Předcházející zahájení jednacího dne schůze

 

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Dámy a pánové, je 9 hodin. Dobré ráno, vítám vás. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, vítám vás při druhém dni svátku demokracie.

Aby byla zaznamenána vaše účast, nejprve vás všechny odhlásím a poprosím vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.

Já vás poprosím o klid. Jestli máte nějaké noční příběhy, poprosím, abyste si je vyprávěli mimo tento sál.

Náhradní kartu číslo 1 bude mít Petr Vrána, náhradní kartu hlasovací číslo 2 bude mít Helena Langšádlová.

Sděluji, že o omluvení své neúčasti na jednání požádali tito poslanci: Jan Bartošek celý den ze zdravotních důvodů, Martin Baxa do 10 hodin – pracovní důvody, Monika Brzesková celý jednací den – rodinné důvody, Karin Gajdová celý jednací den – zdravotní důvody, Matěj Gregor do 11.30 – osobní důvody, Jiří Horák do 12 – zdravotní důvody, Veronika Kovářová do 12.30 – rodinné důvody, Zuzana Majerová od 9 do 11 – pracovní důvody, Michaela Moricová celý jednací den – zdravotní důvody, Hayato Okamura do 12 hodin – zdravotní důvody, Václav Pláteník do 10 hodin – zdravotní důvody, Jiří Strýček celý jednací den – zdravotní důvody, Karel Tureček celý jednací den – zdravotní důvody, Josef Váňa celý jednací den – zdravotní důvody.

Z členů vlády: Andrej Babiš do 11 hodin – pracovní důvody, od 11 do 21 zahraniční cesta, Ivan Bednárik do 11 – pracovní důvody, Aleš Juchelka celý jednací den – pracovní důvody, Robert Plaga do 13 hodin – pracovní důvody, Martin Šebestyán celý jednací den – pracovní důvody, Jeroným Tejc do 11 hodin – pracovní důvody a Adam Vojtěch do 12.30 – pracovní důvody.

Než jsem to tady dočetl, tak mi naskočily další dvě omluvy: Taťána Malá celý jednací den – zdravotní důvody a Anežka Nedomová celý jednací den – osobní důvody. Těm, co mají zdravotní důvody, přeji brzké uzdravení. Další omluva: Jan Richter do 10 hodin – zdravotní důvody.

Dámy a pánové, v této chvíli se nacházíme v přerušené rozpravě. Teď by měl být na řadě Marian Jurečka, nicméně já mám tady pověření poslance k vystoupení se stanoviskem klubu, Ivan Bartoš.

To je míněno, pane poslanče, v této chvíli, teď hned, nebo to je obecně? (Poslanec Bartoš gestikuluje.) Dobře, takže Ivan Bartoš se stanoviskem klubu Pirátů. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji, já vám všem přeji dobré ráno. Kolegyně a kolegové, já bych si dovolil vystoupit se stanoviskem klubu Pirátů, které v té věci, proč byla schůze svolaná, se příliš nemění. Nicméně, jak včera vystupovali jednotliví členové a členky vlády, tak je i do toho našeho stanoviska zakomponováno několik reakcí na věci, které zde zazněly.

Jako první bych vypíchl důvod, proč byla tato schůze svolaná. Já jsem mohl sledovat vystoupení jednotlivých ministrů zde na plénu a potom číst jejich vyjádření na sociálních sítích, kde se objevila taková mantra o zdržování od práce a o tom, jak opozice tuto schůzi zdržuje. Když si přehrajeme včerejší den, který začal v 11 hodin vystoupením svolavatelů a následně vystoupením pana premiéra Babiše, tak jsme zde – a já to vládě nevyčítám – vlastně do 7 hodin do večera poslouchali vystoupení jednotlivých ministrů a ministryň vlády, kteří odpovídali na otázky, na které jsme se ale neptali, kteří hovořili o tom, co se vládě za těch 19... respektive 19 dní od důvěry a 30 nebo kolik dní svého fungování povedlo, ale na to se nikdo neptal.

Víte, legitimita svolání této schůze takto brzo po získání důvěry vlády podle mě spočívá v jedné věci. Když nějaký ministr udělá průšvih –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ se někde opije, dělá někde nějaký nepořádek, v době covidu bez roušky domlouvá kšefty v restauraci, která má být zavřená, a podobně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tak se většinou svolává mimořádná schůze, Sněmovna, respektive opozice tam toho ministra griluje, apeluje na jeho odvolání a to se většinou nestane, protože samozřejmě vládní koalice má ve Sněmovně většinu a takového ministra víceméně podrží, pokud tento sám nerezignuje, což se občas stane. Pamatujeme si reflexi z počátku minulého volebního období, například pana poslance Gazdíka, který prostě nehovořil do médií pravdu o svém stavu s panem Redlem na dovolené a odstoupil.

To ale není tento případ. Kdyby se jednalo o pochybení ministra ve věci, udělal nějaký průšvih, něco zamlčel, má nějakou korupční kauzu, pravděpodobně bychom jednali na mimořádné schůzi a všichni by volali pouze po odstoupení pana ministra Macinky. Akorát ten průšvih, který se stal, úplně tak nesouvisí s panem Macinkou, ale souvisí s Českou republikou jako s celkem. Proč? Protože vicepremiér České republiky – a já nebudu tady znova, už to tady zaznělo, citovat ty esemesky – staví zájem své strany, svého chráněnce nad zájmy České republiky a nad její bezpečnost. My jsme jako opoziční strana před těmi 19 dny logicky důvěru vládě nedali, přesto jsme přesvědčeni, že svolání této schůze je podstatné. Nemůžeme a myslím si, že to naši voliči potvrdí, nemůžeme mlčet k tomu, když zcela zásadní otázka... Teď opomeňme otázku veřejnoprávních médií, teď opomeňme – a já o tom budu chvilku potom mluvit, protože pan Babiš tady vystoupil i v otázkách svého střetu zájmů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ střet zájmů a další dílčí věci, které i za těch 30 dní lze této vládě vyčítat. Myslím si, že v současné době nebo respektive poslední tři roky je otázka bezpečnosti, pozice České republiky vůči našim zahraničním partnerům i pozice České republiky ohledně pomoci Ukrajině, naprosto zásadní. Když vicepremiér –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a to je podstatná část toho esemeskového šílenství –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ když vicepremiér osloví hlavu státu, jako zásadní důvod zmíní „když budu mít pana poslance Turka na Ministerstvu životního prostředí, všechno toto utichne“ a následně na tiskové konferenci, kde toto má všechno vysvětlit, ještě potvrdí tuto svoji flow, včetně přesahu do zahraniční politiky, to je ten problém. To je ten důvod, proč tady dnes jsme.

My jsme včera poslouchali vystoupení jednotlivých ministrů o tom, co se jim za tu dobu povedlo. Já jsem na začátku zmínil, že bych chtěl vypíchnout několik věcí. Poslouchal jsem pozorně nejen paní ministryni místního rozvoje, ale i další, tak bych udělal sčotku.

Myslím, že paní poslankyně – nebudu se obracet prostřednictvím pana předsedajícího, zaznamenal jsem to na jejích sociálních sítích – se včera fotila s takovým číslem, na kterém bylo napsáno 12 a u toho byl komentář: „Za 19 dní jsme připravili 12 zásadních legislativ.“ Já bych chtěl připomenout, že věci, které už tato Sněmovna schválila, byly schváleny ve spolupráci s opozicí. Někdy to skutečně byl průšvih, který se táhne dlouhou dobu, třeba tamhle nedotažený projekt eSeL, elektronické sbírky, který už měl platit v roce 2024. Teď se to překlápělo postupným náběhem do svého nového fungování, no a kdybychom si tady nepomohli, tak se můžeme na nějaké schvalování zákonů v České republice podle mě tak na rok vykašlat, protože ten systém nefunguje. Tak jsme se sešli, dohodli jsme, bum, devadesátka, už to lítá, máme odklad a navzájem jsme si vypomohli. Ale z těch velkých legislativ, a pokud něco beru, že byla nějaká velká legislativa, tak jsme zatím projednali novelu stavebního zákona, který byl podán poslaneckým návrhem a jsme po prvním čtení, takže co se týče legislativní práce, tak z mé strany asi nenáleží vládě ani nějaká extra kritika – kromě procesů, jakým se sem dostávají zákony, viz stavební zákon – ale není co slavit, není nad čím brečet. Toliko k legislativní práci.

My jsme podali, myslím, že šest komplexních návrhů zákonů. Pět z nich nebo šest už je nahráno ve sněmovním systému. Na šestý čekáme na vyjádření vlády, což je taky zajímavá věc. Když něco podávají poslanci ANO, tak vláda projedná na svém jednání ty návrhy okamžitě, bez třeba i mezirezortního připomínkového řízení, viz ten poměrně komplexní stavební zákon, zatímco když opozice podá nějaký velmi drobný návrh, tak to vláda pošle do mezirezortu a čeká se. My jsme předložili... Za těch 90 dní nebo 100 dní od voleb jsme předložili šest zákonů, ale o tom se nebavím.

Bavme se o tom, co skutečně má dopady v tuto chvíli na Českou republiku. Otázku bezpečnosti, kvůli které vlastně tahleta schůze je, si nechám ještě na konec, protože to bylo původní stanovisko klubu Pirátů, než začali vystupovat jednotliví ministři.

Já bych tedy zmínil asi čtyři základní věci, které tady zazněly a které podle mě nejsou úplně pravda. Já si pamatuju kampaň hnutí ANO – ostatně není to tak dávno, kdy proběhly volby – kdy nám bylo všem sdělováno, i voličům – a ANO získalo velké procento ve volbách – jak je tato země na pokraji bankrotu, zbídačená, rozvrácená, prakticky v troskách. Nevím, jestli paní Schillerová, kterou tedy citovala nějaká média, skutečně řekla nebo hovořila o spálené zemi, nicméně to velmi ostře kontrastuje s tím, co zaznělo na volebním sjezdu hnutí ANO, kde svou pozici překvapivě obhájil Andrej Babiš, kde hovořila o tom, že naše země je ve výborné ekonomické kondici. Já jsem za to rád. V takové chvíli mi ovšem nedává smysl, že deficit státního rozpočtu – což mimo jiné tady se divím, že koaličním Motoristům nevstávají vlasy hrůzou na hlavě – tak navržený deficit pro příští rok je vyšší, než byl původní navržený deficit ministra Stanjury. Budiž mu přáno v Opavě nebo kde bydlí, už tady s námi ve Sněmovně není. Já bych nerad porušoval etický kodex, který tady zmínila paní Válková, a hovořil o bývalých poslancích nějak ve zlém. My jsme zrovna velcí kamarádi nebyli, nicméně ačkoliv naše ekonomika je údajně v suprovém stavu, schodek míří k hranici 310 miliard, což je zvláštní, protože zatímco ministr Stanjura nezvládl v posledním roce vyčerpat, respektive načerpat, evropské dotace, proplacení vůči schodku státního rozpočtu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ což jenom připomenu, že za mé tři roky na Ministerstvu místního rozvoje, které je koordinátor, jsme vždycky měli to plnění kasy k 98 procentům, takže jsme tam neměli schodky způsobené špatným čerpáním dotací –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tak paní Schillerové, myslím, že už včera, problikl Národní plán obnovy. Přijdou nějaké desítky miliard za minulé období, kde tam to šlo do deficitu a tady to jsou příjmy navíc, takže se bavíme o tom, že nějakých 40, 50 miliard by mělo dotéct z evropských zdrojů. I přesto je navrhovaný schodek 310 miliard, a to dokonce i přesto, když se podíváte na data Ministerstva místního rozvoje, že se očekává a v tuto chvíli ekonomika České republiky roste. Není to úplně pravidlo v eurozóně. Možná by stálo za to zmínit, že ekonomika České republiky roste, protože významným tahounem je stavebnictví, včetně výstavby bytů, byť velcí developeři teď zastavili projekty, protože stavební práce jsou příliš drahé, materiál je příliš drahý, a jim tím pádem zisky, které mohou mít, nejsou tak velké, ale je to stavebnictví, které táhne ekonomiku této země, takže počítáme s vyšším výběrem daní, a to o dalších zhruba 20 miliard.

Moje první výhrada. Vystupovala tady ministryně financí. Ačkoliv tato vláda tvrdí, jak myslí na rozpočet, jak nechce zadlužovat Českou republiku – na minulou vládu se v tom kumulativním nasčítání, na ten schodek za čtyři roky, tady nadává – ale sama vytváří vyšší schodek, než byl plánovaný. Co mě na tom mrzí – já jsem zmínil, že tato schůze je kvůli bezpečnosti České republiky a chování ministra Macinky – že rozpočet obrany, který by měl být podle nás jako jeden z nejdůležitějších v této složité situaci, je krácen oproti původnímu návrhu o 21 miliard. Pan ministr Zůna tady není. Myslím, že by slzu v oku zamáčkl, a to nehovořím o jednotlivých bezpečnostních službách České republiky, to nehovořím o kybernetické bezpečnosti. Ale je tady pan zmocněnec Králíček, určitě v debatě o rozpočtu v něm najdu partnera, který mi pomůže přesvědčit paní ministryni Schillerovou, aby organizace, jako je NÚKIB a další, nebyly kráceny oproti návrhu svého rozpočtu, když je na ně kladen stále větší a větší důraz.

U té armády, mně se líbilo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ já jsem to tady na plénu pochválil –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ programovém prohlášení vlády Andreje Babiše, konkrétně ta část obrany. Jsou tam ale věci, které pokud armáda ty peníze nebude mít – zejména ty nové projekty, o kterých se teď občas proslýchá, že se nebudou rozjíždět – tak by mě zajímalo, za jaké peníze chceme budovat protidronovou obranu nebo nakupovat vybavení armády, které nás má bránit proti případnému útoku raket na území České republiky a další. Extrémní schodek i přesto, že zhruba 70 miliard by mohlo přitéct do státního rozpočtu velmi záhy. První peníze z Národního plánu obnovy už do Čech dorazily –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ta částka je v eurech, já si to můžu dohledat, ale nechci vás zdržovat – a obrana minus 21 miliard. To si myslím, že je výsledek této vlády 30 dní od jejího fungování, 19 dní od udělení důvěry.

Druhá věc, která si myslím, že je skandální, to je střet zájmů. Ono už je to jako nějaká mantra, jo? Střet zájmů, střet zájmů. Ono se to... Ten pojem se dost vyprazdňuje, ale řekněme si aspoň to, co se týkalo premiéra a co premiér Andrej Babiš, který usiloval o premiérský post... Bylo pravděpodobné, že ANO ve volbách získá procenta na to, aby Andrej Babiš mohl usilovat o post premiéra. To se taky stalo. Za jakých podmínek a za jakou cenu, viz spolupráce s Motoristy a s SPD, to můžeme o tom diskutovat, ale Andrej Babiš jasně řekl, že svůj střet zájmů vyřeší.

Pan prezident po něm požadoval, aby sdělil jak, což Andrej Babiš v té jednosměrné komunikaci, která je této vládě poměrně blízká, odpálil na svých sociálních sítích. Řekl, že zřídí nějaký fond. Použil takovou trochu mediální zkratku, ono v podstatě, tak jak to popisoval, se jedná spíše o dědický fond. Mimo jiné podle informací, které byly včera prezentovány na dvou serverech, přebírají to teď další média – myslím si, že se o tom dneska ještě budeme bavit – tak ani nastavení toho fondu, do kterého Agrofert vkládá podle zakládacích listin, nehovoří nic o tom, že by to bylo nastálo. Prakticky ten fond by přešel pod jeho rodinu – možná teď pan premiér, až se vrátí od pana prezidenta, toto vysvětlí – po tom, co Andrej Babiš skončí ve vládě, což je trošku jiný příběh, než Andrej Babiš vykládal národu, lidem a panu prezidentovi, a rozhodně to nebrání tomu, aby Andrej Babiš činil kroky, které budou v tomto volebním období pro firmy v holdingu Agrofert, ale třeba i SynBiol a další, výhodné. Ostatně první kroky už se staly. Bylo to tady několikrát zmiňováno. Z těch faktických je to navýšení těch fondů, které jsou určeny pro největší agrokoncerny, z kterých historicky Agrofert čerpal peníze, o těch 250 milionů. Pro ty, co se jim špatně počítá, 250 milionů, tak je to čtvrt miliardy. Pak si můžeme říct, co za čtvrt miliardy se dá použít.

Ale jsou to i další kroky, které se staly, ne které se teprv stanou. Jsou to kroky, kdy vláda – což může být lidskému uchu milé – hovoří o tom, že zlevnila ceny energií. Ani o korunu, energie stojí stále stejně. Tato vláda se rozhodla převzít na sebe část plateb, které máme my, ale i velké chemické závody Andreje Babiše na svých fakturách, a tuto uhradit z peněz nás všech občanů. Já nevím, jestli nakonec ta částka je 17 miliard. Tohle číslo zaznívalo. Kdyby vláda tohle neudělala, tak může dát 14 miliard třeba do programu dostupného nájemního bydlení. Ty peníze jsou stejně peníze těchto občanů, ty vláda nevygenerovala, i když paní ministryně chce vydávat nějaké dluhopisy, tak možná si nějaké peníze přegeneruje, takže i v těchto opatřeních, která už se stala, což je jakési odpuštění zhruba 17 miliard v celku, tak to zase míří na firmy, které jsou v holdingu Agrofert. Já neříkám, že nejsou i jiné firmy energeticky náročné, ať je to oblast ocelářství, slévárenství a další, ale chemické závody Andreje Babiše v Ústí a řada dalších v Ústeckém kraji a řada dalších z tohoto velmi benefituje.

Já bych mohl takhle pokračovat. Ono to je v programovém prohlášení vlády, ale ty věci se ještě nestaly. Jak bude pokračovat dál ta věc ve střetu zájmů? My jsme se obrátili na Evropskou komisi. Já si připadám v takovém déjà vu – možná v případě Andreje v takovém déjà vúdú – k roku 2019, kdy začal platit přísnější zákon o střetu zájmů, který samozřejmě pokrýval v tu chvíli tu strukturu, v které Andrej Babiš – to není žádný lex Babiš, to je evropské nařízení závazné pro všechny země – tu strukturu, ve které Andrej Babiš byl. Ono zmáčknul úředníky, kteří to dva roky kryli a ty dotace vypláceli. Někteří nevypláceli. Já jsem byl v neděli na demonstraci se Zdeňkem Hřibem, s Olgou Richterovou, vystupoval tam již bývalý úředník, kterého tady vyrazila paní ministryně místního rozvoje obratem, Leo Steiner, který rozkryl třeba ROP Severozápad. To byl jeden z lidí, který na fondu odmítl vyplácet dotace v rozporu se zákonem, tak byl odejit. U mě se potom stal náměstkem, potažmo vrchním ředitelem, a mé ministerstvo, protože jsem na těch úřednících neklečel a nedával jsem jim žádný notičky, začalo vymáhat jednotlivé dotace po těch, kterým Andrej Babiš, respektive Agrofert a jeho manažeři lhali v těch různých pseudodůkazech o tom, že Andrej Babiš není konečným beneficientem, ten, kdo nakonec má z Agrofertu profit. Andrej Babiš to sám potvrdil vlastně těsně před volbami, když si ten Agrofert vlastně z těch svěřenských fondů sám vyňal, tím potvrdil, že vlastně celou dobu, co toto řešení prezentoval jako to řešení střetu zájmů, nebylo platné, že on je konečným beneficientem, tudíž vše, co bylo dobré pro Agrofert, což podle zákona o veřejných zakázkách a ohledně přidělování dotací se bavíme o celkové sumě zhruba 20 miliard v tom období, kdy Andrej Babiš byl ve střetu zájmů, tak to vlastně bylo dobré pro Agrofert, ve finálním efektu z toho měl Andrej Babiš profit.

Tím se dostáváme vlastně k poslední věci, kterou bych v tomhletom chtěl vypíchnout. My jsme kvůli tomu jako Piráti v roce 2021 prosadili několik zákonů, které chtěla Evropská unie a které Andrej Babiš usilovně dva roky blokoval, když byl premiérem v tom období vlastně druhé Babišovy vlády, což byla třeba evidence konečných vlastníků a spousty dalších, včetně střetu zájmů, který potom Jakubu Michálkovi shodil Ústavní soud. To je taková pikoška, já si dovolím odbočit. Rozhodujícím hlasem toho pana soudce, kterého si potom Eva Decroix vzala, aby šetřil tu bitcoinovou kauzu, on ji tam šetřil a oni ho potom vyhodili, ale byl to tenhleten pan soudce, což bylo jeho poslední rozhodnutí. Tím shodil Babišův střet zájmů, no a pak šel to investigovat tu bitcoinovou kauzu, a jak dopadl, to víme. Nedopadl valně. Stálo to sice stát nějaké peníze na jeho apanáži, ale zatímco zafungoval na Ústavním soudu asi nějak, byl to rozhodující hlas, tak tady evidentně vlastně taky zafungoval, ale je to jen taková odbočka.

Každopádně, každopádně my jsme v tom udělali ty potřebné kroky, vymáhali jsme ty peníze a Andrej Babiš v roce 2020 a 2019 vystupoval... Byla i řada poslanců, kteří zde s námi sedí, zastavovala je vždycky Česká televize a ten váš oblíbený pořad Reportéři a další u toho vchodu tady do klubu hnutí ANO ve Sněmovní ulici a ptali se: Tak je ten Andrej Babiš, je váš předseda ve střetu zájmů? Vy jste říkali: Zákony v České republice vykládají jenom soudy. Tak my máme už sedm rozhodnutí soudu, ono to postupně narůstá, že Agrofert nesměl pobírat dotace, dokonce ani soutěžit ty veřejné zakázky, přesto se všichni tváříme, že se toto nestalo, takže dokonce byl naplněn i ten požadavek Andreje Babiše, že zákony vykládají v České republice soudy.

Tak jak jsem teď viděl vyjádření pana Šebestyána –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ já jsem ho včera poslouchal –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tak to vypadá, že si to kolečko v roce 2019 úplně celé zopakujeme, což je trošku paradox, protože tady za SPD –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a já se divím, že to Motoristům nevadí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ministr pan Šebestyán, to byl ten, který si od firmy PORTOS, tenkrát Češka a Smutný, akorát jeden z těch spoluzakladatelů této advokátní kanceláře zesnul, tak teď se ta společnost jmenuje PORTOS. Ti psali ty pinklé posudky pro jednotlivá Babišova ministerstva, na základě kterých se vlastně vyplácely ty dotace. Mě trošku překvapilo, když si je pak Marek Výborný vzal na nějaké třeba audity digitalizace stavebního řízení, a když nám v noci volali, že když na ně budeme hodní a nebudeme vyzdvihovat tuto jejich temnou minulost, tak ty audity klidně změní. Konkrétně volali Januši Konečnému, my jsme to dali na policii, protože mi přijde absurdní, aby se to stalo. Tak tento PORTOS, asi ve spolupráci tady s panem Šebestyánem, vlastně kryl, kryl to vyplácení ještě na fondu. Pak přišla vláda Petra Fialy, pan Šebestyán otočil, vlastně vydal nějaká stanoviska, že tedy ty peníze jest potřeba vydávat. Pak se dlouho nic nedělo a najednou pup, vyskočí pan Šebestyán, že bude tedy ministr zemědělství a už se to zase zaseklo. Už se údajně ztratily všechny ty dokumenty a tady včera od pana ministra zaznívá, jak se na tom bude muset pracovat, že zadává audit. Tak já doufám, že nezadává audit PORTOSu à la Češka, Smutný, kteří se podíleli na těhletěch posudcích. Je to veřejně známá informace. Závěry těchto právních posudků vlastně rozložily ty závěry soudů, které potvrdily střet zájmů.

Proto si myslím, že bychom měli probrat protikorupční balíček. Včera zde vystupoval pan poslanec – a opět ještě nejsem zběhlý v nových tvářích – večer a říkal: Věřím, že jsme protikorupční hnutí, věřím, že to myslíme dobře. Já jsem se zejména chytil té otázky, té protikorupčnosti, tak pojďme schválit ten protikorupční balíček, který ve spoustě věcí, například k financování politických stran – tady včera zaznívalo, peníze z Kypru a další – který spoustu těchletěch věcí rozsekne.

Dostávám se k předposlednímu bodu. Já jsem pozorně poslouchal paní ministryni pro místní rozvoj, neboť sám jsem byl tři roky ministrem pro místní rozvoj. Jenom chci zdůraznit, to je oblíbené ministerstvo hnutí ANO. Ono ho mělo ve vládě Andreje Babiše, ve vládě pana Sobotky. Zdeněk Hřib tady lovil v hlavě. Já si myslím, že jedna z ministryní byla paní Jourová, než odešla do Evropské komise, vlastně jedna z prvních ministryní za hnutí ANO na tomto ministerstvu. Kdo neví, tak se tam může jít podívat, tam je taková ta plejáda fotek, podle kterých se dá naměřit, kdo, kdy, v kterém období byl ministrem.

Začala zde hovořit o bydlení. Já musím říct, já jsem byl oponentem jako předseda výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Kláry Dostálové a v řadě věcí jsme našli společnou řeč a spolupracovali jsme, ale v tom, jak Česká republika přistupuje k cenám bydlení, k řešení bydlení na Ministerstvu místního rozvoje, jsem již tenkrát označil za tristní. Není to nějaká politická hra, ta data hovořila jasně. Za čtyři roky Kláry Dostálové s podporou ministerstva místního rozvoje a – zdůrazňuju – dotací, my děláme úvěry, podpořila zhruba vznik zhruba 300 bytů sociálních. Proč tak málo? No, protože nastavení těch programů, kde vznikaly pouze sociální byty za podmínek, že když nemáte sociální případy, tak máte byty, které bohužel nemůžete nijak použít, protože mohou být použity pouze pro sociální případy, tak ty peníze vracíte, prostě o to nebyl zájem. Už předchozí vláda premiéra Sobotky, kde byl Andrej Babiš, se pokoušela schválit zákon, který se tenkrát jmenoval sociální bydlení. My jsme ještě jako nesněmovní strana na tomhletom pracovali. Tam byla tenkrát paní poslankyně Maxová, ta skončila v Evropském parlamentu, nepodařilo se. Klára Dostálová se o to pokusila taky. Nepodařilo se přes odpor obcí. Proč? Protože tam byla mandatorní povinnost stavět sociální byty.

Když jsme přišli na ministerstvo, viděli jsme, že žádné programy na výstavbu dostupného bydlení nejsou a jediný program, s kterým se tady prsila Klára Dostálová – teď jsem to nemyslel nijak zle – s kterým Klára Dostálová tady vystupovala a chodila s tím obrázkem, tak byly výhodné půjčky na opravu nebo pořízení vlastní nemovitosti nebo družstevního podílu – a teď prosím – bez finančního testu, takže vy můžete mít klidně příjem, to je 200 000 jako rodina, nějaký střední management nebo nějaký dobrý ajťák, tester, a vy jste si mohli na ministerstvu vyzvednout glejt na výhodnou půjčku na to, abyste si koupili nebo opravili nemovitost. V tom se protočilo, abych nekecal, asi 7 miliard. No, tak to jo, já bych do toho taky šel, kdybych prostě s libovolným příjmem si mohl přijít na Ministerstvo místního rozvoje a skrze fond si vytahovat ze státu takhle peníze. Deklarované „my jsme na dostupné bydlení tady dávali takové a takové miliardy“, ty peníze byly furt vycuclé, protože prostě ministerstvo se chovalo jako banka a pomáhalo jednotlivcům. My jsme řekli, že to je blbost. Předělali jsme ty programy na ty sociální byty a začali jsme řešit dostupné nájemní bydlení, tedy ne pouze pro lidi, kteří už ztratili domov nebo jsou nízkopříjmoví nebo mají nějaké problémy, ale byty pro střední třídu, potřebná povolání a další.

Tady odskočím k prvnímu vystoupení Andreje Babiše. On furt tvrdí, že je ekonom a jak tomu rozumí. Já vím, že vystudoval ekonomickou školu někdy, jo? Ale jak jinak si představuje státní podporu dostupného bydlení, pokud se tedy o tom bavíme, když ne dotačně, což my jsme takto neudělali, ale to, že stát poskytuje výhodné úvěry, a ne jednotlivcům, kteří berou třeba 200 000 jako rodina, ale obcím, aby obce i v místě, kde se to nevyplatí, si mohly připravit projekty.

Mimo jiné na to jsem z Evropské unie v Národním plánu obnovy udělal balíček za 640 milionů, za které si města a obce po celé České republice připravily ty projekty dostupného bydlení, jo? Návrhy, udělaly architektonickou soutěž, připravily prostě ty projekty do úrovně plánů způsobu financování. Pak jsme zřídili osm regionálních center, protože ne každá vesnice nebo město jsou schopné vůbec s tím aparátem, když máte starostu, náměstka, vůbec ten projekt zmanažovat. To není sranda, postavit bytové domy. Je tady spousta starostů s malým S – Starostů s velkým S tady moc není, ale neberte to zle, dneska oni přijdou, ti lidi, až se bude hlasovat (S úsměvem.) – tak můžou potvrdit, že to není jednoduché a že ty projekty potřebovali.

Já se můžu asi vyjádřit i k minulé vládě. Já jsem byl poměrně nešťastný, tak jak to bačoval bývalý pan ministr Stanjura, který... Ty peníze samozřejmě z Evropské unie se mu hodily, za ty reformy, ale pak ty peníze na to dostupné bydlení nedal. Minulá vláda na jaře loňského roku příjem žádostí zastavila s tím, že ty žádosti po prázdninách obnoví. Pak už se nestalo tohleto. Mezitím ty žádosti, co mají obce připraveny, dosáhly celkového objemu investic 60 miliard, a abychom toto mohli spustit, takto masivní investice do výstavby dostupného nájemního bydlení, tak to potřebujeme takzvaně pocukrovat ze státního rozpočtu, protože určitá část, zejména v rozdílu vlastně toho výhodného úvěru, prostě je hrazena jistým dotačním mechanismem. Říká se tomu chytré finanční nástroje, hlavní je tedy ten úvěr, který ty peníze vrací do státního rozpočtu – nikoliv do fondu, to byla další podmínka ministra Stanjury, aby tohleto spustil – a vláda tyto programy nenastartovala.

Budu rád, až se budeme bavit o rozpočtu – já jsem zmínil 21 miliard armádě proti původnímu návrhu – aby se i v oblasti podpory bydlení – doufám, že se paní ministryně s námi o tom bude bavit i třeba na odborné úrovni, nejen že si ji máme odchytnout někde na plénu, to mi přijde v tomhletom komplexním problému dost nedůstojné, to není na rychlé popovídání u kávy – aby tyhle ty programy nastartovala. On je tady zhejtil Andrej Babiš, nicméně my jsme tyhle programy vyjednali s Evropskou komisí, která nejenže je velmi přísná na podmínky možnosti financování dostupného bydlení, protože přece jenom významná část segmentu bydlení je komerční sektor, do kterého stát svou politikou zasahuje, ale kontroluje i tu finanční efektivitu těch nástrojů, tak já doufám, že Andrej Babiš tady hovořil pouze z neznalosti a že paní ministryně naopak bude shánět ty peníze právě do těchhle už připravených projektů, protože stejně jako ve věci dopravních staveb, pokud máte rozjetý projekt a nemáte k němu financování, tak ten projekt stojí a ty stavby se potom v čase zdražují. To si myslím, že by nikdo nechtěl.

Já bych poprosil, jestli si tamhle můžu dojít pro čaj? Hned jsem zpět. (Řečník na chvíli opouští řečnický pult.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane poslanče, možná jste mohl poprosit někoho ze svých kolegů – jste dobrý tým – aby vám ho podal.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Mohl jsem, mohl jsem. Já jsem nechtěl... Tamhle se něco diskutuje. Pardon, omlouvám se za přerušení.

Druhá věc, která tady zazněla od paní ministryně – a to mě mrzí úplně nejvíc – je ta diskuse o tom zákonu o dostupném bydlení. Ono to nebylo lehké s kolegy z ODS ve vládě prosadit. Já teď nebudu říkat, proč si myslím, že názor některých kolegů z ODS, i ministrů, byl v této věci, řekněme, zkreslený, ale spousta politiků z ODS například z Ústeckého kraje naopak tento zákon vítala. Řešili jsme to tady s bývalým hejtmanem panem Schrekem a s dalšími.

Proč jsem si šel pro čaj? Abych se napil a abych si vyzvedl ještě tuhle ceduli, tak já se přiznám. (Ukazuje materiál.) Iniciativa Platformy pro sociální bydlení ve věci tohohletoho zákona dokonce dostala – je to poprvé, co ta cena míří do České republiky – prestižní cenu Word Habitat Awards 2026. Je to pro práci iniciativy pro sociální bydlení, ale i za podporu a vznik zákona o dostupném bydlení.

Mně furt přijde, že paní ministryni někdo o tom zákonu krátce vyprávěl, ale nevyprávěl jí o těch mechanikách a jak fungují. Skutečně to, že máme v České republice 150 000 lidí, možná i více, kteří fakt nemají domov, bydlí v nějakých sociálních bytech nebo někde na ubytovnách, to je problém, který Českou republiku stojí pár miliard ročně. Ta data, která jsme měli – a ta vlastně vznikala ještě za minulé vlády Andreje Babiše – se hned po volbách v roce 2021 probírala v Senátu. Všichni odborníci, kteří se zabývají problematikou bydlení, potvrdili pravost těch dat. Jednalo se o velmi konzervativní odhad. Nedělalo se tam nějaké „nebydlíš, tak nepracuješ“, prostě fuzzy logic odhady nákladů, ale skutečně náklady na neřešení situace krize bydlení. Kromě toho, že to je pro lidi samozřejmě diskomfortní, když nemáte kde bydlet, klesá porodnost a další věci, tak hovořili o tom, že neřešení toho problému je pro Českou republiku velmi drahé a naopak zainvestovat do toho, aby se lidé nepropadali do té skupiny těch 150 000 lidí, kteří již byt ztratili, je pro ekonomiku České republiky výhodné. Ta pozitivní bilance během prvního roku plného fungování zákona je zhruba 4 miliardy korun.

To není zákon o sociálním bydlení. Zákon o sociálním bydlení říká jednoduše: Splňujete podmínky A, B, C, máte nárok na sociální byt a na nějakou péči. Na to jsme úplně zákon nepotřebovali. První zákon, který vznikal ještě z pera ANO ve spolupráci se sociálními demokraty, byl: obce musí stavět sociální bydlení, každé bydlení, které postavíte ve své obci, musí z 25 procent – nebo kolika byl ten původní návrh – být sociální. Ale tenhleten zákon tohle neřeší. Ten zákon má několik zásadních pilířů, které paní ministryně tady buď nezmínila, anebo úplně popřela. Když už máte někde problém s nedostupnosti bydlení, když se vám může stát třeba i to, že na nějakém sídláku v Praze majitel třeba nějakých těch house of flats, nějakých paneláků, prostě plošně zvedne nájem a ty rodiny, které tam do té doby bydlí, jsou na nějaké hraně, ani by nemusely řešit třeba nějaký dávkový systém, tak prostě najednou významná část těch lidí nebude schopna uhradit tu částku za bydlení. Kdyby to byli, řekněme, lidé středního věku, mladí lidé, OK. Řeknete si: Půjdou na Sreality, naťukají si tam „Krč, nájem“ a podívají se, jestli tam není něco levnějšího, což ne tak vždycky se úplně stane, ne každý to umí a ne každý v danou chvíli ví, že například pro složení kauce si může rodina, která má normální příjmy a dostane se do takovéhle tísně, požádat o pomoc v hmotné nouzi právě na úhradu toho stěhování a složení těch dvou nájmů. Kde se to ten člověk může dozvědět? No, buďto z marketingu, což je pro řadu lidí v politice sprosté slovo, ale když máte nějaký produkt, který má pomáhat lidem, tak sakra taky ti lidi se to musí nějak dozvědět – tak můžou o tom mluvit ministři, ale vy jim to musíte dát vědět – anebo skrze ta kontaktní centra pro bydlení, což v tuhletu chvíli funguje v řadě obcí. Myslím, že Jihlava má kontaktní centrum, Liberec má kontraktní centrum. Jsou přetížená a není to klasická sociální péče. Vy tam nejdete řešit, že dítě propadá ve škole nebo že máte nějaké další problémy, které jsou poměrně komplexní, kdy ten jeden sociální pracovník dokáže pracovat třeba s nějakým omezeným počtem lidí, ale vy řešíte úplně jednoduchou věc: Mám problém udržet si bydlení, co mám dělat, přestěhovat se, získat nějakou podporu, najít to vůbec na tom Sreality, jak má vypadat nějaká smlouva a podobně.

Tenhle ten pilíř, ten preventivní pilíř v obcích s rozšířenou působností, které se na to připravovaly, paní ministryně úplně popřela. Fakt není zásadní pomáhat tam, kde ten problém je. Důležité je předcházet tomu problému, což ten zákon umožňoval.

Pak ještě je jedna věc, která si myslím, že tady zazněla. Já jsem to řešil s Klárou Dostálovou. Ten zákon samozřejmě nepodporuje žádné obchodníky s chudobou. Pokud se někdo rozhodne... My jsme vycházeli poměrně z širokého průzkumu a já jsem se setkal i s významnými majiteli bytů – ne jednoho, dvou, ale prostě celé řádky bytů – tak možnost vložit svůj byt do toho kvazibytového fondu... Mimo jiné, myslím, že má svůj panelákový byt tamhle předseda Hřib, prostřednictvím pana předsedajícího, tak ho má v té pražské realitce nebo jak se jmenuje ta agentura, bydlí tam nějaká paní s děckem. (Poslanec Hřib gestikuluje z místa.) Možnost vložit ten svůj... Ukazoval čtyři, tak nevím, jestli čtyři byty nebo čtyři děti, prostřednictvím pana předsedajícího. Možnost vložit ten byt do tohohletoho fondu by řada lidí uvítala. Proč? Přijde jim... Spousta lidí nepronajímá byt, protože ten byt se zhodnotí sám o sobě – Praha 2, 3 – 12, 13 procent inflace cen nemovitostí, tak než se někde starat o nějakého nájemníka, tak když to udělá 13 procent, to je víc než většina spořicích fondů. Ty dělají tak 3, 4 procenta. Je to asi jedna z nejlepších investic. Proč by pronajímali? Ale kdyby byla tato možnost použít vlastně to město nebo agenturu jako jakési proxy a najít tam nájemníka, za kterého ten stát drží garance – ale ze spousty dat máme jasná čísla, třeba Housing First v Brně, že ti lidé platí nájmy a udržitelnost toho bydlení je poměrně vysoká – tak že by toto využili. Ten zákon nestaví žádné byty, to staví ty programy. Ten zákon umožňuje zapojit již existující byty zpátky na trh. Myslím si, že o těch obchodnících s chudobou je to velmi lichý argument, protože přijmout ten byt do takového fondu, kdy víte, jaká je cena pronájmu, je to vyjednávání města nebo respektive toho, kdo to má ve městě ve správě, a toho, co ten byt vloží.

Kontrola kvality toho bydlení... Já jsem byl v Předlicích, ve spoustě... nejen v Předlicích, v Ústí, ve Vanďáku (Varnsdorfu?), ve spoustě lokalit, kde lidi bydlí za nájem, který je adekvátní v Praze, v bytě, kde si topí elektrickou troubou, protože tam není topení, za 15 000, kde je jedna místnost. Smutné je, že spousta zvolených politiků třeba v Ústeckém kraji aktivně na tom obchodu s chudobou participuje. Oni jsou členy těch různých družstev, která ty byty poskytují. Ještě si hrajou na nějaké filantropy. Tady byl expert tady na to pan poslanec Volný, že? A další tady ti elévové, o kterých tedy podle kodexu už nesmím mluvit. I zákon řeší to, aby se do toho bytového fondu nedostávali tady ti lidi, kteří prostě parazitujou na neštěstí druhých. To je ten zákon. Já jsem zvědavý, jaká bude tedy ta novela, kterou ministerstvo místního rozvoje připravuje.

Jenom bych chtěl zmínit jednu věc. Evropská unie při koncepci Národního plánu obnovy tvrdě dbala na to, aby to nebyly pouze nákupy věcí, aby to nebyly vouchery na počítače, byť ministr Síkela pár peněz takhle rozpustil, ale aby za to bylo něco, co je trvalé. Zákon o podpoře bydlení byla podmínka Evropské unie, aby vůbec uvolnila těch 640 milionů na ty projekty obcím, aby notifikovaly. Jestli si myslím, že se něco fakt povedlo, jsme čtvrtá země v Evropě, která může investovat veřejné peníze do výstavby bydlení pro lidi dostupného, nájemního, nikoliv komerčního rezidenčního bydlení. Tak to byla podmínka. Dokonce ministr Stanjura juchal, že ten zákon jsme dodali dřív, protože reforma stojí práci úředníků, čas projednávání ve Sněmovně, ale odšpuntovává ty jednotlivé peníze z EU, takže za ten zákon jsme dostali nějaké 3 miliardy už z těch peněz a pak přišlo dalších 10. To, že se ta reforma zruší, jak zaznívalo od řady politiků, ono to tak úplně za a) nejde, za b) bychom museli vracet ty peníze, peníze, které už se zainvestovaly, a za třetí Evropská komise tento zákon označovala za zlomový, proto nám ty peníze v Národním plánu obnovy dala. Dokonce když se podíváte na kritiku i OSN vůči České republice, tak to vždycky byla kritika směrem, že neřešíme problematiku sociálního, dostupného bydlení. My jsme tohleto rozjeli. Byty nerostou jako hřiby po dešti a řada těch projektů s bydlením – ať už ve Zlíně, náš radní Robenek a další – stojí. 5 000 bytů za dva a půl roku navíc asi k 32 000 ročně. V tom je potřeba pokračovat. Proto mě nepřekvapuje vystoupení Andreje Babiše, který si tady hrál na ekonoma, a trochu mě mrzí vystoupení paní ministryně, které z velké části mířilo na kritiku tohohle zákona.

No a poslední věc, kterou bych chtěl zmínit – a tím se vracím na začátek svého projevu – je otázka bezpečnosti České republiky. My jsme bezpečnost České republiky dlouhou dobu brali jako garantovanou, jako věc, která nás moc nestojí, kvůli které ani nemusíme plnit naše závazky 2 procent vůči Severoatlantické alianci. My tedy neplníme ani naše závazky vůči OSN. V takových těch programech, které naopak předcházejí těm válečným konfliktům nebo třeba řeší tu poválečnou situaci v těch peacekeeping programmes... To jsem zvědavý, kolik peněz tahle vláda skrze ministra zahraničí Macinku dá. Často to dělají velké nadnárodní neziskové organizace, právě ten peacekeeping, to udržování, když tam nejsou už ti vojáci, aby se to v tom regionu nemlelo, aby tam nepili nějaký Rajec kvůli tomu, že tam třeba není voda nebo že tam nefunguje infrastruktura. Ale myslím si, že bezpečnost by měla být alfou a omegou politiky, nehledě na to, jestli jsme v koalici, nebo v opozici.

Já jsem přesvědčený kvůli skladbě současné vlády a tomu, co musí premiér Babiš podstupovat, ať už je to kvůli nějaké stabilitě vlády jako celku, nebo to může být ta otázka jeho budoucího vydávání k soudu, což má tedy společné s Tomiem Okamurou... Ten to ještě tak daleko nedotáhl, ten je zatím v té fázi A. To není, už jsou... Tak jestli to je ta cena, kterou teď platíme... Ale ty SMS, které psal pan Macinka prostřednictvím tedy hradní kanceláře, tak si zahrává s tou bezpečností, jo? I ty zmiňované bitevníky L-159. Jestli jste... Já nebudu řešit, jestli paní Černochová říkala to, nebo někdo, ale jestli jste četli i nová zjištění týdeníku Respekt – dneska ten článek vyšel, já jsem tedy zatím se k němu úplně nedostal, prošel jsem ho jenom velmi rychle – tak i samotní piloti hovoří: Nemáme náhradní díly, nemá na tom kdo trénovat. Ta zbytnost pro odprodej těch L-stopadesátdevítek jde nahoru. Pan Macinka víceméně postavil tyhlety bitevníky – tady... pan Turek tady není, tak se na něj nebudu teď obracet ani prostřednictvím předsedajícího, ani si z toho dělat legraci – ale postavil na úroveň tady fleku pro pana Turka. Když bude Turek na MŽP, tak budou bitevníky, tak bude tohle, tohle. Pak přitvrdil v té své tiskové konferenci, kde ještě řekl, že pokud prezident nebude kooperovat, tak bude mít domácí vězení, nikam nebude jezdit ani na summit NATO.

No a tak bych mohl pokračovat. Já jsem rád, že pan Zůna někdy vystoupí, byť se opře raději o předchozí rozhodnutí Sněmovny, že Rusko tedy je agresor, tak že vlastně cituje a nemusí říkat ten zjevný fakt, tak nějakým způsobem to držíme. Ale přijde mi nedůstojné vlády České republiky, premiéra i ministra zahraničí, že tady pan Turek je důležitější než bezpečnost Ukrajiny a bezpečnost Evropy, protože jestli stačí slovo pana Macinky, což on takhle flexil v té své esemesce – „flexil“ tamhle zetka řeknete (Obrací se k pravé části sálu.) – machroval v té esemesce, jak stačí promluvit s Okamurou, tohle, tohle a všechno pojede, tak je to ostuda, a proto tady stojíme, když se nějaké tady osobní potřeby a touhy nějakých stranických kolegů dostávají nad zájmy České republiky, nad zájmy Evropy, nad zájem pomoct napadené zemi, ve věci, kterou Česká republika – zdůrazňuju – nepotřebuje. To si myslím, že je skandální.

Proto zde byl apel na pana premiéra – já jsem zvědavý, s čím přijde od pana prezidenta – na to, aby jasně řekl, kdo bude Českou republiku zastupovat v rámci summitu NATO, kdo tedy hovoří a reprezentuje zahraniční politiku České republiky, jestli to je on – což řekl – nebo pan Macinka. Pan Macinka v esemeskách, pan Macinka na Twitteru, na setkávání se s evropskými novináři – to byla taková úsměvná fotka – nebo politiky. Jak to bude dál s českou pozicí? To si myslím, že je taky podstatné... Mně se to taky občas stalo, že někdo říká: Ivan to tak chtěl. Mně se to dělo i v té vládě. Občas nějaký ministr... (Odmlka a kovový zvuk, zavadil o svůj hrnek.) Já jsem si to s Bartošem dohodl. Pak se zjistilo, že jsme se vůbec nepotkali, ale takový je svět. Ale pan Macinka se explicitně vyjadřoval o tom, že v tomto má podporu pana premiéra, a já si myslím, že pan Macinka lže a Andrej Babiš ho teď musí krýt, protože první vyjádření Andreje Babiše bylo, že o žádných esemeskách nic nevěděl. Tohle byly ty dvě otázky, které tady, ačkoliv vystupoval i pan bývalý ministr Kupka, vznesl Zdeněk Hřib, a na tyhle dvě otázky jsme se po dvanácti, třinácti hodinách jednání – končili jsme ve 12 nebo v 11 – po dvanácti hodinách jednání jsme se nedostali ani k odpovědi jednotlivých ministrů.

Proto – a já doufám, že se k nim ještě dostaneme – pro ty věci, které jsem tady zmínil, ať už to jsou věci, které podle mě otřásají českou politikou z oblasti bezpečnosti, ale i neplnění volebních slibů, i to, že my jsme opozice a vládě jsme důvěru nedali, ale i neschopnost se k tomuhletomu postavit a dát nám ve Sněmovně i lidem jasnou odpověď, nebude pirátský klub hlasovat pro důvěru vlády Andreje Babiše. Děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. (Poslanec Bartoš: Jsem vylil ten čaj.) Jestli můžu poprosit, jestli to můžete utřít vy nebo někdo z Poslanecké sněmovny, aby tady utřel ten čaj po vás. (Poslanec Bartoš se hlásí, že řečnický pult utře, a následně tak činí.) Jestli máte papírový kapesník, tak ano. Děkuji vám.

Mezitím mi sem naskočila jedna faktická poznámka, Eva Fialová.

Nicméně než sem dojde, mám tady šest nových omluv: Jiří Havránek do 12 hodin – zdravotní důvody, Monika Hubíková do 16 – zdravotní důvody, Jana Krutáková od 9.30 do 11.30 – pracovní důvody, Ladislav Okleštěk celý jednací den – zdravotní důvody, Karel Havlíček celý jednací den – pracovní důvody, Petr Macinka do 12 hodin – pracovní důvody.

Já jsem tam vypnul mikrofon po tu dobu, co to pan poslanec Bartoš čistil a v této chvíli je faktická poznámka. Já vám zapnu mikrofon a spouštím 2 minuty.

 

Poslankyně Eva Fialová: Moc děkuju za slovo. Já bych se chtěla vyjádřit tady k některým těm věcem, co se týkaly bydlení, ale vzhledem k tomu, že mám opravdu 2 minuty, tak se budu věnovat jenom té části zákona o podpoře bydlení, jak jinak, protože jsem ho v minulém období zpravodajovala, byla jsem velkým kritikem a není to ode mě žádné tajemství, že budu nadále, a proto bych na to chtěla jenom zareagovat.

Když se tady honosíme, jaký jsme dostali za zákon o podpoře bydlení super ceny, ale ano. Ten zákon nahrazuje kompletně problém sociálního bydlení, proto získal tyto ceny. Neřeší opravdu dostupnost bydlení pro běžného občana, pro to, aby měl nižší nájmy v běžných bytech, protože se na základě tohoto zákona do toho systému ani nedostane. Ale to je jiná věc.

Já jsem chtěla zareagovat, jak tady skvěle to má fungovat. Ano, možná pro Prahu ano, ale já jsem tady kritizovala právě ty strukturálně postižené regiony, kde jste, pane Bartoši, prostřednictvím pana předsedajícího, říkal sám a bral jste si do úst Ústí nad Labem a Ústecký kraj, kde jste všechno navštívil a viděl jste, jak zachází obchodníci s chudobou. Víte, co způsobí tenhle zákon? Vy budete platit... Kdo asi dát do systému ty byty? Všichni ti majitelé, ti obchodníci s chudobou, kteří ty byty vlastní, a my jim ze státních peněz budeme hradit ještě část mzdy (?) na jejich správu. To je holá realita. Z obcí děláte následně závislost na neziskovém sektoru, který jediný je schopný tohleto obsloužit. Vy jste si udělali zákon pro neziskový sektor, který v tuhletu chvíli má toto všechno obsluhovat. Kde vznikají ta kontaktní místa pro bydlení? No, na sociálních odborech, protože vždycky těm lidem byly nejblíž a těm, co mají opravdu to řešit, tak jim nabízí tuhletu možnost a tam ta kontaktní místa mají smysl a dodávají veškeré informace.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Čas, paní poslankyně. Děkuju za dodržení času. Vaše faktická poznámka vyvolala reakci Ivana Bartoše. Jinak poprosím, jestli by mi taky mohl ukázat tu cedulku, abych jako předsedající také ji viděl, protože ji vidí zbytek sálu, já jsem ji neviděl. Tu cedulku, co jste ukazoval.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Ano, dobře. Příště ukážu a už si sem nebudu brát čaj.

Zareaguji pouze v rychlosti. Já bych strašně ocenil, kdyby nová paní ministryně v rámci té novely nebo rekodifikace toho zákona ty parametry nastavila o něco lépe. My jsme měli vládu, která... Někdo byl fanoušek toho zákona, někdo nebyl. Já jsem to tady zmínil. Samozřejmě ta přitaženost a možnost vstupu do toho systému či úplně nelogické napojení, které do toho nakonec udělal Marian Jurečka, na digitální systémy Ministerstva práce a sociálních věcí – s tím si myslím, že bude mít ještě pan ministr Juchelka hodně práce, protože to není připravené – za mě byly špatně.

Jinak ti obchodníci s chudobou v tuhletu chvíli samozřejmě dostávají ty peníze, které jdou v příspěvku na bydlení, takže situace je tristní. Kvality těch bytů málokdo kontroluje, rozhodně nikdo nepobíhá. Já bych mohl mluvit třeba o Moravskoslezském kraji. Já jsem nebyl jenom v Ústeckém kraji. Tam nikdo nekontroluje kvalitu těch bytů a dalších. Právě akceptace toho bytu do toho systému má být jakoby to hradlo, které tam nepustí tyhlety obchodníky s chudobou, co prodávají 1+1 za 20 000, takže já si nemyslím, že by to bylo velké „go“ právě pro tyhlety lidi. Pokud tedy někdo nebo to město s tím nějakým způsobem kooperuje s těmi lidmi, což často ta politická reprezentace v těch regionech zároveň na tom participuje, tak je to špatně. Já si nemyslím, že by měly příspěvky na bydlení v tuhle chvíli jít na ty, co s nimi špatně nakládají.

Ještě jedna chyba, která v tom zákoně je. Já si myslím, že to je i poměrně problém, který bychom měli do budoucna vyřešit, který se týká i budování toho dostupného nájemního bydlení. Já jsem úplně nesouhlasil s konceptem, jaký ministr Stanjura vytvořil, ty cenové mapy. My jsme na ministerstvu místního rozvoje jeli aktivitu, což už jsem nemohl dokončit, udělat fakt kvalitní cenové mapy, které nepracujou pouze s nějakou tržní částí, operujou s daty, která má MPSV, dokážou pracovat lépe s tím, aby se ceny těch nižších nájmů nastavily. Ale na to jsou... To je výstavba. (Předsedající: Čas, prosím.) To neřeší tenhle zákon.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Poprosím všechny o dodržení času na faktické poznámky.

Mám tady hned dvě – debata bude o dostupném bydlení pravděpodobně – Olga Richterová, připraví se Eva Fialová. Paní poslankyně, spouštím vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Jsme u debaty o nedůvěře vládě, nicméně tohle je možná dobrý příklad, na kterém si můžeme ukázat, jak to teď funguje, respektive nefunguje. My Piráti jsme strana, které záleží na tom, aby se něco dělalo s řadou aspektů nedostupného bydlení, včetně toho aby skončil byznys s chudobou. Stejně tak na tom roky záleží například paní poslankyni Fialové a dalším poslancům v téhle Sněmovně. Když se v tom zákoně, který připravil Ivan Bartoš, konečně objeví jasná definice, která umožňuje řešit kvalitu bytů, která umožňuje řešit vymahatelnost toho, aby do nějakého systému byly zařazeny jenom byty vyhovující, a ještě tam jsou nastaveny pojistky, aby se to nedalo zneužívat, protože samozřejmě ta obava z obchodu s chudobou byla přítomna celou dobu a všichni, kdo to připravovali, na to mysleli, tak když dojde na lámání chleba, na to, aby prostě nová vláda ten systém převzala, případně vylepšila, tak ta slova jsou jenom o tom, jak to škrtnout. To je to, co mě mrzí. Já si totiž myslím, že ten zájem máme společný. To je právě ten důvod, proč jsme opět zase jenom v debatě o nedůvěře vládě, protože co se tady děje, je tupé škrtání všeho, co připravili ti předchozí, namísto normálního vývoje, postupné evoluce a navazování na to, co už bylo vystavěno. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju za dodržení času. Poprosím na faktickou poznámku Evu Fialovou. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Eva Fialová: Slibuju, že bude poslední, protože jsme v bodě o nedůvěře vládě a tohle si necháme, až budeme projednávat zákon o podpoře bydlení u těch parametrických a technických novel, ale jenom zareaguju.

Jestli kontrola bytů měla být někde dělána, tak měla být dělána už dávno. To je někde systémová chyba, hluboko, dávno, někde od úřadů práce, kam se přidělují vůbec ty příspěvky na bydlení. Kvůli tomu nám přece nemusel vznikat nový zákon, který bude opravdu dotovat obchodníky s chudobou, kteří do toho systému budou vkládat byty, anebo to budou v tom Ústeckém kraji jiné společnosti nebo jiné osoby, které v současné chvíli skupují v Ústí nad Labem byty například a budou je dávat do toho systému, protože proč by se jako majitelé měli starat o ten byt, když jim to stát umožňuje a dáme to do toho systému? Vždyť mně se stát o to postará, já nebudu muset jako majitel dělat nic. Kde jsou tedy... Ten zákon bere odpovědnost současných majitelům bytů za to, že si pořídí nějaký svůj majetek, hodí to na stát. Ještě vychovává nájemníky, bude se o ně starat jak o miminka a neuznává vůbec žádná jejich práva a povinnosti, které vůči tomu, jak se má slušně bydlet, nemají. Chápu, že to řeší asistence, ale ten zákon si vyvádí mimo nějaké registrované služby, dělají se tu duplicity, bude to dělat úplně nestejný sektor služeb, který v současné chvíli zajišťuje sociální poradenství a vedle toho má vyvedenou asistenci. Já s asistencí souhlasím dlouhodobě, ale pojďme to řešit tak, aby nevznikaly duplicity, který evidentně tenhle zákon zavedl.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Další faktická poznámka Ivan Bartoš. (Poslanec Bartoš ukazuje předsedajícímu materiál.) Děkuju za ukázání cedule a spouštím 2 minuty.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já bych jenom ještě k paní poslankyni, prostřednictvím pana předsedajícího, já si vážím téhleté diskuse. Vlastně proč jsem tady vznesl problematiku bydlení? Protože jak jsem řekl, tak ačkoliv schůze byla svolána úplně z jiných důvodů, tak jednotliví ministři tady vystupovali. Paní ministryně vystoupila velmi odmítavě k tomu zákonu. Myslím si, že v řadě věcí nemluvila přesně nebo měla nějaké poznámky, které dělá ten aparát. Já bych se s ní rád nad tím zákonem i potkal, vzít třeba Zuzku Freitas, spoluautorku toho zákona další, i paní poslankyni za Ústecký kraj, protože jsme na tom zákonu strávili poměrně hodně času, a pojďme to ladit. A priori si myslím, že ten zákon je potřeba a samozřejmě...

Když stát dělá nějakou politiku a není to politika laissez faire – prostě se ty věci nějakým způsobem dějou – tak vždycky přece dochází k nějaké ingerenci do toho trhu nebo do nějakých daných práv, protože politika nějakým způsobem utváří ten společný prostor. Kdybychom neměli – já nevím – obchodní zákoník, tak lidi pořád dělají nějaké dealy, sepisujou smlouvy, ale nemají se podle čeho řídit. To není povinnost pro tu obec, ty byty tam přijmout. Oni si můžou stanovit ta pravidla, ty nájemníky si tam vybírají vlastně v té tripartitě. To přece není tak, že já přijdu, automaticky tady někomu hodím na krk svých deset bytů, obci, starej se. To tam v tom zákoně takhle napsané není. My jsme naopak i díky těm vašim, prostřednictvím pana předsedajícího, vstupům jsme přece tam ty obrany proti obchodu s chudobou nastavovali. Jestli jsou nedostatečné, dejme je víc. Já si spíš myslím, že kolegové z ODS to přiškrtili ve věcech, tak abychom měli zákon, ale prakticky nedělal úplně přesně to, co od něj potřebujeme. Pokud se to posune k větší funkčnosti, tak já budu první, kdo tady bude hlasovat pro novelu, která půjde od pera hnutí ANO a paní ministryně. Bojím se, že to tak ale nebude.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za přesné dodržení času. V této chvíli nemám žádnou faktickou poznámku... Jo, tak pan předseda Zdeněk Hřib s přednostním právem.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych opravdu doporučil, aby každý předtím, než si tady stoupne k tomuhle pultíku, možná si nastudoval něco o tom tématu, ke kterému se chystá vyjadřovat. (Potlesk.) Já tedy konkrétně s dovolením tady něco zkusím poznamenat teďka k tématu té Městské nájemní agentury, protože se zdá, že ne všichni máme stejnou výchozí laťku znalostí o tady téhleté záležitosti, potažmo která má velký potenciál řešit ty problémy, které naše země má. Dovoluji si to tady vysvětlit z toho titulu, že tedy jednak jsem byl primátorem v době, kdy náš radní Adam Zábranský zavedl v Praze vlastně největší systém pro bydlení lidí v nouzi, které tady v České republice máme, díky kterému 500 dětí není třeba na ubytovnách, ale má nějaké normální bydlení. Součástí tohoto systému je právě i ta Městská nájemní agentura, která byla právě v tom období také v Praze zavedena. Ano, já jsem svůj starý byt dal do tohoto systému, a jak zmiňoval můj předřečník Ivan Bartoš, tak ano, v tom bytě teď bydlí samoživitelka se čtyřmi dětmi, která by za normálních okolností prostě na tom bytovém trhu byt nenašla, protože by neměla na tu kauci, byla by považována za nějakého ne příliš spolehlivého nájemníka z hlediska placení a podobně. Městu se to samozřejmě velmi vyplatí.

Co se týče těch benefitů pro lidi, ty vlastníky těch bytů, kteří do toho dávají ty byty, tak dlužno poznamenat, ano, oni vydělají méně. Kdybych ten svůj byt dal třeba nějaké komerční nájemní agentuře, jako že samozřejmě existují komerční instituce tohoto typu, tak samozřejmě vydělám více. Ještě víc bych vydělal, kdybych ho pronajímal normálně komerčně, ale ano, je tam určitý komfort toho, že se o to nemusím starat, ale vlastně tam vzniká ten rozdíl z toho, že pochopitelně ta agentura zajišťuje péči o toho klienta, kterou by komerční agentura nedělala. To znamená, oni samozřejmě vědí, že získají z těch státních příspěvků peníze, které stát dává na zajištění tohohle typu bydlení, akorát to prostě neshrábne žádný obchodník s chudobou, ale prostě to za to vyřeší město, ty reálné potřeby těch dětí, který potom díky tomu nemusí být na té ubytovně. To je to důležité. Aby ty děti mohly chodit normálně do školy a měly nějaké normální prostředí, ve kterém se můžou třeba učit nebo dělat domácí úkoly nebo obecně normálně vyrůstat, tak není možné, aby byly na ubytovnách. Tohleto je jeden z těch nástrojů, kterým se to řeší. Není možné to nechat čistě na tom komerčním trhu. Ano, já vím, že ty instituce existují jako nájemní agentury i v komerčním světě. Svěříte jim ten byt, oni ho pronajímají, vy máte nějaký garantovaný příjem, když ten byt je prázdný, tak je to jejich problém a oni třeba ručí za to, že ten byt bude prostě ve stejném stavu, až vám ho budou vracet, v jakém jste jim ho svěřila. Samozřejmě ano, to je možné, ale to nevyřeší ty bytové problémy těch lidí, který mají nějak ztížený přístup na trh s bydlením, což je vlastně to, proč tady města vůbec tyhle záležitosti řeší.

To znamená, to vůbec není o tom, že bychom tady nějak – jste říkala, to tady zaznívalo – přebíral stát nějaké povinnosti vlastníků. Tak to vůbec není a je to hrubé nepochopení toho, jak to funguje. Ti vlastníci si můžou vybrat. Ti vlastníci můžou pochopitelně jít do té komerční sféry, k té komerční nájemní agentuře. V Praze, tak jak to funguje teďka, tak ano, vyžaduje to určitou míru, dalo by se říci, filantropie od vlastníka toho bytu, aby to svěřil té Městské nájemní agentuře, protože ano, on za to dostane prostě míň peněz, jo? Ano, vydělal by více na komerčním trhu, ale je tam nějaká garance od toho města, což má taky, si myslím, nějakou svoji hodnotu, která nic nestojí, která vyplývá z toho, že to město nezkrachuje, zatímco komerční agentura vám samozřejmě zkrachovat může celkem bez problémů, takže ta stabilita je tam zjevně vyšší a i tohleto může být pro někoho třeba atraktivní faktor, proč si vybrat tu Městskou nájemní agenturu, a ne tu agenturu komerční.

No a pochopitelně je to záležitost, kterou tady jsme nevymysleli. Adam Zábranský, když tu Městskou nájemní agenturu vytvářel, tak pochopitelně se odpíchnul od nějakých zahraničních zkušeností, od best practices, které tady fungují. Dokonce ty městské nájemní agentury ještě předtím, myslím, než byly zavedeny v Praze, tak už fungovaly v nějakých jiných menších městech. Ona to není úplně inovativní myšlenka nebo tak něco. Ale opravdu bych požádal všechny, než si sem stoupnou, tady k tomuto pultíku, tedy prostřednictvím pana předsedajícího, aby se zkusili seznámit nejdřív s nějakými elementárními fakty, něco si k tomu nastudovat, třeba i zabrousit do nějakých zahraničních zdrojů, jak ty systémy reálně fungují, jak jsou postaveny, jaké jsou motivace těch klíčových aktérů v tom systému, jaké je propojení se sociálními službami, jakože v Praze je to stoprocentní, protože tam ta Městská nájemní agentura funguje v rámci toho Centra sociálních služeb Praha, což je městská organizace. Myslím si, že by to výrazně usnadnilo a zefektivnilo diskusi v tomto sále, kdyby všichni, co tady o něčem mluví, věděli, o čem mluví. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Jako předsedající, který jsem byl vyzván, určitě nemohu bránit nikomu, aby když se přihlásí k mikrofonu, aby řekl svůj názor, takže moc nerozumím této výzvě pana předsedy Zdeňka Hřiba a poprosil bych ho o zachování nějaké elementární kultury toho projednávání, zvlášť v momentě, kdy se tady skutečně bavíme věcně po nějaké době. Vaše vystoupení vyvolalo tři faktické poznámky.

Než se do nich pustím, jedna omluva: Martin Baxa od 12 do 15 z pracovních důvodů.

V této chvíli je přihlášena Eva Fialová, připraví se Renata Oulehlová a Robert Králíček. Vaše 2 minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Eva Fialová: Já jsem myslela, že už fakt reagovat nebudu, ale pan předseda Pirátů, prostřednictvím vás, pane předsedající, pan Hřib, významně mluvil vůči mně, abych se podívala a nastudovala si to problematiku. Děkuju za to vyzvání... (Reakce z pléna.) No, to nebylo obecně. Ano, děkuju, tak mi to pojďte pak říct na mikrofon.

Já jenom k tomu, pane kolego, vy mluvíte z pražské zkušenosti. Já vám to nezastírám, ale neznáte ústeckou realitu, neznáte realitu severních Čech, neznáte realitu, v čem ti lidi tam žijí, a neznáte, co ten zákon může způsobit v těchto strukturálně postižených regionech, takže než mě tady zase budete příště, prostřednictvím pana předsedajícího, mistrovat, kdo si co máme nastudovat, tak bych byla velice ráda, abyste strávil třeba několik dní a zjistil, jak je tam občas těžký život. Jestli půjdete mistrovat mě, že jsem si to nezkusila, tak to máte velice velkou smůlu. Já tam v tom kraji žiji, žiji vedle těch lidí a poslouchám dennodenně nářky, co se může stát, když se přistěhuje někdo a zničí život ostatním obyvatelům ve fungujících obytných domech. Nejdřív začněte se zajímat o to, jak žije zbytek republiky, nejenom Praha, protože Česká republika není Praha, a pak pojďme dělat zákony podle těch nejvíc postižených regionů, které v tomto kraji jsou. Když budou fungovat tam, tak budou fungovat v celé České republice.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Poprosím Renatu Oulehlovou, připraví se Robert Králíček a Zdeněk Hřib. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Já vám přeji všem krásný den. Děkuji za slovo, pane předsedající.

Pane poslanče Hřibe, prostřednictvím pana předsedajícího, jsem ze Sokolova. Máme 22 000 obyvatel. Jsem tam starostkou. Máme 1 300 bytů, máme byty i zvláštního určení pro ty opravdu sociálně slabé. My se o své lidi postarat umíme, my jsme to v těch městech dokázali. Vy jste byl dlouhá léta představitel Prahy, byl jste dokonce primátorem. Vy jste se měl starat o to, abyste stavěl byty, ne abyste svůj byt dával do nějaké agentury, která výsledky úplně nemá. Je to pilotní projekt, je to malý projekt. My se opravdu dokážeme postarat a nepotřebujeme, abyste nám do našich měst dávali další lidi, s kterými jsou jenom problémy, kteří nemají žádnou vazbu na město. Zamyslete se. Můžu vás poprosit, abyste se k nám všem choval s úctou, abyste nás pořád nemistroval, abyste nás třeba pozdravil, když jdete po chodbě? To jsou ty základní, elementární lidské slušnosti. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Poprosím, vždy se obracejte na druhé poslance mým prostřednictvím.

