Předcházející zahájení jednacího dne schůze

 

(Schůze zahájena ve 14.00 hodin.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji další jednací den 14. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám.

Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve Vás všechny odhlásím a přihlaste se, prosím, znovu svými identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.

A nyní mi tedy prosím oznamte, kdo žádá o vydání náhradní karty. Karta číslo 1– paní poslankyně Opltová.

Sděluji, že o omluvení své neúčasti na jednání požádali tito poslanci a poslankyně: Bartošek Jan do 17 hodin – pracovní důvody, Benda Marek do 23 hodin – pracovní důvody, Dražilová Lenka celý jednací den – zdravotní důvody, Ferčíková Konečná Irena celý jednací den – zahraniční cesta, Fiala Radim od 14 hodin do 16 hodin – pracovní důvody, Flek Josef celý jednací den – pracovní důvody, Fridrich Stanislav od 14 do 18 hodin – zdravotní důvody, Hendrych Igor do 15 hodin bez udání důvodu, Kott Josef celý jednací den – zdravotní důvody, Králíček Robert celý jednací den – zahraniční cesta, Langšádlová Helena od 18 hodin – pracovní důvody, Majerová Zuzana od 17 hodin – pracovní důvody, Rázga Barbora od 18 hodin – zdravotní důvody, Schrek Vítězslav od 14.15 do 16.30 – pracovní důvody, Slovák Štěpán od 14 hodin – zdravotní důvody, Sokol Petr od 14 do 20 hodin – pracovní důvody, Stojanová Kateřina celý jednací den – zdravotní důvody, Svárovská Gabriela celý jednací den – zahraniční cesta, Talíř František celý jednací den – pracovní důvody, Turek Filip od 15.30 – pracovní důvody, Zajíčková Renáta od 14 hodin do 19 hodin – pracovní důvody, Žáček Pavel od 14.10 do 15.30 – pracovní důvody, Žbánek Miroslav celý jednací den – rodinné důvody, Ženíšek Marek do 19 hodin – osobní důvody, Babiš Andrej celý jednací den – zahraniční cesta, Červený Igor do 18 hodin – pracovní důvody, Klempíř Oto celý jednací den – pracovní důvody, Macinka Petr celý Jednací den – zahraniční cesta, Šebestyán Martin do 16 hodin – pracovní důvody, Tejc Jeroným do 17 hodin – pracovní důvody.

Paní poslankyně, páni poslanci, nyní bych Vás chtěl informovat o návrzích, na kterých se shodlo dnešní grémium. V úterý 21. dubna, ve středu 22. dubna a v pátek 24. dubna bychom projednávali body dle schváleného pořadu schůze. Ve čtvrtek 23. dubna po bodu 109 Písemné interpelace navrhujeme projednat nejprve bod z bloku záležitosti EU, bod 65, sněmovní tisk 66 E, postupy financování a využívání diverzifikované strategie financování a poté navrhujeme projednávat body z bloku smlouvy, druhé a první čtení, body 66, 67, 68, 69, 70, 71. Ve 14.30 by proběhl bod 110, což jsou Ústní interpelace.

Na závěr ještě jedno sdělení. Ve středu 22. dubna bude od 14 do 15 hodin vyhlášena polední přestávka, v níž se sejde ordinační výbor. To je z mé strany vše.

Přehled zbývajících bodů k projednání vám byl rozeslán elektronickou poštou.

Tak, a nyní se s přednostním právem hlásí předsedkyně poslaneckého klubu ANO Taťána Malá. Já vás prosím o klid. Tak prosím o klid, už vystupují poslanci. (Zvoní a opakovaně vyzývá ke klidu v sále.) Tak já vás poprosím ještě jednou o klid v sále, aby se paní předsedkyně mohla v klidu vyjádřit. Tak prosím.

 

Poslankyně Taťána Malá: Tak děkuji, pane předsedo. Krásné dobré odpoledne. Již jako tradičně si dovolím navrhnout jménem tří poslaneckých klubů, abychom dnes jednali, meritorně i procedurálně hlasovali, po devatenácté i jedenadvacáté hodině.

A potom tady mám několik návrhů, které bych chtěla, aby zde zazněly a o kterých bychom měli následně potom hlasovat.

Takže za prvé navrhuji, abychom upravili pořadí projednávání zákonů v bloku prvních čtení, a to následovně. Jako první bod číslo 11, sněmovní tisk 115, trestní zákoník, jako druhý bod číslo 12, sněmovní tisk 116, kterým se zrušuje nominační zákon, jako třetí bod bod číslo 13, sněmovní tisk 124, o státní sociální podpoře, následně bod 14, sněmovní tisk 125, o sociálních službách, potom bod 28, sněmovní tisk 145, o spotřebitelském úvěru, následně bod 16, tisk 87, o zemských znacích a vlajkách, poté bod 63, sněmovní tisk 131, o volbách do zastupitelstev obcí a poté bod 15, sněmovní tisk 35, o platu představitelů státní moci.

Za druhé navrhuji, abychom v pátek jako první bod projednávali zákon ve třetím čtení, bod 73, sněmovní tisk 90, vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů a následně bychom v pátek případně pokračovali neprojednanými zákony v prvém čtení.

A za čtvrté ještě navrhuji, abychom dnes jako první bod projednali bod 107, sněmovní dokument 737, návrh časového harmonogramu projednávání vládního návrhu státního závěrečného účtu České republiky za rok 2025. To je ode mě vše. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Tak nyní budeme hlasovat o procedurálním návrhu, že budeme dneska jednat i hlasovat po 19. i 21. hodině. Takže já ještě raději svolám poslance.

 

Tak zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 79 přihlášeno 161 poslanců, pro 85, proti 60. Návrh byl přijat a budeme jednat i po devatenácté a po dvacáté první hodině.

Nyní dvě omluvy: pan poslanec Vladimír Pikora od 14.45 – pracovní důvody a pan ministr Ivan Bednárik celý jednací den – pracovní důvody. Nyní vystoupí s přednostním právem pan předseda Zdeněk Hřib a připraví se paní předsedkyně Olga Richterová. Prosím, máte slovo. (Hluk v sále.) Já vás poprosím o klid v jednacím sále. Tak ještě jednou vás poprosím o klid. Prosím, tak já vás ještě jednou poprosím o klid.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, asi by bylo dobré si říct, co se tady v posledních dnech děje. Kdy my tady vidíme, že vláda tady tlačí jakýsi prapodivný návrh na zrušení koncesionářských poplatků. A to znamená, že se tady zničehonic objevil návrh, který rozhodně není žádným návrhem promyšlené reformy, ale naopak jsme tady svědky chaosu, amatérismu a nebezpečného útoku na nezávislost veřejnoprávních médií, protože to, co tady ministr kultury spolu s vládou předkládá v otázce financování České televize a Českého rozhlasu, to rozhodně není žádná odpovědná změna. To není žádná modernizace, není to žádná stabilizace, je to prostě krok, který vyvolává nejistotu, oslabuje důvěru a otevírá dveře politickému tlaku na média veřejné služby. A vládní politici tady lidem říkají, že jim chtějí ušetřit peníze. A tak bych se rád zeptal: komu chcete ušetřit peníze? Jaké peníze, kde? Protože my přece tohle celé stejně zaplatíme z daní, akorát to nebude prostě transparentně, formou poplatků, ale tedy z daní, tedy přes státní rozpočet, o kterém rozhoduje vláda.

A to je ta podstata celého tohoto problému, protože rozpočet, o kterém rozhoduje vláda, samozřejmě není nezávislý. A jestliže se České televizi seberou prostředky v řádu miliardy korun a Českému rozhlasu další stovky milionů, no tak pak si nelžeme do kapsy – to skutečně není žádný pokus o více muziky za méně peněz. To je prostě snaha o to, vyvolat existenční problémy, vyvolat omezování služeb. Vytvořit tlak na obsah tak, aby konvenoval vládním politikům, a tedy ve výsledku je to tlak na svobodu médií. A nejhorší na tom je, že ten návrh je tak špatný, že proti němu skutečně nevystupuje jenom opozice. Ta kritická slova zaznívají i od odborníků. Zaznívají od akademické sféry, od zaměstnanců veřejnoprávních médií, od veřejnosti, od studentů. A vlastně dokonce i od lidí, kteří rozhodně nejsou automaticky nějak na té naší straně politického sporu. Takže to není žádný opoziční výkřik, to je skutečně vážné varování a do téhle už tak vyhrocené situace přichází ještě něco mnohem závažnějšího.

Je to podezření, že část lidí kolem Rady České televize je spojena s jednáním, které otřásá důvěrou veřejnosti v samotné fungování této instituce, protože byla zveřejněna nahrávka, která zachycuje rozhovor dvou radních České televize, v němž zaznívá zmínka o tom, že chybí doplatit půl mega za blíže neurčenou volbu. A to je šokující. A tady neříkám, že bylo něco pravomocně prokázáno, od toho jsou tady samozřejmě orgány činné v trestním řízení, ale říkám naprosto jasně, že pokud tady existuje závažné podezření, pokud se o něm veřejně ví, pokud nahrávku má dostat policie k prověření, tak opravdu není možné dělat, že se nic nestalo, že není možné, aby se tvářili, že je všechno v pořádku a současně tady pokračovaly ty volby, jakoby nad nimi nevisely stíny pochybností.

Takže my proto považujeme za naprosto nepřijatelné, aby kandidáti, kteří jsou spojovaní s těmito kauzami, byli znovu potvrzováni do té Rady České televize na další léta. A pokud už koaliční většina tedy chce nést tu politickou odpovědnost za takovýto krok, no tak ať to aspoň udělá teda veřejně, ať se jasně ukáže, kdo koho podporuje. Proto tedy budeme požadovat veřejnou volbu radních, pokud na ni vůbec dojde, protože ten problém je v tom spojení těchto dvou věcí, tedy oslabení financování veřejnoprávních médií a současně pochybné personální obsazování kontrolních orgánů. To je prostě smrtící kombinace a není to náhoda. To je prostě snaha o ovládnutí veřejnoprávních médií. To znamená nejprve instituci finančně vyhladovět, potom ji personálně obsadit a pak z ní udělat poslušný nástroj vaší politické moci.

A tohle přece nemůže nikdo, komu reálně záleží na demokracii, přejít mlčením. A taky si připomeňme, že ti kontroverzní radní, o kterých je tady řeč, jsou spojeni s nezákonným odvoláním dozorčí komise v roce 2020 a soudy jasně řekly, že to bylo nezákonné, že vznikla škoda přibližně 4 miliony korun a pokud ji Česká televize nevymůže po konkrétních vinících, no tak to zaplatí veřejnost. Tedy opět občané nebo chcete-li koncesionářští poplatníci. Takže ano, veřejnost už na rozhodnutí těchto radních doplácela. No a teď se po ní chce, aby se dívala jinam a dělala, že se nic neděje, ale ono se děje a neděje se rozhodně nic menšího než zápas o to, zda budou mít občané i nadále média veřejné služby, která nejsou závislá na momentální vůli vlády. (Odmlčí se, otáčí se na předsedajícího Tomia Okamuru.) Já bych poprosil pana předsedajícího, jestli by mohl požádat o klid v sále.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Už jsem, pane předsedo, žádal několikrát a nějak se to neuklidňuje, no tak požádám ještě jednou: prosím o klid, děkuju.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji. Neděje se tady totiž nic menšího než zápas o to, zda budou mít občané i nadále média veřejné služby, která nejsou závislá na momentální vůli vlády, anebo zda se z nich stane prostor, kde se bude vysílat podle politického zadání a podle toho, kdo právě drží moc a peníze. A já se tedy ptám vlády i ministra kultury: opravdu vám není trapné, kam jste tuhle zemi v téhle věci dovedli? Opravdu vám nepřijde alarmující, že se mluví tady o stávkové pohotovosti, o protestech studentů, veřejnosti, o tlaku na Českou televizi, Český rozhlas? Do toho všeho, že padají takto závažná podezření kolem volby radních? Že váš poslanec Radek Vondráček tady předvedl v neděli, jak bude vypadat to, když se bude snažit vládní politik usměrnit redaktora v České televizi, protože tohle není správně. Tohle je prostě selhání vlády.

Tohle není reforma, tohle je prostě destrukce. Tohle není skutečně žádný pokus o odpovědné hospodaření. To je prostě nebezpečná hra o ovládnutí veřejného prostoru. A proto z tohoto místa vyzývám: za prvé, aby ty osoby zatížené takto závažnými pochybnostmi okamžitě rezignovaly na kandidaturu do Rady České televize. Za druhé, aby vláda přestala předstírat, že převod financování na státní rozpočet je nějaká technická změna, protože rozhodně není, to zjevný zásah do nezávislosti médií veřejné služby, minimálně teda ve vašem podání. Za třetí, aby ministr kultury Oto Klempíř tady přestal tu situaci zhoršovat svoji nekompetentností a buď ten svůj postup zásadně přehodnotil nebo spíše aby vyvodil osobní odpovědnost, jinými slovy: aby rezignoval – po tom, co tady předvedl. A za čtvrté, pane premiére Babiši, já bych se vás chtěl zeptat, opravdu vám není trapné mít ve vládě, ve svém kabinetu, takového ministra jako je Oto Klempíř?

Vždyť to je ostuda. To je směšná, trapná ostuda. Takže já bych vás chtěl vyzvat, pokud tedy pan ministr nesebere zbytky své soudnosti a nerezignuje sám, tak abyste jej odvolal pro neschopnost a vytváření ostudy doma i navenek, protože tady opravdu je za pět minut dvanáct. My skutečně nechceme mít tady místo nezávislých veřejnoprávních médií jakýsi tlampač pro hlásání vládních názorů, jako se to stalo v Maďarsku. A i pro vás, pane premiére Babiši, je za pět minut dvanáct, protože i vy máte poslední možnost tady ukázat, že nejste jenom slabý, neschopný, zbabělý premiér, ale že skutečně máte tu sílu vyřešit tady aspoň svého vlastního ministra Oto Klempíře. Takže já bych chtěl navrhnout bod Zbavte nás neschopného ministra Klempíře, než stihne zlikvidovat veřejnoprávní média. To je tedy první návrh, který bych měl.

A teď tedy dále, abychom si vysvětlili závažnost té situace. Kvalita demokracie přímo závisí na kvalitě informací, které mají občané k dispozici. To je tedy známá věc. Jak si má ostatně občan rozhodovat bez informací, bez kvalitních informací. To je záležitost, na kterou já jsem třeba i narážel v průběhu toho, co jsem se věnoval zdravotní politice. Prostě pacient má činit informované rozhodnutí, což jsou jako dvě věci. Za prvé rozhoduje a za druhé to rozhodnutí má být informované. Tedy má být činěno s tím, že jako víte, co se děje, máte objektivní informace, máte ty alternativy k porovnání, nikdo se vám nesnaží něco podšoupnout, prodat, aby získal na váš úkor nějaký osobní zisk. No a vlastně podobné je to i v té politice, protože přece jenom tohle je záležitost, kdy my se také v politice chceme rozhodovat na základě kvalitních informací. A v momentě, kdy tyto informace nejsou lidem dostupné, tak pochopitelně se nelze rozhodovat správně, nelze činit prostě ta objektivní rozhodnutí, která jsou důležitá pro to, aby naše země byla konečně směřována kupředu.

To financování veřejnoprávních médií rozhodně není neutrální věc, protože ten, kdo rozhoduje o tom financování, má potenciál ovlivňovat ten obsah. A ta finanční závislost médií na vládě jednoznačně představuje nástroj jejich nepřímé kontroly. To je informace, která se objevila i v dokumentu Freedom of the Media Report od OSCE. Takže já pevně doufám, že vláda tedy přehodnotí ten svůj přístup, že pan ministr Oto Klempíř z toho vyvodí důsledky s tím, co vyvolal za chaos, nejistotu a obavy o nezávislost veřejnoprávních médií, a v případě, že nerezignuje, takže skutečně jej Andrej Babiš odvolá. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem vystoupí paní poslankyně Olga Richterová. Prosím. Tak máte slovo a připraví se s přednostním právem Vít Rakušan, předseda STAN. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové a členky vlády, vážení spoluobčané, tato vláda se v posledních týdnech, v posledních měsících až příliš často schovává za zástupná témata a zástupné spory. Mě to mrzí, že se řeší věci, které považuju za žabomyší války, že se vede takový docela halasný konflikt o něčem, co je vedlejší. Ale o to méně má být vidět to podstatné. A to, co je za mě tím podstatným, je návrat prohnilého, starého systému, kamarádíčkování, kšeftíčkování. A to jsme v téhle zemi už mockrát viděli. Je to systém, v kterém si mocní přihrávají peníze sami sobě. Je to systém, ve kterém neplatí stejná pravidla pro běžné lidi, běžné občany, malé podnikatele, rodinné farmy nebo obce.

Podle informací, které teď zaznívají veřejně, se aktuálně schyluje k velmi závažnému kroku. Co my jako Piráti považujeme za takový závažný krok? To, když se řekne, že Andrej Babiš vyřešil střet zájmů, že je možné otevřít znovu cestu k dotacím pro Agrofert. To má prý zaznít. A současně, že není důvod vymáhat miliardy korun, které byly podle dostupných informací vyplaceny v rozporu s pravidly.

Takže tohle je něco, k čemu jako Piráti chceme přitáhnout vaši pozornost. Je to něco, co pokud se skutečně stane, tak to nebude nějaká technická změna, administrativní upřesnění, žádná běžná právní debata. Ne, bude to jasný politický vzkaz, a sice signál, že pro mocné, pro bohaté, pro ty vyvolené se opět ohýbají pravidla. Že když máte dost vlivu, dost kontaktů, dost trpělivosti, stát se koukne vedle a řekne: vlastně se tak moc nestalo, pojedeme dál. A to my jako Piráti prostě nechceme. To je přesně ten typ politiky, kvůli kterému mnozí z nás šli do veřejného života, proti kterému jsme se roky angažovali. A je to přesně to, proč tady třeba dnes znovu vystupuji za Piráty já. Tady totiž nejde jenom o předsedu vlády, byť je to velice významná politická figura. Nejde jen o Andreje Babiše a o Agrofert. Jde o princip, jestli u nás v naší zemi vůbec platí rovnost před zákonem, jestli platí pravidla pro všechny stejně, anebo jenom pro někoho. A jestli se budou stejně, jako se tvrdě vymáhají drobná pochybení u malých živnostníků, u malých podnikatelů, u rodinných farem, jestli se stejně tvrdě budou pravidla vymáhat i u miliardáře v politice. O to jde. Jestli u těch nejbohatších najednou stát ztratí vůli vymáhat, schopnost vymáhat a paměť týkající se toho, co se dělo v minulosti. Jestli se to všechno smaže, anebo skutečně zúčtuje tak jako u běžných lidí, protože jde o peníze. Jde o obrovské veřejné peníze a konkrétně o miliardy, které chybí ne v nějaké tabulce, ne v nějakém abstraktním účetnictví, ale v konkrétních životech lidí. Jsou to peníze, které chybí rodinám, když nedosáhnou na důstojné bydlení. Jsou to peníze, které chybí mladým lidem, kteří často odkládají vlastní život, protože prostě nájmy, ceny bytů jsou naprosto mimo realitu jejich příjmů.

To všechno jsou peníze, které chybí, když stát říká, že nemá z čeho pomáhat, že není, jak by mohl zaplatit pomoc, že není na bydlení, na podporu regionů, na školy, na sociální služby, prostě na budoucnost. Ale když jde o zájmy těch nejmocnějších, třeba předsedy vlády jako příklad, tak najednou ta tolerance je úplně jinde. Najednou se hledá, jak to zařídit, hledají se omluvy, hledá se, jak to ohnout.

A přesně proto se ptáme, kde je plán pro lidi, kde je plán pro mladé, kde je plán pro rodiny, prostě pro ty, kteří poctivě pracují, odvádějí daně, čekají od státu alespoň elementární férovost, pro ty my jako Piráti chceme plán. Protože to, co dneska vidíme, to je maximálně návrat ke krmelci. Návrat k politice, kde stát neslouží veřejnosti, ale vybraným zájmům, vyvoleným. A proto Piráti nebudou mlčet, proto jsme už podali trestní oznámení kvůli nevymáhání 7,5 miliardy korun. A proto budeme postupovat dál, budeme to trestní oznámení rozšiřovat o nové poznatky, o to, co nyní vyplouvá na povrch. Budeme postupovat vůči českým orgánům, ale také vůči institucím v Evropě, protože je potřeba informovat evropského žalobce v té věci možného nezákonného čerpání právě evropských dotací.

A samozřejmě chceme, aby náš stát konečně dělal to, co dělat má, aby chránil veřejný zájem – ne zájem politicky propojených holdingů. Chceme, aby stát chránil peníze nás všech, našich rodin, našich dětí, ale taky aby se to férově dělo i vůči penězům evropských daňových poplatníků, lidí z jiných států Evropy. A někdo si přitom může říct, že to je moc tvrdé, že bychom měli počkat, že se ještě uvidí, jenže tohle jsme už slyšeli mockrát, těch výmluv bylo strašně moc: že vymáhání prý běží, že se to řeší, že má všecko svůj čas. A realita? Z těch 7,5 miliardy korun se začalo vymáhat naprosté minimum, maličko. Úřady podle všech dostupných informací nemají žádný jasný harmonogram, podle kterého postupovat, nemají časovou osu – a naopak, čas uplývá, běží, přichází možné promlčení. A s promlčením přichází škoda, škoda, kdy ve finále ty peníze nezaplatí holding, nezaplatí je politik, nezaplatí je ti, kteří rozhodovali o nevymáhání, ale nakonec to ve finále zaplatí občané této země. A to je podle nás, Pirátů, naprosto nepřijatelné.

Nevymáháním nezákonných dotací se zabývá na základě trestního oznámení Pirátů Vrchní státní zastupitelství v Praze, právě evropský žalobce, a to v závislosti na tom, jestli jde o evropské anebo o národní dotace. Takže oběma institucím nyní pošleme opět aktuální podklady v této věci. A pokud jde o to rozhodnutí, které jsem už popsala, že je před námi, pokud jde o to rozhodnutí nyní přidělovat dotace koncernu Agrofert, a to navzdory evidentnímu rozporu s evropským finančním nařízením ke střetu zájmů, tak v této věci pošleme doplnění k podnětu Evropské komisi. Tu jsme oslovili již v prosinci minulého roku a pravidelně ji informujeme o aktuálním dění.

Dodám k tomu ještě jednu věc. My jako Piráti od počátku našeho působení v politice bojujeme proti tomuto typu kšeftování, neprotestujeme jen například takovýmito vystoupeními zde u pultíku, ale přenášíme úplně konkrétní řešení. Například v minulosti jsme sem přinesli do Sněmovny nominační zákon, ten byl nakonec přijat. A proč? No protože nominační zákon brání politickým trafikám a představuje jednu z mála skutečných funkčních protikorupčních pojistek, které v naší zemi máme.

