Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.50 hodin)
(pokračuje Karel Haas)
Teď začne, a já se snažím být opravdu věcný a objektivní, kritika i k předkladatelům ze strany vládní koalice. Já sněmovní tisky 76, 77, ony spolu prostě souvisí, tak se omlouvám, že občas k tomu ujedu, ale nebudu se sněmovním tiskem 77, tím doprovodným změnovým zákonem, teď opravdu nějak zabývat, tak já to vždycky přirovnávám trošičku k projednávání stavebního zákona. Smysl, cíl, účel – zrušení státní služby. Té, a teď já to říkám v uvozovkách svými slovy, atomové elektrárny, toho správního rozhodování, které jsme napojili na faktické zaměstnávání. To není nic jiného než faktické zaměstnávání fyzických osob pro stát, tak ten smysl, cíl, účel, který předkladatelé sledují, je podle mého názoru správný. Ódéeska je v tom konzistentní. V roce 2014, když se zákon o státní službě, a tehdy ne primárně pod tlakem Evropské unie, to si, řekněme na rovinu, ty tlaky byly politické, to bylo pod tlakem pana prezidenta Zemana, proto teď říkám, že jsem kritický k předkladatelům, a primárně to souviselo s jmenováním tehdejší vlády včetně jmenování současného premiéra Andreje Babiše. To byl stav tady ve Sněmovně v roce 2014 a tlaky z této strany.
To znamená, pokud teď kolegové z ANO volají po tom, jak je státní služba neefektivní, tak já to odlehčím, no, ódéeska to říkala už v roce 2014. Jediná ódéeska tehdy předložila návrh na zamítnutí tehdejšího návrhu zákona. To, že pak tady dlouhé politické debaty ve Sněmovně dospěly k nějakému jinému závěrečnému hlasování, ale skutečně jediná ódéeska předložila návrh na zamítnutí návrhu zákona, protože už tehdy jsme věděli, že – a teď to zopakuju podruhé v uvozovkách – ta atomová elektrárna, kterou na státní službu a zaměstnávání lidí pro stát ženeme nebo tehdejší předkladatelé hnali, tak prostě není pro efektivitu zaměstnávání pro stát dobrá, správná a vhodná.
Takže, kolegové, očekával bych možná, že ve vašich slovech zazní nějaká reflexe toho: přijali jsme špatnou věc, byli jsme u ní, svítili jsme u ní a teď ji jdeme napravovat. Je to trošku o tom, měl jsem ty sirky v ruce, škrtnul jsem, tak teď to jdu hasit. Tak to bych očekával od předkladatelů. Jinak znovu opakuju ten smysl, účel je správný. My to tvrdíme vlastně 12 let v ódéesce.
To provedení, a já jsem tady vystupoval takto už ve druhém čtení, vystupoval jsem na ústavně-právním výboru, vystupoval jsem na semináři, který se konal pod záštitou předsedkyně ústavně-právního výboru a pořádal ho kolega Dvořák, ten seminář byl velmi věcný, řada z nás se ho účastnila. Je to také nějaká platforma, na které jsme problematiku zrušení státní služby probírali, tak tam jsem mnohokrát říkal, že to legislativní provedení a v tom je ta podobnost se stavebákem, správný smysl, cíl, účel, ale to provedení je za čtyři minus. Odpovídá tomu množství pozměňovacích návrhů té opravdu ne dobré legislativní přípravě. Snad věřím, že poslední odbočka k sedmdesát sedmičce. Odpovídá tomu to, že téměř všechny, já osobně tvrdím všechny, pozměňovací návrhy, a teď ať koaliční, nebo opoziční, k sedmdesát sedmičce jsou materiálně přílepky naprosto jednoznačné podle judikatury Ústavního soudu. Takže to provedení opravdu za čtyři minus.
Tak. Teď jdu dál po těch argumentech, které tady uvádím. Časový i právní argument k tomu, proč nejsme v rozporu s právem Evropské unie. Situace mezi naším vstupem do Evropské unie v roce 2004 a koncem roku 2014 nebo do začátku roku 2015 do nabytí účinnosti zákona o státní službě určitě nebyla protiprávní. 11 let jsme byli v hledáčku, jako členové Evropské unie, jsme byli v hledáčku evropských institucí a za těch 11 let, kdy jsme neměli, neměli jsme zákon o státní službě, tak ta situace nebyla řeknu protiprávní ani z pohledu práva Evropské unie. Odvolávám se znovu na analýzu Státní služba 2.0, odvolávám se na stanovisko Parlamentního institutu a nebyla rozporná ani s českou ústavou.