V této chvíli Robert Králíček. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych také chtěl panu Hřibovi, prostřednictvím předsedajícího, položit otázku: Proč máte neutuchající touhu někoho urážet? Eva Fialová je člověk, který se dostupnému bydlení věnuje několik let. Bydlí v tom regionu velmi dlouho a ano, půl roku bydlela i v problémové lokalitě, aby si to vyzkoušela na vlastní kůži. Do toho zákona v minulém volebním období vnášela konstruktivní věci, tak já nevím, kde se ve vás bere ta nenávist a touha někoho pořád urážet. Ten zákon, který Ivan Bartoš předložil, nepodpořili v té původní podobě ani jeho koaliční partneři, tak to nebyla jenom opozice. To bylo napříč politickým spektrem, kde s tím nesouhlasili, dělaly se pozměňovací návrhy, snad všichni kromě Pirátů. Pokud mluvíte o té městské agentuře, prosím, můžete nám tedy trochu říct, kolik třeba ta Městská nájemní agentura pronajmula bytů a jak úspěšně fungovala za vaší vlády? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Poprosím zatím poslední faktickou poznámku, Zdeněk Hřib. Spouštím 2 minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Ano, děkuji. Na pana poslance Králíčka... Co se týče toho, jak ta Městská nájemní agentura funguje, no, tak za mého primátorování byla založena, momentálně tu Městskou nájemní agenturu má v gesci paní radní Sandra (Alexandra?) Udženija z ODS, tak doporučuji se asi zeptat na aktuální čísla jí. To bude asi nejjednodušší.

Co se týče toho, že já jsem z Prahy a nerozumím jiným regionům, prosím vás pěkně, nebuďte směšní a trapní. (S úsměvem.) Já jsem přece ten vidlák ze Slavičína. Jak můžete tady tvrdit, že já neznám život mimo Prahu. Vždyť to je naprostý nesmysl. Tak znovu, zkuste si něco nejdřív zjistit, než budete tady někoho mistrovat.

Co se týče toho, co tady zaznívalo dále, nikdo vám přece žádné lidi do vašich obcí necpe. To je blud, stejně jako když tady pan Babiš plodil ty nesmysle o tom, že Piráti vám nastěhujou migranty do chat nebo tohleto. Už toho fakt nechte. Je to trapné, mimořádně trapné tady tohleto, jo? Ty možnosti a řešení existují, některé jsou úspěšně vyzkoušené u nás. Samozřejmě to není jenom o tom bydlení, je to třeba i o desegregaci ve školách. Těch řešení je celá řada, která samozřejmě je možné dělat tady k tomu, aby se řešily problémy tohoto typu. Ano, ta Městská nájemní agentura je prostě jedna z nich, protože druhá alternativa je to, že prostě bují ten obchod s chudobou, jo? To není dobře, takže z tohohle důvodu se toho tématu prostě musí chopit ty obce a využívat dostupné nástroje, které byly vymyšleny a které bohužel jsou teď zneužívány v tom segmentu obchodníků s chudobou, ale dají se využívat i jinak.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Čas. Je tady ještě jedna faktická poznámka, Robert Králíček.

Mezitím, než přijde, přečtu další omluvu: Oto Klempíř od 11.30 do 13 z pracovních důvodů.

Vám spouštím 2 minuty.

 

Poslanec Robert Králíček: Já bych se ještě jednou zeptal pana Hřiba, prostřednictvím pana předsedajícího, pane Hřibe, vy jste byl přece do listopadu zastupitelem hlavního města Prahy. To znamená, měl byste vědět i za toto končící volební období, jak ta agentura přece pracovala. Neříkejte, že jste se o to jako její otec zakladatel nezajímal, byť gesčně byla pod paní radní Udženija, tak vás znovu poprosím, zdali byste nám tedy mohl o té agentuře něco povědět.

Pak bych se chtěl teda zeptat, jaké problémy má tedy konkrétně s touto věcí Slavičín, když jste říkal, že jste ze Slavičína a že znáte ty regiony, tak jestli byste tedy řekl, na základě čeho.

Za třetí vás vyzývám, prostřednictvím pana předsedajícího, ať jdete na půl roku do stejné lokality, kde strávila čas Eva Fialová, abyste si to vyzkoušel. Domluvte se s ní, ukažte, že máte zájem o ty problémy těch občanů a běžte tam.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Další faktická poznámka, Zdeněk Hřib. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Jo, děkuji. Já tady na pana Králíčka, poslance ANO, prostřednictvím pana předsedajícího, nebojte, já se budu brzo stěhovat do okolí Rajské zahrady, což je, jestli se nepletu, jediná ta lokalita, která je označena jako nějakým způsobem problémová tady v Praze, takže nebojte. To je první věc.

Za druhé, co se týče té Městské nájemní agentury, ona má web, takže myslím si, že bude nejlepší – když jste tedy ten expert v ANO na informační technologie – když zkusíte kliknout na jejich web a ty informace si tam najdete. To by možná bylo úplně nejjednodušší a myslím si, že i nejefektivnější. Já nejsem otec zakladatel Městské nájemní agentury. To je můj kolega Adam Zábranský, radní pro bydlení v té předchozí radě, takže bych poprosil nepřipisovat mi možná zbytečně nějaké zásluhy, které nejsou reálně moje a patří třeba některému z mých kolegů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. V této chvíli není žádná faktická poznámka ani přednostní právo, poprosím tedy Mariana Jurečku, který je další v pořadí. Připraví se Benjamin Činčila, Věra Kovářová, všichni ti, co jsou na té obrazovce. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, pane ministře – jediný, který tady sedíte, všichni ostatní členové vlády tady při projednávání návrhu vyslovit nedůvěru vládě nejsou – já bych tady vlastně vůbec dneska nestál a nepodepisoval bych svolávací listinu k vyslovení nedůvěry vládě, pokud by minulý týden poměrně jasně a rychle zaznělo ze strany Andreje Babiše, případně některých členů vlády, že to, co předvedl pan ministr Macinka, není normální, že se to v politice neděje, že to není součást ani politické kultury, ani nových způsobů komunikace této vlády, že to prostě je naprosto přes čáru, že to bylo bez jeho vědomí a že pan Macinka nemluvil minimálně v této části pravdu.

Kdyby alespoň toto zaznělo, tak by mně nepřišlo smysluplné tady dnes a včera to jednání absolvovat, ale vlastně nic takového se nestalo. Přišly noty ze strany marketérů hnutí ANO. Mimochodem, když tady včera padaly ty notičky, tak kdyby to bylo v houslovém nebo v basovém klíči, tak to jsou noty, které já číst umím, ty ostatní věci jsou prostě čistě jenom pokyny pro to, jak se kdo má vyjadřovat, ale nechci být příliš sarkastický. Vlastně rozjela se strategie, kdy jeden vedle druhého člena vlády říká: Já bych to tak nenapsal, já bych to neřekl, je to nešťastné. Ale nikdo, nikdo z nich neměl ty koule, aby řekl: Je to prostě mimo, prostě takhle se tady normálně nekomunikuje. Ale ta snaha byla říct vlastně: Takhle to ti politici občas mají, takhle si o půl jedné ráno píší esemesky. Já za těch třináct let jsem si nikdy nepsal ani s Bohuslavem Sobotkou, ani s Andrejem Babišem, ani s Petrem Fialou, ani s dalšími kolegy zprávy o půl jedné ráno, které opravdu říkají „pokud neuděláš to či ono, tak ve středu uvidíš, stane se to či ono, nebudeme kamarádi“. To prostě není normální. Říkám to tady na kameru proto, aby prostě nebyl vytvořen dojem, který se tady snažili minulý týden někteří představitelé vládní koalice dát do veřejnosti, že to normální je. Prostě normální to není.

Ale když už tady jsem a když jsem včera poslouchal projevy Andreje Babiše a dalších členů vlády, tak vlastně musím říct, že celá řada těch věcí byly opravdu lži, polopravdy a posunování věcí naprosto mimo realitu. Andrej Babiš tady včera vykřikoval a říkal: Kde je výkaz práce? Tak já řeknu jenom pár věcí. Sedí tady za mnou předsedající schůze Patrik Nacher, sportovní fanoušek, tak bych se ho rétoricky zeptal... Já se ho ptát nebudu, ale rétoricky bych řekl: Může hrát někdo Ligu mistrů, pokud nevyhraje svoji národní ligu nebo se neumístí na některém z čelních pořadí té ligy, aby mohl hrát nějaké předkolo Ligy mistrů? Může hrát Ligu mistrů nějaký nýmand, nějaký tým, který prostě je neschopný, nepředvedl dobré výkony? Já nejsem takový sportovní fanoušek jako někteří z vás, kteří tady opravdu, když jde o derby pražských S, tak jste v tom velmi aktivní a vlastně dáváte to na sítě, ale logická odpověď je: No, nemůže! Jestli ten tým je bídný, má bídného trenéra, má mizerné hráče, kteří jsou z formy, tak nemůže hrát Ligu mistrů! Může se stát to, aby nějaký tým, který skončil poslední nebo předposlední v té ligové tabulce na podzim nebo na jaře, mohl hned další sezonu hrát Ligu mistrů? Může se to stát? No, nemůže se to stát!

Samozřejmě, že ono je to těžké, jet rétoriku, kdy tady prostě ještě v říjnu byla spálená země, přijde kongres hnutí ANO a najednou jsme v top 25 procentech nejlepších zemí světa. Najednou slyšíme o tom, jak jsme skvělá země, jak jsme jedna z nejlepších zemí na planetě a chceme to ještě zlepšovat. Já to říkám proto, že mě to fakt štve, když tady vystoupí premiér, jeho tým a říkají: Předchozí vláda udělala úplně všechno špatně nebo neudělala nic. Co dneska bude premiér Andrej Babiš říkat v Římě s italskou premiérkou, která má ty podklady a která vidí jeden z nejlepších ekonomických růstů za loňský rok, jednu z nejnižších nezaměstnaností v Evropě vůbec, jeden z nejnižších veřejných dluhů, jeden z nejnižších deficitů rozpočtu roku 2025. Teď tam bude sedět Andrej Babiš a bude jí říkat, jak tady přebral spálenou zemi? No, určitě to takhle, ta schůzka, nebude vypadat. Bude chtít reprezentovat hrdě dobře fungující zemi, dobrou společnost. Přijede tady slovenský ministr financí a řekne ministryni Aleně Schillerové, že jí závidí, v jakém stavu přebrala tato vláda tuto zemi: s nízkým zadlužením, s vysokým ekonomickým růstem. Myslím, že většina z nás jsme viděli tu tiskovku, jak se Alena Schillerová při těch slovech tvářila. Já vím, že to je těžké, ale ani já jsem nikdy neříkal, že Andrej Babiš coby ministr financí neudělal nic. Neříkal jsem, že vláda Andrej Babiše neudělala nic. Je celá řada věcí, které se prostě povedly, celá řada věcí, které se nepovedly, celá řada věcí, které jsou rozpracované a které dotahuje následující vláda. Ale fakt mně nepřijde korektní a fér i do té společenské debaty tady přicházet s praktikami, jaké předvádí pan Macinka, pan Turek a někteří další, a ještě do toho jet tady tu rétoriku: Doposud jsme byli spálená země, za měsíc a půl jsme ti nejlepší skoro na planetě. Vůči tomu se hodlám vymezit.

Andrej Babiš tady mluvil včera hodně o mně. Mluvil tady o vládě Petra Fialy, mluvil o věcech, které se údajně vůbec neudělaly. První věc, kterou chci říct, tak safra, jestli je to tak špatné, tak proč ty věci nebyly dávno odpracovány, když hnutí ANO bylo předtím ve vládě 8 let a pak bylo 4 roky ve vládě, kde bylo dominantním partnerem? To bychom vlastně mohli předat ta ministerstva za vlády Petra Fialy a už by nebylo do čeho píchnout. Bylo by to hotové, zalité sluncem, kompletně dodělaná digitalizace, stavební řízení v cajku. To si přece odporuje! Vždy to každý logicky myslící člověk musí vidět, že si ty výroky odporují.

Já vám řeknu takovou jednu historku. Já jsem byl tím šokovaný. Andrej Babiš přišel s Alešem Juchelkou na MPSV, když jsem to předával, seděli jsme v kanceláři asi 10 minut. Byla taková atmosféra trochu zvláštní a tam nějak padlo, myslím, že ze strany Andreje Babiše, tak co se tady vlastně teďka udělalo, co je nějak důležité do budoucna? Já říkám: Běží nám superdávka, bude to náročný proces, rozjeli jsme digitalizaci, běží Jenda a máme tady jednotné měsíční hlášení. A premiér této země říká: Co je to to jednotné měsíční hlášení? Mně spadla brada. Člověk, který tady seděl, pro ty věci hlasoval, poslouchal v prvním, druhém i třetím čtení, co to je, obrovský revoluční projekt jednotného měsíčního hlášení, se mě jako poslanec a nově premiér ptá, co to je jednotné měsíční hlášení? Tak jsem mu vysvětloval, že to je klíčová změna v tom, abychom jako stát měli data, abychom mohli začít dělat cílenou, adresnou třeba sociální politiku, abychom dostali data, která sbíráme v různých formulářích do jedné datové věty, aby se to dostalo do účetních a mzdových systémů, aby to ty firmy nemusely složitě vykazovat, a i když ze začátku bude docela nepříjemná změna, tak v okamžiku, kdy to rozeběhneme, uděláme to správně, tak dostane neuvěřitelný nástroj tato vláda dělat opravdu kvalitní politiku založenou na datech. Ale premiér této země, který tu seděl 4 roky jako poslanec, nevěděl, co to je jednotné měsíční hlášení. Safra, tak jak to má fungovat potom?

Já tady jenom ilustruji na tomto příkladu, že prostě to není úplně normální stav. Do toho tady přijde k tomu pultíku a řekne: Neudělali jste vůbec nic, vůbec nic jste neudělali. Já jsem mu tady vzal ten výkaz práce. (Ukazuje materiál.) On tady není. Já mu ho tady nechám, ještě mu to předám nějakou formou, aby to fakt dostal do ruky, aby neříkal nesmysly a lži, protože mně vadí... Když to dělá vůči nám jako politikům, kolegům, je to součást nějakého politického boje, ale on to dělá i v jiných rovinách. Já se k tomu za chviličku dostanu.

Tak já jenom řeknu pár věcí. Spustili jsme klientskou zónu Jenda. Digitalizace, která třeba v případě rodičáku znamená, že dneska 70 procent rodičů na ten úřad vůbec nejde a má ten rodičák vyřízen do 5 minut. V té klientské zóně Jenda je dneska dalších pět celkových produktů, kdy člověk, který přijde o práci, nemusí chodit na pracák se registrovat, člověk, který přišel o práci a potřebuje podporu v nezaměstnanosti, tak si to také vyřídí přes tu klientskou zónu Jenda – trvá to zhruba do 10 minut – člověk, který chce požádat o superdávku, trvá to zhruba osm minut. Klientská zóna Jenda nabízí úplně jiný typ komunikace mezi státem a klientem-občanem. To je celá řada věcí, která se podařila jenom v této oblasti. Udělali jsme celou řadu změn v důchodovém systému, pane nepřítomný Andreji Babiši. Dokonce váš pan ministr Aleš Juchelka říká: No, my nechceme zbořit úplně všechna opatření důchodové reformy. Z těch dvanácti dvě chceme modifikovat a deset necháme. To jsou jeho slova, ne moje. Tak udělali jsme něco, nebo neudělali jsme?

Když se potom podíváme dál: úpravy zákoníku práce, flexibilní novela. Vždyť vy jste pro to hlasovali. Vy jste pro celou řadu těchto věcí, které se odpracovaly, hlasovali spolu s námi, podávali jste k nim pozměňovací návrhy. Tak udělalo se něco, nebo neudělalo? Udělala se přece celá řada dobrých věcí. Vždyť za vaší vlády se třeba dotáhl eRecept. Ano, začínalo se za vlády Bohuslava Sobotky, buďme zase korektní. Legislativní podmínky pro to, aby vznikl eRecept, vznikly za vlády Bohuslava Sobotky. Za vaší vlády se eRecept udělal. Od té doby se udělala celá řada věcí v té digitalizaci, která pomáhá lidem. Následně byla eNeschopenka. Dneska maminky, které potřebují mateřskou, už to dostávají automaticky, ošetřovné se zdigitalizovalo a to se týká statisíců lidí. Udělal se velký kus práce, tak já se tady hodlám prostě vymezit vůči některým těmto věcem, které fakt nejsou pravda. Jsou nekorektní nejenom vůči mně, vůči mým kolegům z vlády, ale jsou nekorektní vůči těm úředníkům, kteří to odpracovali, kteří s mnohými z vás se tady potkávali a chodili už v případě záměru za vámi jako tehdejší opozicí se zeptat, jak se díváte na flexibilní novelu zákoníku práce? Vždyť jsme nad tím seděli, tak proč Andrej Babiš teď přijde a lže a říká „ne, nic jste neudělali“?

Mně to ale vadí, když on ty své některé výroky takhle dělá i vůči občanské společnosti. Mně vadí, když tady jeho kolegové z vládní koalice se navážejí a říkají: Jsou tady politické neziskovky a tam bychom vyškrtali 10 až 15 miliard korun. Teďka je ticho po pěšině. Sestavil se rozpočet, je tam vyškrtáno 10 až 15 miliard korun? Je to tam vyškrtáno, nebo není? (Obrací se k levé části sálu.) Se dívám teďka na klub SPD. Vaši poslanci to říkali v době předvolební kampaně, že vyškrtají 10 až 15 miliard korun na výdajích státu, které jdou politickým neziskovkám. No, je to nesmysl, ale mně vadí, že Andrej Babiš jako premiér nebouchne do stolu a neřekne: Je to blbost, neříkejte to. Účelově se navážet do některých typů neziskovek jako Člověk v tísni, fakt vám to stojí za to a fakt stojí premiérovi za to u toho mlčet? Byl se někdy podívat, co v terénu tato organizace dělá v oblasti třeba sociálních služeb, krizových intervencí? Navíc to dělá na veřejnou objednávku. To není nějaký systém, který by nebyl transparentní. Ten kraj si řekne: Tento poskytovatel té služby – v tomto případě třeba právě Člověk v tísni – nám tady pomáhá řešit nějaký konkrétní problém. Ale mě štve, že ten premiér mlčí. Mlčí i někteří členové vlády, o kterých jsem si myslel, že mají nějaký rozum, že ctí nějaké hodnoty, ale oni mlčí. Oni nechají tady tyto opravdu neuvěřitelné kýble špíny vylévat na lidi, na organizace v občanské společnosti, v občanském sektoru, kteří dělají safra důležitou práci nejenom doma, ale i v zahraničí. Člověk v tísni... Když přijdete do světa, do desítek zemí světa, tak Člověk v tísni tam je jedna z nejrespektovanějších nevládních organizací a ti lidé ví, že je z České republiky. Mně vadí, že členové vlády nechají prostě kydat tu špínu i na tyto lidi v této organizaci.

Já jsem nikdy nemluvil s despektem o lidech, kteří přišli demonstrovat. Nikdy. Je to výsostné právo vyspělé, demokratické, svobodné společnosti, která může vyjádřit svůj názor i touto formou. Jsem rád, že neplatí ten vtip, který se tady říkal v minulosti: rozdíl v tom, jestli přijde zaprotestovat někdo v komunistickém bloku, a někdo v západním bloku, kde platí svoboda projevu i po projevu. Myslím si, že to, co lidé, kteří přišli v neděli říci, bylo v prvé řadě: Respektujeme výsledek voleb, ale stojíme o to, aby tady byla nějaká slušná, elementární politická kultura rozumných, normálních mezilidských vztahů.

Musím říct, že mě ještě zarazilo to, co se teď člověk dozvídá z té komunikace i následné, kdy v té SMS komunikaci pana ministra Macinky bylo zmíněno téma letadel L-159. Já se jenom k tomu vrátím. Mě mrzí, že tenkrát nebylo možné to rozhodnutí projednat ještě za naší vlády, byť to bylo po volbách, předtím než nastoupila nová vláda, protože se vlastně ukazuje z toho, co řekl generál Řehka, že ta letadla fakt nepotřebujeme. Dneska nejaktuálnější informace: ty stroje stojí, nelétá se na nich, nemáme piloty na ně. Čtyři L-stopadesátdevítky by mohly pomoci zemi, která zoufale každý den v mrazových podmínkách bojuje s tím, že tam letí ty drony, ničí energetickou infrastrukturu, ničí domovy, ničí životy, ale protože se z toho stal tady handl, tak tahle vláda řekne: Ne, my budeme sobci, nám je to jedno, sice nám to tady bude rezavět, jsou to letadla na konci své životnosti, ale my je prostě nedáme. To mě mrzí a to mě docela štve.

Já se ještě vrátím k těm politickým neziskovkám. Vlastně jediné politické neziskovky, si řekněme korektně, jsou ty, které ze zákona jsou zřízené u našich politických stran. Má je SPD, má je ANO, mají je lidovci, má je topka, odéeska, STAN, Piráti. Ze zákona transparentně jsme před lety řekli: Jde nám o to, ať politické strany... část peněz, které se na to vyčlenily, jde na to, že máme nějaké think tanky, které se zabývají vzděláváním, aktivitou do občanské společnosti, protože fungující demokratický systém bez demokratických stran, bez lidí, kteří o to mají zájem, prostě nemůže fungovat. Já to jenom říkám proto, abychom zarámovali, co jsou politické neziskovky. Žádné jiné nejsou. Myslím si, že v celé řadě dat se ukázalo, co jsou největší částky, které jdou do neziskového sektoru. Jsou částky na sport, na sociální služby, na práci s mládeží. To jsou ty nejpodstatnější položky, které v tom systému vlastně máme.

Já tedy s dovolením tady Andreji Babišovi věnuju... (Ukazuje materiál.) Je to stručná brožura, není tam všechno, co jsme na MPSV udělali, ale jsou tam aspoň ty podstatné věci, tak mu to tady předám na jeho místo, když tady není. (Pokládá materiál na místo premiéra.) Rád mu to pošlu ještě nějakou formou do datové schránky, aby s tím případně mohl příště pracovat.

Velmi bych si přál... Já vím, že to je složité, že se tady... Občas přijdeme a řekneme si věci, které mají nějaký kontext té politické debaty, která na půdě Sněmovny je nutná, ale jak jsem se snažil vždycky ctít, když ta předchozí vláda, ti předchozí ministři, ty předchozí týmy udělali dobré věci a dá se na ně navazovat, tak nechodit a neříkat tady, že neudělali ti před námi vůbec nic, protože to prostě není pravda. Můžeme říct „neudělali to dobře“, můžeme říct „udělali chyby“, ale pak je nutné udělat to jinak, udělat to lépe. Mě to štve, když to tady zaznívá opakovaně, kdy prostě Andrej Babiš tady vystoupí a po těch osmi letech – dneska už začíná devátý rok – je třeba schopen říkat témata, která měl mít dávno odpracována, třeba jednotné inkasní místo. Jednotné inkasní místo mohlo dávno být. Čtyři roky na Ministerstvu financí, pak čtyři roky jako premiér. Právě to říkám proto, že to jednotné měsíční hlášení je zhruba 60 procent odpracované části budoucího jednotného inkasního místa v digitální podobě. Pokud tahle vláda bude mít ten drive, tak si myslím, že zhruba za dva a půl, za tři roky může v digitální podobě jednoduše jedno inkasní místo fungovat. Máme tam dneska kompletně odvody, máme nachystán vstup zdravotních odvodů a jsme schopni do toho dotáhnout vlastně i celý ten koncept potom vlastně chytrých daní, aby to prostě lidem zjednodušovalo život. To nejsou věci, které se stanou takhle ze dne na den.

To je asi tak všechno, co jsem chtěl tady sdělit. Možná poslední poznámku na závěr jenom ke kolegům Pirátům. Já chápu, že jste využili jednací řád tam, kde je to takto textově napsáno, ale ten duch jednacího řádu říká, že standardně vlastně to stanovisko za poslanecký klub se používá v případě, kdy se tím sloučí vystoupení více poslanců tak, aby ten jeden reprezentant za ten klub reprezentoval tenhle názor a ta diskuse tím byla řekněme rychlejší, měla větší spád a nedrolila se. Nedává to logiku, když potom vystoupí jednotliví poslanci, nejenom včetně faktických. Mně by dávalo větší logiku používat tento institut v situaci, kdy ten reprezentant je nějakým odborníkem na danou oblast, jde říct to stanovisko, ale předtím ani potom nenásledují další desítky dalších debat. To jenom za mě, můj pohled na to, jak se dneska odehrála tady ta debata, kdy hodinové vystoupení v situaci, kdy tady je předseda strany, předsedkyně klubu, si vezme ještě Ivan Bartoš, coby ten, kdo reprezentuje stanovisko poslaneckého klubu. To říkám jenom můj pohled, neberte to kriticky, ale přijde mi to trošku nadbytečné. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. S přednostním... Rád bych vás tu ještě přivítal i já. Jsme se vystřídali, to jste si asi všimli, takže dobré ráno.

S přednostním právem první místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo, já si dovolím reagovat na svého kolegu Mariana Jurečku, vaším prostřednictvím.

Začnu odzadu. Protože jsem předsedal, tak to i vysvětlím. To stanovisko klubu, já jsem také se nad tím podivoval, protože jsem měl pocit, že stanovisko klubu je vždycky k zákonu. Stanovisko klubu k vyslovení důvěry nebo nedůvěry vládě mi také moc nedává logiku, nicméně jednací řád, tam je to napsané jasně. V momentě, kdy se otevře rozprava, tak máte přednostní právo klasické předseda klubu, předseda strany a poslanec, který má možnost přednést stanovisko klubu, takže prostě v momentě, kdy je otevřená rozprava, tak prostě je to možnost, kterou poslanecký klub Pirátů využil. Já jako předsedající nemám jinou variantu než to umožnit. Nechť si každý ale o tom udělá potom obrázek sám, jestli to dává smysl, nebo ne. Ale je to dle jednacího řádu. To tolik zezadu, čím jste končil, pane kolego, prostřednictvím pana místopředsedy.

Teďka pár věcí, na které bych si dovolil reagovat.

Za prvé, přijde mi trochu nefér a trochu to, si troufám říct, devalvuje tu politickou debatu, když tady se začnou citovat rozhovory, které probíhají někde v uzavřené společnosti nebo mezi čtyřma očima, to, co tady řekl Marian Jurečka o té situaci na ministerstvu. Já tady zažívám spoustu rozhovorů s vámi z opozice, s novináři, píšeme si esemesky a všechno a fakt by mě nenapadlo překročit tu velmi citlivou hranici a linii a začít to tady citovat a začít říkat, co mi kdo z vás řekl tady na chodbě, jak si stěžoval na druhé nebo jaká je atmosféra v tom kterém klubu, protože to je prostě nějaká hranice, kterou ctím, že tady proti sobě jdeme tvrdě, ale nepřekročíme tu míru, že tady budeme říkat nějaké své zkušenosti z nějakých soukromých hovorů nebo nedejbože ještě citovat nějaké esemesky, které jsme si navzájem poslali. Ale to je můj přístup, váš přístup je evidentně jiný. Já to respektuju, jenom to tady si dovolím takhle komentovat.

No a teďka to, co říkal Marian Jurečka. On říkal, abychom byli korektní a fér. Já jsem si dělal poznámky. No, tak ale to bylo by dobré, aby začal Marian Jurečka, prostřednictvím pana předsedajícího, u sebe, protože vy jste tady najeli... Když tedy mluvíte o těch notičkách, jo, tak znovu se vracím k tomu, že žádné notičky nemám. Svoje projevy si připravuju s lidmi kolem sebe sám. Vy to moc dobře víte. Vy to moc dobře víte, a přesto tady opakujete furt, že někdo má notičky, ale já tedy vaším slovníkem... Máte notičky, protože neustále opakujete tu věc, že politici ANO mluvili o spálené zemi a teďka najednou o 180 stupňů obrátili a mluví o Lize mistrů. Já se vás furt ptám v televizních debatách tady, kde jsme mluvili o spálené zemi. Kde to je? Tak mi to najděte, ten kontext. Zatím co jsem našel, tak o spálené zemi jste mluvili soustavně vy, když jste přebírali v roce 2021, 2022 vládu. Mám k tomu printscreeny, mám k tomu doložitelné věci, které můžu Marianovi Jurečkovi tamhle na chodbě ukázat. Kdo všechno to říkal, bylo to i na webu, mám printscreen webu ODS, Marek Ženíšek to opakoval ještě dva, tři roky potom v rámci vašeho volební období, že jste převzali spálenou zemi. Já osobně jsem spálenou zemi neřekl třeba nikdy, protože si to nemyslím. Já jsem vždycky říkal, že jste nevyužili potenciál této země, ale spálenou zemi ne. To znamená, že buďme fér, prostě o spálené zemi se tady nehovořilo – fakt by mě to zajímalo v nějakém kontextu – a pak najednou Liga mistrů. Tak to ano, opravdu kdyby to takhle bylo, tak to působí divně, ale ono to takhle fakt není, takže to prosím nepoužívejte, nebo já začnu říkat, že máte notičky, protože všichni pak chodíte s tím samým a říkáte: Vy jste mluvil o spálené zemi a za dva měsíce mluvíte o Lize mistrů. Tak tam prosím tohle nepředkládejte, nepodsouvejte, protože to není pravda. Děláte z nás hlupáky, že bychom si mysleli, že za měsíc a půl nové vlády se ze spálené země stala Liga mistrů. To přece tady nikdo takhle netvrdí. Fakt, buďme seriózní.

Marian Jurečka hovořil o ekonomickém růstu – já bych k tomu dodal reálné příjmy – a že za poslední rok tam je skok, který nám závidí ostatní země. To máte pravdu, ale zase si vyjeďte všechno, co jsem říkal v televizních debatách. To uznávám. Poslední rok, poslední půlrok, několik posledních kvartálů, ekonomický růst je vyšší než v okolních zemích, dokonce i reálné mzdy šly nahoru, ale já vám k tomu dodávám B, které vy nedodáváte, protože asi máte zase notičky od marketérů: Zmiňujte vždycky jenom ten poslední rok. Já potřebuju srovnání za celé volební období. Za celé volební období, pokud jde o ekonomický růst, tak patříme úplně na chvost zemí Evropské unie. Pokud jde o reálné mzdy, tak tam jsme dosáhli výše nebo teď jsme tak na hraně – teď teprve – roků 2019, 2020, 2021 za celé čtyři roky. Za celé čtyři roky, za celé volební období, ne za ten poslední rok. Já tomu rozumím, že ten poslední rok se hodí, ale já to vždycky hodnotím za celé vaše volební období, tak buďte fér. Když říkal Marian Jurečka korektní a fér, tak buďte fér a řekněte, jak to je. To znamená, reálné příjmy nejsou ještě na úrovni roku 2019. Podívejte se, kolik zemí to takhle má. Myslím si, že jsme v top 3 zemí – zespoda míněno – Evropské unie.

Pokud jde o (to), že máme nízkou nezaměstnanost, zase je to nefér tady říct. Pojďme o tom tady debatovat. Nízkou nezaměstnanost, takzvanou frikční, tady máme posledních deset, dvanáct let v zásadě, bych řekl, bez ohledu na to, kdo tady vládne. Tím se chlubit, něčím takovým, já nevím, počtem policistů na počet obyvatel nebo počtem lékařů, jak tady jednou takhle někdo vystoupil, to jsou nějaké věci, které tady historicky máme napříč všemi vládami. Naopak kdyby tady byl pan docent Ševčík – on tady není – tak by tady vystoupil a řekl by, že ta nezaměstnanost v této chvíli je nejvyšší za posledních osm nebo deset let a že počet volných míst je naopak nejnižší za posledních osm let. To znamená, zrovna tímhletím bych se nechlubil. Ano, v porovnání s ostatními máme nízkou nezaměstnanost historicky, teďka posledních deset let neměnný stav, ale kdybych měl být k nám přísnější – to je o tom potenciálu – tak ta čísla jsou v současné době nejhorší za posledních osm nebo deset let.

Marian Jurečka mluvil, že se mu nelíbí kritika všeho, že to není korektní. Já s ním souhlasím. Já to taky nemám rád, když tady se kritizuje všechno a vždycky se chodí 0 : 100, ta předchozí vláda dělala všechno blbě, my to budeme dělat všechno dobře. Pak nastoupí nová vláda a řekne: Ale oni to dělali všechno špatně a teprve teďka my to zachráníme. To máte pravdu, v tomhletom naprosto souhlasím. Problém je, že vy teďka ten měsíc a půl ale neděláte taky nic jiného, skoro až na výjimky, abych negeneralizoval. Vždyť se podívejte, kolik bylo schůzí Sněmovny. Na začátku jsou takové ty schůze, kde svoláváme výbory, komise, volíme vedení a tak dále. Pak je první schůze, pak si vezmete pauzy, pak je důvěra vládě... respektive nejdřív je důvěra vládě, pak jsou schůze, pak si vezmete pauzy, teď už je nedůvěra vládě. Řekněte mi teoreticky – teoreticky – kdy jsme tady mohli předložit ještě nad rámec toho, co už tady prošlo legislativou, zákony, abyste byli spokojeni. Kdy teoreticky, teoreticky? Ten čas mi řekněte. Protože víte, že to tak není, že to nešlo. Souhlasím s tím a ani lidi to už nebaví, že vždycky ten černobílý svět, že se navzájem v tomhletom kritizujeme – my bychom to dělali dobře, vy to děláte všechno totálně špatně – že není korektní, není to pravdivý obraz, ale tak to... Je začátek nového volebního období, tak to nedělejte ani vy, ale vy to teďka za mě – já ten pocit mám – ne všichni, říkám, děláte. Já tady, víte, že jsem tady třeba ocenil výstup Karla Haase. To bylo u stavebního zákona, tuším. Víte to. Dokonce jsem si tady extra vzal faktickou poznámku, abych ho pochválil. Klidně teďka ocením i část výstupu – byť jsem s ním obsahově třeba nemusel souhlasit – Ivana Bartoše. Obsah, nemusím s ním souhlasit, ale ta forma, že se bavili o nějakém konkrétním tématu dostupného bydlení. Nemám s tím problém, ale já jsem tohleto tady od vás neslyšel. Kritizujete ten černobílý svět, ale sami do něj přispíváte soustavnou kritikou úplně všeho. Buď jsme rychlí, nebo jsme pomalí, nebo děláme všechno, nebo neděláme nic. Vlastně nikdy to není v pořádku, no.

Já měl tady ještě jednu věc, kterou bych řekl, kde jsem něco našel, co Marian Jurečka dal na sítě, pak to nedal. Mohl bych si teďka do Mariana Jurečky kopnout, ale chci jít příkladem, tak to tady vynechám, nezmíním, abych trochu naladil lepší atmosféru, byť bych si tady mohl nahonit nějaké pozitivní body, Marian Jurečka to určitě ví, takže bych to zakončil pozitivně. Pojďme přestat tady žít ten černobílý svět. Když k tomu vyzýváte, tak k němu nepřispívejte. Já vám děkuju. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane místopředsedo. S faktickou poznámkou je přihlášený pan poslanec Marian Jurečka.

Já, než přijde, bych s dovolením omluvil dva nebo jednoho poslance, jednu poslankyni: poslanec Jindřich Rajchl celý jednací den ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Michaela Šebelová od 9 do 10 hodin z osobních důvodů. (Před řečnickým pultíkem se domlouvají poslanci.)

Oni se ještě pánové domluví jinak.

Pro galerii nahoře, pro vás, kteří nás sledujete, tak vidíte, že i jsme schopni se bavit opravdu kultivovaně. Ještě jedna důležitá věc, to, že tady všichni poslanci nesedí – je to informace pro vás, studenti – neznamená, že se neúčastní, protože my máme samozřejmě možnost přístupu kdekoliv na televizních obrazovkách a i vy se můžete podívat na web Poslanecké sněmovny na streamování na www.psp.cz, čímž jsem udělal za vedení Poslanecké sněmovny reklamu.

Nyní již prostor pro pana poslance, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuju. Já vlastně chci ocenit to, co Patrik Nacher ve velké části toho svého příspěvku řekl, ale velmi bych poprosil, ale já myslím, že to platí na obě dvě strany, ale já se fakt snažím tohle nedělat a nedělat tu politiku čistě nula nebo sto. Ale já jsem reagoval na to, co tady řekl Andrej Babiš včera. On řekl, že jsme neudělali vůbec nic. Proto jsem použil tu část té debaty a ta debata byla na půdě ministerstva, ale říkat z úst premiéra a jeho týmu „někdy budeme navazovat na věci, které se třeba na MPSV udělaly v oblasti digitalizace a jednotného měsíčního hlášení“ a pak tady přijít a před celým národem, protože on to říkal do té kamery, a říkat „neudělali vůbec nic, kde je výkaz práce“, tak to mně tedy přijde hodně nekorektní, takže jestli Patrik Nacher, prostřednictvím pane předsedajícího, jestli Patriku říkáte nějakou kritiku vůči nám, tak bych ocenil, kdyby to znělo i na druhou stranu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Máme tady ještě jednu faktickou poznámku, pan poslanec Denis Doksanský.

Ještě než přijde... Paní poslankyni už jsem omlouval od 9 do 10, v pořádku.

Máte slovo... Vteřinku, nemáte slovo. Opět se mi nechce spustit displej. Už. Děkuji.

 

Poslanec Denis Doksanský: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, prostřednictvím pana předsedajícího, já bych chtěl reagovat na pana poslance Jurečku. Dal jsem přednost přednostnímu právu Patriku Nacherovi, který řekl mnoho těch věcí, z nichž část jsem měl na srdci já. Já se tedy zmíním jenom k některým. Je moc hezké, když řeknete, že ctíte právo demonstrovat všech a že jste se nikdy nevyjádřil negativně vůči těm, kdo demonstrují. Ovšem my jsme slyšeli tuto neděli, že to nebylo jenom slušné, slyšeli jsme o tom, že jsme nebo naši představitelé vlády a my z těch vládních stran svoloč, slyšeli jsme mnoho dalších negativních termínů, zatímco když byly demonstrace proti vaší vládě, mluvilo se o tom, že jsou tam dezoláti, že jsou tam kolaboranti, že jsou tam proruští švábové, že jsou tam dezinformátoři. Já se nepamatuju, že byste se tehdy proti tomu vyhrazovali.

Tato mimořádná schůze byla svolána na základě esemesek pana vicepremiéra Petra Macinky. Stále se tady opakuje, že byly napsány hradní kanceláři a tak dál. Byly napsány panu Kolářovi, který je někde po boku pana prezidenta, ale oficiálně v prezidentské kanceláři nefiguruje. To znamená, to přece je naprosto neoficiální komunikace. Nicméně co bylo mnohem oficiálnější, vážnější, bylo, když před lety byly mnohem razantnější výhrůžky vůči prezidentu Zemanovi, kdy se dokonce jednalo o tom, zdali by neměl být zbaven svéprávnosti nebo své funkce, kdy byly výhrůžky o snižování jeho rozpočtu až na nulu. Já bych se chtěl zeptat, jestli jste tehdy reagovali. Mám takový pocit, že jste tehdy mlčeli, že jste se nevyjadřovali, že to je neuctivé vůči hlavě státu, a najednou zde, když jde o něco mnohem méně vážného... Mimochodem mnoho ministrů, mnoho dalších mých kolegů z koaličních lavic jasně řeklo, že se možná s duchem nebo tím textem neztotožňuje, ale to, s čím se ztotožňujeme, že si prostě myslíme, že pan prezident má jmenovat Filipa Turka, že udělal chybu, že to neučinil, že jedná na hraně ústavy, dokonce si myslíme, že to je proti duchu ústavy. To, (Předsedající: Čas, pane poslanče, čas.) když udělal pan prezident Zeman, bylo kritizováno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášený pan poslanec Marian Jurečka. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Nenajdete z mých úst výrok, kdy bych jako předseda strany nebo člen vlády nebo jako poslanec někdy řekl o někom, že je lůza, svoloč a podobně. Nepoužíval jsem nikdy tyto výroky, naopak v mnoha rozhovorech najdete – i za minulé vlády, kdy jsem byl vicepremiér – že jsem řekl „já bych takto nikdy o těchto lidech nemluvil“ a vymezoval jsem se vůči tomu. Byl jsem člen vlády, který přišel na demonstraci mezi odboráře. Do veřejného prostoru mezi naštvané odboráře jsem přišel normálně debatovat. Mrzí mě, že ministr kultury dnešní vlády nemá koule na to, aby přišel na veřejnou debatu s těmi, které si chtěl pozvat na uzavřené jednání. To jenom pro nějaké srovnávání tady těchto věcí. Nesouhlasím s tím, že někteří lidé měli v neděli transparenty, které byly za mě urážlivé, používali ne úplně běžná slova. Není možné přijít na demonstraci, říkat „chceme slušnou mezilidskou kulturní politickou debatu“ a přinést takovýto transparent. I proti tomu se vymezuji. Ale to, o čem jsem mluvil tady ve svém úvodním, tom delším příspěvku, je, že mně vadí, že tady prostě přijde premiér, který byl osm let člen vlády, já jsem s ním byl čtyři roky koaliční partner, a říká: Nikdo nic jiný (?) jste neudělali v téhle zemi. To fakt nesedí.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Benjamin Činčila. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, já bych velmi krátce chtěl pohovořit tady v diskusi o nedůvěře či důvěře vládě. Nechci dlouze mluvit o tom nehorázném chování, které předvedl pan vicepremiér Macinka. Samozřejmě k tomu tady padlo těch slov už poměrně hodně, nicméně rád bych se zmínil i k tomu, co mě trápí osobně jako ekonoma poměrně možná ještě víc než to chování, protože jsem vysoké očekávání o tom, jak budou vystupovat Motoristé, úplně neměl. Měl jsem možná větší očekávání v tom, že budou hlídat Andreje Babiše v rozpočtové odpovědnosti, a to se ukazuje, že se absolutně nedaří, protože byl předložen návrh státního rozpočtu, který jde proti zákonu o rozpočtové odpovědnosti, to znamená, tak zásadní věc jako zákon o státním rozpočtu vláda představuje nebo dává, schválila ho už ostatně vláda v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. První nebo jeden z prvních zákonů, které vláda předkládá, tak je protizákonný a já si myslím, že tohle je věc, která tady stojí naprosto za zmínku.

Výroky pana Macinky, pana vicepremiéra Macinky jsou samozřejmě špatné, nicméně to, že zákon o rozpočtové odpovědnosti porušujeme v prvním momentě, kdy tahle vláda tvrdila, že ten rozpočtový armagedon předchozí vlády ukončí, tak mně to jde jaksi v rozporu, pokud předchozí vláda navrhovala schodek státního rozpočtu 234, potažmo 286 miliard, a tahle vláda nakonec představí rozpočet s 310 miliardami korun schodku, tak tomu opravdu nerozumím. Dále prostě minulý týden ho schválila vláda v pondělí v eKLEPu. V systému se objevil až včera večer. Možná si tam potřebovali některé věci doladit, nicméně rozhodně to není nic, co by bylo běžné v téhle situaci. Argumentace s tím, že teď jsme v provizoriu, a proto můžeme ten zákon představit jako vlastně protizákonně proti jinému zákonu, v rozporu s jiným zákonem, tak je samozřejmě nesmysl a přijde mi vlastně bizarní, že vůbec nikdo tímhle způsobem argumentuje a že chudáci úředníci z Ministerstva financí něco takového musejí vůbec komentovat.

Já jsem... Určitě nepatřím mezi ty, kteří by tady chodili a kritizovali novou vládní koalici úplně za všechno. Já jsem ve svém předchozím výstupu před třemi týdny v diskusi o důvěře vládě zmiňoval, že jsou věci, které prostě tahle vláda chystá, jsou v pořádku a rád je podpořím nebo jako lidovci je rádi podpoříme, zejména věci, které vychází od Karla Havlíčka v hospodářské strategii. Je tam spousta dobrých věcí. I když prostě budeme mít nějaké kritické připomínky k některým detailním věcem, tak v zásadě je to směr, kterým by se Česká republika měla vydat, ale je naprosto v rozporu s tou rozpočtovou udržitelností v tom smyslu, že prostě něco se napíše do hospodářské strategie, vypadá to dobře, ale pak první věc, kterou uděláme, je, že jdeme prostě proti udržitelným financím.

Myslím si, že tohle patří do té diskuse i tady. Minulý týden jsme tady třeba vedli poměrně věcnou diskusi ohledně stavebního zákonu, bylo to v pořádku. Ne všichni to zvládali samozřejmě. Nemyslím si, že je v pořádku to, co třeba dělá, prostřednictvím pana předsedajícího, pan předseda Pirátů Zdeněk Hřib. To, že jede tady od Šumavy k Tatrám v diskusi ke stavebním zákonům. Prostě nebavíme se věcně, to si nemyslím, že je v pořádku. Pak tady zbytečně hodiny strávíme tím, že prostě tady má někdo dlouhé výroky o tom, že to je eRecept a já nevím, co všechno dalšího. Prostě bavíme se o stavebním zákonu, bavme se o stavebním zákonu.

Teď se bavíme o důvěře vládě, tak já budu mluvit k tomu. Já si prostě nemyslím, že by tahle vláda měla mít důvěru, pokud jde proti rozpočtové udržitelnosti, pokud navyšuje schodky státního rozpočtu, pokud prostě jde proti budoucnosti naší země, zadlužuje naše děti, naši budoucnost a budeme to platit na vyšších úrokách z dluhu. To si myslím, že není v pořádku. Chci spolupracovat na těch věcech, jako abychom měli vyšší důchody pro živnostníky, abychom měli reálný stavební zákon, abychom snížili poplatky penzijním společnostem, aby ty nižší poplatky penzijním společnostem znamenaly vyšší výnosy pro české občany, aby měli opravdu udržitelné vyšší penze v důchodu. To je věc, na které chci spolupracovat a velmi rád se na ní budu podílet, ale jsem proti tomu, abychom zadlužovali naši budoucnost, abychom zadlužovali naše děti.

V tuhle chvíli já už nebudu delší dobu mluvit. Myslel jsem si a fakt jsem v tom fandil Motoristům, že budou držet Andreje Babiše v tom, aby byli rozpočtově odpovědní. Oni říkali, že dokonce chtějí vyrovnané rozpočty, což za mě, podle mě je trošku nesmysl, protože každý soudný člověk ví, že to není reálné. Ale ukázalo se, že tahle vláda je levicová a Motoristi, na nich není pravicové vůbec nic, protože jdou zvednout ruku pro to, aby levicové vládě zvedli ještě větší schodek, než předvedla předchozí vláda. To znamená, levicová vláda, v pořádku, ale říkejme tomu pravdivě. Motoristi jsou v tuhle chvíli součástí levicové vlády Andreje Babiše.

Bezprecedentní zprávy pana vicepremiéra Macinky dál nebudu komentovat.

Tahle vláda nemá moji důvěru. Já tady nechci dlouze mluvit, nechci to zdržovat, ale myslím si, že je fér říct tady, že vyšší schodky nejsou v pořádku a zadlužuje to budoucnost naší země. Děkuju vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Igor Červený. Vaše 2 minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Igor Červený: Vážená vládo, vážení kolegové a kolegyně, já musím, jménem pana předsedajícího, zareagovat na pana kolegu, vášnivá debata ohledně rozpočtu a že my Motoristé nejsme pravicoví. Já bych panu kolegovi rád připomněl jednu věc. Tento rozpočet není vlády pana Babiše, tento rozpočet je opravený rozpočet ještě předchozí vlády pana Fialy. My to říkáme ve všech těch debatách. Máte zákonem nastavené mandatorní výdaje, které vzrostly díky vám. My je musíme hradit. My to nemůžeme udělat, protože z vaší strany by byl okamžitě tady pro nás kulomet, jak to, že porušujeme zákony, takže my zákony neporušujeme. My bohužel musíme vyplácet spoustu věcí, které nechceme vyplácet, a my to během tohoto roku změníme. Tady pan doktor Pikora to neustále zmiňuje ve všech svých výstupech. Můžeme změnit rozpočet, můžeme, ale až změníme judikaturu, abychom změnili mandatorní výdaje.

K rozpočtům, každé ministerstvo proškrtalo reálný rozpočet – ne to divadlo pana Stanjury, reálný rozpočet – o 5 až 10 procent. My Motoristé jsme šli příkladem, 7 až 10 procent dolů. Myslím, že to video s panem Macinkou bylo legendární, co jsme všechno škrtli, v jakých stovkách milionů korun, ne-li miliard, takže ano, my jsme pravicoví, ale zároveň nemůžeme porušovat zákony, které určují mandatorní výdaje. Ale nebojte, my je letos změníme. I kdybyste tady udělali stávku, my je změníme. Děkuji moc. (Potlesk z řad koalice.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další, kdo je s faktickou poznámkou, tak je pan poslanec Miroslav Ševčík. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Miroslav Ševčík: Dámy a pánové, milé slečny a paní poslankyně, vážení pánové poslanci... Prostřednictvím předsedajícího, pane Činčilo, vy jste se spletl, vždyť to, co jste tady říkal, tak to přece není možné, abyste si nepamatoval, že jste zvedli zadlužení o (1) bilion 200 miliard, že jenom na úrocích budeme platit víc než dvakrát tolik, než se platilo, když ta předchozí vláda tady nastoupila. Tady vám ukážu tabulku (Ukazuje materiál.), potom když se budete chtít podívat i na ty podíly dluhu. Mohu vám ukázat i tabulku, kdy tady nastoupila Babišova vláda předtím, tak ona měla za roky 2015 až 2019 celkový deficit 32,8 miliardy, za 5 roků, pane Činčilo. Nastudovat! Potom bych poprosil, abyste se podívali i (na) podíl dluhů veřejných rozpočtů na HDP. Jinak jsou to údaje z Eurostatu vždycky, jsou notifikované potom ještě na podzim, jsou vydávány vždycky v dubnu. Když se podíváte, tak vy jste nastupovali po covidu, kdy ten dluh byl 42 procent a teď je 43,6 v roce 2024, protože za to jsou poslední čísla, takže, prosím, nemaťte veřejnost a podívejte se na to, jak jste hospodařili, jak jste zatížili dopředu rozpočet úrokovými výdaji na splácení dluhů, a potom se o tom můžeme bavit. Jinak bychom si mohli potom sednout, říct si, co to je strukturální deficit, jakým způsobem se počítá. Víte, že došlo k novelizaci i ze strany Evropské unie a že se bude muset dělat i ten zákon o rozpočtové odpovědnosti, že se tam budou muset zapracovat i novelizované záležitosti z loňského léta. Ještě jednou, vaše hospodaření bylo katastrofální a my se snažíme to vylepšit. Doufám, že na rozpočtovém výboru nás podpoříte. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Máme tady faktickou poznámku od pana poslance Benjamina Činčily. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo, pane předsedající. Já s dovolením, vaším prostřednictvím, zareaguju na oba moje předřečníky.

Pane docente Ševčíku, já samozřejmě velmi rád vás podpořím v případě, že předložíte rozpočet, který nebude v rozporu se zákonem, jo? Samozřejmě vás velmi rád podpořím. Já souhlasím s těmi čísly, co jste tady říkal, ale to, na co jsem upozorňoval, je, že pokud vydáváte 310 miliard v prvním roce, tak za ty 4 roky budete na tom hůř, než jsme předvedli za našeho hospodaření. Já neříkám, že to bylo dokonalé. Já jsem v té vládě neseděl. Já neříkám, že jsme byli vždycky úplně otevření, že jsme vždycky dělali ty nejlepší věci, že Zbyněk Stanjura vždycky říkal úplně správně ta čísla. Říkal to každý rok, jak se mu to hodilo. Já to říkám tady korektně a neříkám, ten svět nebyl černobílý, ale tady prostě nebyla katastrofa v těch předchozích 4 letech, každý rok se snižoval strukturální schodek, každý rok se snižovalo zadlužení státní... Jasně, že ten celkový dluh narůstal, to je pravda, ale neříkám to, nominálně to bylo 1 200 miliard, ano, v pořádku. Není to v pořádku, není. Není to v pořádku, je to vyšší zadlužení, ale na druhou stranu byli jsme rozpočtově odpovědnější, než byla ta předchozí vláda.

Já budu – a to byl ten můj výstup – já budu držet palce Motoristům, pokud uhlídají... Nebo i vám, pane docente, prostřednictvím pana předsedajícího. Velmi rád vás podpořím v případě, že budete brzdit vyšší zadlužování, ale to, na co jsem upozorňoval, je, že vy to vyšší zadlužování nejenom ještě zvyšujete, ještě jdete proti zákonu a vůbec vám to nevadí. Toto mně přijde na tom úplně bizarní, že jste schopni tady obhajovat něco, co je v rozporu se zákonem. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. (Poblíž řečnického pultu čeká poslankyně Věra Kovářová.) Paní poslankyně Kovářová, ještě jsou další dvě faktické poznámky, s tou první paní poslankyně Gabriela Svárovská.

Ještě, než přijde, tak do 15 hodin se z pracovních důvodů omlouvá pan ministr Lubomír Metnar.

Vaše 2 minuty, prosím.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající. Já mám poznámku na adresu pana kolegy Ševčíka, vaším prostřednictvím. Oslovení slečna se tradičně používá pro neprovdané ženy, v moderní etiketě nicméně se používá oslovení paní, protože se tím dává najevo, že není pro ženu, zejména pokud působí veřejně, podstatný její rodinný stav. To je jenom takové malé doporučení z moderní etikety pro pana kolegu Ševčíka. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Do faktických poznámek už před tímto vystoupením byl přihlášen i pan poslanec Miroslav Ševčík. Vaše 2 minuty začínají právě teď.

 

Poslanec Miroslav Ševčík: Milé slečny poslankyně, milé paní poslankyně, vážení pánové poslanci, já jsem ze staré školy a my jsme se etiketu učili tak, že když tady sedí slečna Demetrashvili a tady jsem viděl další i slečnu, tak že oslovím i slečny. Etiketa podle staré školy umožňuje oslovovat milé slečny, milé dámy, milé paní. Já si myslím, že to je slušné, že to není pejorativní a že jsem to řekl správně.

Pak bych chtěl zareagovat – pan kolega Činčila asi zmizel – jak říkal... (Reakce z pléna.) Jé, tam je, výborně. Jak jste říkal, že ta předchozí vláda hospodařila... (Předsedající: Prosím, prostřednictvím předsedajícího.) Prostřednictvím předsedajícího, že ta minulá vláda hospodařila katastrofálně nebo takhle nějak jste to použil. Já znovu zopakuji, prosím, že i přes ty covidové roky, které tady byly, tak ta minulá vláda hospodařila superzodpovědně oproti té vaší vládě, která, znovu zopakuji, udělala nominální dluh (1) bilion 200 miliard. (1) bilion 200 miliard! Prosím, nominální dluh je důležitý z toho důvodu, že se z něho počítají úroky. Ony se nepočítají z nějakého podílu, ale počítají se z toho nominálního dluhu, takže znovu chci konstatovat, že průměrný deficit roční byl 6,56 miliardy za 5 roků, od roku 2015 do roku 2019. Tabulky vám mohu dát k dispozici, jestli budete chtít dát. Já jsem je promítal, když jste ještě chodil na vysokou školu, tak to už jsem tam promítal taky tyto tabulky, včetně podílu na dluhu ve vztahu k hrubému domácímu produktu. Musím konstatovat, že ano, jsou na tom země mnohem lépe, ale že ještě nejsme takoví, abychom nenaplňovali maastrichtská kritéria. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další s faktickou poznámkou je paní poslankyně Gabriela Svárovská, s další faktickou je potom pan poslanec Benjamin Činčila, potom s faktickou poznámkou poslankyně Věra Kovářová a potom s faktickou poznámkou Samuel Volpe. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Pane kolego Ševčíku, prostřednictvím pana předsedajícího, do Sněmovny jste nepřicválal na koni, používáte počítač, mobilní telefon, máte na sobě, jak vidím, syntetické materiály ze syntetických vláken, tak bych vám doporučila, abyste adaptoval, prostřednictvím pana předsedajícího, i svůj slovník a svoje chápání etikety. Pokud to není provokace, tak vás o to jako jedna ze zde zastoupených poslankyň žádám. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Další s faktickou poznámkou je tedy přihlášen pan poslanec Benjamin Činčila. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo, pane předsedající. Já abych se zastal kolegyň, tak když ony jsou slečny, tak já jsem klučík, pane docente, prostřednictvím pana předsedajícího, můžeme se takhle o tom bavit. Nevím, přijde mi to zbytečné. Bavme se o těch konkrétních věcech, proč máme dát důvěru, nemáme dát důvěru této vládě, případně o tom rozpočtu. Já tu diskusi velmi rád povedu.

Já jsem neříkal, že ta předchozí vláda Petra Fialy vládla nebo rozpočtově se chovala katastrofálně. To jsem rozhodně neříkal. Já jsem říkal, že to nebylo ideální, že bych si sám osobně představoval větší rozpočtovou udržitelnost, ale chovala se dle mezí zákona, chovala se dle mezí možností rozpočtově udržitelně. Máte pravdu, ano, narůstaly prostě ty úroky z dluhu, ale já jenom znovu upozorňuju, že za vás touhle cestou budou ty úroky z dluhů narůstat ještě rychleji. To je to, co já tady kritizuju. Já neříkám, že bychom to nedělali. Já říkám, že jsme to dělali míň, než to navrhujete vy a že jsme to nedělali v rozporu se zákonem. To jsou ty věci, které tady kritizuju, tak prosím veďme tu diskusi. Vy to, prosím... Vy to, pane Ševčíku, samozřejmě víte, že je něco nominální, něco je reálný dluh a tak dále. Já vás tady přece nebudu školit, vy jste jste člověk, který učí na univerzitě dlouhé roky, tak to samozřejmě víte, tak prosím, chovejme tu diskusi tak, že možná někteří jedinci, které upřímně lituji, tohle poslouchají, tak ať si z toho vezmu ty věci, které jsou reálné, a ne nominální, abych zůstal v té ekonomické terminologii. Děkuju za slovo.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou je přihlášená paní poslankyně Věra Kovářová. Vaše 2 minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji za slovo. Vážený kolego, pane poslanče Ševčíku, my spolu vedeme, prostřednictvím pana předsedajícího, vedeme spolu vždy diskusi o tom, jak je vysoký nominálně státní dluh, ale já vám vždy kontruju tím, že co je důležité a co se srovnává, je poměr také deficitu vůči HDP a ten je 2 procenta. Když jsme přebírali vládu, bylo to 5 procent. Pokud uvádíte... (Reakce z pléna.) Přesně. Pokud uvádíte tabulky za léta 2015 až 2019, tak vám nějak vypadávají tabulky nebo z této tabulky vám vypadává rok 2020 a 2021, kde ty deficity byly vyšší než 400 miliard. My jsme vždycky říkali: Ano, je to kvůli covidu, tedy v roce 2020. (V roce) 2021 se to nepotvrdilo, tam byly jiné výdaje. My jsme říkali, ano, byla to covidová doba, ale ta trajektorie zadlužování, která by nás čekala, by nás vedla skutečně do pekel. Konsolidace se podařila, to nikdo nemůže popírat a svědčí o tom ty hodnoty, o kterých vy tady hovoříte: 43 procent státního dluhu k HDP, 2 procenta deficitu k HDP, nízká nezaměstnanost. Ano, ta může být bonusem, ale také je samozřejmě rizikem a to nikdo nepopírá. Ale to, co vy provádíte v okamžiku, kdy máme hospodářský růst, kdy máme nízkou inflaci, nízkou nezaměstnanost, tak v státním rozpočtu provádíte stimulaci. K čemu to povede? Všichni experti to říkají. Jenom budou tlaky na zvýšení inflace, tak si to potom můžete v těch úrocích spočítat a můžeme si ty tabulky společně udělat. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Dalším s faktickou poznámkou je pan poslanec Samuel Volpe.

Ještě než přijde, prosím, tak zde mám další omluvu: pan vicepremiér a ministr Petr Macinka od 12 do 13 hodin se omlouvá z pracovních důvodů.

Vaše 2 minuty jsou zde.

 

Poslanec Samuel Volpe: Vážený pane předsedající, já vám děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nemohu si dovolit čekat a nevyužít faktické poznámky k tomu, co zaznělo. Vystoupili mí političtí oblíbenci z řad koalice, ať už to byl můj spolukrajan pan poslanec Igor Červený nebo pan docent Miroslav Ševčík, poslanec Ševčík, prostřednictvím pana předsedajícího.

Jenom bych tedy chtěl říct, že bych... Já jsem šel z kanceláře, kde jsem měl zapnutou a sledoval jsem debatu a slyšel jsem právě pana Benjamina Činčilu, poslance, který zmiňoval dost věcí i z pirátského programu, mi přišlo. Já bych se toho zastal. I jsme předložili návrh zákona o penzijním připojištění. Budu rád, když se, pane Benjamine Činčilo, připojíte.

K panu Igoru Červenému bych, prostřednictvím pana předsedajícího, rád zmínil, že jsem slyšel závazek, že tedy se nebude porušovat zákon, aspoň ze strany Motoristů sobě. To jsem rád, takže doufám, že do budoucna se nebudou porušovat zákony, ať už to je o státní rozpočtové odpovědnosti, či podobně.

Pak jsem měl ještě připravenou vsuvku na pana kolegu docenta Ševčíka, pana poslance docenta Ševčíka. Ale asi si to odpustím, protože to za mě perfektně shrnula paní poslankyně Gabriela Svárovská, takže asi takhle v krátkosti.

Nechci natahovat faktickou poznámku a hlavně jsem přihlášen k obecné rozpravě. Jsem asi nějaký možná až dvacátý, ale těším se, že tam budu mít delší prostor. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Mám tady další omluvu: omlouvá se pan poslanec Jiří Horák od 12 do 17 hodin ze zdravotních důvodů.

S přednostním právem se přihlásila vicepremiérka a ministryně financí Alena Schillerová.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Omlouvám se, že jsem přišla později, měli jsme Bezpečnostní radu státu, takže jsem chvilku potřebovala naposlouchat tu diskusi, protože se mi zdálo, že se týká rezortu financí a Ministerstva financí, zadlužení, zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. My si o tom promluvíme příští týden podrobně, budeme tady mít první čtení rozpočtu, takže předpokládám, že hodiny tady budeme diskutovat o všech těchto věcech, ale nemohu tady sedět a tvářit se, že ta diskuse se mě netýká. To nakonec nepatří ani k mé povaze, to už si myslím, že mě za ty roky znáte.

No, tak pojďme se držet čísel a nevytahujme si jenom to, co se nám hodí. Dluh sektoru vládních institucí. (Ukazuje materiál.) Mám to od roku 2008, ať je to férové, ať je férově vidět ta čísla, jak se nám vyvíjela. Toto je číslo, podle kterého se hodnotíme v rámci Evropské unie. To je vlastně jediné hmatatelné, srovnatelné číslo, protože samozřejmě nominální čísla jsou sporná, ale já jsem jenom vždycky reagovala na to, jak jste mluvívali v době, kdy vy jste byli v opozici. Neříkám všichni, někteří z vás tady ještě nebyli, dívám se na pana poslance, takže se ho to netýká, ale spousta z vás tady byla, která o tom hovoří, takže tady máte čísla od roku 2008. (Já) si je dovolím komentovat.

Já myslím, že mluví jasně, že mluví o tom... Mám to i rozděleno, vláda ODS, TOP 09; pak vlády hnutí ANO v tom roce 2013, 44,1 přebírali jsme a dostali jsme se v roce 2019 až na 29,6, takže my jsme to uměli. Tam i byla samozřejmě jiná čísla, s obsluhou státního dluhu. Přišel covid. Nerada se vymlouvám na covid, ale prostě byl to nepopiratelný fakt. Byla jsem v té době ministryní financí, vím, co to bylo za peklo, vím, jaké tady byly diskuse, vím, jak se chovala tehdejší opozice. Řada z vás tady nebyla, takže vás nechci z toho osočovat, ale řada z vás tady byla. „Dejte víc, přidejte, malá kompenzace, to přece nemohou ti živnostníci přežít“ a tak dále. Byla jsem ráda, když po letech Nejvyšší kontrolní úřad označil náš kompenzační bonus, který byl z dílny Ministerstva financí, které jsem v té době řídila, za velice efektivní nástroj, který pomohl a zacílil, já nevím, obrovské množství, kolem snad necelého milionu živnostníků rychle, efektivně, ale to je jiný příběh. Opravdu jsme tehdy ze dne na den... Zase se nevymlouvám, to je prostě fakt. Možná je poctivé, když si ti ministři financí někdy prožijí i tu dobu, kdy prostě mají... té ekonomice se daří, a i tu dobu, kdy se jí nedaří. Nám v covidu se stalo to, že ze dne na den vám klesly příjmy, vyskočily výdaje, protože prostě se zavřela ekonomika. Dělali jsme, co jsme mohli. Já mám svědomí čisté, i celá naše vláda. Samozřejmě logicky se to projevilo na tom zadlužení. To jasné. Přesto jsme v roce 2021 předávali ten dluh sektoru vládních institucí s číslem 40,7, takže lepším číslem po covidu – dramatickém covidu, kdy jsme museli dát do té ekonomiky na různých podporách, kompenzacích 600 miliard – než v roce 2013, kdy jsme to získali za 44,1. Ano, uznávám, že i tehdy byla krize, ale prostě ty přístupy byly jiné. My jsme tu ekonomiku nezaškrtili tak, jak se to stalo za vás. No, a co přebíráme teď? V roce 2025 je to číslo zatím... Pohybuje se... 43,9 čili kolem 44 procent.

To jsou fakta. To jsou naprosto nepopiratelná fakta a můžete říkat, co chcete. Je to prostě tak. Jestli tedy použiju ta nominální čísla, která jednou se vám hodí, jednou ne – já si vzpomínám, jak nám tehdejší expert ODS, dnešní místopředseda Sněmovny, Skopeček tady neustále připomínal ta nominální čísla – tak za 8 let, kdy Ministerstvo financí mělo hnutí ANO, jsme neudělali takový nominální zásek jako vy a vaše vláda bývalá za 4 roky, 1,2 bilionu. Už to tady bylo řečeno. No a jestli chcete státní dluh celkem v číslech, no, tak taky tady mám zajímavý graf, taky. (Ukazuje materiál.) Taky je od roku 2008, ať jsem korektní, ať tam skutečně nedávám, tak jak vy vždycky vypíchnete čtyři roky anebo dva roky, tak jak se vám to hodí. Prostě od roku 2008, jasná čísla, ověřitelná. Můžete se podívat do Rozpočtu v kostce, můžete se podívat na stránky Ministerstva financí, já si ta čísla nevymyslela, je to prostě tak. No a mám tady spoustu dalších grafů, bezesporu je využiju příští týden a ještě si některé přidělám, tak jak se budu připravovat na diskusi stran státního rozpočtu.

Ale v minulém týdnu – a předpokládám, že to ještě se odehrají dozvuky na rozpočtovém výboru a i na plénu, až budeme projednávat rozpočet – tady rezonovalo, že jsme porušili zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Hrozná se z toho dělala tragédie, řešilo se to v médiích. Všichni jste se předháněli, kdo na to upozorní rychleji a hlasitěji, tak já vás chci ubezpečit, že nesdílím tento názor. Už jsem ho vysvětlovala v médiích asi dvakrát, vysvětlím ho znovu ráda a předpokládám, že se k němu vrátíme i ten příští týden, ale dovolím si ještě předtím, než provedu ten expertní výklad, který je poměrně složitý a budu se ho snažit zjednodušit, tak si dovolím upozornit na jednu věc.