A teďka slyšíme, že i tento zákon chce současná koalice rušit, dokonce to má být na programu, na programu tohoto týdne jednání Sněmovny – zrušení protikorupční pojistky od hnutí, které se tvářilo, že je protikorupční a dneska je spíš profikorupční, jak to tak vypadá. My to zásadně odmítáme, protože zrušit právě takovéto zákony v době, kdy sílí tlak mocenských a ekonomických zájmů na stát, je naprostá neodpovědnost. Proboha, proč škrtat věc, která normálně funguje? My dnes naopak potřebujeme víc transparentnosti, víc kontroly a víc odpovědnosti, neméně. Hlavně potřebujeme stát, který se nebojí vymáhat právo, který se nebojí trvat na stejných pravidlech pro všechny – i vůči nejsilnějším hráčům. Takové instituce, takový stát, který neuhne pod politickým tlakem je stát, který bude bránit návratu starých pořádků, ne je usnadňovat.

A právě proto, když se dneska někdo pokouší obnovit systém, v kterém si mocní umějí zařídit výjimku, tak právě proto říkáme: ne, prostě ne návratu ke krmelci, ne dvojímu metru, ne beztrestnosti pro vyvolené. Nic jiného, totiž to, co se aktuálně děje, není. My se s tím jako Piráti nikdy nesmíříme. Budeme dál důsledně upozorňovat na každé selhání státu v této věci, budeme dál využívat všechny právní a politické nástroje, které máme k dispozici, a samozřejmě budeme dál stát na straně lidí, kteří prostě nečekají, že politika bude nějaké posluhování či jednoznačná služba miliardářům, ale čekají zcela oprávněně, že to bude služba veřejnosti. A já si přeju, aby to tak skutečně v České republice bylo, protože stát nepatří holdingům, stát nepatří kmotrům, stát nepatří těm, kdo si myslí, že si z veřejných peněz mohou udělat nějaký vlastní obchodní model – ne, stát patří lidem, občanům. A my uděláme všechno pro to, aby to tak i zůstalo.

Z té 7,5 miliardy korun neoprávněných dotací se začalo vymáhat naprosté minimum. Úřady podle dostupných informací nemají jasný harmonogram, nemají plán, nemají časovou osu, podle které budou postupovat – a naopak, čas běží, čas uplývá a hrozí promlčení. A proto navrhuji za Piráty k projednání bod s názvem (Otáčí se.) – pro pana předsedajícího... (Předsedající se radí, nereaguje.)... pro pana předsedajícího... (Znovu se otáčí, předsedající stále nereaguje.) Navrhuji k projednání bod Harmonogram vymáhání neoprávněně vyplacených dotací za 7,5 miliardy. Takže ještě jednou. Jako první bod dnes navrhuji Harmonogram vymáhání neoprávněně vyplacených dotací za 7,5 miliardy.

A druhá věc, kterou navrhuji za Pirátský poslanecký klub, je vyřazení bodu číslo 82, což je návrh na volbu členů Rady ČT. (Předsedající diskutuje.) Jelikož nemám pozornost pana předsedajícího, tak ho požádám, abych...

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ne. Prosím vás, v pohodě, protože (Gestikuluje vlevo.) tamhle to zaznamenává paní ředitelka. Takže máme zaznamenáno.

 

Poslankyně Olga Richterová: Za prvé, návrh nového bodu, Harmonogram vymáhání neoprávněně vyplacených dotací za 7,5 miliardy; a za druhé, návrh na vyřazení bodu, jde o bod číslo 82, návrh na volbu členů Rady ČT.

K tomu ještě stručné odůvodnění. Není vůbec možné v aktuální situaci, jak probíhá politická a veřejná debata, aby se hlasovalo o některých nominantech, kteří aktuálně do té rady kandidují. A jsme si jako Pirátský poslanecký klub jistí, že tento bod má být vyřazen a má dojít ke změně alespoň v některých jménech. Děkujeme.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Další s přednostním právem vystoupí předseda hnutí STAN Vít Rakušan a připraví se předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju za slovo. Vážený pane předsedo, vážené paní ministryně, pane ministře, kolegyně a kolegové, Česká televize, Český rozhlas se staly v posledních dnech, možná týdnech předmětem velké společenské debaty a zbytečně, zbytečně. Nikdo se vás o to, milá vládo, neprosil, debata o Českém rozhlase a České televizi přichází proto, že vy zmateně přistupujete s různými návrhy, které tady přednášíte v Poslanecké sněmovně, občas kuloárně, jako pan předseda Okamura, občas také vážně na tiskové konferenci, kde oznamujete změnu financování veřejnoprávních médií.

Ta situace jako taková je ale velmi přehledná. Veřejnoprávní média jsou financována z poplatků za televizní a rozhlasové vysílání, jsou financována tak, že to předčilo původní očekávání a kalkulace, které byly oběma médii vyhotovovány, a obě dvě média v současné době mají dostatek finančních prostředků na to, aby plnila svojí veřejnoprávní funkci.

V té chvíli ovšem přichází další aspekt. Je to volební bod, který se týká členů Rady České televize. Ve veřejném prostoru se objevila nahrávka, která samozřejmě může být dílem umělé inteligence a my v té chvíli určitě ctíme presumpci neviny. Já jsem ovšem přesvědčen, že v zájmu kredibility samotné České televize a veškerých rozhodovacích procesů je v zájmu Sněmovny, ale i v zájmu celé společnosti, aby volba členů Rady České televize v tuto chvíli neproběhla. My opravdu nemůžeme riskovat, že bude jméno Rady České televize, jejích členů, téhle instituce a České televize samotné poznamenáno možným úplatkářským skandálem.

Já se tedy hlásím stejně jako paní kolegyně Richterová přede mnou k tomu, abychom bod číslo 82, tedy tento jeden konkrétní volební bod vyřadili z pořadu dnešní schůze, pardon, této schůze, ne dnešní. Abychom si udělali jasno, jak na tom v současné chvíli jsme.

My jsme avizovali jako opozice, že budeme všemi prostředky bránit tomu, aby k volbě členů Rady České televize došlo. Paní předsedkyně poslaneckého klubu ANO Taťána Malá nezařadila dnes tyto body pevně na zítřek, toho jsme si vědomi. Zároveň ale chci upozornit i ostatní kolegyně a kolegy, kteří se tak nevyznají v proceduře a jsou tady třeba noví, že tyto body jsou zařazeny na tuto schůzi, tento volební bod je zařazen na tuto schůzi. Tedy my nemáme dnes pevné zařazení na zítra, to se zdá zatím jako vstřícný krok po tom, co my jako opozice jsme do veřejného prostoru pustili, že nechceme a uděláme všechno pro to, aby nedošlo k volbě členů Rady České televize.

Uváděli jsme dva možné postupy. Za prvé, vyřadit tento bod ze schůze, za druhé, což záleží samozřejmě na těch samotných kandidátech, aby z té volby odstoupili. A jenom upozorňuji, že právě vyřazení tohoto bodu ze schůze nám dává jistotu, že vládní koalice nepřijde zítra se zařazením bodu do programu a jenom neoddalujeme to, co my jsme avizovali, to znamená, veškerou naši aktivitu k tomu, aby bod nebyl zařazen, až na zítra.

Proto čistým řešením je to, že se přihlásíme k návrhu, který jsem chtěl přednést já, přede mnou tak udělala Olga Richterová, že bod číslo 82 z této schůze vyřadíme. Tím samozřejmě zajistíme hladký průběh projednávání, jsou iluzorní a falešné všechny argumenty, že my jako Starostové jsme se chtěli zbavit volebních bodů proto, že je tam zřízení vyšetřovací komise. Vůbec ne, to nenavrhujeme. Ať se vyšetřovací komise zítra ustanoví. S tím nemáme sebemenší problém.

Nám jde o jeden jediný bod. O bod číslo 82. To je Volba členů Rady České televize. Pokud tento bod bude vyřazen z pořadu této schůze, potom veškerá naše prohlášení do veřejného prostoru, která jsme dávali, odpovídají tomu, co jsme přislíbili. Nebudeme pokračovat v žádných obstrukcích, nebudeme zdržovat jednání ani dnes, ani zítra. Jenom upozorňuji, k tomu je opravdu potřeba, aby tenhle bod byl ze schůze vyřazen.

Já se vrátím ještě jednou k České televizi a Českému rozhlasu obecně. Cituji z nedělního pořadu České televize. Dávejte si pozor, varoval poslanec Radek Vondráček moderátora diskuse, když se mu nelíbilo, co říká. Pojďme se podívat na to, co říkal. Konstatoval fakta. Česko neplní závazek vydávat na obranu dvě procenta HDP, ale podle schváleného rozpočtu vydává pouze 1,7 procenta HDP. Mimochodem to není něco, co si vymyslel pan moderátor, že Česko s 1,7 procenta letos neplní své závazky vůči Severoatlantické alianci. To říká hlavně velvyslanec USA při NATO, velvyslanec USA v Česku. Manipulují podle pana poslance Vondráčka tito dva diplomaté Spojených států amerických veřejným míněním stejně, jako pan redaktor Řezníček? A mají si tihle dva pánové také dát pozor na to, co říkají a vypouštějí do veřejného prostoru? A já budu stejná fakta konstatovat za chvíli také.

Neznamená to ovšem, že Česká televize dělá někomu propagandu, protože fakta, pánové a dámy, fakta nejsou opoziční, nebo koaliční. Fakta jsou objektivně ověřené a doložené informace. A takové informace mají veřejnoprávní média v zájmu nás všech přenášet. O takových ověřených informacích a faktech mají veřejnoprávní média v naši zemi informovat. To je jejich úlohou, to je jejich funkcí. Jestli vy tu funkci zpochybňujete, jestli chcete právě tu veřejnoprávnost, nezávislost na politické vůli nějakým způsobem omezovat, to je vaše obrovská odpovědnost za destrukci jednoho z pilířů demokracie v téhle zemi. A vy to udělat chcete. Chcete to udělat rychle. Chcete to udělat návrhem, který představuje pan ministr Klempíř. No, představuje. On nám o tom někomu něco řekl? On o tom řekl na tiskové konferenci. Žádný pracovní stůl k tomu nesvolal. Nesvolal k tomu žádné jednání. Jeho jednání s managementem České televize a Českého rozhlasu je velmi podivné. Ta interpretace z těch schůzek a setkáních je na obou dvou stranách velmi rozdílná.

No, a protože žádné pracovní jednání nesvolal pan ministr Klempíř, museli jsme to za něj udělat my. Já si skutečně myslím, že u tak závažného návrhu, který mění financování veřejnoprávních médií, si máme sednout s managementem České televize, máme si sednout s managementem Českého rozhlasu, slyšet jejich argumenty. A máme si sednout dohromady nezávisle na tom, jestli zrovna sedíme ve vládních lavicích, nebo v opozičních lavicích. Takové setkání nikdo nezorganizoval. Takové setkání k zahraniční politice, k výdajům do obrany naposled svolal pan premiér Fiala a tehdejší opozice, současná vláda na něj ani nepřišla.

Proto jsme rozeslali všem politickým stranám - všem politickým stranám v téhle zemi, promiňte, v téhle Poslanecké sněmovně, v té zemi by jich bylo o poznání více, v téhle Polanecké sněmovně pozvání na čtvrtek na 14. hodinu. Pozvání už potvrdili zástupci Českého rozhlasu i České televize. Pozvání zatím potvrdili zástupci opozičních stran. Čekáme na reakci vládních stran, čekáme na reakci pana ministra Klempíře. A bude to pracovní jednání o návrhu na změnu financování veřejnoprávních médií, kde by měla padnout jedna základní otázka hned na začátek. Proč to děláte? Ještě jednou. Proč to děláte?

Manažerská poučka číslo 1. Neměňte nic, co funguje. A poplatky za rozhlasové a televizní vysílání evidentně fungují a tu veřejnoprávní roli České televize i Českého rozhlasu umožní. Já jsem zvědav, jestli tentokrát vládní představitelé na tuto schůzku přijdou. Jsem rád, že jak ředitel Českého rozhlasu, tak České televize svoji účast přislíbili, bude to ve vrcholné sestavě a budeme se bavit moderovaně, bez diváků, sami mezi sebou o tom, co mají přinést změny ve financování Českého rozhlasu a České televize, které oproti původním předpokladům znamenají ponížení rozpočtu.

Nejdříve se z vládních lavic ozývaly věty typu: My měníme jenom systém financování, ne samotné rozpočty. Neměníme, jak jsou financovány, co se sumy týče, Česká televize a Český rozhlas. Měníte. To už v tom vašem návrhu je, Ale co nám zbývá přece jiného, než se společně o roli veřejnoprávních médií v téhle zemi bavit. Jakou máme jinou možnost, než otevřít diskusi. Vy tu diskusi o veřejnoprávních médiích z neznámého důvodu odmítáte otevřít tady na půdě Poslanecké sněmovny. My k tomu využíváme legitimní prostředky, které budeme mít. Budeme se ptát při interpelacích, jestli na ně pan ministr Klempíř přijde, uvidíme. Určitě těch dotazů na něj bude obrovská spousta. Určitě má šanci se stát hvězdou čtvrtečních interpelací: Oto Klempíř konečně promluvil ve čtvrtek na interpelacích. Bude jich hodně. My uslyšíme jeho hlas a uslyšíme jeho názor. Doteď jsme tuhle možnost neměli.

A ještě jedna možnost je teď ve čtvrtek ve 2 hodiny. Zveme vás. Děkuju všem politickým stranám, které přislíbily účast na jednání s ředitelem České televize, Českého rozhlasu a jsou zvány všechny strany. Tohle měl udělat pan ministr Klempíř, ten, který nemluví, nevím, jestli za něj mluví někdo jiný, ale ve čtvrtek bude mít hodně možností mluvit, 14 hodin otevřené setkání, potom interpelace a že těch dotazů, pane ministře nepřítomný, na vás určitě bude docela hodně.

Nyní k druhému bodu. Minulý čtvrtek přijel do Prahy generální tajemník Severoatlantické aliance Mark Rutte. Přijel za panem premiérem. Přijel na poslední chvíli. Zajímavé je a všimněte si, jak to jinak chodí. Vidím tady bývalou paní ministryni obrany Černochovou, tak ona jistě potvrdí, že nebývá zvykem, aby Aliance neavizovala návštěvy svého generálního tajemníka předem. Taková návštěva se obvykle dlouho plánuje a dělá se jí i nějaké promo propagace pokud je to návštěva čistě přátelská, pokud je to návštěva, kdy se jedou dva partneři utvrdit v tom, že jsme si na té i druhé straně vědomi našich závazků, že jsme si vědomi závazků Severoatlantické aliance k členským státům, ale i jednotlivých členských států k Severoatlantické alianci. Ale tohle nebyla zdvořilostí návštěva. Tohle nebyla návštěva u zodpovědného partnera v Severoatlantické alianci. Tohle bylo úplně jednoznačné. Pan generální tajemník sem do Česka přijel hasit problémy, hasit problémy, které Česko má a které díky tomu či lépe kvůli tomu má i Severoatlantická aliance. Proč? Protože tahle vláda schválila státní rozpočet s výdaji na obranu ve výši 1,7 procenta HDP. 1,7 procenta HDP není nárůst, jak jsme se zavázali našim spojencům v Severoatlantické alianci. Je to pokles a je to neplnění toho úplně základního závazku toho odrazového můstku, který je základem pro ten růst, který jsme jako členská země přislíbili. Jsme jediná země, jediná země v Severoatlantické alianci, která výdaje na obranu v poměru k HDP v tomto roce snižuje. Aby toho nebylo málo, vláda v rozpočtu předvádí to, co často vyčítala Zbyňkovi Stanjurovi, a slyšeli jsme to tady z úst paní ministryně Schillerové stále. Ona předvádí kreativní účetnictví a předvádí ho v neuvěřitelné podobě. Tváří se, že výdaje zahrnuté třeba do gesce Ministerstva obrany, pardon Ministerstva dopravy, jsou výdaje, které jsou obranné. Spojenci to vědí, že to tak není a proto k nám přijel pan generální tajemník. Asi se mu nezdá, že by třeba ta trať do Karlštejna byla právě tím strategickým výdajem, který by mohl být uznán jako obranný výdaj započitatelný do té sumy našich výdajů jako solidního členského státu Evropské unie. Česká republika nebyla vždy zemí, za kterou musel jezdit dohlížet generální tajemník Aliance. Byli jsme v čele muniční iniciativy pro Ukrajinu, iniciativy, za kterou Rutte premiéra Babiše pochválil. Toho premiéra, který ještě před volbami říkal, že ji zruší. Toho premiéra, jehož koaliční partner SPD stále vidí muniční iniciativu jako něco, co je mu výrazným trnem v oku. My jsme byli zemí, jejíž ministři byli slyšet, byli vidět. Zemí, která seděla u stolu, kde se věci rozhodovali. Nebyli jsme zemí, kde by ministři na ty ministerské rady dokonce ani nejezdili. Kde by ministři nebyli schopni ať už z jakéhokoliv důvodu vést bilaterální rozhovory, které jsou tak důležité pro to, aby země měla respekt. A dnes, kde je na těch evropských radách ministr vnitra, kde je na těch evropských radách ministr obrany, kdo z této vlády je v Evropě skutečně slyšet?

Pojďme se podívat na pár článků a jejich nadpisů, abych dokázal, že to není jenom můj subjektivní pocit. Politico napsal: „Po volbách Babiš riskuje, že se Česko stane další bolestí hlavy pro Evropskou unii.“

Washington Post rozeslal do celého světa titulek: „Češi pod vedením populistického lídra Babiše nesplní cíl NATO v oblasti obranných výdajů.“ Tohle prosím pěkně není pohled nepřátel. Tohle není pohled nějaké ruské propagandy na to Česko. Tohle je pohled našich partnerů, dámy a pánové, našich partnerů, kteří to, co se u nás v Česku děje, sledují s oprávněným znepokojením. Česko za vlády Petra Fialy bylo zemí, která byla součástí toho evropského jádra. Dnes sedíme v koutě a v tom koutě nic neprosadíme. A nejenže není ve světě slyšet naše vláda. Tyhle kroky navíc doplňuje i systematické omezování cest nejvyšších ústavních činitelů do zahraničí. My bráníme prezidentu republiky, vrchnímu veliteli ozbrojených sil, bývalému předsedovi Vojenského výboru Severoatlantické aliance, tedy selským rozumem, muži, který opravdu rozumí té problematice Severoatlantické aliance na té vrcholné úrovni a představuje v alianci jistě dodnes výraznou autoritu, my mu bráníme, aby cestoval na summit NATO v té oficiální delegaci do Ankary. Rozumí tomu pan Macinka lépe problematice Severoatlantické aliance? No, zatím, co předvádí na Ministerstvu zahraničních věcí, tak každopádně nikoliv. Rozumí tomu lépe pan premiér Babiš? Rozhodně nikoliv.

Porušuje se tady dlouhodobá zvyklost, kdy prezident reprezentuje na summitech NATO naší zemi. Ano, jednou se tak nestalo, kdy premiér Fiala z důvodu fyzické indispozice a po dohodě s prezidentem Zemanem reprezentoval naší zemi na summitu NATO. Ale my máme prezidenta, který chce jet. My máme prezidenta, který má zkušenost jako dvojka Severoatlantické aliance. Uvědomujete si, dámy a pánové, že tohle je nepochopitelné i pro lidi v téhle zemi? Dokonce i pro ty, kteří vás volili a dokonce i pro ty, kteří nevolili pana prezidenta Pavla? Ani ti nezpochybňují, že jeho kompetence v problematice Severoatlantické aliance je určitě vyšší než obou zmíněných pánů. Je to legrační, ale vy pokračujete dál. Vláda přichází s tím, co nazývá pragmatickou zahraniční politikou. Je to návrat k pragmatické zahraniční politice. Pamatujete si na pragmatickou politiku Miloše Zemana vůči Číně? Pamatujete si co nasliboval? Já jsem tehdy seděl ve vedení Středočeského kraje. Pamatujete si, co nasliboval za investice jenom u nás ve Středočeském kraji poté, co se sešel s čínským prezidentem? Myslíte si, že k nějakým takovým investicím došlo, že je někdo reálně nabídl, že se něco z toho uskutečnilo? Neuskutečnilo se nic. To byla ta pragmatická zahraniční politika, ohýbání našeho hřbetu. Tahle vláda zablokovala cestu předsedy horní komory Parlamentu Miloše Vystrčila, druhého nejvyššího ústavního činitele na Tchaj-wan. Ústavní činitelé této země volení zástupci svobodné společnosti, v případě Senátu dokonce přímo volení představitelé potřebují ke svým zahraničním cestám souhlas kabinetu. Jako by zastupovali nikoliv demokratickou, svobodnou a svobodomyslnou zemi, ale jako by zastupovali koaliční program téhle vlády, jako by zastupovali program vládního hnutí ANO.

A to je tvrdé nepochopení zahraniční politiky. A to nepochopení přece spočívá i v tom, že trucovitý ministr Macinka proto, že jeho kamarád se nestal ministrem téhle vlády, odmítá i koordinační schůzky nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice. A ty výsledky už tady teď vidíme, vidíme naschvály, vidíme házení klacků pod nohy. Vidíme neschválení cesty druhého nejvyššího ústavního činitele, protože není v souladu s tím, co premiér Babiš nazývá pragmatickou zahraniční politikou. Co přinesl ten pragmatický vztah k Číně? Byly to ty předražené roušky, které jsme za covidu s úklonami ministrů vítali na pražském Letišti Václava Havla? Jakou smlouvu jsme podepsali strategickou s Čínou, jaký strategický investiční projekt sem, prosím vás, přišel?

Pragmatická politika bez výsledků totiž není pragmatismus. To je jenom výmluva pro nečinnost. Výmluva pro to, že rezignuji na jakékoliv hodnoty v naší zahraniční politice. Jestli se k tomuhle chceme vracet, tak potěš nás pánbůh. Já bych doufal, že návrat k pragmatické politice znamená to, že budeme usilovat o nějaké konkrétní výsledky. Ty konkrétní výsledky Miloš Vystrčil z Tchaj-wanu určitě dovést mohl. Podívejte se na tchajwanské investice, na jejich realitu tady v Česku a podívejme se na ty velkohubé přísliby, které jsme slyšeli za bývalé vlády, třeba i od prezidenta Zemana. Co z toho se uskutečnilo? Doneste sem ty projekty. Ukažte, kam tohle vedlo.

