PČR, PS 2025-..., 14. schůze, část 221 (22. 4. 2026)

Středa 22. dubna 2026, stenozáznam zahájení jednacího dne schůze

Předcházející zahájení jednacího dne schůze

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji další jednací den 14. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám.

Aby byla zaznamenána naše účast, tak vás nejprve odhlásím a přihlašte se svými identifikačními kartami, případně (byste) mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.

Sděluji, že o omluvení své neúčasti na dnešním jednání požádali tito poslanci a poslankyně: Beran Karel do 10 hodin – pracovní důvody, Černochová Jana celý jednací den – zdravotní důvody, Dražilová Lenka celý jednací den – zdravotní důvody, Ferčíková Konečná Irena celý jednací den – zahraniční cesta, Gregor Matěj do 11 hodin – pracovní důvody, Haas Karel do 14 hodin – pracovní důvody, Hoppe Libor celý jednací den – pracovní důvody, Karpíšek Pavel celý jednací den – pracovní důvody, Kasal David celý jednací den – pracovní důvody, Klčová Jiřina od 9 hodin do 15 hodin – pracovní důvody, Kott Josef celý jednací den – zdravotní důvody, Králíček Robert celý jednací den – zahraniční cesta, Majerová Zuzana do 11 hodin – pracovní důvody, Pláteník Václav do 9.30 – zdravotní důvody, Rajchl Jindřich od 9.01 do 11 hodin – pracovní důvody, Stojanová Kateřina celý jednací den – zdravotní důvody, Svárovská Gabriela celý jednací den – zahraniční cesta, Šmída Martin od 17 hodin – rodinné důvody, Turek Filip od 16.30 – pracovní důvody, Vlček Lukáš od 14 hodin – zdravotní důvody, Žbánek Miroslav celý jednací den – rodinné důvody.

Babiš Andrej celý jednací den – pracovní důvody, Metnar Lubomír od 9 do 12 hodin – pracovní důvody, Plaga Robert celý jednací den – pracovní důvody, Šebestyán Martin celý jednací den – pracovní důvody, Zůna Jaromír celý jednací den – pracovní důvody.

Dnešní jednací den bychom měli zahájit body z bloku první čtení v pořadí neprojednaných bodů z úterý 21. dubna – bod 12, bod 13, bod 14, bod 28, bod 16, bod 63, bod 15. Poté bychom pokračovali dalšími neprojednanými body z bloku první čtení – zákony.

Připomínám, že od 14 hodin do 15 hodin bude vyhlášena polední pauza, v níž se sejde 5 minut po vyhlášení pauzy organizační výbor.

A teď se podíváme, zdali tady mám nějaké návrhy na změnu pořadu schůze – ano, mám, takže jako první vystoupí s přednostním právem... Jako první s přednostním právem vystoupí předsedkyně poslaneckého klubu ANO Taťána Malá. A připraví se... (Poslankyně Malá ze své lavice gestikuluje, že nevystoupí.) Tak stahuje přihlášku a připraví se Zdeněk Hřib – pardon, vystoupí Zdeněk Hřib s přednostním právem a připraví se Olga... (Poslankyně Richterová sděluje, že předseda Hřib stahuje přihlášku.) Jo, tak taky stahujeme nakonec. Nyní půjde předsedkyně poslaneckého klubu Pirátů Olga Richterová, a připraví se tím pádem předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel.

Prosím, máte slovo.

Já vás poprosím o klid v jednacím sále. Tak já vás ještě jednou poprosím o klid v jednacím sále, ještě jednou vás poprosím o klid v jednacím sále. Prosím o klid.

Tak prosím.

Poslankyně Olga Richterová: Dobrý den. Dobré ráno, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, já jsem zde se stručným bodem, který navazuje na to, o čem jsme hovořili včera. Dnes má být z rozhodnutí hnutí ANO zrušen nominační zákon, zákon protikorupční, zákon, který je pojistkou, aby se neobsazovaly pozice ve státních firmách jako trafiky, a my jsme od začátku našeho působení v politice jako Piráti – jsme strana, kteří jsme vznikli v boji proti těmto starým pořádkům, proti tomuto typu kšeftování – upozorňovali: samozřejmě žádný zákon tohoto typu – nominační, služební a podobně – není dokonalý, není všespásný, ale je to vždycky užitečná pojistka, a i na konkrétních číslech se ukazuje, že snížil počet problémů v obsazování vedení a dozorčích rad státních firem. Protože jde o firmy obrovské, protože jde o miliardové obraty, tak na to upozorňujeme, a také protože jde o firmy, které mají obrovský dopad na důvěru českého...

Předseda PSP Tomio Okamura: Já bych vás požádal ještě jednou o klid, aby mohla paní poslankyně pokračovat.

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji.

... mají dopad na důvěru českého podnikatelského prostředí v tom, že jsou pravidla rovně nastavená. Takže ta první věc, kterou tedy zde říkám, je návrh nového bodu Co je skutečný důvod, proč chcete zrušit nominační zákon?

Předseda PSP Tomio Okamura: Moment, skutečně je tady hluk. Já nevím, jak tedy teďka pokračovat, zdali mám vyhlásit minutovou pauzu anebo...

Tak prosím.

Poslankyně Olga Richterová: Takže poprosím o zaznamenání návrhu nového bodu Co je skutečný důvod, proč chcete zrušit nominační zákon? To je tedy jedna věc, které se vládní koalice chce dnes věnovat navzdory tomu, že potřebujeme více transparentnosti, víc kontroly, víc odpovědnosti, a netušíme, co je ten pravý důvod, proč chce vláda Andreje Babiše zrušit nejenom zákon služební, ale i ten nominační. To je opravdu potřeba vytvořit z úplně všech poslušné loutky? Vypadá to tak, ale mě by ten skutečný důvod opravdu zajímal právě z úst vlády hnutí ANO. To byl návrh bodu prvního nového.

Návrh druhý se týká navazujícího tématu, toho, aby pravidla platila pro všechny, byla skutečně vymáhaná a abychom měli instituce, které neuhnou pod politickým tlakem. To bych si velmi přála, a proto za Piráty opakovaně připomínáme, že stále visí ve vzduchu vymáhání 7,5 miliardy korun na neoprávněných dotacích. S tím se nemůžeme smířit. My nechceme tady nějaký pověstný dvojí metr čili zavřít oči pro vyvolené a tvrdě šlapat po všech ostatních, to je za nás naprosto špatně. Proto budeme využívat všechny právní i politické nástroje, které jsou v této věci k dispozici. Proto taky samozřejmě stojíme na straně lidí, kteří vědí, že politika má být veřejná služba, a ne nějaký krmelec pro oligarchy. Ale jsme tady v návrhu pořadu, a já tedy navrhuju druhý nový bod, a tím skončím, a ten bod se nazývá Harmonogram vymáhání neoprávněně vyplacených dotací za 7,5 miliardy. Chceme vědět, jak se chystají úřady postupovat a jaký je harmonogram vymáhání neoprávněně vyplacených dotací za 7,5 miliardy.

To jsou tedy dva návrhy nových bodů, které tady přednáším, a jsou to samozřejmě věci, na které za Piráty upozorňujeme dlouhodobě a nepřestaneme na ně upozorňovat, dokud to bude bohužel potřeba.

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuju. Nyní tedy předseda TOP 09 Matěj Ondřej... ale stáhl přihlášku. To znamená, mám tady... ano, mám tady nyní dvě přihlášky – předseda klubu TOP 09 Jan Jakob, pak tady mám ještě předseda ODS Martin Kupka a Zdeněk Hřib zařazen na konec. Tak prosím, máte slovo.

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové, v první řadě jsem dal dva návrhy k programu.

V první řadě bych jeden z nich vzhledem k včerejší dohodě stáhl – měl to být návrh na vyřazení bodu 82, tedy volba členů Rady České televize. Vzhledem k tomu, že koalice po našem tlaku deklarovala jasně, že tento týden k té volbě nedojde, tak tento svůj návrh stahuju, protože již není nezbytný.

Zvukový záznam

Co ale nestahuju, je návrh na zařazení nového bodu s názvem stejným, jako jsem navrhoval včera, a to je Plán vládní koalice na likvidaci České televize a Českého rozhlasu. Já jsem byl připraven o tom tady mluvit podrobně a dlouze. Včera jsem se krátce věnoval těm okolnostem těch výroků z pozice moci pana poslance Vondráčka a konsekvencím, které to nese v těchto dnech, kdy vláda chce předložit ten likvidační návrh.

Věnoval jsem se krátce i tomu připravovanému, poloutajovanému návrhu kolegy Nachera. Ale dneska bych se chtěl věnovat – a pokusím se být opravdu maximálně stručný, ono na ten detailnější rozsah nepochybně tady dřív nebo později dojde.

Už dávno to není tak, že bychom tu stáli jen my z opozice a varovali před riziky, a na to jsem upozorňoval i včera. Stejně tak varuje odborná veřejnost, varují umělci a varují studenti – ti dnes dokonce svolali stávku, která bude za minutu dvanáct. Díky, díky jim a velmi si toho vážím. Teď ale varují i samotná média veřejné služby. Předevčírem vydali společné prohlášení ředitelé České televize a Českého rozhlasu. A ti nevarují vágně, varují naprosto přesně, konkrétně a dá se říct v deseti jasně formulovaných bodech. Říkají, že návrh ruší jejich dosavadní zákonné zřízení, nezajišťuje kontinuitu práv, majetku a závazků, nechrání dostatečně a jednoznačně nezávislost, nevymezuje jasně veřejnou službu, zpochybňuje další platnost kodexů, statutů a memorand – na to už jsem také tady upozorňoval – odporuje základním legislativním principům, zavádí ideologickou prioritizaci obsahu, posiluje mediální rady na úkor redakční autonomie a nastavuje problematické a nepředvídatelné financování a v některých částech ukládá povinnosti, které jsou v praxi nerealizovatelné.

