Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.00 hodin)
(pokračuje Karel Dvořák)
To snad není ani kritika lidí. To je především kritika procesu; zákon připravovaný ve spěchu zkrátka vyžaduje mnoho oprav.
Protože standardní připomínkové řízení chybělo, inicioval jsem pod záštitou ústavně-právního výboru odborný seminář a na tomto místě velice děkuji všem kolegyním a kolegům, kteří se na něm podíleli, především paní doktorce Vesecké, na kterou zde mohu hledět přímo z očí do očí. Účastnili se poslanci napříč koalicí i opozicí. Paní poslankyně Ožanová, paní poslankyně Svárovská, Stojanová pan místopředseda Barták. Myslím, že padlo velice mnoho zajímavých argumentů a především dat, čísel a analýz, které bych rád zmínil.
Přišli totiž i autoři studie Státní služba 2.0, která zde už dnes byla zmíněna, odborníci s daty a léty zkušeností. Výsledkem bylo, že část argumentů, které na semináři zazněly, se promítla i do pozměňovacích návrhů předkladatelů. To dokazuje, že odborná diskuse přináší lepší právní úpravu. Je potřeba to na tomto místě ocenit. Škoda jen, že takto nevznikal celý zákon.
A ještě jedna poznámka k načasování. Od 1. ledna roku 2025 nabyla účinnosti novela zákona o státní službě a od její účinnosti do předložení tohoto poslaneckého návrhu neuplynul ani rok. Přínos novely tak nebylo možné vůbec vyhodnotit. Navíc s účinností od ledna a dubna 2026 proběhly na jednotlivých úřadech velké organizační změny. Pozice nejvyššího státního tajemníka je uprázdněna, úřady se teprve přizpůsobují. Je skutečně nutné na ně v tuto chvíli uvalit další zásadní reformu, a to bez dostatečné přípravy?
No, pojďme se ale podívat, kde jsou ty skutečné problémy a k tomu si myslím, že nám všem, kteří chceme, aby zákony, které opouštějí zdi této Sněmovny, byly rozhodně kvalitní a minimálně nebyly pro smích. Studie Státní služba 2.0 zadaná ještě minulou vládou dokončená a publikovaná za té současné, pojmenovává problémy přesně a vychází přitom z dat. Některá z nich myslím si, že mohou být pro vás zajímavá. Mediánový věk státních zaměstnanců je 49,6 roku. Zaměstnanci do 30 let tvoří pouhá 3,4 procenta. Reálné platy klesly od roku 2020 o čtvrtinu. Polovina nových zaměstnanců odejde do dvou let.
Stát, systém přichází pravidelně, stále a systematicky o odborníky, kteří by chtěli pro stát pracovat. Tyto problémy jsou reálné a vážné. Předložený návrh ale míří mimo terč. Řeší přechod státních zaměstnanců pod pracovněprávní režim. V pořádku, to je asi téma, o kterém se můžeme věcně bavit. Ale neřeší, jak přitáhnout a udržet experty, jak odměňovat skutečný výkon, jak zajistit kariérní růst těm, kteří nechtějí být manažery nebo jak zachovat institucionální koordinaci po zrušení Sekce pro státní službu. Forma se mění, ale obsah a skutečné problémy zůstávají nevyřešeny.
Velké téma, o kterém mluvíme v rámci tohoto návrhu, je téma politizace státní správy. Včera jsem četl článek. Byl o analytikovi Martinovi Abelovi, mimochodem absolventovi Oxfordu. Tři roky budoval projekt akceleračních zón pro obnovitelné zdroje. Pomohl zajistit 181 milionů korun z evropských peněz. Veřejně a věcně nesouhlasil s výroky jistého vládního zmocněnce. Krátce na to přišel o místo na příkaz vedení ministerstva. Abel to sám shrnul prostě. Cituji: Odnáším si z toho, že kdybych mlčel a přikyvoval, o tu práci bych nepřišel. A dále: Tento signál slyší spousta šikovných lidí, kteří si teď rozmyslí, jestli do státní správy vůbec půjdou.
Nechci na tomto místě, to myslím bude prostor na jiných kolbištích, z toho dělat politickou aféru. Ale musím pojmenovat, co se tímto zákonem děje a proč je tento problém problémem pro každého z nás. Tímto zákonem, který, vážení kolegové, navrhujete, se jako stát střílíme do nohy. A platí to pro všechny. Pro tuto vládu i pro každou příští.