Pragmatismus je něco, co přinese nějaké konkrétní výsledky našemu byznysu, našim lidem. No, a našemu byznysu určitě spolupráce s Tchaj-wanem, dlouhodobá aktivita třeba Miloše Vystrčila, každopádně přinesla. Zabraňovat ústavním činitelům v kontaktu se zahraničím a zároveň nepřinášet žádné hmatatelné výsledky, to není žádná nová škola diplomacie. Je to izolace. Izolovaná země není nikdy silná země. Je to země, která stojí opodál a jenom nečinně přihlíží tomu, že ti ostatní dělají skutečnou zahraniční politiku. Dělají to lidé, kteří zahraniční politice opravdu rozumí. Dělají to lidé, kteří se třeba mnohokrát připravovali v profesionálních školách. Byli to lidé, kteří tuhle zemi reprezentují jako diplomaté.

Mimochodem, chtěli jste vyměnit původně všechny velvyslance. Nakonec se vám to evidentně po vyjednávání s Pražským hradem ne úplně u všech povedlo. Je tam změna asi u pěti z nich. Ano, ale tak by to mělo být. Přece ta služba pro naši zemi má být vysoce profesionální a výkon pozice ministra zahraničních věcí má být úplně stejný.

Z toho důvodu si dovoluji zařadit bod: Vláda izoluje Česko v mezinárodním prostředí, a to pokud možno jako druhý bod dnešního jednání. Nepředpokládám, že nám takové body budou zařazeny. Nezařadili jste nám tady body k veřejnoprávním médiím, nezařadili jste nám tady body k cenám energií a k té současné ropné krizi, abyste potom přiklusali s legislativní nouzí, že nestíháte. My jsme vás tři týdny předtím vyzývali, ať to tady na půdě Poslanecké sněmovny projednáme a vy představíte vaše koncepty.

Ani nepředpokládám, že zařadíte bod týkající se velmi ostudné návštěvy generálního tajemníka Severoatlantické aliance tady v Česku, kdy přijel, aby si vzal na kobereček našeho premiéra. Nezařadíte nám určitě ani bod týkající se zákazu cesty Miloše Vystrčila na Tchaj-wan. Ale my se na to nepřestaneme ptát a my na to nepřestaneme poukazovat. My budeme chtít slyšet, jaké ta vaše skvělá pragmatická zahraniční politika přináší pro tuhle zemi výsledky. Zatím přináší jenom ostudu.

Třeba i ve sporu ministra zahraničních věcí s prezidentem téhle země zatím ukazujete jenom trucovitost a takové trošku dětinské pubertální fórky. Jestli takhle vidíte pragmatismus, tak to s naší zemí určitě dobré nebude. My se vás budeme ptát i na interpelacích. Na čtvrtek se moc těšíme, tak doufám, že tady ta lavice plná ministrů bude obsazená, že si budeme moct jenom vybrat, koho z vás se zeptáme, protože každého z vás už se máme na co ptát. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem vystoupí předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel. Připraví se předseda KDU-ČSL Marek Výborný. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové, já bych chtěl navrhnout bod, který naváže na pana předsedu Rakušana. Nazval bych ho: Miloš Vystrčil na Tchaj-wan patří. (Smích a potlesk z lavic poslanců vládní koalice.) Děkuji. Hnedle vám vysvětlím, jak je ten bod myšlený. Doufám že vám ten potlesk a úsměv vydrží.

Já bych se chtěl zastat tady v tom kontextu ideové zahraniční politiky, jak ji dělala předsedkyně Sněmovny v minulém volebním období, naše Markéta Pekarová Adamová, která mimo jiné ze svých diplomatických cest jednu vykonala na Tchaj-wan, a to i přes nevoli Číny a nevoli některých tehdejších poklonkářů Pekingu tady, přes varování, že to nemá dělat, že z toho mohou být diplomatické nepříjemnosti. Zkusím vysvětlit proč a proč také pokládám za důležité, aby na její práci navázal v tomto volebním období právě předseda Senátu Miloš Vystrčil, protože nepředpokládám, že současný předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura pojede na Tchaj-wan, pokud vůbec tedy nějakou diplomatickou cestu podnikne, kromě Slovenska.

Pochopitelně je otázka, zda bude Česká republika dělat zahraniční politiku jako suverénní demokratická země, anebo zda bude omezovat své ústavní činitele pokaždé, když se to nebude z nějakého mezinárodního kontextu tak úplně hodit. Vláda cestu Miloše Vystrčila sice formálně nezakázala, nicméně odmítla mu poskytnout vládní letadlo a sama ji politicky zpochybnila s odkazem na pragmatickou politiku vůči Číně. Já si myslím, že to je slabý a do značné míry nebezpečný signál.

Já to chci říct úplně jasně. Předseda Senátu přece není nějakou soukromou osobou na výletě. Je to druhý nejvyšší ústavní činitel, který koná parlamentní diplomacii. Parlamentní diplomacie je úplně stejně důležitá jako diplomacie v rovině vlády, ministra zahraničních věcí anebo prezidenta republiky. Je to reprezentant parlamentní demokracie, který vede plánovanou podnikatelskou delegaci na Tchaj-wan. Naplánováno to bylo na přelom května, června. Pokud vláda takovou cestu zpochybňuje jen proto, že je proti ní Čína, nechrání tím pochopitelně české zájmy, ale naopak ukazuje, že českou politiku chce řídit podle toho, co si přeje autoritářský komunistický režim.

Nemám vůbec nic proti tomu, aby se zahraniční politika dělala do značné míry pragmaticky. Samozřejmě – říkám to opakovaně – je v zájmu České republiky, je v zájmu Evropy jako celku, orientovat svou zahraniční politiku do Afriky, orientovat svou zahraniční politiku například do Jižní Ameriky. Samozřejmě to dává smysl, je potřeba mít vazby, ale ta politika všech azimutů přece nemůže být ideově vyprázdněná. Nemůže přehlížet to, že Tchaj-wan je suverénním státem, který nechce být v čínském područí, jak se k tomu naopak staví komunistická Čína. Je v českém národním zájmu, aby Miloš Vystrčil vycestoval na Tchaj-wan jako vedoucí české parlamentní delegace, ne jako soukromá osoba.

Připomíná se ve veřejném prostoru znovu a znovu, že vztahy mezi Českem a Tchaj-wanem v posledních letech zesílily. Bylo to mimo jiné právě díky tchajwanským investicím a významu Tchaj-wanu v polovodičovém průmyslu. Závislost na čipech, jaký nejenom jako Česká republika, ale do značné míry celá Evropa máme, je pro nás nebezpečná. Není to tak dlouho, co jsme si ten nedostatek přece vyzkoušeli a ukázalo se ne, že nevyrobíme auto. My už nevyrobíme ani pračku, kdybychom neměli čipy, polovodiče.

Parlamentní diplomacie je legitimní součást české zahraniční politiky a Miloš Vystrčil už na Tchaj-wanu byl v roce 2020. Oficiální shrnutí jeho mise mluví o posílení spolupráce v ekonomice, obchodu, investicích, vědě, vzdělávání nebo třeba zdravotnictví a prevenci nemocí. Součástí výsledků byly i konkrétní pracovní mechanismy mezi výbory a pokračování spolupráce v průmyslu. Není to ideologické gesto, je to práce pro české zájmy, jak už jsem říkal.

Já si myslím, že Česká republika nemá být zemí, která se nechává preventivně zastrašit. Česká republika může mít vyšší hodnotové idealistické cíle v zahraniční politice. Už právě při návštěvě Miloše Vystrčila v roce 2020 a později při návštěvě Markéty Pekarové Adamové na Tchaj-wanu, naše partnerská strana jasně ocenila, že návštěva odmítla ustoupit totalitnímu nátlaku. To je pointa a to je důležitá ideová a zásadová hodnotová message. Suverénní stát nemá přizpůsobovat své kontakty tomu, co si přeje autoritářská moc.

Není samozřejmě sporu o tom, že tato cesta má i jasný ekonomický dopad, má velký ekonomický potenciál. Podle analýzy Svazu průmyslu byly tchajwanské investice zprostředkované CzechInvestem v posledních více než třiceti letech vyšší než jedna miliarda eur a vytvořily v Česku 24 000 pracovních míst. To je nejvíc mezi zeměmi východní Asie, které u nás investovaly. To je právě takový typ partnerství, které má Česko rozvíjet. To jsou investice, to jsou pracovní místa, to jsou technologie, výzkum a práce na naší budoucí prosperitě. Takovéto návštěvy přinášejí konkrétní pokračování české hospodářské kontinuity.

Svaz průmyslu také uvádí, že po těch návštěvách našich ústavních činitelů na Tchaj-wanu otevřely v Praze své pobočky dvě tchajwanské banky, vznikl miliardový úvěrový fond pro střední a východní Evropu a do regionu vstoupil tchajwanský investiční fond Taiwania Capital. To je přesný opak tvrzení, že podobné cesty takzvaně nic nepřinášejí.

V kontextu toho se ptám, co přinesla pročínská politika tehdejšího prezidenta Miloše Zemana? Dobře si pamatujeme návštěvu čínského prezidenta, jak se tady musely svěšovat v Praze transparenty podporující Tibet nebo poukazující na tchajwanskou nezávislost. Taková maškaráda, která připomínala sedmdesátá léta minulého století. Co ta návštěva přinesla? Jaké jsou čínské investice v České republice v porovnání s těmi tchajwanskými?

Pokud vláda zakáže předsedovi Senátu cestu na Tchaj-wan, tak vysílá signál podřízenosti. To je signál nikoliv pragmatický, ale podřízenecký. Premiér Andrej Babiš odmítnutí letounu zdůvodnil tím, že vláda chce takzvaně pragmatickou zahraniční politiku a nechce poškozovat naše obchodní vztahy s Čínou. Ale skutečný pragmatismus, já myslím, znamená posilovat vztahy právě tam, kde jsou investice, kde skutečně reálně ty investice jsou, to je na Tchaj-wanu, kde jsou technologie, strategické know-how a bezpečnostní relevance. Tohle přesně Tchaj-wan nabízí.

Vláda tím také de facto delegitimizuje vlastní parlament, respektive jeho horní komoru. Předseda Senátu není aktivista, není to turista. Když vláda dává najevo, že taková cesta není hodná ani logistické podpory našeho státu, vytváří určitý precedent, že parlamentní instituce mohou být omezeny ne podle českého zájmu, ten je naprosto prokazatelný a naprosto neoddiskutovatelný, ale podle citlivosti Pekingu, a to je institucionálně špatně a je to samozřejmě politicky ponižující.

Bylo by dobré taky si ujasnit, proč bylo důležité a v čem bylo přínosné, když na Tchaj-wan vycestovala v nedávné době, před pár lety předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová, protože navázala na tu správnou českou linii a posunula ji dál. Při své cestě před asi třemi lety, myslím, že přesně před třemi lety, vedla delegaci o 160 lidech, kterou tchajwanská prezidentská kancelář označila dokonce za největší českou návštěvu od samotného zřízení vzájemných zastoupení. A součástí byli poslanci samozřejmě z více stran, úředníci, podnikatelé, a co je důležité, akademici a výzkumníci. A už samotné složení té delegace ukazovalo, že nešlo o gesto pro kamery, ale o široce pojatou, ekonomickou, technologickou, parlamentní misi, která měla reálnou ambici, ale taky přinesla reálné výsledky na investicích v České republice z tchajwanské strany, udělala něco tato mise pro naši nezávislost třeba na Číně, pro naši větší autonomii a bezpečnost z hlediska výroby polovodičů.

Ta delegace vedená Markétou Pekarovou hájila správný princip. Hájila princip, že demokracie se nemají nechat izolovat. Demokratický stát není samozřejmost, je potřeba o něj pečovat a svoboda není zadarmo. Je tak snadné o ni přijít a nechat si ji ukrást. Prezidentka Tchaj-wanu tehdy výslovně řekla, že předsedkyně Sněmovny čelí velkému tlaku a že její návštěva je silným vyjádřením podpory Tchaj-wanu i milníkem ve vývoji vzájemných vztahů. A předsedkyně Sněmovny tenkrát také řekla sama, že cílem návštěvy je podpora tchajwanské demokracie, prohlubování partnerství a jasná vůle ke spolupráci, kromě těch investic, o kterých už jsem hovořil. A protože ukázala, že česká politika, zahraniční politika, nemusí být jen reaktivní, ta návštěva byla aktivní nabídkou partnerství v oblastech, které jsou pro 21. století zásadní, a to jsou polovodiče, komunikace, umělá inteligence. Stále naléhavěji cítíme, že to je kyberbezpečnost, boj proti dezinformacím nebo třeba smart cities, smart medicine a kulturní výměna. Tedy přesně tam, kde vzniká budoucí ekonomická síla i bezpečnostní odolnost našeho státu. Dokázala tenkrát spojit hodnoty a ekonomiku. A to je důležité i do polemiky s dnešní vládou.

Cesta Markéty Pekarové nebyla nějaká hodnotová jenom místo ekonomické. Byla hodnotová a byla ekonomická zároveň. A demokratická důvěra totiž není přívěsek byznysu v technologických a bezpečnostních partnerstvích. Je to podmínka vůbec k dosažení úspěchu. A ta cesta přinesla konkrétní institucionální výsledky. Bylo podepsáno 11 memorand a společných prohlášení v oblasti parlamentní spolupráce, kultury, biotechnologií, technologií odolnosti nebo třeba dodavatelských řetězců. To přece vůbec není málo. To je mnoho.

Tchajwanský prezident letos navíc připomněl, že tato memoranda postupně přinášejí skutečně reálné a hmatatelné pozitivní výsledky. Ta cesta přinesla otevření například Czech Hubu v Taipei. Byznys info před cestou popsalo Czech Hub jako českou platformu a vstupní bránu pro firmy, startupy, akademiky, ale také třeba pro náš neziskový sektor i kulturní subjekty, tedy praktický nástroj pro vstup do místního prostředí. Je to ten typ infrastruktury, který pomáhá měnit politické návštěvy, které by se mohly zdát jenom jako symbolické a povrchní, v dlouhodobé obchodní a institucionální vazby. A to já myslím, že je přesně to, co se po této parlamentní diplomatické cestě podařilo. A dařilo se to i Miloši Vystrčilovi. A je důležité, aby mu to bylo umožněno i nadále, protože to je reálná práce pro prosperitu České republiky a pro její kredibilitu jako zahraničního hodnotového partnera.

Ta cesta také přinesla další rozjezd polovodičové spolupráce. Naznačil jsem, že to je velmi důležité. Podle analýzy Svazu průmyslu je zřejmé, že po návštěvě Pekarové Adamové byla zahájena jednání o společných česko–tchajwanských iniciativách, zejména tedy v tom polovodičovém průmyslu. A na tuto linii pak navázalo v říjnu roku 2024, to znamená asi rok a půl poté, otevření Centra pro pokročilý návrh a výzkum čipových technologií v Brně.

Ta cesta přinesla pokračování ve výzkumu vzdělávání. Například brněnské Vysoké učení technické píše, že má podporovat a podporuje spolupráci s tchajwanskými partnery ve vzdělávání a ve výzkumu v oblasti zase čipů a polovodičových technologií, rozvoj know-how a přípravu kvalifikované pracovní síly. A letos v lednu bylo oznámeno, že čtyři nové česko–tchajwanské společné výzkumné projekty jsou úspěšné. A to ukazuje, že cesta není jednorázový moment. To ukazuje, že ta cesta je součást delšího trendu, na který je ale potřeba navázat a ty vazby nadále pěstovat. A to je snaha, které se právě teď snažíte zabránit.

Ta cesta přinesla i silný mezinárodní symbolický efekt. Mělo to také velmi silný mezinárodní ohlas. Tchajwanský prezident letos Markétu Pekarovou, a není to tak dávno, vyznamenal jedním z nejvyšších státních vyznamenání právě za dlouhodobý přínos k prohlubování vztahů s Českou republikou. Připomněl přitom, že její delegaci z roku 2023 chápe jako milník v našich vzájemných vztazích. A takové ocenění za prázdné gesto rozhodně nepovažuji. Já to považuji za politiku, která má skutečný dopad. To už je sčítání skutečných výsledků takové cesty.

Připomeňme si, co aktuálního je to jenom pár dnů, co v Brně otevřel další tchajwanský investor pobočku své firmy. Přidal se tedy na stranu těch mnoha, o kterých jsem třeba hovořil, kteří už u nás delší dobu působí. Zaměstnává další lidi přímo v České republice. Ostatně tchajwanské investice u nás vytvářejí minimálně šestkrát více pracovních míst než ty čínské. A to je to, na co se znovu ptám. Kde jsou ty diplomatické snahy Miloše Zemana a poklonkování Číně? Co to přineslo? Nic. Tchaj-wan šestkrát více pracovních míst než nějaké čínské investice.

Z továrny na čipy v Drážďanech těží samozřejmě i naše firmy zapojené do dodavatelského řetězce, zejména tedy z Ústeckého kraje, kde je to mimořádně potřeba. Ten takové příležitosti nejenom potřebuje, jistě i oceňuje. O továrnu přímo v Česku jsme nikdy neusilovali. Premiér Babiš to a mnohé další ale přece moc dobře ví.

Tchaj-wan je vyspělá demokratická země, je to čipová velmoc a více než 90 procent nejpokročilejších čipů – 90 procent – se vyrábí právě na Tchaj-wanu. Není snad třeba připomínat, že polovodiče jsou i v budoucnosti? Budou naprosto klíčové. Není to tedy jenom nějaké spotřební zboží. Není to luxus. Jak už jsem říkal, bez polovodiče nevyrobíte už ani pračku.

Proto si troufám říct, že zahraniční cesta na Tchaj-wan a diplomatické styky s Tchaj-wanem jsou navýsost pragmatické tak, jak o tom třeba hovoří Andrej Babiš. Nerozumím tomu, proč teda takovou cestu znemožňuje, zakazuje. Nečinit takhle v kooperaci s Tchaj-wanem tak může snad jen někdo, komu na České republice nezáleží, kdo by snad mohl mít lokajskou mentalitu. Někdo, kdo už těm svým výrokům možná nevěří. Kdo si možná už plete, co kdy někde řekl.

Ještě několik pár informací posledních argumentů pro přínos tchajwansko-české spolupráce. Ten objem tchajwanských investic u nás čítá, jak jsem říkal, jednu miliardu dolarů. Když to přepočítáme na české koruny, jsme zhruba u 20 miliard nainvestovaných korun. A ten tchajwanský kapitál v současnosti u nás obhospodařuje asi 25 000 pracovních míst. Je to šestkrát víc než komunistická Čína. Psalo se 7. září loňského roku v e15: Námluvy zafungovaly. Tchaj-wan z Česka udělá evropskou centrálu pro výrobu baterií a datových kabelů. To je do budoucna s měnícím se průmyslem a vyvíjející se technologií skvělá zpráva pro český průmysl, skvělá zpráva pro českou ekonomiku a skvělá zpráva pro český pracovní trh.

A oproti tomu několik informací o Číně. Je to šestkrát méně pracovních míst, je tam vláda jedné strany, je to vláda komunistické strany, se kterou tady máme čtyřicetileté zkušenosti. Je to vláda, která asi jeden milion Ujgurů drží v koncentračních táborech. Je to vláda, která neuznává lidská práva, tak jako to dělají všechny civilizované a svobodné státy celého světa. A je to mimo jiné také vláda, která prokazatelně pomáhá Rusku v jeho válce proti Ukrajině, čili v jeho válce proti Evropě.

Dámy a pánové, přes všechny tyto argumenty budete trvat na tom, že cesta druhého nejvyššího ústavního činitele na Tchaj-wan nedává smysl? Doufám, že přehodnotíte ten svůj názor a že Miloš Vystrčil nepojede na Tchaj-wan jako soukromá osoba, protože to udělá i přes váš zásah, k tomu se pojistil, na to se připravil, ale doufám, že na Tchaj-wan pojede navázat na tu diplomatickou práci, kterou tady vykonala v minulém volebním období Markéta Pekarová Adamová. Oficiálně a upřímně jí za to na této parlamentní půdě děkuji, protože se stává, že naše činy jsou často doceněny až v budoucnosti a nikdo si na to moc nevzpomene a já pokládám za nesmírně důležité připomenout právě, k čemu to vedlo.

Byla to i ta cesta Miloše Vystrčila asi před šesti lety, která položila základy této spolupráce. Ať je to i ta další cesta předsedy Senátu, která umožní tu spolupráci rozvinout. V jedné větě: Je to pro naši bezpečnost důležité. Pro naši konkurenceschopnost a prosperitu strategické a pro naši kredibilitu jako demokratického a svobodného státu v rámci celého světa naprosto zásadní. Děkuji vám.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy se připraví pan předseda klubu KDU-ČSL, pardon, pan předseda KDU-ČSL Marek Výborný a vystoupí a připraví se předseda klubu TOP 09 Jan Jakob. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuju za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, pěkné úterní odpoledne. Já si dovolím trochu neplánovaně navázat na kolegu pana předsedu Matěje Ondřeje Havla. Já jsem totiž byl tehdy coby předseda poslaneckého klubu účasten té delegace paní předsedkyně Pekarové Adamové. Tedy mohu tady tlumočit osobní zkušenost z této cesty a vše, co tady zaznělo, tak je naprostou pravdou.

Já musím říct a možná k tomu dodejme některé některé věci a v něčem bych, v jedné věci bych s panem předsedou nesouhlasil – já jsem přesvědčen že i kdyby tam pan předseda Miloš Vystrčil byl nucen nakonec kvůli naprostému nepochopení vlády České republiky, vlády Andreje Babiše letět standardní linkou, tak i v tom případě tam nepoletí jako fyzická osoba Miloš Vystrčil, občan České republiky, ale on tam samozřejmě poletí jako druhý nejvyšší ústavní činitel. A ta ostuda za to, že druhý nejvyšší ústavní činitel této země bude nucen letět bez tohoto logistického zajištění, tak půjde jenom za vládu Andreje Babiše, za nikým jiným. O tom jsem opravdu bytostně přesvědčen a přijde mně to jako zcela nepochopitelný, zcela nepochopitelný šťouchanec, naschvál, snaha vymezit se, která vůbec nepomáhá ničemu, a to ani našemu zahraničnímu obchodu. Ta čísla tady padla jasně. A já si velmi dobře pamatuji, když jsme tehdy absolvovali tu cestu jako Poslanecká sněmovna, jak plné to letadlo bylo a bylo plné podnikatelů, ne politiků. Ano, bylo tam několik zástupců, respektive myslím tehdy jeden za poslanecký klub, pokud se nepletu, to se omlouvám, nedíval jsem se teď do podkladů, tam tehdy byl i zástupce poslaneckého klubu hnutí ANO na té cestě, ale to se omlouvám, aby mě nikdo nechytil za slovo, ale hlavně a primárně tam byli zástupci našich podnikatelů, našich vědců, univerzit. A těch jednání, které jsme během těch, jestli se nepletu, tří dnů tehdy na Tchaj-wanu absolvovali nespočet, tak nese ty plody dodnes.