Myslím, že po všech těchto argumentech je už naprosto jasné, že tady nejde o žádnou předstíranou modernizaci, nejde tady o jakékoliv zefektivnění. Tady jde o zásah do samotné podstaty fungování České televize a Českého rozhlasu, a proto také říkám, že to není jen změna způsobu financování, je to zásah do základních principů a pojistek svobodného, stabilního a předvídatelného fungování médií veřejné služby.

Přesně v tom je ten největší problém. Vy, představitelé vládní koalice, nerozebíráte jen ekonomický model, vy rozebíráte pojistky nezávislosti, vy rozebíráte kontinuitu institucí, vy rozebíráte jejich právní jistotu, vy rozebíráte jejich schopnost odolávat politickému a mocenskému tlaku. A já znovu říkám, že je to rozklad, likvidace a zestátnění.

A jestliže už i Česká televize a Český rozhlas společně říkají, že vládou chystané změny mají být případně řešeny novelou stávajících předpisů, nikoliv překotným zpracováním zcela nového zákona, který zásadním způsobem nabourává stávající fungující systém, pak by tato Sněmovna měla výrazně zbystřit, protože tady už se nebavíme o sporu opozice s vládou. Teď se bavíme o tom, že samotné instituce říkají: Tento návrh nedosahuje kvality stávající právní úpravy a nesplňuje požadavky na srozumitelnost, jasnost, vnitřní systematičnost, reálnou aplikovatelnost a nakonec i vymahatelnost. To je tvrdý, ale naprosto oprávněný ortel. Slabší financování, větší závislost na státu, větší právní nejistota, méně jasných pravidel, více prostoru pro výklad, více prostoru pro tlak na obsah, více prostoru pro zásahy rad, menší redakční autonomie, méně stability, méně nezávislosti. To není cesta k moderní veřejné službě. Tohle je cesta k jejímu ochočení. A pokud se této zemi jednou stane, že Česká televize a Český rozhlas přestanou být sebevědomými... (Hluk v sále.)

Já možná, pane předsedo...

Předseda PSP Tomio Okamura: Já vás požádám o klid v jednacím sále. Prosím vás o klid. Tak prosím.

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane předsedo.

Takže ještě jednou – pokud se v této zemi jednou stane, že Česká televize a Český rozhlas přestanou být sebevědomými, stabilními a nezávislými institucemi a stanou se jen opatrnými organizacemi, které budou neustále sledovat, co si přeje zrovna momentální vládní většina, pak si pamatujme, že ten proces nezačal jen tak ze dne na den, ten začal právě teď a těmito dvěma návrhy, které připravují představitelé, nebo připravili představitelé, vládní koalice. A tomu my musíme čelit. Budeme čelit nahlas, bez vytáček, bez naivity.

Proto znovu navrhuji zařazení bodu Plán vládní koalice na likvidaci České televize a Českého rozhlasu na pořad této schůze a případně prosím o jeho zařazení jako první bod dnešního jednání. Děkuju za pozornost.

Předseda PSP Tomio Okamura: A prosím vás, pane předsedo, na kdy jenom navrhujete ten bod?

Poslanec Jan Jakob: Jak jsem říkal před malou chvílí – dnes jako první bod.

Předseda PSP Tomio Okamura: Dnes, první bod. Děkuju, dnes.

Nyní tady... Vy jste měl, pane předsedo, dvě přihlášky, ale to je staženo, takže nyní pan předseda Kupka, ten ovšem není přítomen, takže tady přihláška tedy propadá, a Zdeněk Hřib s přednostním právem – tak prosím, máte slovo, a pak přejdeme k řádným přihláškám. Tak prosím.

Poslanec Zdeněk Hřib: Vážení poslanci, vážené poslankyně, já bych se tady rád dneska vrátil k tématu, které jsme tady načali včera, a to k tématu naší spolupráce s Tchaj-wanem a Čínou, protože to je přece jenom záležitost, které já jsem se věnoval i v roli primátora hlavního města. A možná bychom se měli na to téma podívat ještě z trošku jiného úhlu, než z jakého jsme se tady na něj dívali včera.

Zvukový záznam

Ono totiž nejde jenom, v uvozovkách jenom, o tu hodnotovou politiku. Hodnotová politika je samozřejmě důležitá, ale jde samozřejmě o čistě praktické důsledky, ale také mimochodem jde o to, co ve skutečnosti je důvodem pro to, že tady nepřítomný premiér Andrej Babiš toto téma vnáší do veřejného prostoru, protože tohle téma funguje naprosto spolehlivě jako kouřová clona před něčím jiným a otázku, kterou bychom si měli především položit, je, před čím vlastně má tahle kouřová clona sloužit jako zástěrka. A já se k tomu za chvilku dostanu.

Ale nejprve bych možná stručně zrekapituloval to, co jsme dělali v Praze ve věci spolupráce s Tchaj-wanem, potažmo Čínou. A začnu trošku zeširoka, protože přece jenom ta historie jde až do doby, kdy vládla v Praze primátorka za ANO Adriana Krnáčová, která prosadila tu ostudnou smlouvu mezi Prahou a Pekingem, kde byl obsažen ten článek číslo 3 s klauzulí o jedné Číně, přestože už tehdy jasně opoziční strany říkaly, že tahle klauzule nemá co dělat v sesterské smlouvě mezi dvěma městy. Toto je prostě otázka zahraniční politiky celostátní a tím pádem ve vztazích mezi městy nemá co dělat, což bylo velice logické. Připomenu, že tahleta smlouva byla podepsána během návštěvy čínského prezidenta tady v Praze, při které se tady děly různé záležitosti, které byly následně soudem tedy označeny jako nezákonné. Já připomenu, že jste posílali Policii České republiky, aby odstraňovala nebo donutila lidi, kteří vyvěšovali vlaječky Tchaj-wanu v oknech, tehdy podél té cesty, kudy měl jet čínský diktátor, tak aby prostě tady ten autoritář náhodou neutrpěl psychickou újmu. Tak tyhlety všechny věci tady přispěly k tomu, jakým způsobem byla ta návštěva čínského diktátora vnímána. Nicméně poté, co tedy došlo k výměně na pražské radnici, to znamená, skončila vaše primátorka za ANO Adriana Krnáčová, která mimochodem slibovala, že přiveze pandu pro pražskou ZOO, to byl vlastně jeden z klíčových argumentů, proč tu smlouvu podepisovat, tak samozřejmě žádnou pandu nepřivezla, nic takového se nestalo, a v té době zhruba už bylo i jasné to, že vlastně ty sliby o těch investicích za 230 miliard, které tady plodil průběžně Miloš Zeman, tak, že se ukázaly jako liché, takže tehdy potom v roce 2019 jsme s výměnou koalice na pražském magistrátu oznámili, že tedy dojde k přejednání té smlouvy. A co se nestalo? Číňani nás začali šikanovat, začali šikanovat orchestry pražské, nejvíc to schytala PKF – Pražská komorní filharmonie. Ale Čína se rozhodla šikanovat tím, že rušila třeba ty smlouvy na už dohodnuté koncerty a výjezdy i orchestrům, které neměly třeba vůbec nic společného s Prahou. Například to postihlo těleso, které se jmenuje Prague Quartet, což není nic, co by mělo vztah k Praze, to je prostě Pragerovo kvarteto, jo, to je záležitost, která je pojmenovaná podle jména zakladatele, ale není to orchestr, který by měl nějaký vztah prostě k Praze, a tímhletím způsobem se nám snažili okopávat kotníky. A tady já jsem dostával dotazy od světového tisku od Washington Post až po Financial Times, jako jak to tedy Prahu vlastně strašně poškodí, tady ty čínské útoky. A já jsem říkal, no vlastně vůbec, ta Čína se tady výrazně přeceňuje. Jejich nejzásadnější obchodní zásah, který provedli, byl, tuším ten, že zrušili objednávku asi pěti klavírů od Petrofu nebo nějaký jako takovýhle zásah do ekonomiky České republiky, tak to bylo jediné, k čemu se zmohli. Ale reálně, reálně mimochodem ty klavíry následně koupil nějaký mecenáš pro školy, takže ty klavíry nakonec stejně byly vyrobeny, stejně byly prodány. Nicméně tohle bylo tak jako maximum, jak dokázala ta Čína poškodit hospodářství České republiky, protože je dobré si uvědomit jednu věc, a ta je strašně důležitá. (V sále je hluk.)

Proto bych poprosil, jestli by bylo možné sjednat na to ticho v sále, protože je tady hluk.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak já vás požádám o klid ještě jednou.

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Protože ta strašně důležitá věc, co si musíte uvědomit v momentě, kdy jednáte s Číňany, je to, že my jsme ten platící zákazník, my platíme, oni nám chtějí něco prodat. A tedy podle nějakých elementárních pravidel základního obchodu, my jsme ten pán, to je jako důležitý si uvědomit. Oni nám chtějí prodat, my nejsme jim podřízení, oni chtějí primárně obchodovat s námi, protože ten objem toho našeho exportu tam se rovná nula, nula, nic. A když to srovnáte tady s investicemi, které byly tady provedeny, jako že ty čínské provedeny nebyly, že jo, oni tady jenom přijeli, koupili si pivovar, koupili si sportovní klub, potom možná ještě něco, nějaké traktory tam byly a podobně, ale to prostě nebylo o nějakém transferu know-how, to nebylo o nějakém rozvoji ekonomiky, to byl prostě jako nákup hotových věcí, který tady nevytvořil žádná nová pracovní místa.

