Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.10 hodin)
(pokračuje Karel Dvořák)
Studie Státní služba 2.0 tento deficit pojmenovává jako jeden z klíčových.
Za čtvrté, koordinace přes Úřad vlády. To je uvedeno v pozměňovacím návrhu pod číslem 880. Zákon ruší sekci pro státní službu a nenahrazuje ničím dostatečně silným. Navrhuji, aby Úřad vlády dostal jasnou koordinační roli a státní tajemník Úřadu vlády koordinoval státní tajemníky napříč rezorty a vydával závazné metodické předpisy. Bez této páteře hrozí, že každý rezort si zákon vyloží po svém. Já jsem rád, že třeba tento pozměňovací návrh – že nejsem jediný, kdo ho předložil, s obdobným textem, obdobným návrhem přišla i paní kolegyně poslankyně Ožanová.
Bude možná dobře, když vás podrobněji seznámím s tím obsahem. Jedná se o alternativní návrh k § 77 obsaženému v pozměňovacím návrhu číslo 807 tady poslankyně Ožanové, případně návrhu ústavně-právního výboru uvedenému pod číslem 76/3, který současně posiluje koordinační roli Úřadu vlády a závaznou normotvorbu a nadrezortní koordinaci státních tajemníků. Funkčně zachovává roli, kterou měl zrušený nejvyšší státní tajemník. Úřad vlády výslovně shromažďuje a vyhodnocuje personální data.
Tímto návrhem, a já bych plédoval pro jeho přijetí, se řeší vakuum po zrušení sekce pro státní službu, vychází se ze studie Státní služba 2.0. Bez centrální koordinace hrozí, že organizační změny budou odrážet primárně rezortní zájmy. Zachovává apolitičnost prostřednictvím úřednické, nikoliv politické autority. Na rozdíl od poslaneckého návrhu paní poslankyně Ožanové a ústavně-právního výboru zavádí závaznou normotvorbu státního tajemníka Úřadu vlády a explicitní koordinaci státních tajemníků jako klíčový prvek sjednoceného řízení státní správy.
Tolik krátce k těm pozměňovacím návrhům, které jsem si dovolil předložit vaší ctěné pozornosti. Podrobněji je ještě představím a odůvodním i v podrobné rozpravě, ale rád bych ještě celý tady ten svůj výstup něčím uzavřel, a to výrokem, že mám za to, že zákon o státní správě, službě, o státní zaměstnancích, nazývejte to jak chcete, není zákonem, který by byl primárně levicovým, nebo pravicovým. Je to zákon o tom, jak stát funguje, jaké služby je schopen poskytovat občanům. A fungující stát potřebuje každá vláda. Tato i příští. Každá vláda potřebuje úředníky, kteří jsou odborníky, ne úředníky, kteří se bojí říct nepopulární pravdu. Tento zákon, se kterým jste přišli, s největší pravděpodobností projde. Otázka je, v jaké podobě a zda přežije i příští volební období.
Prosím vás tedy, kolegyně a kolegové, abyste zvážili moje pozměňovací návrhy ne jako gesta opozice, ale jako příspěvek k zákonu, na který třeba nemusíme být hrdí, ale se kterým můžeme být spokojeni; k zákonu, který přežije nejen tuto vládu, ale i tu příští. Moderní stát totiž potřebuje úředníky, které motivuje výkon, a ne ty, kteří se bojí říkat pravdu, oponovat svému ministrovi, jestliže myslí, že to je správné a odborně podložené a takové úředníky, kteří se nemusí bát každé změny ministra. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců STAN.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Děkuji, pane poslanče došlo ke změně předsedajícího.
Přečtu omluvy. Od 11.55 se z osobních důvodů omlouvá pan poslanec Jiří Pospíšil, od 12.15 z pracovních důvodů pan poslanec Jiří Vojáček.
A nyní pokračujeme ve sloučené obecné rozpravě a dalším, kdo je v pořadí, tak je paní poslankyně Zuzana Ožanová.
Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, já se vyjádřím k pozměňovacím návrhům k oběma tiskům. Napřed začnu pozměňovacími návrhy k tisku 76. Tady jich mám osm.