Nikdo, a to tady chci zdůraznit, pokud kolegové tady kroutili z hnutí ANO hlavou, nikdo nepožaduje po vládě, aby tam letěl premiér, aby tam letěl Karel Havlíček jako ministr průmyslu a obchodu. Tomu já rozumím. Tomu já rozumím a nikde jsem taky neřekl, že by ty vztahy měly být posunuty na tuto exekutivní vládní úroveň. Rozumím našim mezinárodním závazkům a tomu, že toto by bylo překročení té společné politiky Evropy, Evropské unie vůči Číně, respektive vůči Tchaj-wanu. Tomu lze rozumět, ale právě proto máme různé úrovně diplomacie a tou druhou úrovní je ta úroveň parlamentní. Ať už na úrovni Poslanecké sněmovny, nebo na úrovni Senátu. A právě tu máme využívat, a to i pro plnou podporu našich obchodních, ekonomických, vědeckých a vzdělávacích vztahů se všemi zeměmi. A to jsem nechal úplně stranou to zásadní, na co bychom neměli zapomínat a co bychom měli říkat na prvním místě – a to jsou hodnoty, to je hodnotová politika, která v tomto smyslu má pamatovat na to, že demokracii a svobodu je potřeba hájit nejenom doma, na našem vlastním prahu, na našem vlastním domácím pískovišti, ale všude ve světě, Tchaj-wan nevyjímaje.

Já se tedy připojuji tímto i k těm bodům, které tady byly navrhovány mými předřečníky, aby byly zařazeny na jednání této schůze Poslanecké sněmovny.

Dovolte mi ale se vrátit k věci, kterou považuju opravdu za zásadní a důležitou. A to jsou všechny ty peripetie nejenom ohledně plánované volby členů Rady České televize, ale obecně okolo veřejnoprávních médií. Tady se, myslím, bohužel ukazuje na to, jak slabá pozice je pozice Andreje Babiše v rámci své vlastní vládní koalice. Tohleto bychom měli mít na paměti. A tady bych chtěl slyšet, pane premiére, vaši odpověď na jednoduchou otázku, proč toto všechno chcete realizovat v situaci, kdy tady máme relativně funkční stav? Já chci říct, a to taky zdůraznit, nezpochybňuji, že v rámci každé organizace, každé instituce i těch veřejných institucí, ať už to jsou veřejné instituce vědecké, vysokoškolské nebo veřejné instituce v podobě České televize a Českého rozhlasu, že je prostor k větší míře efektivity, ekonomických rozpočtových úspor, o tom nikdo nepochybuje.

Ale k čemu ten chaotický přístup vůbec k tomu základnímu a to je nejenom způsob financování médií veřejné služby, ale jejich celkové ukotvení. Útok fakticky na jejich základní principy fungování jako pojistky toho, co v demokratické společnosti je tak zásadní, klíčové a důležité. To znamená být kritickým zrcadlem vůči nejenom politikům, politické moci, ale i té ekonomické, i té obchodní, podnikatelské a další.

Když se podíváme na tu rekapitulaci, a to je to, co bych tady chtěl, a proto budu, pane předsedo, pane předsedo, jestli mě budete teď poslouchat, já bych s dovolením navrhl na jednání Sněmovny tento bod, abychom na to nezapomněli: Jaký je zájem Andreje Babiše s veřejnoprávními médii?

A je tam otazník? Je tam otazník, protože ty odpovědi nám, pane premiére, tady dlužíte. My když jsme viděli – a to dění posledních dnů, minulý týden vystoupí ministr kultury Oto Klempíř s návrhem zákona o médiích veřejné služby, který v okamžiku, kdy si ho přečtete, tak zjistíte, že to musel psát někdo na koleni někde v hospodě čtvrté cenové skupiny. Tohle není možné, že by vznikalo někde na úrovni Ministerstva kultury. Nevěřím tomu, že by legislativní odbor tohoto ministerstva odvedl takový šlendrián, takhle zmastěnou legislativu, jako je návrh tohoto zákona, který v mnoha ohledech odporuje základním legislativním principům, pojmosloví, který fakticky, fakticky ruší dosavadní zákonné zřízení nebo zařazení České televize a Českého rozhlasu, který používá právní pojmy zcela nahodile, právní pojmy zcela neurčité povahy, který se nedokáže vypořádat i s tím základním, co to je definice médií veřejné služby, co to je definice veřejnoprávnosti.

Tady se nebavíme jenom o způsobu financování. To může být možná i legitimní debata, legitimní diskuse, ale tady chybí to základní, a to je vymezení toho, co je služba veřejnoprávních médií. Tady se úplně zapomnělo na základní dokumenty, které z toho jakoby vypadly, ať už to jsou memoranda, ať už to jsou kodexy, statuty obou dvou institucí. Tady se úplně zapomnělo na to, co je velkým bohatstvím Českého rozhlasu, co je velkým bohatstvím České televize, a to je regionální zpravodajství. Pokud by toto mělo skončit, tak vlastně pomine i ta funkce, kterou veřejnoprávní média na mediálním trhu nebo respektive na služby veřejnosti mají skutečně plnit. Ten zákon je takovým zmetkem, že myslím, že i pan premiér, pokud ho evidentně před tím minulým úterým nečetl a pokud se s ním seznámil nebo mu o něm řekli, tak nemůže podle mého názoru v tom mezirezortním připomínkovém řízení teď činit jinak, než přimět ministra kultury, člena své vlády, aby ten zákon stáhl.

Pane premiére, je možná vůbec otázkou, jak máte naložit s členem vlády, který odvádí takovouhle práci, který je schopen sám osobně prezentovat takovýhle legislativní zmetek, a to ve všech ohledech od začátku do konce. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby něco podobného předváděl ministr třeba naší vlády, tak skutečně to bude otázka desítek minut maximálně, kdy bude – kdy by byl Petrem Fialou odvolán. Myslím, že tohleto je velmi důležité.

Nicméně mě zajímá i ta další úroveň. Patrik Nacher, kolega poslanec, zde chodí už měsíc a říká, že má připraven nějaký svůj vlastní návrh. Ptám se vás, kolegové, možná pan kolega Jakob, prostřednictvím pana předsedajícího, coby člen volebního výboru, mediálního výboru, viděl jste, pane kolego, ten návrh? Neviděl! Nikdo jsme ho neviděli. To je neustálá mlha. Minulý týden jsem na vlastní uši slyšel na tiskové konferenci Patrika Nachera, že do konce týdne... Tady je pan kolega. Já se omlouvám, já jsem vás neviděl. Milý pane kolego, je to tak, že jste, prostřednictvím pana předsedajícího, minulý týden říkal, že do konce týdne nám ho představíte. (Ano.) Děkuju za to potvrzení. Já ho dodneška neviděl, ten návrh, tak proč jste říkal minulý týden, že ho uvidíme? Neviděli jsme. To je jenom potvrzení toho chaosu, který bohužel tady okolo veřejnoprávních médií vytváříte. Mrzí mě, že ani ta slova veřejně řečená bohužel neplatí. Tak uvidíme, čeho budeme schopni se dočkat.

A do toho přichází volba členů Rady České televize, od samotného počátku zatížená tím, že do té volby vstoupili čtyři současní členové Rady České televize, kteří – a je potřeba to znovu a znovu zopakovat – nesou přímou odpovědnost za ekonomickou škodu, kterou způsobili nezákonným odvoláním dozorčí komise Rady České televize v minulosti. Jestli se nepletu, psal se rok 2020. Toto je podle mého názoru jednoznačně diskvalifikující fakt. Nejenom, že oni nemají, správně ani neměli být členy Rady České televize, přestože jimi jsou, ale podle mého názoru nemají a nesplňují kritéria k tomu, aby byli voleni za členy Rady České televize. Proto znovu opakuji i tady veřejně a vyzývám pány Matochu, Bradáče, Šlégra a Veselého, aby z této volby odstoupili a nezatěžovali ji touto svojí historií, kdy oni nesou přímou odpovědnost za škodu, která byla České televizi způsobena.

A v okamžiku, a to je taková smutná tečka na závěr, která přišla v ten pátek, kdy jsme se z veřejných zdrojů dozvěděli, že je možné, že i samotná volba generálního ředitele České televize, pravděpodobně tedy tato volba, nevím, jaká jiná, byla zatížena nějakými možnými úplatkářskými pletichami právě mezi pány Bradáčem a Matochou. Tak myslím, že to začíná dostávat velmi bizarní obrysy, celá volba Rady České televize, a je na místě tady znovu a jednoznačně říct, že v takové atmosféře s takovými informacemi, které jsou ve veřejném prostoru, nemá tato volba v tuto chvíli proběhnout. Je potřeba, abychom měli jako poslanci, jako volitelé jasné informace, protože všichni, to platí pro každého z 200 poslankyň a poslanců této Sněmovny, za tu volbu ponesou následně odpovědnost. Proto jsem přesvědčen, že skutečně tato volba nemá býti tento týden realizována.

Tolik tedy k mému prvnímu vystoupení. Já pak mám ještě některé další body, tak uvidíme jestli bude prostor na to navrhnout na zařazení také další témata, jako je například krajský model rozpočtového určení daní, mimochodem včera opět vládou odmítnutý s negativním stanoviskem k návrhu Zastupitelstva Pardubického kraje. Připomenu, že obdobný návrh zde v Poslanecké sněmovně leží už od prosince loňského roku z mého pera, kolegy Petra Hladíka, Jany Filipovičové, Marie Krškové a dalších. I to by bylo jistě téma, které by bylo vhodné tady projednat, protože ten zákon tady skutečně je, a my jsme se nedostali ještě k prvnímu čtení. Takže já se případně ještě přihlásím v další části debaty o programu tak, abychom tento bod mohli zařadit.

Nyní tedy odcházím s tím, že si dovoluji navrhnout bod: Jaký je zájem Andreje Babiše s veřejnoprávními médii? Děkuju. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. Váš návrh máme zaznamenaný. Než pozvu dalšího řečníka, tak mám tady omluvenku. Od 20.15 z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Gabriela Sedláčková. A nyní tedy podle přihlášek by měl vystoupit předseda klubu TOP 09 Jan Jakob. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já si dovolím zrekapitulovat velmi stručně to, co se tady na půdě Poslanecké sněmovny jako toho objektu dneska dělo, a díky tomu budu moct být i dneska stručnější, byť budu navrhovat dvě úpravy programu, tak jak jsem i v těch přihláškách uvedl.

V ranních hodinách jsme se v rámci opozice zcela jednomyslně, jednoznačně shodli na tom z těch tady už opakovaných důvodů, jak tady, tak předtím na tiskových konferencích, že nepřipustíme, aby v tomto týdnu došlo k volbě členů Rady České televize, a že jsme připraveni kvůli tomu zablokovat jednání Sněmovny.

Na to jsme byli a pořád jsme připraveni. A potom na jednání grémia jsme to diskutovali se zástupci koalice s cílem dohodnout se, aby k té volbě v této situaci nedošlo. Bohužel jsme byli oslyšeni a koalice si na tom trvala.

Rád bych ještě zdůraznil, že nám šlo jen a pouze o ten jediný bod Volba členů Rady České televize, nikoliv volební blok jako celek nebo kterákoliv volba, včetně volby členů vyšetřovací komise, jak nepravdivě neřkuli lživě interpretoval na tiskové konferenci předseda Tomio Okamura.

Takže to jednoznačně vyvracím, od začátku nám jde o tento jediný bod. Teď na začátku, a to jsme všichni, všechny strany opozice, postupně deklarovali, a odhodlání poslanců bylo evidentní. Koalice ústy paní předsedkyně klubu hnutí ANO v tuto chvíli nenavrhla pevné zařazení volebního bloku, tedy ani toho bodu Volby členů Rady České televize. Poté nás ujistila, že dnes k takovému návrhu ze strany koalice nedojde, takže v tuto chvíli není potřeba dnes přistoupit k tomu, abychom blokovali jednání Poslanecké sněmovny a při tom jednání jsme se rovnou dohodli, že dnes, tedy po té devatenácté hodině, tak jak bývalo zvykem i v minulosti, tak bude nastaven ten čas navíc, který tady strávíme do schválení programu, minus 1 hodina. Tak bývalo dobrým zvykem.

Samozřejmě není vyloučeno, že vládní koalice navrhne ten bod zítra ráno, a tady si troufnu říct, že můžu za celou opozici garantovat opět naši připravenost a jednoznačné odhodlání k tomu, abychom naplnili to, co jsme říkali dnes, tedy že rozhodně budeme bojovat všemi prostředky, které máme k dispozici, aby k té volbě z těch známých důvodů nedošlo.

K těm bodům, co chci navrhnout, nebo úpravám programu. První je návrh na nové zařazení bodu s názvem Plán vládní koalice na likvidaci České televize a Českého rozhlasu a pokud by byl zařazen, tak jej navrhuji jako první bod dnešního jednání. O tom tématu tady hovořím opakovaně, naposledy minulý čtvrtek, předtím několikrát. Trvá to už několik měsíců od okamžiku, kdy započaly ty spekulace o návrzích, které koalice v tomto směru chystá. A rozhodně jsem nemýlil, že cílem koalice, koaličních představitelů poslanců, je skutečná finanční likvidace médií veřejné služby a tedy de facto zestátnění.

Já jsem tady ukazoval grafy už minulý čtvrtek, budu vám je ukazovat pořád a stále, abyste si, kolegové z koaličních řad, uvědomili, co to znamená, pokud by byl přijat ten zákon. Vy byste v nominální hodnotě vrátili finance České televize na rok 2008. V nominální hodnotě, a když si představíme reálnou hodnotu těch peněz, tak byste podhodnotili financování jak České televize, tak Českého rozhlasu na absolutní historické a likvidační minimum.

Od toho čtvrtka se událo a zároveň i neudálo několik věcí. První, co se neudálo, tak je to Patrikem Nacherem avizované představení toho mezikroku, mezičlánku, což už se mělo učinit někdy před měsícem a půl, teď to bylo avizované do konce minulého týdne. Opět nevíme nic, jak kolega Výborný říkal, ano, vládne tady chaos, což je dobrým zvykem hnutí ANO, když je u vlády, takže opět nevíme, jenom tušíme, a ono to bylo řečeno představiteli vládní koalice, že dojde k zavedení řady výjimek z povinnosti placení televizních a rozhlasových poplatků. A co to znamená? Urychlenou finanční likvidaci České televize a Českého rozhlasu. No, můžete kroutit hlavami jak chcete, ale je to tak. A zvlášť, omlouvám se, nezodpovědné nebo dokonce barbarské je to udělat v průběhu jednoho rozpočtového roku, kdy ta média, ty instituce, samozřejmě mají své své závazky a mohlo by to dokonce velmi rychle, v řádu měsíců, skončit tak, že ty instituce nebudou likvidní a dojde k jejich krachu ještě předtím, než byste stihli další zákon projednat.

Tak ale slíbil jsem, že budu stručný. Vyjadřuji se k tomu tématu opakovaně a bude-li potřeba, když dnes neschválíte ten návrh do programu, tak samozřejmě se k tomu milerád vrátím a opět navrhnu zítra ráno a jsem připraven ty konsekvence včetně – a co jsem zapomněl, já se omlouvám, ještě se vrátím, protože to je důležité, to, co se odehrálo v neděli v hlavním diskusním pořadu České televize, kdy představitel, významný představitel hnutí ANO, v uvozovkách varoval pana moderátora, zkušeného profesionála, říkal mu, aby si na to dával pozor, aby zlepšil svou práci, a to skutečně by politik se takového faulu neměl dopouštět, zvláště pak politik z řad koalice, která chce zlikvidovat Českou televizi a Český rozhlas. A bylo zajímavé, že potom se na jeho obranu vyhrnula taková letka z řad jeho kolegyň a kolegů z poslaneckého klubu, kteří hned psali, že pan moderátor by si měl přečíst kodex České televize, měl by si přečíst náplň své práce, pracovní činnosti. To je naprosto absurdní, a tím jste sami sebe usvědčili z toho, jaké jsou vaše cíle a že je to opravdu ta likvidace, je to umlčení novinářů, že se vás nemají novináři ptát na něco, na co vy nechcete, aby se vás ptali a že se z médií veřejné služby má stát hlásná trouba vládní většiny a koalice. A to my nepřipustíme.

Já bych rád ocenil, že je celá řada významných hlasů z veřejnosti, které s těmi vašimi návrhy jednoznačně nesouhlasí, ať už jsou to představitelé odborné veřejnosti, ať už jsou to významní zástupci umělecké sféry, ale jsou to i studenti, kteří z tohoto důvodu na zítřek vyhlásili stávku. A já si jich všech velmi vážím a děkuji jim za tyto odvážné kroky. A dovolil bych si upozornit na příklady z naší historie. Uvědomte si, kdy právě tyto zmiňované skupiny se ozvou, kdy se tak v minulosti stalo. Vždy to bylo v situaci, kdy byla ohrožena demokracie v naší zemi. A do této situace se dostáváme bohužel díky vašim nápadům s likvidací svobodných nezávislých médií i dnes.

Tak k druhému bodu. Ten návrh je jednoduchý. Je to návrh na vyřazení bodu 82, tedy ta volba členů Rady České televize. Tím, kdybychom to dneska odhlasovali, tak tento týden tady tu bitvu, první z té asi dlouhé války vést nebudeme muset. Máte to v rukou, ta volba bude odložena a uvidíme, jestli se v mezičase něco vyjasní. Tak děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji pane předsedo. A dalším přihlášeným je předseda ODS Martin Kupka.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jako první, byť to tady zaznělo, tak si dovoluji navrhnout vyřazení bodu 82 z pořadu této schůze. Já bych teda očekával, že někdo z hnutí ANO, které často rádo skloňuje, že je protikorupčním hnutím, tak vystoupí, dokonce vystoupí jako první a řekne, zmýlili jsme se, chápeme situaci, nebudeme v žádném případě v tuto chvíli navrhovat bod Volba členů Rady České televize na pořad schůze, protože dva z našich favoritů čelí vážnému podezření z korupce. Já bych tady chtěl citovat slova Andreje Babiše z roku 2017, se rozohnil a říkal: „Vy jste jedna zkorumpovaná pakáž, která točí na objednávku.“ To byla nadávka, kterou adresoval redaktorům České televize Andrej Babiš. Neměl by teď tady stát a neměl by tuhle nadávku adresovat teda úplně někomu jinému, vlastním favoritům volby? A neměl by teda v reakci na to okamžitě zrušit ten bod a říct: nebudeme o tom jednat dokud se prostě tohle vážné podezření nevysvětlí?

Případně nebudou ti viníci, potenciální, odsouzeni? Tohle bych očekával od hnutí, které skloňuje každým dnem, jak je protikorupční. Tady to ale nějak nehraje do not. Takže ze všech předchozích mravokárných deklarací najednou nezbylo nic. Nicméně to, že nezávislá média mají být trofejí Babišova vládnutí, tak to jsme zaznamenali v mnoha dalších vyjádřeních a v pokusech. A to, co minulý týden představil pan ministr Klempíř, tak jasně ukazuje na nikoliv skrytý, ale vlastně otevřený záměr média vyhladovět, pokořit, finančně si je ochočit, nasadit jim finanční obojek, aby skákala tak jak bude současná vládní koalice pískat. Je to do očí bijící a je úplně jasné, a zažily to i jiné státy – jak snadné je velmi rychle zničit demokratickou instituci nezávislých veřejnoprávních médií. Vyzkoušeli si to na Slovensku, vyzkoušeli si to v Maďarsku. Zaznívalo přece ze strany vládní koalice: my vůbec neusilujeme o nezávislost, respektive my vůbec neusilujeme o to nějakým způsobem změnit nezávislá média. My jenom chceme, aby se šetřilo, aby se šetřilo. Stejné argumenty padaly na Slovensku. Nejprve předchozí vládní období přinesl konec koncesionářských poplatků, ale zároveň v tom zákoně bylo napsáno, že bude stát garantovat veřejnoprávním médiím 0,17 % HDP ročně. Proběhly volby a jeden z prvních zákonů, v zájmu šetření bylo snížení téhle částky na 0,12 % HDP, snížení o 1,3 miliardy korun. A dopady? Jsou patrné! Pomalu se ze Slovenského rozhlasu a televize stává tiskové oddělení Ficovy vlády. Smutné pozorovat, ale v tu chvíli nemůžete zahalit do žádné mlhy ten váš skutečný zájem zničit a ochočit nezávislá média, Českou televizi a Český rozhlas. Dovoluji si tedy navrhnout jako další bod dnešního jednání, protože je to nanejvýš aktuální, hýbe to českou společností, bod Nezávislá média jako trofej Babišova vládnutí. Zmínil jsem několik důvodů, zmínil jsem i to, co se podařilo, respektive vlastně hodně nepodařilo, současnému ministrovi kultury Klempířovi. Ten návrh mediálního zákona je takový zmetek, že jediné, co by si zasloužil, aby se – a mohla by to být docela hezká rituální záležitost – kdyby to právě pan ministr Klempíř roztrhal na 1000 kousků a vysypal si na vlastní hlavu. To by byla adekvátní reakce na ten blábol, který ve výsledku pokládá za relevantní návrh nového mediálního zákona.

Vážné varování ale pro všechny, kteří sedí v této Poslanecké sněmovně. Takhle mizerně odvedená práce sama o sobě snižuje váhu vás samotných. Snižuje váhu toho, co tady v Poslanecké sněmovně chcete odvádět. Tohle nemá být nějaký trenažér legislativních pokusů, trapných a školáckých. Tohle má být odpovědné jednání o tom, kam se bude ubírat česká mediální scéna. A to, co jste předvedli, je fakt neuvěřitelná nehoráznost, amatérismus a zoufalost. A nemůžete se divit, že se ozývají všechny odborné společnosti a že dávají najevo: takhle teda ne. Neříkal náhodou Andrej Babiš, že to bude vláda profesionálů? No, jestli tohle je vláda profesionálů, tak to myslím, že všichni se můžou smát, až se budou za břicho popadat. Za mě je jeden z důležitých bodů vrátit zpátky debatu do reálných odborných kolejí. Jinými slovy, zahodit tenhle návrh, vrátit ho, stáhnout ho z mezirezortního připomínkovacího řízení, ideálně se omluvit a začít se bavit opravdu o tom, jakým způsobem nezávislá média veřejné služby mají fungovat a co to má znamenat, ale se zachováním koncesionářských poplatků a s hledáním odpovědi, jak reálně formovat co nejlépe ukotvení veřejnoprávních médií, ale neohrožovat je.