To je právě ten rozdíl těch čínských investic. To je vlastně akvizic, to nebyly investice versus těch investic, které tady realizují tchajwanské firmy, a to je to důležité, to je ten rozdíl. A tím nekončí ten výčet toho, v čem je pro nás lepší partnerství s Tchaj-wanem než s tou Čínou. Já bych tady asi stručně zmínil jenom výčet těch projektů, které třeba Tchaj-wan podpořil jenom jako přímo v Praze, jenom v rámci toho našeho partnerství těch sesterských měst, co tady my jsme z toho měli jako jedno jediné město, jo? To znamená financování pobytu studentů tak, abychom zlepšili tady naše know-how třeba právě v těch oblastech, co se týkají čipů. Dostali jsme respirátory, respektive roušky a ventilátory v době covidu od Tchaj-wanu. Připomenu, že jsme dostali dokonce několik výrobních linek na respirátory. Tehdy to bylo takové jako ne úplně dobré, protože to bylo tedy za té vlády Andreje Babiše a stát nedokázal vlastně dlouho najít cestu, jak zprocesovat ten dar vůbec. To mi přišlo naprosto ostudné a jako, řekl bych, jako typická ukázka toho, jak tento stát byl tehdy zoufale nefunkční a jaký Babišův chaos tady vládnul. Ale i další záležitosti, můj oblíbený, kromě tedy té přímé linky letecké, která nakonec, byť pravda, s určitým zpožděním, protože jaksi za covidu se moc nelétalo, tak s určitým zpožděním tedy vznikla i ta přímá linka Praha–Tchaj-pej, o kterou jsem usiloval.

Ale rád bych zmínil, že Praha kromě toho získala ještě přírůstek do zoologické zahrady. Pár vzácných luskounů, které jsem já vyjednal osobně s primátorem Tchaj-peje. A to je záležitost, která skutečně je unikátní i v evropském kontextu, protože jiný chov, jestli se nepletu, těch luskounů v Evropě je jenom v Lipsku nebo aspoň byl tehdy. A pochopitelně pražská ZOO má nějaké projekty, které, řekněme, jsou návštěvnicky atraktivnější, jako třeba gorily. Ale přece jenom ti luskouni, to je něco, co je jako oceňované odbornou veřejností. To je něco, čím se blýsknete i před těmi ostatními zoologickými zahradami v rámci Evropy, v rámci vlastně celého světa, protože díky tomu my jsme byli první zoologická zahrada v Evropě, které se úspěšně podařil odchov, kompletní odchov, jo? Potom jsme hlasovali o jméně té novorozené Šišky. Dostala jméno, které vybrali hlasující.

Zvukový záznam

Takže jak vidíte, i ta zvířecí diplomacie ve skutečnosti funguje mnohem lépe s Tchaj-wanem než s tou Čínou. Panda byla slibovaná, Panda nedorazila. Stačilo se zeptat na luskouna, vyjednat to s primátorem Tchaj-pej, luskoun dorazil i s potřebným know-how, díky kterému držíme další evropský unikát.

Nicméně bohužel ne všichni byli nadšení z toho, že se spolupráce mezi Čínou a Tchaj-wanem daří, což je velice smutné, protože se tady bohužel objevily nějaké pokusy, jak určitým způsobem zvrátit to mínění o Číně u české veřejnosti. Takže v roce 2019 tuším to bylo nebo možná později, odhalil server aktuálně.cz, že tedy společnost Home Credit, patřící do skupiny PPF, tady skrytě financovala kampaň, která měla za cíl vylepšit obraz komunistické Číny v očích české veřejnosti. A samozřejmě se tak dělo z důvodu nějakých jako ekonomických zájmů, které Home Credit v Číně měl. Oni tam měli pobočku, myslím, že se jmenovala Czech Credit nebo tak něco, která tam podnikala, což samozřejmě dost dobře nejde bez toho, abyste měli podporu ze shora.

Takže si najali agenturu C&B Reputation Management na tisíce hodin práce s tím cílem, aby tedy neutralizovali ty kritické hlasy vůči čínskému režimu a vytvořili pozitivní mediální prostředí pro Čínu v České republice. A vytvářeli si takovou jako síť takových jakože nezávislých, ale ve skutečnosti zjevně závislých odborníků, akademiků, že jo. Vznikla platforma Sinoskop, která se snažila tady mluvit hezky o Číně jako protiváha objektivního Sinopsis, který má reálné zázemí v akademické sféře, byla tam snaha ovlivňovat novináře i politiky.

Já jsem nebyl jediný, kdo byl v hledáčku, ještě to byl například pan senátor Pavel Fischer. A dokonce mezi těmi výkazy se objevilo i to, že tam byla příprava podkladů pro opozici na magistrátu. A ukázalo se, že jeden váš člen shodou okolností si touhletou agenturou také nechává spravovat tuším sociální sítě. To znamená, tohle byla další ukázka toho, jakým způsobem to vlastně reálně funguje. Protože ta Čína rozhodně není nějaký náš kámoš. Někteří jednotlivci tam mají výrazné byznysové zájmy, a tak se snaží prodat duši našeho národa za mrzký peníz, za Juan teda konkrétně, nebo reminpí, jestli to chcete v oficiální terminologii. A to bohužel není to jediné, co jsou tady rizika toho byznysu s Čínou.

Kromě toho tady je samozřejmě otázka bezpečnosti, mám na mysli zejména kyberbezpečnosti. Zrovna teď se na evropské úrovni probírá nařízení CSA 2, Cyber Security Act číslo 2, který by měl být o tom, že budeme moct v Evropě říct, že tady jsou nějaké třetí země, které jsou takové jako ošajstlich, a ty vyrábí nějaké bezpečnostní produkty nebo prostě třeba IT hardware, které prostě my bychom neměli využívat v rámci strategické infrastruktury. A bude tedy možné, abychom pojmenovali takové země, takové výrobce, takové produkty a znemožnili využití těchto produktů na úrovni celé Evropské unie. Já jsem tedy shodou okolností zpravodajem tohoto tisku v rámci Committee of the Regions, tedy Výboru regionů v Bruselu. A shodou okolností Markéta Gregorová, naše europoslankyně, je zase zpravodajem tady toho tisku za Evropský parlament., takže ta záležitost samozřejmě bude pod kontrolou. Nicméně já o tom tady mluvím primárně proto, abychom si uvědomili, že prostě ten byznys s Čínou má ještě další rizika, nejenom morální. A já neříkám, neobchodujme s Čínou, jo, ani tehdy jsem neříkal neobchodujme s Čínou. Ale:

Za prvé. Chovejme se adekvátně tomu, jaké postavení my máme v tom obchodě. Jsme platící zákazník, tedy my jsme ten pán.

Za druhé. Pokud chceme tedy hledat nějaké partnery, tak si vybírejme partnery, kteří nám k něčemu budou, nebudou nás šikanovat, jako to dělala Čína tehdy, když jsme se snažili přejednat tu záležitost.

A prostě mluvme s partnery primárně, od kterých můžeme se třeba něco naučit, což je spíš ten Tchaj-wan, protože tam se vyrábí významný podíl těch čipů, tuším, že to je nějakých 60 procent, 90 procent těch nejpokročilejších tedy. A to je to, kam my bychom se měli primárně zaměřovat.

Ostatně i kdybychom chtěli přenést nějaké řešení, které se týká třeba poskytování služeb nebo řešení nějakého společenského problému, tak docela určitě je lepší se inspirovat na Tchaj-wanu, kde tedy funguje normální demokratická vláda, volby a tak dále, než v diktatuře čínských rozměrů. To je asi jasné, že přenositelnost těch záležitostí bude mnohem lepší z toho Tchaj-wanu, který je třeba i nějak jako velikostně srovnatelnější, že? Oni jsou tak zhruba dvakrát větší, i ta Tchaj-pej je tak zhruba dvakrát větší než Praha, prostě je to nějakým způsobem řádově srovnatelné.

A kromě toho jsou tam jako reálné benefity z té spolupráce. Když jsem se díval na projekty, které tady rozjela v rámci té spolupráce vaše primátorka Adriana Krnáčová za ANO s tou Čínou, tak co myslíte, že jsme našli? Chtělo by se říct nic. Ale ne, není to tento příklad. Něco jsme našli, našli jsme třeba spolupráce, které měly společné jedno: a to to, že ty projekty byly prakticky bez výjimky jednostranně výhodné pro Čínu. V podstatě šlo třeba o projekty, kdy pražská záchranka jela učit čínské záchranáře něco. A já samozřejmě jako vystudovaný lékař přeji všem lidem na světě, aby měli přístup ke kvalitní zdravotní péči, tak jako my máme tady v České republice. Pražská záchranka má rekordní dojezdové časy, protože má to rekordní pokrytí. Chápu, že to třeba v jiných regionech nelze takhle jednoduše zrealizovat, ale prostě je tady mimořádně kvalitní ta péče.