Vy z vás, kteří jste tu seděli to minulé volební období, zvedali ruku pro ty vylhané Stanjurovy rozpočty a dnes nás tady bijete po hlavě kvůli údajnému porušení zákona o rozpočtové odpovědnosti, nezlobte se, to je vrchol pokrytectví. Vy se tady chlubíte nějakou konsolidací? Konsolidací, kdy nebyl rok... Já tu stála pravidelně u každého rozpočtu a pořád jsem o tom mluvila, pořád jsem bila na poplach, dávala jsem podnět Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, který následně – v rámci své kontrolní činnosti, neříkám, že na základě mého podnětu – tu kontrolu prováděl a konstatoval ta fakta. Nakonec se k tomu připojila i Národní rozpočtová rada – sice ze začátku trošku vlažněji, ale pak se to nedalo opomíjet – a většina ekonomů, komentátorů. O jaké konsolidaci mluvíte? O tom posledním vašem schodku 286 miliard, který... Ano, v té době dle legislativy byl na rámcích výdajových, ale kolik vám tam chybělo peněz? Vždyť to přece není normální. Poprvé se stalo v historii, že se schválil Státní fond dopravní infrastruktury, rozpočet Státního fondu a nedala se na to navýšení ani koruna ze státního rozpočtu. Vždyť to je výsměch. Mandatorní výdaje, i po aktualizaci a vlastně podrobném rozboru s Ministerstvem práce a sociálních věcí, pořád jsme tam museli přidat 17 miliard. Chyběly peníze v zemědělství, ve školství. Prostě vy jste měli vylhaný rozpočet a bylo to rok co rok. Rok co rok Stanjurovo letadlo prostě letělo, až narazilo, takže prosím... A to jste ještě napříč společností všem zvedli daně. Všem! Tři roky jsme se plácali kolem nuly z hlediska ekonomického růstu. Kolem nuly nebo jsme byli mírně pod nulou nebo mírně nad nulou. Okolní země nás předběhly. Dneska samozřejmě, že jsme rádi za ekonomický růst, v loňském roce zpřesněný 2,5 procenta, letos predikovaný 2,4 procenta, ale my jsme vyběhli se značným zpožděním. My jsme mohli být dál, nebýt těchto kroků, nebýt chybných kroků stran cen energie, nezvládnutá tato situace, ale to jsou všechno věci, které jsme si už dávno řekli a znova si je zopakujeme. Je dobré si je připomínat. Je dobré si je připomínat, protože tam byl ten zakopaný pes.

Teď k tomu zákonu o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Nesouhlasím s Mojmírem Hamplem, a to zcela zásadně, který hovoří o tom, že rámce jsou 237 miliard. Mám pro to několik důvodů. První je procesní neboli procedurální, kdy se opírám o rozpočtová pravidla, protože my musíme vycházet jednak ze zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, jednak i z rozpočtových pravidel. Jedna nám stanoví rámce podle jedněch a druhá říkají, že se mají dodržovat. Ten rozpočtový proces... Hovoří o řádném rozpočtovém procesu, to znamená o tom, který se zpracovává na ministerstvu, rozpočet, do konce srpna, na vládě potom do konce září se schválí a posílá do Sněmovny. Dokonce je ten nesoulad tak zřejmý, že do novely – do nového zákona – přidáváme i ta pravidla, aby dopadala na novelu zákona nebo na situaci, ve které jsme teď, kdy tato ctěná Sněmovna vrátila rozpočet k přepracování. To je ad jedna.

Další podpůrný argument, máme stanovisko, usnesení, této ctěné Sněmovny s doporučeními, která vláda by měla naplnit, a tam se jasně říká, jak, co se doporučuje vládě, aby udělala. V posledním bodě se říká: Udělejte tohle, zreálněte tyhle výdaje, toto, toto, toto, udělejte škrty –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to všechno se stalo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a nebude-li cesty jiné, zvedněte deficit.

No a teď k výši těch rámců. Ti, kteří tvrdí, že je to 237 miliard, to znamená, že jsme měli překročit o nějakých víc než 60 miliard, tak bych chtěla upozornit, že 30. 6. 2025 vstoupil v účinnost takzvaný fiskální pakt Evropské unie, který má ustanovení, některá musíme implementovat –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ což se stalo, vláda schválila ten zákon minulý týden –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a některá mají přímý účinek. Přímý účinek znamená, že to dopadá přímo vlastně na naši... na to, jak se má postupovat v České republice. Vysvětluju to zjednodušeně, ať nejsem technická. Vím, že je to složité. No a tam se počítá ta úniková doložka jiným způsobem. Zkrátím to, ty rámce jsou 292 miliard s únikovou doložkou, podle fiskálního paktu a přímých jeho účinků.

Jenom tohle si dovolím říct, ale znova opakuji, znova opakuji, politickou debatu. Tohle byla technická věc, budu vysvětlovat opakovaně a znovu a teď si dovolím tu politickou. Prosím vy, kteří jste hlasovali na kterékoliv úrovni pro vylhané rozpočty Zbyňka Stanjury a vlády Petra Fialy, tak skutečně nemáte žádné právo nás tady kritizovat, protože náš rozpočet je pravdivý a vypovídá skutečně o realitě. Slyšela jsem, ještě jednu malou doušku, že díky ekonomickému růstu zrychlujícímu se nám napadaly nové příjmy. Ano, asi 15 miliard z té nové predikce lednové. A víte, co se stalo? Musela jsem s nimi zalepit vaše díry, vaše vylhané příjmy: 9 miliard na sociálním pojištění, dále přepálené dividendy jste tam měli přes 12 miliard a tak dále. Zkrátím to, minus 5. Ale výbor pro rozpočtové prognózy řekl jasně, že ten odhad těch našich příjmů a to, jak jsme s tím naložili, je realistický, protože není vylhaný, jako byly ty vaše. Děkuju. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní místopředsedkyni vlády a ministryni financí. Máme zde čtyři faktické poznámky. S první přijde pan poslanec Vojtěch Munzar, s druhou potom pan poslanec Benjamin Činčila, s třetí faktickou je paní poslankyně Věra Kovářová a se čtvrtou paní poslankyně Gabriela Svárovská. (Poslanec Munzar je připraven u mikrofonu.)

Ještě prosím, než vám dám vaše 2 minuty, poslankyně Andrea Hoffmannová se omlouvá od 13.30 do 15 hodin z pracovních důvodů a pan poslanec Jindřich Rajchl ruší svou omluvu ze zdravotních důvodů na celý den a mění to, že zdravotní důvody trvají pouze do 12 hodin. Děkuji.

Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, mám jenom 2 minuty, zasloužilo by si to víc času, abych na všechno, co tady paní ministryně řekla, mohl zareagovat. Nicméně já si vážím jedné věci, a to, že paní ministryně na rozdíl od všech předchozích dní přiznala a řekla, to je náš rozpočet. Do té doby, říkala „je to rozpočet předchozí vlády“, tak já si cením toho, že to tady přiznala a budeme se tím tedy řídit. To je první věc.

Druhá věc, zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Víte, co říká, paní ministryně, § 21 tohoto zákona? Že podle tohoto paragrafu je za výklad tohoto zákona odpovědná Národní rozpočtová rada, nikoliv Ministerstvo financí, nikoliv ministryně financí. To znamená, ta vaše snaha, že nesouhlasíte s Mojmírem Hamplem a se všemi členy Národní rozpočtové rady, kteří kritizují vaši vládu za to, že porušuje tento zákon o rozpočtové odpovědnosti, to je snaha z toho se vymluvit. Vlastně podívejme se na to fakticky. Evropská unie má nějaká pravidla, my jsme si nastavili přísnější pravidla, co se týká výše salda, a zároveň vy nám tady říkáte, že je můžeme porušovat a že platí jenom, když se schvaluje rozpočet mezi zářím a prosincem, a už neplatí v průběhu roku. No, tak to je samozřejmě nesmysl.

Nicméně já jsem chtěl zareagovat původně ještě na jednu věc a to je... Když jste tady ukazovala ty vaše tabulky, tak vy taky neříkáte úplně celou pravdu. Neříkáte, že od roku 2016 rostly výdaje rychleji než příjmy a ekonomika i státní rozpočty jsou o trendech. Neříkáte, že za rok 2019 Nejvyšší kontrolní úřad vám vyčetl –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vám, vaší vládě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ že veřejné rozpočty jsou na případnou krizi připraveny hůř než v roce 2008. Je to ve zprávách NKÚ, přečtěte si je. Na to už zapomínáte a zapomínáte na to... (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Dořeknu poslední větu. Zapomínáme na to, že jste třeba rozpustili Fond národního majetku, abyste si zlepšili čísla. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další s faktickou poznámkou přichází pan poslanec Benjamin Činčila. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Já bych v první řadě chtěl poděkovat paní ministryni, že tady vystoupila, za to, že přišla. Vážím si toho, protože je to důležité. Určitě tu diskusi povedeme příští týden mnohem podrobněji. Nicméně jsem rád také, že zmínila to, že ten svět není černobílý. Ona má tu zkušenost jako ministryně. Víme to, že prostě přijdou rizikové roky, přijdou krizové roky, kdy prostě se ten rozpočet nedá udělat tak, jak jsme plánovali.

Nicméně je prostě nesmysl to, co tady říkal, prostřednictvím pana předsedajícího, pan kolega Červený, který tvrdil, že prostě ten rozpočet je Petra Fialy. Není, je nové vlády a je to tak v pořádku, nicméně není v pořádku to, že je protizákonný a že nerespektuje zákon o rozpočtové odpovědnosti.

Vy jste říkala, že tady jste stála a budete kontrolovat, tak já vám říkám, já tady budu stát a budu kontrolovat to, jestli se tahle vláda bude chovat rozpočtově odpovědně, protože myslím si, že nebude, a ukazuje to ten první návrh státního rozpočtu, který schválila vláda. Prostě je protizákonný, porušujete zákon. Slíbili jste všechno všem a na to samozřejmě není. Když říkáte, že prostě předtím chybělo v rozpočtu MPSV 32 miliard, teď jste tam dali jenom 17 miliard, to mi zase nějak nevychází. Tak buď jste předtím neříkala pravdu, nebo tam ty miliardy nechyběly. Teď jste tam jenom přidali 17 miliard, protože jste naslibovali věci, na které prostě dneska není. I když jsme dělali chyby –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a já to přiznávám, předchozí vláda nebyla ve všem úplně dokonalá, to prostě férově si tady řekněme, Zbyněk Stanjura taky využíval ta čísla tak, jak se mu to hodilo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ale my jsme vám předali českou ekonomiku v Lize mistrů, dle vašich slov, tak já vás prosím, pro české občany, doveďte tu českou ekonomiku z Ligy mistrů do Ligy mistrů play-off. Díky za slovo.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další, kdo je s faktickou poznámkou, je paní poslankyně Věra Kovářová. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážená paní ministryně, já sice nemám tabulky, ale mám takový sešitek, kam si píšu veškeré údaje (Ukazuje materiál.), takže abychom si to shrnuli: Vy jste měli covid. V roce 2021, kdy jste měli snižovat už rozpočty, jste promrhali 91 procent rozpočtu na jiné výdaje, na předvolební sliby, tak jak konstatoval Národní kontrolní úřad. Nyní máte 250 milionů příjmů navíc a schodek 310 miliard. Tak to je váš nevylhaný, pravdivý rozpočet. Ano, pravdivý v tom, že toto nezodpovědné rozhazování peněz, to, že nemáte připraveny zatím žádné reformy, tak jak konstatují všichni experti, tak to je opravdu výraz pravdivého rozpočtu. Já bych si tady možná trošku vyprosila nebo bych poprosila, pokud hovoříte o té debatě expertní a korektní politické, abychom už neslyšeli, že jsou to vylhané rozpočty, protože to není pravda. Ta konsolidace se jasně projevila na tom, jaký je poměr deficitu státního k HDP, a to jsou 2 procenta.

Ještě o tom, jak jsme zvýšili daně, tak jenom připomenu, že v roce 2021 byla složená daňová kvóta podle OECD, tedy za vaší vlády, 34,9 procenta; v roce 2024 a 2025, tedy za naší vlády, složená daňová kvóta byla 33,1 procenta. Jenom je potřeba se ptát, které to číslo je vyšší. Zatím toto všechno. Pokud bude nějaká reakce, ještě se připojím s faktickou poznámkou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. S faktickou poznámkou je přihlášená paní poslankyně Gabriela Svárovská.

Než dorazí do řečniště, pan poslanec Hayato Okamura byl omluven ze zdravotních důvodů po celý den, teď se tady za mnou zastavil a je již v Poslanecké sněmovně.

Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji. Já bych měla takovou drobnou poznámku tady k tomu epickému souboji mezi současnou koalicí a opozicí.

Ještě k tomu grafu paní ministryně Schillerové, mě by zajímalo, ve kterém místě toho grafu se přesně nachází zrušení daně ze superhrubé mzdy, které schválila tato sněmovna hlasy ANO, ODS a SPD, které začalo platit v roce 2021 zaťalo sekeru do státního rozpočtu, do té příjmové stránky, ve výši vyšších desítek miliard korun a dopadlo zejména na zaměstnance s nižšími příjmy, na nižší střední vrstvu.

Já bych chtěla říct, že to samozřejmě vypadá velice pěkně na televizních obrazovkách, tenhleten souboj, ale jsou tady nějaké jiné ještě zájmy, jiné historické spolupráce. Tady se jedna strana s druhou stranou přebíjí v tom, kdo více sníží daně a kdo náhodou o něco ty daně zvýšil, tak já bych chtěla říct, že zrušení daně ze superhrubé mzdy protlačené hlasy těchto stran přispělo k už tak dramatickému a neustále rostoucímu prohlubování majetkových rozdílů v České republice. To je tedy důležité pro vládní koalici, která si zakládá na tom, že hledí tímto směrem vůči lidem, kteří mají potíže vyjít s příjmy na konci každého měsíce. Prosím, vraťme se na zem a řešme problémy tak, jak skutečně jsou: sociální vyloučení, velké majetkové rozdíly a z toho vyplývající (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) další dopady na ekonomiku a sociální situaci v České republice. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Vojtěch Munzar. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane místopředsedo. Já už jsem se nechtěl hlásit, protože jsem přihlášen, ale toto vystoupení paní kolegyně si zaslouží zásadní a ostrou reakci, vaším prostřednictvím. Daně nemají být trestem za úspěch, za prvé. Daně nemají být nástrojem, jak sjednocovat majetkové rozdíly mezi občany. Prostě stát, státní ekonomika a prosperita naší země v tržním hospodářství opravdu nestojí na sociálním inženýrství, ale stojí na jednotlivých aktivitách jednotlivých občanů, které musíme podporovat, a ne je trestat vysokými daněmi. Vy jste ale zapomněla ještě na jednu věc. Když se rušila superhrubá mzda, tak se zároveň zvyšovala i sleva na poplatníka, takže jste taky neřekla úplně celou pravdu, co se tehdy dělo. Zároveň my jako ODS, když jsme vstoupili do vlády, tak jsme se snažili právě o ten výpadek snížit výdaje státního rozpočtu. Předchozí vláda –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to s vámi souhlasím –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to neudělala, ale prostě uvědomte si, že žádná, žádná ekonomika nezbohatla na přerozdělování, zbohatla pouze na jednotlivých činnostech firem a lidí. To skutečně, když budete postupovat tímto způsobem, který jste tady řekla, tak jenom udusíte tu ekonomiku, ne ji podpoříte. Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: S faktickou poznámkou je přihlášená paní poslankyně Gabriela Svárovská a s faktickou poznámkou se z místa přihlásila potom i paní poslankyně Věra Kovářová. Paní poslankyně Svárovská, prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Konečně začíná být tahle debata trochu zajímavá a konečně se začínáme bavit o podstatě věci. V téhle zemi skutečně dochází k přerozdělování, k přerozdělování od chudších směrem k nejbohatším. To je realita, to je skutečnost. Majetkové rozdíly v České republice jsou jedny z nejvyšších v Evropě, a jak víme z různých ekonomických modelů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ velmi hezky to ukázal ve své práci například pan profesor Švejnar – miliardáři škodí ekonomice. Nevšimla jsem si, že by česká ekonomika na tom byla nějak superdobře a úplně jsem slyšela, pane kolego, tady se vznášet ten duch Václava Klause v téhleté Sněmovně. Tohle skutečně není něco, co by České republice prospívalo z objektivního hlediska, z objektivního hlediska. Jsou na to čísla, jsou na to ekonomické modely a myslím si, že koneckonců i stav české ekonomiky tomu napovídá. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. S faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Věra Kovářová. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Já bych chtěla uvést na pravou míru zrušení superhrubé mzdy. Všichni jsme to měli před volbami v našich volebních programech. OK, tak bychom mohli říci, že to bylo dobré, ale bylo to v okamžiku, kdy se to absolutně nehodilo, protože tam nebyla přijata žádná úprava, která by tento výpadek nahradila, a to je prostě celé. Není spor o ty záležitosti týkající se... Lidi měli více peněz v peněžence, dobrá, to je v pořádku, to je v pořádku, ale ten problém byl v tom, že 150 miliard minus, ale nic, co by tento výpadek nahradilo. To si myslím, že je to, o čem bychom se měli bavit a měli bychom také sledovat, že pokud tato vláda sníží nějakým způsobem příjmy bez náhrady dalších příjmů nebo zvýší výdaje podobným způsobem, tak to bychom měli sledovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Vojtěch Munzar. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Na paní kolegyni Svárovskou, vaším prostřednictvím, možná jste si nevšimla, že vlastně máme v České republice tři –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ fakticky tři –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ daňová pásma daně z příjmů. Ti nejméně příjmoví neplatí žádné daně díky daňovým bonusům a daňovým slevám, pak máme tu základní sazbu a pak máme od určitého příjmu vyšší sazbu daně. Samozřejmě, že se může někdy stát, pokud propaguje třeba Strana zelených dotační tituly na elektromobily, tak samozřejmě pak z toho těží ti bohatší, a ne ti chudší, kteří si to nemohou dovolit, ale v tom daňovém systému skutečně to není tak, že by se přesouvalo bohatství od chudších k těm bohatším.

Já vám odpovím na to, co jste říkala –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a už se asi nebudu hlásit –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jedním citátem Winstona Churchilla, že kapitalismus má jednu nectnost, nerovnost bohatství, ale socialismus má jednu ctnost: rovnost v chudobě. Touhle cestou skutečně já nechci jít. Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji a pokračujeme v rozpravě vystoupením přihlášených poslanců. Další, kdo je na řadě, je poslankyně Věra Kovářová. Máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji za slovo. Vážení přátelé, kolegyně, kolegové, 20 dnů poté, co tato Sněmovna vyslovila důvěru vládě Andreje Babiše, budeme hlasovat o nedůvěře vládě Andreje Babiše. Vládní koalice to považuje za zbytečné, jak jsme ostatně již mnohokrát slyšeli a možná ještě mnohokrát uslyšíme. Osobně z toho také nejsem nijak šťastná, ale považuji toto hlasování za potřebné. Vysvětlím proč a také vysvětlím, proč jsem vás oslovila na začátku formulací „vážení přátelé“, i když vztahy v této Sněmovně jsou zatím nejhorší, jaké jsem za svoji politickou kariéru zažila.

Nejprve tedy k potřebnosti tohoto hlasování. Strany nové vlády vzešlé z loňských říjnových voleb slibovaly legislativní smršť. Prošla jsem pečlivě tisky předložené Sněmovně a tuto smršť nevidím. Máme zde něco přes 90 tisků, z toho je 23 vládních návrhů zákonů a novelizací. Naprostá většina byla předpřipravena předchozí vládou a jde o slaďování legislativy s legislativou evropskou. Pak je zde množství poslaneckých návrhů. Pravda, některé z nich skutečně pocházejí od poslanců vládních, takže se nyní v době těžké mezinárodní situace budeme zabývat například novelou zákona o státních svátcích. Nicméně ano, několik málo z nich lze dokonce zařadit mezi slibované vlajkové lodě koalice. Tak například stavební zákon, to je jistě zásadní dokument, který ale vznikl bez řádného legislativního procesu. Velká chyba. Podobně návrh zákona o státních zaměstnancích, který hrozí rozvratem státní správy. Další velká chyba, bez řádného legislativního procesu.

Jak by ale mohla mít vláda čas na řádný legislativní proces, když se po celou dobu svého vzniku, tedy nejen od jmenování prezidentem republiky, ale již předtím, zaobírá neustále personálními otázkami? Toto hlasování je budíček pro vládu a pro koalici, potřebný budíček a výzva. Dořešte si své personální problémy a začněte dělat to, co jste slíbili svým voličům, a nejen těm svým. Vládnete totiž celé zemi, tedy všem občanům. Vyřešte své personální problémy a pak možná nebudete pro tuto Sněmovnu chystat návrh státního rozpočtu, který odporuje platným zákonům této země, což je špatné samo o sobě. Ještě horší ale je, že odporuje zdravému rozumu a zásadám správného hospodaření státu.

Ještě se krátce vyjádřím k tomu, proč jsem toto auditorium na začátku oslovila „vážení přátelé“, když se zde přátelsky nechováme. Chtěla jsem jen připomenout, že byly doby, kdy Sněmovna sice jednala tvrdě, ale přinejmenším se zachováním vzájemné úcty a respektu mezi koalicí a opozicí, kdy se zde hledala shoda přinejmenším nad technickými a odbornými otázkami. Já myslím, že to dlužíme našim všem voličům.

Rovnou také odpovím těm, kteří by chtěli toto hlasování o nedůvěře označit za aroganci opozice, protože to není arogance. To je připomenutí faktu, že personální problémy jsou něco, co nemá překrývat normální politickou práci, co nemá brzdit práci Sněmovny. Dokázal je vyřešit premiér Špidla s prezidentem Klausem, dokázal je vyřešit i premiér Sobotka s prezidentem Zemanem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jakkoliv někdy dosti podivuhodným způsobem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a dokázal je vyřešit již jednou i premiér Babiš s prezidentem Zemanem, tak je prosím vyřešte nyní i vy v tomto složení vlády, které určili voliči, tedy ve složení stávajícího premiéra se stávajícím prezidentem. Mám v politice dost dlouhou zkušenost, aby mne to opravňovalo k tvrzení, že dokud neučiníte tento elementární krok, dokud budete prodlužovat tuto situaci permanentní personální krize, do té doby těžko bude moci tato Sněmovna přejít do normálního pracovního režimu.

Na závěr mi dovolte konstatování: Tato vláda moji důvěru nemá, proto při hlasování jí vyslovím nedůvěru. Děkuji. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Jakub Janda. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jakub Janda: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, členové vlády, dnes zde projednáváme vyslovení nedůvěry vládě. Scházíme se v rekordně krátké době poté, co tento kabinet důvěru získal –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ano, v rekordně krátké době –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a to z toho důvodu, že jistý ministr propadl pocitu vlastní nadřazenosti, pocitu, kterému v Evropě ve 30. letech minulého století propadala jistá skupina lidí také, a psal poradci pana prezidenta SMS zprávy, které lze označit bez váhání jako výhružné. Toto opravdu tolerovat nelze. A co na to pan premiér? Nic, je to totiž nejslabší premiér v historii České republiky a sleduje pouze svůj vlastní zájem. O tom bohužel celá tato vláda je.

Vydat k trestnímu stíhání, či nevydat? To je, oč tu běží. Jde o to, zda budeme mít v historii pravomocně odsouzeného premiéra přímo ve funkci. Jeho věrní se samozřejmě postarají o to, aby společně s předsedou Poslanecké sněmovny vydáni nebyli, i tak ale čelíme obrovské mezinárodní ostudě. Dva z našich nejvyšších ústavních činitelů jsou trestně stíháni. Je to výsměch všem slušným občanům této země.

To však není jediný důvod, proč tato vláda moji důvěru nikdy mít nebude. Před volbami se pan premiér bil v prsa, jak mu na srdci leží český sport. Ano, jmenoval sice ministra sportu a přiznám se, že já jsem byl vždy zastáncem Ministerstva sportu, ale ne ministra bez portfeje, ministra bez jakýchkoliv reálných kompetencí. Co dnes může tento ministr dělat? Já vám to řeknu. Podle zákona o podpoře sportu může tak maximálně vařit kafe předsedovi a místopředsedům na Národní sportovní agentuře a fotit se s vizitkou ministr. Hned na začátku se ukázalo, jak slabý a zbytečný tento ministr je. Podívejme se na navržený rozpočet pro sport: 7,4 miliardy korun. Kde byl pan ministr, když se o sportu na vládě rozhodovalo? Možná zrovna vařil to kafe na NSA. Pro srovnání, vloni šlo na sport 7,9 miliardy, tedy o půl miliardy více, než navrhuje dnes. A kolik činil původní návrh státního rozpočtu na rok 2026? 8,2 miliardy, to je o 820 milionů víc, než navrhuje tato vláda pro sportovce a hlavně pro sportující děti. Pane ministře –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vidím, že tady nejste –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to jste vážně připustil? Jak jste tedy bojoval za sport? Já odpovím za vás: nijak.

Ptám se: Kde je pan poslanec Nacher, který zde obvykle vystupuje ke všemu a ke všem? Proč toto selhání premiéra a ministra sportu ostřeji nekomentuje? Počkám si na první čtení rozpočtu a doufám, že pan kolega Nacher bude první, kdo vystoupí, a řekne, že s takto navrženým rozpočtem na sport nesouhlasí a rozpočet, pokud tak zůstane, nepodpoří. Jinak vše, co tady vykřikoval před volbami, byly jen plané řeči a já bych si dovolil říct dokonce kecy.

Závěrem mi dovolte říct toto: Vláda, která stojí na základech arogance a čistě osobních zájmech jejích protagonistů, nemůže vést naši zemi k prosperitě. Tito lidé nás dnes a denně přesvědčují o tom, že jim nejde o budoucnost České republiky, ale pouze o vlastní moc a beztrestnost za každou cenu. Styl politiky, kde namísto odvahy vidíme jen lhostejnost k pravdě a kde se zákony ohýbají podle potřeby, si nezaslouží nic jiného než konec. Právě proto pro to, pro tuto naprostou ztrátu soudnosti a rezignaci na elementární politickou kulturu, tato vláda prostě nemá a nikdy nemůže mít moji důvěru. Já vám tímto děkuju za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Slovo dostává poslankyně Zdena Kašparová.

 

Poslankyně Zdena Kašparová: Děkuji za slovo. Vážení přítomní členové a členky vlády, kolegyně, kolegové, stojím zde dnes ve chvíli, která je pro naši zemi ojedinělá a především hluboce alarmující. To, že se k vyslovení nedůvěry scházíme v takto krátké době po začátku vašeho vládnutí, je bezprecedentní stav, který byl vyvolán zejména zásadním pochybením jednoho z vašich ministrů. Tento stav není alarmující jen pro nás zde v Poslanecké sněmovně, ale především pro občany venku, kteří již o víkendu na mnoha místech ukázali, že s tímto postupem nesouhlasí.

Každý příspěvek do rozpravy z úst poslanců a poslankyň obsahoval podněty, kterými by se vláda měla zabývat, a já bych i svým vstupem chtěla do této diskuse přispět. Pokud tu máme totiž diskutovat, pojďme se věnovat tomu nejpodstatnějšímu, a to budoucnosti. Budoucnosti, kterou touto vaší politikou hazardně dáváte všanc.

Víte, já jsem šla do Poslanecké sněmovny proto, abych tu zastupovala i mladé lidi a hájila tu jejich zájmy. Právě proto, že jsem mladá, se upřímně bojím toho, v jaké zemi tady budu nucena žít. Slibovali jste prosperitu a lepší vládnutí, ale podívejte se, co tady občanům reálně zaséváte: arogantní chování, posouvání hranic z toho, co je akceptovatelné. A hlavně zaséváte strach o jejich budoucnost.

Dovolte mi teď citovat z e-mailu, který mi předevčírem přišel a který toto krásně odráží: „Vážená paní poslankyně, obracím se na vás s prosbou o pomoc. S manželem a naší malou dcerou jsme si pořídili dům, který vyžaduje kompletní rekonstrukci. Rozhodli jsme se pro renovaci s tím, že požádáme o dotaci z programu Nová zelená úsporám – Oprav dům po babičce, abych byla konkrétní. V posledních dnech nás však znepokojují informace, že tyto dotace pravděpodobně nebudou nadále poskytovány, případně by mohly být zrušeny. Bez tohoto přispění bude realizace pro nás neuskutečnitelná. Nacházíme se v nejisté situaci a nevíme, zda má smysl nechat zhotovit projektovou dokumentaci.“

Doufám, že jste teď pozorně poslouchali. Právě tento týden pan ministr Havlíček potvrdil, že nejspíš končí éra přímých dotací a dále by se podpora měla soustředit převážně na úvěry. Je taky zřejmé, že celkový balík podpory se výrazně sníží. Oblíbený program Nová zelená úsporám pomáhá domácnostem snižovat náklady na energie i dopad na životní prostředí. S tímhle twistem by se však do nejistoty dostala řada občanů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ často vašich voličů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kteří podle programu oprávněně plánovali svou budoucnost a hlavně nám pomáhali i tímto plnit klimatické cíle. Chápu, že například program Oprav dům po babičce, na který naráží pisatelka dopisu, může mnohým přijít příliš štědrý, ale co takové kotlíkové dotace, které odnedávna do Nové zelené úsporám také spadají? A hlavně co speciální podpora pro zvláště zranitelné, nízkopříjmové domácnosti? Mnohé rodiny dělí od pádu do chudoby právě jejich rodinný dům, ale nemají úspory ani dostatečné finance, aby podnikly větší úsporná opatření. Také těmto rodinám snížíte podporu? Já tedy upřímně doufám, že ne.

Zajímá mě, jestli k tomu řekne něco pan Turek, který je nějakým zvláštním zmocněncem na Ministerstvu životního prostředí, ale troufám si říct, že spíš ne, protože ani jako chlap se tady nedokáže postavit sám za sebe.

Tohle jsou ale kroky celé vlády, a vzhledem k tomu, že jste minulý týden odpískali interpelace, tak se ptám teď: Co s tím budete dělat? Pane nepřítomný premiére, v politice záruční lhůta nefunguje. To, co teď kazíte, budeme opravovat další desetiletí. Váš vládní slepenec drží pohromadě jen strach z vydávání k trestnímu stíhání a já odmítám nečinně přihlížet tomu, jak nám tady hulváti a vládní zmocněnci pod nohama pálí mosty do budoucnosti jen proto, abyste se v těch křeslech udrželi o pár měsíců déle. Tato vláda neměla mou podporu před 20 dny a nemá ji ani nyní. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. S faktickou poznámkou se přihlásila paní poslankyně Berenika Peštová a potom pan první místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher. Paní poslankyně Peštová, vaše 2 minuty jsou zde.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pan Turek tady není, tak vám odpovím já, drahá kolegyně. Nevím, jestli znáte, jakým způsobem probíhá proces obchodování s emisními povolenkami, protože to je na dlouhé vysvětlování. Když tak si to řekneme venku, já vám to ráda objasním, protože opravdu to je strašně náročné, je to dlouhé. Není to jenom tak, že lusknete prstem a 85 euro za emisní povolenku. Opravdu tam dochází k obchodování na burze, teď každý členský stát má z toho určitá procenta, odečítají se z toho určité peníze, které jdou do dalších fondů, ať je to Sociální klimatický fond, který teď je dotován z emisních povolenek ETS 1, protože ETS 2 ještě nenaběhlo, je posunuté. Říkám, to si řekneme klidně venku.

V každém případě řeknu vám to jednoduchým číslem. V současné době nebo aspoň to tak bylo, že jsme z toho měli zhruba 20 miliard jako Česká republika. Nebavím se o Modernizačním fondu, ten se obchoduje zvlášť. Ty příjmy samozřejmě klesají dolů a v současné době –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to zaevidovala i tato vláda před námi –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ padly na 14,5 miliardy a pak budeme padat ještě níž, ještě níž, až se dostaneme... Teď bychom se měli během nějakého roku, dvou dostat na 6 miliard, z kterých jsou právě investovány tyto akce, jako je Nová zelená úsporám, Oprav dům po babičce, kotlíkové dotace a tak dále. No a ono když najednou zjistíte, že ty peníze tam nejsou, tak musíte hledat jiné nástroje, jak to udělat, a proto pan Havlíček řekl, že tam bude muset víc vstoupit bankovní sektor, protože opravdu ty peníze nejsou, jo? Vy jste to nebyla, ale tak jsem vždycky slyšela, že se tady rozdávají peníze za helikoptéry a podobně. Ono prostě, když už nemáte, tak se snažíte ty programy aspoň přizpůsobit tak, aby těm lidem to bylo přístupné. Jediná možnost, která tam je, je snížit podporu, která... Jsou dvě možná. Snížit podporu od státu, která byla teď 30 procent dolů (Předsedající: Čas, paní poslankyně, čas.) a zadotovat to bankami, anebo všechno jít přes banky a fondy, to přes ty banky investovat.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším, kdo je přihlášený s faktickou poznámkou, je pan první místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher. Vaše 2 minuty.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Já budu reagovat na svého kolegu Jakuba Jandu, vaším prostřednictvím. On mi říkal, že tady vystoupí, že mě tam zmíní, já jsem mu řekl nějaký kontext, on i přesto vystoupil, jak vystoupil, splácal tam věci, které nesouvisí, úplné nesmysly, přitom to ví moc dobře, takže zopakuji... Jsem rád, že aspoň tu část přiznal, že podporoval vznik Ministerstva pro sport, a přitom je tady ministr bez portfeje pro sport, prevenci a zdraví, ale on moc dobře ví, že to je nějaký první krok, že nové ministerstvo může vzniknout, musí se změnit kompetenční zákon a že to má nějaké postupné kroky. Všechno tohleto jsme probírali na všech kulatých stolech, kde tohleto podporovali všichni ti politici napříč, kteří se tím sportem zabývají, takže teďka tahleta kritika je mimo.

Pokud jde o ten rozpočet, tak to je úplně úžasné. Nevím, teďka probíráme rozpočet první čtení? Neprobíráme. Já jsem i tady kolegovi řekl, že jsem se k tomu vyjádřil, jednal jsem o tom s ministryní financí, a dokonce na rozdíl od vás, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, to dokonce bylo i v médiích. Vysílala to Česká televize, já tu reportáž mám na svém YouTube kanále, takže já na rozdíl od vás jsem schopen nejen se o tom bavit s ministry, nejen na to upozorňovat, ale i veřejně k tomu dát nějaké stanovisko, že bych byl rád, aby se tam ty peníze navýšily, ale zároveň aby se efektivně vynakládaly. Ukažte mi váš příklad vaší kritiky nebo vašich změn ve směru k ministrovi financí Zbyňkovi Stanjurovi. To bych tady chtěl vidět, ukažte mi ty příklady.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí v obecné rozpravě pan Vojáček Jiří a ještě je tu faktická poznámka pana poslance Jakuba Jandy, která má přednost.

Jinak vás všechny zdravím, přeju krásné poledne. Vystřídali jsme se v řízení schůze.

Pane poslanče, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Jakub Janda: Děkuji za slovo. Ano, pan Nacher, vaším prostřednictvím, mě na to upozornil. Já jsem tu zmíněnou reportáž, nenašel. Hledal jsem ji. Co se týká našich příkladů směrem k našemu bývalému ministrovi Zbyňku Stanjury, co se týká sportu... Vy jste tady pořád vykřikovali, že na sport dáváme málo, že tady se vždycky neslo, že na sport půjde tolik. Nakonec ten rozpočet byl daleko vyšší a během toho roku ještě pan ministr Stanjura vždycky po jednání s námi –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ s Karlem Haasem a ostatními kolegy, co jsme zastávali sport –⁠ ⁠⁠⁠⁠vždycky přidal. Když se podívám na náš rozpočet, v minulosti jsme na sport dali nejvíc. Vy jste tady operovali nějakým číslem 11 miliard v roce 2021, tuším, ale na sport šlo pouze tenkrát –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nebo byli jste schopni zadministrovat –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ 4,9 miliardy. Ale oháníte se tady číslem dodneška: 11 miliard. Nikdy jste to nedali. A co jste dokázali dneska? Dát o půl miliardy míň. Ano, tak vám na tom českém sportu záleží, pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Faktická poznámka, ke které se přihlásil Nacher Patrik, bude následovat. Pane poslanče? (Poslanec Nacher pomalu přichází k řečništi a hledí do telefonu.) Pane poslanče, chcete faktickou poznámku, nebo budete...? Chcete faktickou poznámku? (Poslanec Nacher reaguje mimo mikrofon.) Jo, tak vás vyzývám, abyste ji pronesl.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane předsedající, já jsem tam přihlášen a jdu normální rychlostí k mikrofonu.

Budu logicky reagovat, takže znovu. To, že kolega nenašel tu reportáž, tak něco ukazuje o jeho jaksi schopnostech hledat, protože to byla velká reportáž na České televizi, která se věnovala rozpočtu. Já jsem ho navíc navedl, že tu inkriminovanou část jsem si dal na YouTube kanál. To není tak, že bych se k něčemu vyjadřoval a pak se k tomu neměl. Je to veřejné.

Já jsem ho vyzval, vaším prostřednictvím, aby řekl, kde on měl tu odvahu veřejně komentovat nějaké změny v rozpočtech, které navrhoval Zbyněk Stanjura. To bych chtěl vidět. Já jsem mu tady konkrétní příklad dal, on takový příklad mi nedal. To znamená, on chce po mně něco, co sám tady čtyři roky nedělal, protože já jsem jasně řekl, že jsem se k tomu nějak vyjádřil, že se mi to nelíbí, ale že to je návrh státního rozpočtu a ten návrh tady teprve budeme příští týden projednávat, takže nerozumím téhleté debatě.

Pokud jde o ty prostředky, tak pokud vím, tak tam z minulého roku zůstalo jaksi nevyužito 1,1 miliardy korun, které se přesouvají, takže bych s těmi čísly byl velmi, velmi opatrný, pane kolego, prostřednictvím pana místopředsedy. 1,1 miliardy se v minulém roce nestačilo využít a přesouvá se. Když už jsme u těch nějakých rekordních čísel do sportu, tak to zas není taková sláva, ale já jsem řekl, budu rád, když do sportu půjde víc a víc prostředků.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Žádná další faktická poznámka není, čili se vrátíme k obecné rozpravě. Nyní na řadu přijde pan poslanec Vojáček. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Vojáček: Dobrý den, vážení kolegové, vážené kolegyně, vážení členové vlády, vážená ministryně, vážený pane předsedající. Není to ani 20 dní nebo je to 20 dní, kdy jsme se vyslovovali k žádosti o důvěřu vládě, a po 20 dnech tady stojíme znovu s návrhem na vyslovení nedůvěry vládě. Pokusím se hovořit krátce, zřetelně a hlavně jasně.

Ty důvody, které jsem tady tenkrát uvedl, zůstávají a navíc k nim přibyly, řekněme, další aspekty. Tenkrát jsem mluvil o tom, že mi vadí, jakým způsobem ta vláda vzniká, a že mi vadí to, jakým způsobem její předseda je ve střetu zájmů a jak ho hodlá vyřešit. Vyslovil jsem pochybnost, že není jasný ani termín, ani podmínky a tak dále. S tím, že dneska stojíme v situaci, kdy se ta situace vlastně zhoršila, protože se ukazuje, že veřejné prohlášení, které pan premiér udělal, není naplněno a že se dá stručně říci, že v některých ohledech v něm lhal, protože ten svěřenský fond nebude slepý, nejspíš jeho rodina se nedostane k majetku až po smrti a tak podobně. Stručně se dá říci, že pan premiér opět nemluvil pravdu.

Druhý aspekt, o kterém jsem mluvil a který se taky zhoršil, je, řekněme, důvěra v to, že naše vláda je schopna zajistit bezpečnost naší země, a to zejména v tom ohledu, že pan ministr zahraničí vystupuje způsobem, který je pro mě nedůvěryhodný, že píše esemesky hlavě našeho státu, které mají charakter vydírání, a v nich řeší prodej letadel od naší armády směrem k Ukrajině. Všechny tyhlety věci považuju za závažné, zásadní, a proto nemohu téhleté vládě vyslovit důvěru a tak taky učiním při hlasování. Děkuji velice za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Slovák, připraví se pan poslanec Munzar. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Štěpán Slovák: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem právník, což je tady u některých nepřítomných kolegů poměrně populární věta. Je potřeba říct, že to nikoho nepovyšuje a neznamená to nic o morálně etických hodnotách daného člověka. Například po takzvaném covidovém semináři, který tady pan doktor Rajchl, nepřítomný, uspořádal, bych ideálně nechal Poslaneckou sněmovnu znovu vysvětit pražským arcibiskupem. Myslím si, že by to bylo to nejlepší, co bychom mohli udělat. Zároveň bychom měli reagovat nejprve na výboru pro zdravotnictví a následně my jako celá Sněmovna se od tady té hrůzy, která se tady udála, distancovat.

Já jsem včera pozorně poslouchal pana premiéra, dělal jsem si poznámky. On celý projev pojal jako kritiku ODS. Tam zaznělo, kdo všechno z ODS kde kradl, kdo měl jakou kauzu, co pana premiéra zrovna napadlo. Neviděli jsme žádnou pozitivní vizi, slyšeli jsme jenom, co udělala podle něj ODS špatně. Pokud někdo takhle chce vést naši zemi a jenom kritizovat ty, co dělali před námi, nechť to dělá. Mně to nepřipadá jako nejvhodnější.

Mluvil o tom, že kasa je prázdná, tak mě by potom případně zajímalo, proč nás chválí i jeho nejoblíbenější partneři Slováci, kdy slovenský ministr financí chválil paní ministryni, že přebírá naše veřejné finance v dobré kondici. Paní ministryně potom na sněmu hnutí ANO vysvětlovala, že také Česká republika je v dobré kondici, tak já bych tady chtěl vyvrátit ten příběh o spálené zemi, spáleném zdravotnictví, kde nic nefunguje. Není to pravda.

Dále zazněla silná kritika médií. No, tak ona je to práce těch novinářů, že nás kritizují, že hledají, kde jsme udělali chyby, že hledají, co jsme řekli špatně, a že nás prostě zpovídají. Mně to připadá trošku úsměvné od člověka, který jako jednu z prvních věcí, co v politice udělá, je, že si nakoupí v roce 2013 média, tak bude nás tady mistrovat, že média jsou na naší straně. To si myslím, že je poněkud paradoxní situace.

Dále jsme se dozvěděli, kde všude naše vláda utrácela, kde bylo o kolik, 5 nebo 10 milionů víc. Já taky neschvaluju utrácení, taky s ním mám problém. Mě by potom zajímalo, proč tento odpovědný rozpočtář navrhuje deficit 310 miliard a dál navyšuje schodek, i když tvrdí, že tady dokázal něco ušetřit.

V neposlední řadě kritizoval, že naší vládě, nám, radí i naši spolustraníci, naši kolegové z politické strany ODS. No, já si myslím, že když s někým delší dobu spolupracujete, tak je logické, že vám pak třeba případně bude radit, a není důležité, jestli je v ODS, nebo není. Myslím si, že to je pořád lepší, než když vám radí ekonomky napojené na komunisty.

Mě fakt bavil v tom projevu ten kontrast: na jedné straně apokalypsa, armagedon, rozpad všeho a na druhé straně ta realita, pochvaly za rozpočtování ze strany Slovenska, pochvaly na sněmu hnutí ANO ze strany paní ministryně. Mě by tedy zajímalo, kde je podle zástupců vlády v tomto případě pravda.

Souhlasil bych v tom, co říkal pan premiér, že tahle schůze není jenom o jedné esemesce. Je o tom, že se nám tady dostávají do politiky lidi, kteří prostě chtějí používat vekslácké praktiky a považují je za normální. No, tak my je za normální nepovažujeme, a i proto svoláváme tady tuto schůzi. To znamená, není to jenom o těch esemeskách, ale ty esemesky jsou pomyslná poslední kapka.

Bohužel se tedy obávám, že tato vláda nemůže nikdy podpořit návrhy, i kdyby byly rozumné, například nepřítomného pana ministra Vojtěcha v oblasti zdravotnictví, protože jak se tady vyjadřují jednotliví poslanci například z SPD, tak je v přímém rozporu s tím, co pan ministr Vojtěch hlásá, například na tom takzvaném očkovacím semináři, který tady proběhl ve Sněmovně a po kterém –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ještě opakuji –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ bych nechal naši Poslaneckou sněmovnu ideálně znovu vysvětit pražským arcibiskupem. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Uvidíme, jestli to stihne ten nový, nebo ten dosluhující.

Další přistoupí k řečnickému pultíku pan poslanec Vojtěch Munzar.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ještě jednou dobrý den. Mě trochu mrzí, že odešla jak paní ministryně financí, protože některá slova moje budou určena jí, i když jsme si některé věci tady vysvětlili přes faktické poznámky, ale co mě mrzí úplně nejvíc, že vlastně tady není vůbec premiér České republiky, protože premiér má odpovědnost za fungování vlády, má odpovědnost za to, jak ta vláda vystupuje, co dělá. On nejenom dnes, ale vlastně celou dobu svého působení od toho všeho dává tak trochu ruce pryč. Nesvědčí to úplně o jeho síle a integritě.

Já jsem si vzpomněl včera přitom jeho projevu na jeden jeho jiný projev, na ten novoroční, kde mluvil o sjednocování společnosti a říkal... V tu chvíli tehdy, když jsem slyšel ten novoroční projev, jsem si říkal: Ano, pan premiér začíná chápat to, co je role premiéra, který má reprezentovat nejenom svou politickou stranu, ale vlastně celou zemi navenek. Trochu jsem se tedy bál, jestli je pan premiér v pořádku, protože ho známe tak trochu jinak. No, včera mě uklidnil, protože ten včerejší projev, to byl zase starý, dobrý známý Andrej Babiš, ten chaotický proud zášti, nenávisti a útoků na všechny ostatní.

Pan premiér celou dobu nejenom včera, kde útočil na ODS a vlastně tím prostřednictvím útočí na celý polistopadový vývoj –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ možná by se mu více líbila v naší zemi nová normalizace –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tak jsem si vzpomněl na jeden citát, a to citát lorda Actona: „Moc kazí a absolutní moc kazí absolutně.“ Někteří lidé jsou v politice, protože milují právě moc a někteří lidé jsou v politice, protože milují odpovědnost. Ti první jsou ti nebezpeční. Dějiny nám dodávají, že problém není moc sama o sobě. Problém je, když někomu začne až příliš chutnat. Musíme to... Bohužel to vidíme teď v přímém přenosu, když se z vládnutí stane permanentní kampaň, když se místo řešení hledají viníci a místo klidu a vládnutí se vyrábí strach, nejde o sílu, ale jde naopak o slabost. Slabý lídr totiž potřebuje konflikt, aby zakryl to prázdno, které za ním je. Jak říká zkušenost, kdo musí neustále, pořád vysvětlovat, že to dělá v uvozovkách pro vaše dobro, pro dobro občanů, často tím myslí hlavně to svoje dobro. V takové chvíli je rozumné zkontrolovat nejen slovník, ale i mnohdy peněženku.

Já se nechci zabývat tím, že mnozí členové vlády se chovají mnohdy jak umanuté malé děti, kterým někdo rozbil na pískovišti bábovičku. Je to jejich vizitka, ale je to bohužel i vizitka naší země a je to vizitka i tady té části Poslanecké sněmovny po mé levé ruce, která jim dala takovou důvěru. Ale k faktům. Když se některá moc opijí sama sebou, tak se mnohdy tváří jako velkorysá, jenomže většinou ta velkorysost není ze svého, proto chci mluvit o tom podstatném a to je, jak vláda působí. Musím říct, že začíná působit jako vláda rozpočtové rozmařilosti, protože účet za každé vládnutí nakonec vždycky zaplatí daňoví poplatníci.

Těch pár dnů, které jsou od voleb a vlastně i od té důvěry vládě, ukázalo tragický obrázek přístupu k veřejným financím a k rozpočtu, a to nejen podobou rozpočtu jako takového, ale i jejich neuvěřitelnými a nestoudnými mnohdy vyjádřeními, která jsme tady slyšeli a slyšeli jsme je od paní ministryně financí. Minimálně tři... Zazněla minimálně tři falešná tvrzení:

První falešné tvrzení: Vláda nemusí dodržovat zákon o rozpočtové odpovědnosti, respektive jsme se dozvěděli, že ho vláda dodržuje, protože ten zákon vlastně neplatí. Vláda jednoznačně předkládá rozpočet v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti a popírá tím dokonce své programové prohlášení, kde je uvedeno – cituji –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ „Zdravé veřejné finance jsou základem silného, stabilního a suverénního státu.“ Právě ke zdravým veřejným financím měl vést zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, a jak začíná vládnout tato vláda, (je) jeho jednoznačným popřením. Je to naprosto školácká výmluva, že tento zákon platí pouze v září, v říjnu, v listopadu a v prosinci, to znamená před začátkem roku, na který se schvaluje zákon o státním rozpočtu, ale už neplatí v průběhu toho roku.

Koalice nás často kritizovala za vysoké schodky a sama hned na startu přichází s návrhem, který porušuje jak zákon o rozpočtové odpovědnosti, tak škrtá jednotlivé výdaje, které byly výjimky a mohly se použít. To znamená, dostávám se k tomu druhému falešnému a nepravdivému tvrzení, a to druhé nepravdivé tvrzení je, že rozdíl v deficitech státních rozpočtů je pouze 24 miliard korun. Nová vláda navrhuje rozpočet 310 miliard korun. Podle zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti by to mělo být 237 miliard korun. Pokud vláda škrtá ty výjimky, jak půjčku na Dukovany a chce ji použít na něco jiného, tak škrtá obranné výdaje ve výši 21 miliard korun, také je chce použít na něco jiného, tak to není tak, že je může nahradit, ale měla by o to snížit deficit, aby dostála zákonu. To se neděje, proto výsledek je rozdíl skutečně 63 miliard korun.

Falešné a nepravdivé tvrzení číslo tři: I když dneska to paní ministryně tady možná nechtěně korigovala, slyšíme, že to je rozpočet minulé vlády. Nikoliv. I paní ministryně řekla tady na mikrofon: Je to náš rozpočet, rozpočet nové vlády. Je to logické. Pokud vláda mění jak základní parametry příjmů a výdajů, ale mění i vnitřek –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ některé výdaje škrtá, některé přidává –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tak v tento okamžik už je to rozpočet nové vlády.

Já vám chci uvést jeden příklad. My jsme tady slyšeli včera od paní ministryně a slyšíme to i v médiích, že se zreální výdaje třeba na MPSV o 17 miliard korun. Slyšíme to, když to říká paní ministryně s dramatickou tváří. Se stejnou dramatickou tváří nám ještě před měsícem, před začátkem roku, říkala jak na rozpočtovém výboru, tak v médiích, že ta sekera na tom MPSV je 32 až 34 miliard korun. Bez uzardění se ta čísla mění a všechna tato čísla, která slyšíme, mají jedno společné: můžeme si klást otázku o jejich důvěryhodnosti, protože se mění jak na běžícím pásu. Tato vláda začíná ve finanční oblasti vládnout hrou na schovávanou a fabulací veřejnosti.

Ale vlastně ani ta konkrétní podoba z toho návrhu na rok 2026 není to nejpodstatnější. Podstatné totiž je, jak chce vláda přistupovat celkově k fiskální politice státu. To je daleko důležitější než si vybírat jednotlivé nástroje. Dále tady paní ministryně včera vyjmenovala opatření, která chce vláda dělat. Zapomněla ke všemu dodat důležité sousloví a to je, že to chce dělat na dluh. Žádný plán fiskální politiky tato vláda nemá. Chce utrácet a zaklíná se bojem se šedou ekonomikou. To je nová mantra, která má zaplatit vše. Druhou mantrou je, že nám budoucí ekonomický růst zaplatí dnešní dluhy, které si chce vzít, aby ten růst nastartovala, ale ekonomika opravdu nefunguje jako perpetuum mobile a státní rozpočet není výherní, bezedný automat. Se stejnou mantrou tady hnutí ANO vládlo za svých předchozích vlád. A víte co tehdy o veřejných financích za rok 2019 řekl ještě před covidem Nejvyšší kontrolní úřad? Dovolím si odcitovat: „Státní rozpočet je na mimořádné události připraven hůře než v době ekonomické krize v roce 2008.“ Tohle je ve zprávě NKÚ za rok 2019 a vy se neustále vracíte do stále stejných kolejí. Dokonce i levicoví ekonomové, keynesiánci, s kterými nesouhlasím, říkají, že fiskální impulz a vyšší výdaje za účelem ekonomického růstu se mají vydávat v době recese. V době recese, ale ne v době ekonomického růstu.

My máme aktuální ekonomický růst 2,5 procenta za minulý rok, dvojnásobný než v předchozím roce, a zároveň i pro tento rok se počítá s vysokým ekonomickým růstem. Ten ekonomický růst není bezlimitní, má své vnitřní a vnější limity, které určují potenciál naší ekonomiky. Kdybyste se, vážená vládo, podívali na ekonomické studie renomovaných ekonomů, tak zjistíte, že jsme velmi blízko tohoto potenciálu. Proto žití na dluh nezvýší akceleraci naší ekonomiky do nekonečných výšin, ale pouze akceleruje dluhy, jejich úroky a rychleji nás přivede k dluhové brzdě. Ta mantra, kterou opakujete, že na základě dluhu zbohatneme, je od základu mylná. Žádná společnost nezbohatla na základě přerozdělování dluhů a regulací. Čím budou větší dluhy, tím budou větší z nich úroky a o to méně zbude každý rok na smysluplné priority státu. Zároveň zalévání ekonomiky na dluh vytváří a bude vytvářet podhoubí pro budoucí inflaci, kterou zaplatí všichni občané.

Další mantrou je, že boj proti šedé ekonomice přinese desítky miliard. Už jsme to jednou zažili, boj proti šedé ekonomice měl přinést desítky školek, škol a minimálně tři stadiony pro Martinu Sáblíkovou. Zase dneska slyšíme slova o Daňové kobře a hned si můžeme vzpomenout, co znamenal boj proti šedé ekonomice v podání ANO. Zase kdybyste se podívali na čísla a na data, a ne na dojmy, tak zjistíte, že Česká republika, co se týká podílu šedé ekonomiky, patří k těm podprůměrným v Evropské unii. Neznamená to, že se nemá bojovat proti šedé ekonomice. Ten se musí vést průběžně, ale nesmí pak tento boj nepřiměřeně dopadat do podnikatelského prostředí, na poctivé podnikatele a živnostníky, a hlavně nesmí se kvůli tomu zaklekávat na firmy a zneužívat zajišťovací příkazy.

Poslední poznámku, možná tu nejdůležitější. Rušíte změny v důchodovém systému, a to bez náhrady. Chcete tím dostat a dostanete tím náš sociální systém do dlouhodobé neudržitelnosti na úkor generací, které teprve do důchodu přijdou. Ty budou platit účet za vaše vládnutí. Nepředložili jste žádný náhradní plán a nemáte ani plán pro veřejné finance. Ve skutečnosti máte jedinou motivaci: utrácet ty peníze, které nemáte, uplácet si voličské skupiny a dělat se hezcí. Ale rukojmím takové politiky je naše budoucnost. Děkuju za pozornost. (Potlesk z řad ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku, pana poslance Doksanského. Následně se připraví do obecné rozpravy paní poslankyně Zajíčková. Pane poslanče, vaše 2 minuty, prosím.

 

Poslanec Denis Doksanský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové... Prostřednictvím pana předsedajícího, pro mého předřečníka, vy tu mluvíte o tom, že pan premiér tu není, protože je slabým premiérem, protože je nekonzistentní, protože na vás nemá čas. Vy moc dobře víte, jaká je situace. Právě v této chvíli jednal s panem prezidentem, mimo jiné právě v těch záležitostech, které vy zde zdlouhavě probíráte. Odpoledne letí za paní premiérkou do Itálie. To jsou ty důležité věci. Je asi celkem pochopitelné, že jenom proto, že jste svolali mimořádnou schůzi Sněmovny, tak se zeměkoule nepřestane točit a probíhají důležitá setkání, mimo jiné právě s panem prezidentem, které se týkalo zahraniční politiky a toho, jak budou pan premiér a pan prezident tyto věci spolu koordinovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Munzar a připraví se pan poslanec Havránek.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: My jsme jako opoziční strany svolali mimořádnou schůzi, ale ten termín, pane kolego, vaším prostřednictvím, jste si určili vy, tak to na nás neházejte. (Potlesk z řad ODS.) Měli byste si to určit, aby tady ti důležití představitelé vlády byli.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Králíček s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Robert Králíček: Víte, pane Munzare, prostřednictvím pana předsedajícího, ten jednací řád hovoří jasně. Pokud podáte schůzi k vyslovení nedůvěry vládě, máte ji svolat bezodkladně. Vy jste ji podali v pátek nebo ve čtvrtek minulého týdne a bezodkladně znamená tedy co nejdříve. V pondělí Sněmovna nezasedá, takže jsme ji svolali na první možný termín a to bylo úterý.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Havránek s faktickou poznámkou vystoupí. Prosím.

 

Poslanec Jiří Havránek: Krásné poledne. Prostřednictvím pana předsedajícího, k panu kolegovi Králíčkovi, kterého velmi zdravím. No, ono to tak je, ale přece si myslím, že všichni jsme tu dostatečně lucidní a všichni jsme schopni kooperovat na tom, aby právě ti, o kterých se tu bavíme, mohli být přece přítomni této schůzi. Já vím, že zeměkoule není globus a že tím pádem se nezastaví a točí se dál kolem své osy, ale pro mě osobně pobavit se o tom, že by například tato schůze začala ve středu a mohl tady sedět Petr Macinka nebo Andrej Babiš, to by se všechno přece dalo. Akorát myslím si, že když se bavíme o těch příkopech a jak jsou mezi námi vykopány, tak si myslím, že se nám to občas hodí, protože sakra co mělo proběhnout včera? Nemělo proběhnout jednání mandátového a imunitního výboru? No, občas se to prostě hodí, ale myslím si, že všichni víme, co bychom chtěli, koho bychom tu chtěli a s kým bychom se chtěli bavit tak, aby ta schůze, když tu zaznělo několikrát od Andreje Babiše, od Tomia Okamury, prostřednictvím pana předsedajícího, nemá smysl, tak aby měla smysl, abychom tady dostávali ty odpovědi od těch, od kterých mají zaznívat. (Potlesk z řad ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: S faktickou poznámkou vystoupí ještě jednou pan poslanec Králíček.

 

Poslanec Robert Králíček: Na druhou stranu, pane poslanče Havránku, prostřednictvím pana předsedajícího, bylo na vás, kdy vložíte tu schůzi do systému. I vy jste mohli přijít a chtít se domluvit, ale chápu, že se svoločí nechcete jednat. (Potlesk z řad ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tím jsme vyčerpali faktické poznámky a vystoupí paní poslankyně Zajíčková, která je přihlášena do řádné rozpravy.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové a především vážení občané, stojíme zde dnes pouhých 20 dní po vyslovení důvěry této vládě. Někdo by mohl namítnout, že je brzy po tak krátké době vyvolávat hlasování o nedůvěře vládě, že každá vláda si zaslouží 100 dní hájení, ale ano, 100 dní hájení se dává vládám, ale vládám, které chtějí pracovat, a ne škodit. My dnes nevyvoláváme toto hlasování z plezíru. Nevyvoláváme ho proto, že se nudíme v opozici nebo že bychom chtěli sbírat laciné politické body. Děláme to proto, že je naší ústavní a morální povinností narýsovat jasnou čáru, narýsovat čáru, za kterou v demokratické společnosti nikdo nesmí jít.

To, čeho jsme v poslední době svědky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nátlak na prezidenta, noční esemesky, zastrašování hlavy státu (ze strany?) pana ministra Macinky například –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to není nešťastná komunikace. Toto vnímám jako úpadek politické kultury. Je to signál, že tato vláda se utrhla z řetězu. Je to signál, že ztrácí respekt k institucím našeho státu a že si plete mandát s bianko šekem na absolutní moc. Víte co? Rozklady institucí nikdy nepřichází najednou, ony nepadají ty instituce ze dne na den. Začíná to tím, že tolerujete drobné fauly, pak se tolerují lži, pak se toleruje hrubost a vulgarita ve veřejném prostoru a nakonec se probudíte do rána, kdy zjistíte, že pravidla už neplatí pro nikoho, že ministr může vydírat prezidenta a vláda mlčí.

My dnes jasně říkáme: Česká republika nesmí nastoupit slovenskou cestu. Nedovolíme, aby se zde normalizovaly útoky na nezávislé instituce, na prezidenta republiky, na bezpečnostní složky státu. Vidíme velmi zřetelně, kdo to vede u našich východních sousedů a co vede k této situaci. Vede to k demontáži právního státu a k ovládnutí médií. Tento scénář odmítáme a budeme mu bránit všemi silami.

Dovolte mi, abych se v této souvislosti obrátila na představitele dnešní vládní koalice. Celé 4 roky jsme poslouchali vaše obstrukční, plamenné projevy. Celé 4 roky jste nás obviňovali z novodobé totality.

Házeli jste slovy jako cenzura, diktát Bruselu, novodobá totalita. Křičeli jste, že je ohrožená svoboda slova, když jsme bránili ruským dezinformacím. Jako příklad budu citovat. Budu citovat Andreje Babiše ze 79. schůze ze 17. listopadu (října?) roku 2023. Cituji: „ Nová totalita je stav, kdy strany pětikoalice ovládly celý stát: vládu, Sněmovnu, Senát, své lidi si dosadili na Ústavní soud a mají svého prezidenta.“ Další citace, Tomio Okamura, 128. schůze, rok 2024: „To je, přátelé, totalita, totalita jako řemen, a dovoluju si tvrdit, že ještě tvrdší než v padesátých letech minulého století. No, politické procesy už začaly. Tomio Okamura je jednou z prvních vlaštovek, kde to tedy má skončit? Podobně jako u Milady Horákové se můžeme těšit.“ Podobné věty jste říkali. A jaká je realita dnes? Vy, kteří jste 4 roky opotřebovávali a devalvovali slovo totalita, vy, kteří jste využívali strach lidí, abyste rozdělili společnost, kdo z vás dnes sedí ve vládě? Sedí tam lidé s minulostí z StB, sedí tam lidé, kteří se neštítí šířit ruskou propagandu, sedí tam lidé, kteří dnes v přímém přenosu používají metody, které připomínají praktiky minulého režimu. Nebo vám přijde normální, aby ministr vlády v noci esemeskoval prezidentovi výhrůžky? Přijde vám normální zrušit bezpečnostní prověrky, aby se tu mohli prohánět agenti cizí moci?

Dámy a pánové z vlády, vy jste tu celou dobu křičeli „zloděj“, abyste odvrátili pozornost od toho, co se chystáte udělat vy sami. Vy jste nebojovali za svobodu slova, vy jste bojovali za svobodu lhát a zastrašovat. Je ironií dějin, že právě ti, kteří mají v životopisech spolupráci s StB, dnes opět normalizují metody nátlaku a umlčování. Celé minulé období jste v této Sněmovně pořádali hony na čarodějnice. Slovo totalita jste znehodnotili tím, jak jste ho nadužívali při každé příležitosti. Nálepkovali jste demoblok a strašili občany diktaturou. Přitom jste to byli vy, kdo do společnosti systematicky pumpovali lži, nenávist a kdo hloubili příkopy mezi lidmi. A dnes? Dnes, když máte moc, tak najednou padají masky. To vy dnes útočíte na nezávislost veřejnoprávních médií, to vy se snažíte umlčet občanskou společnost a neziskový sektor, to vy předvádíte aroganci, která nemá v demokratické zemi obdoby.

Poradkyní předsedy vlády se nově stala pro oblast svobody projevu osoba, které vadilo promítání dokumentárního filmu kritického k Putinovu režimu. Právě kvůli tomuto filmu přitom čelily školy a jejich ředitelé politickým útokům jen proto, že umožnily, aby studenti tento film zhlédli. Film byl uveden na mezinárodním festivalu zaměřeném na lidská práva a dnes sbírá uznání v celém zahraničí. Tento krok proto vyvolává vážné otázky, jak vláda vlastně chápe svobodu projevu, zda a jak bude ochraňovat otevřenou debatu a kritické myšlení. To, co jste tady celá léta nazývali novodobou totalitou, jste evidentně nemysleli jako varování. Vy jste to brali jako návod, který teď začínáte bod po bodu plnit.

Možná, že někteří z vás znají dokument Strategie 2030+ na vzdělávání. Ráda bych připomněla, že to není dokument ODS. Je to strategie, kterou připravila a schválila už minulá vláda Andreje Babiše, a je to dokonce dokument, ke kterému se hrdě hlásí současný ministr školství. Mě mrzí, že zrovna odešel, protože teď budu mluvit k němu. V této strategii se píše spousta krásných a důležitých slov a vět. Píše se tam, že česká škola má připravovat mladou generaci na 21. století, že má vést žáky k občanské odpovědnosti, k obraně demokracie a k odolnosti vůči dezinformacím a hybridním hrozbám. Já se ptám pánů z vládních lavic: Četli jste vůbec tento dokument, který jste schválili? Ono se v něm píše například, cituji: „Cílem vzdělávání je vést žáky k pochopení zásad demokracie, k občanské angažovanosti, k odvaze a morální integritě.“

Protože to, co dnes předvádíte, je v přímém rozporu s tím, co po českých školách chcete, vytvořili jste tím dokonalou morální schizofrenii. Na jedné straně chcete po učitelích, aby žáky učili rozpoznávat dezinformace, aby je varovali před ruskou propagandou a hybridní válkou, která cílí na rozvrat našeho státu, a na straně druhé sedí v této vládě lidé, kteří se stali hlavními ampliony šíření ruské propagandy. Máte ve svých řadách lidi, kteří zpochybňují naše spojenecké závazky. Máte lidi ve svých řadách, kteří by nejraději otočili kormidlo dějin zpět na východ. Máte tu lidi, kteří oslabují bezpečnostní složky státu právě ve chvíli, kdy na nás útočí ruští špioni. Jaký signál tím vysíláte mladé generaci?

Co si má myslet student gymnázia nebo střední školy, když ve škole slyší o nebezpečí dezinformací, pak si zapne zprávy a vidí ministra vlády, jak tyto dezinformace legitimizuje? Říkáte jim tím jediné: Pravda neexistuje, hodnoty jsou jen na papíře, a když se to hodí k udržení moci, klidně se spojíme i s těmi, před kterými vás ve škole varujeme. Tohle je hazard s důvěrou naší budoucí generace. Chcete po školách, aby vybudovali hráz proti lžím a manipulacím, ale vy sami tu hráz každým dnem, každým hlasováním a každým ústupkem extremistům bouráte. Nemůžete chtít po dětech demokratické smýšlení, když vy sami demokracii ohýbáte podle toho, jak se vám to zrovna hodí. To není jen politická chyba, to je výchovná katastrofa, za kterou nesete plnou odpovědnost vy všichni, kdo pro tuto vládu zvedáte ruku. Jako celoživotní pedagog vám chci říct, že děti se neučí tím, co jim říkáme, ale učí se tím, co děláme. Vidět mlčícího ministra a agresivní vládu... Pár teček.

Vládní koalice by si měla uvědomit jednu zásadní věc. Strany demokratické opozice –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v kampani, ve volbách to byla koalice SPOLU, Starostové, Piráti –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tak tuto demokratickou opozici volilo téměř 2,5 milionu občanů České republiky. Slyšíte to číslo? 2,5 milionu občanů České republiky. To je obrovská síla. To jsou lidé, kteří si přejí stabilitu, západní směřování naší země, kteří chtějí slušnou politiku, a ne hulvátství. Tito lidé nezmizeli jen proto, že jste sestavili vládu. Tito lidé jsou tady, sledují vás, jsou v ulicích a my jejich hlasem budeme mluvit.

Pak je to ještě jedno číslo, které by mělo zaznít, aby vynikla ta absurdita dnešní situace. Když se podíváme na pana ministra Macinku, který si dovoluje vyhrožovat hlavě státu, a podíváme se, kolik ho volilo lidí, tak je to 380 000. Když se podíváme na toho, na koho útočí, na pana prezidenta Petra Pavla, tak vidíme mandát od 3 360 000 občanů. To je desetinásobný rozdíl, dámy a pánové. Desetkrát silnější mandát má ten, na koho útočíte. Pan ministr Macinka a celá tato vláda by si měli uvědomit svou pozici. Měli by se rychle vrátit nohama na zem a do mantinelů, které jim dává Ústava České republiky a politická kultura. Vy jste nedostali mandát k převratu, vy jste dostali mandát ke správě země a to je rozdíl, který zjevně nechápete. Pokud tohoto nejste schopni, pokud nedokážete respektovat pravidla hry, musí zasáhnout Poslanecká sněmovna.