To je teda jeden z těch návrhů bodů programu. Chtěl bych ještě se vrátit k důležitému vyjádření Karla Havlíčka i Andreje Babiše, kdy v minulém týdnu opakovaně přesvědčovali českou veřejnost, že tak, jak udělali to zastropování cen pohonných hmot, že projednali se všemi klíčovými aktéry. Včera Česká asociace petrolejářského průmyslu vydala vyjádření, které teda sice za nějakých podivných okolností následně stáhla ze svého webu, ale nepodařilo se jí to stáhnout například z webu Kurzy.cz, takže si tam můžeme dočíst následující větu jako doklad lží Karla Havlíčka a Andreje Babiše: „Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu zásadně odmítá současné vystavování distributorů paliv soustavnému veřejnému a mediálnímu tlaku implikujícímu, že sektor jedná v neprospěch spotřebitelů a že je třeba jej mimořádně omezovat.“ Tohle je jasné slovo. Prostě v tomhle ohledu se byznys brání krokům, které vláda Andreje Babiše spustila a v dalším odstavci píší: „Vláda má podle dostupných dat, včetně průběžného monitoringu marží, k dispozici informace potvrzující, že distributoři současnou situaci nezneužívají a že své marže snížili na minimum slučitelné s péčí řádného hospodáře.“ Tohle je vyjádření České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu. Teda v žádném případě vyjádření souhlasu a potlesk, jak to vláda dělá.

Zastropováním cen jste opravdu dopustili výbuch atomové bomby, o které hovořila ministryně financí. Úplně marně a způsobem, který dlouhodobě bude do toho trhu zasahovat. Včerejší případ, který samozřejmě v tomto směru celý ten průmyslový sektor zvednul ze židle, kdy vláda oznámila, samozřejmě v tom denním předstihu, že se pro dnešní den budou významně snižovat ceny pohonných hmot. Vyvolala tak jediné. Celá řada motoristů, kteří mohli odložit čerpání pohonných hmot, tak to prostě udělala na dnešek. Ale samozřejmě tohle přesně jsou zásahy, které znamenají dlouhodobou destabilizaci, vyjádření jasné nedůvěry tržním podmínkám a tržnímu prostředí. A to zároveň říkám, že na místě je snižovat spotřební daň, dokonce snížit ji i pro benzín, nejenom pro naftu a sledovat marže. Přesně naše doporučení z 10. března.

No a vláda místo toho, aby se třeba tímhle konkrétním doporučením inspirovala a vzala je hned za své, tak spala. Včera Andreje Babiše na tiskové konferenci postihl dost výjimečný záchvat pravdomluvnosti a prohlásil, že vláda České republiky reagovala skutečně až jako poslední mezi těmi státy uprostřed Evropy na ten současný vývoj cen pohonných hmot. Tedy v tom mu musím dát za pravdu, ale musím to ještě doplnit; pozdě a bohužel špatně. Zastropování marží je přesně to, co udělat neměla. A důvody, proč to udělat neměla, jsme tady v minulém týdnu skloňovali. Ale co je podstatné, v tuhle chvíli to reálně na ten sektor dopadá. Ten sektor se jasně vyjadřuje v neprospěch těch kroků a brání se tomu, jakým způsobem vláda nasazuje těm, kteří prodávají v České republice paliva, jak jim nasazuje psí hlavu.

Nicméně já bych chtěl navrhnout jako důležitý bod dnešního jednání Řešení dopadů krize na Blízkém východě na lidi a české firmy. Protože, tak jak Andrej Babiš včera pravdivě poznamenal, byla vláda jedním z posledních evropských kabinetů, dokonce řekl poslední, který něco podnikal, tak se zdá, že stejně otálí s obecnými zásahy a opatřeními pro zmírnění dopadů té krize. Přitom je jasné, že v tuto chvíli už ta krize negativně dopadá na 93 procent českých firem, 73 procent z nich trápí růst cen energií a paliv a 54 procent růst cen materiálů a komponent. Tohle je vážná zpráva a měla by rozhodně vést vládu k tomu, že okamžitě přijde s návrhem opatření.

Stejně jako jsme to udělali v případě návrhu na snížení spotřební daně, tak jsme minulý týden představili krizový nárazník, soubor celkem sedmi opatření, které je možné okamžitě vzít a využít, využít ve prospěch českého průmyslu a ve prospěch toho, aby Česká republika dokázala těm dopadům krize čelit mnohem lépe. První bod, jak jsem zmiňoval, snížení spotřební daně nejenom na naftu, ale i na benzin a zároveň zrušení toho nástroje zastropování, který se opakovaně neosvědčil. A nebudu znovu citovat vyjádření Andreje Babiše, který říkal, že to je špatná cesta, že to sice kdysi doporučoval, ale že ví, že to je nesmysl.

Další návrh z toho našeho balíčku jsou zrychlené odpisy pro investice firem jako důležitá motivace i v té složité době zajistit investiční apetit a investiční chování českých podniků. Dalším důležitým krokem je odklad platby DPH, protože důležité je s ohledem na ty vysoké stropy a hlavně na nárůst cen, tak je určitě na místě v tomto směru ulevit cash flow firem. Co navrhujeme dál, je pochopitelně také pomoc zejména energeticky náročným oborům, a to jak prostřednictvím Národní rozvojové banky, tak cestou speciálního titulu, který by navíc podobně jako to udělali v Německu, podmiňoval u těch firem podniknutí a investování do energeticky úsporných opatření. A konečně návrh na to, jak lépe zajistit i naše investice v zahraničí, investice českých firem.

Tak já se ptám, kdy konečně ta vláda vyjde vstříc českým podnikům, českým lidem a začne v reakci na tu současnou krizi na Blízkém východě skutečně něco smysluplného dělat a připraví kroky, které by zabránily dalšímu nárůstu cen a rostoucí inflaci.

Já jsem v těch předchozích dnech sem na půdu Poslanecké sněmovny znovu přinesl bod Střet zájmů Andreje Babiše. Chci zároveň slíbit, jak voličům v České republice, lidem, kteří se na to ptají, tak i vám všem v Poslanecké sněmovně, že důsledně budeme trvat na tom, že Andrej Babiš se s tím problémem musí vypořádat a pořád se nevypořádal. Sice vložil společnosti Agrofert do svěřenského fondu, ale pořád ještě nezveřejnil jeho status. A z toho, co v médiích bylo možné si přečíst, tak to vypadá, že hned potom, kdy odejde z vlády nebo rezignuje, tak bude moci jeho rodina s tím rodinným majetkem nakládat a on se může klidně stát znovu manažerem v Agrofertu. Nepochybně má tedy zájem na tom, aby ty firmy nechudly. A tohle není jasné přes veškeré sliby a patetická vyjádření Andreje Babiše. Ale co hůř, o společnosti SynBiol se Andrej Babiš pro jistotu nevyjadřuje vůbec. Nicméně tato skupina drží 87,75 procent Hartenberg Holdingu, tedy investiční skupiny s tržbami více než 10 miliard korun ročně.

A součástí tohoto fondu je také síť FutureLife, tedy síť devíti reprodukčních klinik v České republice. A jak se podařilo zjistit i sledováním ve veřejných zdrojích, tak roční příjem těchto klinik z veřejného zdravotního pojištění přesahuje 2 miliardy korun. Nikdo se tady zatím neměl odvahu ze současné vládní koalice k tomu vyjádřit. Přitom je zjevné, že střet zájmů nastává. Před chvílí tady ještě seděl ministr zdravotnictví, který by jistě potvrdil, že může přímo ovlivnit úhradové mechanismy. Jinými slovy, může ovlivnit přímo to, jakým způsobem zdravotní pojišťovny, veřejné zdravotní pojišťovny budou platit právě těm reprodukčním klinikám. A může to učinit mnoha způsoby; zvýšením hodnot a zvýšením úhrady za ty konkrétní úkony, anebo například také posunutím věkové hranice u žen, kde právě zdravotní pojišťovny plně hradí takovou péči.

No, to je přece jasný střet zájmů a je nepochybně na místě, aby se Andrej Babiš k tomu postavil čelem, když oslovil českou veřejnost tak pateticky a hovořil o tom, že se s tím jednou provždy vypořádá. Nevypořádal se. A znovu navrhuju, aby tohle bylo tématem jednání Poslanecké sněmovny, protože tohle je odpověď, kterou dluží nejenom nám všem v Poslanecké sněmovně, ale především lidem v České republice. Ty dopady můžou být velmi zásadní. Můžou reálně ohrozit financování českých projektů z evropských peněz, a to dokonce v rozsahu 700 miliard korun v tom nadcházejícím plánovacím období. To je reálná ztráta kromě té ztráty morální, kromě té ztráty důvěry veřejnosti, že se tady někomu prostě znovu neměří stejným metrem. Patrik Nacher by tady měl stát a měl by volat k odpovědnosti svého šéfa a měl by říkat: to ne, nedopustím dvojí metr. Je tady v přímém přenosu a se vším všudy. Akorát Patrik Nacher schází.

Tak další významný bod, který si dovoluji navrhnout pro jednání dnešní schůze, je Geopolitický chaos Andreje Babiše poškozující zájmy Česka. Už se ukázalo, že Andrej Babiš je schopen postupovat prostě podle toho, jak mu řekne buď jeho koaliční partner v barvách SPD, nebo co mu řeknou Motoristé. Projevilo se to opakovaně v celé řadě obratů názorových, projevilo se to v tom, že Andrej Babiš zarytě mlčí, když má odsoudit projevy Tomia Okamury, které daly najevo, že jeho Babišův koaliční partner by se možná nejraději odstěhoval do Ruska a přímo tam pomáhal Vladimiru Vladimiroviči Putinovi s jeho politikou vůči Ukrajině. Tak za nás fakt touhle cestou Česká republika jít nemá, nemá otáčet to kormidlo.

A projevuje se teď znovu. Andrej Babiš se zhlédl v tom, že bude řídit letadla, už jsme to jednou zažili, a teď se to vrací znovu. Zakázal let vládní letkou pro podnikatelskou a akademickou misi Miloše Vystrčila na Tchaj-wan se zdůvodněním, že ty lety, že ty mise nic nepřinesly. No, tak si pojďme říct fakta, když byla řeč o pragmatické politice. Zatímco tchajwanských investic za poslední léta je v České republice přes 20 miliard, těch čínských 12. Zatímco podle některých údajů ty tchajwanské investice vytvořily 25 000 pracovních míst, tak ty čínské investice jenom něco přes 2 000. Tak to je vysvědčení jako hrom. Tak pokud myslel vážně Andrej Babiš pragmatický přístup, tak by měl v tenhle okamžik to rozhodnutí okamžitě změnit a měl by se možná na tu cestu v tomto směru nejenom podívat a pochvalně se k ní vyjádřit, ale jednoznačně využít v tom, aby české firmy mohly uplatňovat svoje investice na Tchaj-wanu a naopak Tchajwanci mohli v Čechách rozvíjet technologie s vysokou přidanou hodnotou a tímhle způsobem dál ovlivňovat ekonomický růst v České republice.

Tohle je skutečný zájem České republiky, o tohle by vládě mělo jít. Místo toho zpochybňují dosavadní směřování, možná budou vzývat servilní styl politiky vůči Číně. Vůči Číně, tak jako jiné státy, se máme chovat prostě dostatečně sebevědomě, samozřejmě, že uplatňovat naše zájmy v těch vztazích, ale platí, jako s každým silným partnerem: to nejhorší, co můžete udělat, je žmoulat čepici a servilně se stavět k jednáním s těmito partnery. Naopak tady nepochybně přispívá pozici a přispívá úspěchu, pokud do těch jednání vstupujete s otevřeným hledím a s postavením, které vám náleží, tedy sebevědomě a ne ustrašeně a ne s tím, že tady servilně budete poklonkovat čínským soudruhům.

Zpátky k tomu, co by bylo namístě – no, nepochybně v tomto směru podpořit misi Miloše Vystrčila. Čím to zavání? Zavání to v tom, že se možná Andrej Babiš vzhlédl zpátky k (v?) návratu do dob, kdy podmínky určovala StB a Komunistická strana normalizovala poměry. Tohle fakt není medicína pro Českou republiku 21. století. Sebevědomá politika znamená uplatňovat hrdě naše zájmy, posilovat ekonomickou diplomacii, ale zároveň při té příležitosti uplatňovat hodnoty, na kterých Česká republika stojí. To není v rozporu, naopak, tohle ve výsledku může prospívat tomu, abychom byli v mezinárodních vztazích úspěšní.

To jsou tedy body, které si dovoluji navrhnout pro jednání Poslanecké sněmovny. Chtěl bych, aby v tomto směru to nejpodstatnější, co v tomto týdnu máme řešit, to znamená, ochrana veřejnoprávních médií a jejich nezávislosti, neutrpěla zoufalou snahou navolit opravdu podezřelá jednání a podezřelé radní do Rady České televize – to je zásadní zpráva. A tak, jak to tu zaznělo, my jsme připraveni fakt bojovat za to, aby veřejnoprávní média nebyla tímto způsobem trofejí vládnutí Andreje Babiše, aby si je nevzal jako rukojmí, jako oběti, ale aby reálně zajistil, že Česká republika bude prostě mít nezávislá média. Já vím, že se mu občas nehodí. Já vím, že se bojí poslouchat kritický hlas. Dává to najevo při každé příležitosti, útočí na novináře, útočí na média – no tím spíš, tím spíš budeme sledovat to, jak se bude stavět právě k tomu klíčovému sporu o existenci skutečně nezávislých veřejnoprávních médií.

A jasná výzva: Dokavaď se, nevysvětlí podezření, které nad dvěma radními, Bradáčem a Matochou, visí, tak žádné volby do Rady České televize proběhnout nemají. A jestli myslí hnutí ANO vážně svoji protikorupční rétoriku a to, že je protikorupční, tak by naopak mělo ty kroky udělat jako první a tu volbu odložit, ale také sem přijít k řečnickému pultíku a říct jasně: do doby, než se to ozřejmí, žádné volby nebudou. A je projevem podivného přešlapování, kličkování a absolutní absence odvahy a přímosti, že to neudělají, že dnes to nenačetli – a teď možná uvidíme, jestli to načtou zítra, nebo ne, ale tohle je fakt jako dokonalý příklad alibismu. Díky za pozornost. (Potlesk z lavic ODS.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. Mám na vás prosbu. Mám tady tři body, ani u jednoho jsem si nenapsal, kam je chcete zařadit. Nezávislá média, Geopolitický chaos a Řešení dopadů krize na Blízkém východě.

 

Poslanec Martin Kupka: V tomto pořadí: jako první, druhý, třetí, čtvrtý a pátý bod. Já to předám písemně, protože ten první, který jsem navrhoval, bylo právě vyřazení bodu 82 z pořadu této schůze. Ale předám to písemně, aby bylo jasné, o čem pak budeme hlasovat.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Dobře, děkuji. A já tím pádem zvu k mikrofonu paní předsedkyni Michaelu Šebelovou a předávám řízení Patriku Nacherovi.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem se původně hlásila s třemi návrhy na změnu programu s ohledem na to, že zatím pro dnešní den nebyla tedy načtena volba členů Rady České televize, nejsou načteny žádné volební body, tak se omezím pouze na bod, který se týká mé gesce, a to je oblast zdravotnictví. Jenom bych se tady chtěla také formálně přihlásit k návrhu na vyřazení bodu 82, tedy Volba radních České televize, z návrhu pořadu této schůze. Budu ráda, pokud se nám podaří prohlasovat toto vyřazení. Tím bychom odblokovali i případně možnost zítřka, protože je tam celá řada volebních bodů. My jsme už na grémiu avizovali i v rámci našich tiskových konferencí, že neblokujeme žádné jiné volební body, pokud opravdu je pro koalici prioritou zvolit členy vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny v takzvané kauze Dozimetr. My jsme připraveni tento návrh volebního bodu podpořit, aby byl zařazen na jednání Poslanecké sněmovny. My pouze říkáme, že tato vyšetřovací komise je zbytečná, neboť tuto kauzu vyšetřuje nezávislý soud. Pokud ale koalice vládní na zařazení do schůze trvá, my s tím nemáme problém, ať se o tom zítra rozhodne.

S čím ale problém máme, je návrh na volbu členů Rady České televize, a proto tady kolegové – a podporujeme to jako celá opozice – navrhujeme to vyřazení. Já přicházím tedy s návrhem na přeřazení – a konkrétně bod 62, sněmovní tisk 130. Jedná se o senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů. Jak už jsem řekla, sněmovní tisk 130, který je tady předložen senátory napříč politickým spektrem a je jeho projednání navrženo v takzvaném § 90. Navrhovala bych jej jako další bod do bloku volebního čtení, a sice za sněmovní tisk 115, za trestní zákoník, tedy mezi trestní zákoník a nominační zákon. To by byl můj návrh na zařazení.

A pokusím se stručně odůvodnit, proč si myslím, že je důležité, abychom se tímto zákonem zabývali. Jedná se tedy o návrh senátorů Ivo Trešla, Tomáše Fialy, Ondřeje Šimetky, Věry Procházkové, Zdeňka Matušky, Jana Pirka, Ondřeje Štěrby a Bohuslava Procházky, tedy opravdu senátory napříč politickým spektrem, a jedná se o zařazení oboru úrazová chirurgie do oboru specializačního vzdělávání. Ano, můžeme vést tady odbornou debatu – a určitě ji povedeme – v rámci zdravotnického výboru o tom, že možná těch specializací a těch odborností je příliš mnoho, je to roztříštěné, ale než se na něčem takovém nám podaří shodnout a než se v té debatě dobereme, tak je potřeba pracovat a vycházet z toho, co máme.

Předkladatelé toho návrhu zákona, ale i odborná veřejnost, považují za jednoznačně přínosné zachování funkčního modelu traumatologické péče v České republice a domníváme se, že tento krok přispěje k zajištění odborné komunity, pokud tedy ten obor, zařazení oboru úrazová chirurgie, by byl do specializačního vzdělávání lékařů schválen. Může přispět k zajištění personální stability sítě traumacenter, k posílení mezioborové spolupráce a v neposlední řadě také ke zlepšení podmínek pro další rozvoj specializačního vzdělávání v této oblasti.

Jaký je totiž současný stav? Vzdělávání lékařů pro úrazovou chirurgii neboli traumatologii je podmíněno vzděláním absolventa po dobu pěti let v oboru chirurgie a až následně je mu umožněno se věnovat a vzdělávat v oblasti úrazové chirurgie. Důsledkem tohoto je současný pokles a budoucí až úplná absence uchazečů o tento obor, a tím o zaměstnávání zejména pro centra vysoce specializované traumatologické péče, takzvaná traumacentra. Lékařům není v současné době dána možnost se od počátku své praxe soustředit na obor komplexní péče o těžce poraněné pacienty. Lékařů v tomto oboru přitom je již nyní nedostatek, ačkoliv existuje veřejný zájem na navýšení jejich počtu a udržení zájmu o tento zásadní obor. Jenom statistika, nechci s tím zdržovat. Pokud nebude navrženo, přihlásím se k tomu bodu stejně i zítra nebo na některou z příštích schůzí.

Statisticky v naší republice je ošetřováno více jak 2,8 milionu úrazů za rok. A už teďka, už od 1. ledna 2025, několik traumacenter nesplňuje personální obsazení, které je stanoveno tou vyhláškou. Znovuzařazení tady toho oboru, úrazová chirurgie, mezi základní obory by znamenalo možnost zkrácení specializačního vzdělávání na 60 měsíců ze současných 90, které, jak už jsem řekla, zahrnují 60 měsíců v oboru, základním oboru chirurgie a ještě 30 měsíců nadstavbový obor dle aktuálních podmínek. Očekávám, stejně jako předkladatelé, že by to mělo pozitivní efekt v podobě zvýšeného zájmu o zmíněný obor.

A tento krok má podporu jak České společnosti pro ortopedii a traumatologii, tak České chirurgické společnosti, Společnosti pro urgentní medicínu a medicínu katastrof. Tedy je opravdu po tomto nejenom shoda napříč politickým spektrem v Senátu, ale i napříč odbornou společností.

Zároveň je potřeba, aby na to navazovaly nějaké další kroky, ale myslím, že tu odbornou debatu si opravdu můžeme nechat až na to, pokud by k zařazení toho bodu došlo

V závěru bych jenom chtěla říct, že jsem ráda, že tentokrát do pořadu schůze na čtvrtek máme zařazenu Smlouvu mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o spolupráci přeshraniční v oblasti zdravotnické záchranné služby. To je bod, který jsem se neúspěšně pokoušela zařadit v minulém týdnu a jsem ráda že koalice navrhuje tento nekonfliktní a opravdu přínosný bod tento týden zařadit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, děkuji, paní poslankyně, jestli jsem to tedy pochopil, máte ten jeden bod, což je číslo bodu  62, (tisk) 130, to přeřazení.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Ano, a navrhuji je mezi body 11 a 12...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, za sněmovní tisk 115. Mám zaznamenáno, děkuji.

V této chvíli my jsme se vystřídali při řízení schůze. Já vám přeju pěkné úterní odpoledne. Přečtu omluvy. Zdeněk Hřib od 16.20 do 18 z pracovních důvodů. Robert Plaga celý jednací den, pracovní důvody. A naopak mám tady informaci, že předseda klubu ODS Marek Benda od 14 do 23 bere zpět svou omluvu. Tak.

V této chvíli je na řadě s přednostním právem místopředseda Jan Skopeček. Pak mám přednostní právo já, ale protože řídím, tak já si ho pak vyberu až budu v 5 hodin střídán, protože je tady dalších asi 25 přihlášek na schůzi bez přednostního práva. Pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: ,Já vám děkuju, pane místopředsedo. Hezké odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, milí ministři, respektive pane ministře. Já bych si dovolil také vystoupit k pořadu schůze. Já bych navrhl dva body.

Jeden bod ponese název Alespoň jeden týden bez socialistických návrhů, milá vládo, tím chci vyjádřit svoje znepokojení nad tím, jak probíhal ten uplynulý týden. A k tomu mě samozřejmě vede obava z toho, jak bude vypadat týden tento ve Sněmovně, když máme plénum, schůzi.

Já si jenom dovolím shrnout, že v minulém týdnu jsme projednávali sérii socialistických návrhů, respektive další socialistické návrhy zazněly z úst jednotlivých členů současné vládní koalice. My jsme minulý týden projednávali zákon o regulaci cen, zásadní nákrok od tržní ekonomiky směrem k centrálnímu plánování. Nepokorná snaha, nahradit úředníky, respektive ministryní financí trh, tržní ekonomiku a svobodné stanovování cen, což se v minulosti, v historii, v jiných zemích vždycky ukázalo jako strašlivě nebezpečné hraní si s ohněm nebo zápalek, nebo hraní si se zápalkami v kupce sena, nebo ve stohu sena. Protože samozřejmě ty dopady a nezamýšlené důsledky té regulace cen můžeme vidět i v České republice, kdy v těch prvních dnech, kdy ta cena byla stanovena nad úrovní průměrné ceny, to samozřejmě k ničemu nevedlo. Pouze to byl nějakým způsobem signál k tomu, do jaké míry mohou čerpací stanice zvyšovat ceny, co ještě ten stát považuje za cenu akceptovatelnou, aby následně, v těch následujících dnech po kritice, že ten cenový strop je vysoko, se naopak ten cenový strop podsekl pod úroveň těch průměrných cen, respektive pod úroveň cen, za které distributoři, respektive čerpací stanice nakupovaly pohonné hmoty. Aby se ukázalo, že zejména pro ty nejmenší to je problém takový, že radši přestávaly prodávat. A jak už tady zazněla ta citace Asociace petrolejářů, kteří protestují proti té interpretaci, kterou tak rád používá pan ministr Havlíček nebo paní ministryně Schillerová, že to je zákon a že to je regulace, na které je shoda s celým sektorem, se všemi zúčastněnými, tak jako je tomu i v jiných případech, i tady lžou. V žádném případě na tom shoda není, Není na tom shoda ani v ekonomické obci, která samozřejmě ví, že zasahovat do cenového mechanismu je to jedno z nejhorších ekonomických hospodářsko-politických opatření, které můžete v ekonomice dělat. A nesouhlasí s tím ani samotný trh, ani samotný sektor, kdy se velmi výrazně ohrazuje proti té interpretaci toho, že by právě distributoři paliv měli být ti, kteří zneužívají situace a stanovují přemrštěné marže. A zároveň tato asociace upozornila, varuje před dlouhotrvající regulací cen, která by vedla k destabilizaci trhu a poškodila by zejména ty menší distributory pohonných hmot.