Nicméně přece není možné, aby se využívala pražská záchranka jako sponzorský dáreček pro podporu byznysových zájmů nějaké společnosti v té Číně, protože celý ukázalo, že ve skutečnosti za tím byly ty byznysové zájmy. A tohleto je něco, co není akceptovatelné.

Abych se dostal k tomu hlavnímu. Ten zásadní problém je ale v tom, pro co tohle celé slouží jako zástěrka. Poměrně jednoduše lze identifikovat, co se snaží momentálně Andrej Babiš zakrýt před veřejností. Je to jeho snaha, aby získal více peněz z zemědělských dotací. Prostě jako by mu nestačilo těch 7,5 miliardy, o které se neoprávněně obohatil. Ještě je nevrátil, prostě chce ještě víc. A proto chce ohnout evropské dotace tak, aby nesměřovaly primárně k těm malým a rodinným farmám, které tu podporu potřebují, ale k tomu, aby se na tom napakoval zase primárně on. Aby třeba ta podpora, která se dá čerpat na zpracování zemědělských produktů, což je jeden z největších dotačních programů v rámci rozvoje venkova, tak aby tahle podpora nebyla jenom pro malé a střední firmy, ale aby na ni dosáhly také velké firmy.

Zvukový záznam

A další plány má třeba v oblasti redistribučních plateb, to znamená plateb, kde jsou opět bonifikováni menší farmáři, protože na prvních 150 hektarů půdy tam dostanete vyšší podporu. A na tohle upozorňuje Asociace soukromého zemědělství v České republice – doporučuju mrknout na jejich web – protože přece jenom tady jde o velké peníze, třeba na redistribuční platbu tam jde 23 procent obálky přímých plateb, které Unie zemědělcům dává. To znamená, tady je nutné se koukat především po tom, co se snaží Andrej Babiš schovat před veřejností a proč používá tady ty kouřové clony k tomu, aby se mluvilo hlavně o něčem jiném než o zemědělských dotacích, na kterých samozřejmě Andrej Babiš vyrostl a bez kterých by těžko byl ziskový.

Takže z tohohle důvodu bych chtěl navrhnout nový bod na dnešek jako první bod do programu. Jako první bod do programu bych chtěl navrhnout bod Tchaj-wan jako zástěrka k sosání zemědělských dotací ing. Babišem. Děkuji.

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy přejdeme na přihlášky řádné, respektive jsou všechny řádné, ale bez přednostního práva. Přečtu pořadí: pan poslanec Michal Zuna, pan poslanec Jan Bureš – dvakrát, Ivan Bartoš, Jan Papajanovský, Andrea Hoffmannová, Eliška Olšáková, Michaela Moricová, Samuel Volpe, Vendula Svobodová, František Talíř, Zdeněk Hřib, Zdeněk Hřib, Zdeněk Hřib, Zdeněk Hřib (Smích v sále.). Takže to máme tady pořadí.

Prosím, máte slovo, pane poslanče, a měřím vám 5 minut. Prosím.

Poslanec Michal Zuna: Děkuju vám, pane předsedo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych navrhl nikoliv zařazení, ale přeřazení již jednoho bodu, který je na pořadu této schůze, a jedná se o sněmovní tisk 107. Je to návrh skupiny poslanců Michala Zuny, Elišky Olšákové, Karla Dvořáka a Lucie Sedmihradské, Julie Smejkalové, Jiřího Horáka a Zdeňky Blišťanové. Jedná se o novelu zákona (č.) 159/1999, zjednodušeně zákona o cestovním ruchu. A my jsme tady tu novelu tak připravili ve dvou variantách: v jedné obsáhlé, která neřeší pouze problematiku sdíleného ubytování, ale rovněž i zavádění eTuristy a úpravu poplatku z pobytu. Ale to není varianta, kterou já navrhuji přeřadit. Já navrhuji přeřadit tu druhou variantu, minimalistickou, která řeší pouze pouze problematiku sdíleného ubytování, což za mě není nějaký okrajový problém, anebo by to nebyl problém, který by se týkal pouze hlavního města Prahy. My jsme tady měli včera večer před jedenáctou takovou přestřelku pražských poslanců, ale ten problém se samozřejmě týká i dalších měst a obcí, které jsou zatíženy overturismem, ať už to je například Český Krumlov, Kutná Hora, lázeňská města nebo města či obce v horském prostředí.

Ten návrh tak je za nás zcela rozumný, je minimalistický, je – on nepřináší žádný plošný zákaz nebo nějaké příkazy, není centrální, ale zkrátka dává takovou autonomní možnost jednotlivým obcím nastavovat pravidla ve dvou nebo ve třech oblastech, ať už to je například stanovení období, ve kterém by nebylo možné realizovat sdílené ubytování na území obce, nebo by si obce mohly nastavit maximální počet dnů, ve kterých lze právě sdílené ubytování na jejich území provozovat.

A já mám za to, i že by mohla existovat širší politická shoda, a my jsme se tady o tom bavili v minulém volebním období napříč spektrem, například i s Patrikem Nacherem, vidím tady (Ukazuje do pléna.) Báru Rázga jako pražskou poslankyni a myslím si, že to je téma, které v té minimalistické variantě by mohlo mít širší podporu.

Já jsem i rád (Otáčí se do vládních lavic.) – a je tady paní ministryně – že vláda tady k tomuto minimalistickému tisku zaujala neutrální stanovisko. Takže si myslím, že ten tisk by se dal projednat poměrně rychle. A ta problematika právě tíží nejenom, jak jsem říkal, velká města, ale i některé menší obce, a v těch lokalitách tak právě dochází velmi často k narušování občanského soužití, rušení nočního klidu nebo třeba i zátěži společných prostor v bytových domech. A to má potom za následek i vylidňování center nebo úbytek bytového fondu v těch obcích.

Takže mi dovolte po stručném odůvodnění navrhnout přeřazení tohoto bodu a s ohledem na to, že opravdu je to minimalistická varianta, nemyslím si, že by byla nějak extra konfliktní, stanovisko vlády je neutrální, tak já bych si ho dovolil navrhnout na dnešní den pevně na 18.30 – já myslím, že bychom ho během dvaceti minut mohli zvládnout do 19. hodiny – a měli bychom v této problematice, která trápí celou řadu našich měst a obcí, splněno Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Máme zaznamenáno.

Než dám slovo panu poslanci Burešovi, tak tady máme omluvy: celý jednací den z rodinných důvodů – poslankyně Lucie Bartošová; pan poslanec Karel Beran bere zpět svou omluvu; pan poslanec Michal Kučera do 12 hodin ze zdravotních důvodů – omluven; pan poslanec Jan Richter od 9.30 hodin ze zdravotních důvodů; pan poslanec Štěpán Slovák celý jednací den ze zdravotních důvodů; a pan ministr Ivan Bednárik celý jednací den z pracovních důvodů.

A nyní prosím tedy pana poslance Jana Bureše.

Poslanec Jan Bureš: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a vážení kolegové, vystupuji zde s návrhem na úpravu schváleného programu schůze. Navrhuji, aby byl sněmovní tisk číslo 129, měl by to být bod 61, tedy návrh zákona, kterým se zrušuje zákon č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě, zařazen jako první bod páteční schůze.

Dovolte mi nyní podrobně odůvodnit, proč je tento krok nezbytný a proč nesmíme projednání tohoto tisku dále odkládat. Všichni to známe: Přijde státní svátek a lidé si na internetu zoufale dohledávají, jestli je to přesně ten den, kdy si můžou skočit do obchodu koupit rohlíky, nebo jestli stát rozhodl, že se ten den nakupovat nesmí. Současný zákon je – promiňte mi ten výraz – definicí chaosu: máme svátky, kdy je zavřeno, a svátky, kdy je otevřeno. A kdo z vás z hlavy bez nápovědy řekne, jak je to 28. září, jak je to 17. listopadu? Proč je v jeden den, významný den, zavřeno a v ten druhý, možná stejně důležitý, otevřeno?

Tento zákon nevytvořil tradici, ale totální zmatek. Je to typický příklad sociálního inženýrství, které v praxi selhalo. Lidé nejsou malé děti, aby jim stát musel říkat, kdy mají jít nakupovat a kdy mají být s rodinou. Tento zákon je hluboce nespravedlivý a taky diskriminační. Proč stát trestá prodejny nad 200 metrů čtverečních a menší nechává být? Proč si v supermarketu nesmím koupit dětské plínky, ale na benzínce, kde jsou nahuštěny na 5 metrech čtverečních, ano? To není ochrana zaměstnanců, to je šikana jednoho konkrétního segmentu podnikání. Mluvíme zde o narušení hospodářské soutěže – velké provozovny platí daně, zaměstnávají tisíce lidí a stát jim svévolně zakazuje v určité dny generovat obrat. To je v přímém rozporu s principy volného trhu, na kterých je naše země postavena a také by stát měla.

Zastánci zákona se často ohánějí také ochranou zaměstnanců v obchodě, ale ptejme se: Proč chráníme jen pokladní ve velkých supermarketech? Proč také nechráníme číšníky? Proč nechráníme kuchaře, řidiče autobusů, pracovníky v kinech nebo v akvaparcích? Ti rodinu nemají? Ti si nezaslouží být o svátku doma?

Zvukový záznam

Pravda je taková, že v obchodě pracuje spousta lidí, kteří si o svátcích přejí pracovat, chtějí mít příplatky za práci ve svátek, které jsou pro spoustu těchto lidí nezanedbatelné. Tímto zákonem jim stát bere možnost legálně si přivydělat. Pokud chce někdo být o svátku doma, má k tomu nástroje v zákoníku práce a může se také dohodnout se zaměstnavatelem. Koneckonců od toho máme přece i odborové organizace. Nepotřebujeme k tomu direktivní zákaz pro všechny.