Teď ve třetím čtení to zatím nezaznělo, v prvním čtení to zaznívalo, že snad návrh a ta otázka, jestli jsme v režimu státní služby, nebo v režimu soukromoprávní úpravy s drobnými veřejnoprávní prvky, já to vždycky pracovně nazývám model úředníci územních samosprávných celků, tak není v rozporu s českou ústavou. Občas se kritici sněmovních tisků 76, 77 ohánějí článkem 79 Ústavy České republiky. Ústava České republiky v tom čl. 79 v odst. 2 předepisuje nikoliv model státní služby. Předepisuje to, že státní zaměstnanci mají mít specifickou samostatnou právní úpravu, ale znova, to, jestli to je státní služba v režimu veřejného téměř správního práva, nebo soukromoprávní úprava, už ani česká ústava neřeší.
Praktická poznámka pro všechny právníky v našich řadách, kteří to určitě potvrdí. Ta praktická poznámka. V České republice máme zhruba 5,2 milionu zaměstnaných lidí, z toho úředníků pod státní službou, ten počet se liší z roku na rok podle systemizací, je někde lehce přes 70 000, respektive spíš počet systemizovaných míst, protože dlouhodobě ne všechna jsou obsazena. Úředníků územních samosprávných celků máme zhruba 90 000, těch je o těch 15 až 20 000 více než úředníků pod státní službou, veřejných zaměstnanců máme někde přes 800 000, 830-850 000 a zbytek jsou zaměstnanci v pracovním poměru.
To, co je podobné, je to, že vždycky zaměstnáváte tu fyzickou osobu, toho konkrétního člověka, ať mluvím úplně lidsky, a ta jejich práce v rámci těch 5,2 milionů lidí zaměstnaných a z toho pro ten stát pracujících přes 800 000 v různých modelech, tak je přece úplně nesmysl – úplně nesmysl z pohledu praktické aplikace práva, abychom v České republice s těmi 5,1-5,2 miliony zaměstnanců, pracovníků ne OSVČ osob, tak abychom měli čtyři rozdílné právní úpravy. Máme naprostou většinu, x milionů lidí pod zákoníkem práce. Ještě dokonce bychom mohli říct tu podmnožinu pod zákoníkem práce nejen pracovní poměr, ale dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr – DPP a DPPČ. Pak máme úředníky územních samosprávných celků. Tam jsme pořád na podvozku soukromého práva. Pak máme státní službu. Ejhle, já vždycky říkám, v čem se liší fakticky, materiálně v tom dennodenním životě práce úředníka, který vykonává přenesenou působnost, to znamená taky ve výsledku pracuje pro stát, ale je úředníkem územního samosprávného celku, s úředníkem, který typově z té samé věcné oblasti, z té samé věcné gesce vykonává práci na ministerstvu. No, neliší se vůbec v ničem, přesto každý z nich jsou v rozdílné právní úpravě. Jeden je v té atomové elektrárně státní služby, druhý je ve výrazně volnějším soukromoprávním poměru úředníka územních samosprávných celků. A já jsem, a to se pohybuju po těch obcích, u nás po magistrátu opravdu dlouhou řádku let, tak jsem neslyšel, že by si úřednici územních samosprávných celků stěžovali na to, že jejich postavení je horší než postavení úředníků státní služby. Já jsem zatím nepotkal za těch, a už jsem tedy omlácen životem a stárnoucí muž, tak jsem nepotkal jediného úředníka územního samosprávného celku, který by chtěl z té lepší pozice, pružnější pozice přejít do té sešněrované státní služby.
A za čtvrté máme, a tam to tu logiku dává, protože u nich ta materialita je z důvodu rizik, z důvodu jejich ozbrojení, z důvodu zásahů a z mnoha jiných důvodů opravdu odlišná, tak máme samozřejmě poměry příslušníků ozbrojených sborů. To je podle mě jediná oblast zaměstnanců, jediná podmnožina zaměstnanců materiálně pracujících pro stát, kteří si z těch důvodů, které jsem před půl minutkou uvedl, ten odlišný rámec jejich zaměstnávání, jejich práce pro stát zaslouží. Ale to, abychom pro zemi s 5,1-5,2 milionu zaměstnaných lidí, abychom pro zemi, kterou já vždycky nazývám, že jsme krásná země pětkrát čtyři hodiny na přijetí z jednoho konce na druhý, z východu na západ, ze severu na jih, měli tohleto rozdrobení. To nepřináší přece té zemi nic. Nepřináší to nic těm lidem. Proč mají být v tak rozdílných poměrech? Je to odůvodnitelné, není to odůvodnitelné. ***