Takže máme tady jeden zákon o regulaci cen, který, pevně doufám, že Senát odmítne a vrátí Poslanecké sněmovně, protože po roce 1989 je to skutečně nejenom velmi symbolický a reálný krok, který vyjadřuje nedůvěru k trhu, nedůvěru k tržní ekonomice a spoléhání se na centrální plánování, nařízení cen, což byla podstata socialistické ekonomiky. A já jsem přesvědčen, že naše stávající bohatství, které v České republice máme, máme především díky tomu, že po roce 1989 zase získal slovo trh, zase začaly být ceny svobodně stanovovány na základě střetu nabídky a poptávky a že se dostatečně zvlášť České republice historicky regulace cen znemožnila, historicky se ukázalo, že úředníci stanovovat ceny neumí, respektive že to poškozuje české hospodářství, že česká ekonomika, respektive československá ekonomika kvůli tomu velmi výrazně stagnovala, ztrácela na ekonomiky tržního typu. Tak to byl první zákon, který jsme tady minulý týden projednávali. Velmi výrazný ústup od tržní ekonomiky a nákrok směrem k socialismu, k centrálně řízené ekonomice.

A druhý bod, který jsme tady projednávali, bylo rozvolňování rozpočtových pravidel. My dobře víme, že tato vláda nastoupila jeden z prvních kroků. Navýšila už tak dost vysoký schodek státního rozpočtu na 310 miliard korun. Větší přerozdělování, větší deficity, větší utrácení, větší role státu v ekonomice, větší vládní výdaje. To je samozřejmě vedle centrálního plánování, vedle řízení cen další podstatou socialistických ekonomik, že ten stát i prostřednictvím velikosti státního rozpočtu a velikosti státního přerozdělování zvyšuje svoji úlohu v ekonomice, zvyšuje svoji úlohu v hospodářství. A to vedle toho, že to samozřejmě přináší nedobré výsledky, co se týče neudržitelnosti, dlouhodobé neudržitelnosti veřejných financí, vytlačování investic, růstu nákladů na obsluhu státního dluhu, tak především je to samozřejmě stále každým rokem posilující vliv státu prostřednictvím toho, že může přerozdělovat více peněz. A paní ministryně si tady tím zákonem rozvazuje ruce a otevírá prostor pro to, aby ten stát byl ještě větší, aby ještě více přerozděloval, aby ještě dělal větší deficity, zadlužoval ještě více budoucí generace. Zkrátka aby už tak vysoké deficity veřejných financí se ještě posunuly nahoru a aby ten vliv státu i prostřednictvím toho státního rozpočtu, velikosti státního rozpočtu byl větší, než byl v minulosti.

No, ale nebyly to jenom socialistické návrhy, které jsme projednávali na plénu Poslanecké sněmovny. Ty socialistické nápady padaly z úst jednotlivých politiků vládní koalice i mimo půdu Poslanecké sněmovny. Takže jsme se mohli dozvědět, že v České republice žijí nesvéprávní lidé, kteří se zejména ve večerních hodinách už nedokáží sami racionálně rozhodnout, jestli si koupí láhev vína nebo tvrdšího alkoholu. Přišel ten správný ministr zdravotnictví, který je odpovědnější a chytřejší, a zodpovědnější než všichni průměrní občané České republiky. A ten jim řekl, že bude regulovat a zakazovat prodej alkoholu ve večerních hodinách, protože lidé sami asi nejsou schopni zvážit, kolik alkoholu večer mají vypít. Proto tu musíme mít ten silný, vychovávající, za ručičku vodící, paternalistický socialistický stát, který nám bude říkat, od kolika do kolika si můžeme koupit alkohol, od kolika do kolika si budeme moci kupovat jenom nealkoholické nápoje a jakým způsobem k tomuto budeme přistupovat. Protože my samotní toho nejsme schopni, pan ministr zdravotnictví ví lépe než my, jak ke svému zdraví a ke svému životu máme přistupovat. A to říkám, prosím, já, který ačkoliv není abstinent, tak alkoholu spotřebovávám minimálně zejména kvůli nějaké snaze sportovat a udržovat se v dobré kondici.

Sám nechápu úplně takové ty závody v tom, kolik Česká republika má spotřebu alkoholu na obyvatele. Nemám úplně radost z toho, že jsme na prvních příčkách, co se týče spotřeby piva, protože to má samozřejmě společenské i ekonomické náklady, ale aby stát a ministr zdravotnictví nějakým způsobem vychovával dospělé občany České republiky, to opravdu já považuju za něco, za takový stav a za takovou atmosféru v zemi, ve které úplně žít nechci, tak to byla regulace prodejem alkoholu večer. Ale pan ministr zdravotnictví byl v těch socialistických nápadech a návrzích aktivní hned poté nebo krátce poté navrhl zvýšení plateb za státní pojištěnce do zdravotního systému, protože zdravotní systém je deficitní. My jsme mu tady při diskusi o vysátí rezerv zdravotních pojišťoven, respektive jedné zdravotní pojišťovny VZP a přerozdělení k ostatním zdravotním pojišťovnám, tak jsme mu tady říkali, že to je nekoncepční, nesystémový, demotivující krok, který neřeší tu hlavní potíž, a sice neudržitelnost financování zdravotní péče, která je daná zejména minimální spoluúčastí pacientů, minimálním podílem soukromých financí na financování veřejného zdravotnictví a že s ohledem na to, jak stárne naše společnost a jak bude potřebovat více zdravotních služeb s ohledem na to, jak se vyvíjejí technologie ve zdravotnictví a jak jsou dražší a lepší, a samozřejmě naštěstí dokážou více zachraňovat životy a prodlužovat životy, ale to samozřejmě přináší proto zdravotnictví další a další náklady v budoucnu, tak je to věc, která je potřeba řešit systematicky, vyřešit tu nerovnováhu veřejných financí. Nikoliv pan ministr poté, co vysaje i z jedné pojišťovny rezervy a přerozdělí je na druhé a tak chce zalít ten sektor zdravotnictví dalšími penězi tím, že zdvihne, že zvýší podíl plateb za státní pojištěnce, což není nic jiného než zalití toho systému dalšími penězi daňových poplatníků, a to zalití systému, bez jehož změny se to bude muset dělat v budoucnu opětovně a znovu, protože systém zdravotního pojištění, kde dneska můžete spotřebovávat cokoliv, aniž byste měli jakýkoliv limit, samozřejmě povede k tomu, že se ty peníze utratí, protože ten systém utratí v této podobě jakékoliv množství peněz, které do něj pošlete. Žádná západka tam bohužel není. Aby těch socialistických nápadů nebylo málo, tak zatímco co se týče cen pohonných hmot, tak tam vadí vysoké ceny stávající vládě, tak pokud se přesuneme na trh potravin, tak tam nevadí vysoké ceny. Tam zase této vládě vadí nízké ceny.

Takže ombudsman, potravinový ombudsman přichází s návrhem, kdy ostřeluje takové označení jako bombastické ceny a podobná adjektiva, která mají spotřebitele přesvědčit k tomu, že je ta cena nízká. Pan ministr, přestože to legislativa České republiky umožňuje, do těchto adjektiv a termínů střílí, zase dělá ze spotřebitelů nesvéprávné jedince, kteří nejsou schopni nějakým způsobem posoudit, jestli ta cena je nižší nebo vyšší nebo jestli nějakým způsobem je to pouze marketingový trh a navrhuje tedy s cílem asi zvyšovat ceny v řetězcích, které prodávají potraviny, tak rušit tyto slevové akce a to asi proto, že tam se této vládě ty ceny zdají nízké. Takže jenom, abych to shrnul, mám tady pět socialistických nápadů stávající vlády jenom za uplynulý týden – zákon o regulaci cen rozvolnění rozpočtových pravidel, regulace prodeje alkoholu večer, zvýšení plateb za státní pojištěnce, potravinový ombudsman.

Dámy a pánové, jestli tímto tempem a dynamikou budeme postupovat dál, tak po těch čtyřech letech opravdu budeme moci říci, že jsme se k té socialistické ekonomice charakteristické před rokem 1989 vrátili za poměrně krátkou dobu, tak já bych moc poprosil, abychom si alespoň na týden s těmi socialistickými nápady dali přestávku, alespoň na týden si vydechli a projednávali něco normálního, kde stát nebude zvyšovat deficit, kde nás nebude vychovávat, kde nám nebude říkat, že jsme nesvéprávní třeba co se týče alkoholu. Tak to byl první bod.

Druhý bod navrhuji takový, abychom se bavili o dopadech konfliktu v Íránu. Já jsem byl přesvědčen, že k tomu bude sloužit ta schůze mimořádná, která měla proběhnout v minulém týdnu, bohužel ta schůze se nedostala ani k tomu, abychom hlasovali o programu. Pan premiér tady předvedl vystoupení, kde pozurážel většinu oponentů, většinu opozičních poslanců, vracel se k chybám vlády Petra Fialy a podobně. Nicméně vláda Petra Fialy už poměrně dlouho nevládne. Máme tady vládu Andreje Babiše a máme jinou situaci. Máme tady konflikt v Íránu, který bude mít samozřejmě dopady nejenom na a má dopady nejenom na ceny pohonných hmot, ale bude mít dopady na celé světové hospodářství a samozřejmě i na Českou republiku, protože rostou nejenom ceny ropy a tedy ceny pohonných hmot, ale dá se očekávat, že stejný problém bude s cenami plynu, což se stane samozřejmě citlivým důležitým tématem, tak jak se bude blížit zima a s ní topná sezona. Ale samozřejmě ten růst cen energií a některých dalších produktů, které pocházejí z tohoto regionu, bude tlačit na růst celkové cenové hladiny. Bude nedostatek některých energetických zdrojů. Bude také nedostatek některých surovin a polotovarů. Jsou a budou poškozeny dodavatelsko-odběratelské vztahy, což už se v některých odvětvích pohybuje. Když se například bavíte se stavaři, tak vám určitě potvrdí, že některé ceny specifických stavebních materiálů právě v důsledku války nebo konfliktu v Íránu rostou.

Žijeme tedy ve velmi složité geopolitické situaci s určitě nenulovými vážnými dopady na celosvětovou ekonomiku. Koneckonců mezinárodní organizace jako je OECD, měnový fond snižují prognózu růstu světové ekonomiky, a to samozřejmě bude mít dopad i na Českou republiku. Hrozí to, čemu my ekonomové říkáme riziko stagflace, což znamená, že vedle nějaké ekonomické stagnace k tomu přibude i vyšší míra inflace, což jsme mohli vidět už v tom minulém měsíci, kdy inflace z těch únorových čísel poposkočila o půl procentního bodu na 1,9 procenta. A už dneska si, všimnete-li si v médiích, otevírají bankéři České národní banky, centrální bankéři si otevírají prostor a přiznávají, že i v tom stávajícím měsíci ta inflace znovu povyroste. My jsme předávali této vládě českou ekonomiku v poměrně dobrém stavu. Hrubý domácí produkt za ten rok, ve kterém vláda Petra Fialy skončila, rostl o 2,5 procenta.

Pro letošní rok i Česká národní banka očekávala pokračování toho slušného ekonomického růstu na úrovni 2,9 procenta a inflaci počítala blízko inflačního cíle blízko dvěma procentům, ale teď už je zřejmé, že nic z toho neplatí a že ta prognóza ekonomického růstu nebude naplněna, že to číslo bude mnohem horší, než je 2,9 procenta a že i ta inflace poposkočí. Doufejme, že nepřestřelí nějakým způsobem to toleranční pásmo, ale bude bezesporu vyšší, než jak bylo očekáváno předtím, než Spojené státy na Írán zaútočily. Vedle toho samozřejmě to má dopady i na úrokové sazby. Roste jednak riziková prémie, kterou si finanční instituce ke svým úvěrům připočítávají, což znamená, že samozřejmě roste provozní financování podniků. Podniky, které si v tuto chvíli pořizují úvěry, tak musí zaplatit vyšší úrokovou sazbu už kvůli tomu geopolitickému ekonomickému riziku, které s konfliktem v Íránu souvisí. Ale samozřejmě se to projevuje i do úrokových sazeb hypotečních úvěrů, což zvyšuje náklady domácnostem, které si pořídily vlastní bydlení a financují ho prostřednictvím hypoték, ale bude to mít dopad i samozřejmě na státní rozpočet, protože i státní rozpočet si na svůj deficit musí půjčit, musí vydat nové státní dluhopisy a ty jsou samozřejmě už v tuto chvíli výrazně dražší, než byly před tím konfliktem v Íránu. Takže i na ten stát a na ten státní rozpočet to bude mít mnoho dopadů. Jeden z těch dopadů je dražší dluhová služba prostřednictvím vyšších úroků, za které si stát bude půjčovat a samozřejmě i na té příjmové straně bude inkaso vybraných daní pravděpodobně nižší z titulu toho, že státní rozpočet byl konstruován při prognóze, která předpovídala vyšší ekonomický růst, než který bude právě z důvodu těch ekonomických problémů, se kterými svět čelí.

V takové chvíli bych očekával na předcházející mimořádné schůzi, že předstoupí premiér České republiky, řekne v jaké situaci se nacházíme, co jako vláda bude dělat, jaký ekonomický program, jaký ekonomický balíček, připraví, jak pomůže energeticky náročným provozům, jak pomůže firmám, jak zabezpečí dostatek energetických zdrojů, jak jsme na tom s plynem, jak jsme na tom s ropou, jaké máme zásoby a co budeme dělat pro to, aby třeba i v zimní sezoně těch zdrojů, co se týče plynu, byl dostatek. Nic takového tady nezaznělo. Slyšíme od jednotlivých členů vlády takové nahodilé výkřiky.

Jeden z výkřiků byl, že koupíme zpracovatele ropy. Jiný výkřik zase říká pan ministr Havlíček, že pokud ceny vyrostou, tak je budeme stropovat, co se týče energií, všechny. Nepřišel žádný koherentní, komplexní, předvídatelný, smysluplný plán, ve kterém by vláda představila to, jakým způsobem přistoupí k ekonomickým potížím, které nás bezesporu v souvislosti s íránskou krizí čekají, ze kterých určitě nikdo z nás radost nemá.

Nicméně bylo by fér uklidnit podnikatele, uklidnit domácnosti, uklidnit českou společnost, tím, že představí jasný plán a jasné kroky, co se stane ve chvíli, kdy bude nedostatek ropy, kdy překročí jeho cena nějakou úroveň, co uděláme, když nebude dostatek pohonných hmot, co se bude dít, když vypadnou některé suroviny, které jsou klíčové pro výrobu některých výrobků, které se v České republice produkují. Nic takového se bohužel nestalo.

Mimořádná schůze, respektive vystoupení ze strany vládních činitelů, byly využity jako jednak střelba do předcházející vlády, která už dávno nevládne, nebo snaha nějakým způsobem uměle si tady dělat PR a uměle nějakým způsobem chválit kroky, které v jednotlivých rezortech udělali. Ale to, co je teď klíčové a co by vláda měla dělat jako první, to znamená přijít s plánem na to, jak řešit ekonomické dopady íránské krize, nic takového tady bohužel nezaznělo, a to je to jediné, co mělo smysl během mimořádné schůze řešit.

Proto navrhuji, pane místopředsedo, jako druhý bod bod s názvem Ekonomické dopady konfliktu v Íránu a reakce stávající vlády Andreje Babiše na ně. To je jakoby druhý bod. Co se týče zařazení, jak ten první tak tento druhý bod navrhuji jako první a druhý bod stávající schůze. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju. Já se ubezpečím. Takže ten první bod by byl: Alespoň jeden týden bez socialismu, milá vládo. Je to tak? (Poslanec Skopeček odpovídá.) Bez socialistických návrhů, milá vládo. Druhý: Ekonomické dopady íránského konfliktu a reakce vlády na ně. Děkuji.

V této chvíli mám přednostní právo já. Počkám do pěti hodin, až budu vystřídán oficiálně. Na řadě jsou tedy poslanci bez přednostního práva, takže budu zapínat pětiminutové stopky.

Nejdřív přečtu omluvy. Josef Nerušil od 17 do 19 – pracovní důvody, Vít Rakušan od 17.30 do 19.30 – pracovní důvody, Lukáš Vlček od 19.30 – osobní důvody. V této chvíli sem pozvu paní poslankyni Zdenu Kašparovou. (Poslankyně Kašparová se vzdává slova.) Ne? Takže ani jednou? Chápu to správně? Takže na řadě je Michal Zuna. Vašich pět minut.

 

Poslanec Michal Zuna: Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně a poslanci, dovolte mi, abych načetl dnes jeden bod. Ještě předtím bych se i já rovněž rád formálně přihlásil k vyřazení bodu 82, který načítali moji kolegové.

Já bych chtěl navrhnout bod, který je v souvislosti se čtvrtečním setkáním generálního tajemníka NATO Marka Rutteho a premiéra Andreje Babiše. Já se totiž v jedné věci s panem premiérem shodnu a souhlasím, a to s jeho tvrzením, že obranyschopnost České republiky a naše závazky vůči Severoatlantické alianci tak patří mezi priority. To zní bezpochyby správně. Problém je však v tom, že toto tvrzení z úst pana premiéra nelze považovat za pravdivé. Ono u priorit totiž neplatí, že stačí slavnostně pronést několik vět a věc je vyřízena. Priority se v politice nepoznají podle slov, ale podle konkrétních činů, a v tomto případě i podle rozpočtu, a rozpočet je v tomto ohledu neúprosný. On totiž nemá emoce, nemá marketing a bohužel ani trpělivost pro politické pohádky. Právě zde se s panem premiérem značně rozcházím.

Je dobré si připomenout konkrétní fakta. Naše předchozí vláda tak historicky poprvé splnila alianční závazek a vydala na obranu více než dvě procenta. V našem návrhu rozpočtu jsme navíc počítali i s výdaji až do výše 2,35 procenta HDP, s plánem postupně navyšovat tyto obranné výdaje až na 5 procent do roku 2035. Tedy jednalo se o jasný směr, jasný plán, s jasnou odpovědností.

Pak ale nastoupila vláda Andreje Babiše a svými škrty srazila obranné výdaje zpět hluboko pod dvě procenta. Tady je potřeba si říct, že to je i skutečný důvod návštěvy Marka Rutteho v Praze. Stáváme se totiž opět nejhoršími z nejhorších jakožto přispěvovatelé do alianční obrany. Návštěva neměla jiný rozměr, než aby generální tajemník panu premiérovi vyčinil. Jinými slovy, o bezpečnosti mluví premiér jako o prioritě, ale financuje ji tak, jako by šlo o položku, kterou lze bez větší újmy odsunout na později. V době, kdy Evropa čelí nejvážnějším bezpečnostním rizikům za mnoho let, je to přístup přinejmenším lehkomyslný a v horším případě i nebezpečný.

To je podle mého soudu skutečný obraz této vlády. Za líbivými slovy přichází rozpočtová realita, která odhaluje chaos, slabost a neschopnost rozlišit mezi tím, co je důležité, a tím, co je jen výhodné pro momentální politický marketing.

Minulý týden jsme zde vedli emotivní debatu o osudu české vlajky a je hezké zavádět nové, symbolické, významné dny, ale úkolem vlády není pouze organizovat symboliku. Úkolem vlády je především zajistit, aby česká vlajka a republika mohla i nadále svobodně vlát nad bezpečnou a svobodnou zemí, aby lidé v této zemi mohli svobodně žít, myslet a mluvit. To se nezajišťuje slavnostním gestem ani propagačním videem. To se zajišťuje silnou armádou, důvěryhodnými a naplněnými aliančními závazky a odpovědným přístupem ke členství v Evropské unii a NATO.

O to absurdněji působí, že zatímco se vláda ochotně halí do symbolů, ve skutečnosti podkopává to, co symboly chrání. Armáda přitom zcela konkrétně upozorňuje na potřebu financování systému protivzdušné obrany, balistické ochrany i ochrany proti dronovým hrozbám. Tedy nikoliv nějakých abstraktních položek, ale zcela praktických nástrojů obrany státu. Jenže právě zde vláda výrazně škrtá.

Proto se zcela oprávněně ptám, jak chce vláda konkrétně naplnit závazky vůči Severoatlantické alianci? Jak chce dostát slibu, který dala našim spojencům a generálnímu tajemníkovi Marku Ruttemu? Jak chce zajistit bezpečnost státu, když současně oslabuje rozpočet na obranu? Právě z tohoto důvodu tak žádám o zařazení bodu s názvem: Naplnění závazků České republiky vůči Severoatlantické alianci. Poprosím o zařazení jako první bod v pátek.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Já jsem si to přepsal z vaší přihlášky: Naplnění závazku ČR vůči NATO – první bod v pátek. Děkuji.

V této chvíli je na řadě pan poslanec Lukáš Vlček. Není. Takže na řadě je Václav Pláteník.

 

Poslanec Václav Pláteník: Děkuju za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, nezdržím vás dlouho budu, se obracet hlavně na pana ministra Juchelku, kterého jak věřím, někdo bude pozdravovat z jeho spolupracovníků. Já jsem tady minule už navrhoval tento bod jednou. Ten zní: Pomůže Aleš Juchelka neformálním pečujícím tak, jak slíbil? Pan ministr tady na mě kýval, že ano, a pak hlasoval, že ne. To mě uvedlo do zmatku a raději to tady pro něj dávám ještě jednou.

V jedné minutě – o co jde? Nám se v minulém volebním období podařilo změnit zákon o sociálních službách, který umožňoval pracovníkům v sociálních službách rozšířit okruh činností o takzvané běžné úkony péče o zdraví. Na tomhle ministerstvu a této vládě bylo už jenom připravit odpovídající vyhlášku a vzdělávací kurz. Vyhláška 505, jak byla poslána do připomínkového řízení, je výrazně – výrazně – pod očekáváním nás, co jsme na tom pracovali, ale hlavně nejrůznějších organizací, které se v sociálních službách a podpoře pečujících věnují.

