Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.30 hodin)
(pokračuje Lukáš Vlček)
Já si říkám, jestli to opravdu není možná nějaký záměr, do toho ten chaos vnést, aby se tady prostě na nějakou dobu zhaslo, povolily se věci, které by se standardně v nějaké, řekněme, vyspělé společnosti nepovolily, a pak se nějakým způsobem rozsvítilo a už to nešlo vrátit zpátky, a vy to zdůvodníte, že to je nehospodárné. Prostě takhle to takhle to fungovat nemá.
My jsme se snažili ten tisk 67 opravit řadou pozměňovacích návrhů. Snažili jsme se na ty nejviditelnější chyby upozornit. No, bohužel všechny věci, i když měly podporu odborných organizací, tak jste prostě kompletně smetli ze stolu, možná jenom právě proto, že je předkládala opozice. A to mně přijde taky velmi smutné. I když pak si kladu otázku, jestli bohužel někdy je možné opravit neopravitelné, a proto dáváme v tomto případě jako poslanecký klub zapravdu Senátu, že opravdu jsou věci, které se ani desítkami nebo stovkami pozměňovacích návrhů opravit nedají, protože jsou a priori od začátku řemeslně prostě nezvládnuty.
Já sám jsem se tomu stavebnímu zákonu opravdu věnoval poctivě několik měsíců, přece jen je to branže, které jsem se věnoval velkou část svého profesního života, a to nejenom na pozici starosty, ale z pozice investora, developera, abych viděl, že tady ta debata opravdu razantně chyběla a že to je prostě chyba.
Vracím se k tomu a zopakuju to. Opravdu by mě zajímalo, kdybych se rozhlédl po Sněmovně, nemyslím teď do těch vyprázdněných lavic, ale kdo z vás, kolegyně a kolegové, reálně tu materii četl. (Já – z místa opozice, další hlas z místa klubu ANO.) Kromě kolegy Adamce, vaším prostřednictvím, pane předsedající, tímto ho chválím. (Několik dalších hlasů.) Dobře, já myslím, že bychom možná ten počet napočítali na prstech jedné ruky.
A myslím si také, že je zde velký rozdíl, když se podívám do střev toho zákona, tak my tady děláme zákon spíše pro Prahu a kašle na regiony. A to nejenom z pohledu toho, jak reálně stavební řízení v České republice funguje, ale zároveň i z pohledu toho, kdo reálně to stavební řízení vlastně bude, bude vykonávat.
Nás jako Starosty samozřejmě zajímá, jak to celé bude fungovat a máme opravdu velké obavy, že nebude. Navíc, když se vrátím ke včerejšímu dni, kdy Sněmovna přehlasovala senátní vratku v otázkách státních zaměstnanců, tak zde prostě je určitá velmi nezdravá kombinace, která může přinést právě to, že se nám bude vyprazdňovat profesionální veřejná správa, že nám lidé, kteří právě mají vykonávat stavební řízení, tak i s ohledem na to, co včera Sněmovna přehlasovala, tedy záležitosti týkající se státních zaměstnanců, tak prostě tohleto kombo, tato kombinace tak prostě povede k personální paralýze stavebního řízení.
My s těmi lidmi jsme opravdu ve velmi těsném kontaktu. Máme mezi našimi členy řadu Starostů, kteří jsou právě v pozicích starostů těch oerpéčkových obcí, abychom vnímali i z těch osobních debat, řekněme, tu velkou obavu těch lidí. Lidé nám z těch úřadů odcházejí, lidé mnohdy v důchodovém věku nechtějí pokračovat dále a nové zaměstnance neseženete, protože jim zároveň nedokážete nabídnout vlastně ani lepší peníze, co přináší tento tisk, ani vůbec nějakou jistotu. Tedy ta personální vyprázdněnost je opravdu velké riziko, které máme, a tu obavu máme, že vůbec tento zákon bude fungovat.
My jako Starostové jsme navrhovali na začátku jiný postup a já velmi stručně vlastně popíši, co bychom my v dané situaci dělali. My bychom určitě šli cestou než tedy nezdravé destrukce, tak spíše tou zmiňovanou cestou evoluce, tedy jít cestou upravení nefunkčních procesů stávajícího stavebního zákona, Opravdu podívat se na to, kde můžeme některé lhůty zkrátit, kde některé věci můžeme zjednodušit. Tu praxi máme v těch předchozích letech například při novele stavebního (?) energetického zákona, kde, jenom připomínám, jsme našli obecnou politickou shodu ve Sněmovně, kdy jsme měli tady tisky, které také urychlovaly některé procesy v oblasti stavebnictví, nebo zmíním liniový zákon, a našli jsme na tom obecnou politickou shodu. A ne to, jak je to teď, když to tedy vidíme formou poslaneckých návrhů, s takovým zmatkem a chaosem, který tady vidíme.