Proto budeme hlasovat o vyslovení nedůvěry. Ne hystericky, ale s klidnou jistotou, že bráníme standardní fungování státu. Jsme tu od toho, abychom zajistili, že pravidla platí pro všechny, i pro ministry vlády i pro oligarchy, ale i pro bývalé agenty. Tato země patří na západ, patří do Evropy a patří slušným lidem. A my nedovolíme, aby ji někdo ukradl.

A ještě mi dovolte krátce reagovat na pana ministra školství, který včera tady také hovořil. Mrzí mě, že tady není, ale chtěla bych na něj zareagovat. On totiž včera tvrdil, že vlastně na všechno, co naše vzdělávání potřebuje, vyjednal peníze. Ale realita je taková, že mu mnoho miliard pořád chybí. Pro pana ministra je to nepochybně nová realita, protože už se nemůže úplně opírat o bezedné dno státního rozpočtu. A bohužel, nebo naštěstí, to je úhel pohledu, ho dohnala tvrdá ekonomická realita, na kterou nebyl zvyklý v minulých érách.

Ještě nedávno totiž tvrdil, že mu v rezortu chybí nebo že v rezortu chybí 7 miliard korun a že pokud tedy vláda uspěje, vláda hnutí ANO, tak že zbylé peníze pro rezort získá. A přestože současná vláda navýšila dluh o 63 miliard korun, tak panu ministrovi se podařilo navýšit rozpočet o pouhé 2 miliardy korun. Takže peníze rezortu školství nadále chybí. Možná mu Andrej Babiš před volbami peníze sliboval, ale v kritické situaci pan ministr dostal zlomek toho, o co vlastně usiloval. Samozřejmě školský terén toto vnímá a toto divadlo populistické samozřejmě nese velmi nelibě.

Robert Plaga se bude muset stejně jako my naučit pracovat s reálnými zdroji, zaměřit se na efektivní využívání školské infrastruktury a začít konečně skládat účty za to, jakou kvalitu vzdělávání naše děti dostávají za vynaložené miliardy. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Koten. Pane poslanče, vaše 2 minuty, prosím.

 

Poslanec Radek Koten: Dobrý den. Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já bych velmi rád zareagoval na svoji předřečnici, protože na mě to trošičku dýchlo takovým tím starým časem z dob padesátých let, kdy jsme slyšeli ty plamenné projevy.

Já bych se vrátil k té vládě, která zde vládla do toho loňského roku. No, tak tady jsou taková silná slova jako extremisti a potáhnout na východ a Putinovi agenti. A já bych se tedy rád zeptal, kdo založil KRIT, kdo založil Stratkom, kdo nám říkal ty komunikační karty, co smíme, a co nesmíme říkat? Takže co se týká svobody slova, tak já si myslím, že teď si tady skutečně můžeme říkat, co chceme. A jenom v té reakci na to upozorňuju.

Jinak co se týká těch hlasů, které dostal prezident. Ano, pan prezident to dostal v celostátních volbách, tedy z celé České republiky. Nejsem skutečně advokátem Motoristů, nicméně pokud to je v jednom kraji, kterých tady máme 14, tak samozřejmě ten poměr by byl poněkud jiný, pokud by to bylo z celé republiky pro tohoto jednoho kandidáta. Takže to, že pan prezident dostal desetkrát více než jiný kandidát, který tedy kandidoval pouze v jedné čtrnáctině celé České republiky, tak samozřejmě to je trošku zavádějící.

Já bych to přirovnal trošku k tomu politickému školení mužstva, protože pokud na těch školách budete říkat, že jedině to, co říkáte vy, tak je správně... A kritické myšlení... No, tak já to vidím poněkud jinak. Protože já jsem doufal, že zde bude pluralita názorů a že tedy bude dovoleno říkat všechny možné názory. Zatím tedy na plénu Poslanecké sněmovny to tak říkáme, děláme a doufám, že to tak bude i nadále. Děkuju. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku paní poslankyně Urbanové a připraví se pan poslanec Hlavatý. Prosím.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Dobrý den. Pane kolego, fakticky. Strategickou komunikaci na Úřadu vlády založil pan premiér Babiš, rozhodla o tom jeho vláda v roce 2021. Můžeme spolu nesouhlasit, můžeme spolu diskutovat o náplni práce té strategické komunikace. Za mě je to důležitá věc a já vám řeknu příklad konkrétní a kdy bychom to potřebovali použít.

My jsme tady většinou Poslanecké sněmovny loni schválili takzvaný dětský certifikát. Je to složitá věc, je potřeba ji implementovat, začne být účinná příští rok 1. ledna 2027. Ty školy se na to potřebují připravit, protože od svých zaměstnanců budou potřebovat ten čistý dětský certifikát, že nikdy nikoho neznásilnily, neublížily dítěti a tak dále. Ví to ty školy? No, neví. A to je přesně ten cíl strategické komunikace, která může komunikovat vůči institucím, může fungovat takto.

Takže znovu – můžeme o tom diskutovat, ale fakticky to založila vláda Andreje Babiše svým rozhodnutím 2021. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Hlavatý. Tak prosím.

 

Poslanec Matěj Hlavatý: Dobré odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pane Kotene, prostřednictvím pana předsedajícího, když už chcete dávat faktické poznámky, tak poslouchejte, co paní kolegyně Zajíčková říkala. Ona říkala, že v celostátních volbách Motoristé dostali 380 000 hlasů a pan prezident dostal 3 500 000 hlasů, což je skoro desetkrát více. Možná by to chtělo občas myslet a potom až mluvit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Peštová, připraví se pan poslanec Koten.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem jenom chtěla zareagovat na paní poslankyni Urbanovou, prostřednictvím vás.

Paní poslankyně Urbanová, prostřednictvím pana předsedajícího, takže je to vlastně podle toho – každý dobrý úmysl je po zásluze potrestán. Takže dobrý úmysl a vy jste ho zneužili. Je to tak? Rozumím tomu dobře? Vy jste tady vlastně vyzdvihla, k čemu to mělo sloužit, ale trošku se to vymklo. Trošku se to vymklo, a to byla ta chyba.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní bude pokračovat s faktickou poznámkou pan poslanec Koten, připraví se paní poslankyně Zajíčková. Prosím.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Tak samozřejmě jsem rád, že o tom diskutujeme. Každopádně co se týká našeho volebního systému, no, tak pan prezident, to byl v tom posledním kole tedy výběr ze dvou kandidátů, to znamená, nebyla to konkurence 30 dalších politických subjektů, ale pouze těch dvou, které se tedy dostaly do toho druhého kola, takže zhruba asi to bych k tomu tak nějak řekl.

A jinak, co se týká těch komunikačních karet. No, tak samozřejmě to bylo zneužito. Vláda byla odvážná, vypla několik nepohodlných webů, které psaly to, co si vláda nepřála, a samozřejmě... No, tak vláda dala doporučení naší společnosti tady celostátní, která má na starosti domény, a tím pádem tedy tímto způsobem byly zablokovány weby. A pan bývalý premiér Fiala řekl, že to chtělo odvahu. Tak skutečně to byla odvaha zavést cenzuru v této čisté podobě tady v České republice, to se tedy skutečně povedlo.

Pokud odhlédneme tedy od těch evropských různých směrnic, ať je to DCA nebo další věci, tak Amerika nebo Spojené státy nás celkem oprávněně kritizují, že evropští lídři jsou slabí a že tedy z toho důvodu se uchylují k těmto metodám, že cenzurují nepohodlné názory. No, a samozřejmě ta líheň, ta Evropská komise, řekl bych, ne občany zrovna volená, ale právě těmi europoslanci, kteří se tam dostanou, a na základě nějakých pašalíků, které pak dostávají, tak se navzájem drží pod krkem, aby teda Ursula von Der Leyen byla neodvolatelná a další. A ti, kteří se poměrně dobře namastí a někam vlezou, tak ti samozřejmě ji odvolávat nebudou, protože by byli odvoláni sami, a to samozřejmě je doména jednoho lidoveckého poslance. Europoslance.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Zajíčková, připraví se paní poslankyně Urbanová. Tak prosím.

 

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Dvě krátké poznámky na pana poslance Kotena prostřednictvím vás, pane předsedající, k těm plamenným projevům. No, tak ty plamenné projevy jste tady především měli vy. Vy jste tady hodiny a hodiny řečnili neverbálně, tady prostě gestikulovali a hráli divadlo. Pokud jste si všimli, tak naši řečníci při této schůzi řečnili do jedné hodiny, sdělili hlavní myšlenky a do jedné hodiny to byli schopni vlastně všechno vyjádřit. Ty hodiny, pomalu desítky hodin, které tady jste prostě absolvovali vy, to byla vaše práce, a já jsem to citovala. Takže jestli tady někdo měl plamenné projevy, tak jste to měli vy.

A druhá věc, co se týče škol, o kterých jste hovořil, a o pluralitě, kritickém myšlení. No, jasně, to je v pořádku. Pluralita musí být, studenti, žáci, se mají vést ke kritickému myšlení. A víte, jeden ze znaků kritického myšlení je to, že vedeme žáky k tomu, aby sledovali, co kdo říká a jak se potom taky chová a jestli je to v souladu. Takže OK, já to beru, vy jdete tím negativním příkladem, takže vy těm studentům ukazujete, jak se to nemá dělat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí paní poslankyně Urbanová, připraví se pan poslanec Koten k faktické poznámce. Tak prosím.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Já bych ráda reagovala na paní kolegyni Peštovou. My si nerozumíme. Já jsem tady říkala, že strategická komunikace, ten odbor, byl zřízen Andrejem Babišem, jeho vládou, a to, že vy jste ho zrušili, to je předmětem mé kritiky, protože vy jste si tomu mohli dát jakýkoliv obsah chcete, protože ano, teď vládnete, teď jste na Úřadu vlády. A já si myslím, že tyhlety kroky typu pomstím se bývalé vládě, protože se mi nelíbilo, že něčemu dali politizující obsah, že to je prostě špatně systémově, protože znovu, nabídla jsem vám tady konkrétní obsah, který ten strategický odbor nebo ta strategická komunikace státu mohla dělat. To je za mě všechno. Přijde mi to škoda.

Dotkli jste se tady i toho, jestli tady byly ty weby vypínány vládou nebo nebyly. Máte tady bývalého ministra minulé vlády, kterého se na to můžete zeptat. Je škoda, že se mstíte té vládě i tím, že třeba nemají právě tihle ministři některé funkce v různých výborech. Přijde mi to opravdu špatně. Je to další příklad toho, že my jsme se chovali mnohem systémověji, třeba Adama Vojtěcha jsme poslali býti velvyslancem. Myslím si, že tu práci dělal dobře. Prostě jsme se nemstili.

Ale to je o těch křivdách, které jsme si tady napáchali za ty celé čtyři roky. A mě jenom mrzí, a můj projev, ke kterému se snad brzy dostanu, k tomu bude směřovat, mě mrzí, že v tom pokračujeme, ale ten krok, ten přístup, je hodně na vás, protože s velkou mocí přichází velká odpovědnost. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní pan poslanec Koten a jeho 2 minuty.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji. Tak já bych ještě rád zareagoval na váženou a ctěnou kolegyni, vaším prostřednictvím, paní Zajíčkovou. No, tak určitě, to kritické myšlení na školách, to je samozřejmě velmi potřebné, nicméně my jsme se setkávali v podstatě s takovým blokem, kdy tedy nikdo z našich poslanců, a je to i ve školském zákoně, tak samozřejmě politici by neměli úplně chodit dělat politické školení mužstva do těch škol, nicméně za té vaší vlády se to dělo, vaši představitelé tedy chodili do škol a říkali dětem, co si mají myslet.

No, já vám řeknu jeden příběh z Ostravska. Nyní v této chvíli prosím, prosím, nepokřikujte na mě, když už tady mám nějaký čas na to, no, v podstatě na Ostravsku byla škola, střední škola, děti si tam volily nějakou studentskou radu, no, a do té studentské rady, si představte, že bylo zablokováno zvolení žáka, našeho člena, tedy člena SPD, protože on má přece tátu, který je v SPD, tak to ho tam přece děti nemůžete volit.

Takže pokud jde o tu politizaci v těch školách, tak tam je v podstatě těch pět stran, které jsou košer, ke kterým se tedy studenti mohou jako veřejně přiznat, no, a pak je tady ta další část, tedy to jsou děti voličů ANO nebo popřípadě členů ANO, SPD a Motoristů. A tam je to teda postaveno téměř mimo zákon, takže ty děti se tam do těch studentských rad nedostanou, pokud se přiznají, že někdo z jejich rodiny tedy je buď podporovatel, anebo člen SPD.

Já to vnímám trošku jinak, ono se to dělo i v Německu třicátých let a já si myslím, že to bychom tady opravdu podporovat neměli v České republice.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuju za dodržení času. A nyní je přihlášen s faktickou poznámkou pan poslanec Hladík, připraví se paní poslankyně Zajíčková. Tak prosím.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážené kolegyně, vážení kolegové, krásné dobré odpoledne. Mně to prostě nedá. Prostřednictvím pana předsedajícího musím reagovat na pana poslance Kotena. Co si to, pane poslanče, dovolujete? Co si to dovolujete obviňovat tady někoho, že se něco děje na školách? Já na školy chodím a když mě pozvou, tak tam rád na debatu přijdu. To, že vás nezvou, je možná váš problém.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní vystoupí paní poslankyně Zajíčková, připraví se pan poslanec Hlavatý.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Já bych se taky vůči tomuto tvrzení ráda vymezila. Samozřejmě to, že politici chodí do školy, je naprosto v pořádku. Patří to právě k tomu, jak vychovávat občansky aktivní mladou generaci. Samozřejmě, musí to mít nějaké mantinely odsud až potud, ale to už je zodpovědnost toho ředitele, aby nedopustil, aby se ve školách realizovala nějaká propaganda.

A když už jsme u toho, tak jeden z vašich poslanců měl na plotě školy, které je ředitelem, plakát s hnutím ANO a studenti, kteří přicházeli do školy, okolo tohoto plakátu chodili. Takže si myslím, že byste si zase měli zamést před svým vlastním prahem, než budete někoho kritizovat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Hlavatý vystoupí s faktickou poznámkou, připraví se paní poslankyně Němečková.

 

Poslanec Matěj Hlavatý: Vážený pane poslanče Kotene, prostřednictvím pana předsedajícího, vy jste tady hovořil o tom, že některý ze studentů, který je členem SPD, nebyl zvolen do nějakého parlamentu studijního, nebo jeho otec, to je de facto jedno. Vy jste to řekl, já myslím, že studenti mají vlastní hlavu, mají vlastní rozum a já jsem velice rád, že tamhle teďka momentálně sedí a slyší tady tu debatu. Oni se demokraticky rozhodli, koho podpoří a koho ne. Možná ta vaše politika, kterou vy tady předvádíte v České republice, je docela agresivní. A právě ty děti rozeznají, jestli ta politika je ta, kterou by chtěly si oni volit. Takže se nad tím zamyslete hlavně vy.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkujeme a zdravíme studenty na balkoně a všichni tomu přizpůsobíme projevy tak, aby mladé studenty politika nevyděsila už na svém začátku. Tak paní poslankyně Němečková Crkvenjaš.

 

Poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš: Děkuji, pane předsedající, já také zareaguji na kolegu Kotena. Já si opravdu myslím, že ty děti mají svoji vlastní hlavu, nejsou hluché, nejsou slepé a vidí, že tahle vláda projídá jejich budoucnost. A asi je to důvod, proč toho kolegu nezvolili, protože to není, nemyslím si, že že to souvisí s tím, že jeho otec je členem, ale řekněme si, jablko nepadá daleko od stromu a možná se chová podobně. Tak asi s ním nesouzní, tak si ho nezvolili. To je jejich právo.

A podívejte se mimochodem, jak dopadly volby na středních školách. Tam většina těch dětí opravdu volila strany současné opozice. Takže tolik k tomu.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. A nyní vystoupí paní poslankyně Peštová s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Bendl. Paní poslankyně, vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěla zareagovat na pana poslance Hladíka prostřednictvím vás. Pane poslanče Hladíku, prostřednictvím pana předsedy, co já vím, že máte takový sytý emotivní hlas? Jako to, že tady pan Koten řekl svůj vlastní názor, za to ho tady ještě nemusíte peskovat jak malého kluka, co si to dovolujete? No, dovolil si říct, co si myslí jako.

A teď vám řeknu já svoji osobní zkušenost. Já samozřejmě nevím, myslím, že víc poslanců to dělá, dělám tady exkurze pro děti, dělám to ráda, protože si myslím, že ten pořadník v tom informačním centru je nějaký a moc těch studentů se sem nedostane, pokud poslanec neprojeví zájem a nevezme si ho na sebe.

A takhle jsem měla jedno nejmenované gymnázium, kdy jsme si potom krásně popovídali s paní profesorkou, bohužel měla smůlu, že jsem ji ještě znala z dob totality, kdy ona byla ta, jak bych to řekla slušně, taková ta uvědomělá, ale bála se, aby to neodnesla, já jsem byla uvědomělá a šla jsem do toho, takže my jsme měly sice obdobné názory, ale já jsem riskovala a ona neriskovala, protože měla svoji rodinu a nechtěla přijít o práci.

A tato profesorka mi začala vysvětlovat, že jsem v tom ANO a jsem ta špatná. Tak jsem jí připomněla tu minulost, kde já jsem stála na tom Václaváku v maturitní třídě a riskovala jsem, že neodmaturuju, že mě vyhodí ze školy, a přesto jsem jela do Prahy a vzala jsem na sebe studenty, kterým ještě nebylo 18 v té době, a já jsem se za ně zaručila. Tato dáma si dovolila mě kádrovat – já, která stála na tom Václaváku a ona připodělaná doma mě teď bude kádrovat a říkat, že já mám špatný vliv na studenty? Když jsem je tady chtěla pouze provést, chtěla jsem jim tady ukázat ty prostory, a ona mě začne dehonestovat za to, že jsem teď někde (Předsedající upozorňuje na čas.)...kde bejt vůbec nemám? Takže to je moje osobní zkušenost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. A vystoupí pan poslanec Bendl.

 

Poslanec Petr Bendl: Hezký dobrý den. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, já se od příběhu paní Bereniky Peštové, ctěné kolegyně, vrátím k příběhu pana kolegy Kotena. No, máte-li pocit, že se tam dělo něco nedemokratického, třeba, to jsem tak nějak pochopil, pak jděte příkladem. Jestliže jsme v Poslanecké sněmovně –  máme to v zákoně – se rozhodli, že budou výbory a vedení výborů obsazovány proporcionálně podle získaných mandátů, tak by asi tomu odpovídal fakt, že prostě má-li někdo nárok na místopředsedu výboru nebo předsedu podvýboru, pak byste za to měli zvednout ruku a respektovat rozhodnutí voličů a respektovat zákon. A vy se tak nechováte a kritizujete někoho a v podstatě kritizujete sám sebe, tady to ovlivnit můžete, můžete se chovat demokraticky a neděláte to, zkuste se nad tím zamyslet. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Vystoupí pan poslanec Berki. Ještě vás poprosím, omylem jsem vás všechny odhlásil. To tlačítko (nesrozumitelné?), tak vás poprosím, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili. Omlouvám se za to, ale pan poslanec Berki má faktickou poznámku.

 

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju, pane místopředsedo, já bych se vaším prostřednictvím rád zeptal na dvě věci pana poslance Kotena v souvislosti s tím, co říkal. Zajímá mě, jestli teda si myslí, že by se žáci a žákyně základních, středních škol neměli s poslanci a poslankyněmi vůbec potkávat? A druhá otázka, jestli teda zakážeme přesně to, co říkala ale teď paní poslankyně Peštová – ty prohlídky, tam se s tím poslancem, poslankyní taky potkají. Tak to nechceme? Nebo u toho vždycky budou muset být povinně dva, aby tam docházelo k nějakému vyvažování? Trošku přemýšlejte.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak. Děkuju za dodržení času. A nyní pan poslanec Hladík vystoupí taktéž s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Petr Hladík: Já budu hrozně, hrozně krátký. Já si myslím, že tohle, tenhle ten pultík úplně nemá sloužit k tomu. A lehká reakce na moji ctěnou kolegyni paní Peštovou, prostřednictvím pana předsedajícího, k tomu, abychom si některé svoje frustrace tady jako vybíjeli. My tady máme debatovat. Já jsem zareagoval na to, že si myslím, že je správně, pokud politici jsou pozváni do škol, když tam přijdou na debatu se studenty. Moje osobní zkušenost je ta, že já mám obrovský obdiv a respekt ke studentům i základních škol. Ty debaty, které se tam vedou, otázky, které pokládají, já považuju za úžasné a mám velkou naději právě v děti, studentky a studenty. Právě to, jak dokážou kriticky myslet. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní bude pokračovat paní poslankyně Peštová. 2 minuty s faktickou poznámkou.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuju za slovo. Já bych chtěla nejdřív zareagovat na pana poslance Berkiho. To není o tom, že se to zrušilo – oni to zrušili – protože moje přítomnost v ANO... To je, to je to, co mě urazilo. Mě urazilo to, že byť mě znala z minulosti, já tu komunikaci mám, já v životě bych ji nezveřejnila teda, ale mám ji schovanou, protože mě to urazilo jako, protože to – jako za co mě trestá? Ty studenty taky za co trestá? Ti se těšili, že sem dostanou, ale jenom proto, že já ANO, tak ne. A to, co se týká pana poslance Hladíka – já nejsem frustrovaná, já vůbec nejsem frustrovaná. Já jenom říkám, že si myslím, že ti studenti by si měli dělat vlastní názory, a ne, že jim bude jen tupě... – na těch základních školách, viz teďko ten příklad, co jsem říkala, to se týkalo gymnázia, to už jsou vaši nebo naši voliči, jako že si myslím, že oni by si ten názor měli udělat sami.

Já jsem taky četla samizdat v totalitě, díky mému otci, který měl taky velkou knihovnu, a my ty tisíce měli teda jako těch knih, jako jo. (Úsměvy poslanců z pravé strany sálu v reakci na tisíce.) A stále je mám jako, pozor. Takže já jsem taky ráda četla samizdat, ale hledala jsem si odpovědi sama. Když jsem se zeptala na Palacha, tak mi táta dal Reportéry z roku 68 a řekl, nebo 69, a řekl, přečti si to sama, udělej si vlastní názor a pak přijď. To je, to je to, co bychom je měli učit. A ne, že jim budeme dávat svoje názory. A nejhorší na tom je, že – říkám – tam dostávají jednostranné názory, a to mně vadí. Mně vadí, že tam chybí ty diskuse. No jo, když vám profesorka řekne, že nepojede do Poslanecké sněmovny, protože to by je provedla poslankyně ANO, tak je to jednostranný názor. To znamená, že už jim tlačím do hlavy, že já nejsem voličem ANO, tudíž vy nebudete mít žádnou exkurzi, a ANO je špatně. To je přece špatně tohle. Takhle by to nemělo fungovat. Já si myslím, že jsou, že jsou to chytří lidé, kteří studují, a mají si ten názor dělat sami, mají číst, mají hledat informace, mají si hledat... (Předsedající upozorňuje na čas.) (Potlesk poslanců ANO).

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Hlavatý. Tak pane poslanče, prosím vaše 2 minuty.

 

Poslanec Matěj Hlavatý: Vážená paní poslankyně Peštová, prostřednictvím pana předsedajícího, a víte, co se stalo mně zhruba tak před dvěma týdny? Jedna škola mi odmítla prohlídku tady na půdě Poslanecké sněmovny kvůli tomu, že se bojí, že by jim neopravili střechu na budově školy, protože vedení na kraji je za ANO. Jo, takže pokud jsou takovéhle příběhy, tak je to špatně, ale není to chybou jenom na jedné straně, jo? Děkuju moc za vystoupení.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já děkuji za dodržení času. A nyní poprosím pana poslance Berkiho k faktické poznámce.

 

Poslanec Jan Berki: Jenom chci varovat před tím, abychom z konkrétních příkladů tady nedělali úplně jako systémové selhání. Já myslím, že většina z nás zažila spoustu prohlídek, které proběhly úplně normálně, korektně, a domnívám se, že právě z kazuistiky potom dělat obecné závěry prostě je něco, co ukazujeme jako špatný příklad. To za prvé. A za druhé – já jsem nereagoval v tom na vás, já jsem naopak si vzal jako ten příklad, že ty prohlídky a návštěva toho poslance je jeden z těch hezkých způsobů, jak právě to občanství budovat. A já nepochybuju o tom, co jste říkala na závěr. Nepochybuju o tom, že děcka jsou chytrá, mají přístup k informacím a že to dělají. Že rozhodně už nejsme v situaci, kdy to, že něco řekne učitel ve škole, je nějaké dogma, o kterém se nediskutuje a nepřemýšlí.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak také děkuji za dodržení času. Nyní poprosím paní poslankyni Zajíčkovou k faktické poznámce, připraví se paní poslankyně Hofmanová. Prosím.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Víte, já jsem vlastně ráda za tuto debatu, která se tu teď vede, protože si myslím, že to tady tak jako viselo ve vzduchu, protože se různě v médiích objevovalo, zdali mají politici chodit do školy nebo nemají chodit do školy a jako, kdy je to za čáru a kdy to ještě je v pořádku. Takže já si myslím, že je dobře, že si to tady říkáme. Z mého pohledu – politici do mladé generaci patří. Chceme, aby to byli aktivní občané, aby rozuměli světu, aby rozuměli tomu, jak funguje demokracie, jak funguje stát, že za mě je to v pořádku. Ano, je těžké stanovit hranici, kdy je to ještě v pořádku, kdy je to, dejme tomu neutrální debata se studenty a kdy už to třeba zavání nějakým marketingem nebo nějakou propagací vlastní strany. Ale to je prostě na rozhodnutí nebo na uvážení toho daného učitele, potažmo ředitele, který takovouto debatu umožňuje. Ale nemůžeme tady prostě generalizovat a říkat, že všechno je špatně. Já neznám případ paní kolegyně Peštové, prostřednictvím vás, pane předsedající, já na to nedokážu reagovat. Nemělo by se to stát ani na jedné, ani na druhé straně. Ale jenom chci tady ještě zdůraznit to, že vlastně to, že nejsou v souladu činy a to, co říkáme, prostě to není v pořádku. A to ta mladá generace také vnímá. Takže jestli se opravdu vám stalo to, co vy říkáte, paní kolegyně Peštová, tak určitě ty studenti to zavnímali a nějaký názor si na to udělali. Třeba to odsoudili, takže i tohle je prostě jako –  negativním příkladem se ty studenti učí.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji za dodržení času. Nyní paní poslankyně Hofmanová.

Tak děkuji za dodržení času. Nyní paní poslankyně Hofmanová.

 

Poslankyně Andrea Hoffmannová: Dobrý den. Já ještě doplním do této debaty další rozměr, například u nás v Moravskoslezském kraji jsou po konzultaci se zřizovatelem Moravskoslezským krajem dokonce zakázány debaty některých poslanců nebo politiků vybraných stran. Děje se i toto, je mi to líto, dokonce jsou politici i vymazáváni z oficiálních fotek, což se také děje. Takže já jsem ráda, že tady tato debata na plénu je, že si možná všichni, a my všichni z nás, z jakékoliv jsme strany, uvědomíme, že takto politický boj nevypadá a že bychom takto neměli ovlivňovat to, co se děje na našich školách. Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji. Pan poslanec Mašek vystoupí s faktickou poznámkou. Tak prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové. Nechtěl jsem, jak tady říká Patrik Nacher, ale musel jsem, teď vůči panu Hlavatému, vaším prostřednictvím, pane předsedající, my jsme totiž z jednoho kraje. A pane kolego Hlavatý, prostřednictvím předsedajícího, to si děláte legraci s tou střechou školy, že se ředitel bojí. Vždyť já sedím s vámi ve stejném zastupitelstvu a vy jste se taky nebál požádat, jako starosta obce, pro poměrně nestandardní a vysoký příspěvek ze strany kraje a byl jste nějak usurpován? Jako opoziční politik jste ho dostal. Tak prosím vás, uvědomte si, že když tady něco říkáte, že tady máte kolegy třeba z kraje.

A pak ještě jedna věc, tu jsem nechtěl vůbec komentovat, protože to je o základních počtech. Ale když vy jste tady srovnával, a motoristům předhazoval, že někdo tady dostal 2,5 milionu hlasů, tak jste zapomněl, že to byly prezidentské volby, kde se rozdělovali ti voliči na větší a menší polovinu, a srovnávat to s volbami do parlamentu, kde kompetuje množství politických stran a hnutí, tak tam fakt těch 2,5 milionu pro každý to hnutí nenamalujete. Tak jenom bych prosil, aby třeba ta diskuse byla opravdu věcná, abychom tam nedělali úplně zásadní chyby.A když používáme některé argumenty, tak vzpomeňte na to, že tady máte kolegy z komunální politiky. Díky. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí paní poslankyně Peštová, připraví se pan poslanec Berki. Tak prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem chtěla zareagovat na pana poslance Berkiho. Já rozumím vaší argumentaci, takhle bychom si to asi přáli všichni, protože každý si říká podle sebe, soudím tebe, ale bohužel to takhle nefunguje. Bylo by to krásné, kdyby tam nebyly vnášeny takové ty vnitřní emoce těch některých učitelů, ale bohužel, tak to není. Bohužel, aspoň to, s čím jsem se já setkala, neříkám, že ve sta procentech, to v žádném případě, ale ta procenta nejsou malá, tak prostě ten učitel do toho vloží to, co on si myslí. Není to, že by ta diskuse probíhala tak, že by byla rovnocenná, že by nechal třeba diskutovat ty studenty a on sám do toho něco nevnesl. Ale říkám, bylo by to krásné, mně by se to také hrozně líbilo, ale bohužel tak to nefunguje. Bohužel každý učitel do toho dá něco svého.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuju za dodržení času, pan poslanec Berki, připraví se paní poslankyně Urbanová.

 

Poslanec Jan Berki: Možná jediný ten rozdíl je v tom, že já jsem optimista a věřím, že většina těch učitelů to prostě dělá dobře. A je potřeba si uvědomit, že učitelská profese je jako kterákoliv jiná, to znamená, jsou tam lidé, kteří to možná neudělají tak úplně dobře. A druhá věc, kterou bych připomněl, i učitelé jsou lidé, to znamená, i oni mohou chybovat. Já jsem ale původně se přihlásil kvůli jiné věci, já mám původně v aprobaci matematiku, informatiku a chtěl jsem, byť vím, že to bylo s nadsázkou, jenom uvést na pravou míru, že poloviny jsou vždycky stejně velké, že není větší a menší polovina. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, děkuji. A nyní vystoupí paní poslankyně Urbanová.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Já mám aspoň příležitost se vám omluvit za to, jak se vám spletla to jméno, paní poslankyně Peštová, pardon, omlouvám se ještě jednou.

No, to, co jste tady říkala o tom názoru toho učitele, byl rok 2018 a vláda Andreje Babiše na VŠE měla přednáškový cyklus a byl zakončen i testem. To znamená, že ten, kdo si z těch přednášek odnesl co nejvíc, tak ten test udělal a dostal samozřejmě kredity a tak dále. Nicméně jak říkal můj ctěný kolega, pan Berki, já nebudu z jedné události dělat systém. Myslím si, že jsme se tady shodli, že prostě chyby se občas dějí, že jsme všichni zažili něco nepříjemného na školách, nicméně tahle ta moje vzpomínka na rok 2018 to bylo - já jsem jako studentka napsala petici proti tomu, byla jsem na nějakém rozhovoru a takhle začala třeba moje politická angažovanost. Takže ono někdy to vede i k tomu. A tímto zdravím studenty ještě jednou na galerii, děkujeme, že jste tady s námi a že jste to mohli, mohli vyslechnout a doufám, že už budeme pokračovat v té diskusi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. A tím jsme vyčerpali faktické poznámky. Vracíme se do obecné rozpravy a podle pořadí vystoupí paní poslankyně Němečková Crkvenjaš a připraví se paní poslankyně Svárovská.

 

Poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš: Děkuji, pane předsedající, vážené dámy a pánové. Stála jsem tady před necelými třemi týdny a říkala jsem své důvody proto, proč nemůžu dát svou důvěru této vládě. Ony víceméně ty důvody stále trvají. Já jenom tady předpřipomenu jeden z těch nejzávažnějších, a to je, že pan premiér je ve střetu zájmů. To mimochodem stále trvá, střet zájmů stále nevyřešil. A mimochodem podle podkladů, které jsme měli možnost teď číst, tak to vypadá, že ho ani nevyřeší ke spokojenosti nás všech. Ale to bych ještě tady nechala otevřené. Třeba nás překvapí. Stále trvá to, že pan ministr zdravotnictví chce okrást pojištěnce Všeobecné zdravotní pojišťovny a rozdělit 8 miliard pojišťovnám zaměstnaneckým, které nehospodařily tak dobře a jsou v deficitu. Takže to jsou důvody, které stále trvají, nepominuly a přidaly se nám k tomu důvody další, a to je pan ministr Macinka, který tady mimochodem stále není. Pokud se nemýlím, tak myslím, že měl být omluven do 13 hodin, ale pořád ho tady nevidím.

Pan ministr Macinka, který psal esemesky, ve kterých, řekněme, se pokouší vydírat pana prezidenta. Myslím si, že tady tohle opravdu není ta demokracie, kterou bychom chtěli. Nechceme, aby ministři vydírali prezidenty. A chceme, aby premiér, pokud už něco takového se stane, tak reagoval a toho ministra odvolal. Nestalo se to, pan premiér Babiš nám dokonce ani nebyl schopen říct, že s panem ministrem mluvil a že, že zjedná nějakou nápravu. Teď jsme slyšeli, že je snad na Hradě, tak doufejme, že během dnešního odpoledne ještě vystoupí a řekne nám závěry svého jednání.

Mne to víceméně vedlo zamyslet se nad tím, proč takhle pan premiér Babiš jedná, protože jestli si ho pamatujeme z minulého období, kdy byl premiérem, tak se rozhodně takhle nechoval. Střídal ministry jak loutky na orloji. Vzpomeňme si na ministry zdravotnictví ve chvíli, kdy ho nějaký ministr naštval, v tu chvíli byl vyměněn za jiného. Takže opravdu si říkám, co se stalo s panem premiérem, že teď nechá pana ministra chovat se takhle arogantně, kazit naši zahraniční politiku. Začínáme být pro smích našim zahraničním partnerům.

A nechá ho tlačit také na post ministra, pana poslance Turka, který, dovolte mi říct, se chová někdy opravdu jako přerostlé dítě, který neváhá psát rasistické pošty(?) a schvalovat ublížení na zdraví někomu jenom proto, že je romské národnosti.

Takže tohle je to, co mě překvapuje, ale ta odpověď za mě je jediná, a to, že pan premiér Babiš je přitlačený do kouta, a to tím, že se bojí vydání k trestnímu stíhání. A to je ten jediný důvod, proč stále tahle vláda v tomto složení přetrvává a proč se pan premiér Babiš jeví jako opravdu slabý premiér.

Vážené dámy a pánové, já tady nebudu opakovat argumenty, které tady zazněly už od mých kolegů a se kterými souhlasím, ale jenom říkám, že tahle vláda moji důvěru nemá a určitě v tomhle složení mít nebude.

Ale na druhou stranu říkám, že pokud budou chtít jednat a pokud pan premiér nakonec tu sílu najde a konečně bude chtít pracovat na koncepčních věcech, tak deklaruji, že k tomu opravdu jsme připraveni. Myslím, že všichni. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Farhan. Než tak učiní, tak načtu jednu omluvu. Pan poslanec Jiří Pospíšil se omlouvá od 12.45 do 14 hodin z osobních důvodů. A ještě konstatuji, že pan poslanec Flek bude hlasovat s náhradní kartou číslo 5 a já poslanec Skopeček bude hlasovat s náhradní kartou číslo 3. Pane poslanče, vaše faktická poznámka.

 

Poslanec Kamal Farhan: Děkuji. Já bych si jenom dovolil krátce zareagovat na ctěnou kolegyni, paní poslankyni Zdenku Němečkou Crkvenjaš. Já si myslím, že je legitimní, že nemá vláda Andreje Babiše vaši důvěru a je to prostě váš politický postoj. Ale nerozumím slovům, která jste tady řekla, že ministr zdravotnictví chce okrást, okrást, okrást Všeobecnou zdravotní pojišťovnu o 8 miliard. Jako kdybyste byla korektní, prostřednictvím pana, tak byste řekla, vnímáte úplně stejné to, co se stalo v roce 2012 za Nečasovy vlády, kdy u moci byla Občanská demokratická strana, ministr zdravotnictví byl pan docent Heger, kdy došlo k tomu, že peníze ze zaměstnaneckých pojišťoven byly přerozděleny ve prospěch Všeobecné zdravotní pojišťovny. Mám, tady je používat, já to nechci používat, protože to byl nesystémový krok, který vedl k záchraně a stabilizaci Všeobecné zdravotní pojišťovny. Tento z mého pohledu také ne úplně nejlepší krok vede ke stabilizaci pojišťoven, která Fialova vláda, kde zase byla ODS, kde zase byla TOP 09, vedla k tomu, že dovedla, a já jsem to už tady jednou řekl, na buben některé zdravotní pojišťovny.

Takže aby to bylo korektní a nepoužiju to, ale vy byste to řekla, tak já to použiju vašimi slovy. Chcete říct, že Občanská demokratická strana, TOP 09 okradly zaměstnanecké pojišťovny, aby zachránily Všeobecnou zdravotní pojišťovnu v roce 2012? Takhle to staví? Já si myslím, že takhle to nestojí. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak přeji hezké odpoledne a další na faktickou poznámku paní poslankyně Němečková Crkvenjaš a připravena je v obecné rozpravě paní poslankyně Svárovská. Tak prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš: Děkuji, pane předsedající. Já nechci tady z toho dělat zase debatu zdravotnickou, nicméně tady musím zareagovat na ten rok 2011. Řeknu to takhle, já už jsem deklarovala, že ani, asi bych ani tehdy nesouhlasila, protože je to nekoncepční. Zas na druhou stranu, řekněme si na rovinu, že tehdy ještě neexistovalo žádné přerozdělení, ten systém nebyl nastavený a tím pádem opravdu byl nespravedlivý, protože tehdy měla Všeobecná zdravotní pojišťovna ten kmen pojištěnců nejstarší, nejnemocnější a tím pádem mnohem víc vydávala na péči než zaměstnanecké pojišťovny. A teprve pak v letech 2012, 2013 se ten systém nastavoval přerozdělení. A já neříkám, že je teďka dokonalý, ale v tom případě pojďme se bavit o tom, že ten systém změníme. A tohle opravdu těch 8 miliard nejsou až tak velké peníze, aby se nedaly jiným způsobem těm zaměstnaneckým pojišťovnám dát, než že to vezmeme Všeobecné zdravotní pojišťovně a vlastně ji potrestáme za to, že dobře hospodaří.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámkou pan poslanec Kamal Farhan. Prosím.

 

Poslanec Kamal Farhan: Já už tu debatu nechci jitřit. Já jsem zareagoval slova, že pan ministr zdravotnictví chce okrást Všeobecnou zdravotní pojišťovnu. Já jsem reagoval na to vyjádření, že je to nesystémový krok nebo že s některými nemusíme souhlasit, ale na druhou stranu vede to ke stabilizaci jiných pojišťoven, to se může samozřejmě stát. Pak jenom přichází otázka, proč jste to přerozdělení dělali v roce 2012 a když jste vládli, tak jste mohli ten systém nastavit dobře a nemuseli jste vůbec k takovému kroku potom přistupovat.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní v obecné rozpravě paní poslankyně Gabriela Svárovská a připraví se paní poslankyně Marie Kršková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Dobré odpoledne, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, milé návštěvnice, milí návštěvníci. Víme, co je důvodem této mimořádné schůze, takže k věci. Důvodem této mimořádné schůze je celá série problematických kroků ministra Petra Macinky, které systematicky oslabují demokratické instituce, fungování státní správy, podkopávají veřejný zájem i základní ústavní zvyklosti. Motoristé vytvářejí mediální mlhu a vyvolávají skandály, za které neuměle skrývají celou řadu dalších velmi problematických kroků. Za prvé, na Ministerstvu zahraničních věcí provedl pan ministr netransparentním způsobem překotné reorganizace a personální čistky bez odůvodnění, bez zákonem povinné konzultace s odbory a zjevně i bez rozvahy. Nerozvážně dokonce do té míry, že poté, co vyházel před Vánoci vrchní ředitele, ty samé pak potřeboval vzít do své delegace při cestě do Ukrajiny, protože jeho noví nominanti na přípravu cesty nestačili. Ministrovy zásahy, které se dotýkají klíčových agend, ohrožují kontinuitu a profesionální výkon státní služby.

Za druhé, na Ministerstvu životního prostředí pan ministr zasahuje způsobem, který oslabuje ochranu přírody i schopnost státu reagovat na dopady klimatické změny. Když se klimatická politika rámuje jako ideologie nebo fanatismus, pak se tím reálně říká, že zkušenosti lidí v krajině jsou nějaké přehnané emoce anebo snad vlčí mlha.

Čeští sedláci vidí, jak se jim práší za traktorem, že sklízí dřív než před lety. Lesníci sledují, jak se mění podmínky a jak kůrovcová kalamita v posledních letech kulminovala právě kvůli oslabení porostu suchem a horkem. Ovocnáři zažívají opakované jarní mrazy v době květu. Lidem klesá voda ve studních a přívalové deště znovu a znovu ničí pole, zahrady a majetek. To je realita, kterou máme povinnost brát vážně a zejména by ji měl brát vážně ministr životního prostředí. A právě proto je problém, když vedení rezortu, ministr, jeho náměstek, respektive nově sekční šéf Wasserbauer a samozřejmě pan zmocněnec Turek svými veřejnými výroky a kroky legitimizují útoky na moderní ochranu přírody a klimatickou politiku, než aby ji věcně řídili a posilovali. To není styl komunikace. To je zásah do samotného poslání ministerstva a porušování smyslu platných zákonů. Chránit přírodu a krajinu, chránit zdravé přírodní prostředí lidí. I před dopady klimatické krize.

Půda a voda, pane nepřítomný ministře, nejsou vhodný předmět vašich nemístných vtipů. Jsou to zdroje, bez kterých v téhle zemi nepřežijeme. A proto je ochrana životního prostředí jednou z nejhlubších otázek národní bezpečnosti. Nejde jen o přežití, jde o to, aby se tu žilo dobře.

Za třetí, v oblasti podpory domácností a úspor energií ministr oznamuje změny, které reálně znamenají omezování a překopávání programu Nová zelená úsporám v situaci, kdy domácnosti potřebují stabilitu, předvídatelnost a dostupnou podporu se snižováním účtů. Místo jistoty přichází nejistota, útlum přímých podpor a posun k jiným nástrojům, které pro část lidí jednoduše nebudou dosažitelné. Ministr, který rozkládá ministerstva, která měl vést a která měla pracovat ve prospěch České republiky... Teď se mi to tady přeskládalo, pardon. (Listuje v podkladech.)

A konečně za páté, a to považují už za zcela nevkusné, nepřijatelné a především úplně zbytečné – pokus o nátlak na hlavu státu, který prezident sám popsal jako vydírání. Proč? Proto, aby jeden ignorant prosadil do funkce druhého? Slovo ignorant, pro vysvětlení, pochází z latinského ignorans, což je přítomné příčestí od slovesa ignorare, což znamená neznat. Člověk, který něco nezná, neví něco, co by vědět měl a informace přijmout odmítá.

Není divu, že tito dva pánové Motoristé chtěli zabránit ve vstupu některým médiím na Ministerstvo zahraničí, nebo dokonce do Sněmovny. Pozdě, bohužel. Jejich ignorance už je všeobecně známá.

Dovolím si tady citovat některá vyjádření ministrů a ministryň, členů vlády z jejich včerejších vystoupení. Pan ministr vnitra Lubomír Metnar řekl: „Občané dali mandát, abychom plnili náš program.“ ANO šlo do voleb s programem, ve kterém například slibovalo pokračování Nové zelené úsporám, tedy pomoc statisícům domácností s úsporami energie. Jenže po uzavření koalice s Motoristy sobě a SPD sledujeme pravý opak – nejistotu, omezení přímé podpory a její přesun směrem k úvěrům a zárukám, na které část lidí prostě nedosáhne.

Vláda prohlašuje, že klimatická politika má stát na vědě, ale pod vedením ministra Macinky se klimatická politika ministerstva staví na pavědě, dezinformacích a pochopitelně zájmech fosilní lobby. Vrchol všeho je zmocněnec Turek, který zatím vystupuje spíše jako fámulus ministra Taraby zvoleného na Slovensku za neonacistickou stranu. Paní ministryně Schillerová tu hovořila o narovnání podnikatelského prostředí. Někteří podnikatelé inovují, investují a riskují. Někteří riskovat nemusí, protože mají ve vládě své ministry a loutky svých zájmů. Někteří podnikatelé soutěží a někteří přímo sedí ve vládě, nebo dokonce v jejím čele. Jak rovné je tohle podnikatelské prostředí, se ptám? Andrej Babiš osobně řekl v úvodu této schůze na adresu ODS: „Korupce a rozkrádání, to není DNA Hnutí ANO. To jste nás nakazili vy. Vy jste v politice kvůli prachům, tak proč bych nemohl já?“ Řekl Andrej Babiš. Byl v úvodu této schůze neobvykle upřímný. Ale je to opravdu to, co od něj chtějí slyšet jeho voliči a ostatní čeští občané, kterým slíbil nejlepší zemi na planetě?

Minulý týden jsme tu diskutovali zákon o státních zaměstnancích a stavební zákon. A jediné vysvětlení pro obcházení legislativního procesu, které jsme slyšeli, bylo poukazování na minulou vládu. Vy jste to dělali také! Jako malí kluci, když je někdo chytne při lumpárně. Ostatní to dělali také! Myslíte, že tohle občany, kterým jste slibovali lepší Česko, zajímá? Mě to třeba nezajímá vůbec. Zelení kritizovali minulou vládu a budou kritizovat i vás – za stagnaci, netransparentnost, uhýbání, výmysly, výmluvy, podvody, lhaní a přihrávání zakázek a dotací spřáteleným firmám. Nejste o nic lepší, jste horší! Andrej Babiš tvrdil veřejnosti i této Sněmovně, že se nenávratně zbaví Agrofertu. Řekl, cituji: „Pravidla fungování obsažená ve statutu fondu a osoba správce zajistí nezávislou správu akcií Agrofertu a vyloučí, že bych měl z akcií Agrofertu v budoucnosti jakýkoliv prospěch.“ Mělo jít o nevratné řešení. Andrej Babiš zamlčel, že hned, jak skončí ve funkci, ovládnou holding jeho děti a on se může opět stát správcem svého majetku. Andrej Babiš nenaplnil požadavek prezidenta pro jmenování prezidentem (premiérem?).

RSVP Trust bude mít nezávislé správce jen do chvíle, kdy Andrej Babiš skončí ve funkci premiéra. Pak se správa fondu, a tím i celého Agrofertu, automaticky přepne do druhého režimu a dostane se pod přímý vliv rodinné rady složené z jeho dětí. Cituji ze statutu fondu RSVP: „Režim nezávislé správy automaticky končí a rodinná správa začíná okamžikem, kdy zadavatel Andrej Babiš není členem vlády nebo podá demisi.“ Píše se doslova v dokumentu. Rodinná rada může libovolně statut fondu měnit a může například Andreje Babiše ustanovit jeho protektorem. Andrej Babiš může stokrát říkat, že svěřenský fond nezakládal, to bych mu i věřila, ale tím se nezbavuje střetu zájmů, natož odpovědnosti vůči českým občanům, včetně vlastních voličů.

Andrej Babiš je premiér neodpovědný. Není žádný důvod se domnívat, že v premiérské funkci nebude nadále na evropské úrovni i v Česku přizpůsobovat pravidla tak, aby to konvenovalo obchodnímu modelu jeho agroholdingu, stejně jako to činil, když byl v premiérské funkci naposledy. I tehdy získával miliardové dotace a státní zakázky a rekordně zvýšil svůj majetek. To kvůli tomu byly jeho firmě protiprávně vyplaceny dotace ve výši 7 miliard. To kvůli tomuto střetu zájmů vyjednával Andrej Babiš v Bruselu ve prospěch přímých zemědělských dotací na úkor českých sedláků, farmářek, sadařů a zelinářek, na úkor těch, kteří se starají o půdu a krajinu v náročných podmínkách postupující klimatické změny, v obtížných oblastech, jako jsou podhůří, ve venkovských lokalitách, kde se vytrácí původní tradiční vztah ke krajině a nenahraditelným přírodním zdrojům. Starají se tak, aby půda a krajina zůstaly živé, nepřehlcené chemií, kterou pak všichni konzumujeme v podobě pesticidů, včetně takzvaných věčných chemikálií. Krajina, kde vymírá život, to je krajina, kde hospodaří Agrofert. Podívejme se, jak hospodaří. Takhle bude s touto zemí hospodařit jeho bývalý majitel a budoucí správce s vámi všemi, s vaším zdravím, vaším majetkem, který bude možné vyvlastnit díky novému stavebnímu zákonu, a vaším životním prostředím, přírodou a krajinou, které svěřil Motoristům; straně, která měla nulový program pro životní prostředí, nulové znalosti a nulové odborné zázemí; straně, která slibuje své pojetí ochrany přírody, které ve skutečnosti znamená například drastické seškrtání rozpočtu Ministerstva životního prostředí, konkrétně cílených programů ochrany přírody a národních parků, nejcennějších posledních ostrůvků nezničené přírody, kterou v Česku máme.

Nový stavební zákon navíc umožní rozsáhlou výstavbu v ochranných zónách parků, takže co nezničí podfinancování, to zničí overturismus. Straně, která zlikviduje program Nová zelená úsporám a přesměruje část peněz z povolenek do rezortu zemědělství, kde se jistě pan ministr, bývalý šéf Zemědělského intervenčního fondu, který dohlížel na protiprávní vyplácení dotací Agrofertu, ten určitě bude vědět, co s tím. Andrej Babiš je premiér neodpovědný a bezohledný. S ohledem na trestní stíhání je rovněž premiér vydíratelný. Jeho vláda nemá mít důvěru této Sněmovny. Děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Marie Kršková a připraví se pan poslanec Petr Hladík. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Marie Kršková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes tu nestojíme jen kvůli jednomu hlasování, nestojíme tu jen kvůli jedné vládě, stojíme tu kvůli otázce, jakou politiku chceme v této zemi dělat a kam chceme Českou republiku vést.

Jak už zde včera zaznělo z úst některých ministrů a kolegů poslanců a poslankyň, i já jsem v Poslanecké sněmovně nováčkem a musím říct, že se nestačím divit. Velká část dnešní i včerejší debaty se totiž nese v duchu neustálého my a vy. Místo věcné diskuse často sledujeme přetahovanou, kdo komu co kdy udělal, a přitom jen málokterý řečník se skutečně věnoval tématu, kvůli kterému byla tato schůze svolána.

Dovolím si reagovat na vystoupení – včerejší tedy vystoupení – kolegy Patrika Nachera, který velmi přehledně shrnul, že kroky této vlády nejsou v české politice ničím novým. Připomněl řadu výroků i obdobných situací z minulosti. A určitě by se našla celá další řada urážek, politických přešlapů a neférového jednání, ať už z jedné, nebo z druhé strany. Jenže to, čeho jsme svědky dnes, už není oko za oko, zub za zub. Dnes tu máme oko za dvě oči a za dva zuby zuby tři. Vy jste nám neschválili místopředsedu Poslanecké sněmovny, my vám neschválíme předsedy výborů. Vy jste obstruovali, my budeme obstruovat ještě víc. A ve výčtu bych mohla pokračovat. S tímto způsobem uvažování se ale já osobně smířit nechci a nemůžu.

Nemůžete ale omlouvat nepřístojné chování tím, že někdo jiný se v minulosti choval podobně, a ještě si k tomu něco přidat navrch. Kam se pak chceme dostat? Jaký signál vysíláme do společnosti? Téměř polovina poslanců v této Sněmovně je nových. Opravdu neneseme odpovědnost za chování našich předchůdců, a přesto jsme dnes často vtahování do spirály odvet, nátlaku a dvojího metru.

Právě tady se dostávám k první zásadní věci, kterou považuji za nutné říct, k hrubnutí politické kultury. Protože politická kultura je jenom jedna, politika není zápas bez pravidel. Politika není aréna, kde vyhrává ten hlasitější, drzejší nebo cyničtější. Politici mají být lidem vzorem, ať se nám to líbí nebo ne. Lidé se dívají. Dívají se děti, mladí lidé, dívají se i ti, kteří politice už přestali věřit. Pokud přistoupíme na to, že je normální se mezi sebou vydírat, komunikovat nátlakem, chovat se arogantně a povýšeně, pak si musíme položit otázku, co tím vlastně vzkazujeme veřejnosti. Dnes už nejde jen o jedny SMS zprávy. Jde o jasný signál, že některé chování je prostě za hranou a tyto hranice nesmíme tupit. Naopak, musíme je znovu a znovu jasně pojmenovávat, protože ve chvíli, kdy si na takové chování zvykneme, kdy nad ním mávneme rukou, jsme neprohráli politicky, prohráli jsme morálně.

Druhou zásadní věcí je samotný smysl politiky. Politika má být služba. Služba vlasti, služba národu, služba lidem i těm, kteří nám netleskají. Politik, který upřednostňuje vlastní prospěch a vlastní ambice, možná získá vliv, ale nepoužije ho ve prospěch společnosti. Použije ho pro sebe, a to už není politika, to je byznys.

Právě tento přístup dnes bohužel vidíme i v oblasti zahraniční politiky. Jsme svědky toho, že se s orientací České republiky kupčí, že místo jasných postojů sledujeme obchodování s vlivem. Pokud chce někdo prosadit kroky v oblasti obrany a bezpečnosti, zdá se, že za to musí něco nabídnout. To je velmi nebezpečný precedent. Zahraniční politika se pak nedělá podle toho, co je prospěšné pro Českou republiku, ale podle osobních zájmů jednotlivců. Proto se ptám vlády naprosto otevřeně, jaká je vaše zahraničněpolitická koncepce?

Pokud tvrdíte, že výdaje na obranu jsou zbytečné, že pomoc napadané Ukrajině je zbytečná, že spolupráce se spojenci je zbytečná, pak jaký je váš plán? Co chcete dělat proti agresivní ruské politice, která neohrožuje jen Ukrajinu, ale celý evropský bezpečnostní prostor? Většina evropských států posiluje svou obranu, spolupráci i investice do bezpečnosti. Naše vláda se tváří, že takové nebezpečí neexistuje. Proto se ptám znovu a velmi konkrétně, jaký je tedy plán B? Vzdát se Rusku? Stát se jeho vazalem, jako po únoru 1948? Bezpečnost není strašení. Bezpečnost je zodpovědnost.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnešní hlasování není jen o důvěře či nedůvěře vládě. Je o tom, zda ještě dokážeme říct, že některé věci jsou nepřijatelné, a zda dokážeme hledat společně to, co je dobré pro Českou republiku a naši společnost. Politická kultura, služba veřejnosti a jasná zahraniční orientace nejsou luxus. Jsou základními pilíři demokracie. Pokud je vláda nedokáže garantovat, pak je naprosto legitimní a nutné se ptát, zda si důvěru této Sněmovny ještě zaslouží. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KDU-ČSL.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Petr Hladík a připraví se paní poslankyně Barbora Urbanová. Přečtu jednu omluvu. Paní poslankyně Zdeňka Blišťanová do 17.30 z pracovních důvodů. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedající, vážený pane nepřítomný předsedo vlády Andreji Babiši, vážený nepřítomný ministře, dvojministře Petře Macinko, který už skoro hodinu v této Sněmovně jste neomluven, a kterému extrémní projevy klimatické změny daly ban proto, abyste neodletěl do Spojených států amerických, vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, a všichni ti, kteří nás sledujete, prezident republiky není soupeř vlády. On není ani její zaměstnanec a už vůbec není jejím rukojmím.

Podle ústavy prezident zastupuje stát navenek. Je vrchním velitelem ozbrojených sil a nese odpovědnost za bezpečnost a kontinuitu zahraniční politiky. Ano, té zahraniční politiky, která byla tak oceňována za minulé vlády Petra Fialy, té zahraniční politiky, která dávala sílu České republice, která pomáhala českým exportérům a českým firmám, té zahraniční politiky, kterou vy jste za necelé dva měsíce totálně zničili. Všechno to, co se tady budovalo, tak vy jste dali vniveč jenom kvůli nějakému politikaření.

Pár kilometrů od našich hranic zuří válka. Bezpečnostní situace v Evropě je nejhorší od druhé světové války. Ruská agrese na Ukrajině trvá již déle než velká vlastenecká válka. Ano, za necelé čtyři roky Sověti dokázali být z Moskvy v Berlíně. Jsem šťastný, že za ty čtyři roky nejsou Rusové z Moskvy v Kyjevě. V této situaci čelí prezident naší republiky nátlaku a vydírání ze strany ministra zahraničí. To není jen nepřijatelné, to je nebezpečné a ohrožuje to naši zemi. Proč se to vlastně celé děje, jaká je motivace ministra Macinky? On sám napsal, cituji: „Spálím mosty způsobem, který vejde do dějin učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace.“ Ano, přesně je to tak.

Připomeňme si, kdo vlastně je Petr Macinka. Je to vystudovaný politolog, který předtím, než se stal ministrem, pracoval pouze v Institutu Václava Klause a pár let na tiskovém odboru. Nešel do politiky, aby pomáhal lidem, nešel do politiky, aby bojoval za dobré věci. Petr Macinka šel do politiky pouze proto, aby škodil, aby pálil mosty a zapsal se do učebnic politologie. Sám nám to přiznal. To není státnické, to je prostě ješitnost.

Petr Macinka taky řekl teď v neděli, cituji: „Politika není žádná disciplína pro princezny. Je to velmi ostrý střet, je to velmi náročná disciplína. Každý, kdo je ve vrcholné politice, by měl prokázat nějakou silnější odolnost.“ Tak já se vás zeptám, kdo šel, vážené poslankyně, vážení poslanci, kdo šel do Poslanecké sněmovny kvůli ostrým střetům? Zvedněte ruku. Tady pan ministr Macinka by ji teďka měl zvednutou. On to řekl, to je jeho citát.

Já jsem nešel do politiky kvůli ostrým střetům. Já jsem šel do politiky, abych pomáhal lidem. Začal jsem ve své městské části, potom na Magistrátu města Brna, vždy s jasnou motivací pomáhat lidem budovat lepší město, následně lepší Českou republiku, aby se nám tu lépe žilo, nám, našim dětem a také našim seniorům.

Ministr Macinka se ale lidem vysmívá. Libuje si v boření fungujících věcí a neřeší a neštítí se sáhnout s arogancí sobě vlastní ani na ty nejzranitelnější. Na děti, kterým ruší environmentální výchovu a pobyty v přírodě, na rodiče a seniory, kterým nechce podepsat dotace na zateplení jejich domů, aby měli nižší náklady na energie. Nově chce sáhnout na peníze Čechům pomáhajícím ve válkou zasažených oblastech.

Řekněte mi jednu pozitivní věc, kterou tenhle dvojministr udělal za dva měsíce svého působení. Žádná taková není. Rozpočet Ministerstva životního prostředí poškrtal naprosto likvidačním způsobem. Oproti loňskému roku je to o 36 procent a výhled na rok 2028 je dokonce o 55 procent. Tyto škrty dopadnou nejen na kvalitu ochrany přírody, ale také na konkurenceschopnost českých firem a na peněženky našich občanů.

Ministr se také usilovně věnuje rušení povinností bezpečnostních prověrek na klíčových pozicích, jako jsou noví náměstci, jako jsou noví vrchní ředitelé. Proč? No možná proto, že tihle lidé by bezpečnostní prověrky prostě nedostali. A pak je tu Filip Turek, ten tady mezi námi nesedí. Skvělý, úžasný, hranatý zmocněnec, který jezdí po dálnici 200 kilometrů v hodině, vyhrává závody formulí nad malými dětmi, má desetitisíce knih, tedy časopisů a ve školách má v některých třídách pár fanoušků, tedy hodně fanoušků, tedy plné třídy fanoušků, akorát, že vůbec Filip Turek nedokáže respektovat žádná pravidla, povznáší se nad ně, vysmívá se jim. Na lidi pokřikuje, tím (jím?) zahajluje do ksichtu, své příjmy nejenom, že nedokáže vysvětlit, ale ani je nedaní.

Filip Turek chce být ministrem, ale podle průzkumu ho nechce za ministra ani vládního zmocněnce většina občanů České republiky. Odmítá ho jmenovat prezident a svá tvrzení opírá v souladu s ústavou o velmi závažné argumenty. Filipu Turkovi se boří sny. Chtěl do politiky, aby vyhrával další svoje závody, ale to se mu nedaří. V každé zatáčce to přetočí a vylítne mimo trať, je to mizerný závodník a prohrává jeden závod za druhým. A proto kolem sebe plive jedovaté sliny. Vše má v rukou premiér Babiš. Dneska jsme slyšeli, že ministrem prostě nebude. Proč? No, protože veřejnosti prostě nechce vysvětlovat, kde jsou kvality Filipa Turka. Může to udělat, ale on nechce. Proč to neudělá? No, protože hádání Motoristů mu vyhovuje. Pozornost se nesoustředí na něj, nemusí vysvětlovat, jestli a jak už vyřešil střet zájmů, jak sliboval, nemusí vysvětlovat, že si navýšil dotace pro Agrofert. Nemusí vysvětlovat, že dělá změny v lesích, které vyhovují jeho firmám. Nemusí vysvětlovat obrovský deficit státního rozpočtu na příští rok, nemusí vysvětlovat, proč vláda kašle na lidi a zastavila novou zelenou úsporám. Jasně. Tady platí pořekadlo, když se Motoristé perou, Andrej Babiš se směje. Lidem v naší zemi, ale do smíchu rozhodně není. A myslím, že to všichni vnímáte, protože Češi často rádi glosují, ale když už vyjdou do ulic, děje se něco vážného.

Dnes se bavíme o důvěře. Ta se dlouho buduje a lehce se dá ztratit. Důvěra je přitom základním stavebním kamenem společnosti. Bez důvěry nefunguje rodina, manželství, pracovní kolektiv, bez důvěry nejsou vztahy. Proto i politika musí být založena na důvěře, na budování vztahu. Pálení mostů totiž není politika, to je trucování malých kluků, kteří neumí prohrávat. Vláda, která pálí mosty místo toho, aby společnost spojovala a pracovala pro dobro všech, nemůže mít moji důvěru, stejně jako nemůže mít důvěru všech lidoveckých poslanců. Vy si ji totiž nezasloužíte. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí paní poslankyně Barbora Urbanová, připraví se pan poslanec Martin Šmída. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Dobrý den, kolegyně, kolegové, ještě jednou. Já na začátku se chci omluvit za to, že jsem nebyla na té schůzi k důvěře vlády. Já jsem byla fyzicky neschopná sem dojít, měla jsem zlomenou nohu a mrzí mě to. Považuji to za důležité, abych to tady řekla, protože samozřejmě mě trápilo, že na tak důležité schůzi tady nejsem. Hodně jsem přemýšlela o tom, když jsem se sem tedy po těch týdnech vrátila, jestli to vnímám já jinak, nebo jestli prostě to tak máme všichni. A tady se obracím na paní kolegyni, paní poslankyni Krškovou, velmi mě oslovil váš projev, moc vám děkuji za to, že jste to řekla tak krásně, řekla jste to v podstatě i za mě a chci mluvit o velmi podobných věcech teďka. Já jsem poslankyně pátým rokem, takže jsem tady už druhé volební období a procházím teďka takovou změnou svojí, vlastně z vládní poslankyně se stávám opoziční poslankyní. Je to opravdu velká změna, je to jiná role, a tak jsem hodně přemýšlela o tom, co to vlastně znamená pro můj přístup jako poslankyně a pro můj přístup jako političky, protože i ono to tak možná i na ty lidi skrz ty obrazovky působí, že tady spolu hodně bojujeme, pácháme si navzájem křivdy, ošklivé věci, předháníme se v tom, kdo je na koho přísnější, tvrdější, ošklivější, zlejší, kdo koho jak označí. A mě to vůbec nesedí. Asi taková nikdy nebudu a myslím si, že se snažím nenálepkovat, nenadávat, ale samozřejmě není to tak u všech.

Přemýšlela jsem o tom, co říct k té důvěře vládě. Mám mnoho důvodů a všechny tady padly, proč bych vládě Andreje Babiše svoji důvěru nedala. Pro mě je to hlavně ta zahraničněpolitická orientace, mám pocit, že opravdu to, jakým způsobem naše vláda pomáhala Ukrajině, to znamená, pomáhala napadené zemi, bylo hodno následování a mrzí mě, že následující vláda minimálně v rámci kampaně říkala, že v tom pokračovat nebude. Co se týče muniční iniciativy například, tak vidíme, že už se ta prohlášení trošku revidují, ale to je už na vás, jak to budete dělat. Nicméně pro mě je to jeden z důvodů, stejně tak výdaje na obranu, střet zájmů pana premiéra. Prostě pokaždé, když se bude něco dít, budou se zvedat dotace pro Agrofert nebo zemědělské firmy, tak my se budeme ptát, jestli to není právě proto, aby se obohatil – a teď musím říct i rodina pana premiéra a myslím si, že to je naprosto legitimní a že i vy proto musíte mít pochopení, že to jako politici děláme.

No, a pak jsem, když jsem tedy přemýšlela, co tady řeknu, tak jsem si vzpomněla na to, že jednou, když vy jste nová vládní koalice byli v té opoziční roli, tak jste vyvolali hlasování o nedůvěře naší vládě – znovu naprosto legitimní postup, měli jste na to právo. A my jsme tenkrát, bylo to v lednu v roce 2023, k tomu zaujali trošku jiný přístup a i my jako vládní politici, vládní poslanci jsme se přihlásili do té diskuse a vyjadřovali jsme se třeba i k tomu, proč tu nedůvěru vlastně té naší vládě nevyslovíme. Ano. Byla to konkrétně 51. schůze 17. ledna 2023, já jsem byla jako první poslankyně přihlášená do té obecné rozpravy a dostala jsem se ke slovu někdy kolem 20 hodin, ještě musím dodat nějaký kontext té doby. Bylo to 10 dnů před druhým kolem prezidentské volby, kde kandidoval dnešní premiér Andrej Babiš, a samozřejmě i tu diskusi to nějakým způsobem ovlivnilo a já jsem si připravila projev, který teďka částečně – doplňuji, částečně, zdůrazňuji to, přečtu, protože chci, aby jak občané, lidi, novináři, kteří nás teďka sledují, tak vlastně i poslanci, kteří jsou tady třeba noví, aby viděli, že to jde trošku dělat jinak.

Na začátku jsem poděkovala za slovo a pak jsem pokračovala, jak dlouho jsem poslankyně, to není zajímavé. Ale pak jsem se dostala k té hlavní části a tam jsem říkala: Za tu dobu, co jsme tady opakovaně čelili pochybnostem opozice a demonstraci těchto pochybností v rámci mimořádných schůzí, jsme tu slýchávali, kdo má mít jaké schopnosti k tomu, aby vedl tuhle zemi, i jak by její vedení mělo či nemělo vypadat. A vyjadřuji se k tomu poprvé, tehdy. Mám totiž po té době, kterou jsem tu zatím strávila, a musím říct, že jsem ji poctivě věnovala práci, pocit, že je potřeba, aby tady zaznělo hned několik věcí.

První z nich. A slibuji, že budu stručná. A ta nejdůležitější za mě je ta, že my, kteří tady společně sedíme, můžeme ze svých pozic ovlivnit, jak naše země vypadá. Je naprosto iluzorní tvrdit, že opozice nic nezmůže a já doufám, že si to opravdu všichni uvědomujeme.