Proto panu ministrovi adresovaly například otevřený dopis, tedy Aliance pro individualizovanou podporu, asistence, péče bez překážek, mnozí další a upozorňují ho, že očekávání – a tady budu citovat – naděje na změnu byla přitom veliká. Nová činnost měla konečně umožnit, aby sociální služby mohly v určitém rozsahu bezpečně pomáhat s běžnými úkony péče o zdraví. Výsledek je však pro praxi zcela nedostatečný.

Konkrétně tyto organizace upozorňují na konkrétní činnost, a to je například podávání stravy a tekutin skrze perkutální gastrosondu, břišní stěnu, takzvaný pek. Zní to strašidelně, ale to věc osvědčená a v sociálních službách potřebná. Já jsem pana ministra oslovil korespondenčně, písemnou interpelací, osobně, a ne a ne se shodnout na tom, že skutečně to, co slíbil, chce pan ministr taky doručit.

A zrovna dneska, když jsem byl na prezentaci projektu na podporu pečujících od diakonie, tam úředníci Ministerstva práce a sociálních věcí říkali, no, to víte, to už se asi měnit nebude, je to prý první krok. A to mě mrzí, protože pan ministr to pečujícím slíbil. A já vím, že on situaci pečujících zná hodně dobře, takže si myslím, že tento svůj slib by měl dodržet a má proto velikou podporu toho terénu.

Dovoluji si tento bod – Pomůže Aleš Juchelka neformálně pečujícím tak, jak slíbil? – navrhnout na dnešek jako ten první na řadě, bude to určitě rychlovka, zvládneme to hned. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. Mám napsáno a děkuji za dodržení času. V této chvíli je na řadě Zdeněk Hřib. (Není v sále.) Pan poslanec Marian Jurečka. Pane poslanče, máte tři přihlášky, tak mám to brát jako třikrát pět minut nebo? No, dobře, já vám to pustím, uvidíme.

 

Poslanec Marian Jurečka: Já se pokusím v rámci nějaké dohody, která tady vznikla, a vstřícnosti to zvládnout, pane předsedající, v jednom vystoupení, takže budu velmi věcný.

Dobré odpoledne ještě jednou. Dámy a pánové, já si dovolím za sebe i za klub nás lidovců navrhnout, abychom v programu schůze předřadili sněmovní tisk 110, který řeší větší podporu zkrácených úvazků pro zranitelné ohrožené skupiny, jako jsou třeba rodiče, kteří pečují o děti v nějakém stupni závislosti nebo o osobu blízkou. Je to sněmovní tisk 110, pracovně zkrácené úvazky. To bych prosil a navrhuji to jako první bod dnešní schůze.

Dále sněmovní tisk číslo 109 bychom mohli dát jako druhý bod dnešní schůze a týká se to ošetřovného, abychom prodloužili to dnešní dlouhodobé ošetřovné z 90 dnů na 180 dnů, protože to výrazně pomůže a podpoří domácí péči pro lidi, kteří opravdu poměrně znenadání se dostanou do nějaké svízelné zdravotní situace, tak aby opravdu ti nejbližší zase o ně mohli pečovat třeba do doby, než se vyřídí celý příspěvek na péči a než se vyřeší všechny další záležitosti.

Pak si dovoluji také navrhnout sněmovní tisk 121 jako třetí bod dnešní schůze a ten se týká právě zvýšení rodičáku na 400 000 korun, větší flexibilitu čerpání rodičáku, větší flexibilitu u otcovské. Jde to i myslím si ruku v ruce s tím, co říká tato vládní koalice, že by chtěla realizovat větší podporu rodičů, rodin. Takže ten sněmovní tisk je tady jako lidovecký návrh se zvýšením rodičáku od 1. 7. tohoto roku, nemusí se čekat až na 1. leden roku příštího.

A pak také sněmovní tisk 50, který se týká úpravy pojistné doby tak, aby nárok na starobní důchod po dosažení důchodového věku měly osoby, které mají minimálně pojistnou dobu 25 let. Dneska určitá skupina lidí, kteří opravdu tady poměrně dlouhodobě pracují, ale protože třeba nemáme jako Česká republika smlouvu o důchodovém pojištění s tou jejich původní zemí, tak jsou to často lidé, kteří opravdu celý život pracovali, ale mají to neštěstí, že v České republice nesplní pojistnou dobu 35 let, a byť i tady se vždycky chovali tak, že nečerpali žádné podpory ze sociálního systému České republiky a odváděli poctivě třeba 27 let pojistné, tak prostě nemají nárok získat starobní důchod v České republice, tak pro ně by byla cesta, že by takovýto nárok mohli získat. Pojistné předtím platili. Samozřejmě ten jejich důchod by byl výrazně nižší, ale výrazně by jim to zlepšilo jejich sociální situaci a nebyli by potom v nějakých extrémně vyhrocených situacích. A tento návrh také řeší i otázku valorizace výchovného od 1. 1. 2027.

Takže já tady si dovolím navrhnout tyto body vlastně v pořadí zařazení na schůzi první, druhý, třetí a čtvrtý bod, je to trošku i upraveno oproti tomu původnímu návrhu, který jsem uváděl v těch několika písemných přihláškách, ale pro to zjednodušení, tak to načítám touto formou, nebudu tady chodit třikrát. Myslím, že jsem se snažil být věcný. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju. Pane poslanče, vy jste byl až moc rychlý. Takže jestli můžu poprosit, tak mám tady napsáno: sněmovní tisk 50 (Poslanec Jurečka: Jako čtvrtý bod.) bod číslo 42, to je o důchodovém pojištění, jako jaký?

 

Poslanec Marian Jurečka: Jako čtvrtý bod. Je to sněmovní tisk 50.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano. Pak mám tady z písemného: ošetřovné – sněmovní tisk 109. To platí?

 

Poslanec Marian Jurečka: Jako druhý bod, prosím.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano. Pak mám tady sněmovní tisk 121...

 

Poslanec Marian Jurečka: Jako třetí bod. A sněmovní tisk 110 jsem navrhl teď jako první bod – zkrácené úvazky.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: 110. A ten bod Sliby, chyby vládní koalice v oblasti důchodového pojištění?

 

Poslanec Marian Jurečka: To si nechám napříště.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Takže to ne. (Poslanec Jurečka: Ne. Děkuji.) Děkuju. A ten sněmovní tisk 110 jako první bod. Je to tak? (Ano.) Tak dobře. Pane poslanče, možná jestli si pro to můžete přijít, abyste to pak nemusel vyplňovat někdy zítra nebo kdy znovu, tak vám to tady takhle dám.

V této chvíli je na řadě paní poslankyně Marie Kršková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Marie Kršková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si navrhnout předřazení návrhu, který je zařazen na pořad této schůze jako bod 38. Jde o návrh poslanců Marka Výborného, Marie Krškové, Jiřího Horáka, Petra Hladíka a Jany Filipovičové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům. Jde o sněmovní tisk 28.

Důvod mého návrhu na předřazení je jednoduchý, ale o to závažnější. Reaguji na včerejší stanovisko vlády, která se znovu opakovaně odmítá zabývat problémem dlouhodobě neřešené a zjevné nespravedlnosti rozdělování finančních prostředků mezi kraje. Současný systém neodpovídá reálným potřebám jednotlivých regionů, vychází z pevných podílů a v praxi vede k tomu, že některé kraje jsou systematicky znevýhodňovány.

Stávající úprava vykazuje řadu nedostatků. Nastavení principu dělení prostředků rozpočtového určení daní pro kraje je bez jakýchkoliv změn platné již téměř 20 let, aniž by to odráželo průběžně probíhající změny v počtu obyvatel, změny zdravotních služeb, dopravy či školství. Je potřeba průběžné zohledňování těchto změn, jak je tomu, byť částečně, u rozpočtového určení pro obce. V neposlední řadě současnému systému rozpočtového určení daní chybí spravedlnost v tom smyslu, že na výkon stejných veřejných služeb a kompetencí dostávají menší kraje méně peněz. Finanční nestabilita krajů se navíc v posledních měsících ještě prohloubila.

Vláda přijímá rozhodnutí, která zvyšují výdaje krajů, ať už jde o navýšení platů úředníků, pracovníků v sociálních službách nebo nepedagogických pracovníků. To jsou kroky, které lze samy o sobě chápat a chválit, ale problém je jinde. Náklady nesou kraje, zatímco odpovědnost i politické body zůstávají na straně vlády. Kraje tak musí tyto výdaje pokrývat ze svých rozpočtů, což se přirozeně promítá do omezování investic. A právě investice jsou to, co rozhoduje o budoucnosti regionů, o kvalitě škol, silnic, sociálních služeb i celkové životní úrovni. Pro kraje, které jsou už dnes finančně znevýhodněny, je tato situace o to tíživější. Je také potřeba otevřeně říci, že politická odvaha tuto nespravedlnost řešit ze strany vlády zatím chybí. Debata se odkládá a problém přetrvává.

O to významnější je, že iniciativu převzaly samotné kraje. Včera vláda projednávala dva variantní návrhy zastupitelstva Pardubického kraje vedeného jako sněmovní tisk 140 a 141, který řeší stejný problém a navrhuje obdobný princip změny. Jádrem všech těchto návrhů je přechod od pevně stanovených podílů k multikriteriálnímu modelu, který lépe zohlední skutečné potřeby krajů, jako je počet obyvatel, rozlohu, počet žáků či další relevantní faktory, a bude pravidelně aktualizován. Náš návrh byl předložen už 18. listopadu 2025, přesto se na jeho projednání dosud nedostalo.

I u dalších krajských návrhů vláda odmítá toto téma řešit, proto se domnívám, že na místě dá této věci prioritu. Nejde o politické body, ale o férové nastavení systému, který má zásadní dopad na fungování krajů v celé České republice. Dovoluji si proto navrhnout předřazení tohoto bodu jako prvního bodu dnešní schůze. Děkuju za podporu.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Jako první bod dnes. A děkuji za dodržení času. V této chvíli je na řadě Benjamin Činčila. Takže na řadě je poslankyně Adriana Chochelová. A poslanec Jan Berki. Tak vystoupí pan poslanec Martin Baxa. (Nebudou vystupovat.) Pan poslanec Petr Hladík.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, krásné dobré odpoledne. Já bych si dovolil navrhnout předřazení dvou bodů. Začnu tím prvním, a to je bod 57 sněmovní tisk 110, který je návrh mých ctěných kolegů Mariana Jurečky, Moniky Brzeskové, Toma Philippa, Marka Výborného a dalších a je to součást balíčku Lidovci Plus, se kterým jsme přišli proto, aby se rodinám, rodičům dobře žilo. Ale ten návrh je širší a on směřuje na různé fáze života, různé problémy, kterými rodiče procházejí, a proto jsem si dnes vybral jeden, který směřuje směrem k zaměstnavatelům. Ano, ten, který zvyšuje slevu na pojistném na sociální zabezpečení pro zaměstnavatele, kteří zaměstnávají vybrané skupiny pracovníků na zkrácené úvazky.

Právě otázka flexibility práce, udržení si práce u osob, které pečují o někoho, tak je poměrně důležitou součástí. U většiny podporovaných skupin se tato sleva navrhuje zvýšit z dosavadních pěti na deset procent z úhrnu vyměřovacího základu zaměstnance. U zaměstnanců, kteří pečují o osobu blízkou ve třetím nebo čtvrtém stupni, potom navrhujeme navýšit na 20 procent, a to od 1. ledna příštího roku.

Je potřeba zdůraznit, že nejde o plošné opatření, nejde o plošný návrh. Jde o cílenou podporu zaměstnávání těch, kteří jsou z různých důvodů znevýhodněni na trhu práce. Tedy lidí starších 55 let, rodičů s malými dětmi, studentů, osob se zdravotním postižením, lidí po rekvalifikaci, mladých do 21 let, ale také všech těch, kteří pečují o své blízké.

Právě u pečujících osob je situace často nejtěžší. Kdo doma pečuje o člověka ve vysokém stupni závislosti, ten moc dobře ví, jak těžké je skloubit takovou péči se zaměstnáváním, mimořádně složité a náročné situaci. (?)

Zároveň je potřeba zdůraznit, že tito lidé často nechtějí od státu žádné zvláštní výhody. Chtějí jen reálnou šanci, aby si mohli udržet práci, příjem, kontakt s pracovním prostředím a zároveň zvládli péči o svého blízkého. Právě díky zvýšení slevy, tak by to umožnilo lepší zaměstnávání, udržení si pracovních návyků a práce jako takové pro osoby, které takto pečují. Proto navrhujeme v rámci balíčku Lidovci Plus, který kolega Marian Jurečka spolu s ostatními kolegy připravil tak, aby tento návrh platil brzo. Myslím si, že dneska se velmi často věnujeme věcem, které jsou technicistní, které vlastně se nezaměřují na člověka, nezaměřují se na rodiče, nejdou vstříc rodinám s dětmi nebo osobám, které pečují o závislé lidi, svoje seniory nebo lidi s handicapem. Proto bych si dovolil navrhnout tento bod, konkrétně bod 57 sněmovní tisk 110 jako bod 2 dnešního pořadu schůze.

Druhým bodem, abych dodržel čas, děkuji, pane předsedající, druhým bodem který navrhují dneska předřadit, je bod 47 sněmovní tisk 75, který se věnuje soustavám domovních čistíren odpadních vod. Je to novela vodního zákona, kterou jsem předkládal už v minulém volebním období a tenkrát jsem se snažil přesvědčit Poslaneckou sněmovnu, aby to schválila v jednom čtení, což bohužel současně představitelé vládní většiny nechtěli, nicméně jako poslanec jsem tuto novelu předložil znovu a zkusím zdůvodnit proč je to důležité.

Máme tady celou řadu obcí, sídel, místních částí, kde dneska čistírna odpadních vod není, kde lidé mají buďto žumpy nebo se prostě vody nečistí. Myslím si, že není dlouhodobě udržitelné, abychom naše řeky nebo podzemní vody zatěžovali nejenom těmi fekáliemi, které tečou z našich toalet a záchodů, ale také polutanty, které do nich vstupují, ať už se jedná o ty standardní znečišťující látky, anebo ty látky, které můžeme označit jako nové, ať už se to týká antibiotik, antikoncepce, mikroplastů nebo dalších sloučenin.

Právě domovní čistírny odpadních vod jsou velmi často řešením pro malé obce, malá sídla nebo místní části, kde je třeba jenom několik desítek stavení a je velmi ekonomicky neefektivní dovést třeba přivaděč až do čistírny odpadních vod. A fakticky starostové si lámou hlavu s tím technickým řešením. Buďto to technické řešení naleznou, ale stojí mnoho finančních prostředků, na které ta obec nemá, anebo to prostě neřeší, protože neví jakým způsobem.

Dneska domovní čistírny odpadních vod jsou běžnou součástí. Jsou to výrobky, je možné je instalovat a také se často nalézají na našem venkově, ale paradoxně nikde nejsou legislativně ukotveny. Jak se povolují, jak se instalují, jak se kontrolují, jak se monitorují. A pak tady máme tu rozhodovací praxi, že tady máme jeden vodoprávní úřad, který to povolí jako velkou čistírnu s kontrolou šestkrát nebo osmkrát ročně, jiný vodoprávní úřad třeba na jiném konci naší republiky k tomu přistoupí jiným způsobem, s jinou frekvencí čištění.

Ten můj návrh vkládá několik nových paragrafů do vodního zákona. Ukotvuje princip povolení domácí čistírny odpadních vod. Dává také možnost vytvořit soustavu domovních čistíren odpadních vod a také ji provozovat standardním provozovatelem, tedy tak, jak to známe dneska, nějakým VAKem nebo nějakou akciovou společností nebo přímo obcí jako takovou. Realita dnes je taková, že investovat i provozovat si musí vlastní vlastník té domovní čistírny. Ponovu by investorem mohla být obec, mohly být právě tyto nějaké podniky vodovodů a kanalizací, samozřejmě dál to bude moct být ta domácnost, co je ale důležité, může tam být jednotná správa, jednotné čištění, jednotná kontrola, jednotný monitoring. A nenapsal jsem tuhle novelu jen tak z fleku. Já jsem se inspiroval v celé řadě obcí, kde toto už funguje především ve Středočeském kraji, a právě na základě zkušeností od starostů a starostek z těchto obcí, tak ty poznatky z provozování domácích čistíren odpadních vod jsme vetkli do této novely.

Vzhledem k tomu, že by to pomohlo českému, moravskému, slezskému venkovu, vzhledem k tomu, že po tom volají starostky a starostové těch malých obcí, vzhledem k tomu, že to dává smysl pro odkanalizování těch odlehlých místních částí větších obcí, a vzhledem k tomu, že na úrovni evropské sedmadvacítky se odkanalizování obcí nebo sídel menších než tisíc ekvivalentních obyvatel neřeší, tak proto přicházíme s touto novelou, a žádám vás o zařazení jako bodu číslo 3 na dnešní projednávání, tedy bodu 47, sněmovního tisku 75. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Mám poznačeno. Další přihlášenou je paní poslankyně Ester Weimerová. Jenom pro vaši informaci, po ní by měl potom následovat pan poslanec Ivan Bartoš, po něm pan poslanec Benjamin Činčila, potom pan poslanec Martin Baxa a s přednostním právem na závěr se přihlásil pan místopředseda Patrik Nacher. To je to, co nás čeká v nejbližší době. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěla po tom, co jsme se dozvěděli v průběhu posledních dní, navrhnout bod Ovlivňování radních České televize jako první bod dnešního pořadu schůze. Je to z toho důvodu, že my jako členové mediálního výboru jsme při volbě těch postoupivších kandidátů do výběru Sněmovnou neměli k dispozici informace, které máme dnes. To znamená, nejspíš jste o tom už všichni slyšeli. Byla zveřejněna nahrávka, kde radní České televize, respektive jeden je doteď radním, druhému už mandát vypršel, nicméně oba jsou kandidáty do České televize, kdykoliv budou volby do Rady České televize, můžeme je teoreticky změnit znovu, tak byla zveřejněna nahrávka kde tito dva lidé mluví o úplatku za blíže neupřesněnou volbu, nicméně můžeme předpokládat, že se to týká jejich činnosti v Radě České televize.

Za mě jsou tyto informace velmi závažné a vrhají nové světlo na tyto kandidáty. Chtěla bych také vyvolat diskusi o tom, jak je vlastně možné, že mohou být radní až takto ovlivňováni, a věřím, že by se tato situace měla více prošetřit, minimálně by se měla více prošetřit před tou samotnou volbou radních do České televize. Z těchto důvodů bych toto chtěla navrhnout jako bod. Děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Ivan Bartoš.

Než přijde, tak tady mám prosím omluvy. Od 17.15 do 19.15 z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Benjamin Činčila, od 17.20 do 20 z pracovních důvodů pan poslanec Havel, od 17 z pracovních důvodů bere zpět svou omluvu paní poslankyně Majerová a od 17 – to je opět paní poslankyně Majerová, která ji vzala zpátky. Dobře.

Tak pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já vám děkuju za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl zařadit bod, který se jmenuje Čistky a dotace na Ministerstvu pro místní rozvoj. Proč o tom hovořím? V posledních zhruba dvou až třech týdnech, možná i o něco déle, se dozvídáme hodně věcí o změně struktury Ministerstva pro rozvoj, která dle odborníků není jen technickou otázkou řízení úřadu. Tady jde skutečně o důvěru veřejnosti v to, že ministerstvo, které má na starosti dohled nad rozdělováním veřejných dotací a evropských peněz a zároveň spravuje některé z důležitých dotačních titulů, skutečně jedná transparentně a bez politických zásahů.

Podle informací, které i my jsme sdělovali zde ve Sněmovně, ať už je to personální obsazení pozice náměstků, nebo odchod některých důležitých lidí, nejedná se úplně o standardní obměnu, ale ty kroky paní ministryně připomínají cílené čistky. A ty se týkají právě lidí, kteří mají klíčovou roli při rozhodování o dotacích, což my vnímáme jako zásadní problém, protože dotace nejsou peníze vlády nebo peníze, které by měly být podle nějaké libovůle určeny buď těm či oněm, ale jsou to peníze občanů České republiky, a tedy každé podezření, že se s nimi nakládá podle nějakého politického klíče, podrývá důvěru v celý systém.

Chtěl bych se proto zeptat, na základě jakých kritérií, protože odůvodnění o efektivitě úřadů jsme slyšeli, dochází k těm personálním změnám. V případě, že tam odcházejí lidé, kteří dlouhodobě řešili nějaké dotační tituly nebo celý systém dotací, ať už národních nebo evropských, tak kdo nese zodpovědnost za kontinuitu a rozhodování o těch dotacích, popřípadě jaké kontrolní mechanismy zajišťují, že nebude docházet k politickému ovlivňování.

Nejde o jednotlivé úředníky, jde o princip. Já se opět vrátím k období v letech 2017 až 2021, kdy na ministerstvu v důležitých pozicích byli lidé, kteří například odpovídali a podepisovali ty resumé do Evropského parlamentu týkající se střetu zájmů tehdy premiéra Andreje Babiše před a po platnosti nového evropského nařízení. Já si myslím, že pokud se ten systém nastavuje tak, že nepohodlní lidé odcházejí a pouze ti loajální přicházejí, tak skutečně vytváříme prostředí, kde se nerozhoduje podle pravidel, která jsou dána ať už férovostí v národních dotačních titulech, tak i z pohledu požadavku rozdělování evropských fondů. A to nejenom, že je cesta, která vede ke ztrátě důvěry, ale zpochybňuje to i jednotlivé projekty v jejich konečném důsledku, tedy zda peníze byly vynaloženy efektivně, byly rozdělovány dle férové soutěže, nikomu nebylo nadržováno.

Já proto ještě jednou zopakuji, chtěl bych zařadit bod Čistky a dotace, neboť Ministerstvo pro místní rozvoj je příslušné jako dozorový orgán k evropským dotacím, tedy Čistky a dotace na Ministerstvu pro místní rozvoj. Děkuji moc.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Prosím jenom, jestli byste upřesnil, kdy, na kdy.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Klidně jako první bod programu jednání.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Dobře. První bod dnes. Děkuji a mám zde posledního přihlášeného, kterým je pan poslanec Martin Baxa. Pan poslanec Martin Baxa tu není, tak dalším, kdo je v pořadí, tak s přednostním právem pan místopředseda Patrik Nacher. Tak, vypínám pět minut a máte slovo.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Dámy a pánové, vážení kolegové, já myslím si, že ani nevyčerpám těch pět minut. Já jsem jenom chtěl reagovat na některá vystoupení, protože tam padalo moje jméno, tak je dobré na to nějakým způsobem adekvátně reagovat, aby tady ve vzduchu pak nevznikaly nějaké dezinformace nebo hyperboly, jak tomu říkáte.

