozdílné názory. To znamená, politický střet je normální. Ale nesmí být hloupý, nesmí být malicherný a nesmí být dětinský. Opravdu takovéhle jako drobné faulíky poslat přes pozměňovák k doprovodnému zákonu o státních zaměstnancích, abych prostě toho prezidenta mučil a trápil hloupostmi... Je to opravdu důstojné, kolegové?

Tak to je k pozměňováku Libora Vondráčka. A myslel jsem si i z pohledu toho, a jsou to dohledatelná moje slova z doby, kdy se ustavovala vláda, myslel jsem si, a teď se obracím na nejsilnější klub tady ve Sněmovně, na kolegy z hnutí ANO, tak jak dokázal, a já jsem ta slova mnohokrát použil v médiích, zase řada z vás to může potvrdit, tak jak tvrdě, ale vzájemným respektem dokázali vlastně tu politickou, nejtěžší hru po volbách, to znamená ustavení vlády, jmenování premiérem a tak dále, odehrát premiér Babiš a prezident republiky, tak to mělo nějakou úroveň z obou stran. Tak jak jste proboha, kolegové z hnutí ANO, když váš předseda dokázal s tím prezidentem hrát tu politickou hru, která do demokracie patří v nějakých standardních rozumných mantinelech, tak jak proboha můžete hlasovat opravdu pro takovou hloupost?

Omlouvám se za prosbu a třeba ještě do třetího čtení, až se budou jednotlivé pozměňováky hlasovat, tak třeba ještě nějak ta moje slova dojdou slechu.

A pak si dovolím, a to je zcela věcná, to, že to je přílepek, už jsem zdůraznil, z těch čtyř pozměňovacích návrhů, které dnes načetl pan ministr Boris Šťastný, tak já ty tři zpřesňující, to jsou v zásadě legislativně technické, které se týkají zpřesnění zákona o podpoře sportu, tak s těmi věcně žádný problém nemám. Tam je problém jenom ten, že mají charakter přílepku.

Ale je tam jedna zásadní věc. Jedna zásadní věc. Já potvrzuji, pan ministr nám to avizoval už na začátku tohoto týdne, to znamená, já o té úpravě vím, s kolegy jsme ji probírali. V tom jednom pozměňovacím návrhu se škrtá dozorčí komise Národní sportovní agentury. Národní sportovní agentura je mimo jiné jedním ze státních dotačních orgánů, rozděluje od svého vzniku mezi 5 až 8 miliardami korun na dotacích. Dozorčí komisi Národní sportovní agentury jsme v této Sněmovně ne jednomyslně, ale výraznou většinou a včetně hlasů, a já si toho vážím, z tehdejší opozice, současné koalice, tak jsme dozorčí komisi zavedli jako orgán kontroly, který podle mého názoru do dotačního úřadu, který rozděluje takovéto miliardové částky, tak dozorčí komise do takové instituce patří. Zdůrazňuju – zdůrazňuju – že dozorčí komise není v zákoně o podpoře sportu honorovaná, to znamená, tu pozici vykonávají členové dozorčí komise bezplatně. To znamená, neplatí tady takové to volání, že se mají v uvozovkách všechny placené funkce škrtat z důvodu úspor. Ta dozorčí komise má smysl. Ta dozorčí komise zcela a velmi otevřeně, teď nepředjímám, že ten výsledek nic neodhalil, třeba prověřovala tehdejšího předsedu Národní sportovní agentury Ondřeje Šebka naprosto otevřeně. Vy jako tehdejší opozice jste tam měli a stále máte v té dozorčí komisi členy, takže to můžete potvrdit.

Takže škrtnout v instituci, která rozděluje jednotky miliard korun ročně, dozorčí orgán, kde ti členové vykonávají tu funkci bezúplatně, to znamená na přímých nákladech ten kontrolní orgán tento stát vůbec nic, nestojí do zákona jsme nastavili opravdu relevantní věci k pracovnímu výtlaku té dozorčí komise, sejít se minimálně čtyřikrát ročně, opravdu důrazné nástroje k tomu, jak mohla dozorčí komise a může stále nějakým způsobem v případě zjištěných nedostatků ty věci eskalovat tak, aby ty problémy se skutečně řešily. To všechno je v zákonu o podpoře sportu nastavené. A vy tenhleten dozorčí orgán chcete vypnout.

Tak proti tady tomu pozměňovacímu návrhu určitě řeknu, bojovat budeme, protože nepřináší za a) žádnou úsporu v personálních nákladech státu a za b) vypíná opravdu nějaký průřezový politický pohled, zvolili jsme, a bylo to tak správně, do dozorčí komise tehdy jako koalice zástupce opozice. A vy tento politicky průřezový kontrolní orgán nad tím rozdělování těch jednotek miliard korun, které do sportu jdou, tak chcete tím pozměňovacím návrhem škrtnout. To je podle mého názoru jednoznačně špatně.