Příkladem budiž agenda, které se já osobně věnuji, tedy celospolečenský problém domácího násilí. Tedy část přeskakuji. Když se podíváte hlouběji do toho problému, je skutečně úžasné, že to vypadá, že se prosadí a ona se skutečně prosadila jednotná definice domácího násilí do občanského zákoníku. On to nebude jenom signál, že na tom problému, který se podle různých průzkumů a analýz může týkat až pětiny Čechů, vládě, lidem, kteří tuto zemi řídí. A opět já do toho zahrnuji i nás, poslankyně a poslance, že tedy na tom problému záleží. Bude to taky jasná zpráva o tom, co domácí násilí je, že to nejsou pouze případy, kdy jednomu z domácnosti teče krev, že jsou to také případy, kdy jeden z partnerů tomu druhému bere peníze, kdy ho psychicky týrá, kdy pod pohrůžkou vyžaduje sex či využívá společné děti k tomu, aby druhého vydíral. Vydírání, ano. Týkat se to může jak žen, tak mužů, seniorů a dětí.

Za mě osobně je to obrovský posun v této problematice, ale uvědomuji si, že jenom definice a jenom jeden zákon nestačí a stačit nebude, a proto jsme takových zákonů prosadili dokonce čtyři společně i s opozičními poslanci.

Náš systém je zatím poměrně nepřátelský a obětem nepomáhá, často mají pocit, že je až zneužije, zjistí od nich všechny informace, kdo co komu dělal, kdo co komu říkal, jak se u toho tvářil. Zjišťují, co jsou zač a přitom zároveň zvažují, co mají na sobě a zda vypadají inteligentně, jako kdyby inteligence souvisela s tím, zda můžete, nebo nemůžete být obětí domácího násilí. Tímto procesem si každý přeživší musí projít, ale není příliš přátelský a spousta z těch malých věcí, spousta z těch malých problémů, které vidíme, se dá v tomto procesu upravit. I na tom se chystáme pracovat a pracovali jsme. A já necítím, tedy necítila jsem ani od jednoho z dotčených ministrů, že by jim na tom nezáleželo.

Co tím teď chci říct? Pokračovala jsem později v projevu. My všichni tady máme obrovské možnosti, jak ovlivňovat naši zemi, a to, jak vypadá. Nejsem vždy přesvědčena o tom, že je všichni tady využíváme, často mám pocit, že problémy se tady jen předkládají a házejí přes pultík na odpovědné lidi. V televizi i tady na plénu se na tom dohadujeme jako šílení. A opět, funguje to jako prostor, kde se předhazují problémy k řešení, místo toho, aby se ta řešení nabízela. A stejně to nakonec skončí prostým porovnáváním toho, co kdo kdy kde udělal a pokazil. A přitom, jak jsem říkala na začátku, my už, mnozí z nás jsme tu pátým rokem, my už jsme tady dlouho, kdy místo hořekování, kňučení a vzájemného obviňování můžeme pro lidi skutečně něco dělat.

Budu pokračovat tím, co následovalo. Hned po mém vystoupení se přihlásil nynější pan místopředseda Patrik Nacher. Není tady bohužel, to mě mrzí, takže já budu částečně citovat i jeho, to znamená tehdy opozičního politika. Poděkoval za slovo. Já jsem se k té faktické přihlásil ještě předtím, než mě ocenila paní poslankyně. Já jsem tam částečně mluvila i o naší spolupráci v agendě exekucí a insolvencí. Pokračuji jako Patrik Nacher:...Protože jsem se chtěl přihlásit, čili jsem chtěl ocenit ten příspěvek a projev, protože jsem po dlouhé době slyšel někoho z koalice, kdo neútočí na opozici, kdo tam vyzdvihne nějaké jasné téma, něco obsahového, skutečně za čím tady jde. Jak já tady zdůrazňuju třeba tu ochranu spotřebitele, a proto jsem se přihlásil, abych to ocenil, aby to dneska nebylo jenom o té zákopové válce, ale i o tom, že člověk má někdy pochválit někoho na té druhé straně, když si myslí, že to takhle tady má zaznít na ten mikrofon.

Takže mi ještě jednou poděkoval, samozřejmě prostřednictvím předsedajícího. A mě vlastně hrozně mrzí, že z vaší strany tady nic takového nepadlo, že samozřejmě tady vystupovali ministři, vystupovala tady celá vláda, ale opravdu, co mi u vás chybí jako vládní koalice, momentálně je ta nabídnutá ruka ke spolupráci na jakémkoliv tématu, kde se můžeme nějak shodnout. Protože jak už jsem tady jednou ve své faktické poznámce říkala, tak vy máte teď momentálně tu moc a já chápu, že nám možná nechcete dávat takový prostor, ale myslím si, že to je špatně pro tuhle zemi, že to je špatně pro lidi, kteří spoléhají na to, že nás sem volili proto, abychom se jich zastávali, abychom pro ně pracovali.

My jsme to jako vládní koalice, a já neříkám, že ve všech tématech, ale v mnohých jsme to dělali, v tomhle já mám opravdu čisté svědomí a u mě se nic nezměnilo. Myslím si, že můžeme bojovat, můžeme vyslovovat nedůvěru vládě, u které vidíme ministra, který tady prostě vydírá prezidenta, on to v té esemesce dokonce i píše, že chápe, že se pan prezident nenechá vydírat, ale myslím si, že my všichni jsme chodili na stejné lekce rétoriky, kde nám vždycky říkali, když dáváte dlouhou větu a v rámci ní dáváte nějaké ale, tak to, co bylo před ale, neplatí. Takže jako bylo to naprosto nepochybné.

Dále se tady chci dotknout ještě jednoho tématu, a to je to chování. Já jsem, jak jsem říkala, měla zlomenou nohu a sledovala jsem vyslovování důvěry vlády z domova, z televize. A to, jakým způsobem se tady k sobě, a já použiju my, jakým způsobem se tady k sobě chováme, není dobré. Myslím si, že to neukazuje nic dobrého lidem, protože oni nás opravdu sledují, spoléhají na nás. Znovu to tady zopakuju. A jako z té obrazovky - já samozřejmě jsem ovlivněná tím, že to tady znám, ale z té obrazovky na mě úplně jako stříkala toxicita, není to vůbec pěkný pohled a myslím si, že si to dělat nemáme.

A tady řeknu jednu větu, budu citovat svoji oblíbenou postavu z knížek. Vyžaduje velkou odvahu postavit se našim nepřátelům, ale stejně tak postavit se našim přátelům. Já vás prosím, já vás fakt prosím, když nějaký politik z vaší koalice nadává političkám nebo politikům, když jim v podstatě vyhrožuje tím, že by zasloužili proplesknout, já fakt čekám na to, kdy se proti tomu vymezíte. Myslím si, že to potřebujeme všichni a potřebují to vidět hlavně ty lidi, na které opravdu my jenom házíme tu negativitu.

K té negativitě, víte, na tom náměstí se lidi nesešli jenom proto, aby podporovali pana prezidenta, oni se tam sešli proto, že cítí velkou frustraci. Logicky, nejsou zastoupeni. Potom tady Pirátům nedáte nějaké výbory, řeší se to několik měsíců. Je to pohrdavé vůči jejich voličům. Tady nejde o Olgu Richterovou, nejde o Ivana Bartoše, nejde o Zdeňka Hřiba. Jde o to, že je volil nějaký počet lidí, Piráti by mě jistě doplnili, kolik přesně to bylo, já si to nepamatuji, nezlobte se na mě za to. Ale ve chvíli, kdy jim tu funkci nedáte, nebo kdy vy je srážíte i v rámci těch parlamentních procedur, tak přesně to, o čem jsem mluvila na začátku svého projevu, to znamená, nějakou tu spolupráci, vy ji tím totálně zabíjíte. A já vím, koukám na faktické, jedna tam je, že se teď přihlásí spousta lidí a bude mi to vymlouvat, kdo si začal, nezačal. Ale tohle je přesně to, co ty lidi slyšet nechtějí a podle mého názoru to ani slyšet nemají. Podle mého názoru my si tady můžeme povědět důvody, proč důvěru, nebo nedůvěru dáváme, či nedáváme, ale tyhle naše žabomyší války jsou fakt strašně k ničemu. Já to tady musím říct.

A teď budu mluvit chvilku k lidem, já to tady zas tak často nedělám. Já chápu, že jsou frustrovaní, cítí se... Znovu, nebo takhle, necítí se vůbec reprezentovaní, bojí se, a já bych od vás očekávala, že je budete zastupovat, jo, i ty, kteří s vámi třeba nesouhlasí. Dva a půl milionu občanů volilo támhleto křídlo ve Sněmovně (ukazuje vpravo), ale hlavně, dva a půl milionu voličů vůbec nešlo k volbám. Já nevím, jestli to tady padlo za ty dva dny. Tihle lidé, když nás vidí, jak tady bojujeme, ten udělal tohle, támhleta udělala támhleto, tak příště k těm volbám nepůjdou taky. A to se na mě nezlobte, ale to potom na té demokracii moc nepracujeme, aby byla lepší a aby nám hlavně vydržela. Právě ti lidé, kteří tu frustraci vyjadřují, a vím o tom, že tam byli i vaši voliči, kterým prostě to, co udělal pan Macinka vůči panu prezidentovi, nepřipadalo v pořádku, tak tihle lidé čekají na to, co my jim řekneme, co my pro ně uděláme. A já bych jim chtěla vzkázat, že jasně, negativní myšlení a frustrace je špatná, nechceme v tom fungovat, nechceme to mít, ale nepomůže ani to, že začneme myslet pozitivně a budeme si říkat, jej, nebojte, dobře to dopadne. Ne. To, co pomůže, je nějaká pozitivní akce, nějaká pozitivní aktivita, můžou se angažovat, můžou vstoupit do jakékoliv politické strany, můžou vstoupit i k vám, samozřejmě i do těch vládních stran. Můžou jakkoliv pracovat pro to, aby tady bylo takzvané lepší dobro, to tady někteří moji kolegové vždycky s takovým jako úšklebkem říkají, no jo, vy zase pácháte dobro. Ale co jiného dělat? Podívejte se na všechny ty sbírky na Ukrajinu, kdykoliv se sundává nějaká vlajka nebo celkově se střílí do toho, že pomáháme napadené zemi, tak se okamžitě zvýší počet lidí, a hlavně ty peníze, které se vybírají, takže ukazuje to, že lidi chtějí pomáhat, že se chtějí nějak pozitivně angažovat, i kdyby jenom sázeli kytičky a uklízeli chodníky, tak si myslím, že to k něčemu pomůže.

No, a pak jsme tady samozřejmě my politici, kteří je musíme reprezentovat taky tou pozitivní politickou aktivitou, a i přes to, že nám třeba ta místa v těch výborech nedáte, že s námi nebudete mluvit, že s námi nebudete kooperovat, my si tu cestu vždycky najdeme. Nebojte, my jsme na to kreativní dost. A hlavně, támhle sedí poměrně dost nových lidí, mladých lidí. (Ukazuje napravo.) Není to tak, že by všichni noví poslanci byli mladí. Nezlobte se na mě, ale není to tak. Ale jsou to lidi, kteří byli aktivně vykroužkovaní, a já si myslím, že je obrovská strategická, politická chyba, že tihle lidi nedostávají tu možnost se angažovat, protože ti lidi, kteří je kroužkovali a volili, měli nějakou pozitivní motivaci, proč je tam zvolit a vybrat si přímo je. Jako tyhlety lidi ponižovat a nedat jim ten prostor si myslím, že je velká chyba, protože oni za čtyři roky budou mít velkou motivaci zase vám to vrátit, a budeme tady zase stát a budeme tady fňukat, že někdo nedostal nějakou funkci, někdo někam nebyl zvolen, někdo se nemůže angažovat, někdo s někým nemluví a tak dále.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Faktická je tady jenom jedna, a to je paní předsedkyně Pirátů Olga Richterová. Prosím, máte slovo. A připraví se pan poslanec Martin Šmída. Děkuju.

 

Poslankyně Olga Richterová: Já bych ráda jen velice stručně poděkovala paní poslankyni, protože ano, je to přesně tak. Toho půl milionu voličů reprezentujeme v této Sněmovně a jsme připraveni reprezentovat i prací ve výborech, kde prostě hnutí ANO se rozhodlo ztížit zastoupení tohoto půl milionu voličů. Takže díky za zastání.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Martin Šmída a připraví se paní poslankyně Kateřina Stojanová. Prosím.

 

Poslanec Martin Šmída: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, fakt bych si nepřál nic jiného, než abychom tady mohli normálně pracovat ve prospěch občanů. Jenomže nemůžeme a to kvůli krokům této vlády. Takže čeho jsme se to za těch pár týdnů dočkali?

Hned první zákon, který vláda protlačila a považte nikoliv jako vládní, ale jako poslanecký návrh, bylo zrušení služebního zákona bez připomínkového řízení, bez probrání ve výborech. A ještě nás obviníte, že nechceme pracovat. Ale my chceme pracovat. My jsme to chtěli probrat ve výborech a my to chceme připomínkovat. Tak prosím, neblokujte práci ostatním.

My chceme kvalitní legislativu a hlavně chceme dělat něco užitečného pro lidi. Ale co jste si vybrali jako prioritu vy? Zrušení služebního zákona. To není krok, který pomáhá lidem, to je pokus o demontáž systému, který má zajišťovat nestrannost úředníků a jejich ochranu před politickými vlivy.

Kdo se to tady oháněl termínem nová totalita? Nebyl to právě nepřítomný pan premiér Babiš? A co teď dělá? Uvolňuje si ruce, aby z nestranných úředníků dělal poslušné loutky. Destabilizuje celý systém a to hned jako první věc. A proč? Aby nemusel vracet ty neprávem čerpané miliardy. A aby mohl čerpat dál. Pan Babiš si dělá z českého státu dojnou krávu. Ale tak jako kráva nevyrábí mléko v žaludcích - že, tak ani peníze státu nerostou na stromech. Jsou to peníze občanů, peníze z jejich práce, z jejich majetků, z jejich spotřeby. A oni platí daně, aby za to dostali nějaké služby – školství, dopravu, zdravotnictví, proto platí daně. Neplatí daně proto, aby si je pak někdo přesypával do vlastní kapsy, do kapsy Agrofertu nebo SynBiolu, tedy do kapsy svojí, případně své rodiny, jak jsme se dozvěděli dnes, ani ne tedy kompletní. Takže někdo... Marfuška dostane Agrofert, ale Popelka bohužel, ta pojede asi na Krym.

Tak jak je to s tím střetem zájmů? Moc dobře si pamatujeme, jak jste tvrdil, že máte být nejdřív jmenován premiérem a potom že máte 30 dní na to, abyste si střet zájmů vyřešil. Nakonec jste přece jmenován byl, třicetidenní lhůta začala ubíhat, uběhla. A co se stalo? Nic. Takže jste nyní opět v ilegalitě? Vy jste protizákonně premiér, protože jste nesplnil ten zákon o střetu zájmů.

A kdybychom čekali nějakou zdrženlivost, tak ani té jsme se nedočkali, protože hned bylo přisypáno 250 milionů zemědělských dotací přesně na ta místa, kde typicky čerpá Agrofert. No, a z čeho se to tam přisypalo? Kde se nám to ukazuje? V rozpočtu. A ten je považte taky protizákonný. Já považuju zákon o rozpočtové odpovědnosti za velmi užitečný. To je zákon, který chrání budoucí generace, abychom je my tady všichni – ale očividně v dnešní době tedy hlavně vy - abychom je neúměrně zadlužili (nezadlužili). A vy jste ten zákon prostě porušili. Ano, tam nejsou žádné sankce. Ale ten zákon mluví jasně, nesmíme neúměrně zadlužovat příští generace. A vy jste ho porušili. No, a z čeho to ti lidé budou jednou splácet? Proč tak zadlužujete naše děti, rodiny s dětmi? Proč? To je proto, že vás nevolí? Nebo co proti nim máte? Protizákonný rozpočet by úplně stačil jako důvod pro vyslovení nedůvěry. Ale jsou tu další.

Nemůžu vynechat trestní stíhání, skutečný tmel téhle nové vlády. Kauza Čapí hnízdo, to je opravdu ostuda. Já si vůbec nedovedu představit, jak je možné, že se vám daří takhle dlouho se vyhýbat spravedlnosti. Kombinace nějakých právnických kliček, odvolávaček a samozřejmě znovu a znovu nabývané imunity. Ale co si o tom má myslet normální člověk? Ten když něco provede, tak trest přichází poměrně rychle. Tady nic takového nepřichází.

No, a co si o tom budou myslet v zahraničí? Dva poměrně významní ústavní činitelé České republiky mají problém se zákonem. Jak to budeme vysvětlovat? Jsem hrdý na tuhle republiku a nesnáším, když jí někdo dělá ostudu. Mám dokonce podezření, že je to právě strach z rozhodnutí soudu a ze spravedlivého trestu, který vás nutí stále dokola a dokola kandidovat do Sněmovny. Nic moc motivace přesunout pár miliard z kapes lidí do kapsy svojí a skrýt se před spravedlností. Paráda. A k tomu ty poslanecké pašalíky a příplatky za funkce, co jste si rozebrali zcela v rozporu s demokratickými zvyklostmi. Tak se ukázala vaše hlavní motivace. Jenomže abyste byli schopni tohle všechno dělat, potřebuje inženýr Babiš, nepřítomný premiér, potřebuje koaliční partnery. Potřebuje Motoristy sobě a především sobě a potřebuje SPD.

Já si pamatuji doby, kdy hnutí ANO bylo pravicovou liberální stranou. Pamatuju si ty hvězdy, ty celebrity v televizi, spousta lidí vlastně měla naději. I já se přiznám, že jsem si říkal tio, nová prostě, nová síla v politice, protikorupční étos. Paráda.

To všechno zmizelo velmi rychle. Kde jsou ty tehdejší celebrity, kde jsou ti tehdejší členové? Spousta lidí odešla. Voličská základna, ta se úplně změnila. Názorová a personální otočka, ta je brutální. Tehdy v europarlamentu, já si to pamatuju, hnutí ANO bylo ve frakci ALDE, ta velmi liberální frakce, ten střední proud Evropské unie, dneska Patrioti pro Evropu, se kterými se nikdo nebaví. No, tak to jste si našli povedené kamarády.

A že vás ti koaliční partneři mají pěkně v hrsti. Z Tomia Okamury jste udělali, nebo prostřednictvím pana předsedajícího, jste udělali předsedu Sněmovny. Pěkný politický handl, to já uznám, majstrštyk. Tak aspoň jste místo espéďáků mohli si nasadit svoje ministry, ale je to potom smutný pohled se dívat, jak je potom strana SPD ve videích různě ponižuje a šikanuje. To je nepříjemné.

A Motoristé sobě? Strana, která se tak tak dostala do Sněmovny, takový Institut Václava Klause. Máme ho tu zpátky. Pamatuju si taky, jak Andrej Babiš hřímal – polistopadový kartel. To vy jste mě stvořili. No, a najednou kámoši. A jsou to právě Motoristé, kteří díky svému počtu poslanců mají ten veliký vydírací potenciál. Ale to jsme si mysleli, že budou vydírat jenom pana premiéra. Jenomže přestřelili, troufli si i na pana prezidenta, a to jim nevyšlo, pan prezident totiž všechno zveřejnil.

A pamatuju si velmi živě jednu větu z těch slavných esemesek: Vím, že se pan prezident nenechá vydírat, ale... Tak to je, myslím, všeříkající. Všichni jsme si to mohli přečíst. Vyhrožování, jaké jsme tu v historii ještě neměli. A navíc od vrchního diplomata, ministra zahraničí. Mě úplně jímá hrůza při představě, že si tak bude pan Macinka dopisovat s nějakými zahraničními partnery.

Situace je skutečně závažná. A poznali to i občané. Ostatně zaplnili velmi rychle dvě naše hlavní náměstí v našem hlavním městě a uspořádali největší demonstraci za poslední dobu.

A to, že je situace závažná, jsme poznali i my tady, a proto máme dnes a včera tuto schůzi.

Při hlasování o důvěře několik dní zpátky jsem měl připomínky především k programu, a to především v oblastech, o které se zajímám, životní prostředí, zemědělství, rozvoj venkova. Každý si to může dohledat, nebudu to opakovat. Stále platí, že ten program není dobrý. Není dobrý pro lidi, ale je šitý pro Agrofert. Ale to nebudu rozebírat znovu.

Shrnu ty další důvody navíc, které považuju i za mnohem závažnější. Je to fakt, že máme slabého premiéra, který si nedokáže poradit s neschopnými anebo všehoschopnými ministry, kteří spolu s panem premiérem vnášejí do české politiky estébácké a mafiánské metody.

Přinesli jste porušování demokratických zvyklostí, protizákonný střet zájmů, protizákonný rozpočet, destrukci nezávislosti institucí, počínaje svěřenými úřady a konče třeba veřejnoprávními médii.

Jste hrozba pro tento stát, pro jeho občany a pro budoucnost tohoto národa. A čím dřív skončíte, tím líp pro všechny, kromě Agrofertu. Tato vláda nemá moji důvěru. Děkuji. (Potlesk Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za vaše vystoupení. My jsme se krátce vystřídali. Toto vystoupení vyvolalo čtyři faktické poznámky. Poprosím Janu Pastuchovou. Připraví se Renata Oulehlová, Lubomír Wenzl a moje maličkost. Vaše 2 minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo. Tak já jsem bedlivě poslouchala pana poslance Šmídu, vaším prostřednictvím. To máte tak hezky nacvičené, vy byste se hodil jako vychovatel do mateřské školy, když se uspávají děti.

Ale mně se program naší vlády líbí. Vy se zabýváte zemědělstvím, životním prostředím a moje celoživotní zaměstnání je zdravotnictví a sociální oblast. Tak si, prosím, přečtěte ten program. A já si myslím, že i vám se musí líbit.

Paní kolegyně Barbora Urbanová, vaším prostřednictvím, které si vážím za to, co dělá v oblasti své a čím se zabývá, tady měla hezký projev, musím říct. Nás tady nabádala k tomu, abychom vytvářeli pro občany, kteří se na nás dívají, atmosféru, a ne že tady házíme špínu jeden na druhého. A já po tom vašem projevu tedy ten pocit nemám.

Říkáte o pašalících, že si tady rozdělujeme pašaliky. No, pane kolego, v minulém volebním období, kdy vaše strana tady měla čtyři poslance, tak těch pašalíků tady na místopředsednictví, předsedů a politických náměstků na ministerstvech, myslím, že bylo až dost.

A vám přece nejde o to, abyste ty pašalíky měli třeba v těch výborech a podvýborech, o kterých mluvíte, že nejste – já jsem ráda, že tam nejste, protože po vašem vystupování tedy si nemyslím, že byste to dobře reprezentovali. Ale vždyť v těch výborech můžete být a pracovat pro těch vašich 500 000 voličů i tak. Vždyť nemusíte být v pozicích a ty pašalíky mít. Říkám, užili jste si jich v minulém volebním období až dost. Děkuju. (Předsedající: Čas. Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju. Poprosím paní poslankyni Renatu Oulehlovou, připraví se Lubomír Wenzl. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Můj předřečník tady v minulém volebním období nebyl, takže nemůže vědět, jak to tady fungovalo, ale mnoho důležitých zákonů šlo pouhým poslaneckým návrhem. Takže to není nic neobvyklého a hojně se to používalo v minulém volebním období, kdy my jsme byli v opozici.

Ale proč jsem se přihlásila na faktickou poznámku. Pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, já vám z celého srdce přeju, aby nikdy nikdo o vašich dětech nemluvil v tak ošklivých narážkách, jako vy jste mluvil o dětech pana Babiše. A pamatujte si, že lidem se vrací to, co vysílají. Tak než vždycky vyřknete něco tak ošklivého, tak se nad sebou, prosím, zamyslete. (Potlesk zleva.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní na faktickou poznámku pan poslanec Lubomír Wenzl a připraví se Patrik Nacher.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. K panu poslanci Šmídovi, vaším prostřednictvím. Já jsem vystupovat nechtěl, ale už mi to fakt nedalo a přihlásil jsem se.

Já jsem si velice dobře podrobně vyslechl projev ještě paní poslankyně Urbanové. Tam jsem přesvědčen, že nemluvila k levé části nebo k pravé části tohoto sálu a mluvila k nám všem. Pak jste přišel vy, pane poslanče, a spustil jste svůj projev. A říkám, nejsem z těch, který by někde někomu říkal – tohle říkat můžeš, tohle říkat nemůžeš, můžeš se k tomuto vyjadřovat, a k tomuto ne. Vůbec ne. Ale pár poznámek.

Vy jste ve své řeči zmínil, že – volně parafrázuji, protože ještě jsem se nedostal k tomu přepisu, stenozáznamu – že vlastně naše země je zadlužována, že – pustilo se někde 250 milionů a tak dále a že chceme zadlužovat ty, kteří nás, myšleno tím teďka z mého pohledu vlevo, nevolili. To je přece absolutní nesmysl. Nebo špatně jsem to možná pochopil, tak byl bych rád, kdybyste mi to vysvětlil, jak jste toto myslel.

A potom – částečně už to zmínila kolegyně Pastuchová – přece gros práce poslance, a to se, myslím, shodneme všichni, je práce právě v těch výborech. A já nejsem přesvědčen, že poslanec bude pracovat lépe, nebo hůře podle toho, jestli tam má nějakého toho pašalíka, myšleno tím, že je předseda nebo místopředseda výboru nebo nějakého podvýboru. Tam přece nikdo nikomu nebrání. Tam odveďte práci, na kterou budete hrdí a odmění vás za to potom vaši voliči. A v těch výborech přece pracujeme tak, jak Sněmovna – pro všechny občany této země. To, že ty karty takzvaně rozdány jsou tak, jak jsou, po říjnových volbách, tak s tím se, prosím, všichni musíme smířit. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní se s přednostním právem hlásí místopředseda Sněmovny Patrik Nacher a potom s přednostním právem pan ministr zahraničí Petr Macinka. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane předsedo. Já jsem tady byl v zásadě vyzván nepřímo kolegyní Barborou Urbanovou, která tady citovala ze stenozáznamu. Já jsem ji pozorně poslouchal, byť jsem nebyl v sále, ale v kanceláři. Ona teďka tady není, předpokládám, že také to pozorně poslouchá.

Já jsem rád, že ona tady vlastně citovala to moje vystoupení. A pro ty nové poslance – vidíte, že jsem konzistentní, že jsem ji tenkrát ocenil z opozičních lavic. Úplně stejně jako minulý týden jsem tady ocenil z koaličních lavic vystoupení třeba Karla Haase.

To znamená, že tady vystoupení opoziční poslankyně za STAN, si myslím, konzistentně, já si toho vážím, vlastně připomněla podle mě přesně těm vystupujícím – a to byla velká náhoda, že po ní vystoupil pan poslanec za Piráty Martin Šmída, který úplně vlastně obrátil na ruby všechno to, co ona tady říkala – o tom zakopávání příkopu, o tom překročit svůj stín a umět ocenit koalice – opozice, opozice – koalice. Ona to dopověděla a hned následující poslanec – já jsem si dělal poznámky – pašalíky, mafiánské metody a my jsme hrozba pro stát. Hrozba pro stát. A to je to zakopávání příkopů, to je ta vlídná tvář, po které volala vaše kolegyně Barbora Urbanová. Rozumím tomu jako správně.

Tak kdybych to měl vzít postupně, za prvé, vůbec v mém slovníku nenajdete, a byl jsem tady čtyři roky v opozici, že bych řekl, že jste hrozba pro stát. To je prostě ten termín, který tady používáte vy, často, nejenom kolega Šmída, ale obecně Piráti, a tím vlastně vy z toho děláte něco, co do té parlamentní politiky podle mě nepatří. To má být souboj nějakých idejí a myšlenek. Pojďme se hádat, jestli EET 2.0 ano nebo ne. Pojďme řešit Green Deal, když tady vidím, jak vstoupil do sálu bývalý ministr životního prostředí, ale toto je prostě podle mě za hranou, a proto my se vůči tomu samozřejmě vymezujeme, protože promlčet to znamená, že s tím vlastně souhlasíme.

Když tady zrovna pirátský poslanec mluví o pašalících, tak je potřeba taky osvěžit paměť. Tak vy jste měli minule čtyři poslance, tři ministry, to na čtyři poslance je rekord po roce 1989, tři přednostní práva. Připomínám, že jste se čtyřmi poslanci měli místopředsedkyni Poslanecké sněmovny, což absolutně neodpovídalo volebním výsledkům, zcela očividně, jednoznačně, evidentně, měřitelně. Ze čtyř poslanců tři přednostní práva, jeden ministr, jedna předsedkyně, jeden předseda poslaneckého klubu. A k tomu ještě, to jsem zapomněl, nějakých deset náměstků.

Tak, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, v tomhletom jako já bych to vzal, já bych se vůči tomu vymezil asi od kohokoliv, ale nikdy bych se ani nepřihlásil, já bych to polkl, ale zrovna teda od někoho z Pirátské strany mně to teda přijde jako hodně za čáru. Se čtyřmi poslanci mít tři ministry, deset, teď mě nechytejte za slovo, možná víc, dvanáct, nevím, náměstků a potom v následujícím volebním období mluvit něco o pašalících, kdybych to bral poměrově, tak si spočtěte, kolik bychom my jako odmdesátičlenný klub museli mít ministrů, kolik bychom museli mít přednostních práv, kolik bychom museli mít náměstků. Jako v té logice krát tři, i kdyby to bylo krát dva, tak bychom museli mít 160 náměstků, aby ten poměr byl stejný jako za vás. Já vím, že to je absurdita, ale prostě takhle to je. Přece nemůžeme být trestáni za to, že jsme uspěli ve volbách.

Nebudu tady připomínat to, že vy jste tady najeli na nějaký režim, že jsou politické strany, které si nezaslouží být ve vedení Poslanecké sněmovny, to ať si tady vyřeší kolegové z SPD. Já jenom jsem chtěl připomenout, že to tady prostě bylo a já jsem tady neslyšel od vás, že tady nějaký subjekt zastupuje 300, 400, 500 tisíc lidí i více, a přesto nemá zastoupení ve vedení Poslanecké sněmovny. To říkáte až nyní.

Na závěr bych navázal na Barboru Urbanovou. Ona si trochu postěžovala, že to vzájemné ocenění, já nevím, jestli paní kolegyně, prostřednictvím předsedajícího, jste slyšela ten můj začátek, kde jsem vás, neslyšela, ale ten začátek jste slyšela, jsem vás pochválil znovu. Tak já jenom, že vy jste si postěžovala, že tady dneska vlastně ta vlídnost, kterou jste předvedla vy minule, jak jste to citovala, nebyla. Já jsem asi ne všechny ministry, ale když jsem tady byl v tom sále, tak jsem je poslouchal. A nemůžete zapřít, že oni ta svoje vystoupení koncipovali nikoliv tak, že by se vymezovali vůči opozici nebo koukali do minulosti, ale primárně tady prezentovali to, co za ty tři týdny nebo za měsíc v tom svém rezortu udělali. A dokonce tak silně, že Ivan Bartoš to komentoval dneska, to jsem si napsal, protože mě to zaujalo, ministři říkali, co udělali, ale nikdo se jich na to neptal. Jo. Je to ve stenozáznamu. Jinými slovy, oni využili ten prostor, aby prezentovali svoji práci, ne proto, aby někoho dehonestovali. Já jsem za to rád, ale jak vidíte, některým vašim kolegům i tohleto vadí. To znamená, že jakoby tady ti ministři měli mlčet? Ne. Vždycky ti ministři, když bylo vyvolání nedůvěry vládě, já jsem vám tady včera dal ty naše čtyři příklady, kdy jsme to vyvolali, tak vždycky to využili vaši ministři k prezentaci něčeho.

Někdy to bylo víc útočné na opozici, někdy méně, ale v tomto případě včera to bylo zejména, zejména říkám, že jsem nebyl u všeho, abyste mě zase nechytali za slovo, zejména prezentace jejich činnosti. A jak říkám, tak daleko, až to i Ivanovi Bartošovi, který stojí za vámi, vadilo, že se jich vlastně na to nikdo neptal, tak proč tady vlastně prezentují výsledky své práce? Já jsem naopak za to rád.

To znamená, já navážu na to, čím vy jste skončila, pojďme být k sobě jako vstřícnější. Jsem rád, že jste tady citovala, já jsem to ani si už nepamatoval, že jsem vás takhle pochválil, vidíte, ale prosím, vyřiďte to některým kolegům z opozice, například novému poslanci Martinu Šmídovi, který potom vystoupil po vás a používal termíny, vy jste říkala, že jste neslyšela poslední minutu, tak já vám to řeknu, že my jsme hrozba pro stát, máme mafiánské metody a sbíráme pašalíky. Tak to asi není ta správná cesta. Děkuju za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak mám tady v reakci tři faktické poznámky. Jako první vystoupí poslanec Ivan Bartoš, jako druhá předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová, jako třetí poslankyně Barbara Urbanová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já děkuji za slovo. Já bych reagoval prostřednictvím pana předsedajícího na předřečníka Patrika Nachera. Ještě bych chtěl tedy pozdravit předtím pana ministra Macinku, který dorazil. Dobrý den.

Já jsem si vždycky říkal, jestli nám ten Zbyněk Stanjura v té Sněmovně nebude chybět a koukám, že Patrik Nacher minimálně ve svých rétorických vystoupeních je vidět, že Zbyňka Stanjuru hodně poslouchal a umí to, umí kličkovat mezi slovy. Já jsem říkal, že ministrů se nikdo na ty věci neptal, poté, co si ministři této vlády stěžovali, že opozice blokuje projednání ve Sněmovně. My jsme včera přišli na řadu s přednostními právy někdy kolem páté hodiny. A pak jsem četl na různých, třeba teď paní ministryně místního rozvoje, jak ta opozice blokuje tu Sněmovnu a protahujeme to jednání, ale přitom nikdo z nás nevystupoval a nikdo z ministrů neodpověděl na ty základní otázky, kvůli kterým byla svolána tato schůze. Tak to je první věc, takže byť jsem řekl, že ministři mluvili o tom, na co se je nikdo neptal, tak to bylo právě v kontextu toho, že si potom stěžovali, že den jednání Sněmovny je zabitý a stojí to asi 4 miliony.

Ohledně té kultury toho projevu, oni ani ti ministři nějak extrémně agresivně vystupovat nemuseli, protože první vystoupil pan premiér Babiš, který tady všechny pozurážel, já nebudu používat žádná, řekněme, explicitnější slova, jo, ale tak ten si to tady odehrál s tím hejtem na všechny. Trošku mě mrzí, že sekal i do období, kde někteří zde spolusedící, byť v jiných stranách, ať je to pan Boris Šťastný nebo třeba Radim Fiala, byli ti členové ODS, ale já jsem Pirát, já nejsem za ODS, takže mě se ty narážky na to, co bylo před 10 – 15 lety jako příliš nedotkly. Takže si myslím, že tu nevlídnou tvář si tady odehrál pan premiér Babiš, aby pak následně chvilku pobyl a odešel.

A tak když někdo pojmenovává ty metody, dostanu se k tomu možná v další faktické poznámce, vypršel mi čas.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak jako další vystoupí na faktickou poznámku předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová a připraví se paní poslankyně Barbora Urbanová. Prosím, máte 2 minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji, pane předsedající. Fakticky pro ty, kdo to sledují, je to přesně tak, jak řekl Ivan Bartoš. Nikdo se tady nevyjádří kriticky k představiteli, který stvořil hnutí ANO tak, jak funguje dnes, k Andreji Babišovi, když tady vystupuje stylem, jakým vystupuje. Každý si to může dohledat, jak vypadal jeho úvodní projev včera.

Co se týče té práce ve výborech, tak je důležité si říct, že se tady po 30 letech poprvé z rozhodnutí Andreje Babiše a hnutí ANO porušují demokratické zvyklosti. To je prostě potřeba, aby zaznělo, že jste nám jako Pirátům, kteří reprezentujeme půl milionu voličů, ztížili tu možnost ty voliče reprezentovat. Samozřejmě, že nás nezastavíte. Samozřejmě, že tu práci ve výborech budeme odvádět tak, jak jsme byli připraveni, nicméně voliči mají také vědět, že prostě mají menší zastoupení, když se určuje agenda těch výborů na takzvaných setkáních vedení výborů, když se zvou hosté, když se plánují například výjezdy těch výborů, prostě to klasické přípravné, co dělají místopředsedové a předseda výboru. Ano, zní to jako detail, ale je potřeba, aby půl milionu voličů vědělo, že se nás Hnutí ANO tak bojí, že prostě Pirátům tuto standardní parlamentní práci chce upřít, ztížit a zkomplikovat. A my se nedáme, to je jasné.

No, a poslední věc, ať má samozřejmě prostor pan ministr Macinka, když dorazil, je to schůze kvůli němu, takže to je zcela na místě. Tak jenom jedna pozornost k tomu, když je ta vstřícnost pouze rétorická.

To, jak tady vystupuje Patrik Nacher, je ukázkový příklad toho, jak chce používat metodu rozděl a panuj. Tak jenom upozorňuji, bacha na to.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní faktická poznámka paní poslankyně Barbora Urbanová. A stále čeká na vystoupení předseda Motoristů Petr Macinka.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Dobrý den. Já jsem hnedka po svém vystoupení odešla a doufala jsem, že nevyvolám faktické, tak potom jsem v kanceláři slyšela to, co jsem slyšela. Pane kolego, prostřednictvím pana předsedy, Nachere, děkuji za ocenění, já oceňuji, zase vás, cítím tam tu podanou ruku. Nicméně, já jsem se pokusila zastat Pirátů, protože mám pocit, že tady v tom celém příběhu jsou ti slabší. Já se ráda zastávám těch slabších a myslím si, že by bylo fajn, kdybyste to dělali vy taky. A tím slabší, než se tady zase tomu budete všichni smát, tak tím slabší myslím tím to, že nemají prostě teďka momentálně vliv na to, jak tady ty funkce jsou nebo nejsou rozdělené. A nechtěla jsem do toho tolik zabrušovat, jak zní to krásné české slovo, které se pro to používá. Nicméně ano, je to tak, prostě jejich voliči nejsou reprezentováni a schválně to říkám já jako člen jiného poslaneckého klubu, protože je to prostě potřeba.

K té druhé věci. Já jsem tady hlavně vyzývala k odvaze a citovala jsem tady jednu svoji oblíbenou postavu. K té odvaze kritizovat někoho, kdo je ten můj přítel, ten někdo, s kterým já teďka momentálně spolupracuju. A doufala jsem, že se tak nějak všichni zamyslíme a začneme to dělat. Protože můj tatínek vždycky říkal, že se mám nejdřív zamyslet nad sebou a teprve potom obviňovat ty ostatní, že dělají něco špatně.

Takže já bych poprosila, a zase, vystupovala tady Olga Richterová, pane kolego, nevím, proč jste se vysmíval. Je to hrozně ošklivé i vůči nám všem ostatním, že tady v těhle toxických strukturách musíme fungovat, kdy já nevím, jestli se pan ministr zahraničí teďka momentálně šklebí nebo nešklebí, ale je to fakt nepříjemné a vypadá to blbě i před těmi lidmi, pane ministře. Já nevím, jestli jste tady na ten můj projev byl, ale já jsem se snažila naznačit, že by bylo potřeba to dělat jinak a ano, musím to říct – jinak a lépe. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní opět faktická poznámka, pan poslanec Martin Šmída. Takže asi není z opozice zájem o vystoupení Petra Macinky. Takže prosím, máte 2 minuty.

 

Poslanec Martin Šmída: Děkuji. Já jsem byl vyvolán a beru si ty poznámky k srdci. Poznámka o dětech nebyla košer. Ano, máte pravdu, taky bych nechtěl, aby tady někdo zmiňoval moje děti. Tak je jenom pozdravím: Miláčci, mám vás rád oba stejně.

A druhá věc k panu Nacherovi, prostřednictvím pana předsedajícího, já vím, že se vám hodí ten přepočet na ty poslance, ale já bych chtěl připomenout, že my jsme kandidovali v koalici PirSTAN a já už vím, že to přece všichni vědí a že možná dvě třetiny podle těch sociologických průzkumů tehdy té koalici PirSTAN vlastně přinesli voliči Pirátů. Ale prostě to je ta věc, která vejde do učebnic politologie. To, co se stalo nám. A já to svým kolegům ze STAN vůbec nijak nezazlívám, beru to, jak to bylo. My v Olomouckém kraji jsme měli vždycky dobré vztahy. Ale ten přepočet na poslance, to je něco, co se hodí tomu vašemu výpočtu, ale pravdou je, když to přepočteme na ty voliče, tak na ty voliče ten přepočet sedí. Takže to zastoupení odpovídalo těm demokratickým zvyklostem. Takže není úplně fér se na to odkazovat, že něco nesedělo, protože na počet voličů to sedělo. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí s přednostním právem ministr zahraničí, předseda Motoristů Petr Macinka. Prosím, máte slovo, pane ministře, prosím. No, můžete. (Poslankyně Urbanová se hlásí s faktickou.) Tak faktická poznámka má přednost, tak jestli je to důležitější, dobře, prosím.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Pane předsedo, od vás tady padla věta, je vidět, že opozice nemá zájem o vystoupení pana Macinky? Tak bych tady fakticky chtěla uvést, že o to zájem máme. Takže, pane ministře, prosím, vystupte. Já jsem se přihlásila totiž ještě předtím, než jste sem šel.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak dobře. Takže nyní vystoupení pana ministra, prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí a ministr životního prostředí ČR Petr Macinka: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení členové vlády, občané, stojím dnes tady na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nikoliv proto, abych hájil vládu při tady tomto pokusu vyjádřit vládě nedůvěru, ale stojím tady proto, abych hájil českou ústavu. Při projednávání důvěry naší vládě před nějakými třemi týdny jsem tady hovořil spíš k poslancům vládní koalice, nyní při návrhu na vyslovení nedůvěry budu hovořit k poslancům opozice, kteří tady tuto schůzi vyvolali.

Vyvolali jste ji nikoliv proto, že by vláda ztratila parlamentní většinu. Nevyvolali jste i proto, že by existoval nějaký ucelený alternativní program, který byste chtěli nabídnout. Vyvolali jste ji proto, že prezident republiky Petr Pavel se rozhodl svévolně vstoupit do kompetencí vlády a vy jste se rozhodli tady tuto jeho svévoli politicky využít.

Jaká je skutečná podstata problému, o kterém se bavíme? Tak začněme nějakými fakty. Prezident republiky odmítá jmenovat navrženého ministra životního prostředí, který je bezúhonný, který prošel volbami a který je dnes jedním z nejviditelnějších českých politiků s podporou stovek tisíc fanoušků a voličů. Odmítá ho jmenovat nikoliv na základě pravomocného rozsudku, nikoliv na základě porušení zákona, nikoliv na základě nějaké ústavní překážky. Odmítá ho jmenovat pouze na základě vlastního subjektivního hodnotového soudu.

Jenomže Ústava České republiky není esejí o osobních sympatiích. Je to základní právní dokument. Čl. 68 odst. 2 Ústavy České republiky říká jasně: Prezident republiky jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev.

Nikde tam není slovo, pokud se mu kandidát líbí, nikde tam není slovo po mediálním auditu, nikde tam není slovo podle prezidentova svědomí. A k tomu čl. 62, písm. a) dává prezidentovi pravomoc jmenovat členy vlády, nikoliv právo je politicky vetovat.

Prezident tedy není personální komisí vlády, prezident není morálním arbitrem exekutivy, prezident určitě není žádným nadřízeným premiéra. Prezident má konat, ne selektovat. A pokud tyto jednoduché věty odmítáme přijmout, pak už nemáme parlamentní demokracii, máme zde prezidentský aktivismus.

Jako záminka pro tady to konání pana prezidenta slouží mediální kauzy okolo našeho kolegy Filipa Turka. Jenomže mediální obraz sám o sobě není právním důvodem. Mediální obraz nepředstavuje ani žádný ústavní důvod, aby prezident blokoval sestavení vlády, anebo komplikoval její činnost. V právním státě nerozhodují titulky Deníku N a dalších okrajových médií, rozhodují zákony. Pokud bychom připustili, že mediální tlak stačí k vyřazení člena vlády, pak jsme právě vytvořili precedens, který může zítra dopadnout na kohokoliv z vás.

Prezident pro svůj útok na ústavnost našeho politického systému používá nepřesvědčivé argumenty, které byly mnohokrát vyvráceny dokonce i přímo jemu osobně, takže buď tuto jednoduchou argumentaci nepochopil, anebo ji chápat nechce. Otáčí se na takzvaných černých stavbách, které měl podle aktivistického novináře Pšeničky stavět Filip Turek na svém pozemku. Tyto věty opakuje prezident i přesto, že i jemu osobně bylo vysvětleno, že Filip Turek tento pozemek zčásti zdědil a zčásti koupil s již zahájenou černou stavbou jedním z předchozích majitelů.

Je toto jednoduché vysvětlení pro chápání naší hlavy státu opravdu natolik složité, že jej stále opakuje, anebo se mu prostě nehodí?

Zmiňuje se údajný otřesný výrok Filipa Turka ohledně popálené romské holčičky. Filip Turek asi stokrát autenticitu tohoto příspěvku popřel. Přesto je mu stále předhazován. No, a Deník N, který tuto nechutnou dezinformaci přinesl, v říjnu tuším na svých stránkách ještě tvrdil, že během několika dnů přinese nezpochybnitelné důkazy o tom, že se tak skutečně stalo. Nepřinesl nic. Je únor, my stále čekáme. Deník N místo důkazů české veřejnosti ukázal pouze jakéhosi nenávistného rasistu Dobeše, což je opravdový morální maják, to blahopřejeme. Ale vy, naše ctěná opozice, na to naskakujete.

Dovolte mi nyní krátkou osobnější, ale prosím, nikoliv útočnou úvahu. Co se podle mého názoru skutečně odehrává v mysli prezidenta republiky Petra Pavla, který argumentuje slovy jako adorace totalitního režimu? A proč na základě mediálních fabulací volí natolik extrémní krok, že se rozhodne nerespektovat Ústavu České republiky. Myslím, že v tomto případě opravdu nejde o Filipa Turka. Možná jsme svědky něčeho úplně jiného. Já se domnívám, že sledujeme jakýsi vnitřní zápas samotného prezidenta, který nebojuje za řád a klid, jak nás ujišťoval ve své předvolební kampani. Petr Pavel nyní nejspíš bojuje složitý boj s temnou stránkou své vlastní osobnosti a své vlastní minulosti.

Prezident kritizuje historické výroky Filipa Turka z dávné minulosti, zatímco jeho vlastní životopis z konce osmdesátých let obsahuje adorační pasáže, které se týkají působení v strukturách tehdejšího totalitního režimu. Myslím, že všichni, kteří si nezakrývají oči, správně vnímají vlastnoručně psaná slova Petra Pavla, který v roce 1987, tedy ve věku 26 let, uvedl následující: velký vliv... Cituji: „Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu. Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoliv jiného a také trvalejší. Posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou obhajobu našich přátel mne v názoru pouze utvrdil.“ Konec citátu. Petr Pavel 1987. Víte, já rozumím tomu, že toto je něco, na co pan prezident dnes rozhodně nemůže být pyšný, ani hrdý, a proto se snaží ze všech sil tuto část své minulosti vymazat, zničit, eliminovat a zapomenout.

Domnívám se, že si tuto velice neslavnou část své vlastní minulosti projektuje právě do osoby Filipa Turka, na kterého útočí skrze domnělou adoraci totalitního režimu. Jenže kdo tuto adoraci ukázal doopravdy a kdo měl pouze hraniční humor? Odpovězte si sami na tuto otázku. A já vás opravdu a bez nadsázky prosím o alespoň elementární objektivitu.

Prezident dále rád hovoří o neúctě k pravidlům v případě Filipa Turka. A přitom je to právě on, kdo dnes porušuje pravidlo nejvyšší, Ústavu České republiky. Prezident Filipovi Turkovi vytýká ostrý jazyk a zároveň se dopouští výroku o zahraničních státnících, které by jiným politikům neprošly. Já myslím, že nemá smysl připomínat slova, jimiž počastoval dle něj odpudivou lidskou bytost, která je, cituji, která je shodou okolností prezidentem Spojených států amerických, tedy stojí v čele země, která je naším nejvýznamnějším spojencem v Severoatlantické alianci. Víte, já rozumím, že i toto je pro pana prezidenta velkým traumatem a nejradši by svá slova vzal zpět. I zde se nabízí paralela, kdy může mít pocit, že útokem na ostrá vyjádření Filipa Turka vymaže, anebo dokonce sám před sebou odčiní ostrá vyjádření, které sám on řekl. Nevím. Takže možná se tady nevede spor o jedno jméno, možná se zde odehrává jakási projekce, promítání vlastních stínů do cizí postavy.

Aby nebylo mýlky, já to v žádném případě neříkám jako nějaké obvinění, to prosím, aby tak nebylo vnímáno. Já to říkám jako pokus porozumět, porozumět panu prezidentovi, protože lidé někdy nejpřesvědčivěji bojují právě s tím, co jim připomíná jejich vlastní minulost, na kterou by nejradši zapomněli a s nimi i někteří ostatní. I přesto však jako předseda politické strany, která je součástí vládní koalice, nemohu přistoupit na fakt, kdy sám prezident republiky v případě Filipa Turka neuvěřitelným způsobem bagatelizuje náš ústavní řád slovy, cituji, není přitom rozhodující, zda mu byly jednotlivé výroky a činy zpochybňující ústavní hodnoty prokázány, ale to, zda na ně tímto způsobem nahlíží významná část veřejnosti.

Nabízím tedy panu prezidentovi drobnou možnou, takovou hypotetickou paralelu. Je to totéž, jako kdyby předseda Senátu při inauguraci Petra Pavla odmítl se stejnými slovy o názoru podstatné části veřejnosti přijmout jeho prezidentský slib s odvoláním na jeho výroky schvalující invazi sovětských a dalších vojsk do Československa v roce 1968. Kdyby předseda Senátu, podobně jako dnes Petr Pavel, sdělil, ať se navzdory výsledku ve volbách prezidentem stane třeba poradce Petr Kolář, jehož slib bez problému přijme. (Potlesk zleva.) Taky vám to připadá absurdní? Mně teda určitě ano, jak tady tato hypotetická situace, tak ale i ta nehypotetická, kterou vytvořil právě prezident Pavel.

Vážení kolegové. V České republice proběhly volby a na jejich základě byla formulována vítězná koalice hnutí ANO, SPD a Motoristů sobě. Tyto strany společně uzavřely koaliční smlouvu, z níž mimo jiné vyplývá rozdělení rezortů. Nikdo jiný, kromě zmiňovaných vládních hnutí a stran, nemá právo do tohoto nastavení promlouvat ani zasahovat. Je to totiž výsledek svaté vůle voličů, která musí být respektována. Musí být respektována jak námi, koaličními stranami, tak ale i prezidentem republiky, který opravdu není čtvrtou stranou naší vlády.

Není žádným tajemstvím, že prezident Petr Pavel dlouhodobě zastává postoje, které jsou totožné s programem vaším, milá opozice, s programem opozice a s postoji vašich představitelů, nikoliv však s postoji vládní většiny. Abych stručně uvedl, je to opakovaná a nekritická apoteóza takzvané občanské společnosti jako náhražky politických stran, je to sympatie k zrušení české koruny a národního práva veta v Evropské unii, je to silný důkaz na destrukční zelené politiky, vůči nimž je i vláda samotná často velmi zdrženlivá, kdybych měl zůstat mírný. Já myslím, že to nejsou žádné náhodné signály, to je konzistentní politická linie, ale není to linie vlády České republiky, je to linie právě vaše – linie opoziční. Pan prezident se tady tím jednoznačně situuje do pozice, kdy chce vládu programově a ideově vyvažovat, kdy hodlá hájit a prosazovat opoziční postoje a tedy postoje pouze jedné části společnosti, nikoliv celé České republiky, čímž se vlastně stává skutečným opozičním lídrem.

Je mi to opravdu líto, pánové Rakušane, Kupko, Výborný, Hřibe a vy, kolego z TOP 09, co jsem teď zapomněl vaše jméno, za což se prostřednictvím pana předsedajícího hluboce omlouvám, pan prezident Pavel už prostě nikdy nebude prezidentem všech, tento most byl definitivně spálen, abych zůstal u své vlastní terminologie z minulého týdne.

Abych se také krátce vyjádřil tady k té aktuální SMSgate, kdy mě prezident obvinil z vydírání. No, nevím, myslím, že jeho výklad českého právního řádu se už v minulosti opakovaně ukázal jako poměrně emocionální, takže já trvám na tom, že to samozřejmě žádné vydírání není. Pro pořádek připomenu jeden z několika velmi podobných příkladů, které jsme v minulosti viděli. (Ukazuje materiál.) Tady – článek, kdy pan bývalý poslanec za Piráty Ferjenčík společně tady sedí s panem Skopečkem z ODS. „Pokud Zeman nejmenuje vládu, která by měla po volbách většinu, snížíme rozpočet Hradu na nulu, hrozí opoziční koalice.“ Jo? Tohle se tehdy silácky říkalo veřejně, jenomže já jsem zprávy psal soukromě, navíc nikoliv panu prezidentovi, ale jeho příteli po boku Petrovi Kolářovi, tedy jsem to psal jako jednomu z hlavních představitelů dnešního opozičního tábora. Byla to komunikace s opozicí. A ruku na srdce, vážení kolegové, ani vy nás tady nijak nešetříte, ani vy, když jste nedávno vládli, tak jste si nebrali servítky. Připomenu řeči o tom, že když vyhraje volby Andrej Babiš, tak mu zavolá Putin a přijedou tanky. To bylo opravdu mimořádně hloupé. A podobných výrazů nebo výroků bylo z vaší strany tady na půdě této Sněmovny – a nejenom tady – určitě stovky. Takže někdo obrazně pálí mosty, ale jiný rovnou vyhrožuje Putinem.

Víte, jak jsem už řekl v televizi o víkendu, vrcholová politika není pro princezny. Zhroutit se z jedné či dvou ostřeji formulovaných neveřejných esemesek, to nemusí být znakem odolnosti, která je potřebnou výbavou vrcholového politika. Víte sami dobře, že na zahraničních fórech se i přes často deklarovanou jednotu odehrává tvrdý střet o prosazování národních zájmů. To fakt není žádná procházka růžovým sadem. A proto politik, který reprezentuje naši zemi na těchto formátech, musí umět ukázat lokty, nikoliv slzy, z těch se nenajíme.

Vážení kolegové, vážím si opravdu této Sněmovny, také proto tu dnes stojím, proto tu dnes mluvím. Omlouvám se, že jsem tady nemohl být včera, ale klimatická krize skončila, takže z Frankfurtu nelétala žádná letadla. Já tady dnes pouze odmítám jednu věc, a to je takzvaný dvojí metr opozice. Já odmítám situaci, kdy opozice bez vlastního, smysluplného programového projektu sklouzla do vleku aktivistických skupin, které dnes fakticky organizují předčasnou prezidentskou kampaň. Dnes tady nejde o nedůvěru vládě, je to pokus legitimizovat porušování ústavy a přetavit ho v politický kapitál. A u toho Motoristé asistovat nebudou. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk Motoristů sobě.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji za vaše vystoupení, pane vicepremiére a ministře. Vaše vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek.

Než začnu zvát ty, kteří je podali, tak prosím, ještě omluva. Pan poslanec Filip Turek od 13.10 do 14.37 bez udání důvodu.

První s faktickou poznámkou je poslankyně Gabriela Svárovská, druhý potom poslanec Petr Hladík, třetí poslanec Michal Zuna, čtvrtá poslankyně Olga Richterová, pátý poslanec Jan Berki a šestý poslanec Ivan Bartoš. Paní poslankyně Svárovská, vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající. Pane ministře Macinko, mohl jste využít svůj projev třeba k tomu, že byste se omluvil za nevhodnou komunikaci s hlavou státu, místo abyste nám tady předvedl svojí velmi frivolní jaksi metodu práce s ústavním právem. Myslím, že pokud jde o pronikání do odborností, které jsou důležité pro výkon vaší ministerské funkce v obou rezortech, máte práce až nad hlavu a myslím, že oblast ústavního práva můžete prozatím nechat k interpretaci ústavním právníkům a právničkám.

Jak jistě víme, pan premiér Babiš nepodal ústavní žalobu, čili vaše výklady ústavy nejsou absolutně namístě – nemáte k tomu ani erudici, ani žádné institucionální pravomoci. Myslím si, že tahle hra je u konce, pan premiér Babiš řekl dnes médiím, že Filip Turek ministrem nebude, čili soustřeďme se na to, o co jde doopravdy, a to je vystupování a chování Motoristů v této vládě, způsob, jakým destruují svěřené úřady a svěřenou agendu, a na to se soustřeďme, to je totiž skutečný důvod této schůze o nedůvěře vlády, nikoli to, co se nám snažil tady podsunout pan ministr Macinka.

Ještě poslední věc, která mě vždycky tak jako pobaví, jak má pan Filip Turek statisíce sledujících, tak pan Filip Turek dostal ve volbách je 2 232 preferenčních hlasů, což je váha mezi voliči kraje přesně 2,68 procent. Já nemám na sociálních sítích statisíce sledujících, ale moje preferenční váha a podíl na voličstvu daného kraje byl 2,7 procent. Takže prosím, přestaňme už tady budovat kult Filipa Turka, myslím si, že už nás to asi nikoho nebaví. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Další s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Petr Hladík. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Petr Hladík: Děkuju. Já nevím, jestli to stihnu za ty 2 minuty, no, ale kdyžtak se přihlásím znovu. Pane ministře, vy jste nepochopil, proč jsme svolali tuhletu schůzi, vy jste nepochopil, proč tady vlastně dva dny jsme. My jsme tady kvůli vám, my jsme tady kvůli tomu (Otáčí se do ministerských lavic.) – a teď tady není ministr, to je fakt divné jako, jo, když ten člověk ani není ochoten poslouchat reakci. (Gestikuluje do pléna.) Já vím, že vy mě posloucháte, a za to vám děkuji jako vládním poslancům. Tak já to řeknu lidem, kteří se dívají.

My jsme tuhletu schůzi přece svolali proto, že tady je jeden ministr, který je shodou okolností předseda strany, a nedokáže přesvědčit premiéra své vlády nebo vlády, ve které on je, aby to s ústavou a v ústavním souladu řešil a jednou provždy se tohleto vyřešilo. Dokonce Andrej Babiš se ho ani nezastane. (Otáčí se do ministerských lavic.) Kde je Andrej Babiš? Je v Itálii, on tady dneska není, on nebojuje za Petra Macinku nebo Filipa Turka, jemu jsou úplně jedno. Tak už to konečně pochopte, že to tak je.

My jsme vyvolali tuhletu schůzi proto, že v normální, demokratické západní Evropě by ministr, který vyhrožuje prezidentovi, prostě rezignoval. Vy jste tady měl šanci se omluvit, omluvit se panu prezidentovi, omluvit se lidem, omluvit se i vašim voličům, protože i vaši voliči, voliči, kteří podpořili Motoristy, volili Petra Pavla a stále dokonce 50 procent z nich (jej) podporuje, současného prezidenta. Tahleta schůze je přece o tom, že vy jste úplně destruoval, porušil jste celou zahraniční politiku. Vy prostě tím, že chcete dostat jednoho poslance – Filipa Turka – na ministerský post, tak jste ochoten pálit mosty, vyhrožovat prezidentovi přes zahraniční média a generálního tajemníka NATO (Předsedající: Čas.), jste ochoten dát všanc celou Českou republiku, naše hodnoty (Předsedající: Čas.), náš národ a naše společné hodnoty vůči prosazení (Předsedající: Čas, pane poslanče.) jedné politické osoby. Omlouvám se, já se přihlásím.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším s faktickou poznámkou je pan poslanec Michal Zuna. Vaše 2 minuty. Prosím.

 

Poslanec Michal Zuna: Já vám moc děkuju, pane předsedající. Vážený pane ministře Macinko, vy jste tady uvedl, že postup pana prezidenta není v souladu s ústavou. Já se k tomu ještě vrátím, jestli můžeme vůbec takovéto výroky tady říkat, ale vy jste dělal inventuru výroků, kdo co kdy říkal, tak mi dovolte připomenout, že 10. prosince 2021 jste na vašem facebookovém profilu uvedl následující, cituji: „Geniálně naformulované stanovisko prezidenta“. Myšleno Miloše Zemana. „Kašpárkovi s dredama to sice asi nikdy úplně nedocvakne, ale dokud budou trvat na tom svém nevycváleném frackovi Lipavském, který se tolik líbí Schwarzenbergovi, bude tady vládnout Babiš s Hamáčkem a Maláčovou forever.“ Konec citace.

To myslíte vážně? Tak se prosím vraťte v čase a uvědomte si, jaká byla vaše reakce na stanovisko prezidenta Zemana a jaká je reakce na stanovisko prezidenta Pavla. Já myslím, že to je naprosto pokrytecké, groteskní a řekl bych i schizofrenní. Ten postup vám v roce 2021 nevadil a dnes říkáte, že není v souladu s ústavou.

Za prvé, neříkejte prosím soudy. Včera jsme se tady o tom bavili i s paní profesorkou Válkovou, že role poslance není soudit. Od toho máme nezávislé soudy. Bavili jsme se tady o tom i v souvislosti s žádostí o vydání k trestnímu stíhání Andreje Babiše a Tomia Okamury, tak tady prosím neříkejte, zdali prezident porušuje nebo neporušuje ústavu. Pokud to chcete vědět, tak podejte kompetenční žalobu prostřednictvím pana premiéra tak, jak jsme vás k tomu za TOP 09 přes Jiřího Pospíšila již jednou vyzývali. Potom budete vědět, zda porušuje nebo neporušuje, ale neříkejte to tady. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další s faktickou poznámkou je paní předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Ta citace pana Macinky, kterou napsal jenom před čtyřmi lety, tedy zazněla a myslím, že to je nikoliv geniálně naformulované, ale geniálně výstižné. Tohle pokrytectví, které představují Motoristé sobě, a především sobě, je v téhleté názorové otočce úplně geniálně obsaženo. My tady stojíme dnes proto, že se pan ministr Macinka měl omluvit, měl rezignovat, měl přestat zatěžovat vládu svými kauzami. Namísto toho se tady tváří, že má jakékoliv právo se čertit, hněvat kvůli postupu prezidenta Petra Pavla. Přitom ten stejný postup ještě před několika lety veřejně schvaloval.

Já jenom chci vzkázat panu vicepremiérovi a předsedovi strany Petru Macinkovi, že kdyby kdokoliv jiný předvedl to, co on, tak by si teď na sítích dával patrně hodinové rozhovory právě na téma dvojí metr a stejně tak by to patrně dělali mnozí další, dnes koaliční poslanci. Proto se obracíme na vás, hnutí ANO a SPD nebo Kreml sobě, jak kdo chcete. Opravdu chcete toto hájit, opravdu máte toto zapotřebí? To je důvod, proč jsme se tady dneska sešli. Vaše kauzy, vy jste ten důvod.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní předsedkyně. Další, kdo se přihlásil s faktickou poznámkou, je pan poslanec Jan Berki. (K řečnickému pultu přichází poslanec Ivan Bartoš.) Vy budete, pane poslanče, hned další.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuji. Já jsem si trochu myslel tedy původně, že pan ministr nevystřelí a neodejde hned, že třeba například vystřídá svého stranického kolegu Otu Klempíře, aby tu nemusel sedět on a poslouchat reakce na jeho proslov. Tak možná taky jiná kultura.

Jenom jsem se chtěl u některých věcí v tom proslovu trošku zastavit. To jeho pokrytectví, co se týká vyjádření k porušování ústavy, už tu zmiňovali kolegové. Ale pokusil se pana prezidenta vykreslit jako někoho, kdo se zhroutil, kdo brečel, plakal. Já nevím, jestli si pamatuje, že ten člověk byl náčelníkem Generálního štábu České republiky, že to byl člověk, který zastával poměrně významnou funkci v NATO. Nemyslím si, že to je zrovna profilově někdo, kdo by plakal a hroutil se po nějaké esemesce od člověka, jehož kvality teď asi hodnotit nechci. Druhá věc říká, že voliči někoho volí s názorem. Asi i Petra Pavla volili voliči s názorem. To, že zastává ty své názory nadále, je mu teď asi těžko dost vyčítat.

Pak mě tedy trošku nadzvedlo to srovnání minulosti Petra Pavla a Filipa Turka. Petr Pavel, pokud se nepletu, se narodil na začátku šedesátých let. To znamená, vyrůstal v úplně jiném prostředí, v úplně jiném školství. Filip Turek, pokud se nepletu, se narodil v polovině osmdesátých let. To znamená, to, jaký přístup k informacím měl, to, jak byl ovlivňován, je diametrálně odlišné. Co je především diametrálně odlišné, je, jak se k této nešťastné minulosti ti dva postavili.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní tedy pan poslanec Ivan Bartoš. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Já tedy musím říct, že pan poslanec a pan vicepremiér Macinka vyloženě svým vystoupením tu situaci s hradem deeskaloval. To, až se pan premiér vrátí z itošky, tak podle mě bude úplně nadšený. Úplně to naváže na to přátelské povídání, které dnes měl, aspoň dle jeho slov, s panem prezidentem, kdy si všechno vyjasnili.

Mě ty citace někdy docela pobaví. Já si to znovu čtu: Kašpárkovi s dredama to asi nikdy úplně nedocvakne. Předpokládám, že Kašpárek s dredama jsem já a jenom bych chtěl panu Macinkovi říct, že na rozdíl od toho Kašpárkovi s dredama ministr zahraničí nakonec jmenován byl, kdežto dnes i vyjádřením pana premiéra Babiše Filip Turek ministrem nikdy nebude. (Potlesk z řad poslanců Pirátů.) Což je takový trochu rozdíl mezi tím, kdo a jak vystupuje.

Ale co mě trošku vadí, je bagatelizace vyjádření toho Filipa Turka. Naštěstí hranatá legenda is history, bych to řekl slovy. Ale já tedy jsem koukal třeba na vyjádření pana Turka a on mě má vyloženě rád, jo? Protože on v roce třeba 2023 – abychom si řekli, jak je to s tím jeho adorováním nacismu a lágrů – na svůj Twitter napsal. Mám tam fotku, je tam podtrženo – rodičovskou pomoc musíme valorizovat a chtěli jsme, aby si superbohatí lidé nemohli odepisovat Ferrari v plné míře, jo? To byly takové ty daňové výjimky pro ty, co mají rádi ta rychlá auta jako Filip Turek. Tak náš boj s bolševikem neustal a nikdy neustane. Na tyhle ještěrky – to jsem já – ty tábory asi ani nebudeme stíhat otevírat. Ještě, že je v Praze dost lamp. Takovýchto citací o šlápnutí do ksichtu – to nevytváří média, to sám Filip Turek točil, publikoval to u Xavera a u jiných a ještě se tím chlubil. Tak si tady nehrajme, že Filip Turek měl nějaké mladické nerozvážnosti nebo humory. Ty citace jsou z roku 2023. To už byl v politice.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další s faktickou poznámkou je předseda politické strany TOP 09 Matěj Ondřej Havel. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo. Škoda, že pan ministr utekl, protože jsem se mu přišel představit. Já jsem slyšel, že nezná mé jméno. Pane ministře, doufám, že mě posloucháte aspoň někde v kanceláři schovaný. Jmenuju se Havel, jsem z TOP 09, jak jste identifikoval. To se vám bude dobře pamatovat, to moje příjmení. 38 let, ženatý, pět dětí. Rád chodím na procházky a chovám slepice. (Smích a potlesk z pravé strany sálu.) Děkuji.

Ale chci zareagovat na to vaše vystoupení. Kromě toho, abyste si mě zapamatoval, což by mě těšilo, tak to, co jsme tady od vás slyšeli, je pohrdání nejenom parlamentní opozicí, nejenom tou schůzí, kterou jsme svolali, ale vlastně i občanskou společností. Nelze nevzpomenout, jak jsem to tady už říkal při svém vystoupení, těch 100 000 lidí na náměstí v neděli. Ti se tam sešli kvůli vám, kvůli tomu, jak se chováte k prezidentu republiky, bezprecedentní vydírání prezidenta republiky. To není žádná šaráda parlamentní opozice, že si tady hrajeme na nějaké politické divadlo. To je přece jasný důkaz, že dráždíte občanskou společnost takovým způsobem, že jste vyhnal 100 000 lidí do ulic naší země právě minulou neděli.

