Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.30 hodin)
(pokračuje Karel Haas)
Budeme se tvářit, že nás tenhleten skrytý schovaný dluh, který bude mít mnohem větší hodnoty, viz tam má poznámka ad jedna, tak že nás nebolí jako republiku a on nás setsakra bude bolet.
Tohleto riziko úplného otočení mindsetu, riziko jakéhosi finančního morálního hazardu, které s tímto sněmovním tiskem začíná, tak je ta druhá nadstavbová přístupová rovina. A ta třetí přístupová rovina nebo přístupové riziko, nadhledové riziko, které já zmiňuju, je rozkolísání českého ústavního systému. Jestliže prostě vláda do sněmovního tisku vetknula to oprávnění vlády rozhodovat o 10 procentech výdajů této země, as is (?) číslovka z roku 2026 40 miliard, příští rok někde mezi 260, 300 miliardami korun bez souhlasu parlamentu, tak to je nejen ten fiskální hazard, ale tady v té třetí rovině mluvím o tom rozkolísání českého ústavního systému. Ve funkčních demokraciích a já jsem to už říkal ve středu, platí jednoduché pravidlo. Parlament a parlamenty zemí, platí to několik set let nejen pro Českou republiku, schvalují tu státní kasičku a vláda, ale pouze z té kasičky, kterou ji schválí parlament, ty peníze pak rozhazuje podle svého politického zaměření. A tohleto ústavní pravidlo parlament rozhoduje a schvaluje kasičku a vláda z ní utrácí vlastně chce nová vláda porušit. Tohleto ústavní rozkolísání je zase jednoznačně největší od roku 1993.
Druhá, z mého pohledu menší, ne tak zásadní, to snad dokážu posoudit a oddělit podstatné od nepodstatného, ale do té ústavní roviny to také patří, tak samozřejmě ten kopanec, já pak o něm budu mluvit, do kapitol těch ústavních institucí, které této vládě je to hold její politický postoj úplně zjevně nevoní, to je to ořezání rozpočtové autonomie a zúžení nebo zkrácení, zmenšení férovosti rozpočtového procesu směrem k těm sedmi rozpočtovým kapitolám některých ústavních institucí nevonících v této vládě, tak to je druhý menší důvod rozkolísání českého ústavního systému. Tolik ta tři nadhledová zásadní rizika.
Rychle těch sedm velmi konkrétních věcí. Za prvé, a tady jsem sliboval ve středu, dodržím to i dnes, abych zmenšil možnosti výmluv členů koalice, až budou o té hrůze hlasovat, tak ať nemohou tvrdit není to tam, my věříme naší paní ministryni, protože to návrh neobsahuje atd. Tak vždycky bude odcitován ten příslušný paragraf. Největší a nejhorší věc v celém návrhu zmocnění 10 procent výdajů státního rozpočtu pro vládu bez souhlasu parlamentu. Číslovky už jsem říkal, § 31 návrhu. Kromě toho, že vláda používá odůvodnění o tom, že to je samozřejmě pevně svázáno pravidly, které jsou v tom § 31 vetknuty, tak je potřeba i toto vyvrátit. Samozřejmě ten § 31, jeho nové znění, začíná krásně větami o bezpečnosti České republiky. V odůvodnění našeho pozměňovacího návrhu, pozměňovacího návrhu odéesky to jednoznačně vyvracíme.
