Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.00 hodin)
(pokračuje Karel Haas)
Dostávám se k další poznámce: Proč tvrdím, že ten smysl, cíl a účel, to znamená zrušení státní služby a nahrazení toho pružnější soukromoprávní úpravou, je krokem správným směrem? Teď ode mě bude několik citací z právě z analýzy Státní služby 2.0 – už jsem uváděl, jak objektivně vznikala, takže bychom ji neměli torpédovat ani zprava ani zleva tohoto sálu – teď nemyslím politicky zprava zleva, teď to myslím z řad koalice i opozice, protože myslím si, že ta studie Státní služba 2.0 je opravdu velmi objektivní. Zjednodušeně – a kdo jste byl na semináři, který uspořádal, prostřednictvím pana předsedajícího, ctěný kolega Karel Dvořák pod záštitou předsedkyně ústavně-právního výboru – opravdu ten seminář byl velmi přínosný. Vystupovali na něm zaměstnanci včetně zaměstnanců podílejících se právě na zpracování této studie. Tak ta studie a její výsledky se k efektivitě systému státní služby dají shrnout do jedné věty. Já pak půjdu do větší míry detailu. Státní služba nám za 11 let její účinnosti přinesla dodržování formálních procesů a vůbec nám nepřinesla dodržování reálných výsledků. Zase to, že si nijak nevymýšlím, tak citace z analýzy Státní správa 2.0, strana 28, cituju v horní části strany 28 dokonce tučně zvýrazněné závěry: „Státní služba začala být řízena prostřednictvím sledování procesních kroků, nikoliv prostřednictvím vyhodnocování výsledků, poskytování potřebných kapacit úřadů. Procesní garance a zákonnost bezpochyby nezbytné se nedotýkají od úřadů a zaměstnanců očekávaných výsledků nebo jejich odpovědností. V praxi se tak systém zabývá především tím, zda výběrová řízení probíhají podle pravidel, chybí však nastavení odpovědnosti za kvalitu náboru a sledování, zda nábor přispívá ke zvyšování či doplňování kompetencí úřadů a zda se daří zlepšovat kvalitu výkonu agendy.“ Vím, že to zjednodušení je tvrdé, které jsem řekl, ale ono bylo obsahem prezentace právě samotných autorů, to znamená, opakuju státní služba za těch 11 let nám přinesla dodržování procesů, nikoliv doručování výsledků. A myslím, že ať jsme v politice, v jakékoliv politické straně, tak já jsem optimista, idealista v tom, že každý chceme v tom našem politickém proudu, každý to máme jinak a ten výsledek vidíme někde jinde, tak si přejeme doručování výsledků. A my tady máme tento moloch, který ty výsledky – a teď pro jakoukoliv orientaci státu, tak jak vláda vzešlá z demokratických voleb, ten stát někam směřuje – tak vlastně to doručování výsledků není z pohledu výkonu toho státu vůbec po 11 letech součástí toho systému. Takže po těch 11 letech si myslím, že to je velmi, velmi, velmi tristní zjištění.
Já se pomalinku blížím ke konci svého vystoupení. Já pak budu ještě velmi kritický, ale chci opravdu dodržet to, že se nyní v nesloučené rozpravě vyjadřuji pouze ke sněmovnímu tisku 76. Ode mě vlastně ke sněmovnímu tisku – v tom rámci – nechci zabíhat do úplných podrobností – vše pokud to shrnu: směr, cíl, účel zrušení státní služby správný, legislativní provedení za čtyři minus. Určitě zrušení státní služby není koncem demokracie, určitě to není demontáž funkčního stavu. Kdyby to byla demontáž funkčního stavu, tak to popisuje právě analýza Státní služby 2.0. Naopak ten stav není funkční a rozhodně ho nedemontujeme. Funkční není, viz citace před chvilkou, a to, že ho nedemontujeme, viz citace v úvodu mého vystoupení, kdy sami úředníci k tomu kompetentní říkají: stát má politicky na výběr, v jakém systému nás zaměstná.