Za prvé, současná opozice říkala, že bude lepší, že nebude obstruovat. Zatím jsem vlastně nezažil skoro žádné úterý, kdy by ty obstrukce nebyly.

Dneska na grémiu jsme se bavili o tom, že bude ze strany opozice obstrukce v momentě, kdyby se ve středu konaly volby do Rady České televize. Naše předsedkyně Taťána Malá tento bod a celý blok voleb nenačetla a stejně, jak vidíte, trvalo to 3,5 hodiny bezmála. Takže 3,5 hodiny je vlastně něco jakoby bez obstrukcí, v překladu. 3,5 hodiny je tedy normálně projednávání bez obstrukcí, i přestože Taťána Malá nenačetla bod, kterým vy jste podmiňovali, že nebudete obstruovat. Tak máte právo to dělat. Já to tady neříkám, že to kritizuju, ale pak neříkejte, že se chováte líp a že to budete dělat líp. Ty celý čtyři roky jsme poslouchali, jak my destruujeme Sněmovnu. Tak já to tady jenom takhle popisuju.

Tady zaznělo opakovaně od pana poslance Jakoba a od pana poslance Marka Výborného, takže já jim dám teďka vzkaz prostřednictvím pana místopředsedy ohledně našeho poslaneckého návrhu, týkajícího se osvobození od koncesionářských poplatků pro některé skupiny. Tak já bych chtěl znovu kolegy vaším prostřednictvím informovat, že to je poslanecký návrh, ne vládní, Sněmovna kontroluje vládu, ministry, ne že Sněmovna kontroluje svoje kolegy. Nechte prosím na nás, kdy my to nahrajeme do systému, kdy my to tady předložíme. Je to nějaká naše strategie, je to nějaký náš důvod. Já vám také nekontroluju, kdy si načítáte vaše poslanecké návrhy. Myslím si, že to je novum po roce 1989, že opoziční poslanci kontrolují koaliční poslance, kdy do systému nahrají nějaký návrh.

Já jsem dneska na tiskové konferenci řekl, že jeden z důvodů, proč já jsem s tím teďka posečkal, je setkání s generálními řediteli veřejnoprávních médií. Dneska jsem měl setkání s panem vicepremiérem Karlem Havlíčkem, s generálním ředitelem Českého rozhlasu, a on i novinářům řekl, že si cení toho, že jsem to do systému nenahrál předtím, než jsem ho seznámil s tím poslaneckým návrhem.

A na tom přesně já ilustruju ten váš přístup. Kdybych to tam nahrál a pak se sešel s generálním ředitelem, tak řeknete, že se scházím s někým, nahraju to předtím, oni na to nemohou reagovat. Když to tam nenahraju, tak se tady rozčilujete, že to v tom systému už dávno není, že by to tam mělo být.

Takže vlastně ta situace je vždycky špatně a vždycky je to pro vás prostor pro kritiku. Takže si poslechněte to, co k tomu říkal generální ředitel Českého rozhlasu a nechte prosím na nás, kdy my nahrajeme do systému ten poslanecký návrh. Jak jsem řekl znovu, na rozdíl od vládního navzájem my se tady nezpovídáme, kdy si budeme dávat poslanecké návrhy do systému.

A k tomu ještě jedna poznámka. Já jsem toho tady měl víc, ale vidím, že lidé už jdou do sálu, tak to nebudu sám zdržovat, to jest to, že zejména to vyčítám politikům TOP 09 a STAN, kteří tou nesmírnou každodenní kritikou toho návrhu, ať už poslaneckého, nebo vládního, aniž by šli do obsahu, jenom tou povrchní kritikou té změny kolem koncesionářských poplatků do toho vy, prosím pěkně, taháte tu politiku, protože potom se stavíte do role těch ochránců, vy jste ti dobří, co to chráníte, my jsme ti špatní, takže já už jsem si nechal zadat monitoring Českého rozhlasu a České televize ve vztahu k pokrytí tématu například Dozimetru, kde figurují vaše dvě strany ve vztahu právě k těm koncesionářským poplatkům, protože vy do toho taháte tu politiku.

Takže tohleto je za mě nebezpečné. Pak vy budete mluvit o politickém řízení veřejnoprávních médií, o politizaci. To je možná ještě přesnější výraz, ale vlastně to děláte ve skutečnosti vy.

Takže tolik jako drobné shrnutí, pokud šlo o poslanecký návrh, pokud šlo o to, že vy obstrukce nikdy dělat nebudete. Pokud jde o to, že i dneska, i přesto, že Taťána Malá to nenačetla, tak jsme tady vlastně měli 3,5 hodiny načítání, poslanecký návrh, tudíž vlastně podle dohody a podle toho, jak to dělal Marek Benda, to o 2,5 hodiny dneska prodloužíme po té devatenácté hodině, abychom dneska aspoň něco stačili projednat. Já vám děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak mám tady žádost o přednostní vystoupení paní předsedkyně klubu Michaely Šebelové. Předpokládám, že i tu samou žádost má předseda klubu TOP 09, a potom tady mám vlastně poslední vystoupení pana poslance Martina Baxy, což jsou tři věci.

Prosím o klid, ať se opravdu v sále slyšíme navzájem. Děkuju.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, páni ministři, děkuju za slovo. Já jen úplně drobná, krátká, rychlá reakce na Patrika Nachera. Nechci se věcně vyjadřovat k tomu, co tady popsal. Za nás je to prostě vládní chaos ohledně návrhů předkládaných, nepředkládaných k veřejnoprávním médiím. No, je to velká drzost tahat politiku do Poslanecké sněmovny. To je opravdu od nás jako velká drzost. (Potlesk zprava.)

A ještě k tomu obstruování. My jsme byli připraveni, a to jsme avizovali, že v případě, že prostě bude načtená ta volba, že vystoupí všichni naši poslanci, a někteří třeba třikrát. A to se nestalo, ale úplně normálně vystoupila přednostní práva, nikdo s přednostním právem nemluvil hodinu, nemluvil dvě, nemluvil tři, nemluvil čtyři. Ani nevyčerpala opozice všechna přednostní práva, všichni se vešli do půl hodiny. Vystoupilo pár poslanců řadových s návrhem na změnu pořadu schůze. V minulém volebním období, když jsme v úterý schvalovali program v půl šesté, to byl velký svátek. Tak si ten svátek té pamětní demokracie pojďme dneska taky užít. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji děkuji paní předsedkyni. S přednostním právem požádal vystoupení předseda klubu TOP 09 Jan Jakob.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Dámy a pánové, to byl klasický dvojí metr Patrika Nachera. Patrik Nacher, když něco veřejně slíbí, tak to nemusí dodržet. Tady se z toho vymluví, vymluví na nějaká jednání. Kdyby kdokoliv z nás na druhé straně něco veřejně slíbil, nedodržel, první, kdo by tady u toho pultíku ho tepal, tak bude Patrik Nacher. Slíbil, že do konce minulého týdne zveřejníte návrh. Nedodržel svoje slovo. Teď se měří svým dvojím druhým metrem.

A to, co tady říkal na adresu TOP 09, že nějak brouzdáme po povrchu toho návrhu, tak to je absolutní nesmysl, jenom já sám jsem tady se k tomu vyjadřoval už minimálně dvakrát od doby, co byl ten návrh zveřejněn. Ano, předtím jsem přemýšlel nahlas tady, co by v něm asi tak mohlo být. A ono to tam skutečně je, ale chci kolegu Nachera uklidnit prostřednictvím pana předsedajícího, do obsahu půjdeme opravdu do detailu a konkrétně třeba už zítra. Já jsem na to nachystaný a těším se na to děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu předsedovi. S přednostním právem se přihlásil pan předseda Philipp, potom prosím, abyste věděli, je vystoupení pana poslance Baxy a potom po něm s přednostním právem požádala o vystoupení paní předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. Prosím.

 

Poslanec Tom Philipp: Tak ano, je to tak, že jsme nechtěli aby se zítra projednávala Rada České televize, respektive volba do Rady České televize. A my jsme vlastně strašně hodní, protože my jsme chtěli zachránit vašeho protikorupčního bojovníka Andreje Babiše, aby se mu nestalo, že tam teďka zítra zvolíte tyto dva pány a on potom bude muset vysvětlovat, až je bude chtít zase odvolat. A my jsme také nechtěli být – protože to bude pravděpodobně tajná volba – tak jsme nechtěli, aby to vypadalo, a vy byste to jistě říkali, že pravděpodobně někdo z opozice se také přidal, protože je to tajná volba a my nevíme, kdo vlastně koho volil. Takže tady byly dva důvody. Chtěli jsme pomoct vašemu Andrejovi Babišovi, aby se mu nestalo, že by tam ve své protikorupční rétorice zvolil někoho, kdo možná nyní je v podezření, že se nechoval, jak by měl chovat. A za druhé jsme nechtěli být spoluviníci. Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, nyní tedy pan poslanec Martin Baxa, vám mačkám vašich pět minut.

 

Poslanec Martin Baxa: Dámy a pánové, já budu opravdu kratičký, všechny své návrhy jsem stáhnul, přesto jeden návrh programu, který se týká médií veřejné služby navrhnu. Ten navržený bod, chci, aby se jmenoval Regionální vysílání České televize a Českého rozhlasu a myslím, že jsme tady mnohé poslankyně a mnozí poslanci, kteří nejsou z Prahy nebo z velkých měst. A já myslím, že je to opravdu velké a silné téma, aby se plnila veřejná služba tak, aby o tom, co se děje v naší zemi, věděli opravdu všichni. Takže já navrhuju, aby se projednalo to, zda vláda opravdu míní vyřadit regionální vysílání České televize a Českého rozhlasu ze zákona. Já se nespokojím s tím argumentem, že to bude na managementu České televize a Českého rozhlasu. Já si přeju, abychom se o tomto tématu tady bavili, o tom, zda bude v zákoně zajištěno regionální vysílání České televize a Českého rozhlasu. Takže navrhuji bod jako šestý bod dnešního jednání a jméno toho bodu Regionální vysílání České televize a Českého rozhlasu, děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, mám poznačeno a nyní tedy s přednostním právem předsedkyně klubu Pirátů, paní poslankyně Olga Richterová.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuju pěkně. Dámy a pánové, před hlasováním jenom jedno poslední upřesnění k Patriku Nacherovi, k pověstnému srovnávání výroků minulých a budoucích. Tak právě u toho tématu dlouhých parlamentních debat jsme, myslím, mnozí, nejenom my za Piráty, říkali, že pokud sáhnout k tomu, že se tady bude opravdu dlouze rozebírat nějaký zákon, tak u veřejnoprávních médií, a to je právě ten případ, proč jsme dneska to avizovali, ale vy jste se rozhodli jinak. My jsme to kvitovali a proto jdeme normálně hlasovat, děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Taky děkuji. Já bych požádal organizační výbor o podklady k začátku schůze, které jste připravovali a než je dostanu, tak prosím, omluva: od 19 do 21 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Petr Hladík a od 18 do 20 hodin z pracovních důvodů pan poslanec Jiří Horák. První věc, co udělám, tak vás samozřejmě všechny odhlásím a prosím abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

Vzhledem k tomu, že těch bodů bylo načteno opravdu hodně, tak prosím, abyste i vy bedlivě sledovali, jestli někde náhodou neudělám chybu. Děkuji.

První hlasování, které je, tak se týká návrhu z grémia, rozhodnutí z grémia. Ptám se, jestli to, co bylo rozhodnuto z grémia, brát při hlasování všechno najednou? Vidím, že není žádný jiný návrh.

Nechávám tedy hlasovat – a pardon, máme tady – já vám pustím mikrofon.

 

Poslanec Tom Philipp: Z grémia nebyla taková dohoda, my chceme po jednotlivých bodech prosím.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Teď prosím, teď prosím stop. Já bych dal dvě minuty předsedům klubu aby se domluvili, jestli budeme hlasovat – (Z pléna se ozývá nesouhlas.) – ne, dohodli jste se i bez dvou minut? Výborně.

 

Nechávám tedy hlasovat o návrzích z grémia jako celku.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 80, přihlášeno 162 poslanců, pro 161, proti 1. Návrh byl přijat.

 

A nyní tedy budeme hlasovat o jednotlivých návrzích, které přednášela paní poslankyně Malá. A začneme.

 

Bod číslo 1, sněmovní tisk 115, trestní zákoník. A navrženo zařadit jako první bod v bloku –první čtení. Tak a jdeme tedy hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 81, přihlášeno 166 poslanců, pro 107, proti 4. Návrh byl přijat.

 

Nyní jdeme na číslo bodu 12, sněmovní tisk 116, zrušení nominačního zákona. Navržen jako druhý bod v bloku – první čtení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 82, přihlášeno 167 poslanců, pro 91 proti 75. Návrh byl přijat.

 

Dalším je číslo bodu 13, sněmovní tisk 124, o státní sociální podpoře. Navrženo jako třetí bod v bloku první čtení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 83, přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 137, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Dalším je bod číslo 14, sněmovní tisk 125, o sociálních službách. Navrženo zařadit jako čtvrtý bod prvního čtení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko, zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 84, přihlášeno 170 poslanců, pro 134, proti 1. Návrh byl přijat.

Dalším bodem je bod číslo 28, sněmovní tisk 145, spotřebitelský úvěr, navrženo zařadit jako pátý bod v bloku prvního čtení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 85, přihlášeno 170 poslanců, pro 161, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Dalším bodem je bod číslo 16, sněmovní tisk 87, o zemských znacích a vlajkách, navržen jako šestý bod v bloku prvních čtení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 86, přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 93, proti 48. Návrh byl přijat.

 

Dalším bodem je bod číslo 63, sněmovní tisk 131, volby do zastupitelstev, navrženo zařadit jako sedmý bod v bloku prvních čtení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 87, přihlášeno 170 poslanců, pro hlasovalo 151, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

Dalším bodem je bod číslo 15, sněmovní tisk 35, platy představitelů státní moci, navrženo jako osmý bod v bloku prvních čtení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 88, přihlášeno 170 poslanců, pro 92, proti 34. Návrh byl přijat.

 

Dalším bodem je bod číslo 73, sněmovní tisk 90, veřejné rozpočty, třetí čtení, navrženo na pátek 24. dubna jako první bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 89, přihlášeno 170 poslanců, pro 92, proti 77. Návrh byl přijat.

 

Dalším bodem je číslo bodu 107, sněmovní dokument 737, časový harmonogram projednávání státního závěrečného účtu, navrženo na úterý, to znamená dnes, jako první bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 90, přihlášeno 170 poslanců, pro 168, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o návrhu pana poslance Hřiba. Jedná se o nový bod: Zbavte nás neschopného ministra Klempíře, než stihne zlikvidovat veřejnoprávní média.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 91, přihlášeno 170 poslanců, pro 78, proti 92. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní je v pořadí nový bod navržený paní poslankyní Richterovou; Harmonogram vymáhání neoprávněně vyplacených dotací na 7,5 miliardy korun.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 92, přihlášeno 170 poslanců, pro 78, proti 91. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem je číslo bodu 82, návrh na volbu členů Rady České televize, vyřadit z programové schůze.

Zahajuji hlasování k tomuto bodu. Kdo je pro? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 93, přihlášeno 170 poslanců, pro 78, proti 92. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem je návrh pana poslance Rakušana, číslo bodu 82, návrh na volbu členů Rady České televize, a to vlastně jsme teď hlasovali, takže znovu hlasovat nebudeme.

 

Dalším návrhem pana poslance Rakušana je nový bod s názvem Vláda izoluje Česko v mezinárodním prostředí. Nechávám hlasovat.

Zahajuji hlasování o tomto bodu. Kdo je pro zařazení? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 94, přihlášeno 170 poslanců, pro 76, proti 92. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem je návrh pana poslance Havla. Je to nový bod s názvem Miloš Vystrčil na Tchaj-wan patří. (Smích a pobavení v levé části jednacího sálu.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 95, přihlášeno 170 poslanců, pro 78, proti 61. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším bodem je nový bod pana poslance Výborného s názvem Jaký je zájem Andreje Babiše s veřejnoprávními médii?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 96, přítomno 178 (správně: 170) poslanců, pro 78 (správně: 77), proti 92. Návrh nebyl přijat.

Nyní máme nový bod, který si přál zařadit pan poslanec Jan Jakob. Bod má název Plán vládní koalice na likvidaci České televize a Českého rozhlasu a navrhuje ho zařadit jako první bod dnes.

 

Takže nejdřív budeme hlasovat o zařazení tohoto bodu, potom na (o) tom kdy.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 97, přihlášeno 170 poslanců, pro 75, proti 92. Návrh nebyl přijat.

 

Máme tady znovu, pokud se nemýlím, bod, který jsme už hlasovali, to znamená, bod Podpora návrhu předsedkyně klubu Pirátů... Návrh na volbu členů Rady České televize - tento bod jsme už hlasovali, takže se posunujeme dál.

 

Nyní zde máme opět tento bod navržený panem poslancem Kupkou, tedy o něm opět nebudeme už hlasovat, a pan poslanec Kupka navrhl nový bod s názvem Nezávislá média jako trofej Babišova vládnutí.

Zahajuji hlasování k zařazení tohoto bodu. Kdo je pro? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 98, přítomno 169 poslanců, pro hlasovalo 75, proti 91. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem pana poslance Kupky je návrh s názvem Řešení dopadu krize na Blízkém východě na lidi a české firmy. Zahajuji hlasování. Kdo je pro zařazení tohoto bodu? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 99, přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 76, proti 91. Návrh nebyl přijat.

 

Je zde další návrh pana poslance Kupky, nový bod Stále nevyřešený střet zájmů Andreje Babiše.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zařazení tohoto bodu? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 100, přihlášeno 169 poslanců, pro 74, proti 91. Návrh nebyl přijat.

 

Máme zde další návrh pana poslance Kupky, je to nový bod s názvem Geopolitický chaos Andreje Babiše poškozující zájmy Česka. Nechávám hlasovat o tomto novém bodu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování 101, přihlášeno 169 poslanců, pro 76, proti 89. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní zde máme návrh paní poslankyně Šebelové, který byl k návrhu (na) volbu členů, bod 82, ten už jsme projednali.

 

Máme zde od paní poslankyně Šebelové návrh, aby číslo bodu 62, sněmovní tisk 130, novela, Podmínky odborné způsobilosti, byl zařazen jako druhý bod v bloku – první čtení, to je po bodu 11, sněmovní tisk 115.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování 102, přihlášeno 169 poslanců, pro 76, proti 88. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní zde máme návrh pana poslance Skopečka, nový bod s názvem Alespoň jeden týden bez socialistických návrhů vlády.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zařazení tohoto bodu? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování 103, přihlášeno 169 poslanců, pro 74, proti 90. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem nového bodu je opět návrh pana poslance Skopečka s názvem Ekonomické dopady íránského konfliktu a reakce vlády na něj.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zařazení tohoto bodu? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 104, přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 75, proti 90. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem je návrh pana poslance Zuny s názvem Naplnění – opakuji, naplnění, ano, s (písmenem) „a“, naplnění – závazků České republiky vůči NATO.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zařazení tohoto bodu? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 105, přihlášeno 169 poslanců, pro hlasovalo 77, proti 87. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem je nový bod od pana poslance Pláteníka s názvem Pomůže Aleš Juchelka neformálním pečujícím, jak slíbil?

Zahajuji hlasování k tomuto bodu. Kdo je pro? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 106, přihlášeno 169 poslanců, pro 76, proti 87. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní tady máme návrhy pana poslance Jurečky, bude se jednat o přesuny čísel bodů a sněmovních tisků.

 

A začínáme číslem bodu 57, sněmovní tisk 110, novela zákona o pojištění na sociální zabezpečení, navrženo zařadit dnes jako první bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 107, přihlášeno 169 poslanců, pro 71, proti 91. Návrh nebyl přijat.

Dalším bodem na změnu pořadí je číslo bodu 56, sněmovní tisk 109, novela zákona o nemocenském pojištění. Navrhováno zařadit dnes jako druhý bod, předpokládám tím pádem, že pan poslanec bude chtít, aby se to posunulo na bod číslo 1.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 108, přihlášeno 169 poslanců, pro 77, proti 91. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším číslem bodu je bod číslo 60, sněmovní tisk 121, novela zákona o daních z příjmů. Navrhováno zařadit dnes jako třetí bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 109, přihlášeno 169 poslanců, pro 76, proti 90. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším bodem je číslo bodu 42, sněmovní tisk 50, novela zákona o důchodovém pojištění. Navrhováno zařadit dnes jako čtvrtý bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 110, přihlášeno 169 poslanců, pro 76 poslanců, proti 89. Návrh nebyl přijat.

 

Čímž si myslím, že návrhy pana poslance Jurečky jsme přečetli všechny.

 

A nyní máme návrh paní poslankyně Krškové, číslo bodu 38, sněmovní tisk 28, rozpočtové určení daní. Navrženo dnes Jako první bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 111, přihlášeno 169 poslanců, pro 74, proti 90. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem je návrh pana poslance Hladíka. Týká se čísla bodu 57, sněmovní tisk 110, a teď si nejsem jist, jestli už jsme o tomto sněmovním tisku... Pardon, zařadit jako druhý bod dnes, v pořádku, můžeme hlasovat,

Zahajuji hlasování o zařazení tohoto bodu. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 112, přihlášeno 169 poslanců, pro 76, proti 89. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem pana poslance Hladíka je číslo bodu 47, sněmovní tisk 75, Vvní zákon. Navrženo zařadit jako třetí bod dnes.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 113, přihlášeno 171 poslanců, pro hlasovalo 76, proti 91. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším je nový bod navržený paní poslankyní Weimerovou. Ten bod má název Ovlivňování radních České televize.

Začínám hlasování o zařazení tohoto bodu. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 114, přihlášeno 171 poslanců, pro 77, proti 90. Návrh nebyl přijat .

 

Dalším v pořadí je návrh pana poslance Bartoše. Je to nový bod s názvem Čistky a dotace na Ministerstvu pro místní rozvoj.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zařazení tohoto bodu? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 115, přihlášeno 172 poslanců, pro hlasovalo 71, proti 89. Návrh nebyl přijat.

 

A máme zde poslední z návrhů, kterými návrh pana poslance Baxy, je to nový bod s názvem Regionální vysílání České televize a Českého rozhlasu. Zahajuji hlasování o zařazení tohoto bodu. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 116, přihlášeno 172 poslanců, pro 77, proti 90. Návrh nebyl přijat.

 

Vážené kolegyně, vážení kolegové, domnívám se, že všechny vaše návrhy jsme hlasovali. Nyní tedy jdeme hlasovat o... Pardon ještě ne. Máme schváleno, ano.

 

Přistoupíme tedy k jednotlivým bodům dnešního programu, a tím prvním je

 

Následující zahájení jednacího dne schůze

Aktualizováno 26. 4. 2026 v 7:06.