To je to, co k tomu chci říct, a to je taky důvod, proč my tady vystupujeme, proč klademe otázky, proč se vás ptáme, i když tady nejste – někde pobíháte – protože občanskou společnost to prostě zajímá. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. Další s faktickou poznámkou je paní poslankyně Berenika Peštová. Zatím se může připravit na faktickou poznámku pan poslanec Petr Hladík. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já to vezmu ze začátku, já jsem si psala poznámky. Tak nejdřív na paní poslankyni Svárovskou, prostřednictvím vás. Já jsem slyšela... Můžeme si o tom myslet cokoliv, ale ten projev byl slušný, byl chronologický, nebyl emotivní, neútočný. Prostě byl to nějaký projev, který jsem bedlivě poslouchala.

K panu Hladíkovi, prostřednictvím pana předsedajícího. Vy tady na nás útočíte, že my vás kádrujeme, nechceme vám dát předsedy, místopředsedy. To je naše právo, naše právo, naše místa. Jak se vám to líbí? Je to nepříjemný, že jo. A to stejné dělá pan prezident. Taky kádruje.

Co se týče paměti, mně strašně vadí, když přestáváte všichni vy... takhle vytěsňovat historii, jo, to mně úplně, a když se začnete tu historii přepisovat tak, jak se vám to hodí, jo? Takže když jsme byli my na základní škole v totalitě, tak jsme skončili někde v roce 1948, pak to tak nějak jako prošumělo, ta padesátá léta, to jsme se moc nebavili. Šedesátý osmý, taky nikdo nechtěl říct, protože nikdo si nechtěl pálit z těch učitelů ruce, takže my teďka ve své podstatě úplně popřeme do osmdesátého devátého roku, takže jestliže pan prezident je rozvědčík, byl rozvědčík, manželka politručka, tak teď to všichni zapomeneme, protože to je hrdina, náš národní hrdina. Ne, ten váš životopis je celý, vždycky ho musíte říct celý, jestliže tam máte škraloup, je celý. Mně třeba vadilo, že on vytěsnil ve svých rozhovorech tuto část svého života. Dvacet sedm let není mladická nerozvážnost. Tady máte kolegyně, kterým je dvacet dva, dvacet tři, dvacet pět, dvacet sedm. Já taky beru je jako hotové lidi, já k nim i tak přistupuju, a pokud teď něco udělají, tak to není mladická nerozvážnost, je to jejich rozhodnutí – oni se tak rozhodli, oni tak mluví, takže mi neříkejte něco o mladické nerozvážnosti (Předsedající: Čas.) a že si někdo něco odpracoval – ne, neodpracoval.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Petr Hladík. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Petr Hladík: Děkuju za slovo. Já krátce zareaguju na paní poslankyni Peštovou, prostřednictvím pana předsedajícího. Já jsem nikdy o funkcích nemluvil. Vy mě máte hodně ráda, ale to je fajn. Ale zrovna tohle není můj autentický citát, tohle možná někdo z kolegů tady řekl u toho pultíku, ale já ne. Já jsem o kádrování mluvil, já jsem o kádrování mluvil, ale úplně v jiném kontextu.

Víte, to, co tady řešíme, a to, co tady řeší prostě Motoristé s panem prezidentem, tak je zásadní. Já se sám domnívám a byl jsem v té situaci a vy to víte, že nejmenování kandidáta, když ho přinese premiér země, panu prezidentovi, je vážná věc, je vážná věc, a to nikdy nebudu zpochybňovat. Zároveň se to stalo už poněkolikáté v téhleté historii, u pana Zemana se to stalo několikrát, teď se to stalo u pana prezidenta Pavla. Pak je ale nástroj na to, jak to vyřešit jednou provždy. My jsme vám ho doporučili. Andrej Babiš jako premiér tou cestou jít nechce. Víte, pojďme si tu otázku položit jinak. Jsou tady různí poslanci. Já nevím, jak bychom se tvářili na to, kdyby třeba pan premiér přinesl panu prezidentovi takového kolegu, prostřednictvím pana předsedajícího, Rajchla jako ministra školství.

Taky formálně nemá žádný škraloup, není nikde odsouzený, to je taky pravda. A chceme pornoherce, aby byl ministr školství? Já tedy fakt ne. A nezlobte se prostě, jsou tady určité limity, které máme mít prostě na ty reprezentanty. My jsme volení, to je správně, ale funkce ministra je funkce jmenovaná, není funkce volená. A ano, já jsem také proto, aby se jednou provždy v ústavě udělal pořádek, jaké jsou pravomoci premiéra, (Předsedající: Čas, čas, pane poslanče.) jaké jsou pravomoci prezidenta, ale vy jste to nevyužili.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Prosím, zkusme se opravdu zdržet tady těch osobních invektiv, které nemají s prací poslanců asi nic společného. Prosím, faktická poznámka, pan poslanec Vlastimil Válek. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, já na rozdíl, vaším prostřednictvím, od paní poslankyně Bereniky Peštové, jsem měl skvělé kantory, i když jsem studoval za komunismu, kteří nám půjčovali, na rozdíl od soudružky zástupkyně ředitele, což byla bestie komunistická, tak nám půjčovali zakázanou literaturu. Já jsem si tam četl Škvoreckého, Mňačka na gymnáziu, a můj třídní, to byl úžasný člověk, a moji rodiče mi to taky vysvětlovali, proto můj názor na komunisty, na estébáky, na jejich udavače je jednoznačný. A jsem rád, že paní poslankyně, vaším prostřednictvím, byla v osmdesátém devátém na Václaváku, že čtla a souzněla řekněme s protirežimními tehdejšími protikomunistickými spisovateli a s disidenty. O to víc mě ale překvapuje, proč hlasuje pro vládu, kde je část bývalých komunistů a agentů StB. To mně hlava nebere.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A v tuhle chvíli tady nemáme žádné faktické poznámky. Tím pádem budeme pokračovat v rozpravě. A prosím paní poslankyni Kateřinu Stojanovou, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Stojanová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já nejdřív úvodem musím zareagovat na ten projev pana dvojministra Macinky. Já si pamatuju na průzkum agentury NMS Research z Novinek z 26. ledna 2026, který nesl titulek: „Češi nechtějí Turka ani jako zmocněnce pro klimatickou politiku a pro Green Deal“. Pak se pod tím titulkem a perexem psalo, že nezískal nadpoloviční podporu stran ani u voličů ANO. Takže já se ptám, to je náš problém, že hnutí Motoristé vsadili na jednu hajlovací kartu? To je problém lidí v téhle republice? Nebo to je dokonce problém pana prezidenta? Já si myslím, že nikoliv. Čili vy si, prosím, tu prezidentskou kampaň, Motoristé sobě, jeďte ideálně někde úplně jinde mimo tuto Poslaneckou sněmovnu. Já si myslím, že tady proto jednak není prostor, druhak, tady na to ani nikdo není zvědavý, nehledě na to, že mě přišla úsměvná i ta část projevu o tom údajném hroucení pana prezidenta, o tom, že to je princeznička. Mě mrzí, že já jsem nebyla ten večer u pana dvojministra Macinky doma nebo kde byl, když psal ty SMS zprávy, protože to byl podle mě úplně učebnicový příklad emocionálního zhroucení. Podle mě u toho ještě kopal nožičkou. Takže to je jenom toliko k tomu, kdo dokáže obstát v těchto tvrdých politických soubojích.

A teď už k tomu samotnému projevu, k tomu gros, proč jsme se tady dnes sešli? Mě mrzí, že tady není dnes přítomen pan premiér Babiš, protože primárně k němu jsem chtěla mluvit, ale to nevadí. Já věřím, že on třeba ten projev uvidí někde živě ze záznamu nebo si ho pustí ex post, protože my tu dnes už druhý den nestojíme jen kvůli jednomu ministrovi a jeho esemeskám. My tu dokonce nestojíme ani kvůli animozitě mezi Hradem a Strakovou akademií. My tu stojíme proto, že si člen vlády a jeden z ústavních činitelů této republiky udělal z nás všech svoje rukojmí, rukojmí svého ega, z nás všech, ze všech občanů, z celé téhle země. A předseda vlády tomu jenom přihlíží. Tohle není běžný politický spor, o kterém třeba tady hovořil pan ministr Macinka, tohle je situace, kdy ministr začne vyhrožovat prezidentovi téhle republiky. Nikoliv argumenty, nikoliv právem, ale tlakem, siláckými řečmi o tom, co se stane, pokud nebude jmenován Filip Turek. A v těch výhrůžkách není jenom prezident. V nich jsme úplně všichni, celá tahle země. Protože když člen vlády říká, buď bude po mém, nebo nastane problém, konflikt, krize, no tak si tím nebere za štít jenom jednu ústavní instituci, bere si jako svoje rukojmí všechny lidi v této zemi, stabilitu vlády, naše bezpečnostní a mezinárodní závazky. Bere si jako rukojmí všechny občany, kteří si přejí dobrou správu téhle země, ne nějakou reality show o tom, kdo komu bude víc vyhrožovat. A vy, pane premiére, jste mu to dovolil.

Vy jste ten, kdo ho do té vlády přivedl. Vy jste ten, kdo musel vědět, že jde o politicky nevyzrálou všehoschopnou osobu, která si plete sílu s hulvátstvím a odpovědnost s osobní válkou. A přesto, když začal stupňovat ten tlak na prezidenta republiky, tak jste neřekl dost. Neřekl jste takhle se člen vlády nechová. Neřekl jste ústavní spor se neřeší vyhrožováním. Vy jste mlčel a tím mlčením jste mu dal souhlas. A proč? No, protože jste slabý premiér.

Silný předseda vlády nenechá člena svého kabinetu vydírat prezidenta republiky. Silný předseda vlády nenechá nikoho dělat z občanů rukojmí svého ega. Silný předseda vezme ústavu, otevře ji a podle ní jedná. Vy jste nejednal. A právě proto tu dnes řešíme nedůvěru vaší vládě.

Přitom to řešení tady celou dobu leželo v textu ústavy. Pokud je pak spor o to, zda je prezident povinen vyhovět návrhu předsedy vlády na jmenování kohokoliv do jeho vládního kabinetu, no, tak tady máme Ústavní soud, máme tady tu kompetenční žalobu, nástroj, který slouží přesně pro ty situace, jako je tato, kdy dvě ústavní instituce nebo její představitelé přijdou do toho vzájemného sporu o střet jejich vzájemných kompetencí. To je cesta právního státu. Klidná, civilizovaná, nastavuje precedent do budoucna pro všechny tyto obdobné situace.

Vy jste se dnes dohodli, že pan Turek nebude ministrem životního prostředí. Chvála Bohu. Já si myslím, že mnohým z nás, citovala jsem tady v úvodu ten průzkum, takže si dovolím říct, většině národa spadl kámen ze srdce. Nicméně takových situací a těchto personálních přestřelek ještě do budoucna může nastat celá řada.

A tak, pane premiére, to jsou slova často pana Reichla a Vondráčka z klubu SPD. Tak já jsem ráda, že si je taky tady dneska vypůjčím. Já jsem právnička, a tak jsem využila ten čas, který jsme tady strávili jak během včerejška, tak i během dneška, a vypracovala jsem vám takový koncept, mustr té kompetenční žaloby. Je tam skutkový stav, je tam veškerá ústavní argumentace a podle mě vám může velice dobře posloužit právě pro všechny tyhlety situace do budoucna, aby už to nikdy, nikdy nemuselo vyeskalovat do takovéhle mimořádné schůze. Aby už to nikdy nemuselo před zraky všech občanů v téhleté republice ubíhat přesně tou cestou, jakou to ubíhá nyní. A kdykoliv, kdy dojde ke střetu kompetencí, tak dřív, než ministři vaší vlády stihnou komukoliv v téhle republice, včetně prezidenta, vyhrožovat, tak vy ji můžete podat, abyste už nikdy nemusel tolerovat vydírání.

Já vám to tady nechám na stole, třeba vám to vaši vládní kolegové předají. Já za to nechci žádné poděkování, nechci za to ani pozvání na Strakovu akademii. (Zmíněné dokumenty předává paní poslankyně na místo určené pro premiéra, který je omluven z  jednání.)

Mně úplně bude stačit, když si ten mustr zcela zadarmo vypůjčíte a už nikdy, nikdy nedovolíte, aby kdokoliv z vašeho vládního kabinetu vydíral a bral si nás všechny za rukojmí, ať již prezidenta republiky nebo kohokoliv jiného. Děkuji. (Potlesk z pravé strany.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni. Další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Samuel Volpe. Vydržte, prosím, chviličku, já tady mám další omluvu, pan poslanec Petr Fiala se omlouvá od 16.30 hodin z pracovních důvodů. Děkuji, máte slovo.

 

Poslanec Samuel Volpe: Tak, děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, není tomu ani dva měsíce, co byla vláda Andreje Babiše jmenována prezidentem republiky Petrem Pavlem. Vláda, která slibovala zlepšení životů našich občanů, vláda, jejíž představitelé nám čtyři roky z opozice tvrdili, že jsou připraveni vést zemi tím správným směrem.

Pojďme si tedy shrnout, jakých za mě děsivých kroků jsme se za těch pár týdnů Babišovy vlády dočkali. Seznam je poměrně dlouhý bohužel pro tuto zemi. Tak se, prosím, pohodlně usaďte.

Začneme střetem zájmů Andreje Babiše. Na začátku mandátu vlády se nás Andrej Babiš pokusil svým polovičatým řešením přesvědčit o tom, že jeho střet zájmů už neexistuje, to ale není pravda, Andrej Babiš ve střetu zájmů stále je, opakuji, naše země má předsedu vlády ve střetu zájmů. Člověk stojící v čele naší exekutivy je stále konečným beneficientem firem, které budou z rozhodnutí oné exekutivy benefit... benefitovat. Troufnu si tvrdit, že i voliči hnutí ANO očekávali, že střet zájmů, secundum et intra legem, pan premiér Andrej Babiš vyřeší, ale stále tomu tak není a bojím se, že tomu tak ani nebude.

Druhým varovným signálem bylo zrušení zákona o státní službě. Vláda se prostě a jednoduše rozhodla zrušit klíčový pilíř ochrany nestranné státní správy. Neudělala to na základě konsensu napříč politickým spektrem, ani to neudělala na základě výsledku odborné debaty. Vláda zrušení zákona protlačila bez připomínkového řízení prostě v rámci boje za zpolitizování státní správy a rozhodla se zbourat všechny zvyklosti legislativního procesu, prakticky zbavit opozici práva na vyjádření. To je od lidí, kteří často mluvili o takzvané nové totalitě, možná trochu úsměvné, ale za mě hlavně trošku taky děsivé.

Třetím varovným signálem jsou snahy o zestátnění České televize a Českého rozhlasu. Všichni víme, k čemu hazardování s nezávislostí veřejnoprávních médií vede. Vidíme to na Slovensku, viděli jsme to v Polsku. Pan ministr Klempíř, a děkuju, že je tady přítomen jako jediný ministr, si nechával dávat noty od slovenské ministryně. Já se ptám, proč. Ve chvíli, kdy vláda získá přímý vliv na financování nad médii, je pak možnost i kontrolovat práci, ať už televize či rozhlasu. To není nic jiného, než za mě tedy, obrazně řečeno, cesta do pekel a k zániku jednoho ze zásadních pilířů svobodné společnosti, to hlavně, svobodných médií. Ptám se já: doháníme Slovensko?

A když už jsme u těch vykostěných či zrušených zákonů, tak se můžeme podívat na stavební zákon z pera vlády. Já se těším, že ho zítra budeme řešit na hospodářském výboru, jehož jsem členem. Místo database řešení krize bydlení přišli vládní představitelé s návrhem, stavět byty za každou cenu. Toto není návrh na řešení bytové krize. Výstavba bez jasných pravidel není řešením bytové krize. Řešení otázky dostupnosti bydlení totiž není jednoduchou rovnicí, řešení – výstavba nahoru, cena bytů dolů. Pardon. (Omluva za přeřeky, v zápise upraveno.)

Právě proto jsme jako Piráti přinesli komplexní návrh řešení, kterým je pozměňovací návrh ke stavebnímu zákonu. Navrhli jsme takzvané akcelerační zóny, které urychlí výstavbu tam, kde je vhodná a vyberou si to samy samosprávy, kde ta výstavba bude. Akcelerační zóny ve spojení se zákonem o podpoře bydlení, které jsme připravili v minulém volebním období, jsou dvěma pilíři, na kterých stojí řešení krize bydlení v České republice. A jaká je reakce vlády na toto námi předložené řešení? Návrh na vytvoření akceleračních zón odmítá a zákon o podpoře bydlení chce zrušit ještě předtím, než se začne uvádět do praxe. Ptám se tedy, je vláda odmítající udělat efektivní kroky v řešení krize bydlení, ta, která má vizi pro budoucnost a která myslí na mladé?

Když Sněmovna před několika týdny jednala o vyslovení důvěry této vládě, mluvil jsem zde na plénu u řečnického pultíku hlavně o bezpečnostních otázkách. Měl jsem totiž obavy o to, zda vládní představitelé dokážou vést naši zemi v době nejtěžší bezpečnostní situace za dobu existence našeho samostatného českého státu. Teď bohužel vidíme, že mé obavy byly opodstatněné. A nejenom ty mé obavy.

Andrej Babiš se pod strachem z vydání k trestnímu stíhání nechává svými pochybnými partnery zahánět do kouta. Ano, ten Andrej Babiš, který se nám tady předchozí čtyři roky z opozičních lavic snažil prezentovat jako silný a nekompromisní lídr, se nyní nechává zahnat do kouta dvěma menšími koaličními partnery, tedy konkrétně SPD a Motoristy, stranami, které tu zatím hazardují s bezpečností našich obyvatel, flirtují s Ruskem a troufnu si tvrdit, že táhnou naši zemi na východ.

Pojďme se podívat na Tomia Okamuru, předsedu Poslanecké sněmovny, kdy spolu s Tomiem Okamurem, pardon, kdy spolu s Radimem Fialou nejdříve zakázali svému ministru obrany říkat, že je Rusko agresor a poté mu asi zakázali mluvit úplně. Následně pan Okamura z pozice třetího nejvyššího ústavního činitele šíří strach a nenávist, jako například při svém novoročním projevu. Pokračuje v tom stále.

No, a pan Macinka, který už není zde přítomen, tak třeba zbavuje politické náměstky na ministerstvu, zbavuje je povinnosti mít bezpečnostní prověrku. V rámci svého boje za zisk ministerského křesla pro svého přítele Filipa Turka se rozhodl hrozit pálením mostů prezidentu republiky. No, aby tomu Petr Macinka nasadil tu zmíněnou korunu neboli korunku, prohlásil na své tiskové konferenci, že svou zášť vůči hlavě státu bude řešit na setkání s generálním tajemníkem NATO. A to je tedy vskutku chování státníka. Tleskám. A přitom, jak byly od mé předřečnice zmíněny průzkumy společnosti STEM, tak podle lednového šetření tuším, že skoro polovina voličů Motoristů podporuje Petra Pavla a stojí si za ním.

A co dělá Andrej Babiš? Zatímco jeho koaliční partneři hazardují s bezpečností naší země, obkresluje na glóbusu Grónsko a raději mlčí. Je mi tedy jasné, že pro Andreje Babiše kvůli jeho strachu z vydání k trestnímu stíhání nic jako červená linie neexistuje. Pro mě a pro další občany, kteří myslí na budoucnost naší země, ale ano, tahle linie byla několikrát a výrazně překročena už teď, nemůžu tedy konat jinak, než hlasovat pro vyslovení nedůvěry této vládě. A obávám se, co můžeme čekat v budoucnu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další, kdo je přihlášený do rozpravy, je paní poslankyně Lucie Sedmihradská. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lucie Sedmihradská: Vážený pane ministře, vážení kolegové, vážené kolegyně, na úvod si dovolím krátce citovat z vládního programového prohlášení: „Zdravé veřejné finance jsou základem silného, stabilního a suverénního státu. Naší prioritou je odpovědné hospodaření s penězi daňových poplatníků, návrat k vyrovnaným rozpočtům a důraz na efektivitu a transparentnost každé koruny vynaložené ze státní pokladny. Naší ambicí je vrátit České republice rozpočtovou stabilitu a důvěru, důvěru v to, že stát hospodaří spravedlivě, předvídatelně a ku prospěchu všech.“ Toto bych kdykoliv, kdekoliv podepsala. Proto absolutně nechápu současnou diskusi mezi Národní rozpočtovou radou, respektive jejími představiteli, a Ministerstvem financí o tom, zda státní rozpočet, který minulý týden schválila vláda, je či není v souladu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.

Číselná fiskální pravidla, v Česku jsou upravena zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, jsou osvědčeným nástrojem, který významně přispívá k udržitelnosti veřejných financí. Toto je opakovaně potvrzováno zahraniční praxí, zahraničními výzkumy za posledních čtyřicet, možná i padesát let. To znamená, máme tu závazek vlády, máme tu osvědčený nástroj, jak závazek postupně naplnit. A taky tu máme neuvěřitelně krkolomné vysvětlení ministryně financí, proč se zákonem řídit nemusí. Vzhledem k tomu, že to tu paní ministryně po obědě poměrně detailně komentovala, tak si dovolím jen velmi rychlou stručnou citaci z tiskové zprávy Ministerstva financí, abyste se dostali do kontextu. Cituji: „Ministerstvo financí jako hlavní gestor zákona o rozpočtových pravidlech se ohrazuje proti tvrzení Národní rozpočtové rady, že zrevidovaný rozpočet na rok 2026 není v souladu se zákonem z důvodu překročení výdajových rámců. Rozpočtová pravidla vážou povinnost Ministerstva financí stanovit celkové výdaje státního rozpočtu podle výdajového rámce výhradně na sestavení návrhu rozpočtu předkládaného vládě do 31. srpna. Tento režim se na přepracovaný návrh nevztahuje.“ Zde končí má citace.

Pro úplnost jenom připomenu, že zákon o rozpočtových pravidlech jasně definuje, že celkové výdaje státního rozpočtu jsou odvozeny od vládou schválené strategie veřejných rozpočtů, ta stanoví částku výdajového rámce. Tato částka se následně upraví a rozdělí mezi výdaje státního rozpočtu a státních fondů a tato částka se uvede do návrhu zákona o státním rozpočtu jako celkové výdaje tohoto rozpočtu.

Já tady rozhodně nemám v úmyslu provádět rozbor platných zákonů o rozpočtových pravidlech a rozpočtové odpovědnosti. Současně tu nechci řešit, zda návrh státního rozpočtu, který minulý týden schválila vláda, je návrh rozpočtu nebo revize rozpočtu. Současně nedává podle mě úplně smysl řešit, zda uvedené návrhy explicitně řeší, co platí pro návrh rozpočtu schválený vládou 30. září, ale už ne pro návrh schválený 26. ledna.

My se tady dnes bavíme o důvěře. O důvěře, že vláda činí kroky vedoucí k plnění svého programového prohlášení, a ne že hledá, jak se omlouvat, vymlouvat a šponovat platná pravidla, kam až to půjde. Pokud dnes přistoupíme na to, že zákonná pravidla jsou jen překážkou a kontrolní mechanismy nepříjemností, zítra budeme žít ve státě, kde zákony a pravidla platí jen tehdy, když se to hodí. A proto říkám naprosto jasně, vláda, která zpochybňuje a nedodržuje zákon, relativizuje pravidla a útočí na nezávislé kontrolní instituce, moji důvěru nemá. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Hayato Okamura. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Hayato Okamura: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, chci připomenout, že žijeme ve stále se komplikující mezinárodní situaci, která je tak komplikovaná, jak jsme to za celý svůj život nikdo z nás nezažili. Dá se říci obrazně, že svět je nějakým způsobem trhán na kusy. Padá dosavadní mezinárodní řád, vrací se ten takzvaný koncert velmocí a Spojené státy, Čína a Rusko si celý náš svět dělí na své sféry vlivu. Pro nás jako zemi, která má pouhých 10 milionů obyvatel, je v této situaci životně nutné udržet přátelství, partnerství a aliance s podobnými demokratickými zeměmi, jistě především s těmi geografickými nejbližšími u nás v Evropě. Zdá se mi, že v příštích letech bude znovu vysoce aktuální přátelství a spolupráce s demokratickým Německem, je (to) v našem nejvyšším zájmu.

A v této situaci, kdy ani ohledně NATO a naší transatlantické vazby, ani Evropské unie už nemáme tu jistotu, kterou jsme pokládali donedávna za zcela samozřejmou, tak je důležité, aby naše zahraniční politika se dělala s nejvyšší odpovědností, s nejvyšší svědomitostí, s takovou kvalitou, jak jsme toho jenom schopni.

Odpovědnost za naši zahraniční politiku samozřejmě nesou pan prezident, pan premiér, ministr zahraničních věcí, ale spoluodpovědnost máme i my parlamentáři. Myslím, že v tomto nadhledu a v tomto historickém pohledu je třeba se v tuto chvíli přenést přes nějaké dílčí takové animozity, věci, které jsou příliš malé ve srovnání s tím, v čem žijeme, ve srovnání s tím dějinným pohybem, jehož jsme součástí.

Tak bych si moc přál, aby se pan ministr zahraničních věcí Macinka, kterého si jinak vážím a stále mu fandím a doufám, že agendu nakonec zvládne se ctí, aby se třeba dokázal jenom krátce a prostým způsobem panu prezidentovi omluvit, aby si navzájem naši nejvyšší ústavní činitelé znovu podali ruku ke spolupráci právě v těch strategických věcech, které se týkají bezpečnosti nás a budoucích generací, doby našich vnoučat, dalších a dalších generací, které tady mají žít v budoucnu.

Chci říct, že mám naději, že se podaří zvládnout společně nakonec mírným způsobem i tu agendu velvyslanců. K tomu, aby se vybudovala kvalitní zahraniční služba, tak je zapotřebí dlouhá doba. Vybudovat tým kvalitních diplomatů, to se nepodaří za rok, to je spíš práce na mnoho desetiletí. A je třeba respektovat službu těchto našich odborníků, diplomatů, kteří obětují velkou část svého života de facto službě naší mezinárodní bezpečnosti, mezinárodní bezpečnosti nás obyvatel této české země.

Chci připomenout taky lidskoprávní agendu. Ta není zbytečná. Právě v ní, když my, kteří máme to velké štěstí, ten velký dar, že žijeme ve svobodě, v demokracii a také v dostatečném blahobytu, právě my, kteří máme šanci pomoci podpořit ty – a je jich mnoho v současném světě, kteří to štěstí nemají, když jim podáme aspoň nějakým částečným způsobem pomocnou ruku, tak ukazujeme zásadním způsobem svoji lidskost. Tam se projevuje základ naší západní civilizace inspirované křesťanstvím a judaismem.

V pondělí jsem zahajoval ve sněmovně výstavu, kterou jako poslanec zaštiťuju, a je to výstava umělecká, ale připomínající perzekuci obyvatel Běloruska pod Lukašenkovým autoritativním režimem, který trvá už o něco více než 30 let, s myšlenkou na těch více než tisíc současných běloruských politických vězňů. Když na tyto lidi nezapomínáme, tak se ukazujeme ve své lidskosti.

Tak moc přeju panu ministrovi zahraničních věcí a celé naší vládě, aby si toto uchovali jako něco, co nestojí příliš mnoho peněz, ale co nesmírně zlidšťuje naši zahraniční politiku a obecně naši politickou kulturu.

Takže děkuji za pozornost. Přeji vládě, aby dokázala i mnoho dobrého, aby se dokázala zamyslet nad konstruktivní kritikou, která tady mnoho hodin zaznívá, a ať je to nakonec k dobru a spolupráci v celé naší zemi. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec František Talíř. Máte slovo.

 

Poslanec František Talíř: Vážené kolegyně, vážení kolegové, když jsem tady naposledy stál a říkal, že se stydím za některé kroky vaší vlády, tak jsem ještě netušil, jakým způsobem začne zneužívat otázku trpících Ukrajinců a začne si je brát za rukojmí. Cítím, že je správné vám to tady říct do očí.

To, co někteří z vás dělají kolem blokování dodání letounů L-159 na Ukrajinu, je neskutečně sobecké. Dobře víte, že je můžeme postrádat, že je můžeme na Ukrajinu darovat nebo prodat.

Když jsem byl naposledy v Chersonu, tak ta situace tam byla taková, že pro množství dronových útoků tam úplně zrušili sirény, protože by zněly neustále. V takové situaci se tam nacházejí. Do slova a do písmene potřebují cokoliv, co jim pomůže útočící drony detekovat nebo sestřelovat. A je to na nás. Buď jim to poskytneme, anebo ne. A když ne, budou zbytečně umírat další lidé a další děti.

Tváří v tvář téhle situaci pan Macinka doslova píše: Jediný důvod, proč ta letadla nedostanou, je, že o tom Petr Pavel neuváženě mluvil do médií...

Nechápu, že vám není hanba tímto způsobem kšeftovat se životy nevinných lidí. Vám, kteří takto jednáte, vám, kteří k tomu kolektivně mlčíte. A tak se ptám, kam až chcete tou svojí arogancí vlastně zajít? A vy, kteří strkáte hlavu do písku a tváříte se jakoby nic, kam až chcete ustupovat?

Pak je tady ještě jeden aspekt. To rozhodnutí nedodat letadla L-159 na Ukrajinu je samozřejmě i mimořádně hloupé. Místo toho, abychom pomohli, poskytli tento produkt na Ukrajinu a otevřeli tím pro Aero Vodochody a jejich subdodavatele další zakázky, kvůli egu některých z vás to vyklidíme a logicky tento prostor zaberou jiné státy. Pokládám otevřenou otázku – to je ta vaše geniální ekonomická diplomacie?

Naštěstí, dámy a pánové, tady máme občanskou společnost, ve které každý dělá, co dokáže. Lidé za několik dnů vysbírali přes 170 milionů na generátory. Mají můj obrovský respekt, stejně jako Post Bellum, dárek pro Putina, Team 4 Ukraine, Cesta naděje života nebo spolek Neohnutí, který vozí na Ukrajinu auta. Tito lidé nám ukazují, co znamená mít páteř, pane Turku. (K poslanci Turkovi, který právě prochází kolem řečnického pultu. Ten odpovídá mimo mikrofon: Prostřednictvím.)

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Jenom prosím, je tady docela klid. Jenom vy, co používáte mobilní telefony a máte tam nějaké hudby a podobně, jestli byste byli hodní a spíš použili sluchátka, protože ono se to nezdá, ale opravdu se to v tom sále rozléhá. Pan poslanec Bohuslav Niemiec.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Vážené kolegyně, vážení kolegové, nestojím tady dnes před vámi s lehkým srdcem. Netěší mě, že jednáme o vyslovení nedůvěry vládě jen pár dní poté, co vláda důvěru získala. Věřte mi, že já ani mí kolegové tady nejsme proto, abychom vyvolávali krizi, blokovali práci Poslanecké sněmovny nebo se snažili nahnat si politické body. Naopak chceme pracovat na zákonech pro naši zemi, pro naše občany.

Jenže jsou chvíle, které nelze přejít mlčením. A to, co se odehrálo, překročilo veškeré meze. Česká republika zažila něco, co nemá v jejích moderních dějinách obdoby. Člen vlády, ministr zahraničí, si dovolil prostřednictvím textových zpráv vyhrožovat prezidentovi republiky. Nešlo o žádné politické vyjednávání, jak se následně snažil ministr veřejnosti namluvit.

Dovolte, abych připomněl onu slavnou SMS zprávu: „Pan prezident může získat klid, když já budu mít Turka na Ministerstvu životního prostředí. Pokud ale ne, spálím mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace. Podporu premiéra v této věci mám, o postoji SPD ani nemluvě. Chápu, že se pan prezident nenechá vydírat, ale politika je o kompromisech, chce-li mít na něco vliv. Buďto bude možné vše, nebo nebude možné nic.“ Konec citace.

To je naprosto jasné vydírání. A pan ministr to dokonce sám přiznává ve své textové zprávě.

Lidé od politiků očekávají především slušnost, odpovědnost, důvěryhodnost. A právě tyto základní hodnoty byly hrubě pošlapány. Panu ministrovi asi přišlo jako dobrý nápad po nocích posílat, vyťukávat SMS zprávy. A očekával bych, že druhý den ráno přijde reflexe, zamyšlení, omluva, podání si ruky. Ale ne.

A dneska jsme byli svědky, že ta reflexe opravdu nepřijde ani dnes, ani později. Od pana ministra přišla další vlna arogantních výroků. Následně jsme se dokonce dozvěděli, že nebude s prezidentem republiky mluvit.

Dámy a pánové, ministr zahraničí, který oznamuje, že nebude komunikovat s hlavou státu, nemá ve své funkci co dělat. Zahraniční politika této země není osobní blok. Je to vážná agenda, která stojí na spolupráci vlády a prezidenta.

Jde o pověst naší země, o zodpovědnost a bezpečnost. Stejně alarmující je i postoj pana ministra k médiím. Připomněl bych nevpuštění novinářky Deníku N na tiskovou konferenci ministra zahraničí. Není to drobný přešlap, je to varovný signál, že někdo nerozlišuje mezi státní institucí a vlastním egem. Představitel státu si nevybírá, kdo se ho smí doptat. Svobodna média nejsou obtěžující hmyz, ale základ demokracie. Odpovědnost za to nenese jen ministr, odpovědnost nesou i další členové vlády, kteří se od toho jednání nedokázali jasně distancovat, a tím dali najevo, že takové jednání je vlastně pro ně přijatelné.

A právě proto tu dnes jsme, pokud nemáme akceptovat, že součástí politiky se stanou výhrůžky a vydírání prezidenta republiky, pokud se od takovéhoto jednání nedokáže vláda jasně distancovat a vyvodit důsledky, nezbývá, než vyslovit této vládě nedůvěru. Každý z nás by si měl položit jednoduchou otázku. Opravdu chceme, aby toto byl nový standard české politiky?

Dámy a pánové, důvěra se nedá vynutit, důvěra se musí získat chováním, odpovědností, respektem k pravidlům a tato vláda ji svým jednáním ztratila, a proto budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Jiří Pospíšil. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně, pane předsedající. Dámy a pánové, po těch hodinách slov už není v zásadě co dodat. Já jsem doufal, že když jsme se tady sešli kvůli panu ministru Macinkovi, kvůli jeho v uvozovkách nechvalně legendárním esemeskám panu prezidentovi, a když pan Macinka zde vystoupil, takže třeba přijde ta omluva, situace se trošku uklidní a půjdeme dál, ale místo omluvy pan Macinka přilil legendární benzin do ohně a ten problém ještě narostl.

Já chci zde ve svém vystoupení říci, proč si nedovedu představit, že by pan Macinka po tom všem a nejen po těch esemeskách dál mohl vykonávat pozici ministra zahraničních věcí, a to jeho poslední vystoupení asi před hodinou mě v tom dále ujistilo. Já rozumím tomu, že občas člověk může něco v afektu, v nervozitě, napsat, zvláště když je poprvé v tak vysoké funkci jako je člen vlády. Také jsem to zažíval, když jsem byl ve třiceti letech ministrem spravedlnosti, že občas člověk je nervózní, ale právě proto jsem třeba čekal, že následující dny přinesou, a už to tu říkali i kolegové, od pana Macinky omluvu, pan Macinka přijde s tím, že opravdu termíny a formulace, které používal, jsou naprosto nevhodné, nebo alespoň že veřejnosti vysvětlí, co znamená pálení mostů, extrémní forma kohabitace a tak dále. To jsou opravdu termíny, které jsou obsaženy v dané esemesce.

Nic takového se nestalo. A naopak ta verbální válka, použiju tento termín pana ministra zahraničních věcí, vůči panu prezidentovi pokračuje. Já si nedovedu představit, jak v této situaci chce pan Macinka funkci ministra zahraničních věcí vykonávat, protože právě působnost ministra zahraničních věcí je působnost, kde se setkává pravomoc a působnost vlády s pravomocí a působností prezidenta republiky, prezidenta České republiky. Když se podíváte do Ústavy, a já tu nechci dělat velký rozbor, pochopil jsem, že hlavním expertem na výklad Ústavy je pan Macinka, ale já si také dovolím říct tomu svůj výklad, tak článek o pravomocech prezidenta, článek 63, kontrasignované pravomoci, jasně jmenuje pravomoci, kde zkrátka působení prezidenta a vlády v oblasti zahraniční politiky se střetává, setkává, a kdy zkrátka obě složky moci výkonné, prezident a vláda, musí najít určitý kompromis a určitou dohodu. Vždycky to tady tak bylo i v minulosti, a to i v době, kdy byly těžké váhy jak na pozici ministra zahraničních věcí, tak na pozici prezidenta a kdy to byli často lidé se zcela odlišnými politickými stanovisky. Chci pro pamětníky připomenout rok 2013, kdy tehdy také probíhala určitá krize kolem výběru velvyslanců. Tehdy byl ministrem zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, prezidentem Miloš Zeman, ta debata se vedla kolem některých postů. Asi nejvíce atraktivní byl výběr paní Livie Klausové, a tito dva výrazní hráči s výrazně odlišnou politickou filozofií se zkrátka nakonec dohodli. Bylo několik schůzek, několikrát se na Hradě věc řešila bez nějakých emocionálních výlevů navenek a nakonec padla dohoda.

To je způsob, jak řešit situaci, která je ku prospěchu České republiky a ne mít tady mediální divadlo, mediální tyátr, který nakonec poškozuje hlavně naši zemi.

Zkrátka a dobře, pokud prezident republiky zastupuje stát navenek podle čl. 63 odstavec A Ústavy, pokud podle článku d) přijímá vedoucí zastupitelských misí a pokud podle článku nebo odstavce e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, rozuměj velvyslance, tak nemůže v žádném případě říct ministr zahraničních věcí, který je placen z daní občanů České republiky, že bude ignorovat Pražský hrad. To takhle nemůže říct, může mít jakýkoliv pohled na prezidenta, ale on je povinen se s prezidentem nakonec domluvit a jednat s ním. A už jsem řekl, bylo to v minulosti, viz Schwarzenberg – Zeman.

Takže já vůbec nechápu tuto poznámku, kterou pan ministr i po několika dnech zopakoval v České televizi v pořadu Václava Moravce, kde konstatoval, pokud jsem to správně zavnímal a možná budu dokonce i citovat, že nejen jako já osobně, cituji pana Macinku, ale i jako Ministerstvo zahraničí, rozuměj tedy úřad, budeme teďka ignorovat, myšleno tím prezidenta republiky.

No, jak chce tahle vláda, dámy a pánové, tedy vykonávat zahraniční politiku, personálně, na jednotlivých summitech a tak dále? Já si to vůbec nedovedu představit v situaci, říkal to tady pan kolega poslanec Okamura, kdy narůstá mezinárodní napětí, mění se mezinárodní situace, bohužel v neprospěch demokratického světa, ve chvíli, kdy zde je nutné mít jednoznačnou zahraniční politiku, být aktivní, komunikovat se spojenci, tak náš pan ministr zahraničních věcí řekne, já zkrátka s prezidentem komunikovat nebudu. No, tohleto je důvod pro odchod, stejně jako ty esemesky, které – kdyby ještě se omluvil – a já jsem v tomhle směru mírumilovný na rozdíl od některých mých kolegů, tak bych řekl, dobře, udělal chybu, omluvil se, ať zůstane, ale jako já fakt nechápu, jak chceme mít ministra zahraničních věcí, který nebude komunikovat s prezidentem.

Vzpomínám na svá mladá léta, kdy jsem byl ministrem spravedlnosti a řešil jsem podobná témata ve svém rezortu, protože v rezortu ministra spravedlnosti, když je teď pan kolega ministr Tejc, tak ho zdravím na dálku, tak opět je to sdílená působnost, výběr soudců, stejně jako výběr velvyslanců, zkrátka a dobře na výběru soudců se vláda, potažmo Ministerstvo spravedlnosti, musí domluvit s prezidentem, protože ten diplom nakonec dává tomu soudci prezident, a když to prezident odmítne nebo ministr spravedlnosti by odmítl komunikovat s prezidentem, no, tak by vůbec nedošlo k výběru dalších soudců. Zažil jsem dobu, kdy názor ministerstva a vlády byl trošku odlišný na výběr soudců. Tehdy byl prezidentem pan profesor Václav Klaus a ten chtěl, já té logice jsem rozuměl, aby soudci, kteří nastupují do úřadu, byli starší než 30 let, což byla zákonná podmínka. My jsme však potřebovali rychle obsadit severní Čechy, kde byl nedostatek soudců, a tehdy po několika jednáních, slušných jednáních a debatách, jsme přesvědčili pana prezidenta, že nám najmenoval mladé soudce do severních Čech. No, asi kdybych vystupoval jako pan Macinka a posílal někomu esemesky z okruhu Václava Klause, no tak dodneška severočeská justice nemá soudce. A kdo by byl poškozený a kdo by byl bit?

Česká republika, čeští občané, česká země. A to je ten problém, kdy fanfarónství ministra zahraničních věcí bezprecedentně poškozuje tuto zemi. A z mého pohledu jeho následné výroky a neochota komunikovat s prezidentem snad ještě horší než ty drzé esemesky. Minimálně jsou stejně nebezpečné. V době války na Ukrajině nebudeme mít koordinovanou zahraniční politiku. Oceňuji to, že dneska premiér Babiš byl na Pražském hradě a deklaroval s panem prezidentem vůli koordinovat politiku v oblasti zahraničních věcí, bavit se a diskutovat. No, ale to přece už samo ukazuje, jak pan Macinka dělá špatnou politiku. Takže my budeme koordinovat zahraniční politiku bez ministra zahraničních věcí?

Vlastní arogancí se pan Macinka vyautoval z jednání klíčových ústavních činitelů nad tím, jaká bude zahraniční politika. Ale pak se teda, dámy a pánové, ptám, proč ho máme platit? Proč máme mít ministra, který nebude u klíčových schůzek kolem zahraniční politiky? Proč máme mít ministra, kterého tak shovívavě pan premiér nechává být? A to je ten důvod, proč tady dneska stojíme. Já zkrátka nechci vládu, ve které je zbytečný ministr, který se chová arogantně, velkohubě, s kterým není možné komunikovat na úrovni klíčových ústavních činitelů, a tak tedy ho jako ukřičené děcko pan premiér trošku odstaví a říká, já budu za vládu komunikovat zahraniční věci sám.

A už toto je důvod, proč já podpořím vyslovení nedůvěry této vládě. Jenom kvůli tomu, že pan Macinka, a jsou to jeho opakované kroky, ne jedno selhání nervů, ne jedno selhání nervů, nemůže být ministrem zahraničních věcí v době, kdy zuří na Ukrajině válka. A pomíjím jiné morální aspekty, které tu zmiňovali kolegové, jako je přístup k Ukrajině, letouny na Ukrajinu a tak dále.

Dámy a pánové, já jsem doufal, že dneska opravdu ta situace bude jiná a dozvíme se tady, že situace se uklidňuje. Není tomu tak. Omluva není, nedá se nic dělat. Pan ministr v zásadě říká, že pana prezidenta ignoruje. Chci k tomu ještě doplnit, že i kdyby to neřekl v České televizi, tak ty kroky na ignoraci pana prezidenta už bohužel tato vláda dělá. Chci připomenout zasedání vlády 26. ledna, kdy vláda bez toho, že by o tom komunikovala s prezidentem České republiky, zrušila usnesení o výběru 12 velvyslanců na naše mise. Usnesení, rozuměj usnesení Fialovy vlády, které již podepsal prezident republiky a tím dokončil výběrové a nominační kolečko vybrání nových velvyslanců.

Chci konstatovat jako člověk, který pár let seděl ve vládě, že výběr velvyslanců je mimořádně citlivá záležitost, která je konzultována se zemí, kam ten dotyčný má odjet. Je to velmi citlivá věc, která podléhá v zásadě formě utajení a pro Českou republiku a naši zahraniční pozici vůbec nevyznívá dobře, pokud 12 vybraných a podepsaných velvyslanců, rozuměj, podepsaných prezidentem republiky, je najednou zrušeno. A za mě úplná tragédie, že to neví prezident! Proč to nebylo prezidentovi oznámeno? Pane prezidente, my si myslíme, že ty nominace nejsou vhodné, pojďte s námi to řešit jinak. To čekáme, že tedy prezident nová jména podepíše? No kdyby se choval jako pan Macinka, tak by žádná jména nepodepsal. A kdo by byl poškozený? Opět Česká republika. Takže tady vidíte, že všechny kroky pana ministra zahraničí poškozují zájmy České republiky. V době války na Ukrajině my nebudeme mít vybráno 12 velvyslanců.

Ono to nějak asi dopadne, asi to přežijeme. Velvyslanci tam buď zůstanou, nebo tam bude chargé d´affaires, ale tohle všechno znejisťuje naši pozici v zahraničí. Znejisťuje to naši pozici u našich spojenců a zkrátka není to dobré. A stačilo by jediné, se s panem prezidentem na tom domluvit.

Já fakt tohle nechápu. Jako dítě na pískovišti. Já jsem, pane ministře Macinko, vzdálený někde, zažil v politice leccos, některé ministry, jako pana Bártu Víta a tak dále, bylo to výživné, ale takový příběh jako dneska nebo co vidím tady jako pamětník, jsem teda ještě nezažil. Mrzí mě na tom, že bohužel...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, pane poslanče, prosím o klid v sále. Opravdu se dostáváme do vyšší hlukové hladiny. A ani já, který mám u sebe reproduktor, přestávám slyšet. Děkuji.

 

Poslanec Jiří Pospíšil: Tak teď děkuju pěkně. Ono by to bylo veselé a byla by to hra, kdyby právě, jak už jsem naznačil, nešlo o zájmy našeho státu, které jsou tímto poškozeny. Takže moc prosím, prosím vládu, aby se ta otázka odloženého zrušeného usnesení Fialovy vlády a výběru velvyslanců co nejdříve nějak vyřešila, protože to je věc, která na naši zemi v zahraničí nevrhá dobré světlo.

Témata letadel tu byla zmiňována a tak dále. Já chci ještě na závěr jednu věc říci, proč si myslím, že pan Macinka by neměl být ministrem zahraničí, a to je to, na co poukázal, myslím, Seznam ve svém článku, kdy pan ministr měl údajně odložit, tady píší v tichosti torpédovat, píše Seznam dokonce, omezení cest ruských diplomatů do Česka. Já jsem doufal, že to dneska tady probereme. Ministr tu chvilku byl, byla to otázka na něj seriózní, věcná. Proč to teda je nebo jestli to tak není nebo co s tím bude? Protože TOP 09 tohle mimořádně zajímá. My před ruským vlivem v této zemi permanentně mimořádně varujeme, je to pro TOP 09 velmi silné téma a pro mě je nepřijatelné a říkám to tady otevřeně, pokud se někde v tichosti pan ministr, je-li to pravda, protože to říkají pouze noviny, takže jsem prosil o vysvětlení – není tady, tak holt to zůstane v éteru – je-li to pravda, že by mělo dojít ke zrušení připravovaného projektu Fialovy vlády, že noví ruští diplomaté, anebo ti, co jsou akreditováni v jiné zemi Evropské unie než v České republice, pokud by měli vstupovat na území České republiky a zde působit, tak by měli projít prověrkou.

Velmi bych se přimlouval za to, aby se tato věc dostala na stůl, aby se jasně řeklo, jak to tedy bude. My trváme na tom, aby ten režim připravovaný Fialovou vládou byl nakonec schválen a pokud tento režim bude v tichosti potopen, bude to pro bezpečnost České republiky velký problém. Tohle není politika, tohle jsou bezpečnostní zájmy České republiky konzultované s tajnými službami. Ten materiál byl připravován Národní centrálou proti organizovanému zločinu a je zřejmé, že země, která je v ruském zájmovém vlivu, Rusové se tím netají celou dobu, (nesrozumitelné) ve vyjádření Lavrova a ostatních ruských politiků, zažili jsme tady Vrbětice a další kauzy, tak my si nemůžeme dovolit nemít dostatečně jasný obranný systém proti působení takzvaných ruských diplomatů.

To nestačí je pouze vyhnat. A tady já chválím, že to tehdy Babišova vláda udělala, ale to nestačí. Při Schengenu. My musíme mít ochranný systém, aby ti lidé k nám nepronikali a neprováděli tady špionážní a jinou podvratnou činnost. Fialova vláda to připravila, budiž jí ke cti a podle Seznamu, nevím, zda to je pravda, macinka v tichosti torpédoval tento návrh, cituji z názvu článku.

Takže moc prosím, pojďme se o tom bavit! Tohle je opět stejně závažné, pokud by to mělo nastat, jako jsou tady esemesky poradci pana prezidenta nebo jako vyhlašování války nebo výroky, že politika je tvrdá disciplína a jiné a jiné věci.

Jinými slovy, dámy a pánové, já jsem se snažil naznačit, že pan Macinka asi možná z lidských důvodů nebo nevím jakých, možná ještě nedozrál do té pozice – ono být ministrem najednou není tak jednoduché. Určitá zkušenost z politiky, třeba z nižších pater politiky, je pro takovou funkci většinou žádoucí. Sám jsem to zažil, když jsem se stal najednou ve třiceti ministrem. Je to těžká věc a pan ministr Macinka bohužel dokazuje zvláště v té lidské rovině, že do této pozice ještě nedozrál.

Říkám to úplně v klidu, bez emocí. Jsem o tom hluboce přesvědčen. V době, kdy je zde válka, v době, kdy Rusko posiluje svůj vliv ve střední Evropě, v době, kdy bohužel se rozpadá mezinárodní bezpečnostní systém – hovořil o tom krásně pan kolega Okamura – tak máme ministra, který tady vyhlašuje válku prezidentovi, který hovoří silnými výroky do médií, místo toho, aby situaci zklidňoval, aby hledal kompromis, aby se snažil domluvit s panem prezidentem na řešení, tak tady cituje z jeho minulosti a tak dále. Je to impozantní, je to skvělé. Ale v čem toto pomůže České republice?

No, dámy a pánové, v ničem. Uhádaný ministr zahraničních věcí, který se babrá v minulosti prezidenta, místo aby se s ním domluvil, tak ten není v zájmu České republiky. Takového ministra zahraničních věcí, dámy a pánové, tato země nepotřebuje. A to je důvod, když jste ho neodvolali, proč já, a říkám, bohužel, v tuto chvíli musím hlasovat pro nedůvěru vaší vládě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji panu poslanci Jiřímu Pospíšilovi. Vystřídali jsme se při řízení schůze. Já vám přeju pěkné odpoledne. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku. Milan Brázdil... Než, pardon, pane poslanče. Než začnete, mám tady jednu omluvu. Jiří Strýček bere zpět svou omluvu ze zdravotních důvodů. A já vám stopuji vaše 2 minuty.

 

Poslanec Milan Brázdil: Já děkuji za slovo. Já budu velmi rychlý, já jsem chtěl jenom na předřečníka reagovat. Víte, už minulé volební období to tady bylo... Jsme ve válce, je tu válka. Pane kolego, prostřednictvím předsedajícího, neříkejte to, nelžete. My tu neválčíme, tady je mír. Já vím, že možná jste to myslel jinak, ale opakoval jste to tolikrát, že jsme furt ve válce a válčíme. No, válčíme možná tady v parlamentu proti sobě, ale nechte lidi, ať jsou v klidu. Prosím vás.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za dodržení času na faktickou. Protože žádná není, tak v této chvíli je na řadě poslanec Jan Bauer. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Bauer: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, kolegové. V posledních letech se úroveň politiky dramaticky změnila. A podle mého názoru směrem k horšímu. Pozoruji nebezpečný evoluční proces, kterého si většina lidí možná ani nevšimne, protože ono se to totiž děje plíživě. Včerejší extrém se stává dnešní normou. A v reálném politickém životě to dnes funguje tak, že přes co dřív nejel vlak, tam dnes jezdí pravidelně všechny spoje. Co bylo dřív přes čáru nebo za hranou, je dnes běžná forma argumentace. Pokora, respekt k soupeři a nadhled se úplně vytratily. Místo nich nastoupilo brnkání na ty nejtemnější lidské vlastnosti v rámci politického marketingu. Slovo dohoda nahradilo neurčité – uvidíme. Naše ústava ani jednací řád nejsou stavěny na to, že se z ojedinělé mimořádnosti stane běžný standard. A my na to určitě musíme upozorňovat.

Už v minulém volebním období a i s nástupem této vlády jsme však klesli na úroveň, na kterou si odmítám zvykat. Nepřijatelné metody ministra Petra Macinky a slova adresovaná prezidentu republiky jsou už prostě moc. Je to nepřípustné a nesmí se to opakovat. Žijeme ve světě, kde všechno, co uděláme, bude někde zaznamenáno. Digitální stopa vás vždycky dožene. Věty, které pan ministr Petr Macinka adresoval zprostředkovaně hlavě státu, vyvolaly bouři. A někdo se tomu diví? Já se tomu určitě nedivím. Ono totiž vždy záleží na obsahu zprávy a na adresátovi. A i milá zpráva se srdíčkem může způsobit nevratné škody, když přijde v nesprávný čas nesprávnému člověku, natož když zpráva, o kterou se jedná, směřuje přímo na hlavu českého státu.

Nešťastná jízda kolegy Filipa Turka od nominace až po současné excesy, podle mého názoru už nemá dobré řešení a v politickém slangu se tomu říká, to auto jede s prostřelenou nádrží a dříve nebo později vybouchne nebo mu dojde palivo. Čím déle ho ale necháte jet, tím více škody napáchá.

Milé dámy a pánové. Také logicky slyším hlasy, že vyvolat hlasování o nedůvěře je ztráta času, že nemáme hlasy a že vláda potřebuje klid na práci. Já se ptám, kdy v historii byly ty hlasy dopředu jasné? A to už jsem tedy nějaký pamětník tady. Nebyly jasné vůbec nikdy, dokonce ani v roce 2009, což si pamatuji, uprostřed českého předsednictví v rámci Rady Evropské unie to tehdy nebylo jisté.

Hlasování o nedůvěře má však v případě takovéto mimořádnosti svůj hluboký historický a symbolický význam. Symboly hrají v našem životě a v naší civilizaci velkou roli. Jsme tu dnes proto, abychom řekli: extrémní názory a vyděračské metody se nesmí stát běžným standardem. A pokud to dnes nevyjde, pak si vypůjčím legendární hlášku od Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. V tom blázinci tehdy Jack Nicholson prohlásil: Aspoň jsem to zkusil.

Tak pojďme, dámy a pánové, pojďme to zkusit. Tato vláda nemá moji důvěru. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. Dále v pořadí je paní poslankyně Jana Filipovičová. Připraví se Libor Turek. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Filipovičová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Opoziční koalice iniciovala tuto mimořádnou schůzi proto, že došlo k vážnému narušení základních pravidel politické kultury a fungování ústavních institucí. Impulsem byly SMS zprávy, které ministr zahraničí adresoval prezidentovi republiky a jeho následné veřejné prohlášení, že hlavu státu bude ignorovat. Takové jednání nelze považovat za standardní politickou komunikaci, natož za vyjednávání. Prezident republiky je ústavní institucí, byl zvolen v přímé volbě a reprezentuje Českou republiku navenek. Pokud si člen vlády dovolí s prezidentem komunikovat výhrůžným způsobem a veřejně deklarovat, že s ním odmítá spolupracovat, pak tím zpochybňuje samotné principy fungování našeho Ústavního systému.

Když už mluvíme o respektu k pravidlům, nelze se vyhnout ani otázce státního rozpočtu. Vystupuji zde také jako členka rozpočtového výboru, a proto považuji za nutné tuto oblast zmínit. Ministryně financí opakovaně hovořila o tom, že návrh rozpočtu byl přepracovaný. Zároveň však z vládních vyjádření zaznělo, že s ohledem na tuto skutečnost nemá být rozpočet posuzován optikou zákona o rozpočtové odpovědnosti. Dámy a pánové. Zákon o rozpočtové odpovědnosti neobsahuje žádnou výjimku pro přepracované rozpočty. Je to platný právní předpis, který má chránit stabilitu veřejných financí a důvěru občanů ve stát. Jakékoliv zpochybňování jeho platnosti je nebezpečné a vytváří precedent, který může mít dlouhodobé důsledky.

Třetí oblast, kterou považuji za nutné otevřít, souvisí s Ministerstvem životního prostředí. A zde mluvím nejen jako poslankyně, ale také jako zástupkyně obce, kterou v roce 2021 zasáhla katastrofa v podobě ničivého tornáda. Událost, která jasně ukázala, že dopady klimatických změn nejsou jen teoretickou debatou, ale realitou, která má přímý vliv na životy lidí, obcí i celých regionů.

 

Právě proto očekávám, že Ministerstvo životního prostředí bude svou činnost stavět na ochraně klimatu, podpoře vědy a výzkumu a na prevenci podobných extrémních jevů. O to větší znepokojení ve mně vyvolávají informace o rušení sekce zabývající se změnou klimatu a zároveň výroky, které upřednostňují ochranu automobilového či chemického průmyslu. Nechci zpochybňovat význam průmyslu pro českou ekonomiku, ale jeho ochrana a rozvoj patří především do gesce Ministerstva průmyslu a obchodu, případně Ministerstva dopravy. Ministerstvo životního prostředí, jehož úkolem je chránit krajinu, zdraví obyvatel a budoucnost našich generací, se spolupodílí na klimaticko-energetických plánech, které prioritně ovlivňují fungování chemického a automobilového průmyslu. I z tohoto důvodu považuji za pochopitelné, že prezident republiky má pochybnosti při jmenování ministra, jehož postoje jdou proti samotné podstatě tohoto rezortu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, to, co dnes projednáváme, nejsou izolované výroky ani jednotlivá selhání. Spojuje je jeden společný jmenovatel – oslabování respektu k institucím, k zákonům a k odpovědnosti, kterou veřejné funkce přinášejí. Právě proto jsme vyvolali tuto mimořádnou schůzi. Ne proto, abychom vyostřovali politické střety, ale proto, abychom jasně pojmenovali problém. Demokracie nestojí jen na většině, ale také na pravidlech a respektu. A pokud jsou tato pravidla zpochybňována, je povinností opozice na to upozornit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně. Další na řadě je pan poslanec Libor Turek, připraví se Libor Hoppe. Pane poslanče, mikrofon je váš.

 

Poslanec Libor Turek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já bych rád uvedl několik důvodů, proč budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě České republiky. Tím prvním důvodem je podle mého názoru nepřijatelné vyjadřování ministra zahraničí vlády České republiky Petra Macinky, kdy spouštěčem a rozbuškou této mimořádné schůze je jeho SMS komunikace vůči prezidentovi České republiky Petrovi Pavlovi, která je – vyjádřeno dvěma slovy – něco nepřijatelného. A podle mě je úplně jedno, jestli jde o vydírání nebo nejde o vydírání, jestli komunikoval přímo nebo nepřímo přes prostředníka. Ministr v textu uvádí, že pro svůj postup má podporu předsedy vlády České republiky a předsedy SPD Tomia Okamury. I kdyby to pravda nebyla, za chování ministra vlády je odpovědná celá vláda a hlavně premiér. Vím, že už to tu dnes bylo zmíněno mockrát, ta SMS komunikace. Pro ilustraci jsem chtěl uvést několik příkladů, ale musím říct, že i mně je žinantní se zabývat cizími esemeskami, proto ty citace si dovolím přeskočit, každý je koneckonců znáte. Takové jednání ze strany ministra vlády je nepřijatelné a podle mého názoru ohrožuje důvěru občanů ve stát i postavení České republiky v zahraničí, o politické kultuře ani nemluvě. Toto bezprecedentní porušení vztahů, které může být ireverzibilní, může za určitých okolností přerůst v to, že například v zahraničí může tato situace evokovat určitý pocit trapnosti a směšnosti, což by bylo pro Českou republiku snad zdaleka to nejhorší.

Následná tisková konference, tak tomu tedy pan ministr nasadil takzvanou korunu. Jen bych chtěl říci, že určitá míra arogance nemusí být někdy na škodu, ale vždy za tím musí být nějaká odvedená práce pro Českou republiku, nějaká přidaná hodnota, nějaký přínos, jinak je to víceméně divné. Důkazem nepřijatelnosti jednání pana ministra byly pak demonstrace na podporu prezidenta republiky, kterých se zúčastnilo stovky (sto?) tisíc lidí.

Druhým důvodem je to, že vláda České republiky je podle mého názoru populistická. Tady zopakuji definici populismu, kterou si pamatuji já, a ta zní, že zjednodušení a polopravda, to jsou dva meče v rukou moderních populistů. A teď to budu dokladovat na konkrétních příkladech, které jsem si vybral.

V programovém prohlášení vlády je uvedeno: Významně navýšíme výdaje na vědu, výzkum a inovace, protože právě ony představují klíčový motor hospodářského růstu a konkurenceschopnosti země. Z hlediska motivace podnikatelů k výdajům na výzkum a vývoj, čili to je to, o co jde, o výdaje soukromého sektoru, je uvedeno: Zatraktivníme daňové odpočty na výzkum a vývoj. Minulá vláda měla ve svém programovém prohlášení: Navýšíme výdaje. Nová vláda má: Významně navýšíme výdaje. Nikde ale není, kde se na to významné navýšení vezmou peníze. A i kdyby se peníze našly, jde zejména o motivaci soukromého sektoru k vyšším výdajům na výzkum, vývoj a inovace. Z hlediska nepřímé podpory jsou uvedeny jen daňové odpočty, ale co jiné nepřímé nástroje, co podpora malých a středních podniků, protože na základě studií mají významný inovační potenciál, přestože si velké firmy mohou dovolit investovat v této oblasti více? Nic takového tam není. A z těchto důvodů považuji tvrzení o významném navýšení výdajů za zjednodušení a za floskuli.

Dále je uvedeno: Zavazujeme se, že naše vláda nepřijme euro a ani nepodnikne žádné kroky směrem k jeho zavedení. Tady předesílám, že já také nejsem příznivcem zavedení eura v současném období, ale Česká republika vstoupila do Evropské unie na základě referenda a stali jsme se tak dobrovolně součástí určitého integračního procesu, jehož součástí je společná měna. Prakticky jsme se tedy zavázali k tomu, že někdy v budoucnu se povede debata o přijetí nebo nepřijetí eura, ale až to bude pro Českou republiku výhodné, až výhody případného přechodu na společnou měnu převáží nad nevýhodami. To dnes není. A kdy se debata o případném přijetí nebo nepřijetí eura má dle mého názoru vést? Až se reálná ekonomická úroveň České republiky přiblíží k nejvyspělejším zemím eurozóny, až se přiblížíme nejvyspělejším zemím z hlediska například mzdové úrovně, ve struktuře hospodářství, v produktivitě práce, v dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí vzhledem ke stárnutí populace, až se dořeší zneužitelnost systému sociálních dávek, až se odstraní rigidita na trhu práce. Až doženeme nejvyspělejší země eurozóny, tak pak může mít společná měna případně smysl. To jsou takzvané kroky nebo předpoklady k zavedení eura, které paradoxně nesouvisí s jeho přijetím či nepřijetím, a jsou přínosem pro Českou republiku. A proto považuji tuto druhou část tvrzení v programovém prohlášení vlády pouze za proklamaci líbivou směrem k veřejnosti, protože je známo, že v současné době podpora zavedení eura ve společnosti není většinová.

Dalším příkladem a už posledním je volební program Motoristů sobě – a ti jsou součástí vlády. Motoristé slibují vyrovnaný státní rozpočet do čtyř let. Není to prý jen prázdný marketing. To jde podle mého názoru udělat jen postupným snižováním jeho schodku. Ale jak to nakonec v návrhu státního rozpočtu dopadlo? Snížíme schodek tím, že ho zvýšíme. Z toho důvodu považuji toto tvrzení jen za prázdnou proklamaci.

Třetím důvodem, proč budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě České republiky, je to, že návrh státního rozpočtu není – a to nejen podle mého názoru – v souladu se zákonem z důvodu porušení zákona o rozpočtové odpovědnosti. Tady budu citovat předsedu Národní rozpočtové rady jako autoritu, která dohlíží na hospodaření státu a hodnotí, zda vláda nezadlužuje ve veřejné finance nad únosnou míru: Rozpočet ani nepředstírá soulad se zákonem, kritizuje Hampl. Tímto návrhem státního rozpočtu došlo k porušení pravidel rozpočtové odpovědnosti, k porušení pravidla maximálního výdajového rámce, tedy toho, co smí vláda utratit. Za nás je to porušení výdajového rámce zhruba o 70 miliard korun, což je nová úroveň, kterou jsme nezažili, shrnul Hampl.

Ještě zmiňuji, že když toto porušení zákona mohli ministři a paní ministryně financí minulý týden na plénu objasnit, tak to neudělali. Dnes se ale paní ministryně pokusila situaci vysvětlit.

Za čtvrté, posledním důvodem je to, že si myslím, že vláda spíše rozděluje společnost, než aby spojovala. Mám pro to samozřejmě po ruce několik příkladů, ať je to nedarování letadel L-159 Albatros a další, ale to si s dovolením nechám napříště.

Vážené dámy a vážení pánové, z těchto důvodů budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě České republiky. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji za vaše vystoupení. Poprosím pana poslance Libora Hoppeho a připraví se Petr Bendl. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Libor Hoppe: Ano, děkuji. Dobrý podvečer, vážené poslankyně, vážení poslanci, pane předsedající a malé torzo vlády. Budu velice stručný, protože už samozřejmě se blíží večer, kdy byste byli rádi možná i doma. Vrátím se jenom v krátkosti k panu ministrovi Macinkovi. Pan ministr Macinka, ministr zahraničí, člověk na pozici vrcholné diplomacie České republiky, si nemůže dovolit v noci zaslat nějakou esemesku a vyhrožovat prezidentovi republiky. No, to je opravdu zlý sen. Může být důvodem nejmenování pana Turka, tak znovu říkáme, podejte kompetenční žalobu a rozhodne Ústavní soud. Nemůže také veřejně říkat, že bude ignorovat – a jeho ministerstvo – pana prezidenta. To si myslím, že prostě není vůbec možné.

Pane premiére, pane Babiši, prostřednictvím pana předsedajícího, odvolejte pana ministra zahraničí a uleví se vám. Jako člověk, který pracoval nebo je prostě byznysmanem celé roky, tak přece není možné... Kdyby se vám to stalo v normálním světě a manažer firmy vám tady tohleto provedl, tak si myslím, že byste ho odvolal okamžitě.

Chápu i to, že nechcete být vydán. Je to těžké, ale možná bude dobré, kdybyste se vydal a zkusil to, že spravedlnost bude spravedlivá. Potom další věc, která by vám určitě ulevila, by bylo to, kdybyste roztrhal a zrušil koaliční smlouvu, utvořil menšinovou vládu a zkusil vládnout s podporou.

Další věcí, kterou bych tady chtěl zmínit... (Zaznívá gong. Poslanci vládní koalice hromadně přicházejí do sálu. Silný hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Omlouvám se, pane poslanče. Jenom musím poprosit nově příchozí poslance do sálu, aby přicházeli v klidu a nechali pana poslance hovořit. Ten hluk je tady příliš velký. Poprosím vás.

Potom, pane poslanče, na členy vlády se můžete obracet napřímo bez mého prostřednictví, včetně pana premiéra.

 

Poslanec Libor Hoppe: Děkuji za informace.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Takže ještě jednou poprosím o klid v sále, abychom v důstojném prostředí mohli slyšet příspěvek pana poslance.

 

Poslanec Libor Hoppe: Dobře, poslední dvě věci. Je to samozřejmě návrh na zrušení poplatků České televize a rozhlasu. To považuji taky, že je to snaha o zestátnění veřejnoprávní televize. Návrh rozpočtu se schodkem 310 miliard (?) už nebudu ani komentovat. Samozřejmostí je to, že téhle vládě určitě důvěru nemůžu dát, takže budu hlasovat pro nedůvěru. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane poslanče. S přednostním právem místopředseda klubu hnutí ANO Robert Králíček.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, byť jsem věčným optimistou a vidím, že počet diskutujících se rapidně snižuje, tak i přesto a na základě dohody z grémia a všech poslaneckých klubů navrhuji, aby Poslanecká sněmovna jednala a meritorně i procedurálně hlasovala o všech návrzích dnes po 21. hodině.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za tento návrh. Já vás všechny odhlásím. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. Už jsem spustil ten gong při vystoupení pana poslance Hoppeho, protože jsme takhle byli domluveni, takže už nemusím přivolávat. Počet už se ustálil.