Kolegové, v předchozích debatách jsme tu slyšeli návrhy na regulaci cen benzinu. Dnes tu máme regulaci času nákupu. Kam až tato touha státu všecko řídit zajde? Pamatujeme si centrálně plánovanou ekonomiku. Tehdy stát určoval ceny, stát určoval, co se bude vyrábět a stát určoval, kdy se bude prodávat. A výsledek? Ceny byly sice nízké, ale v regálech nebyl toaletní papír ani hygienické vložky. Proč? Protože stát zabil motivaci a tržní mechanismy. Když dnes zakazujeme prodej o svátcích, děláme první krok k tomuto modelu. Říkáme, že stát ví lépe než trh, co je pro lidi dobré. My v ODS ale víme, že fronty a prázdné stojany začínají právě u takových dobře míněných zákazů. Tento zákon je reliktem myšlení, které patří do minulého století, ne do moderní liberální demokracie.

Podívejme se taky na naše turistická centra, třeba na můj region Karlovarsko. Máme zde oblasti závislé na cestovním ruchu. Přijedou turisté, chtějí utrácet své peníze, chtějí využívat služby. Narazí na zavřené dveře velkých obchodů jen proto, že je zrovna třeba 8. května To není jen ekonomická ztráta, to je vizitka naší země. Působíme jako skanzen, kde se život zastaví, protože to nařídil zákon. Všimněme si, že i současná vláda k tomuto návrhu zaujala neutrální stanovisko. To je jasný signál, že ani vládní koalice nepovažuje tento zákaz za neotřesitelný pilíř našeho právního řádu. Je to uznání toho, že diskuse je legitimní a že současný stav je neudržitelný. Zrušením tohoto zákona nic neničíme, jen vracíme lidem svobodu. Vracíme obchodníkům právo podnikat a zaměstnancům právo se rozhodnout, zda chtějí příplatek za svátek anebo volno.

Vážené kolegyně a kolegové, tento tisk je symbolem návratu k rozumu. Je to symbol toho, že věříme lidem, že si svůj čas a své peníze dokážou spravovat sami bez vodění za ruku a od státu. Proto navrhuji tedy jeho pevné zařazení na pátek jako první bod.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, máme zařazeno a já vám pouštím časomíru k druhému návrhu.

Poslanec Jan Bureš: Děkuji, pane místopředsedo, a nyní v návaznosti na svůj předchozí bod předstupuji s požadavkem, aby byl bod číslo 74, sněmovní tisk 103, tedy novela zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, zařazen pevně jako druhý bod naší páteční schůze, a to bezprostředně právě po projednání tisku 129, který jsem tu před chvílí odůvodňoval. Dovolte mi, abych i tento návrh odůvodnil trošku možná do hloubky, protože tisk 103 není jenom technickou novelou, je to test naší odvahy k digitalizaci, test naší schopnosti modernizovat stát a v neposlední řadě taky test naší ochoty vést konstruktivní legislativní proces i tam, kde narážíme na úvodní neshody.

Všichni se snad shodneme na tom, že stát musí komunikovat efektivně a státní správa 21. století nemůže stát na papírových obálkách s modrým pruhem, na jejichž doručení čekáme dny a týdny a které stojí daňové poplatníky stovky milionů korun ročně. Sněmovní tisk číslo 103 přichází s logickým principem. Pokud je někdo cizincem pobývajícím na našem území a vstupuje do vztahu se státem jako příjemce sociální podpory, je v zájmu obou stran, aby tato komunikace probíhala digitálně. Pevné zařazení tohoto bodu na pátek je signálem veřejnosti, že digitalizace pro nás není jen líbivé heslo do volebních letáků, ale že jsme ochotni projednávat i konkrétní, byť složité kroky k jejich realizaci.

Chci se zde velmi otevřeně vyjádřit také k negativnímu stanovisku vlády a k informačnímu podkladu Parlamentního institutu. Jako předkladatelé tyto dokumenty neignorujeme, naopak velmi pečlivě jsme je studovali. Vláda a experti upozorňují na riziko diskriminace občanů Evropské unie oproti občanům České republiky. Tady bych ale upozornil na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, konkrétně na princip rovného zacházení. Ano, je pravdou, že uložit povinnost datové schránky jen jedné skupině příjemců dávek na základě státní příslušnosti může být vnímáno jako problematické. Ale ptejme se – je to důvod k tomu, abychom tisk hodili do koše už v prvním čtení? Rozhodně ne.

První čtení je o politickém záměru a záměr, tedy zefektivnění sociálního systému skrze digitalizaci, je správný. Pokud je problém v diskriminaci, řešení se prostě nabízí samo. Pojďme ve druhém čtení tento systém buď rozšířit anebo zúžit. Pokud je povinná datová schránka pro příjemce dávek dobrý nástroj, pojďme ho nastavit spravedlivě pro všechny, kteří s úřadem práce nebo Českou správou sociálního zabezpečení komunikují, anebo naopak pro cizince mimo země Evropské unie, pro ty, kteří u nás pobývají a pracují, také chtějí odvádět sociální dávky a zdravotní pojištění, ale někteří z nich samozřejmě také čerpají peníze z našeho sociálního systému.

Další námitkou vlády je administrativní zátěž, digitální a informační agentury a manuální úkony při ztotožňování osob. Kolegové, my přece nežijeme v době kamenné. Pokud naše systémy neumí automaticky propojit informaci o přiznání dávky se zřízením schránky, pak je to špatná vizitka stavu našich registrů, nikoliv důvod, proč reformu zastavit. Projednání tohoto tisku v pátek nám umožní otevřít debatu o tom, v jakém stavu naše registry skutečně jsou. Pokud DIA potřebuje personálně posílit nebo technicky dovybavit, pojďme to řešit v rámci rozpočtových debat, ale nezastavujme kvůli tomu pokrok.

Musíme si uvědomit, že sociální systém rozděluje miliardy korun. Je tedy naprosto legitimním požadavkem státu, aby příjemce těchto prostředků byl jednoznačně identifikovatelný, ale také dosažitelný. Datová schránka není jen schránka na správu. Je to digitální identita. Zajišťuje, že rozhodnutí o přiznání, krácení nebo odejmutí dávky je doručeno okamžitě a prokazatelně. Tímto tiskem zvyšujeme bezpečnost celého systému a taky bráníme zneužívání dávek skrze neexistující nebo fiktivní adresy. Je to opatření ve veřejném zájmu, které má i svůj bezpečnostní rozměr.

Vážené kolegyně a kolegové, i vy často voláte po větším pořádku v sociálních dávkách. Tady máte nástroj. Vážené kolegyně a kolegové také z koaličních lavic, vy máte digitalizaci v programovém prohlášení. Tady máte příležitost. Proto tedy navrhuji pevné zařazení na pátek jako druhý bod, protože chci abychom měli dostatek času si tyto argumenty vyměnit. Chci, abychom si v rozpravě řekli, jaké pozměňovací návrhy jsou pro vás přijatelné. My jako předkladatelé deklarujeme maximální vstřícnost. Nejsme zahleděni do každého písmenka tohoto návrhu. Jsme připraveni na konstruktivní debatu i na kompromis, který odstraní rozpory s právem Evropské unie. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji i za dodržení času a nyní vystoupí pan poslanec Ivan Bartoš a připraví se pan poslanec Jan Papajanovský. Tak prosím, vašich 5 minut.

Poslanec Ivan Bartoš: Dobrý den. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, v debatě o veřejnoprávních médiích často slyšíme ve veřejném prostoru, a je i hojně tahleta otázka šířená těmi, kterým veřejnoprávní média leží v žaludku, potřebujeme ještě veřejnoprávní média v době internetu, tak jak je známe? Ostatně na tuhletu otázku bychom si měli odpovědět, pokud zde ať už vládní poslanci nebo ministr kultury přináší nějaké návrhy na změnu financování, ale prakticky i definici a fungování veřejnoprávních médií.

Já bych si tedy dovolil požádat o zařazení bodu jako první bod na dnešní jednání a ten by se jmenoval Veřejnoprávní média v době internetu, protože jsem přesvědčen, že tuto otázku vláda ve svých úvahách o fungování mediálního prostoru v České republice opomíjí. Já bych si dovolil i v rámci návrhu tohohle bodu trošku odpovědět na tuhletu otázku. Ta je jednoduchá. V době internetu potřebujeme stabilní veřejnoprávní média víc než kdy jindy. Já jsem generace, která na internetu vyrůstala. Internet přinesl svobodu informací, možnost si dohledávat věci, ale přinesl i významný vliv dezinformací, zacyklení lidí v algoritmických bublinách a významnou fragmentaci společnosti. To, že z toho některé politické subjekty nebo zájmové skupiny těží, je smutný fakt, ale právě proto musí existovat alternativa a veřejnoprávní média mají v tomhle prostředí naprosto nezastupitelnou roli. Ověřují informace, vytvářejí společný prostor pro debatu a zajišťují dostupnost obsahu pro všechny bez ohledu na příjem.

Zvukový záznam

Tady je jedna ze zásadních otázek stále na stole, zda ti, jež mají internet a nesledují veřejnoprávní média nebo Českou televizi, mají či nemají platit koncesionářské poplatky. Jistě víte, že Piráti v té debatě v minulém volebním období byli proti tomuto rozšíření, ale zároveň mě poměrně překvapuje, že na internet odkazují lidi i politici, kteří se definují jako konzervativní, kteří dokonce chtějí prosazovat právo na to být offline.