Omlouvám se, že jsem byl delší, ale byly to snad podstatné věci. Děkuju mnohokrát za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Svoji přihlášku do obecné rozpravy stáhl pan poslanec Pavel Karpíšek, to znamená, že za chviličku budeme pokračovat v těch, kteří jsou přihlášení, které vidíte na tabuli. Ale s přednostním právem se přihlásil pan první místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher. A pardon, stop, vidím tady ještě faktickou pana poslance Papajanovského. Je to tady. Tak jo. Takže faktická poznámka. Vaše dvě minuty.

Poslanec Jan Papajanovský: Díky za slovo. Dámy a pánové, já jsem poslouchal se zájmem ten proslov pana poslance Haase a dovolím si reagovat na dvě věci. První je ta diskuse o řekněme, způsobu pracovněprávní ochrany zaměstnanců, kteří jsou v režimu zákoníku práce. Souhlasil bych s tím, že ten režim tak, jak ho máme dneska v České republice nastavený, je poměrně rigidní a že i jak pan kolega říkal, těm několika milionům zaměstnanců poskytuje poměrně vysokou míru ochrany. Nicméně podle mého je ta ochrana založená na principu, který není úplně vhodný pro ten režim úředníků ve státní službě, a to z jednoduchého důvodu, protože ti zaměstnanci jsou chráněni, já bych řekl, takovým odškodňovacím způsobem, to znamená, ono vlastně propustit toho zaměstnance v soukromém sektoru, který je prostě v běžném režimu zákoníku práce, není složité, je to poměrně jednoduché. To, co je v tom procesu pak složité a co těm zaměstnancům poskytuje vlastně efektivně docela vysokou míru ochrany, je to, že potom soudy velmi často ty výpovědi zvrátí, že tam dochází k odškodňování. To znamená, proto hovořím o tom odškodňovacím principu. No a to je něco, co fakticky těm soukromým zaměstnavatelům brání ty výpovědi dávat, protože vědí, že dát výpověď je velmi rizikové a že do budoucna můžou nést náklady s tím spojené, ale zároveň to není něco, co by mohlo efektivně ochránit zaměstnance v režimu státní služby, protože pokud někoho propustíte, pokud byste propouštěl takového zaměstnance, a sice okamžitě jste ho de facto propustil, a on pak měl možnost se bránit skrze soud a po několika letech se domoci odškodnění, no tak to neřeší ten problém, protože tomu politikovi, který by třeba stál za tím účelovým propuštěním, tak na rozdíl od toho soukromého sektoru je jedno, že ten stát po několika letech třeba bude doplácet škodu, (nesrozumitelné) k něčemu takovému. Proto z mého pohledu tam je prostě rozdíl, kdy v tom soukromém sektoru ten odškodňovací princip funguje, ale pro režim státní služby potřebujeme ten režim ochrany a zamezení tomu nelegálnímu propouštění nějaký jiný.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní tedy s přednostním právem první místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher a potom budeme pokračovat ve sloučené obecné rozpravě tak, jak to vidíte na tabuli. A ještě prosím omlouvám od 11 hodin ze zdravotních důvodů pana poslance Jaroslava Foldynu.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Dámy a pánové, já budu stručný, já to možná pak řeknu ve třetím čtení, protože jsem spolupředkladatel toho pozměňovacího návrhu s ministrem Borisem Šťastným, který se týká změny zákona o podpoře sportu, jehož cílem je tedy vlastně zoficiálnit něco, co teďka tak běží oficiálně i neoficiálně přes olympijský výbor. A je to něco, o čem se tady bavíme dese nebo dvanáct let, to jest financování úspěšných sportovců, reprezentantů, olympijských medailistů poté, co skončí svoji kariéru.

Všichni jsme mávali vlaječkami, když mají nějaký úspěch a dělají reklamu České republice ve světě, a potom v momentě, kdy jsou v důchodovém věku, tak často žijí olympijští vítězové za velmi bych řekl nedůstojných podmínek. Já jsem se o tom opakovaně bavil i se zástupci olympijského výboru. Tam už dneska jsou nějaké nějaké renty. Já jsem to chtěl, dlouhodobě bych to pojal, nazval bych to jako statut olympionika. To znamená, máme tady statut umělce, tak by mohl být statut olympionika, to znamená olympionika, to znamená někoho, kdo úspěšně reprezentoval Českou republiku, měli bychom být na něj pyšní. A pak je opravdu velmi zvláštní, že pak někdo takový má často i podprůměrný důchod. Za mě je to nedůstojné. ***