Takže pozměňovací návrh 801. Lhůta 20 odpracovaných dnů k pracovnímu hodnocení, kterou návrh zákona o státních zaměstnancích stanoví v § 71 odst. 2, se jeví jako poměrně krátká. Tato lhůta by zejména v případě závěru pracovního hodnocení s nevyhovujícími výsledky nemusela poskytnout státnímu zaměstnanci dostatečný prostor pro prokázání zlepšení výkonu práce pro účely dalšího pracovního hodnocení. Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, pro obdobné účely pracuje se lhůtou 60 odsloužených dnů, což se jeví naopak jako lhůta zbytečně dlouhá. Navrhuje se proto lhůtu pro pracovní hodnocení stanovit v délce 30 odpracovaných dnů.
Pozměňovací návrh 802 návrh. Návrh zákona o státních zaměstnancích ukládá státnímu zaměstnanci mimo jiné povinnost oznámit svému zaměstnavateli, že je proti němu zahájeno trestní stíhání a v jaké věci. Zahájení trestního stíhání státního zaměstnance může vyvolat vznik překážky na straně zaměstnavatele v případě trestního stíhání podle § 53 návrhu zákona o státních zaměstnancích, a je tedy nezbytné, aby se o této skutečnosti zaměstnavatel co nejdříve dozvěděl, aby mohlo být trvání překážky na straně zaměstnance, které by bylo nedůvodné, co nejdříve ukončeno.
Ačkoli o výsledku trestního stíhání by měl být zaměstnavatel informován soudem, resp. státním zástupcem, a to na základě součinnosti soudu a státního zástupce podle § 86 návrhu zákona o státních zaměstnancích, navrhuje se oznamovací povinnost státního zaměstnance rozšířit i o oznámení skutečnosti, že trestní stíhání proti němu bylo ukončeno. Mezi úkonem soudu nebo státního zástupce a zasláním vyrozumění zaměstnavateli by totiž mohla nastat určitá časová prodleva.
Pozměňovací návrh 803. Navrhuje se zachovat stávající úpravu obsaženou v § 16 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, která v současnosti umožňuje vybraným služebním úřadům, například obvodní báňské úřady, územní správa sociálního zabezpečení, Institut posuzování zdravotního stavu, oblastní inspektoráty práce, Odvolací finanční ředitelství a finanční úřady, a malým služebním úřadům, co jsou úřady, v nichž je zařazeno méně než 25 služebních míst, aby za ně úkoly v organizačních věcech služby a ve správě služebních vztahů státních zaměstnanců a pracovněprávních vztahů zaměstnanců plnil nadřízený služební úřad.
Navrhované ustanovení tak umožní správním úřadům sjednat s jiným správním úřadem zajišťování správy pracovněprávních vztahů i v režimu zákona o státních zaměstnancích. Cílem je vytvořit flexibilní rámec pro sdílení administrativních kapacit v oblasti personální a mzdové agendy, přičemž využití se předpokládá zejména u menších nebo specializovaných správních úřadů, které nemají dostatečné personální či technické zázemí pro plný výkon těchto činností.
Úprava reaguje na potřebu efektivního a hospodárného nakládání s veřejnými prostředky a podporuje možnosti centralizace či profesionalizace služeb uvnitř veřejné správy. Zároveň jednoznačně stanoví, že ani při využití služeb jiného správního úřadu není dotčena působnost vedoucího správního úřadu jednat v pracovněprávních vztazích. Tím se předchází nejasnostem ohledně odpovědnosti a zachovává se nezastupitelná role vedoucího správního úřadu jako zaměstnavatele.
K tomu bych chtěla dodat, že tady se zapomíná při projednávání tohoto návrhu zákona, že nejednáme pouze o ministerských úřednících. Jednáme o dalších 150 správních úřadech v České republice. Ministerstva tvoří desetinu, jichž se dotýká tato navrhovaná změna. Proto se tady zabýváme i tím, aby menší úřady měly trošku zjednodušenou agendu. Jenom musela jsem se k tomu vyjádřit tímto způsobem, protože v předchozí rozpravě to vypadalo, že se všechno týká pouze ministerstev. Není to pravda prosím! ***