Za prvé, odejdou odborníci, které stát léta shromažďoval, lákal, budoval jejich pozici v těch kterých úřadech. Lidé, třeba jako Martin Abel, absolvent Oxfordu. Takových jsou desítky, možná stovky. Stát za ně nemá náhradu. Jejich odchod nezaplatí žádný zákon. Za druhé, naruší se kontinuita. Státní správa funguje na institucionální paměti. Na lidech, kteří vědí, proč se věci dělají tak, jak se dělají, kdo s kým jednal, kde jsou úskalí. Tuto paměť nelze přenést za tři měsíce na nástupce. Každá nová vláda pak začíná znovu od nuly a platí cenu za neznalost. Za třetí, stát přestane být efektivní. Neschopnost dodat odborné podklady, zpomalení agendy, dražší nákup expertizy externistů místo levnější práce vlastních odborníků. A kdo to zaplatí? Daňoví poplatníci.
Chápu, že negativní zkušenosti s konkrétními lidmi zanechávají stopy. To je lidské. Ale zákon nelze psát na základě jednoho politického traumatu nebo anekdoty, kterou nám někdo vyprávěl. Pokud chcete fungování státní správy změnit, využijte to jako příležitost k nalezení řešení, se kterými se ztotožní celé politické spektrum. Zákon, který bude fungovat bez ohledu na to, kdo bude příště vládnout. To je jediné měřítko, které u takto důležité legislativy dává smysl.
Rád bych se dotknul i toho, co dle mého názoru je tím předkládaným návrhem oslabeno. Zákon zjednodušuje odvolávání vedoucích zaměstnanců, ruší správní soudnictví jako cestu obrany. Místo toho se úředník musí roky soudit u obecného soudu. Koordinační útvar, který měl držet standard napříč rezorty, se ruší. Státní tajemník zůstává bez jasné výkonné pravomoci, je správce personalistiky, ne partner ministra.
A pokud se někdo bude chtít bránit nátlaku třeba u veřejné zakázky nebo dotace, čeká ho zdlouhavý soudní proces místo rychlé ochrany. To není zákon, který chrání odborníky. Je to zákon, který odměňuje loajalitu na úkor odbornosti. A stát, který si cení loajality víc než odbornosti, časem přestane být schopen plnit své základní funkce.
No a já, dámy a pánové, jsem se snažil i na základě toho semináře, který jsme uspořádali, a všech těch odborných argumentů, které na něm padly, přijít i s nějakým vlastním řešením. Nechtěl jsem před vás předstoupit jenom s kritikou, ale i s nějakými konkrétními návrhy, jak ten zákon posílit.
A na tomto místě bych rád zmínil čtyři témata a čtyři odpovědi na konkrétní selhání. Na prvním místě státní tajemník jako skutečný partner ministra. A je to věc, kterou řeším v pozměňovacím návrhu, který je uveden pod číslem 832. Stávající návrh dává státnímu tajemníkovi odpovědnost za personalistiku, ale nedává mu pravomoc koordinovat výkon úřadu. Odpovědnost bez pravomoci je past. Navrhuje, aby měl jasný mandát buď jako zákonnou povinnost, nebo jako možnost, kterou ministr může aktivovat. Zahraniční modely, kterými jsme se inspirovali: Dánsko, Finsko, Estonsko, Francie a chcete-li něco bližšího, kde ten úřednický duch nám je skutečně až bratrský, tak to je Rakousko. Ty to tak mají. My to navrhujeme taky.
Za druhé ochrana před účelovými reorganizacemi. Je to uvedeno v pozměňovacím návrhu pod číslem 830. V praxi se změny organizačních struktur příliš často používají ne k racionalizaci úřadu, ale k odstraňování nepohodlných lidí.
Navrhuji dvě věci. Každá změna struktury musí být podložena zásadami účelnosti a hospodárnosti a odvolání klíčových vedoucích musí předcházet kladné vyjádření nezávislé poradní komise. Komise nerozhoduje místo ministra. Zajistí jen, že rozhodnutí bude muset být věcně odůvodněno.
Za třetí, konec manažerské pasti. Je uvedeno v pozměňovacím návrhu pod číslem 891. Dnes existuje jediná cesta kariérního růstu ve státní správě přes vedoucí pozice. Špičkový expert musí být povýšen na manažera, ačkoliv o to nestojí a nemusí mít na to vlohy. Stát tím ztrácí odborníka a nezíská dobrého manažera. Navrhuji stupně specializace, paralelní expertní linku, která umožní platový i statusový růst čistě na základě odbornosti. ***