Další věc, na kterou bychom se zaměřili, tak je otázka dotáhnutí digitalizace stavebního řízení. To je věc, která se v minulosti nepodařila úplně ideálně, to si nalijme čistého vína, ale to není důvod, abychom tuhletu věc nedotáhli do konce.
Dále pak otázka soustředění se na posílení kvality územního plánování. Já nejsem zastánce toho, o čem se tady před chvilkou vedla i debata, aby se některé procesy dostávaly na tu neveřejnou úroveň rady. Nemyslím si, že to je zdravé, protože tak jak vnímáte a máte nastudováno to, jak funguje proces územního plánování, tak ty procesy jsou vlastně od začátku dokonce veřejné. To znamená, lidé do toho můžou vstupovat z pohledu, řekněme, těch prvních kroků až do procesu, řekněme, toho konečného schválení územního plánu. A to si myslím, že je zdravé. Tedy zavírat některé procesy za neveřejná jednání není dobře. Tedy otázka územního plánování a posílení jejich (jeho?) kvality, otázky standardizace, tak to je podle nás cesta, kterou bychom se měli spíše ubírat.
No, pak zde máme několik zajímavých nástrojů, které také stojí za to v té moderní době použít. A myslím si, že například téma stavebního řízení je tématem, které přímo navádí k tomu, abychom aplikovali například umělou inteligenci. Ty procesy jsou mnohdy velmi standardizované a myslím si, že to je opravdu jedna z věcí, která dokáže i veřejné správě ušetřit nemálo prostředků.
Jak to dneska dopadne? Tak to asi všichni víme, tak si to nějakým způsobem opět prohlasujete. Developeři vám tedy zatleskají, ale my se obáváme, že tedy bohužel dojde na naše slova a že zde máme velmi vysoké riziko nefunkční státní správy. A možná přibudou nějaké investiční byty, ano, ale určitě ne dostupné bydlení.
Já se potom i mohu ptát, a tím se obracím na paní ministryni, paní ministryně, kdo pak ponese ty politické následky? Jste tedy ochotna dát tu hlavu na špalek a udělat všechno pro to, aby ty věci fungovaly? Já věřím, že ano. Ale když to nebude fungovat, tak předstoupíte před Sněmovnu, předstoupíte před vládu a dokážete mít tu odvahu, abyste řekla, nějakým způsobem to nefunguje, musíme to změnit? Já se obávám, že úplně ne, protože si myslím, že pak to ani žádné vaše další srdceryvné video ani nezachrání a nikoho to ani nebude zajímat.
Obracím se také na poslance vládní koalice. A tady vás, kolegyně, kolegové, ujišťuji, že my budeme velmi poctivě ukazovat ve vašich vlastních regionech, jak jste hlasovali pro destrukci státní správy a co to reálně přinese. Na to se opravdu spolehněte.
Starostové tedy budou hlasovat proti přehlasování Senátu. A já myslím, že se obecně určitě všichni shodneme na tom, že hospodářství a rozvoj stavebnictví je naše priorita, ale ne v této podobě. Jak to předkládáte. Stavební zákon v této podobě opravdu podpořit nemůžeme. Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. A s faktickou poznámkou nyní vystoupí paní poslankyně Pastuchová. Tak prosím, vaše dvě minuty.
Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo. Tak já jenom krátce zareaguju na pana poslance Vlčka, vaším prostřednictvím. Já si pamatuju v minulém volebním období, jak jsme tu schvalovali zákon, který vymyslel tenkrát bývalý pan ministr Bartoš. Všichni jste to podporovali, všichni jste se k tomu hlásili, a pak vlastně se to celé zbořilo. A jaká ta politická odpovědnost a hlava na špalek šla? Vzpomeňte si na to. Seděla jsem tu. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, vaše faktická poznámka vyvolala další dvě faktické poznámky. Nejprve vystoupí... Tak jednu nakonec, pan poslanec Vlček. Tak prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Lukáš Vlček: No, já vám paní kolegyně, prostřednictvím pana předsedajícího, děkuju za tu otázku, za tu připomínku. No, připomeňme, že pro ten původní stavební zákon jste hlasovali i vy, hlasovala pro něj celá Sněmovna. A Ivan Bartoš, který manažersky, a řeknu to, nezvládl digitalizaci, tak rezignoval na post ministra. (Poznámky z pléna.) Rezignoval na post ministra. ***
