Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.20 hodin)
(pokračuje Lukáš Vlček)
Já osobně odmítám skryté a nekontrolované zadlužování této země. Odmítám přenášet účet za rozhodování dnešní vlády na naše děti, které si o tom nemohly vlastně říci svoje. A odmítám rozšiřovat moc výkonnou na úkor demokratických brzd a protivah.
Dluh je prostě dluh. To je vlastně jedno, jak ho nazveme a kam ho schováte. Jestli ho schováte pod únikovou doložkou, do strategické infrastruktury nebo pod pojem zhoršené bezpečnostní situace. Někdo ho prostě jednou bude muset zaplatit. A to nebudou poslanci a poslankyně, kteří tady dnes o něm rozhodnou. Proto kolegyně, kolegové za klub Starostů a nezávislých tento návrh nepodpoříme. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. V tuto chvíli tady nemám nikoho s přednostním právem.
Nyní tedy budeme pokračovat v projednávání bodu
1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů
/sněmovní tisk 90/ – třetí čtení
Projednávání tohoto bodu jsme přerušili dne 13. května 2026 v rozpravě.
Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujala za navrhovatele místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová a zpravodajka garančního výboru, což byl rozpočtový výbor, poslankyně Jana Murová.
Připomínám, že pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 90/2, který byl doručen dne 16. dubna 2026, a usnesení garančního výboru bylo doručena jako sněmovní tisk 90/3. Menšina poslanců garančního výboru předložila oponentní zprávu, která vám byla doručena jako sněmovní tisk 90/4, a zpravodajem této menšiny je poslanec Vojtěch Munzar.
Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené rozpravě, kdy byl přerušen ve svém vystoupení pan poslanec Karel Haas. Potom jsou tady dvě přednostní práva a s tím prvním předsedkyně klubu ANO Taťána Malá a s druhým potom vicepremiérka a ministryně financí Alena Schillerová. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Haas: Dobré dopoledne, dámy a pánové, vážená paní ministryně, vážená paní zpravodajko, já jsem ve středu skončil v nakousnuté větě. S ohledem na čtrnáctou hodinu mi dovolte nepokračovat v té nakousnuté větě tak, abych v nový den dal tomu mému vystoupení nějakou formu, nějaký začátek, nějaký konec, ať to trošičku vypadá. Zároveň signalizuju ostatním řečníkům, že rozhodně nehodlám okupovat řečnický pultík do 12.30, do pevného termínu hlasování. Takže opravdu zcela vážně signalizuji, že se dostane řada ještě na další řečníky.
Nyní již k dnešnímu meritu věci, k zákonu, kterým se, a já to adjektivum používám, brutálně rozvolňuje rozpočtová odpovědnost naší země. Já to dnes mám opravdu stručnější než ve středu v té první fázi debaty. Nebudu se již vracet k detailům, k detailům slov, která vyřkly, ať už paní ministryně nebo paní zpravodajka. K těm detailům se vracet nebudu.
Zaznívaly od nich zjevné nepravdy v odůvodnění toho, co návrh obsahuje nebo neobsahuje. Takže já vyvrátím jenom ty tři základní, protože to opakování těch tří základních nepravd je ve veřejném prostoru extrémně důležité.
Za prvé, rozhodně se nejedná o návrh naší předchozí vlády, to v žádném případě. Návrh naší předchozí vlády sněmovní tisk 68, který prošel Legislativní radou vlády, byl od toho, co dnes projednáváme, vzdálen světelné roky. Za druhé, rozhodně se nejedná tak a já dokážu porozumět tomu politickému kontextu, proč to paní ministryně říká, rozhodně se nejedná o nějakou, v uvozovkách, pouhou technickou novelizaci rozpočtových pravidel a pravidel rozpočtové odpovědnosti naší země. A za třetí – to je úplně stejná pohádka, nic víc než pohádka to není. Rozhodně se nejedná o pouhou implementační novelu, která by replikovala do českého právního řádu právo Evropské unie. Ta míra nebezpečného, rozpočtově hazardujícího gold platingu, je opravdu ohromná.