 

Nechám tedy hlasovat o tomto návrhu.

Kdo je prosím pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 3, přihlášeno 144 poslanců, pro 139, proti 1. Tento návrh byl přijat.

 

Dneska budeme tedy pokračovat po 21. hodině, jak bylo navrženo. Doufám, že pan poslanec Flek je v pořádku.

My pokračujeme v rozpravě. Na řadě je Petr Bendl. (Silný hluk v sále.) Vás všechny ostatní poprosím o klid. Poprosím pana poslance Bendla, aby chvilku počkal, protože ten hluk je tady příliš vysoký.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji, já jsem trpělivost sama.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: (Stále silný hluk v sále. Poslanci mezi sebou hlasitě diskutují.) Milé poslankyně, vážení poslanci, poprosím skutečně o klid. Teď jsme si jednou zahlasovali. Pokud vedete nějaké rozpravy a nesouvisí to s tímto tématem a nejste na řadě, tak poprosím mimo tento sál. Stejně tak poprosím i hloučky před řečnickým pultem. Pánové, já bych nerad jmenoval.

Vystoupí Petr Bendl. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Drahá vládo, milé kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych i já vyjádřil svůj názor k návrhu dnešního bodu jednání, a tím je vyslovení nedůvěry české vládě. Mám již poměrně letitou zkušenost s politiky. Zažil jsem komunikaci s prezidentem Václavem Havlem, zažil jsem komunikaci s Milošem Zemanem i Václavem Klausem, zažil jsem opozici i koalici, střety s názorovými odpůrci, a možná snad až na Davida Ratha a jeho často nehoráznou kriminalizaci svých politických odpůrců, jsem nic podobného, co zažíváme dnes, vlastně nezažil. Spory s Davidem Rathem byly ostudné a nakonec to dopadlo, jak to dopadlo, což asi všichni v sále víte. Myslím, že se ukazuje, že takovéto střety nikdy k ničemu dobrému nevedou.

Spor prezidenta s ministrem zahraničí a zároveň i ministrem životního prostředí je mezinárodní ostudou. Je sporem o charakter a, řeknu, pozici České republiky uvnitř Evropské unie, uvnitř struktur NATO. Je něčím, co tady ještě nebylo. Myslím si, že ač může mít někdo jiný názor, než má hlava státu, tak způsob komunikace, který tady předvádí pan ministr zahraničí a ministr životního prostředí v jedné osobě, je opravdu za hranou a neměl by být tímto způsobem prezident konfrontován. Je to hlava státu přímo volena a komunikace by měla odpovídat politické kultuře České republiky a demokracii, kterou tady zaplaťpánbůh ještě stále máme.

Čekal jsem, že ty spory nebo respektive komunikaci vlády a nastolování agendy povede především premiér, ale situace ukazuje, že ten, kdo dneska vlastně ovlivňuje fungování vlády nejvíc, je ministr životního prostředí a zahraničí v jedné osobě. To je něco, z čeho jsme... Aspoň tedy já rozhodně jsem překvapený, že tím, kdo řídí vládu a nastoluje témata, není premiér, ale je to jeho ministr.

Myslím si, že by si v tom premiér měl udělat pořádek a je otázka, jestli toho je schopný, nebo co mu vlastně brání v tom, aby si ten pořádek v tom udělal, protože si nemyslím, že je až tak neschopný. Spíš ty důvody budou někde jinde. To je jeden z důvodů, proč zcela rozhodně jsem připravený podpořit a hlasovat pro nedůvěru vládě.

Ale mám ještě tři další, se kterými bych vás rád seznámil, důvody, o kterých si myslím, že nás vedou ke změně charakteru země, kde je demokracie, svoboda podnikání, kde je možné se svobodně vyjadřovat k problematice, která nás trápí, a s těmi vás tedy seznámím. Jsou částečně v programovém prohlášení vlády a částečně z návrhu státního rozpočtu, který jste nám poslali jako vláda dnes.

Já jen podotýkám, že v zákoně o jednacím řádu Poslanecké sněmovny je, že bychom zákony měli dostávat 10 dní, minimálně 10 dní před jejím projednáváním. Máme jej projednávat ve středu. A dneska, jestli se nemýlím, je středa, což tedy porušujeme zákon o jednacím řádu, jenom abychom si toho byli vědomi, pokud jste si toho vědomi, jo. Není to jediné porušení zákona, které vláda stihla za těch 14 dní, co tady popisoval pan předseda Okamura, když tady říkal, co všechno jste stihli, no tak tohle je minimálně druhé porušení zákonů České republiky, a určitě se nad tím pozastavili, aspoň to pojmenovali.

Tím jedním z důležitých bodů, na který bych rád upozornil, je regulace marží, a váš plán omezovat marže v obchodě. Říkáte nám, abychom se nebáli, že jen zkontrolujete, že je budete omezovat, to přímo máte v programovém prohlášení vlády, abychom se nebáli, že to jenom zveřejníte z veřejně dostupných zdrojů a že dohlédnete na to, kdo kolik vlastně vydělává. Jenom ochráníme lidi nebo to od vás říkám často, ale nenechme se zmást, protože ve chvíli, kdy chce stát a kdy začne regulovat, kolik je ještě správné vydělávat, přestáváme žít v tržní ekonomice a začínáme žít v ekonomice povolenek, razítek a politické libovůle. Vysoké ceny prý nejsou problémem daní, regulací nebo byrokracie a zasahování státu do svobody podnikání, ale mohou za to prý marže. Vždycky je to někdo jiný a nikdy to není stát.

Ale poslouchejte dobře. Cena není zločin, cena je prostě informace, která říká, že je něco vzácné, drahé, nedostatkové, anebo je v té ceně také zahrnuta práce, kterou ta daná komodita prostě obsahuje. Když tu informaci umlčíte, problém nezmizí, jen schová. Když stát začne kontrolovat marže, firmy nezačnou kouzlem zlevňovat, začnou vyrábět méně nebo šetřit na kvalitě nebo odejdou jinam. A výsledek? Prázdnější regály, horší služby a méně konkurence. Říkáte, že to je spravedlivé, ale jaká spravedlnost trestá ty, kteří jsou efektivní, inovativní a pracovití? Jaká spravedlnost říká, vyděláváš moc, tak ti to vezmeme a pozor, tohle se netýká jen velkých firem. Jakmile stát jednou získá právo posuzovat přiměřený zisk, a nikdo už si nemůže být jistý, kde je ta hranice. Dnes potraviny, zítra doprava, pozítří služby a nakonec každý z nás, kdo se snaží podnikat a uživit rodinu.

Kontrola marží nezlevní život, jen odvede pozornost od skutečného viníka, od státu, který zdražuje podnikání na každém kroku a pak se tváří jako zachránce. My neříkáme, že nemají platit pravidla. My neříkáme, že pravidla nemají nahrazovat trh, že stát má trestat podvody a kartely, ne úspěch. Protože země, kde politik rozhoduje, kolik smíte vydělat, není země svobody, je to země strachu, stagnace a poslušnosti. A my říkáme jasně, ceny se netvoří v plánovací kanceláři, zisky se neřídí vyhláškou a svoboda se nekontroluje formulářem. Toto už tady bylo a doufejme a já doufám, že i Poslanecká sněmovna se nad tím zamyslí a nedovolí, abychom něco takového spustili, přestože si to vláda zjevně přeje.

Druhým důvodem je ve vašem programovém prohlášení napsáno, že chcete a připravíte předkupní práva na půdu, kterou vlastní soukromí vlastníci. A dneska se tedy nebavíme o paragrafovém znění, ale o systému. Dneska se bavíme o tom, jestli má v téhle zemi ještě něco skutečně patřit lidem. Stát nám chce říct, že když vlastníte půdu a dovolili jste někomu na ní hospodařit, už to vlastně není vaše půda. Že přijde den, kdy vám politik rozhodne, komu ji musíte prodat, ne proto, že byste něco porušili, ne proto, že by tu byl veřejný zájem, ale proto, že si to někdo usmyslel.

A teď poslouchejte dobře. Až 80 procent půdy v této zemi není ve vlastnictví těch, kdo na ní hospodaří a největší objem pronajaté půdy je v rukou šestnácti, možná dvaceti největších agroholdingů v zemi a v jejich prospěch vlastně směřuje předkupní právo, protože větší mají být ještě většími. Tohle není drobná změna. To je masový zásah do vlastnictví statisíců, možná milionů lidí, do majetku rodin, dědiců, seniorů, obcí do půdy, která se předává a měla by se předávat po generace. Možná si myslíte, že to je spravedlivé. Ale jaká spravedlnost bere jednomu, nebo jaká spravedlnost bere jednomu a aby dala druhému? Jaká spravedlnost mění dobrovolný nájem ve skryté vyvlastnění? Tenhle návrh vyšle jediný signál. Nepůjčuj, nepronajímej, nedůvěřuj. A víte, co se stane? Lidé přestanou půdu dávat k dispozici. Zemědělci na tom nevydělají, vydělá jen chaos.

A ještě něco velmi praktického. Půda je dnes jistota, zástava, často základ úvěru, ale kdo dá bance do zástavy půdu, o které stát říká, že ji vlastník bude muset někomu prodat? Půdu, na které bude plomba, bude chtít banka do zástavy půdu, na kterou stát dá plombu? A kdo dá bance do zástavy půdu, o které stát říká, že ji prostě musí prodat někomu jinému. Banky couvnou. Úvěry zmizí, investice se zastaví. Majetek, s nímž nemůžete volně nakládat, přestává být majetkem. Dnes je to půda, zítra to může být byt, dům, firma, cokoliv jiného, protože jakmile jednou připustíme, že stát může rozhodovat, komu musíte svůj majetek prodat, neexistuje už žádná hranice. Tohle není pomoc zemědělcům. Tohle není spravedlnost. Tohle je nebezpečný precedent, který podkopává důvěru v právo ve vlastnictví i stát samotný.

My k tomu říkáme jasně, pomáhejme, ale neberme, podporujme, ale nevyvlastňujme, chraňme zemědělství, ale nedejme politikům právo sahat lidem na majetek, protože země, kde si nemůžete být jisti tím, co vlastníte, není svobodná země.

Třetí důvod. Jde o ten zmiňovaný fond pro vyvolené. Pan předseda Okamura tady říkal, jak chcete, jak vláda chce dělat něco pro lidi. A tady navrhujete čtvrt miliardy pro nejbohatší, řeknu, podniky v potravinářství v zemi. To je ta práce pro lidi? To je ta šance, že si ti obyčejní lidé na něco sáhnou? Čtvrt miliardy se schodkem státního rozpočtu, který máte, z které mohou čerpat pouze společnosti, které mají více než 250 zaměstnanců.

Co tím chcete udělat? Vždycky jste říkali, je třeba zaházet ty příkopy mezi malými, středními a velkými. No, tohle je příkop přece jako hrom. Jestli pár vyvoleným pošlu čtvrt miliardy, jak mají ti malí a střední konkurovat? A druhým dechem často slyším ty největší, jak říkají, no, ale vždyť ti malí nic nedělají. A my tam budeme sypat a sypat finanční prostředky pro ty největší. Já to považuju za lumpárnu, za faul českému zemědělství a potravinářství. Finanční prostředky, pokud už je stát vynaloží, pak by je měl rozdělit rozumně s tím, že je-li to strategická záležitost, mít produkci potravin v České republice, pak nemůže být postavena na čtyřech firmách v každé komoditě. Má být postavena na čtyř tisících firem v každé komoditě. To je bezpečnost potravin, a ne že tady budeme kumulovat moc jednotlivců v téhle zemi. To já považuju za absolutně zrůdné a za něco, za co stojí bojovat, aby se nestalo.

Moc vás prosím, abyste tohle českému zemědělství nedělali. Jestli začnete členit zemědělce a potravináře tímhle způsobem a trestat ty, co mají méně než 250 zaměstnanců, tak je to cesta do pekla. A to je můj třetí důvod, proč zcela jistě dnes, dojde-li na hlasování, vyslovím vládě nedůvěru. Děkuju vám za pozornost. (Potlesk z řad ODS.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. My všichni věříme, že dneska dojde k hlasování. Mám tady jednu faktickou poznámku, Josef Kott, než sem přijde, přečtu omluvy. Blišťanová Zdeňka bere zpět svou omluvu do 17.30 - pracovní důvody. A tady mi zase naskočila Zdeňka Blišťanová do 16.30 - pracovní důvody, Jeroným Tejc od 17.45 do 20 - pracovní důvody, a to je vše. Teď vám spouštím 2 minuty, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Josef Kott: Děkuju za slovo, pane předsedající. Já jenom krátce k váženému kolegovi Petrovi Bendlovi, jak on řekl, že tady toho hodně pamatuje, tak já si taky dovolím tvrdit, že už tady taky něco pamatuji a samozřejmě že v některých věcech, které se vytrhnou z kontextu, vypadá všechno černě a všechno špatně a nic není pravda. Takže jenom bych chtěl říct, že samozřejmě ten zákon o předkupním právu a o oznamovací povinnosti, jsme říkali, že ho chceme nějakým způsobem dotáhnout. A dovolím si tvrdit, že to nebude pomáhat jenom velkým, ale všem zemědělcům, kteří na tom pracují. To znamená, jak velké podniky, tak střední podniky, malé podniky i mikropodniky, protože ve chvíli, kdy hospodařící subjekt ani neví, že se dané pozemky prodávají a kupují to spekulanti, kteří s tím skutečně potom přicházejí zpátky na trh a jenom zvyšují nájemné, tak si dovolím tvrdit, že to není v pořádku.

A druhá otázka, co se týče toho dotačního titulu, který byl za vlády vlastně Petra Fialy zastaven, byla tam nula, tak zase se asi na to musíme dívat optikou trošku spravedlivější, a to je to, že ty menší subjekty, menší zpracovatelé a menší finalizovatelé samozřejmě mají možnosti čerpat někde jinde. A tady jsme vlastně zařízli ty podniky, které taky potřebují financovat, a když chceme bezpečné potraviny, tak potřebujeme co nejkratší dodavatelský řetězec. A ve chvíli, kdy nebudou konkurenceschopné podniky u nás, tak samozřejmě to není úplně dobře. Děkuju za pozornost. (Předsedající: Čas.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, a máme tady další faktickou poznámku. Petr Bendl. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, k Pepovi Kottovi. No, to je ta iluze, ve které žijete. A často i ti menší si říkají, no tak super, to já budu mít předkupní právo na majetek, který mi nepatří. Jenomže výsledkem bude víte co? Že v okamžiku, kdy to vyjde ven, tak ty nejsilnější investiční společnosti to prostě přeplatí, takže nebudou mít nic a všechno to hraje do rukou jenom těm největším a nejbohatším. To je jedna informace.

A druhá, protože oni... To dostáváme všichni každou chvíli, každých 14 dní přichází, že nějaká společnost by ráda něco odkoupila, to se prostě děje. A lidi by měli pochopit, že prostě půda je základ a je dobré ji vlastnit, je dobré na ní hospodařit a neměli bychom dělat tyhlety kroky. Já jsem to zdůvodnil, prostě jsem o tom přesvědčen. No, a k těm 250 milionům, zeptejte se zemědělců, a ne těch 16, kterým tohle má sloužit. (Potlesk z řad ODS.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. V této chvíli není žádná faktická poznámka, takže poprosím a pozvu k mikrofonu Vítězslava Schreka a připraví se Pavel Žáček. Tak, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, vážení členové vlády, vážené poslankyně a poslanci, při jednání o důvěře vlády jsem tady zhruba před třemi týdny vystoupil s příspěvkem, který byl mou reakcí na programové prohlášení vlády, respektive na jednu z jeho kapitol pojednávající o prioritách sociální politiky, ale také na slova, výroky a vyjádření, která jsem od té doby zaznamenal od nově úřadujícího ministra práce a sociálních věcí pana Aleše Juchelky. Uznávám, byla to slova kritická, avšak opřena o mé zkušenosti, znalosti, praxi v oblasti sociální politiky a sociálních služeb. A byl to, já doufám, že to až na výjimky vnímala tak většina z vás i přes lehkou nadsázku, kterou jsem si v tom příspěvku dovolil, běžný a především věcný, politicky názorový střet formulovaný oponentní názor, který považuji za standardní součást dialogu Poslanecké sněmovny. Dialogu, jehož cílem není nic jiného, než přispět k lepšímu a kvalitnějšímu výsledku práce nás zákonodárců. V tomto případě nastavení takových měřítek a podmínek sociální politiky, která bude všeobecně, společensky a politicky akceptovatelná, nebude protěžovat žádnou ze společenských a sociálních vrstev, stejně tak nebude diskriminační vůči žádné skupině občanů, a bude především realistická a personálně i ekonomicky udržitelná.

Já si zkrátka na rozdíl od pana ministra rozhodně nemyslím, že potřebujeme zcela nový zákon o sociálních službách, o kterém on mluví. Naopak jsem přesvědčen o tom, že ten zákon, který máme, je velmi dobře napsaný a ve většině vyhovuje současným dnešním podmínkám a potřebám těch, kteří potřebují pomoc, podporu a ochranu ze strany našeho státu. Nemyslím si, že systém sociálních služeb nefunguje jako celek a že nějak zásadně selhává, protože byl údajně sepsán od stolu, to není pravda. A už vůbec si nemyslím, že třeba nastavený dotační systém nikomu nevyhovuje, a mám pro tento svůj pohled oporu nejen v široké zpětné vazbě z mého regionu, ale i z mnoha dalších.

Mám zkrátka jiný názor, který hodlám uplatňovat a prosazovat v řádné parlamentní diskusi. V diskusi, která bude standardně probíhat jistě i v příštích dnech a měsících, ať už zde na plénu Poslanecké sněmovny, ve výborech, v rámci konferencí, na kulatých stolech a určitě v mnoha dalších odborných a profesních platformách, které se této oblasti věnují. Tohle všechno je normální politika, na tu jsem připraven a já věřím, že to tak máme my všichni.

To, čemu jsme se ale věnovali celý včerejší den a pokračujeme v tom i dnes, se dle mého názoru běžnému politickému standardu vymyká, a na to opravdu nejsem ochoten přistoupit bez toho, aniž bych se proti tomu jednoznačně nevymezil. To, že jsme jako opoziční poslanci iniciovali svolání této schůze, jejímž předmětem je opětovné vyslovení nedůvěry vládě po pár týdnech jejího vládnutí, je důsledkem toho, že se v naší zemi děje něco, co vnímáme jako silně negativní a co neznepokojuje pouze nás politiky, ale i značnou část české veřejnosti, média a také naše partnery v zahraničí.

Předešlý týden zcela jasně a naplno ukázal, že vůbec nejde jenom o nějaké dvě rádoby nevinné esemesky odeslané ministrem zahraničí panem Macinkou pro prezidenta republiky. Ty konsekvence jsou mnohem širší. Ukazuje se, jakým stylem chce nová vláda spravovat naši zem, že to nebude standardní politika, které se všichni od roku 1989 po čtyřiceti letech komunistické totality znovu učíme, ale že to bude nátlaková a destrukční politika s prvky chaosu, veksláctví a dokonce politického vydírání připomínající více než politickou kulturu úspěšné vyspělé demokratické země spíše manýry z podsvětí.

Můžete, vážení kolegové, donekonečna obhajovat, že se nic zas tak hrozného neděje, ale ono se děje. Děje se to, že si vedle nás opozičních politiků už i široká veřejnost po pár týdnech vašeho vládnutí všimla, že ignorantství nelze zaměňovat za státotvornost, že kompetentnost nejde nahradit frajerskou pózou, že mlčení nerovná se komunikace a že vyhrožování není to samé jako vyjednávání, aspoň ne v normální a slušné společnosti.

Trávím v této Sněmovně od jejího ustanovení jako nováček poměrně hodně času. Poslouchám, učím se, dívám se kolem sebe, píšu si spoustu poznámek a vnímám často velký rozdíl mezi tím, k čemu někteří vážení poslanci a poslankyně v této Sněmovně vybízí, před čím varují, na co upozorňují a co se tady pak vlastně ve skutečnosti odehrává. Není to názorové a argumentační soupeření, jak jsem zvyklý z komunální a z té naší malé regionální a místní politiky, která se dělá třeba u nás na Vysočině. Je to boj politických subkultur, které mají diametrálně odlišné normy, odlišný pohled na to, co je a to, co není správné, anebo co je a co není normální, co je a co není slušné.

Je to souboj o nová pravidla, jak se bude vládnout, jak bude fungovat Sněmovna, jak bude přistupováno k opozici, jak se bude komunikovat s médii a také, jak bude dodržován a respektován zákon a ostatní složky moci. Z řad vládních činitelů tady zaznívá opakovaně a zcela otevřeně zpochybňování nezávislosti soudů jako argument, proč nemají být Sněmovnou vydáni k trestnímu stíhání nejvyšší ústavní činitelé. Média jsou označována za úhlavního nepřítele, neziskové organizace za škodiče společnosti. A vypadá to, že došlo už i na veřejnost, protože prý na náměstích, alespoň tak to tvrdí někteří poslanci, protestují hlavně Ukrajinci.

Dámy a pánové, momentálně z koaličních řad, vyhráli jste volby, sestavili jste vládu, odhlasovali si její důvěru a my to respektujeme. Ale to neznamená, že vám tato země patří a že si v ní můžete dělat, co chcete. Tato země vám nepatří a vy si vítězství ve volbách nemůžete vykládat tak, že se budete snažit ohýbat díky parlamentní většině všechno, co vám nevyhovuje a překáží v naplnění vaší představy o vládnutí.

Vládnutí totiž není to samé jako ovládnutí, to jsou diametrálně rozdílné věci. Vládnutí je o zodpovědné správě země ve prospěch jejich občanů, o udržení prozápadního demokratického směřování, o dodržování zákonů a parlamentních zvyklostí, o udržení bezpečnosti, o nezadlužování budoucích generací a v neposlední řadě o respektu ke svobodě, občanské společnosti a demokratickým institucím naší země.

Moc vás proto prosím, všechny zástupce většinové koalice, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážené ministryně a vážení ministři, vážený pane premiére, pane předsedo Sněmovny, zvažte prosím, zda vámi nastolená dikce, styl a způsob, se kterým jste vstoupili posíleni volebním výsledkem do tohoto volebního období, je skutečně ten správný, který toto všechno mnou uvedené naplňuje a zda je blaho celé naší země skutečně tím vyšším sledovaným cílem a nikoliv osobní prospěch a ryze sobecký zájem pouze několika jednotlivců.

Zatím to totiž ve světle posledních dnů (tak) vůbec nevypadá. A důsledkem tohoto vašeho konání je nejen tato schůze, jejímž cílem je zcela legitimně upozornit na to, co způsobilo a vyvolalo vaše krátké a dosavadní vládnutí, ale třeba také ta nedělní demonstrace desítek tisíc občanů v několika českých a moravských městech, jejichž hlas byste zkrátka neměli ignorovat a přehlížet.

Jsem přesvědčen, že pokud vy jako vládnoucí většina neuberete ze své nabroušené rétoriky vaším panem premiérem, panem Andrejem Babišem počínaje a panem ministrem zahraničí Macinkou konče, pokud se nezačnete chovat jako skutečný vítěz voleb a nezačnete zodpovědně vládnout, obávám se, že dnešní schůzí to neskončí. A to si myslím, že pro Českou republiku určitě není dobře. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. V této chvíli je na řadě pan poslanec Pavel Žáček, připraví se Jakub Krainer. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, proč jsme dnes tady a proč chceme vyslovit nedůvěru vládě? Vydírání prezidenta, nevyřešený střet zájmů, peníze pro firmy premiéra a úplně zmatené a slabé vládnutí, zpochybnění naší jasné a jednoznačné prozápadní politiky, osekání rozpočtu na obranu i bezpečnost, relativizace faktu, že je pro nás Rusko nebezpečné. A to je jen zlomek toho, co se okolo nás, co se okolo Babišova kabinetu děje. Tato vláda nemá a nemůže mít mou důvěru.

Nezpochybňujeme výsledky voleb, již to nezaznělo několikrát. Sice vládní koalice vyhrála se sliby, které den po volbách popřela, ale ctíme naši parlamentní demokracii. Nedovolíme ale nové vládě zničit naši zemi a podkopat její bezpečnost. To, co se tady děje, je nebezpečné. Uvědomujeme si to my, politici opozice, ale uvědomují si to i lidé, kteří vyšli do ulic.

Rozpory ve vládě vyplývající z odlišného ideologického přístupu všech tří koaličních stran, snaha se a priori odlišit od politiky předchozí Fialovy vlády, znemožňují nalézt tolik potřebnou jednotu v otázkách národní bezpečnosti a obranyschopnosti. A když se to podaří jako v případě muniční iniciativy či nákupu F-35, je to spíše výjimka, navíc pod tlakem ze zahraničí.

Zatím ani není zřejmé, kdo vytváří a formuluje zahraniční a bezpečnostní politiku. Je to ministr zahraničí Macinka, je to předseda Sněmovny Okamura? Nikdo neví. Rozhodně to ale není slaboulinký premiér Babiš, který se nechává vláčet ze strany na stranu kvůli tomu, aby nebyl vydán. V Babišově koaličním kotli se mísí a škvaří beznázorový pragmatismus, prozápadní realismus, ale také postoje oslabující naše působení v Severoatlantické alianci, hledání jednotné evropské pozice tolik potřebné k odstrašení ruských imperialistů a ukončení jejich brutální války, ba přímo prokremelské postoje vyjádřené mimo jiné zpochybňováním pomoci napadené Ukrajině.

V programovém prohlášení vlády je spousta neurčitých a fádních formulací ohledně naší obranné a bezpečnostní politiky. Chybí v něm ale základní a pro Česko bytostně důležité věci. Především v něm není ani náznakem označení kolektivní obrany NATO za pilíř obrany České republiky, což pravděpodobně souvisí s určitým přezíravým postojem k obranné architektuře naší země v rámci NATO.

Zcela vynechán je evropský rozměr obrany nejen České republiky, i naše účast při obraně východního křídla NATO. Zcela tam chybí také odkaz na bilaterální spolupráci s klíčovými partnery v oblasti obrany, především Německem, Velkou Británií a Polskem. Nenajdeme tam ani identifikaci Putinovy Ruské federace jako hrozby, s čímž zjevně souvisí i vynechání Ruska jako agresora vůči Ukrajině či přihlášení se k jakékoliv formě podpory Ukrajiny, ať už vojenské, ekonomické nebo humanitární. Záměrně je vynecháno i naše společné východisko obranné politiky v rámci NATO, a to odstrašení jakéhokoliv případného nepřítele či útočníka.

Ovšem absolutně nepochopitelná je absence přihlášení se k závazku ze summitu NATO v Haagu, tedy že budeme investovat do obrany a že do roku 2035 vydáme nejméně 3,5 procenta HDP na rozvoj obranných schopností a 1,5 procenta na výdaje související s obranou. Toto je náš závazek vůči NATO a Babišova vláda se přece nemůže tvářit tak, že neexistuje nebo že se nás to netýká. Naopak musíme předložit Severoatlantické alianci realistický plán, jak stanoveného cíle dosáhneme. Pokud by se tak nestalo, nepůjde pouze o reputační problém, ale i o ohrožení naší bezpečnosti. Výdaje ve výši 3,5 procenta HDP navíc odpovídají odhadovaným nákladům na vybudování schopností, které se Česká republika zavázala poskytnout do aliančního systému kolektivní obrany.

Jinými slovy, pokud Babišova vláda bude nezodpovědná a od začátku svého vládnutí z vnitrokoaličních důvodů nepřistoupí k postupnému navyšování obranných výdajů alespoň tak, jak předpokládala naše vláda, nebude možné realizovat ani podstatnou část z jejích deklarovaných priorit.

Při zachování výše obranných výdajů na úrovni 2 procent HDP – už teď víme v souvislosti s příštím týdnem prvním projednáváním nového rozpočtu na letošní rok, že pro Armádu České republiky v roce 2026 je v rámci rozpočtu Ministerstva obrany navrhováno méně než 2 procenta, někde mezi 1,7 a 1,8 procenta – nebude tudíž možné významným způsobem posílit ani tu preferovanou protivzdušnou obranu, která je několikrát zmíněna v prohlášení Babišovy vlády.

Jak si asi ne všichni uvědomujeme, moderní systémy protivzdušné obrany včetně munice patří mezi nejnákladnější zbraňové systémy, nákladnější dokonce než tolik diskutovaná platforma F-35. Otevřeně si řekněme, že Česká republika by za těchto podmínek fakticky nemohla plnit svou roli v rámci alianční obrany.

Ale abych byl fér, tak pro úplnost dodávám, že se pan ministr obrany Jaromír Zůna na výboru pro obranu snažil některé problematické či nedomyšlené formulace z vládního prohlášení vyjadřující kompromis tří vládních stran napravit a dovysvětlit. Ale jak moc můžeme brát vážně jeho slova, když má jinak od své prosincové tiskové konference zakázáno mluvit na veřejnosti?

Dámy a pánové, vážené kolegyně a vážení kolegové, znovu opakuji, nezpochybňujeme výsledky voleb, ale nenecháme vládní koalici zničit a ohrozit Českou republiku. Babišova vláda nemá moji důvěru. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. V této chvíli poprosím Jakuba Krainera, připraví se Lukáš Vlček. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jakub Krainer: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, posledních deset let žijeme v neustálém ohrožení. Soustavně a dlouhodobě nás o tom přesvědčuje Tomio Okamura a čas od času se mu podobnou rétorikou snaží přebrat voliče Andrej Babiš. Teď dostali po letech naříkání unikátní příležitost s tím společně něco udělat. Sestavili vládu a mohli uklidnit všechny své voliče po léta strašené a úspěšně vystrašené.

Jenže ti si jednoho lednového večera pustili večerní zprávy a tam se doslechli, že nová vláda snižuje výdaje na obranu o 21 miliard korun. V takovou chvíli se člověku, který byl deset let přesvědčován o nebezpečném světě, kterému se musíme bránit za každou cenu, mírně pokrčí čelo, rozbliká se mu červená kontrolka a začne se sám sebe ptát – když snižujeme výdaje na obranu, je situace ve světě bezpečnější? Nebo jsme najednou vytyčili jiné priority a já o nich nevím? Nebo mi celou dobu lhali? V takové chvíli začne svobodný člověk přemýšlet, začne zpracovávat protichůdné zprávy a je připravený čelit realitě.

A v takové chvíli, v tuto chvíli by se mu mohly hodit nějaké informace pro kontext. Například o Švýcarsku, které si pan Okamura rád půjčoval za příklad jako neutrální zemi v dobách, kdy chtěl vystupovat z Evropské unie. Švýcarsko, vážení spoluobčané, to milé a hodné Švýcarsko, žádní váleční štváči z NATO, ale neutrální země, se rozhodlo zvýšit výdaje na obranu skokově o 820 miliard korun. Naše vláda o 21 miliard škrtá, švýcarská vláda o čtyřicetkrát vyšší částku navyšuje. Naše vláda tím, milí spoluobčané, jako jediná říká, že situace se uklidnila a můžeme začít výdaje na naši bezpečnost snižovat. Švýcarská vláda oproti tomu bije na poplach – cituji: „Světová bezpečnostní situace a geopolitické okolí Švýcarska se v posledních letech značně zhoršily. Svět se stal nestabilnějším a nebezpečnějším.“ Dále poukázala na to, že řada evropských zemí zareagovala rychlým posílením obranyschopnosti a že i alpská konfederace čelí hybridním hrozbám, jako jsou kybernetické útoky a dezinformace. Prioritami jsou pro Švýcary protivzdušná obrana různého dosahu, kybernetická bezpečnost a elektromagnetické obranné prostředky.

Švýcarská vláda se mi v tomto jeví upřímnější, dokonce se nebojí pro tento účel posílení obrany země komunikovat nutné zvýšení daní. Nemluví o jediném roce, ale o celém desetiletí zvýšených výdajů na obranu, tedy 820 miliard každý rok po dobu deseti let.

A co naše vláda? Snižuje výdaje na obranu v nejhorší bezpečnostní situaci od konce druhé světové války. Dělá z nás černé pasažéry NATO a dává Donaldu Trumpovi ultimátní argument, aby se obrátil zády k celé Evropě. Podívejte se na Česko. Ve chvíli, kdy všichni posilují obranné rozpočty, Češi se vydávají opačnou cestou.

Jedno číslo pro kontext. Ukrajina dává na obranu 27 procent HDP, 1,4 bilionu korun, což je téměř 60 procent všech jejích výdajů. Pokud se válka rozšíří na naše území, nebudeme se bavit, jestli 2 procenta nebo 3 procenta, budeme se velmi rychle bavit o řád výše. A připravte se na to, že ostatní se na nás v takové chvíli podívají střízlivě jako na nespolehlivé spojence, kteří chtěli zrušit protišpionážní paragraf, než se objevil první špion, kteří lžou o doporučeních armády – náčelník Generálního štábu potvrdil, že armáda byla připravená letouny L-159 pro Ukrajinu vyčlenit, kteří ruší financování projektů psychosociální pomoci dětem, kterým padají na hlavu ruské rakety, kteří zrušili 10 procent rozpočtu kontrarozvědky. Ruská a čínská hrozba eskaluje, ale vláda snižuje rozpočet Bezpečnostní informační služby o desetinu. A o dalších 10 procent snižuje rozpočet Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Na vnitru škrtá 1 400 milionů korun. Proč?

V situaci, kdyby válka opravdu dorazila až k nám, by umírali nejen naši vojáci, ale i naši občané. A to zbytečně v mnohem větších počtech, než kdybychom se na obranu země dobře připravili, jako to ostatně dělá zbytek Evropy. Všichni doufáme, že se tak nestane, ale my tady nemůžeme sedět s rukama v klíně a doufat, že se evropské tajné služby mýlí, že riziko zveličují, že nám žádné nebezpečí nehrozí. Nás sem občané nezvolili proto, abychom doufali, ale abychom zajistili bezpečnost této země.

A vy jste se rozhodli proti proudu všech spojenců i doporučení odborníků obranu naší země oslabovat. Myslím, že tohle vám vaši voliči jen tak neprominou. Ale hlavně věřím, že si včas uvědomíte zodpovědnost, kterou teď neseme za celou zemi. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. V této chvíli poprosím Lukáše Vlčka. Připraví se Jana Bačíková. Tak pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Vlček: Tak pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené členky a členové vlády, kolegyně, kolegové poslanci, no, já když budu, milé kolegyně, kolegové, velmi upřímný, tak mě osobně to asi nebaví, když se tak podívám do sálu, stejně jako vás a já osobně bych dělal radši řadu mnohem produktivnějších věcí, které určitě Česká republika potřebuje ať v otázkách například hospodářských, otázce stavebního zákona, modernizace energetiky, ale prostě je situace, kdy je potřeba vystoupit, mluvit a nemlčet.

Vám se prostě podařila unikátní věc, a to je za dva měsíce vlády zaplnit Staroměstské náměstí, velkou část Václavského náměstí, a to si myslím, že o něčem svědčí.

Já mám tady jenom pár bodů. Já nebudu opakovat to, co tady řekla řada mých předřečníků, ale čím začnu, je to, že podle mého názoru současná vláda Andreje Babiše je promarněnou příležitostí pro Českou republiku. Jsme v situaci, která je, jak vidíme na ekonomických číslech, velmi nadějná pro budoucí růst České republiky a podíváme-li se i na ta současná čísla, i s ohledem na ty předchozí čtyři velmi krizové roky, kde se podařilo překonat řadu významných krizí, tak jsme na tom velmi slušně. Někteří by dokonce mohli říci a říkají, že hrajeme ligu mistrů. Hospodářský růst máme na dvojnásobku průměru Evropské unie, jednu z nejnižších nezaměstnaností v Evropě a meziroční inflace mezi lety 2021 a 2025 klesla z 9,9 procent na 2,1, výše deficitu schodku z 5,1 na dvě procenta. Mohl bych pokračovat. Takže těch důvodů k určitému optimismu je mnoho.

Taktéž mohu říct, že vláda má i podle mého názoru, tak, jak se snažím nastudovat hospodářskou strategii, tak k ní najdu i mnoho důležitých věcí, které i mohu pochválit a rád na nich budu spolupracovat, jako je například rozvoj jaderné energetiky nebo rozvoj českého exportu či podpora hospodářsky a sociálně slabších regionů, například díky rozvoji lokalit pro podnikání či nových nápadů.

A musím říct, že se mi líbí i určitá ustanovení na modernizaci veřejné správy. Problém ale, milé kolegyně, kolegové, je v tom, že tyto věci, s kterými i mohu souhlasit a podpořím je, tak bohužel zůstanou jenom na papíře. Vláda se utápí ve svých skandálech, ve velkých projevech nekompetentnosti. A věci, které by nás mohly posunout dopředu, tak nás bohužel neposunou, protože bohužel trávíme čas debatou, která je důležitá, ale debatou, která by mohla být pro občany České republiky využita mnohem produktivněji, ale s ohledem na to množství skandálů a nemá smysl si je vyjmenovávat, já myslím, že to tady dneska padlo mnohokráte a občané si v tom dělají obrázek sami, ale opravdu bychom mohli ten čas věnovat něčemu mnohem produktivnějšímu.

Ono přece jenom je hezké mít různé strategie a dělat takzvanou titulkovou politiku, ale ten reálný výkon je mnohdy úplně někde jinde.

To, že zde hovoříme, a tím důvodem ke svolání není jenom otázka nějakých esemesek, vydírání prezidenta, to jsou opravdu věci, které jsou opravdu za hranou, které podle mého názoru nepatří do civilizované rozvinuté demokracie. To, že tady premiér stále ještě nemá vyřešený střet zájmů, na to si, a teďka opravdu velmi ironicky řečeno, prostě asi musíme zvykat, že tyto věci bohužel jsou zaváděny do politické kultury, ale já takový svět nechci. Já nechci takovouhle politickou kulturu. Já chci, aby Sněmovna pracovala na věcech, které nás posunou kupředu.

Toto vše, co tady padá a co i zmiňuji, tak nás opravdu významně poškozuje, a proto dámy a pánové, nebudu hlasovat pro důvěru, respektive budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. V této chvíli je na řadě Jana Bačíková. Připraví se Jan Berki.

Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Bačíková: Tak pane předsedající, já děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, je to opravdu nedávno, co jsem tady stála i já u tohoto pultíku a říkala ty důvody, proč nemůžu dát důvěru této vládě. Byly to nezodpovědný přístup k veřejným financím, k důchodům a vlastně také nejasné postoje v oblasti bezpečnosti. Ale co se stalo během těch pár dnů, tak musím uznat, že tyto moje obavy byly velmi slabé, protože to, co tato vláda stihla za pár týdnů, to není jen politické selhání. Je to krize důvěry v demokratický stát, krize, která vzniká pod vedením Motoristů a SPD, která možná vejde do učebnic ne jako politický konflikt, ale jako učebnicový příklad arogance a nekompetence, protože používat zahraniční a bezpečnostní politiku České republiky jako osobní páku na prezidenta republiky je nepřijatelné. To není vyjednávání, to není politika, to je opravdu vydírání.

Podmiňovat rozhodování o obraně této země, o vysílání zbraňových systémů nebo o našem nastoupení (zastoupení ?) v NATO tím, že bude uspokojen osobní personální požadavek ministra, je přímý útok na bezpečnost státu. To je vydírání prezidenta, to je vydírání občanů, to je vydírání naší bezpečnosti.

Veřejné zájmy této země jsou a byly zneužívány jako rukojmí osobních ambicí. A to je červená čára a přes tu se nemá jít. Vydírat hlavu státu skrze zahraniční politiku není politika. To je hazard. Jak už jsem říkala, hazard s bezpečností České republiky, hazard s naší důvěrou, hazard s důvěrou u spojenců, protože Ministerstvo zahraničí není personální agentura. Je tu proto, aby chránilo zájmy této země a ty jsou důležitější než ego kohokoliv z nás. A tento způsob uvažování, že moc je nástroj, pravidla překážka a stát jen prostředek, se bohužel neprojevuje jen v zahraniční politice.

Stejně problematický přístup vidíme i v oblasti zemědělství a ochrany půdy. Vláda zvažuje zavedení zákonného předkupního práva na zemědělskou půdu pro pachtýře. Už o tom mluvil kolega Petr Bendl. A proč se nám to nelíbí? Protože takový návrh hrubě zasahuje do vlastnických práv a ve výsledku zvýhodní především velké agroholdingy, nikoliv malé a začínající farmáře. Takové opatření může zabetonovat trh s půdou, omezit vstup nových hospodářů a vést k obcházení pravidel krátkodobými pachtovními smlouvami. A to není podpora venkova, to je další koncentrace moci a majetku.

No, a když mluvíme o koncentraci moci a majetku, nelze mlčet ani k dalšímu zásadnímu problému, důvěryhodnosti těch, kteří tuto vládu fakticky kryjí. Veřejnost se z médií dozvídá, že údajné odložení holdingu Agrofert do svěřeneckého fondu je jen dočasné a podmíněné výkonem politické funkce, že jakmile Andrej Babiš skončí ve vládě, fond se automaticky přepíná do rodinného režimu, a to není skutečné oddělení politiky a byznysu. To je hra na slepou důvěru.

A ještě vážnější je fakt, že akcie podle dostupných informací zatím ani nebyly do fondu převedeny. Vláda, která toleruje podobné konstrukce, ztrácí právo mluvit o morálce, transparentnosti a ochraně veřejného zájmu.

Stojíme dnes před hlasováním o nedůvěře vládě krátce po volbách proto, že tato koalice během několika týdnů ukázala, že nerespektuje ústavní roli prezidenta republiky, hazarduje s bezpečností občanů, nerespektuje vlastnická práva a bere veřejné zájmy jako obchodovatelný nástroj moci.

No, a co dál? Do toho je tu ještě ministr obrany ze strany SPD, strany, jejíž předseda bezostyšně označuje demokraticky zvolené vedení brutálně napadeného státu za vojenskou juntu. To není okrajový exces, to je přímé ohrožení zahraničněpolitické orientace České republiky.

A současný premiér? Zmatek, chaos a vlastně i nedůvěra. Tato vláda po pár dnech prokázala, že není schopna nést odpovědnost za bezpečnost, důvěryhodnost a právní jistotu České republiky. To není vláda odpovědnosti, ale vláda hazardu, proto já jí dát důvěru. Nemůžu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně Jan Berki a Matěj Hlavatý ještě chvilku počkají, protože teďka vystoupí s přednostním právem místopředseda Jan Skopeček. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi také vystoupit na mimořádné schůzi, kdy se bavíme a jsme před hlasováním o nedůvěře této vládě. Já se nejprve vyjádřím k těm steskům, které tady zazněly z úst poslanců a ministrů, zástupců vládní koalice v tom smyslu, že je tato schůze zbytečná, že bere prostor pro normální práci, jak oni říkají, práci pro lidi.

Je ale potřeba si jasně odpovědět, že by žádná mimořádná schůze a hlasování o nedůvěře vládě nebylo, neexistovalo, kdyby se nová vládní koalice chovala alespoň trochu normálně či standardně. Nezlobte se, kolegové z vládní koalice, ale opozice opravdu, ale opravdu nemůže za to, že vaše vláda od první minuty svého fungování dělá jednu botu za druhou.

Opozice opravdu neměla skandální novoroční projev, jako pan předseda Okamura. Opozice nemusela nedůstojně umravňovat své členy či kolegy za svobodné vyjádření názorů na Ukrajinu a bezpečnostní témata, jako to dělala SPD vůči svému ministrovi obrany. Stávající opozice nežije ve vnitřním konfliktu třeba v tématu F pětatřicítek nebo muniční iniciativě, jako tomu bylo mezi SPD a hnutí ANO, nebo jak by tomu mělo být, nebo možná bude v případě rozpočtové politiky mezi Motoristy a hnutím ANO. I když tady asi nakonec k tomu naopak potřebnému konfliktu, který by byl pro tuto zemi prospěšný, tedy, který by mohl možná vést ke snížení toho navrženého deficitu, pravděpodobně nedojde. Protože Motoristé místo toho, aby, jak říkali, hlídali Andreje Babiše třeba právě v té rozpočtové politice, tak mají problém sami se sebou. Uhlídat sami sebe. A když neuhlídáte sami sebe, tak je těžké předvídat to, že budete hlídat silnějšího politického partnera ve vládě.

Není to opozice, která by jakýmikoliv SMS zprávami otevřela konflikt mezi prezidentem a ministrem zahraničí, dvěma klíčovými ústavními činiteli v této zemi, pro tolik potřebnou zahraniční politiku. Milí kolegové z vládních řad, za to opozice fakt nemůže. Za to si můžete sami.

Slovy z jedné slavné scény z kultovního filmu Samotáři, trochu poupravených, To máte, milí kolegové, z toho, jaký koaliční život vedete, to máte z těch svejch kamarádů.

Ale teď vážně. Samotného mě štve, že od voleb žijeme vládními skandály, konflikty. Show kolem SMS, která možná plní titulky našich médií, ale která zároveň brzdí od normální politické práce, od schvalování a diskuse nad věcnými návrhy, které tato země potřebuje. Devalvuje to politiku na reality show. Politici místo řešení konkrétních témat hledají tu ostřejší, tu vtipnější reakci či tweet.

Totálně se vyprazdňuje politika, prohlubují se ve společnosti příkopy a politika v očích veřejnosti přestává být něčím, co by vůbec chtěli sledovat. Natož aby jim politika přinášela nějaké konkrétní užitečné věci nebo řešila jejich problémy, kterým čelí. Pokud tento bludný kruh neopustíme, proděláme na tom, vážení kolegové, úplně všichni. Hlavně na tom ale prodělá celá naše země. Ale znovu opakuji, moji milí vládní kolegové, to by z vaší strany musel být výkon ve vládě, vaše politika alespoň trochu standardní.

Štve mě tento způsob politiky a diskuse i proto, že odvádí pozornost od mnohem důležitějších témat, která bychom měli hluboce diskutovat. A já se nyní zaměřím alespoň na několik témat ekonomického charakteru, která tato vláda chystá a která naši zemi podle mého názoru poškodí a ukazují, jakým směrem chce vláda hospodářskou politiku nasměřovat. Nasměřovat negativním směrem.

Začnu u návrhu státního rozpočtu. My jsme jako předcházející vláda byli kritizováni za vysoký schodek rozpočtu, aby nová vláda přišla se schodkem ještě vyšším o 70 miliard. A to jsme mohli slyšet před volbami, že je připravený mnohem lepší bezvadný rozpočet do položek, že je v šuplíku a že po volbách bude na stole. Místo toho jsme zažili ne úplně důstojnou show, kdy chvíli vláda požadovala, nová vláda po té předchozí, aby, nebo nově nastupující vláda po té předchozí, aby poslala ten starý návrh rozpočtu do Poslanecké sněmovny kvůli tomu, nebo proto, abychom se vyhnuli rozpočtovému provizoriu. Když to vláda udělala, nová vláda Andreje Babiše se rozhodla jít do rozpočtového provizoria. Kotrmelce v tak důležité věci, jako je rozpočet, od první minuty vlády, od první minuty po volbách.

Ten schodek o 70 miliard korun vyšší, než jak plánovala Fialova vláda, je samozřejmě špatnou zprávou pro nejenom veřejné finance a zejména pro tuto zemi. Česká ekonomika se v tuto chvíli nachází v době, kdy poměrně svižně roste, nezaměstnanost je nízká a slovy ekonoma mezera výstupu ke svému potenciálu se zužuje. To znamená, že česká ekonomika využívá potenciál pro svůj ekonomický růst v maximální možné míře. V takové chvíli zvyšovat deficity veřejných financí, zvyšovat výdaje na dluh znamená jediné, znamená to to, že vláda posílá do Sněmovny a chce schválit státní rozpočet, který bude proinflační, přinese vyšší míru rizika inflace. V takovéto době, v době ekonomického růstu a kdy je ekonomika na potenciálu, bychom naopak potřebovali deficity snižovat a připravovat finanční rezervy někdy na dobu, kdy je bude potřeba. Například, kdy ekonomika bude v recesi.

O jednotlivých částech rozpočtu se ještě budeme bavit při jeho projednávání v prvním, druhém i ve třetím čtení, ale přesto mi dovolte ještě pár poznámek. Přestože vláda Andreje Babiše chystá vyšší deficit, než jak naplánovala vláda Petra Fialy, tak chce šetřit v jedné z nejcitlivějších položek dneska vzhledem k mezinárodní situaci, geopolitickému prostředí, a to chce šetřit na obraně, škrtá peníze obraně. Vedle obrany škrtá peníze na výstavbu Jaderné elektrárny v Dukovanech. Ano, poslouchejte ještě jednou. Přestože vláda škrtá na obranu a na výstavbu jaderných elektráren, přesto nesnižuje deficit, ale ten naopak zvyšuje.

Čili my budeme více utrácet, než jak navrhovala vláda Petra Fialy, ale budeme škrtat peníze na obranu a na dostavbu jaderných elektráren. To jsou priority, nebo to je způsob hospodářské politiky, se kterým přišla tato vláda. Tato vláda bohužel nepochopila základní ekonomický princip nebo zákonitost, která existuje jak při rozhodování jednotlivců, firem, tak při rozhodování státu.

Žijeme totiž ve světě neomezených potřeb, ale omezených zdrojů. A je zřejmé, že každý z nás ve svém životě, každá firma musí své omezené zdroje využívat tím, že bude prioritizovat svoje potřeby. Na něco zkrátka tu prioritu dá a to zafinancuje, na něco už zkrátka mít peníze nebude. Vláda tento základní ekonomický princip pomíjí a i při diskusích o tom, jak vznikal tento rozpočet, slyšíme pouze to, že ten či onen ministr měl takový či onaký vyšší nárok na svoji kapitolu, než však vyplývalo z toho návrhu, který tato vláda zdědila.

Ale tak se opravdu rozpočtová politika nedělá. Rozpočtová politika se prostě dělá s rozpočtovým omezením, a to rozpočtové omezení znamená, že na některé veřejné výdaje peníze jsou, na některé veřejné statky peníze jsou a na některé jich prostě musí být méně.

Stejně tak je neuvěřitelná nejenom výše toho schodku rozpočtu, nejenom to, že přestože zvyšuje deficit, tak škrtá vláda v obraně a neuvěřitelné je i to, že od samého začátku vláda schvaluje a posílá do Poslanecké sněmovny návrh, který je v rozporu se zákonem.

Ještě neuvěřitelnější a skandálnější jsou ale věty pana premiéra a paní ministryně financí vůči Národní rozpočtové radě. Národní rozpočtová rada jako nezávislá instituce nedělá nic jiného než svoji práci a prostě v souladu se svým mandátem konstatuje to, že návrh rozpočtu, který připravila Alena Schillerová, je v rozporu se zákonem. Je to standardní věc, kterou přece od nezávislé Národní rozpočtové rady chceme dělat, je to její základní mandát, aby hlídala, zda jsou dodržovány zákony, které se týkají rozpočtové odpovědnosti. Místo toho Národní rozpočtová rada zažívá útok ve smyslu toho, že je politicky nakloněna vládě, předchozí vládě Petra Fialy, a že kritika nové vlády a jejího rozpočtu je účelová. Nic není vzdálenějšího pravdě než tyto lži.

Vzpomeňme si na Alenu Schillerovou, nikoliv jako ministryni financí, ale vzpomeňme si na ni jako na opoziční poslankyni. Kdo z poslanců citoval nejčastěji stanoviska Národní rozpočtové rady, která byla často kritická vůči vládě Petra Fialy, respektive vůči rozpočtu či některým rozpočtovým položkám, které v ní podle Národní rozpočtové rady nebyly dobře ve správné výši rozpočtovány? No, těch citací bylo nejvíce ze strany právě tehdejší opoziční poslankyně paní Aleny Schillerové. Tehdy byla Národní rozpočtová rada správná, nezávislá a její závěry dobře sloužily v předvolebních diskusích a debatách k útokům na předchozí vládu Petra Fialy, přestože ta realizovala konsolidaci vysokých deficitů, které jsme právě od ministryně Aleny Schillerové zdědili. A ta samá Alena Schillerová nyní v roli ministryně financí otočí o 180 stupňů a na Národní rozpočtovou radu útočí, protože stejně jako v minulosti Národní rozpočtová rada dává zkrátka nezávislá a někdy kritická stanoviska bez ohledu na to, kdo zrovna ve vládě existuje.

Kdyby ministryně Schillerová nepřinášela a neposílala do Poslanecké sněmovny rozpočtový zmetek, tedy návrh rozpočtu na rok 2026, který je v rozporu se zákonem, Národní rozpočtová rada vlády by bezesporu nemusela publikovat kritická stanoviska, která konstatují realitu; a sice to, že vláda schvaluje a posílá do Poslanecké sněmovny návrh zákona, který je v rozporu s platnou legislativou České republiky. Ale není to jenom o rozpočtu. Těch ekonomických zločinů nebo chybných plánů, které se na nás valí, je celá řada.

Dalším ekonomickým zločinem, který se na nás chystá, jsou návrhy na regulaci cen potravin. Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí Motoristé. Nevím, jak hlídáte Andreje Babiše a jeho ministry, ale tímto návrhem se vracíme do dob centrálního plánování, kdy ceny byly určeny plánovačem. To si fakt nepamatujeme tu tragédii, jakou to našemu hospodářství přineslo?

Cena je mimo jiné informací o tom, jak vzácné jsou jednotlivé statky a služby. Je-li něco vzácnějšího, je to prostě dražší a spotřebitel je motivován k tomu, aby při spotřebě takového statku šetřil. Když je něco drahého, naopak to podnikatele motivuje k tomu, aby v tomto oboru zahájil podnikání nebo aby produkoval takového statku více a vydělal na tom. To je ten motor kapitalismu, to je ten důvod, proč jsou tržní ekonomiky úspěšnější než ekonomiky socialistické, a sice, že vytvářejí motivace šetřit a naopak vytvářejí motivace podnikat a vydělávat na tom, co zrovna přináší lidem největší užitek. Vy chcete toto základní pravidlo, tyto základní informace, tento základní mechanismus, který je pro tržní ekonomiku naprosto zásadní a fatální, tak vy ho chcete nahradit chytřejším pravděpodobně plánovačem, o kterém si myslíte, že tu cenu stanoví lépe, než ji stanoví tisíce spotřebitelů a tisíce výrobců, podnikatelů, tedy jinými slovy, trh.

Ne snad zločinem, ale velmi zavádějícími větami jsou teze o tom, jak zlevníte v České republice energie. O žádné zlevnění samozřejmě nejde. Jde jen o to, že část ceny elektřiny namísto toho, aby ji spotřebitel nebo firma zaplatila z vlastní peněženky nebo z vlastní kapsy, zaplatí ji prostřednictvím státního rozpočtu. Ano, naoko ten spotřebitel či firma zaplatí skutečně méně, ale v realitě to zaplatí pouze prostřednictvím státního rozpočtu.

To bude znamenat v budoucnu vyšší daně, pokud budete tyto výdaje financovat vyšším zdaněním, nebo to bude znamenat vyšší inflaci, pokud to budete platit na dluh, což povede k vysoké, vyšší míře inflace, která samozřejmě sníží reálné příjmy jak domácností, tak firem a celkově poškodí ekonomiku.

Dalším tématem, ve kterém se chystáte nebo plánujete hodit celou skupinu obyvatel, v tomto případě ročníky střední generace, jsou změny, které plánujete v důchodové reformě. My jsme mnoho let od nejrůznějších organizací typu Mezinárodního měnového fondu, OECD, Světové banky slyšeli doporučení a volání po tom, aby Česká republika vzhledem k demografickému vývoji realizovala potřebné změny penzijního systému. Vláda Petra Fialy a pan ministr Jurečka tyto potřebné změny udělali. Zaplatili za to poměrně vysokou politickou cenu nebo politické náklady, ale udělali něco jednoznačně pozitivního pro budoucnost této země.

Podle demografických predikcí je totiž zřejmé, že v padesátých letech kvůli silným populačním ročníkům a nízké porodnosti vzroste deficit penzijního systému až nad 3,6 procenta hrubého domácího produktu. To je obří číslo. V dnešních číslech, to znamená cca 290 miliard korun. Změny, které prosadila naše vláda, tento deficit snižují, snižují ho v tomto horizontu na cca 100 miliard. I to je stále velké číslo. Ale vy plánujete, slovy ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky, demontovat i tento zásadní a pozitivní posun. Populismus par excellence.

Ve veškerých západních zemích už existuje systém, ve kterém například roste věk odchodu do důchodu nad 65 let, nebo to velmi vážně diskutují, stejně jako jiné změny parametrů penzijního systému tak, aby byl průběžný systém v západní Evropě s její demografií udržitelný. Ale vám je to jedno.

Vy kvůli hlasům dnešních seniorů, kterých se mimochodem dominantně tato reforma netýká, házíte přes palubu dnešní třicátníky a čtyřicátníky, kterým nezbyde nic jiného, než absolutně přestat spoléhat na stát coby jakéhokoliv garanta jejich penzí a zcela se připravit na penzi ve své vlastní soukromé režii.

To je váš účet v ekonomické agendě za pár týdnů. Nárůst schodku o 70 miliard, vyšší zadlužení, vyšší riziko inflace a tedy i menší šance na rychlejší pokles úrokových sazeb ať už pro majitele hypoték nebo pro firmy žádající úvěry, návrat k cenové regulaci a centrálnímu plánování, zatím jenom v oblasti zemědělství, ale možná ten socialismus chcete posunout i do oblastí dalších, opíjení lidí rohlíkem, že zlevňujete elektřinu, přestože to zaplatí vyšší inflací nebo vyššími daněmi prostřednictvím státního rozpočtu a plánované zhoršení salda penzijního systému v řádech stovek miliard. To je váš účet jenom za několik pár týdnů, v rámci kterých sedíte ve vládě.

Kolegyně kolegové. Tato vláda nemůže mít důvěru nikoho, kdo ctí alespoň nějaké ekonomické zákonitosti a principy. A Motoristy prosím, aby si dali budíček. Opravdu toto všechno jste schopni akceptovat vzhledem k programu, se kterým jste do voleb kandidovali? Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Jako další se připraví Jan Berki, poté Matěj Hlavatý, pak bude šest poslanců ODS a poslední poslankyně TOP 09. Tolik je plán na dnešní večer. Pane poslanče, máte slovo a my se střídáme v řízení schůze.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, nebojte, já vás musím ujistit, že tentokrát mám (Ukazuje menší list papíru.) jen pár noticek k této schůzi. Možná byste čekali, že se budu vyjadřovat ke vzdělávání, ke školství. To tentokrát ale neudělám, protože všechno, co jsem považoval za důležité říci, jsem řekl při projednávání vyslovení důvěry této vládě. Navíc tím, že bych se zase soustředil na školství, tak bych se možná dostal do podobné role, do které se buď vědomě nebo nevědomě dostává Robert Plaga, (někdo), koho jsem já vnímal jako člověka právě liberálního, někoho, komu jde o hodnoty, a tím, že ale některé věci nekomentuje, tak z mého pohledu prostě přijímá spoluzodpovědnost za chování některých svých koaličních kolegů. Stejně tak svým hlasováním v Poslanecké sněmovně přijme spoluzodpovědnost za případné krytí nebo souhlas s takovým chováním.

Stejně tak ale musím já přijmout svou spoluzodpovědnost za to, co se dělo v předchozích čtyřech letech. Můžeme se bavit – nebo mohu se vymlouvat na to, že já jsem se tehdy ve vysoké politice teprve učil, kdežto Robert Plaga je zkušený, ale nebudu se na to vymlouvat, přijímám spoluzodpovědnost za to, že jsme dělali chyby, a některé věci se mi dodnes nelíbí. Například dneska se tu zmiňoval Stratkom. My jsme ho měli, ale z mého pohledu ve skutečnosti strategickou komunikaci jsme neměli.

Jedna z věcí, čemu jsme mohli věnovat více energie, více času, více empatie, bylo vysvětlování, proč některé změny musíme dělat, proč jsme vybrali zrovna takovýto způsob řešení a co tento způsob řešení má přinést. Stejně tak jsme ale používali sílu. V některých chvílích z mého pohledu dneska zpětně ne úplně vhodně, ale ve spoustě chvílí jsme k tomu byli dotlačeni prodlužováním a obstrukcemi u ledasčeho. Za takový úplně paradoxní případ ale považuji třeba právě už několikrát zmiňovaný služební zákon, kde těmi bouřlivými diskusemi jste deklarovali péči o úředníka. První kroky této vlády ale ukázaly, že ta péče byla falešná.

A proč to všechno říkám? Protože věřím, že člověk se má z chyb učit, a to nejenom nutně z chyb vlastních, může i z cizích. A vy jste slibovali, že budete lepší vláda, ale v tomhle ohledu opakujete úplně normálně naše chyby, a to ještě ve větším měřítku, než jsme to dělali my. Takže se obávám, že po dnešním hlasování se dozvíme, že na rozetnutí začarovaného kruhu nebo spirály arogance a síly si budeme ještě muset chvíli počkat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dobrý večer, vystřídali jsme se v řízení schůze. A nyní vystoupí v pořadí přihlášený pan poslanec Hlavatý. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Matěj Hlavatý: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, nestojím tu proto, abych vedl zdvořilou parlamentní debatu. Stojím tu proto, že tahle vláda selhala – ne jednou, ne omylem, ale vědomě a opakovaně. A odmítám dělat, že je to normální. Včera jsem tu slyšel několik projevů, včetně projevů premiéra Andreje Babiše, které jakoby se odehrávaly v jiném čase. Ohnivě se tu mluvilo o kauzách minulé vlády. Jenže vy jste volby vyhráli, vy vládnete, vynesete odpovědnost. A za tak krátkou dobu jste dokázali naštvat tolik lidí, že byla plná náměstí po celé republice – ne extremistů, ne placených aktivistů, ale obyčejných lidí, které už prostě nebavila vaše arogance a vaše chování.

Lidé dnes mají strach o práci kvůli svým politickým názorům, protože vy jste začali s čistkami. Kdo s vámi nesouhlasí, letí. Kdo kritizuje, je zastrašován. Kdo domluví nahlas, má strach. To nejsou dojmy ani emoce opozice, to jsou důsledky vašeho jednání. A přitom tady slyšíme, jak nálepkujete ostatní jako mafiány a korupčníky, zatímco sami fungujete na principu vzájemného vydírání, strachu z nevydání a držení se moci za každou cenu. A když se sejdou plná náměstí, co slyšíme?Zesměšňování lidí, zpochybňování demonstrací, tvrzení, že tam byli jenom Ukrajinci, a urážky na všechny, kdo nesouhlasí. Pamatujte si dobře: Pýcha předchází pád.

Teď tedy přejdu k faktům. Začněme u premiéra. Střet zájmů Andreje Babiše není názor opozice, je to fakt potvrzený evropskými audity, soudními rozhodnutími a zastavenými dotacemi. A dnes už víme i to, že takzvaný slepý fond není řešení. Je to čekárna, rodina Andreje Babiše má připravený návrat Agrofertu okamžitě po skončení jeho vládního angažmá – ne za roky, ale ihned. To není odstřižení od moci, to je její odložení. Stát vede člověk, který ví, že se ke svému byznysu může kdykoliv vrátit, a podle toho také vládne. Premiér, který se neptá, jestli je něco správně, ale jestli mu to ještě projde. Andrej Babiš nikdy nepřijal jednu základní věc, že stát není firma a občané nejsou zaměstnanci.

Teď k obraně státu. Ministr obrany opakovaně tvrdil, že některé kroky nejdou kvůli armádě nebo kvůli Nejvyššímu kontrolnímu úřadu. Jenže ta stanoviska buď neexistují, nebo neříkají to, co vláda tvrdí. To už není politický spor, to je otevřené lhaní o bezpečnosti naší země. Armáda má dávat odborný názor, rozhodnutí jsou politická. Tahle vláda se ale schovává za instituce, aby nemusela nést odpovědnost.

A teď ministr zahraničí Petr Macinka. SMS prezidentovi, nátlak, vydírání a vy si dovolíte ještě vyhrožovat hlavě státu kandidátem, který (?) opakuje v souvislosti s extremistickými symboly, gesty a výroky. V normálním světě by tohle znamenalo okamžitý konec, tady ne. Slabý premiér tohle nezastaví a tím dává jasný signál, že ve státě neplatí pravidla, ale nátlak.

A pak je tu extremismus obecně. Tomio Okamura čelí trestní kauze, dlouhodobě rozděluje společnost, zpochybňuje pomoc Ukrajině. Jindřich Rajchl opakovaně šíří lži, manipulace, zneužívá této Sněmovny k šíření dezinformací. A tato vláda mlčí, protože potřebuje hlasy. Tahle vláda oslabuje pomoc Ukrajině, zlehčuje agresi a přebírá řeči, které zní z Moskvy. A dělá to ve chvíli, kdy jde o bezpečnost celé Evropy.

Téhle vládě nedůvěřuji, protože lže, kryje střet zájmů, provádí politické čistky, toleruje extremismus a bere stát jako kořist, protože ministři i premiér otevřeně lžou o bezpečnosti naší (země), schovávají se za instituce a zneužívají je jako alibi pro své vlastní selhání. Vážené kolegyně, vážení kolegové, tohle hlasování není o opozici, je to o tom, jestli ještě platí hranice moci. Já téhle vládě nedůvěřuji a budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Sokol, připraví se pan poslanec Havránek.

 

Poslanec Petr Sokol: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, s nadsázkou by se dalo říct, že v posledních dvou dnech či hodinách i počasí, příroda či prozřetelnost ukázaly nejenom ministru zahraničí, že by se měla celá koalice držet jím tak často používaného hesla – Česká republika na prvním místě. Kdyby se toho drželi, tak by asi pan vicepremiér neodjel během jednání o důvěře vlády na zahraniční cestu. Já chápu, že Donald Trump má slabost pro kritické nerosty a že ta konference je důležitá, ale ukázalo se, jak jsem říkal, že příroda naznačila, že je třeba se spíš držet České republiky. A tohle je jenom malá věc, kde si myslím, že to heslo o České republice na prvním místě není novou vládou úplně dodržováno.

Já bych tady mohl přednést řadu důvodů, proč vládu nemohu podpořit, respektive proč budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry. Nebudu se zabývat záležitostí obrovského schodku a (dalšími věcmi), které tady zmínili kolegové, kteří se více zabývají ekonomickou oblastí, já zmíním pět, pět důvodů ze zahraničně-bezpečnostní oblasti.

První je – a souvisí s esemeskami pana vicepremiéra – nechme stranou řešení té ústavní situace, ale myslím si, že to, co je opravdu znepokojivé v téhle oblasti, o které mluvím, je to, že se pomoc Ukrajině, ty bitevníky L-159, stávají obsahem nějakého politického handlu.

Já chápu, že tady opozice a koalice má na různé věci různé názory, budeme si tady argumenty rozbíjet hlavy obrazně řečeno, ale myslím si, že v té zahraničně bezpečnostní politice bychom měli mít nějaké společné zájmy a neměli bychom hrát tyhle hry. To je první věc.

Druhá věc, pan vicepremiér to pak ještě tedy korunoval, a to je můj druhý důvod, to je to vyhrožování, že prezident nebude jezdit na summity NATO. Zase si myslím, že to je věc, kterou bychom si měli tady nějak upéct a neměli bychom to tahat potom na tu mezinárodní scénu.

Třetí věc, velvyslanci, zase stejné. Já chápu, že vláda si nominuje svoje velvyslance, ale neměla by to dělat s argumentací způsobu, kdy říká, že musíme teď všechny velvyslance povyměňovat, protože velvyslanci byli jmenováni nějakými jinými vládami, tak jsou snad špatní a musí tam být jenom naši velvyslanci. Já myslím, že chápu zase, že jsou nějaké politické nominace velvyslanců na některé třeba důležité posty, ale aby se řeklo, že se to musí udělat takhle en bloc, tak buď je to zase nějaké kupčení, aby se ovlivňoval prezident, anebo je to, a to každopádně, poškozování nějaké myšlenky toho, jak má fungovat diplomacie.