Za prvé, za první části věty, která se samozřejmě odvolává na vyhlášení některého z mimořádných stavů podle Ústavy České republiky nebo podle ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, tam skutečně správně vláda popisuje ty tři nejzásadnější, ty fatálnější mimořádné stavy, válečný stav, nouzový stav nebo stav ohrožení státu, tak pokud by vláda skončila tam, tak by měla pravdu s tím, že ta úniková doložka není nebezpečná a je spojena pouze tady s těmi třemi absolutně nejzásadnějšími krizovými situacemi. Ale ejhle, ta věta v novém § 31a to dokonce není pozměňovák, takhle to přišlo ve sněmovním tisku už v té nulové variantě, tak pokračuje spojkou nebo a za tou spojkou nebo už je ten příklad pouze demonstrativní, je to na pouhé rozhodnutí Bezpečnostní rady státu, což je v uvozovkách pouhá podmnožina vlády, vymezení ministři, kteří Bezpečnostní radu státu tvoří. A pozor, ještě zase bych dokázal pochopit to, že když bych – a já se snažím žít neparanoidně i v politice, že bych věřil Bezpečnostní radě státu, že nepřekročí své kompetence, že nedá té vládě jako celku ten bianco šek ve smyslu nového znění § 31, tak ta věta pořád pokračuje a odvolává se na čl. 5 smlouvy nebo Severoatlantické smlouvy, to znamená zakládající smlouvy NATO. Čl. 5, to je skutečně ten zásadní článek NATO jeden za všechny, všichni na jednoho v případě napadení území některého z členských států. No, ale pozor, vláda to zase nespojuje jenom s tou pětkou. Vláda to spojuje i s čl. 4 Severoatlantické smlouvy. A co je čl. 4? To jsou a teď zesiluju hlas v uvozovkách pouhé konzultace a ty se dějí několikrát do roka na úrovni NATO. Dějí se v Evropě relativně často. Třeba naposledy v souvislosti s dopady dronů na polském území, děly se, když drony vnikly do estonského vzdušného prostoru a tak dále. To znamená, není tady ještě napadení území jiného státu, jsou to opravdu v uvozovkách ty pouhé konzultace v rámci členských států NATO. I s touto situací chce vláda spojit ten základní fiskální i ústavní průšvih 10 procent výdajů státního rozpočtu bez souhlasu parlamentu.
To znamená, pokud tady paní ministryně, Ministerstvo financí, paní zpravodajka argumentují, je to striktně ohraničená věc, která bude spojena výhradně s fatálními situacemi, tak tady z těch důvodů, které jsem přesně uvedl a které vyplývají ze znění navrženého § 3, tak to rozhodně nevyplývá. Mluvil jsem tady o zrušení zvláštního důchodového účtu, nebudu citovat, to jsem odcitoval ve středu paní ministryni, že skutečně zvláštní účet rezervy důchodového systému je dnes podle současné legislativy účelově vázán pouze a jen na směrování dodávek důchodového systému anebo na vyrovnávání schodků právě tohoto zvláštního účtu na nic jiného. Podle současné platné legislativy je to výslovně v současné legislativě, citoval jsem to v rámci středeční debaty, tak tuto účelovou vázanost chce vláda zrušením zvláštního účtu zrušit.
Já jsem to dával do kontextu, věci je potřeba posuzovat v kontextu, pokud studujete a paní ministryně, a to musím říkat, že objektivně používá argumentaci Národní rozpočtové rady zejména v tom minulém volebním období velmi často kritizovala naši tehdejší vládu stanovisky Národní rozpočtové rady, takže vůbec nepochybuji o tom, že ji paní ministryně zná. Národní rozpočtová rada udělala velmi přesnou predikci vývoje důchodového systému na základě změn, finálně přijatých změn naší vládou. Je to sotva půl roku stará zpráva Národní rozpočtové rady. Důchodový systém, který byl za poslední čtvrt století v celkovém, zdůrazňuju v celkovém deficitu víc než půl bilionu korun, bude podle prognózy Národní rozpočtové rady do roku 2035 v přebytcích. Zpráva z minulého týdne, je to zpráva samotného Ministerstva práce a sociálních věcí pod vedením teď koaličního pana ministra, tu zprávu tlumočil ředitel odboru v minulém týdnu, tak odhad samotného MPSV pro tento rok, pro rok 2026 je přebytek 20 miliard korun. Odhad Národní rozpočtové rady je, že přebytky důchodového účtu budou kulminovat kolem let 2029 nebo 2030, to znamená na konci funkčního období této vlády a budou kulminovat někde na 0,5, 0,6 procenta HDP, v dnešních cenách přes 40 nebo v dnešních číslech přes 40 miliard korun. To znamená s těmito přebytky bude vláda pracovat a je politicky hrůzostrašné, proto to kritizuju na druhém místě a dávám tomu prioritu dva, že vláda tyto zdroje a dělá to samozřejmě jasně s tím účelem rozdat to na ty politické cíle, které má ve vládním programovém prohlášení, tak přesune do běžného utrácení v rámci státního rozpočtu.
Zmiňoval jsem rozvolnění únikových doložek § 11, a pak pozměňovací návrh k § 3, paní ministryně. Já bych u té únikové doložky týkající se bezpečnosti mohl vlastně parafrázovat to, co jsem řekl k tomu šílenému oprávnění pro vládu 10 procent bez souhlasu parlamentu, protože ta úniková doložka na obranu je koncipována – teď nemyslím to časové prodloužení, myslím únikovou doložku v § 11, je koncipována velmi podobně gumově, téměř shodně, jako je to šílený oprávnění pro vládu. ***