Naopak jedná se opravdu o zásadní, já jsem použil už to slovo brutální, totální obrat, opravdu obrat v rozpočtové odpovědnosti v České republice. Proč tuhletu silnou tezi o tom brutálním otočení kormidla rozpočtové odpovědnosti, totální změně, si dovoluji vyslovit? Mám k tomu dva důvody a popíšu je v detailech. Ta první rovina, ta je, řekněme, nadhledová, koncepční, to jsou tři základní rizika, která návrh přináší. V těch třech základních rizicích nepůjdu na žádný konkrétní paragraf zákona, protože ta tři základní rizika se prolínají jako červená nit celým návrhem zákona. A pak v tom navážu na to své středeční vystoupení, zmíním sedm prioritně seřazených největších hrůz, nejhorších konkrétních bodů v návrhu zákona.
Ta tři základní rizika, která nejsou napojena na konkrétní paragraf, ale táhnou se jako červená nit návrhem zákona. Za prvé je to konkrétní ekonomické, fiskální, rozpočtové riziko. Proč to říkám? Pokud si sečtete a já jsem ty číslovky konkrétní tady říkal, šel jsem s nimi s kůží na trh a řeknu je i dnes, pokud sečtete sumu výdajů, a teď zdůrazňuju, abych byl objektivní, ne za jedno volební období, ale součet toho, co chce nová vláda vyndat z pravidel české rozpočtové odpovědnosti, schovat mimo záři reflektorů, ačkoliv to pořád zůstane dluhem, tak součet těch výdajů je určitě víc. A tak já jsem byl velmi konzervativní v tom odhadu, víc než jeden státní rozpočet České republiky.
Proč to říkám? Zase myslím si, že každý z nás si má stát za svými slovy a má je odargumentovat. Jádro, čtyři bloky a na tom je vidět ten konzervativní můj odhad, minimálně 1,2 bilionu korun. Počítám čtyřikrát 300 milionů na jeden blok. Dva bloky Dukovany, dva bloky Temelína. Dostavba dálniční sítě 300 miliard korun. Dostavba všech silnic I. třídy 300 miliard korun. Železnice. V únikové doložce přitom nejsou VRTky, je tam řada v uvozovkách lokálních tratí, VRTky tam nejsou. To znamená, bez VRTek ty tratě, které jsou vymezeny v únikové doložce, dalších minimálně 300 miliard korun. Přehrady, hrubý odhad přes palec minimálně 400 miliard korun Ta vodní díla, která jsou v únikové doložce zmíněna.
To znamená, na těchto konkrétních částkách, které chce vláda přes únikové doložky vyndat z návrhu zákona, se ukazuje opravdu ten fatální dopad toho, že se budeme zadlužovat a budeme se u toho tvářit, že jsme v rámci rozpočtové odpovědnosti. Ale pouze tvářit.
Ta druhá věc, kterou já upozorňuju z toho nadhledu, je riziko nastavení vlastně morálního hazardu s českými veřejnými financemi. Já dokonce používám v souvislosti s novelou to, že se podle mého názoru, pokud ta novela projde, jako že počítat umíme dnes všichni a ve 12.30 se to bohužel ukáže, tak vlastně úplně měníme poprvé od roku 1993 mindset české fiskální politiky. Úplně změna mindsetu, úplně otočení o 180 stupňů.
Proč to říkám? Vlastně pokud novela projde, tak začíná pro budoucí vládu, nebo pro současnou vládu a pro budoucí vlády, já teda věřím, že někdo bude mít v České republice sílu ještě to v budoucnu zrušit, tak začíná vlastně hra na dvě cesty práce s veřejnými financemi. Jedna ta cesta bude veřejná, přiznaná, neschovaná. Odhaduju, že tato vláda tu cestu přiznanou, kde stropem pravděpodobně podle všech vyjádření paní ministryně bude strop tří procent deficitu, tak tuto cestu, což oproti poslednímu uzavřenému roku naší vlády rok 2025 a 2,1 procenta deficitu z HDP znamená dalších necelých 90 miliard korun, tak tu přiznanou cestu, to pokropení České republiky těmi zhruba 90 miliardami korun, využije vláda k plnění svých primárně sociálních slibů. Je takhle politicky nastavená ta vláda z vládního programového prohlášení. Takže u těch sociálních slibů, u doručování v uvozovkách našim lidem, tam se bude vláda tvářit, jsme v tříprocentním deficitu a přiznáváme to. A vlastně všechno, na co se vládě nedostane, co je mnohem podstatnější pro Českou republiku, to je ten investiční rozvoj, tak vláda schová pod únikové doložky, teď to zjednodušuju, a budeme se tvářit, že to nevidí trhy, že to nevidí mezinárodní věřitelé, že to nevidí analytici oceňující cenu českého dluhu a českých dluhopisů. ***