Tolik snad na konec mého vystoupení. Tolik ke sněmovnímu tisku 76. A s ohromnou kritikou jednotlivých pozměňovacích návrhů se přihlásím v obecné rozpravě ke sněmovnímu tisku 77. Děkuji mnohokrát.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Došlo ke změně předsedajícího, což jste asi zaregistrovali. Nyní tedy prosím pana poslance Petra Hladíka. A než přijde – tak od 13 hodin do 16 hodin se z rodinných důvodů omlouvá pan poslanec Ivan Bartoš.
Tak máte slovo.
Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, krásné, dobré již odpoledne. Já musím na úvod dnes zmínit to, co tady bylo zmíněno už mými kolegy, a to – je legitimní měnit zákon o státní službě, je legitimní přicházet s úpravami. Ale proč se tak děje poslaneckým návrhem? Proč se tak zase děje návrhem, ke kterému se nikdo nemohl vyjádřit? S odbory jste samozřejmě nejednali. To před volbami – to bylo: s tím se fotím, to byl jeden Středula, druhej a Kovo a já nevím co – dneska, dneska vám jsou zase ukradení. Tu aroganci jste tady předvedli v krásné plejádě. Předložili návrh zákona, který nebyl projednán vůbec s nikým. Tohle já považuju za klíčovou věc. Já jsem tady včera někdy před půlnocí říkal, že je jeden jediný zákon, který je nutný a legitimní předložit poslaneckým návrhem. A to je návrh zákona o jednacím řádu této ctěné Poslanecké sněmovny. Hájil jsem všechny ty poslance, kteří ho předložili.
Všechny ostatní zákony mají být jako zákony vládní. Mají projít řádným mezirezortním připomínkovým řízením. Připomínková místa se mají vypořádat. A je legitimní, že některé připomínky prostě neberete jako vládní většina. Je legitimní, že se s nimi vypořádáte tak, že prostě je nebudete respektovat. To být může. Je to váš politický vhled, váš politický cíl nebo váš politický názor. Ale ne tak, že omezíte zase tu možnost debaty. Vám se to vrací jako bumerang v množství těch pozměňovacích návrhů. Nejenom tady, ale k tomu dalšímu souvisejícímu zákonu je neuvěřitelné množství pozměňovacích návrhů, většina věnující se tématu. Jsou tam i ty, které jsou absolutní přílepek a záměrně zasahují do jiného zákona, a dělají to možná hodně nebezpečně a vyvolaly velké pozdvižení na straně úředníků samosprávných celků.
Nedivte se pak nám jako parlamentní opozici, že tady prostě musíme upozorňovat na tyto záležitosti. Já se teď chvíli budu věnovat historii této legislativy. Ne že bych byl takovým pamětníkem ve svých letech, ale už v roce 2014 za Sobotkovy vlády, kdy ten první zákon vznikl, tak jako lidovci, kteří jsme byli ve vládě a hlasovali jsme pro něho, tak sami vnitřně jsme měli celou řadu otázek, které se potom projevily jako faktické, přílišné sešněrování, špatné nastavení toho systému, a proto taky ten zákon byl v minulých letech mnohokrát novelizován. A on to tady zmiňoval kolega Marian Jurečka – naposledy jsme ho novelizovali vlastně koncem minulého volebního období a novelizovali jsme ho poměrně řekněme racionálním způsobem, a to na základě dohod i s odborovými organizacemi. Vy jste ani nenechali chvíli jet tuto novelu, abychom dostatečně mohli vyhodnotit, jestli ta novela, kterou jsme provedli koncem minulého volebního období, je dostatečná, dává smysl v tom, aby státní správa byla odborná, kvalifikovaná, ale flexibilní a ne zbytečně byrokratická. A místo toho jste předložili tento tento návrh zákona. ***