Já vám říkám, že naprostá většina populace v České republice, byť používá internet, tradiční média a veřejnoprávní média používá jako zdroj svých informací. Skutečně jsou to lidé, kteří jsou offline. Pokud se chcete podívat na statistiky – teď se můžeme bavit ať o komerčních velkých médiích, jako je rozhlas nebo televize, ale i o veřejnoprávních – tak stále sledovanost a poslechovost tohoto tradičního média a veřejnoprávních médií je vysoká.

Pokud je cílem vlády – zaznívalo to i v debatách o tom, zda povolit či nepovolit reklamy – komercializace médií, pak je to tlak na emoce, rychlost a kliky, stejně jako to známe v internetu. Veřejnoprávní média ale nemají úkol honit sledovanost, honit kliky, prodávat reklamu, ale zajišťovat kvalitu, kontext a zodpovědnost, ale to neznamená, že se i v té debatě o veřejnoprávních médiích nemají měnit.

I jejich onlinová část by měla být silná – televize by do nich měla investovat, což v případě krácení rozpočtu evidentně nebude – a mít ambice oslovovat mladé publikum. Tady má Ministerstvo kultury a vláda, pokud to s veřejnoprávními médii myslí vážně, jít touhletou cestou a umožnit i transformaci.

Já mám trošku obavy – je to zejména v debatách o Českém rozhlasu a byly to debaty v minulém volebním období – že ta digitální stránka je chápána pouze jako překlápění reportáží a dalších pořadů do on-line světa. Není to tak. Veřejnoprávní média můžou hrát v onlinu – ať už jsou to sociální sítě, kde se pohybuje celá řada lidí, tak i v klasických internetových stránkách – zásadní roli.

Vypíchnu jednu věc, která leží hodně politikům v žaludku, a myslím si, že to bude první cíl vlády Andreje Babiše a jeho kolegů, a to je investigativa a internetový portál iRozhlas, který si z politiky, opozice ani koalice nikdy nebral servítky. Dělá zásadní investigativu, která nemá v České republice obdoby, přesto politikům tento kanál vadí, neboť vytváří nějaký vlastní obsah. Pozice digitálních platforem provozovaných veřejnými médii není vyjasněná.

Pokud se chceme bavit o tom, zda televize či internet komerční či veřejnoprávní, musíme tedy otevřít i otázku, jakým způsobem mají fungovat veřejnoprávní média v době internetu, jaké nároky si na ně klademe, jak vyváženost, která měla být zajištěna v klasickém vysílání, funguje i ve světě onlinu.

Já bych chtěl otevřít tento bod, protože slyšeli jsme mnoho o poplatcích ano, ne, ale neslyšeli jsme od vlády jasnou strategii digitalizace, zda a jak budou financovány on-line média a jak klást důraz na otevřenost a inovace. Veřejnoprávní média nejsou relikt minulosti, chovejme se k nim tak. (Předsedající: Čas.)

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jan Papajanovský, připraví se paní poslankyně Andrea Hoffmannová. Prosím, máte slovo.

Poslanec Jan Papajanovský: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, já si dovoluji navrhnout přeřazení bodu, který má číslo 59, na druhé místo v dnešním pořadí. Jedná se o sněmovní tisk číslo 20, což je návrh novely zákona o daních z příjmů, který jsme předložili jako klub Starostů. Jedná se o relativně drobnou technickou novelu, která by ale mohla mít poměrně významný dopad na životy desítek tisíc lidí v České republice. Vysvětlím, v čem konkrétně.

My dneska máme v zákoně o daních z příjmů konstrukci takzvané základní slevy na poplatníka, což je sleva, která snižuje placenou nebo vypočítanou a později placenou daň každému poplatníkovi daně z příjmu, nebo měla by ji snižovat každému poplatníkovi daně z příjmu. Bohužel v praxi to tak nefunguje, protože existují poplatníci daně z příjmu, kteří mají příjmy natolik nízké, že vlastně nemůžou tady tu slevu začít čerpat, případně že ji neumí vyčerpat celou, protože jejich příjmy nedosahují požadované výše.

My tedy navrhujeme, aby bylo možné, jako je to již dneska u takzvaného daňového zvýhodnění na děti, tady tu slevu, základní slevu na poplatníka, překlopit do takzvaného daňového bonusu, což by znamenalo, že v okamžiku, kdy máme nízkopříjmového poplatníka daně z příjmu a ten nízkopříjmový poplatník nevyčerpá celou tu slevu, tak by se nedočerpaná část slevy tomu poplatníkovi vyplatila v jeho měsíční mzdě jako daňový bonus.

Praktické dopady tohoto našeho návrhu by byly takové, že 130 tisícům osob, kteří jsou pracující s velmi nízkými příjmy... Mohou to být třeba lidé na částečných úvazcích, mohou to být senioři, mohou to být rodiče, kteří se vedle práce starají o děti, proto mají nějaké zkrácené úvazky. Ale zároveň to mohou být i lidé, kteří se třeba vrací do práce koncem roku, třeba někdy v říjnu, v listopadu, a tak dále, a tím pádem jejich roční příjmy pro účely ročního zúčtování nedosáhnou požadované výše. No, tak všechny tyto osoby dneska tu slevu nemůžou vyčerpat. Jak jsem říkal, je jich zhruba 130 tisíc podle odborných ekonomických odhadů a těmto 130 tisícům osobám bychom tím naším návrhem pomohli v průměru 5 tisíci korunami měsíčně.

Samozřejmě by to mělo nějaké náklady pro státní rozpočet, které máme podrobně vyhodnoceny, podrobně spočítány. Náklady pro státní rozpočet by dosahovaly zhruba půl miliardy korun měsíčně. To znamená, z mého pohledu je to něco, co si ten státní rozpočet dovolit může, protože cenu za výrazné zlepšení života této skupiny lidí ve výši půl miliardy korun je něco, co bychom unést mohli.

Mám tady i několik konkrétních příkladů. Když jsme si to modelovali, tak pokud máme například matku samoživitelku, která má tři děti, pečuje o tři děti, a její příjem je těsně pod polovinu minimální mzdy, protože pracuje na nějaký částečný zkrácený úvazek, tak této osobě, této matce, bychom konkrétně pomohli zhruba 2 700 korunami měsíčně. Pokud se podíváme na modelový příklad pracujícího seniora, člověka, který už je ve starobním důchodu, ale k tomu si přivydělává na částečný úvazek, tak tomu bychom naší změnou pomohli zhruba 900 korunami měsíčně. To všechno při minimálním nákladu pro státní rozpočet.

Náš návrh je doporučován řadou odborníků. Udělali jsme k němu 14 dní nazpět ve Sněmovně odborný kulatý stůl, na kterém ti odborníci hovořili. I někteří poslanci tam dorazili, za což jsem byl rád. Věřím, že projednání tohoto návrhu v prvním čtení zde na půdě Poslanecké sněmovny, jeho posunutí dál v legislativním procesu, by byl důležitý krok, jak pomoci těmto lidem, těm 130 tisícům domácností, poplatníkům daně z příjmu, kteří jsou – to je nutno říct – zejména koncentrováni v chudších regionech, jako je právě třeba můj domovský Ústecký kraj, ale i kraj Moravskoslezský, Karlovarský a tak dále. Takže, dámy a pánové, prosím vás, o podporu tohoto návrhu.

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Andrea Hoffmannová, připraví se paní poslankyně Eliška Olšáková. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Andrea Hoffmannová: Dobré dopoledne všem kolegyním a všem kolegům. Já bych zde ráda na dnešním plénu Sněmovny jako první bod zařadila bod se jménem Jak mohou být média nezávislá se závislými radními? Já jsem zde přišla v prvé řadě poděkovat a také poprosit. Děkuji zástupcům vládní koalice, že v této chvíli odložili volbu nových radních České televize. Zároveň prosím, abychom možná všichni přehodnotili podporu ve volbě budoucích radních, která určitě záhy nastane. Nejenom kvůli aktuální kauze, která vznikla na základě nahrávky, ale i kvůli různým jiným informacím, které se kolem kandidátů, kteří podle výsledků mediálního výboru jsou pravděpodobně preferováni většinou koalice, aby znovu obhájili svůj mandát, se dostali zpět na tato místa, protože z mnoha zdrojů a díky jejich chování se ukazuje, že opravdu nejsou nezávislí. Zvažte tedy podporu opravdu nezávislých kandidátů.

Financování veřejnoprávních médií, jejich nezávislost a také obsazení Rady je opravdu nejenom politické téma a téma na plénum této Sněmovny. Vidíme, že systémové změny zvedají ze židlí širokou veřejnost. Odborníci varují o paskvilu, který připravil v rámci změny financování médií pan ministr Klempíř. Za pět minut dvanáct dnes zahajuje stávkovou pohotovost Česká televize, právě kvůli změnám financování, které avizuje současná koalice. Za minutu dvanáct začíná demonstrace studentů, nejen tady v Praze, na podporu veřejnoprávních médií.

My samozřejmě stojíme jak za zaměstnanci České televize, tak za studenty, tak za širokou veřejností, a vyzýváme současnou vládní koalici, aby se bavila o tom, jak měnit podobu České televize a Českého rozhlasu v široké debatě. Ve Švédsku to trvalo čtyři roky, v Británii to trvalo 10 let. Tady tyto velké systémové změny musíme debatovat a nastavit kvalitně tak, abychom neohrozili nezávislost médií, abychom nastavili fungující nezávislá média nejenom podle evropské legislativy, ale na základě širokého společenského konsenzu. Děkuji moc.

Zvukový záznam

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu omluvu: Jeroným Tejc do 11 hodin z pracovních důvodů.

A nyní tedy vystoupí jako další paní poslankyně Eliška Olšáková a připraví se paní poslankyně Michaela Moricová. Prosím.

Poslankyně Eliška Olšáková: Dobrý den. Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, já bych si dnes dovolila navrhnout zařadit na program (bod) Aktuální situace v oblasti digitalizace stavebního řízení a zajištění provozu informačních systémů využívaných stavebními úřady. Protože se domnívám, že jde o problém, kterému je potřeba se věnovat.

Podle dostupných informací Ministerstvo pro místní rozvoj dosud nezajistilo pokračování smluvní podpory pro systémy, které vznikly v rámci předchozí fáze digitalizace a které dnes reálně využívají desítky stavebních úřadů. Konkrétně jde o portál stavební správy a informační systém stavebního řízení. Z informací, které zazněly v médiích, vyplývá, že došlo k ukončení jedné ze smluv, konkrétně se společností Servodata, a další smlouvy, například se společností Actum X, mají končit v nejbližší době. To znamená jediné: v případě technického výpadku není zřejmé, kdo tyto systémy opraví, kdo je bude dále spravovat a kdo je třeba například znovu zprovozní.

Toto nelze považovat za drobný provozní problém. Toto je situace, kdy stát nemá pod kontrolou nástroje, skrze které vykonává veřejnou správu.

A nyní k samotné věci. Stavební úřady se v rámci digitalizace dnes nachází v přechodném období. Nové systémy mají fungovat až po dokončení legislativního procesu, ale ty stávající nejsou stabilně zajištěné. Navíc je zásadní otázkou, zda je tento postup vhodně zvolený, zda není tento postup příliš ambiciózní a zda by neměl segment stabilizovat dokončenou digitalizaci, která je jedním z původců problému.

Opravdu je potřeba momentálně se věnovat rozsáhlým legislativním změnám ve stavebním zákoně, které vlastně s digitalizací příliš nesouvisí? Opravdu je nyní potřeba řešit soustavy stavebního úřadu, vytvářet nový centrální úřad, řešit přechody úředníků a také předkládat zároveň celou velkou reformu územního plánování? Nebylo by vhodnější napnout veškeré síly k digitalizaci stavebního řízení jako takového? Úředníci totiž dnes stojí před volbou pracovat prostřednictvím takzvaného bypassu, anebo využívat původní komerční systémy, například od soukromých dodavatelů, za které musí veřejná správa navíc platit nemalé prostředky.

Tato situace samozřejmě ztěžuje výkon státní správy a podle dostupných informací nedokončená digitalizace přináší nárůst administrativy o 30 až 50 procent, což má samozřejmě vliv na délku a na lhůty. A tak si musím klást další zásadní otázky. Kdo dnes nese odpovědnost za provoz těchto systémů? Kdo zajistí jejich opravu v případě výpadku? A jak je garantována kontinuita stavebního řízení, pokud tyto systémy selžou? A především je vůbec akceptovatelné, aby výkon státní správy stál na provizorních řešeních bez jasného právního i technického zajištění?

Fakta jsou v tomto případě poměrně jasná. Ministerstvo pro místní rozvoj dosud nevypsalo zakázku na správu digitálních systémů stavebního řízení, což bylo ostatně i potvrzeno tiskovou mluvčí ministerstva. V praxi to znamená, že v případě výpadku by tyto systémy neměl kdo zprovoznit. Rezort podle mě situaci řeší dodatečně. Připravuje dodatky ke smlouvám a doufá, že se tak přerušení podpory podaří zabránit. Tohle je dohánění problémů na poslední chvíli.

A dovolím si v této souvislosti ještě jednu poznámku. Veřejný prostor i komunikace ministerstva dnes dominují debatě o novele stavebního zákona, tedy o poslaneckém návrhu, sněmovním tisku 67, ne vládního, ale poslaneckého. Což samozřejmě může vytvářet dojem, že právě tato novela je hlavní téma stavebního práva. Ale ona novela kromě odstranění povinnosti využívat systémy digitalizace obsahuje nespočet zcela zásadních a mnohdy neprovázaných změn, které brání a jistě i do budoucna budou bránit k jejímu rychlému přijetí, což se ostatně ukazuje i na několika verzích vládních pozměňovacích návrhů, které mají například více než tisíc stran nebo tři sta změnových bodů, pokud chcete. Ale o digitalizaci, tedy o tom, co dnes reálně rozhoduje, o fungování úřadu, slyšíme minimálně.

Toto jsou podle mě závažné důvody, pro které jsem se rozhodla požádat o zařazení tohoto bodu na program dnešní schůze a konkrétně za projednávaný bod trestního zákoníku, anebo popřípadě za sněmovní tisk 120, pokud by byl schválen a zařazen tak, jak jej navrhoval můj kolega Papajanovský. Děkuju za pozornost.

Předseda PSP Tomio Okamura: Mám poznamenáno. Nyní vystoupí paní poslankyně Michaela Moricová a připraví se pan poslanec Samuel Volpe. Prosím.

Poslankyně Michaela Moricová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, když se dnes bavíme o veřejnoprávních médiích, nejde jen o financování. Jde o něco mnohem širšího – o to, jak tahle vláda zachází s nesouhlasem. Protože když se podíváme kolem sebe, začíná se skládat docela nepříjemný obrázek: na jedné straně tlak na veřejnoprávní média, snaha změnit systém tak, aby byla víc závislá na politicích, a na druhé straně konkrétní kroky uvnitř státu.

Lidé, kteří si dovolí nesouhlasit, najednou končí. Případ Martina Abela na Ministerstvu životního prostředí je signál – signál, že nesouhlas není vnímán jako součást normální debaty, ale jako problém, který je třeba odstranit. A tohle je moment, kdy bychom všichni měli zpozornit, protože demokracie není o tom, že všichni spolu souhlasí. Demokracie je o tom, že se střetávají názory a že ten střet tady má své místo – ve veřejné debatě, v institucích i uvnitř státu.

Nesouhlas není chyba systému, je to jeho součást. A ve chvíli, kdy ho začneme potlačovat, začneme oslabovat celý systém. Ono se to neděje jedním velkým rozhodnutím. Děje se to postupně: jedním personálním rozhodnutím, jednou změnou pravidel, jedním, tohle se nám úplně dneska nehodí. A pak dalším a dalším, až si lidé začnou říkat, má smysl něco vůbec říkat, má smysl nesouhlasit?

A tohle je ten moment, kdy se systém začíná měnit. Možná ne navenek, ale uvnitř určitě. A týká se to i veřejnoprávních médií, protože pokud mají plnit svou roli, musí být schopna kritizovat, musí být schopna klást nepříjemné otázky a musí vědět, že za ty otázky neponese následky. Pokud tenhle princip oslabíme, oslabujeme tím celý systém. Tenhle směr už jsme asi někde a někdy viděli. Začíná nenápadně tlakem na média, personální zásahy a omezováním prostoru pro nesouhlas. A končí to tím, že zůstane jenom jeden správný názor.

Já si nemyslím, že bychom tam dnes byli, ale měli bychom být dostatečně chytří na to, abychom tenhle směr poznali. Protože tohle není o jedné personální změně nebo o jednom zákoně. Je to o tom, jakou kulturu tady chceme mít, jestli chceme stát, kde je nesouhlas normální, nebo stát, kde se za něj platí.

A proto se tedy ptám a navrhuju bod Vzala vláda do rukou koště a vymetá nepohodlné názory? Děkuju za pozornost.

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuju. Takže máte jeden bod. Děkuji. Jenom se omlouvám, protože za mnou přišli ještě vaši kolegové, ten návrh toho bodu Vzala vláda do rukou koště... Děkuju.

A nyní vystoupí pan poslanec Samuel Volpe. Prosím, máte slovo. Prosím.

Poslanec Samuel Volpe: Vážený pane předsedající, děkuju za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi za navrhnout zařazení bodu Zachování rozpočtu veřejnoprávních médií na zahraniční zpravodajství v této nejisté době na program této schůze.

Zvukový záznam

Žijeme v době, kdy se bezpečnostní situace v Evropě i ve světě proměňuje rychleji než kdy dřív. Válka na Ukrajině, napětí na Blízkém východě, rostoucí vliv autoritářských režimů, hybridní hrozby – to všechno není vzdálená realita, to všechno má přímý dopad na Českou republiku. A přesto slýcháme, že bychom měli šetřit na veřejnoprávních médiích a právě na zahraničním zpravodajství. To je ale zásadní chyba. Zahraniční zpravodajství není luxus. Není to doplněk, který si můžeme dovolit jen v dobrých časech. Naopak je to jedna ze základních podmínek toho, aby stát i společnost věděly, co se kolem nich děje.

Bez kvalitního zahraničního zpravodajství jsme odkázáni na zprostředkované informace, často filtrované přes zájmy jiných zemí nebo komerční logiku globálních médií. Ztrácíme vlastní pohled, vlastní kontext, vlastní schopnost interpretovat události. A to má přímý dopad na naši bezpečnost. Protože bezpečnost nelze řešit až ve chvíli, kdy se něco stane. Je třeba o ni pečovat. Schopnost číst signály, rozpoznat rizika a včas reagovat. Právě k tomu slouží kvalitní zahraniční zpravodajství.

Veřejnoprávní média mají v tomto ohledu nenahraditelnou roli. Nejsou závislá na tom, co generuje největší sledovanost. Mohou si dovolit držet zahraniční zpravodaje v regionech, které nejsou atraktivní, ale jsou strategicky důležité. Mohou přinášet hlubší kontext, nejen rychlé titulky. A právě v době nejistoty je tohle klíčové.

Pokud dnes začneme šetřit na zahraničních redakcích, nešetříme. Oslabujeme vlastní schopnost orientace ve světě, oslabujeme vlastní odolnost vůči dezinformacím a ve výsledku oslabujeme i naši bezpečnost. Navíc si přiznejme jednu věc. Informační prostor je dnes součástí geopolitiky. Zahraniční aktéři se nesnaží ovlivňovat jen politiku nebo ekonomiku, ale i veřejné mínění. A bez silného, důvěryhodného a nezávislého zpravodajství se proti tomu bráníme jen velmi těžko. Proto je důležité, aby i Poslanecká sněmovna tuto otázku nepřehlížela. Nejde jen o rozpočet jedné instituce. Jde o to, jestli chceme mít vlastní kvalitní a nezávislé informace ze světa, nebo jestli se spokojíme s tím, co nám naservírují jiní.

Zařazení tohoto bodu na program schůze je příležitostí vést věcnou debatu. Debatu o tom, jakou roli má zahraniční zpravodajství v dnešní době, jaké má mít kapacity a jak zajistit, aby bylo dlouhodobě udržitelné. Protože škrty se dělají snadno. Obnova kapacit ale trvá roky. A v oblasti, která přímo souvisí s bezpečností státu, si takový experiment nemůžeme dovolit. Dovolte mi to říct jednoduše: V nejisté době není prostor pro zmenšování rozhledu. Naopak je čas ho rozšiřovat. Proto vás žádám o podporu zařazení tohoto bodu na program schůze. Děkuji.

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Vendula Svobodová a připraví se pan poslanec František Talíř. Prosím.

Poslankyně Vendula Svobodová: Dobrý den, děkuji za slovo. Já bych tady ráda navrhla jako první bod programu bod s názvem Kdy bude v Česku valorizace rodičovského příspěvku? Valorizace rodičovského příspěvku není jen tak nějaké okrajové téma. Je to věc, je to hodnota a je to zároveň jakási investice do budoucna, protože víme, že co se rodinám vrátí nebo co se rodinám dá, jakékoliv finance, tak ony je velice rychle vrací do toho ekonomického koloběhu. Takže podpora rodin finanční dává smysl. Nejsou to nějaké jenom nevratné peníze.

Musíme si říct, že proběhl reálný pokles hodnoty toho rodičovského příspěvku. V současné době ten rodičovský příspěvek je na 350 korunách... (Poslanci v levé části hovorem ruší řečnici.)

Mám 5 minut a připravujete mě o ně. Tak děkuji, děkuji.

Takže ta reálná hodnota poklesla, je to sice 350 000, ale zvedla se inflace, reálné náklady na život rostou a ty rodiny opravdu jsou vystaveny v té první linii opravdu na jakýkoliv výkyv ekonomický. Po těch rodinách se to vždycky sveze nejvíce, ty rodiny právě i s malými dětmi patří mezi ty nejzranitelnější skupiny.

Vidíme tady klesající porodnost. Ono samozřejmě nějakým způsobem to odpovídá demografické lince, zároveň ale ochota pořizovat si druhé a třetí dítě, když vidíte ty náklady a někdy teda i to první, když vidíte ty náklady, které s tím máte, s tím, že jste dlouhou dobu mimo svoji pracovní činnost a z rodinného rozpočtu vypadává polovina nebo řekněme prostě určitá část toho příjmu, tak pro ty rodiny je to skutečně těžké. A vlastně a teď se ještě dostáváme k jedné zásadní věci a to je jakoby férovost a předvídatelnost toho systému. Pokud nenastavíme valorizaci, tak ten systém bude absolutně nepředvídatelný a bude náchylný k tomu, kdy se která vláda rozhodne do toho systému ty peníze přisypat. A tady se vlastně dělají čáry mezi dětmi, které jsou narozeny, a teď třeba s tou poslední změnou je tady velká čára mezi dětmi narozenými v prosinci v roce 2023 a ednem 2024. Rozdíl mezi těmito dětmi není žádný jenom a pouze je tam velký rozdíl padesátitisícový v tom rodičovském příspěvku.

A to vlastně taky není správně a měli jsme právě na to nějaký kulatý stůl, o kterém mluvil i kolega Papajanovský. A tam odborníci pojmenovávali, že třeba v některých zemích by bylo nepředstavitelné, aby jakákoliv sociální dávka nebyla navázaná na nějakou veličinu, aby nebyla valorizovaná. Protože ona reálně ztrácí hodnotu a ta sociální dávka je právě nastavená tak, aby těm lidem pomáhala. Ale ona s časem prostě klesá.

A mám tady ten ekonomický argument, který jsem uvedla na začátku, a to je, že rodiny s tím, jak jsou nastaveny, jak je nastavena jejich spotřeba, co všechno potřebují, tak veškeré ty finance, které jim dáte, tak u většiny rodin se vám ihned vrací do toho ekonomického koloběhu. Ta spotřeba domácností je skutečně vysoká. A zároveň je to nějaká naše politická odpovědnost, aby ty rodiny cítily stabilitu, aby ty rodiny věděly, že nejsou jenom nástrojem na nějaké plakáty předvolební. A zároveň my si musíme uvědomit, že ta rodina, pokud je stabilní, má stabilní vazby, je zabezpečená, tak nám dokáže vykrývat řadu hrozeb společenských, dokáže je absorbovat, nějakým způsobem opečovat a už nemusí stát vynakládat další náklady právě na hašení nějakých dalších společenských problémů, na nějaké třeba psychologické obtíže, duševní zdraví a tak dále.

Takže proto bych tady poprosila zařadit jako první bod programu dneska bod s názvem Kdy bude v Česku valorizace rodičovského příspěvku? Děkuji.

Předseda PSP Tomio Okamura: A nyní jako poslední k programu vystoupí pan poslanec František Talíř. Prosím máte slovo.

Poslanec František Talíř: Děkuji za slovo, dobré dopoledne všem. Já na program navrhuji zařadit bod s názvem Média nedáme! Přesně takto se totiž jmenuje iniciativa studentů, kteří se dnes po celé České republice potkávají, aby se postavili za veřejnoprávní média. Já jim velmi rozumím. Rozumím také odborům České televize a Českého rozhlasu, které vyhlašují svoji stávkovou pohotovost. Protože je to úplně jasné. Jediné, o co v tomhle příběhu jde, je prostě podmanit si média veřejné služby. Tady není jediný racionální důvod, proč ten systém koncesionářských poplatků rušit. Jediný důvod je zrušit tu bariéru, kterou poplatky představují, mezi vládou a mezi těmi institucemi jako takovými. Je to krystalicky čisté. Vy se to snažíte prosadit na sílu a právě proto chceme tomuto jakýmkoliv způsobem zabránit.

Vy sice říkáte: Budeme garantovat příjmy těchto institucí. Jenže jak vám to máme reálně věřit, když se ani při skládání státního rozpočtu neřídíte zákonem? Jak vám to máme věřit, když jeden den ministr Oto Klempíř řekne: Povedeme o tomto návrhu diskusi, řekne to ředitelům České televize, Českého rozhlasu a hned tři dny nato přijde, představí vládní návrh, který je totální paskvil, to sami dobře víte, a tím pádem my vám nemůžeme věřit, i kdybychom chtěli. Pomíjím to, že to je špatně z řady různých důvodů. Vypadává vám tam zákonná opora regionálního vysílání. Přece vy sami chcete, abychom to regionální vysílání zachovali. Milion lidí týdně poslouchá regionální vysílání Českého rozhlasu. Vypadávají vám tam garance pro neslyšící.

Zvukový záznam

To přece není otázka koalice – opozice. Buď je to prostě záměr, nebo je to špatně, nebo je tam ještě nějaká jiná motivace, ale prostě ten návrh, jak je představený, tak má jediné řešení. Stáhnout ho, stáhněte to. Pojďme o tom vést diskusi napříč politickým spektrem s řediteli České televize, Českého rozhlasu, zejména s experty, ale jestli tenhle vládní návrh budete tlačit, návrh, kde nejsou garance pro neslyšící, kde nejsou garance pro regiony, tak je to jenom vaše vizitka. Proto navrhuji tento bod, pojďme o tom diskutovat a zejména apeluji vládu – dejte ruce pryč od České televize a Českého rozhlasu, protože tahle média patří občanům, ne politikům. Děkuji a navrhuji to jako první bod dnešní diskuse. Děkuji. (Nesrozumitelné) program.

Předseda PSP Tomio Okamura: Počkáme, než přijdou poslanci do sálu. Takže už jsme tady v dostatečném počtu a můžeme začít.

Jako první návrh na změnu pořadu schůze má paní poslankyně Richterová, paní předsedkyně Richterová a název je Co je skutečný důvod proč chcete změnit nominační zákon?

Já zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 121, přihlášeno 162 poslanců, pro 66, proti 77. Návrh byl zamítnut.

Jako druhý návrh paní předsedkyně Richterová navrhuje bod s názvem Harmonogram vymáhání neoprávněně vyplácených dotací za 7,5 miliardy.