Čtvrtá věc, ta už nebude souviset přímo s vedením ministerstva zahraničí, ale vyplynula z té debaty, která se tady dva dny vede. Já chápu, že když používají kolegové poslanci z vládní koalice to, že máme dělat politiku čtyř směrů, tak ono to na první pohled vypadá líbivě, ale na druhou stranu je to odkaz podle mě na nejhorší část vládního prohlášení, já jsem o tom mluvil, myslím nejhorší v té oblasti zahraniční, a to je to, že máme mít vlastně dobré vztahy se všemi globálními hráči. Tak to já vidím pod tím, když tady kolegové argumentují, že podporují tuhle vládu, protože dělá politiku všech čtyř stran. Je to ostatně oblíbený slogan Roberta Fica, takže z toho je asi jasné, že to není něco, co já bych tady mohl podporovat.

A pak je to pátá věc. To se zase vrátím na Ministerstvo zahraničí a já věřím, že to třeba bude stále vyvráceno panem vicepremiérem pověřeným vedením Ministerstva zahraničí, a to je ta věc týkající se, alespoň zatím, mediálních informací, že bylo zrušeno to opatření na omezení vstupu ruských diplomatů do České republiky. Samozřejmě zase můžete to zrušit, protože to nachystala Fialova vláda, ale chtěl bych podtrhnout to, že to udělala po konzultaci s NCOZ a tajnými službami, a při vší úctě k nějakému politickému souboji tohle je asi zase věc v zemi, která žije po Vrběticích, kde by se to snad z politických důvodů dělat nemuselo.

Mohl bych mluvit déle. Řekl jsem, že řeknu pět důvodů, proč tahle vláda nemá moji důvěru a proč budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry. Tady jsou. Moje stanovisko je jasné. Děkuji za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní by měl vystoupit pan poslanec Havránek, kterého nevidím, tak poprosím kolegyni Bartošovou.

 

Poslankyně Lucie Bartošová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení občané, dnes tady jednáme o vyslovení nedůvěry vládě České republiky, která důvěru této Sněmovny získala pouze před pár týdny, avšak dosavadní jednání vládní koalice jako celku či jejích jednotlivých ministrů a představitelů je natolik závažné, že jsme byli nuceni vyvolat toto dnešní, potažmo včerejší jednání.

Stojíme tu proto, že z předvolebního hesla Motoristů „pohlídáme Babiše“ se stalo spíš „ani Babiš nás neuhlídá“. Všichni jsme minulý týden četli alarmující zprávy o tom, že ministr zahraničí Petr Macinka vydírá přes esemesky prezidenta Petra Pavla. Fráze jako: Čas vyprší ve středu, stáčí jeden podpis, maximalistické kroky, brutální boj bez skrupulí, nejsou jenom ukázkou toho, jakým způsobem hodlá tato vláda řídit naši zemi, ale také příkladem toho, jak moc rychle se může obrátit politická kultura. Tohle není žádné tvrdé vyjednávání a já nejsem tedy právník, abych soudila, jestli to je vydírání jako trestný čin vydírání, ale určitě to je politický nátlak na prezidenta republiky jako na ústavní instituci. A prezident postupuje správně, když věc předal bezpečnostním složkám. Přesně takhle totiž se standardně postupuje v právním státě. Ne, že se to zamete pod koberec, ne že se tomu jen tak jako zasmějeme, ne že řekneme, to byla jenom soukromá konverzace.

Co je na tom ale úplně nejhorší, je, že sám ministr zahraničí tím oslabuje důvěryhodnost České republiky v zahraničí a klade jeho osobní zájmy a zájmy Filipa Turka nad zahraničněpolitické zájmy České republiky. Není normální, abychom říkali, že Ukrajině nedodáme letouny, protože prezident nejmenoval Filipa Turka. Vláda Petra Fialy poslední čtyři roky úspěšně vybudovala silnou pozici České republiky jako respektovaného partnera v Evropě i mimo ni. Ale jak víme a vidíme, budovat lze dlouho, ale zničit jde během jednoho okamžiku. Naši zahraniční partneři nepotřebují vědět před klíčovými vyjednáváními, s kým se kdo hádá, ale potřebují vědět, jakým způsobem my budeme postupovat a že jsme důvěryhodným partnerem, který nestřídá názory v klíčových otázkách, jako se střídají svatí na orloji.

Tak já se ptám, kdy se z ultimát a hrozeb stala norma? Kdy se z nátlaku na ústavní instituce stal běžný styl? Jestli dnes řekneme, že tohle je normální, zítra bude normální úplně cokoliv. A přesně takhle se rozkládá politická kultura i respekt k pravidlům – relativizací. A do toho všeho přichází vláda s další věcí, která oslabuje naše klíčové instituce, veřejnoprávní média, tak často omílaná. Vláda oznámila shodu na zrušení poplatků České televizi a Českému rozhlasu, ale zároveň nemá žádný jasný stabilní model financování a zní úvahy také o tom, že se budou financovat ze státního rozpočtu. A já říkám: zrušit poplatky bez jasného, dlouhodobě garantovaného financování není reforma. To je otevření dveří pro politický vliv. A když jednou dáte financování do rukou vlády a každoročního vyjednávání, koledujete si o tlak a autocenzuru. A ano, chápu, že to by se vládě vlastně možná líbilo, kdyby se o nočních esemeskách pana vicepremiéra Petra Macinky hovořilo třeba méně anebo se nehovořilo na všech kanálech a ve všech rozhlasech.

A když už jsme u rozpočtu, lidé dnes nepotřebují slyšet hezké věty. Lidé potřebují slyšet čísla, priority a plán. Rozpočet není slogan, rozpočet je pravda na papíře. A já mám bohužel pocit, že tahle vláda umí udělat tiskovku, ale neumí si udělat ani excelovskou tabulku. A když už ji má, tak ji neumí prohnat ani umělou inteligencí s dotazem na to, jestli je to třeba podle zákona. Tak já jenom chci říct, že kdybyste s tím potřebovali pomoct, tak to je běžný úkol, který zvládne udělat i žák z druhého stupně.

A já mám z priorit této vlády někdy pocit, že je to jako ve filmu Dědictví. Opilí milionáři si koupí pštrosa, videoplyn, toto, tamto, děckám kolotoč. Chvíli jsou spokojení, ale nakonec se ty dluhy stejně spočítají. A jediný rozdíl je, že České republice asi nepřijde jen tak oznámit právník, že umřel strýček z Jižní Ameriky, ale místo toho si například na konci tohoto filmu přijde ještě firma Diag Human pro svých 17 miliard korun.

V sázce dnes není jen ego jednotlivých politiků, v sázce je důvěra občanů, že instituce fungují a důvěryhodnost České republiky i doma, v zahraničí. A právě proto dává smysl, že se dnes o nedůvěře bavíme, protože vláda, která normalizuje nátlak, mlží místo odpovědí, rozostřuje hranice institucí a nemá přesvědčivý plán pro rozpočet ani budoucnost, si důvěru této Sněmovny prostě nezaslouží. Přesně toto je důvod, proč já budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry, a prosím a obracím se na poslance koalice, aby se zamysleli a hlasovali dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, přesně podle té brožurky, kterou nám zasílala paní poslankyně Válková o tom, jakým způsobem se mají eticky poslanci chovat.

A ještě jedna věc a možná úplně nejdůležitější. To úplně nejhorší pro Českou republiku je, že Andrej Babiš, Petr Macinka a další podrývají důvěru v ústavní instituce – od obecních soudů, kdy premiér říká, že je stíhaný účelově, nebo že soudkyně je třeba podjatá, až po Ústavní soud, kdy říkají, že je jasné, že by rozhodl ve prospěch prezidenta anebo že by jednal aktivisticky. Opravdu tady budeme podkopávat důvěru občanů v právní stát?

Tohle je jednání, které se nakonec jednou může obrátit proti nám všem, protože pokud lidé nevěří ve spravedlnost této země, jaká je jejich motivace tedy žít, pracovat nebo platit daně? Pokud je pro vás Česká republika na prvním místě, tak prosím přestaňte kopat do pilířů, na kterých stojí tento stát už 33 let. Pro dobro nejen nás všech v tomto sále, ale také všech občanů tam venku a těch, kteří přijdou po nás. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní pozvu k řečnickému pultíku pana poslance Baxu. Připraví se pan poslanec Lipavský. Prosím.

 

Poslanec Martin Baxa: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, já jsem k dnešnímu jednání o vyslovení nedůvěry vládě chtěl vystoupit s krátkým příspěvkem, který se týká tématu médií veřejné služby. Chtěl bych poukázat na věc, která se s časem stále prohlubuje. Je poměrně krátká doba od přijetí důvěry vládě Andreje Babiše. Návrh programového prohlášení, nástin, byl zveřejněn už na podzim loňského roku. Tam se poprvé objevilo to, že by měly být poplatky zrušeny, včetně toho zvláštního ustanovení o legislativních změnách, které se mohou uskutečnit. Tento bod se potom propsal i do samotného závazného znění programového prohlášení vlády.

Od té doby uplynul další měsíc. Ten požadavek, ten programový bod, je napsaný stále černé na bílém, ale chybí jakékoliv informace k němu. Já před tím varuji. Je to pro mě také závažný důvod, proč budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše, protože pokud vláda deklaruje, že by měly být změny v systému financování médií veřejné služby účinné od 1. ledna 2027, tak každý den, každý týden, který se ukrajuje času letošního roku, znamená rostoucí riziko.

Jenom připomenu, že slovenský model, o kterém hovořila paní ministryně Šimkovičová s panem ministrem Klempířem, byl projednán ve zrychleném režimu ve Slovenské národní radě v řádu týdnů, měsíce, ve velmi krátké době, a znamenal opravdu velké a vážné riziko pro fungování médií veřejné služby. Došlo ke sloučení obou médií, velmi kvapnému. Vláda jej využila k tomu, aby se snížilo financování médií veřejné služby, a z kdysi stanic, které hrály významnou roli na slovenském mediálním trhu, tak dnes Slovenská televizia a rozhlas jsou jenom odleskem slávy, kterou kdysi měly.

Nechci vládu a priori podezírat – záměrně používám toto sousloví – z toho, že chce média veřejné služby, Českou televizi a Český rozhlas, zestátnit, aby je ovládla. To, že stále držím naději, že tomu tak není, jsou opakovaná slova pana ministra kultury Ota Klempíře, naposledy při včerejším jednání, kde hovoří o zachování nezávislosti médií veřejné služby, cituje části kodexu médií, kde jsou definovány jednotlivé služby, které veřejnoprávní média poskytují. To mi dává trošku naději, že by to tak být nemuselo. Ale bohužel ta naděje je velmi malá, protože už jsme na začátku druhého měsíce a na opakované výzvy a opakované požadavky, aby vláda zveřejnila, jaký způsob financování chce po zrušení koncesionářských poplatků zavést, zaznívá mlčení.

Záměrně říkám vláda. Není to jenom věc samotného Ministerstva kultury. Ministerstvo má v gesci mediální legislativu. Lze snadno provést zásadní změny, lze zrušit zákon o televizních a rozhlasových poplatcích, ale jakýkoliv jiný způsob financování, vyjma toho čistě slovenského modelu financování ze státního rozpočtu, by vlastně vyžadoval velké legislativní změny. Pokud se takové legislativní změny nedějí, tak to prostě znamená ve vzduchu visící otazník či spíše vykřičník nebo i dohromady, prostě obavu z toho, co se může stát.

Chci podotknout jednu zásadní záležitost. Neexistuje v Česku v současné době objektivní důvod k tomu, proč by měly být prováděny nějaké zásadní změny ve způsobu financování médií veřejné služby. Mohl bych uvést – určitě k tomu potom bude příležitost v debatě v následujících měsících – příklady zemí, kde se ustoupilo od systému poplatků, protože k tomu existovaly nějaké objektivní důvody. Jeden příklad je ten, že třeba byl velmi nízký výběr těch poplatků, jiný, že ta média začala ztrácet relevanci. Nic takového se v Česku neděje.

Po velké mediální novele, která byla přijata za vlády Petra Fialy, kterou jsem připravil se svým týmem na Ministerstvu kultury a která byla – to chci zdůraznit – projednávána napříč mediálním trhem, stojí média veřejné služby, Česká televize a Český rozhlas, na pevných nohou. Není důvod v současné době měnit nejenom systém financování, není žádný důvod ani měnit systém fungování veřejnoprávních médií.

Jenom chci podtrhnout ještě jednu věc. Často se mluví o tom, že není definováno, co má být veřejnoprávní službou a zda ta média nekombinují to, co mají dělat média soukromá, komerční a tak podobně. Přičítám to možná tomu, že už se tyto změny odehrávaly na sklonku našeho funkčního období, uprostřed běžících kampaní, na které se upínala pozornost. Byla přijata memoranda – Česká televize i Český rozhlas – ve kterých se obě tato média zavázala k řadě kroků, kterými nejenom objasňují nebo detailněji popisují to, co jsou jejich služby, ale také se zavazují ke konkrétním krokům vůči soukromým médiím, nakládání s archivy, procenta jednotlivých žánrů, která se budou vysílat v obou médiích. Takže i k tomu došlo. Chci tím jenom tedy podtrhnout to, že neexistuje podle názoru našeho, ale i názorů expertních, objektivní důvod k tomu, proč měnit financování a fungování médií veřejné služby.

Je velmi varovné, že vláda stále trvá na zrušení koncesionářských poplatků. Je velmi varovné, že v programovém prohlášení vlády je taková ta divná věta o tom, že se mohou hledat další legislativní změny. Já před tím varuji, dámy a pánové, já před tím varuji! Česká média veřejné služby poskytují velmi kvalitní obsah pro lidi napříč věkovými kategoriemi, napříč sociálními skupinami, napříč jednotlivými oblastmi veřejného života. Ta média hovoří ke všem. Média hovoří ke všem a poskytují služby, které jsou vlastně nenahraditelné.

Tak moje vystoupení je trošku apelem. Apelem na to, aby vláda odkryla karty, aby vláda řekla, jak to s médii veřejné služby myslí a co konkrétního s nimi plánuje. Současně – to chci podtrhnout – vládu vyzývám k tomu, aby ustoupila od tohoto programového bodu, aby nedocházelo k zásadní změně, natož pak ke zrušení koncesionářských poplatků. Jsem přesvědčený o tom, že celá česká společnost na tom v posledku vydělá, protože fungující veřejnoprávní média jsou užitečná pro všechny. Děkuju. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Lipavský.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, schůze k vyjádření nedůvěry vlády probíhá v rekordním čase. Dnes je to pouhých 58 dnů od jmenování vlády Andreje Babiše a Tomia Okamury. Skutečně, klobouk dolů, to se tady v dějinách moderní České republiky ještě nikomu nepovedlo.

Tou poslední kapkou, která vedla k vyvolání této schůze, je skandál s vyděračskými zprávami, které Petr Macinka adresoval prezidentu České republiky Petru Pavlovi. K obsahu vyděračských zpráv již zaznělo hodně, tak si dovolím věnovat trochu širšímu kontextu celé situace. Proč slyšíme výroky jako: Teď bohužel budeme muset bojovat proti prezidentovi, či spálím mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace. Či – tady se omlouvám za ten výraz, který použiju, ale prasárny, které jsou již vysloveně osobními útoky jako dnes, když pan ministr Macinka mluvil o temné stránce osobnosti.

Mně by se na to chtělo reagovat výrazem – kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje. Proč jsme svědky nekonečné série poťouchlých výroků a arogantních tiskových konferencí? Proč zažíváme tak bezprecedentní chování, že se po celé republice téměř 100 000 lidí na poslední chvíli zvedlo a šlo v mrazu demonstrovat na podporu prezidenta České republiky?

Já myslím, že ta odpověď je nabíledni. Jsme svědky špinavé kampaně Petra Macinky a cíl této špinavé kampaně není nic jiného než snaha o zakrytí vlastního politického selhání. Motoristé, kteří se před volbami prezentovali jako pravicově populistické protestní hnutí, které usiluje o malý stát s důrazem na bezpečnost a třeba vyrovnaný rozpočet. Motoristé vstoupili do holportu s Andrejem Babišem, a Tomiem Okamurou, dvěma socialisty, jejichž volební program stojí na zadlužování a rozhazování. Takže mi nezbývá nic jiného, než konstatovat, že se Motoristé stali otroky Andreje Babiše a Tomia Okamury.

Umožňují jim vládnout bez kontroly a nestali se tou slibovanou pojistkou, tou kontrolou, nestali se tím, co slibovali i na billboardech, že budou hlídat Andreje Babiše. Tvoří jim alibi. A dnes tím pádem nesou plnou zodpovědnost za chaos, zadlužování a oslabování bezpečnosti České republiky. Motoristé u toho svítí, Motoristé pro to hlasují, se vším souhlasí. A já bych řekl, stali se z nich takoví rudí Motoristé. Dám příklad. Motoristé ve svém předvolebním programu slibovali, díky námi navrhovaným krokům dosáhne Česká republika do čtyř let vyrovnaného až přebytkového rozpočtu. A co máme dneska na stole za návrh státního rozpočtu? Ten původní návrh, který po vašem nátlaku zcela zbytečném ještě dokonce dvakrát do Sněmovny tedy poslala vláda, počítal se schodkem zhruba 286 miliard korun českých a nový kabinet pod vedením Andreje Babiše ten návrh logicky, a já tomu rozumím, odmítl. No, ale máme schodek 310 miliard korun. A tomu Motoristé svítí, Motoristé pro to hlasují, se vším souhlasí a já bych řekl, stali se z nich takoví rudí Motoristé. A říkám, buďme rádi za rozpočtové provizorium Zbyňka Stanjury. To je dneska ta poslední bariéra, která brání Andreji Babišovi, Tomio Okamurovi a nově tedy i Petrovi Macinkovi v bezhlavém rozhazování. A jak vidíme, stát stále funguje. Přitom jsme si vyslechli tolik zbytečných řečí o tom, jak máme jako končící vláda znovu poslat rozpočet do Sněmovny. Bylo to zbytečné mediální divadlo, stejně jako celá řada dalších věcí, kterou dnes a denně děláte. A nejenom, že jste v tom rozpočtu navýšili státní dluh o 24 miliard, ale zároveň jste škrtli opravdu důležitých 20 miliard na obranu. Zároveň pozorujeme škrcení muniční iniciativy, problematizování nákupu letadel F-35, špinavé SMS hry s letouny L-159, umlčování ministra obrany či neodpovědné personální změny na Ministerstvu zahraničních věcí. V době zhoršené bezpečnostní situace v Evropě a jasného závazku zemí NATO dávat pět procent HDP na obranu a rozumíme tomu rozdělení tvrdých a měkkých výdajů. Omezování podpory bránící se Ukrajině pak zásadně podkopává mezinárodní reputaci naší země. Motoristé u toho svítí, motoristé pro to hlasují, se vším souhlasí. A já bych řekl, rudí Motoristé. Prohráli tak svůj boj o program, voliče i personálie, a to vše pod vedením Petra Macinky. Já uznávám, že to chce silný žaludek být ve vládě Andreje Babiše a Tomia Okamury, zjevně ho máte, gratuluji, protože já jsem si vytáhl tři výroky, které vám Andrej Babiš věnoval, a to se vracíme ke kauze Filipa Turka, tak první byla, ty informace jsou závažné a že to určitě bude řešit. To je někdy ze začátku podzimu. Hodně se mi líbil výrok: A už nechceme slyšet v televizi jméno Turek, to bylo skvělý, to bylo 12. ledna 2026 poté, co byl Filip Turek jmenován vládním zmocněncem pro klimatickou změnu a Green Deal. Zdálo by se, že to mohl být konec toho příběhu, ale dneska pan premiér Babiš pronesl: Turek ministrem nebude. To je vidět, jak za vás bojuje, to je vidět, jak si vás váží, to je vidět, jak s vámi zachází, to je vidět, jaké onuce se z vás stali.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, toto jednání o nedůvěře vládě není o jedné esemesce, o jednom ministrovi, o tom konfliktu, o té špinavé kampani Petra Macinky, kterou můžeme pozorovat, aby zakryla tato všechna politická selhání, ale skutečně je to o tom, jestli připustíme my jako Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, aby se tato země řídila chaosem, osobními útoky a nekonečnou improvizací. Samozřejmě je to o tom, jestli budeme tolerovat vládu, která rozhazuje veřejné peníze, oslabuje naši obranu, útočí na prezidenta republiky a ztrácí respekt našich spojenců v zahraničí. Takže problémem není prezident republiky. Problémem je vláda, která nezvládá moc, neumí nést odpovědnost a problémem je špinavá kampaň Petra Macinky. Já samozřejmě nebudu hlasovat pro důvěru této vlády, vyjádřím se pro návrh, vyjádřím se proto, aby byla vyjádřena nedůvěra této vládě. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupí paní poslankyně Langšádlová, připraví se pan poslanec Havránek. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Hezký večer, dámy a pánové. Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, jsme tady opravdu po krátké době a já bych mohla opakovat to, co jsem tady říkala minule v oblasti bezpečnosti. Pro mě tato vláda opravdu není zárukou, že nás provede zhoršující se bezpečnostní situací, protože rizika podceňuje, na hrozby se nepřipravuje, a to všechno platí. Proč zde však dnes vystupuji, je věc o neméně závažná.

Naše vláda během několika týdnů destruuje základní pilíře a principy, na kterých stát stojí. Já zmíním některé z těchto principů, a to tři. Vládu práva v  právní stát, situaci s institucí a ochranu veřejného zájmu. Co se týče vlády práva, je zkrátka naprosto nepřijatelné, aby sama vláda nedodržovala zákony.

A předložení státního rozpočtu, který je v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti, je právě takovým narušením tohoto principu. Samozřejmě zvyšování rozpočtu je problém, je to problém, který zaplatí i budoucí generace, ale narušení principu vlády práva právního řádu, nedodržování zákonů i ze strany vlády je zkrátka nepřijatelné.

Druhý princip, na kterém stojí každá demokratická země, jsou silné instituce. Každá demokratická země stojí na silných institucích, které se budují desetiletí a silné demokratické instituce jsou touto vládou ohroženy, jsou ohroženy proto, že se škrtá v rozpočtu, mnohde, mnohde naprosto bez ohledu na agendy těch rezortů nebo institucí a můžeme si říkat celou řadu příkladů, ohroženy i proto, že vláda přichází se služebním zákonem, který jde proti všem principům, které tady doposud byly, kde byla snaha o depolitizaci veřejné správy, kontinuitu, profesionalizaci a takto bych mohla pokračovat. Určitě jedním z příkladů je i přístup například k Národní rozpočtové radě, i to je instituce státu. A zpochybňování jejich stanovisek? Ano, i to je jeden z kroků vlastně ohrožování principu silných institucí. Takhle jednoduché to je, takto postupuje naše vláda.

A třetí příklad, který uvedu, tak je destrukce veřejného zájmu. Ono to vypadá v tuto chvíli populárně. Všechno zrychlíme, všechno bude jednodušší. No, a veřejný zájem, ten vynecháme. Ale ono to tak jednoduchý není, protože ten veřejný zájem a jeho ochrana mají své místo, musí být vyváženy a v konečném dopadu, pokud tato vláda, tak, jak navrhuje v zákonech, nebo dokonce, jak členové vlády a členové koalice říkají, bude ignorovat, tak to bude mít dopady a může to mít i velké ztráty v oblasti životního prostředí, památek, nebo nakonec i v ochraně zdraví úplně konkrétních lidí.

Ona totiž ochrana veřejného zájmu není abstraktní a její absence bude mít opravdu velmi negativní dopady na každého z nás. Mohla bych mluvit o bezpečnosti, mohla bych samozřejmě mluvit o nepřijatelném chování pana ministra zahraničí, ale jsem přesvědčena, že narušování základních principů a pilířů našeho státu je také velmi nebezpečné a je to jeden z důvodů, proč já budu hlasovat pro nevyslovení důvěry této vládě. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: A zatím posledním přihlášeným do diskuse je pan poslanec Havránek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Havránek: Já děkuji za slovo. Dobrý den, vážený pane vicepremiére, jsem moc rád, že tu jste, i vy, vážený pane vicepremiére Zůno, vážená paní ministryně financí, vážená paní ministryně pro místní rozvoj, vážený pane ministře dopravy, všechny vás zde rád vidím, stejně jako ctěné kolegyně a kolegy.

Proč jsme se tu včera sešli a proč dnes pokračujeme v projednání návrhu na vyslovení nedůvěry vládě České republiky? No, zaznělo to tu několikrát, Andrej Babiš je slabý premiér. No, a touhle větou by vlastně po tom, co se dělo v posledních dnech, šlo možná skončit. Ale byla by to hrozná škoda, kdybychom se nepodívali zpátky do minulosti na to, proč a jak vláda Andreje Babiše zaplnila Staroměstské náměstí a kus toho Václavského, no a taky další náměstí po celé České republice.

A poprosím, byť je nepřítomen, poprosím samozvaného ctěného sněmovního korektora, místopředsedu Patrika Nachera, prostřednictvím pana předsedajícího, aby silou své nové role kontroloval, kde se třeba případně pletu, anebo případně reagoval za ty, kteří dnes nepřišli.

Nicméně pojďme od začátku, pojďme od té pomyslné hlavy hydry. My jsme nesvolali přece toto jednání o nedůvěře vlády kvůli, a tady dovolím si citovat Andreje Babiše, premiéra České republiky, soukromým SMS, jak si myslí právě pan premiér. No, ale proto, že je to slabý premiér, slabý premiér vlády, jejíž vicepremiér, zde přítomný Petr Macinka, prostřednictvím pana předsedajícího, vydírá hlavu státu, to nevydírá prostřednictvím pana předsedajícího, ale prostřednictvím SMS, které zasílá týmu pana prezidenta. No, ale vy taky přece víte, co tu mělo probíhat v úterý. Víte, co se mělo dít na mandátovém a imunitním výboru. A přesto, že všichni tak nějak tušíme, jak to dopadne, že jak Andrej Babiš, tak Tomio Okamura nebudou vydáni, no, tak to ukazuje na mnohé skutečnosti.

Třeba za prvé na nerovnost před zákonem, výsměch lidem.

Za druhé to taky ukazuje na to, že, a naznačil to Andrej Babiš, tento díl o nevydání je vlastně nejpevnějším pojítkem této vlády. A já opravdu neříkám, a prosím každého z vás, aby to nikdo z nás neříkal, protože to považuju za chybu, neříkám, že je pan předseda Okamura nebo pan premiér Babiš něčím vinen. Od toho jsou tu soudy. Ale schovat se za mandát, to je všechno, jen fakt ne akt sebejistoty, síly a důvěry v to, že nedocházelo k žádnému protiprávnímu jednání. Naopak je to pro mě osobně důkaz slabosti.

No, a za třetí, když jste v takovémhle průšvihu, tak jste přirozeně slabí a přirozeně vydíratelní. A tak Andrej Babiš, který by ve své první vládě, a to považuju opravdu jako za vyjádření úcty směrem k Andreji Babišovi, jakéhokoliv ministra, který by mu dělal vrásky, popřípadě ostudu, nedej Bože, vydíral prezidenta, vyhodil bez omluvy... (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já vás jenom přeruším, pane kolego. Poprosím poslance i poslankyně v pravé i levé části sálu Poslanecké sněmovny, aby se ztišili a mohl jste v klidu dokončit svůj projev. Děkuji.

 

Poslanec Jiří Havránek: Já to rád ještě jednou zopakuji, Andrej Babiš by opravdu v těch svých předešlých vládách, a činil, tak, zaznělo to zde taky několikrát, jakéhokoliv ministra, který by mu dělal vrásky, dělal ostudu nebo nedej Bože vydíral prezidenta, vyhodil bez omluvy. No, a co dělá nyní? Žehlí průšvihy na Hradě. Andrej Babiš i Tomio Okamura, prostřednictvím pana předsedajícího, za mě osobně mají být vydáni nezávislým soudům. A to si myslím jak jako občan, tak si to myslím jako poslanec. Na rozdíl od některých kolegů.

Hezký večer, pane kolego.

Co je ale horší než celé tohle pokrytectví, jsou slova pana premiéra, která tu dnes zazněla o tom, že nevěří v nezávislé soudy a soudce. To je totiž to opravdové peklo. Jako by si pan premiér vlastně vůbec neuvědomoval, že jeho slova související s jeho osobní kauzou mají dopad do důvěry lidí. Do důvěry lidí v rovnost před zákonem. Do důvěry lidí v právní stát.

Jedna věc je, že jsme se tu všichni, jak tu sedíme, anebo seděli v minulém volebním období, podíleli na decimování politické kultury. Jenže pokud zlikvidujeme tuhle základní důvěru lidí v právní stát, tak teprve potom máme opravdu vážný problém.

No, a tak se ptám, byť nepřítomného Andreje Babiše, kteří soudci jsou teda ti jako závislí, nebo ti problémoví. Ti, kteří se vám nelíbí, protože chtějí prošetřit vaši kauzu? Pokud je přece kauza Čapí hnízdo, tak jak zde zaznělo od Andreje Babiše, prostřednictvím pana předsedajícího, nesmysl, tak se není čeho bát a nechá se vydat stejně tak, jako to dělal v těch minulých volebních obdobích.

Nicméně pojďme dál, pojďme opravdu k dalším kauzám, kterých je celá řada, k dalším problémům, za šest týdnů, dobrá práce. No, pamatujete si tu básničku, kterou zde přednesl Andrej Babiš, já si myslím, že mělo zaznít něco jiného. Jsem předseda hnutí ANO, střet zájmů jsem měl včera a mám ho i dnes ráno. Včera ráno, dnes ráno, má ho stále. Tohle mělo zaznít v projevu Andreje Babiše. A proč to říkám? No, protože svůj problém se střetem zájmů měl Andrej Babiš vyřešit do 8. ledna. Dneska máme 4. února. Proč to říkám? Stále ho nevyřešil. Vyřešil ho možná politicky. Škoda, že tu není Patrik Nacher. Mohli jsme si o tom zase popovídat, prostřednictvím pana předsedajícího.

Všichni si pamatujeme srdcervoucí video ze 4. prosince, před dvěma měsíci, kde Andrej Babiš říkal, že vyřeší svůj střet zájmů nevratným způsobem. No jo, ale na to věcné řešení my pořád čekáme. Vlastně tu i Andrej Babiš, prostřednictvím pana předsedajícího, ve svém projevu přiznal, že ten svůj střet zájmů nevyřešil. No, a co to, dámy a pánové, znamená? To znamená, že porušuje zákon.

A já se ptám, kde jsou teď morální majáky a roztleskávačky pana premiéra, kteří všichni říkali, že to řešení, se kterým Andrej Babiš přichází, je nadstandardní. Teď už přece každý musí chápat po měsíčním prodlení, nejen pana prezidenta, ale i nás opoziční poslance, kteří jsme říkali bacha, je to Andrej Babiš, přece si už pamatujeme, máme nějakou historickou zkušenost s tím, jak postupuje v řešení svého střetu zájmů. No, a já doufám, že už ho někdo zavolal, kolegyně Barbora Rázga říkala, že už Patriku Nacherovi volá, prostřednictvím pana předsedajícího. Mě by vlastně zajímalo, kde je teda i ten samozvaný korektor Patrik Nacher, který mluvil o kritice Andreje Babiše v této věci jako o amatérském hledání problémů za každou cenu. Ticho. Na rozdíl od toho, co se děje v sále, z této strany je ticho. (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane kolego, rozumím tomu a poprosím kolegy, kteří se vracejí do sálu, ať se prosím vracejí pokud možno v klidu a potichu, probíhá tady stále ještě jednání. I pana ministra kultury poprosím, aby se ztišili a přenesli rozhovor případně s panem místopředsedou mimo sál. Děkuju pěkně.

 

Poslanec Jiří Havránek: Já taky děkuju, pane předsedající, přiznám se vám k jedné věci, že taky, když se podívám do statusu svěřenského fondu, kam má být, a znovu opakuju, pouze Agrofert vložen, no, tak mám pocit, že i ty sliby z toho zmíněného projevu dva měsíce starého, no, nebudou naplněny, natož jestli bude naplněna litera českého a evropského práva.

Pan premiér tu taky několikrát ve svém projevu řekl, že mluvíme jen o něm. No jo, ale dneska je ten důvod poměrně jako prozaický a jednoduchý. Andrej Babiš je slabý premiér, je ve střetu zájmů. No, ale víte co, jeho politika, jeho jediná politika, alespoň podle toho projevu, je antiodées a antiFiala.

Zdravím Patrika Nachera, vážím si toho, že přišel.

Andrej Babiš, ne Patrik Nacher, Andrej Babiš je principálem celého tohoto cirkusu, který po šesti týdnech u moci dostal lidi do ulic a vyvolal hlasování o nedůvěře vlády. Jen pro zdůraznění té obsese Petrem Fialou a celou ODS, v projevu Andreje Babiše zaznělo devatenáctkrát ODS, šestkrát Petr Fiala, pětkrát Martin Kupka, pětkrát Zbyněk Stanjura. Mimochodem zaznamenal jsem tu nějakou snahu o shození Martina Kupky, ctěného předsedy ODS, jakožto magistra žurnalistiky, No, tak Andrej Babiš je inženýrem ekonomie, o tom není sporu, věřím, ale když zde mluvil o inflaci, tak zde podle mého názoru naschvál zmínil těch volebních 3,6 desetin procenta z – pokud se nepletu - října 2021. Proč nezmínil leden 2022, kdy naše vláda získala důvěru a kdy ta nastartovaná inflace byla na úrovni 9,9 desetin procenta a letěla nahoru.

Andrej Babiš přece jako inženýr ekonomie jistě ví, jak dlouho se projevují nejen monetární zásahy, ale fiskální vstupy státu do ekonomiky a inflace. Není to v řádu dnů, není to v řádu týdnů, ale je to v řádu let. Od ČNB, když zde na mě pokřikuje, ale já si toho vážím, můj bývalý pan děkan Miroslav Ševčík, ano, roli v tom hraje i ČNB, která samozřejmě zasahovala. A poté zhruba po ročním odkladu se směrem k té poptávkové inflaci dostávalo to, že docházelo ke snížení inflace. A všichni za to jsme rádi, všichni jsme rádi, že vláda Petra Fialy předává zemi, předala zemi se stabilizovanou inflací.

No, když už jsem tedy u toho, tak v jakém stavu jsme předali Českou republiku vládě hnutí ANO, SPD a Motoristů? (Kvůli hluku v sále se obrací na předsedajícího.) Pane předsedající, já se omlouvám.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, dělám to potřetí, nerad, ale prosím kolegyně a kolegy jak v pravé části, tak v levé části našeho poslaneckého sálu, aby se ztišili a poslední řečník mohl v klidu dokončit svůj projev. Děkuju pěkně.

 

Poslanec Jiří Havránek: Mně je vlastně hrozně líto, že Andrej Babiš, který bohužel není přítomen, který si na zakázku nechával psát různé snáře, označil tuto zprávu o stavu České republiky za blábol, že ji neotevřel. No, tak si pojďme připomenout přímo s odkazy na konkrétní stránky alespoň pár čísel, v jakém stavu jste tedy zemi převzali, kolegyně a kolegové.

Nejdřív strana číslo 10. Pojďme se pobavit o deficitu veřejných financí, protože deficit veřejných financí se postupně za vlády Petra Fialy snížil z pěti procent HDP v roce 2021 na projektovaná 1,9 procenta v roce 2025. Pokud se budeme bavit v absolutních číslech, tak došlo k poklesu schodku o 179 miliard.

Strana číslo 11, další přímá citace: „V roce 2025 česká ekonomika rostla zhruba o 2,5 desetiny procenta a zařadila se do první třetiny nejrychleji rostoucích ekonomik České republiky (?).“ Meziroční inflaci jsme tu už naznačili, pohybuje se zhruba okolo dvou procent mezi dvěma a dvěma a půl procenty, což je v podstatě v tolerančním pásmu České národní banky. Nezaměstnanost - stále jsem na stránce číslo 11, je okolo 0,3 procenta a společně s Maltou jsme na tom vůbec nejlépe v celé Evropské unii. Možná proto sem dneska jezdí politici z různých zemí a říkají, v jakém dobrém stavu české finance jsou.

Podíváme se na další stránku. Vy si to určitě pamatujete ze včerejška, kdy zde prostřednictvím pana předsedajícího od Andreje Babiše zaznělo: „Co jste postavili za těch 35 let?“ No, tak si pojďme říct, co se postavilo za poslední čtyři roky.

Strana číslo 16 - v období 2021 až 2025 jsme otevřeli 214,5 kilometru nových dálnic a 125 kilometrů silnic první třídy. (Hlasitý potlesk poslanců zprava.) Současně bylo za naší vlády zahájeno 254 kilometrů dálničních staveb a 149 kilometrů staveb silnic první třídy. Když se bavíme o rozpočtech na obranu za čtyři roky celkem 604 miliard korun.

Přecházím na stranu 17. V letech 2022 až 2025 se zrekonstruovalo 139 nádražních budov a zrekonstruovalo, zmodernizovalo 306,5 kilometru železničních tratí. K tomu přípravy takzvaných VRTek a dalších staveb. A věřím, že v tomto bude i vaše vláda pokračovat.

Já se vrátím zpátky ke svému projevu, ale mrzí mě, že zrovna tuto zprávu premiéra Fialy o stavu české země, která přináší daleko víc vstupů pro vaše vládnutí, určitě víc než jakékoliv snáře, Andrej Babiš ani neotevřel.

A naposledy k té obsesi Andreje Babiše anti ODS. Mě vlastně až trochu jako straší, a teď to není tolik o Andreji Babišovi, ale o ctěné paní ministryni financí, že když si otevřu její tiskovou zprávu, která vlastně byla jedním z našich jediných podkladových materiálů k jednání o rozpočtu na letošní rok, tak první citace Aleny Schillerové, která tam je, je o tom, že to je rozpočet Zbyňka Stanjury a Petra Fialy. No, není. A budeme se o tom bavit i příští týden.

Teď už ale půjdu, abych vás nezdržoval, k tomu, jaká je role Andreje Babiše v tom, co vlastně zaplnilo jednotlivá náměstí, role v celé kauze takzvaných Macinkových esemes nebo esemes Gate (Obrací se k ministrovi Macinkovi.) esemes Gate, pane vicepremiére, esemes Gate. Tak cituji: „Podporu premiéra v této věci mám.“ No, já se ptám, v jaké věci? Ve věci vydírání prezidenta České republiky nebo ve věci pálení mostů mezi Strakovkou a Hradem? Co by udělal silný premiér, který stojí za svými koaličními partnery? No, ten by přece vlastně stál i za nominantem Filipem Turkem, a podal by kompetenční žalobu a tím by celý příběh Turek vyřešil.

Potom jsme se se ctěným kolegou Nacherem bavili už zhruba dva měsíce nazpátek na Primě CNN. Co ale udělal slabý premiér, znovu opakuji, slabý premiér Andrej Babiš? Petru Macinkovi, alespoň podle toho, co zaznívá v esemeskách Petra Macinky směrem k Hradu, omlouvám se, podkuřuje, že za ním stojí. No, ale navenek říká, že nechce eskalaci problémů s Hradem. No, dneska taky jel žehlit na Hrad celou tuhle kauzu. Nejhorší je, že si není schopen vybrat tu stranu sporu. Kdybych byl jeho koaliční partner, poměrně by mě to štvalo. No, ale co by udělal silný premiér s charakterem? Při vší úctě k panu vicepremiérovi, by ho vypoklonkoval za vydírání prezidenta ze své vlády.

Nedá mi to a když pan vicepremiér dorazil, z čehož mám velkou radost, ne všichni kolegové, kteří zde mluvili v posledních dvou dnech o tom, co se děje a proč jste dokázali zaplnit po pár dnech ve vládě česká náměstí, mě těší, že vás tady dneska vidíme. Protože já mám pocit, a možná se pletu, budu rád, když mě vyvedete z omylu, že jste se zde prostřednictvím pana předsedajícího neukázal od té chvíle, co vystoupil Petr Pavel na své tiskové konferenci.

Já si myslím, že je opravdu dobře, že tu v tuhle chvíli stojíme a po tom, co se dělo tento víkend, jednáme o nedůvěře vládě České republiky. Nicméně musím to zopakovat. My jsme tady se ctěným kolegou Robertem Králíčkem dnes ráno, prostřednictvím pana předsedajícího, jednali o tom, zda je správně, že probíhá jednání o nedůvěře vládě ve chvíli, kdy tu Petr Macinka nemůže být, kdy tu teď nemůže sedět Andrej Babiš.

Já se omlouvám, ale za to nemůžeme my jako opozice. My neurčujeme termíny schůzí. A vlastně si říkám, jestli to není hrozná škoda, abych mohl vyjít vstříc požadavku kolegy Králíčka, který je dneska zastupujícím předsedající klubu hnutí ANO a jestli bychom neměli třeba procedurálním hlasováním rozhodnout, že by tahle schůze pokračovala poté, co tu bude moct být přítomen i Andrej Babiš. Ještě budu mluvit dlouho, má čas na to, aby přijel.

No, a k tomu všemu tento týden to není jenom o tom, že jsme mohli projednávat zákony. Je to taky o tom, co se mělo dít v úterý. A znovu tu opakuju, měl jednat mandátový a imunitní výbor ve věci vydání Andreje Babiše, ve věci vydání předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury. Nestalo se to a já neříkám nic.

Vrátím se ještě na chvíli k panu vicepremiérovi Macinkovi. Jedna krásná věta z vaší první tiskové konference na Ministerstvu zahraničních věcí: „Less PR more negotiations.“ Já bych naprosto souhlasil. Fakt. Akorát, že vydírání a vyjednávání je možná oboje na „v“, ale stejné to není. No, a taky i pro ministra platí, že po dvaadvacáté hodině je dobře zahodit mobil. Na druhou stranu po vaší tiskové konferenci nebo dnešním vystoupení (Ministr Macinka: 21.07.) tak možná i před devátou hodinou radši zahoďte telefon. Nicméně po vašem vystoupení dnes nebo na tiskové konferenci já osobně jako Jiří Havránek fakt nepochybuju o tom, že by za ty zprávy mohla nějaká vaše jiná nálada. (Otáčí se k ministrovi.) Fakt ne, vy to tak prostě máte. A ego do politiky patří, ale nesmí přerůst vás samotné. Nicméně ať už je to PR, nebo je to vyjednávání, tak po šesti týdnech ve funkci zaplnit Staromák, kus Václaváku, přilehlé uličky, to je megaúspěch. (Poslanec tleská.) Smekám. Je to začátek, pane kolego Turko, já tomu věřím taky. Já si myslím, že se na té Letné potkáme a věřím, že ukážete tu vaši pomyslnou odvahu a přijdete tam a půjde to všechno vysvětlit. Já vám tam přijdu zatleskat. Tak jo, já se těším. Té image drzého teenagera, kterou má jak Filip Turek, prostřednictvím pana předsedajícího, tak Petr Macinka, rozumím. Akorát mám trochu pocit, že v pozici vicepremiéra vlády a ministra zahraničních věcí je to už trochu, teď jsme u té angličtiny, too much.

A když v posledních týdnech pan vicepremiér Macinka řekl, prostřednictvím pana předsedajícího, že se pan prezident nepěkně vyjadřuje o kolegovi Turkovi... Já nevím, pane vicepremiére Macinko, vy jste nezůstal jen u pana prezidenta, ale ve své velikosti jste si vzal do úst opakovaně i první dámu České republiky.

No, a když jsme u zahraniční politiky, zaznělo zde od pana premiéra, prostřednictvím pana předsedajícího, že za měsíc udělal v zahraniční politice víc než jeho předchůdce za čtyři roky. (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak ještě jednou vás přeruším, pane kolego, a poprosím tentokrát pravou část sálu Poslanecké sněmovny, aby se utišila a mohl jste pokračovat. Děkuju.

 

Poslanec Jiří Havránek: Já děkuju za zjednání pořádku a ještě jednou se dovolím tedy vrátit k Česko 2025 Zpráva premiéra Fialy o stavu země. Nalistujte si, prosím, stranu 69 a můžete si projít, co všechno se podařilo v zahraniční politice vládě Petra Fialy. No, a možná pak pana předsedu vlády bude za jeho slova, která včera přednesl, hanba fackovat, protože se tu můžeme bavit o tom, který z posledních dvou premiérů České republiky potřebuje k určení polohy Grónska glóbus za 15 000 korun, který premiér se přesto, že i z glóbu i z mapy vidí, že Grónsko je sice autonomní, ale nedílná součást našeho evropského spojence Dánského království, se za něj nepostaví. A naopak, který premiér jako první vyrazil do bombardovaného Kyjeva, odstartoval úspěšnou muniční iniciativu a vrátil, a to je nejdůležitější, české zahraniční politice vážnost po éře ukřičeného mikromanažera. (Potlesk některých poslanců ODS.)

Nechci dlouze mluvit o tom, jak nečitelné je pro naše zahraniční partnery jednání Andreje Babiše na Evropské radě ve věci záruk za Ukrajinu, ale při vší úctě Andrej Babiš je premiérem této země. Má odpovědnost za celou vládu. Bohužel tu teď tedy není, nemůže být zřejmě přítomen jednání o její nedůvěře. Ale Andreji Babišovi nevadí ty eskapády kolem toho, že Českou republiku zastupuje slovenský ministr Taraba? Nebo že vlastně – nebo já možná nevím, možná mi to odpoví pan kolega Turek, prostřednictvím pana předsedajícího – jak to vlastně je, tak pojede Filip Turek s kolegou Tarabou na jednání? Nebo pojede pan Taraba sám? Nebo nepojede vůbec nikdo? To je česká zahraniční politika únor 2026.

A já vím, znovu to opakuji, že tu Andrej Babiš není přítomen, že nechtěl komentovat pro novináře, že všechny ty věty o transparentním přístupu k novinářům, k veřejnosti jsou jenom fráze a další důkaz toho, že je slabý premiér. Ale zeptat se musím. Kdo tedy nakonec pojede na ten summit NATO? Pojede tam prezident České republiky, se kterým mnozí z nás můžou nesouhlasit, ale byl v minulosti v nejvyšší vojenské funkci Severoatlantické aliance, který se v rámci NATO přirozeně těžší důvěře našich partnerů? No, anebo pan premiér Andrej Babiš naskočí na vydírání svého vicepremiéra? Třeba dostaneme odpověď.

Chtěl jsem taky původně mluvit o návrhu státního rozpočtu a těší mě, že tu je paní kolegyně ministryně financí Alena Schillerová. Ten má zítra projednávat rozpočtový výbor, pokud se nepletu. (Ministryně Schillerová mimo mikrofon: Ne, v úterý.) Nakonec ne. Super. V úterý. Máme na to celý jeden týden, na to, abychom prošli jednotlivé podklady. (Velký hluk v sále, hloučky stojících poslanců.) Můžete, kolegové, být klidní, ještě zhruba 10 minut, můžete si dojít dát Red Bull nebo něco jiného, ještě chviličku vydržíte.

Velmi krátce k tomu rozpočtu. Alena Schillerová říká, že bude předkládat transparentní, pravdivé a zákonné rozpočty. Tak začínáme. Výsledkem je nezákonně vysoký schodek a transparentnost je tak velká, že vláda schválila rozpočet před týdnem v pondělí, ale vlastně do včerejška jsme kromě tiskové zprávy na stránkách Ministerstva financí neměli žádné jiné materiály, které bychom mohli použít do našich příprav. (Odmlčuje se pro hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak kolegyně, kolegové, jak řekl pan kolega poslanec Havránek, máte ještě 10 minut na to případně odejít mimo sál a vést ty poměrně hlasité diskuse tam. Kdo tak nechce udělat, tak ho poprosím, ať se ztiší, ať můžeme v klidu vyslechnout pana kolegu Havránka. Pane kolego, já vás ještě poprosím, abyste nepokračoval, dokud se fakt neztiší sál.

 

Poslanec Jiří Havránek: Já vám rád vyhovím, pana předsedající. (Předsedající zvoní zvoncem.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Kolegyně, kolegové, moc prosím, ztište se. Ta míra hluku je taková, že skutečně není možné v tomto mluvit a rozumět. Takže ještě jednou opakuji, kdo chce dál pokračovat v diskusích s kýmkoliv, tak prosím, ať odejde do předsálí. (Sál se ztišuje.)

 

Poslanec Jiří Havránek: Já mockrát děkuju, protože zrovna teď se to ticho hodí. Já se chci totiž zeptat kolegů z vládní koalice prostřednictvím vás, pane předsedající. No, 310 miliard schodku. Kde je to hlídání Babiše zprava? Kde je Tomio Okamura s křovinořezem? (Poslanec Červený mimo mikrofon z místa: Už jsem odpověděl.) Navíc, pokud kolegové z Motoristů... Jsem rád, že pan kolega Igor Červený odpovídal, prostřednictvím pana předsedajícího, ale v projevu Tomia Okamury nezaznělo nic jiného než další výdaje. A já chci fakt vidět, jak se vám bude dařit tohle hlídat zprava. Moc tomu nevěřím.

A víte, co je nejlepší? Zaznělo tady několikrát – a já vám v tom vlastně fandím – že se snažíte snižovat výdaje na provozu státu. Snaží se o to i Ministerstvo financí České republiky pod vedením Aleny Schillerové, která zde zmínila, jak osekala jednotlivé odbory. No, tak třeba odbor interního auditu. Z něj je v tuhle chvíli pouze oddělení. Myslím, že tahle změna v rámci ministerstva, které má, pokud se nepletu, zhruba 1 100 zaměstnanců? (Ministryně Schillerová mimo mikrofon: Mluvíte o mém ministerstvu?) Ano. (Ministryně Schillerová mimo mikrofon: 1 500 zaměstnanců.) 1 500, tak tím pádem ještě víc. 1 500 zaměstnanců fakt nepřinese žádné výrazné úspory. A navíc tím, že ve vedení, teď už ne odboru, ale oddělení byl potvrzen stejný pracovník, který byl doposud vedoucím odboru, tak asi ani nešlo o nedůvěru směrem k tomuto pracovníkovi. No jo, ale zároveň tomuto oddělení interního auditu byla zadaná práce na interním auditu zapojení ministerstva ve věci bitcoinové kauzy. Já se těším na to, jak to celé dopadne.

No, Poslední poznámka k paní ministryni Schillerové, která ve svém vystoupení řekla, že za vlády Petra Fialy bylo všude cash only. Tak tady pár faktů. V roce 2024 vzrostl počet transakcí kartou, platební kartou o 13 procent oproti roku 2023. Objem plateb vzrostl o 11 procent. Počet terminálů akceptujících karty oproti roku 2023 vzrostl o 8,7 procenta. Zdrojem těchto informací je tisková zpráva Sdružení pro bankovní karty. No, očividně tak nepotřebujeme EET. A když jsme tady mluvili o Dánském království, tak když se na něj podíváte, tak tam taky nemají EET. A vlastně já neznám jinou, v rámci Evropy, víc cashless country, kde ve své podstatě i když mají krásnou děravou dánskou korunu, tak se s ní jako návštěvník ani nesetkáte.

Když mluvím o rozpočtu, tak mě vlastně štve, mrzí, že jste se rozhodli snížit výdaje na obranu. Není to tedy poprvé, co hnutí ANO muselo v této věci ustoupit svým koaličním partnerům. Tu slavnou fotku z ústředního výboru Komunistické strany si pamatují všichni, ale my jsme naopak výdaje na obranu a bezpečnost zvyšovali. Nejen kvůli závazkům směrem k našim partnerům, ale logicky i proto, že na hranicích Evropy bohužel stále probíhá válečný konflikt.

No, a o dalších bezpečnostních hrozbách jsem tu vlastně nemluvil ani já, ale mluvil tu o nich, prostřednictvím pana předsedajícího, pan ministr Boris Šťastný. A já se přiznám, že jsem si opravdu vážil slov pana vicepremiéra Zůny, která byla na přelomu letošního roku. Škoda jenom, že se pak nechal zlomit. A já se musím zeptat. Má mít důvěru Poslanecké sněmovny vláda, jejíž vicepremiér ministr obrany otočil po tlaku SPD svá vyjádření? Za mě ne. A proto taky vyjádřím svůj názor v hlasování, ke kterému se, věřte mi, dostaneme už brzy.

K panu předsedovi Okamurovi, prostřednictvím pana předsedajícího. Čtyřikrát, čtyřikrát zaznělo – ztrácíme tu čas. Tak mluví třetí nejvyšší ústavní činitel o vyjádření nedůvěry vládě.

Tak trocha statistik. Tomio Okamura, muž, který svým 11hodinovým výkonem v minulém volebním období překonal Fidela Castra, obohatil Poslaneckou sněmovnu celkem o 150 hodin svých hlubokých projevů a myšlenek. Andrej Babiš, dnes premiér, tehdy opoziční poslanec, se nenechal zahanbit a svými 125 hodinami se snažil dohnat Tomia Okamuru.

Mimochodem, sám Andrej Babiš tu řekl, že jeden jednací den Poslanecké sněmovny vyjde na 4 miliony korun. I kdybych byl vstřícnost sama a řekl, že kvůli vašim obstrukcím v minulém volebním období měl průměrný jednací den 12 hodin, tak vašich 150 promluvených hodin, vážený pane předsedo Okamuro, prostřednictvím pana předsedajícího, vyšlo daňové poplatníky, občany České republiky, zhruba na 50 milionů korun. No, a 125 hodin Andreje Babiše by bylo zhruba za nějakých 41,8 milionu korun.

Celkem nás tedy výstupy těchto dvou předních představitelů nové vládní koalice v minulém volebním období vyšly na 92 milionů korun. Víte, kolik by se za to postavilo hal pro Martinu Sáblíkovou? Buďte v klidu, ani jedna, stejně jako ze všech slibů Andreje Babiše.

Zaznělo tu také, že ztrácíme čas nejen dnes a včera, ale že jsme taky obstruovali stavební zákon. Já to tak fakt nevidím a myslím, že až na výjimky šlo o věcnou debatu ať už od nás, tak samozřejmě od paní ministryně, které za to děkuju, nebo od pana kolegy Krňanského nebo od kolegyně Ožanové. No, ale stejně to přece bylo i v minulém volebním období. A já vždycky zpětně říkám a opakuji, že za to děkuju Kláře Dostálové. Myslím, že Ivan Bartoš by řekl prostřednictvím pana předsedajícího dost podobné věty, protože opravdu tehdy jsme táhli za jeden provaz a diskutovali jsme jednotlivé pozměňovací návrhy.

No, a dnes tady, pardon, včera, zaznívá, že jsme zničili stavební zákon. Ale jak tehdy hlasoval pan premiér Andrej Babiš 24. 3. 2023, konkrétně v 10.56? Hlasoval pro návrh. A myslím, že ten zákon, byť tam byla jedna komponenta, která možná byla průchozí, ale nefungovala, přinesl posun a věřím, že i další úpravy prostě půjdou k tomu, že se v České republice začne stavět rychleji.

No a na úplný závěr, kolegyně, kolegové, si dovolím poslední malou korekci. Několikrát tu totiž za poslední dva dny zaznělo něco o tom, že někdo nějak označil voliče vládní koalice jako svoloč. Já myslím, vy všichni a dokonce i kolega Králíček sám poznamenal, že nejde o voliče, prostřednictvím pana předsedajícího. Já si vlastně myslím, že když se podíváte, vůči komu byla svolaná i ta demonstrace, takže vlastně mě překvapuje, že se toho chytili kolegové z hnutí ANO.

Nicméně dneska tady nejsme kvůli tomu, to jsme tady kvůli tomu, že jednáme o vyhlášení nedůvěry vládě České republiky. Celá tahle schůze je o tom, že Andrej Babiš za prvé zpochybňuje nezávislost soudů a spolu s Tomiem Okamurou nechce být vydán k prošetření svých kauz.

Je to tu dnes o tom, že Andrej Babiš nevyřešil svůj střet zájmů, přestože už je to déle než 30 dní od jeho jmenování do funkce premiéra České republiky. Je to tu o tom, že předseda Poslanecké sněmovny jako první co udělá, sundá ze Sněmovny vlajku napadené Ukrajiny, v novoročním projevu znectí zemi bojující proti ruským agresorům, vedeným válečným zločincem Vladimírem Putinem a vlastně i jednotlivé ukrajinské bojovníky, kteří bohužel umírají i pro naši bezpečnost a proto, že tu žijeme v míru. A dokonce někteří vaši koaliční kolegové vůbec zpochybňují to, kdo je agresorem v této válce, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího. Já vím, že vy ne a taky si vážím toho, co zde zaznělo od kolegy Borise Šťastného.

Tyhle dva dny jsou taky o tom, že ministr zahraničních věcí a vicepremiér vlády Andreje Babiše Petr Macinka prostřednictvím SMS vydírá pana prezidenta.

Je to o tom, že vybíráte novináře, které chcete nebo nechcete pouštět na vaše tiskové konference, že zvažujete odebrání akreditací novinářům, kteří mají vstup na galerii v Poslanecké sněmovně, že se proti tomuto celému muselo spojit deset šéfredaktorů redakcí.

Je to o tom, a to je vlastně vůbec nejhorší z těch vašich projevů, které tu zazněly, že pohrdáte občanskou společností, mluvíte o strachu ve společnosti. Slyšel jsem tady tu debatu kolegyně Peštové s dalšími kolegyněmi a kolegy. Ale možná je nějaký strach ve společnosti, ale 726 000 lidí se už nebálo podepsat výzvu, která směřuje k podpoře pana prezidenta, a nejenom ji podepsat, ale doplnit tam taky své zaměstnání a další věci. Tak já nevím, jestli je tak výrazný strach ze svých sousedů, jestli je takový obrovský strach ze svých sousedů, když si vlastně můžete najít to, kdo z vašich sousedů je na stejné vlně jako vy.

Je to o tom, že jste poté, co jste pár dní ve vládních funkcích dohnali lidi k tomu, že zaplnili Staromák, kus Václaváku, okolní uličky a taky další náměstí po celé České republice, jako například v Kyjově.

Je to o tom, a to říkám od začátku do konce a zaznívá to celé dva dny, že Andrej Babiš je slabý premiér. No a slovy drzého teenagera Petra Macinky hrozní jsme, já vím, ale i tak vám děkuju za vaši pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak pan kolega Havránek byl poslední přihlášený do diskuse. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí z místa. Jestli tomu tak není, tak končím rozpravu a ptám se, zda je zájem o závěrečná slova. Takový zájem neeviduji.

Takže nyní jenom připomenu, že podle § 85 odst. 1 a 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny se o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě hlasuje podle jmen. K přijetí usnesení, kterým se vyslovuje vládě nedůvěra, je třeba souhlasu nadpoloviční většiny poslanců.

Žádám nyní určené ověřovatele této schůze, kterými jsou poslanec pan Tom Philipp a poslanec Miroslav Samaš, aby zaujali místa u stolku zpravodajů.

Nejdřív přistoupíme podle § 74 odst. 4 jednacího řádu Poslanecké sněmovny k vylosování jména poslance, od něhož se bude v abecedním pořadí hlasovat. Kontrola lístků se jmény poslanců byla provedena. Tak já poprosím o vylosování poslance a budeme hlasovat.

 

(Výměna předsedajících, u předsednického stolku probíhá losování.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Takže jako prvního jsem vylosoval poslance Karla Turečka. Je omluven. Tak další v pořadí. (Opět probíhá losování.)

Takže další v pořadí tedy je poslanec Turek Filip. (Poslanec Turek vstává.)

Ještě se můžete posadit.

Připomínám, že podle § 74 odst. 4 jednacího řádu se vyvolaný poslanec vysloví pro návrh nebo proti návrhu. Jestliže se zdržuje hlasování, řekne zdržuji se. Jiný projev poslance se považuje za zdržení se hlasování, tedy pro návrh nebo proti návrhu. A prosím, aby každý vyvolaný poslanec své stanovisko řekl dostatečně hlasitě, abych je mohl v souladu s jednacím řádem opakovat.

Přikročíme k hlasování. Přednesu návrh usnesení: „Poslanecká sněmovna vyslovuje vládě nedůvěru.“ A nyní vás budu vyvolávat a prosím o vyslovení. Zahajuji hlasování.

 

Turek Filip: Proti návrhu.

Turek Libor: Pro návrh.

Urbanová Barbora: Pro návrh.

Válek Vlastimil: Pro návrh.

Válková Helena: Proti návrhu.

Váňa Josef: Omluven.

Vesecká Renata: Proti návrhu.

Vlček Lukáš: Pro návrh.

Vojáček Jiří: Pro návrh.

Vojtěch Adam: Proti návrhu.

Volfová Jitka: Proti návrhu.

Volpe Samuel: Pro návrh.

Vondráček Libor: Proti návrhu.

Vondráček Radek: Proti návrhu.

Vopěnka Otto: Proti návrhu.

Vrána Petr: Proti návrhu.

Výborný Marek: Pro návrh.

Weimerová Ester: Pro návrh.

Wenzl Lubomír: Proti návrhu.

Záhoř Martin: Proti návrhu.

Zajíčková Renáta: Pro návrh.

Zuna Michal: Pro návrh.

Žáček Pavel: Pro návrh.

Žbánek Miroslav: Proti návrhu.

Ženíšek Marek: Pro návrh.

Adamec Ivan: Pro návrh.

Adámková Věra: Proti návrhu.

Ančincová Hana: Pro návrh.

Babiš Andrej: Omluven.

Babka Ondřej: Proti návrhu.

Bačíková Jana: Pro návrh.

Barták Jiří: Proti návrhu.

Bartoň Pavel: Proti návrhu.

Bartoš Ivan: Pro návrh.

Bartošek Jan: Omluven.

Bartošová Lucie: Pro návrh.

Bauer Jan: Pro návrh.

Baxa Martin: Pro návrh.

Benda Marek: Pro návrh.

Bendl Petr: Pro návrh.

Beran Karel: Proti návrhu.

Berki Jan: Pro návrh.

Berkovcová Jana: Proti návrhu.

Blažej Drahomír: Proti návrhu.

Blišťanová Zdeňka: Pro návrh.

Bouška Jiří: Proti návrhu.

Brázdil Milan: Proti návrhu.

Brzesková Monika: Omluvena.

Bureš František: Proti návrhu.

Bureš Jan: Omluven.

Černochová Jana: Pro návrh.

Červený Igor: Proti návrhu.

Činčila Benjamin: Pro návrh.

Decroix Eva: Pro návrh.

Demetrashvili Katerina: Pro návrh.

Demjanová Jana: Proti návrhu.

Doksanský Denis: Proti návrhu.

Doležal Tomáš: Proti návrhu.

Dražilová Lenka: Proti návrhu.

Dvořák Karel: Pro návrh.

Faltýnek Jaroslav: Proti návrhu.

Farhan Kamal: Proti návrhu.

Ferčíková Konečná Irena: Pro návrh.

Fiala Petr: Omluven.

Fiala Radim: Proti návrhu.

Fialová Eva: Proti návrhu.

Filipovičová Jana: Pro návrh.

Flek Josef: Pro návrh.

Foldyna Jaroslav: Proti návrhu.

Fridrich Stanislav: Proti návrhu.

Gajdová Karin: Omluvena.

Gregor Matěj: Proti návrhu.

Haas Karel: Pro návrh.

Hanzlíková Jana: Proti návrhu.

Havel Matěj Ondřej: Pro návrh.

Havlíček Karel: Omluven.

Havránek Jiří: Pro návrh.

Hebr Vlastimil: Proti návrhu.

Helebrant Tomáš: Proti návrhu.

Hendrych Igor: Proti návrhu.

Hladík Petr: Pro návrh.

Hlavatý Matěj: Pro návrh.

Hoffmannová Andrea: Pro návrh.

Hoppe Libor: Pro návrh.

Horák Jiří: Pro návrh.

Hrnčíř Jan: Proti návrhu.

Hřib Zdeněk: Omluven.

Hubíková Monika: Proti návrhu.

Chochelová Adriana: Pro návrh.

Jakob Jan: Pro návrh.

Janda Jakub: Pro návrh.

Janulík Miloslav: Proti návrhu.

Juchelka Aleš: Omluven.

Jurečka Marian: Pro návrh.

Karpíšek Pavel: Pro návrh.

Kasal David: Proti návrhu.

Kašparová Zdena: Pro návrh.

Klčová Jiřina: Proti návrhu.

 

Klempíř Oto: Proti návrhu.

Kohoutek Tomáš: Proti návrhu.

Kolek Vladimír: Proti návrhu.

Kolovratník Martin: Proti návrhu.

Koten Radek: Proti návrhu.

Kott Josef: Proti návrhu.

Kovářová Věra: Pro návrh.

Kovářová Veronika: Pro návrh.

Kowanda Petr: Proti návrhu.

Krainer Jakub: Pro návrh.

Králíček Robert: Proti návrhu.

Krejčí Miroslav: Proti návrhu.

Krňanský Vojtěch: Proti návrhu.

Kršková Marie: Pro návrh.

Krutáková Jana: Pro návrh.

Kubíček Roman: Proti návrhu.

Kučera Michal: Pro návrh.

Kupec Martin: Proti návrhu.

Kupka Martin: Pro návrh.

Lang Hubert: Proti návrhu.

Langšádlová Helena: Pro návrh.

Lipavský Jan: Pro návrh.

Macinka Petr: Proti návrhu.

Mádlová Ivana: Proti návrhu.

Majerová Zuzana: Proti návrhu.

Malá Taťána: Omluvena.

Martínková Španihelová Lenka: Pro návrh.

Mašek Jiří: Proti návrhu.

Metnar Lubomír: Proti návrhu.

Moricová Michaela: Omluvena.

Mrázová Zuzana: Proti návrhu.

Munzar Vojtěch: Pro návrh.

Murová Jana: Omluvena.

Nacher Patrik: Proti návrhu.

Nedomová Anežka: Omluvena.

Němcová Irena: Proti návrhu.

Němečková Crkvenjaš Zdenka: Pro návrh.

Niemiec Bohuslav: Pro návrh.

Novák Marek: Proti návrhu.

Oborná Monika: Proti návrhu.

Okamura Hayato: Pro návrh.

Okamura Tomio: Proti návrhu.

Okleštěk Ladislav: Omluven.

Olšáková Eliška: Pro návrh.

Opltová Michaela: Pro návrh.

Oulehlová Renata: Proti návrhu.

Outrata Pavel: Proti návrhu.

Ožanová Zuzana: Proti návrhu.

Papajanovský Jan: Pro návrh.

Pařil Patrik: Proti návrhu.

Pastuchová Jana: Proti návrhu.

Patková Jana: Omluvena.

Penc Jiří: Proti návrhu.

Peštová Berenika: Proti návrhu.

Petrtýl František: Proti návrhu.

Philipp Tom: Pro návrh.

Pikora Vladimír: Proti návrhu.

Pipášová Barbora: Pro návrh.

Pivoňka Vaňková Pavla: Pro návrh.

Plaga Robert: Proti návrhu.

Pláteník Václav: Pro návrh.

Pospíšil Jiří: Pro návrh.

Pošarová Marie: Proti návrhu.

Pražák David: Proti návrhu.

Rajchl Jindřich: Proti návrhu.

Rakušan Vít: Pro návrh.

Ratiborský Michal: Proti návrhu.

Rázga Barbora: Proti návrhu.

Richter Jan: Proti návrhu.

Richterová Olga: Pro návrh.

Růžička Pavel: Proti návrhu.

Ryba Drahoslav: Proti návrhu.

Sadovský Petr: Proti návrhu.

Samaš Miroslav: Proti návrhu.

Sedláčková Gabriela: Proti návrhu.

Sedmihradská Lucie: Pro návrh.

Schillerová Alena: Proti návrhu.

Schrek Vítězslav: Pro návrh.

Síla Jan: Proti návrhu.

Skopeček Jan: Pro návrh.

Slovák Štěpán: Pro návrh.

Smejkalová Julie: Pro návrh.

Sokol Petr: Pro návrh.

Stojanová Kateřina: Pro návrh.

Strýček Jiří: Proti návrhu.

Stržínek Robert: Proti návrhu.

Svárovská Gabriela: Pro návrh. Tak máme poslední list.

Sviták Jan: Pro návrh.

Svoboda Jiří: Proti návrhu.

Svobodová Vendula: Pro návrh.

Šafránková Lucie: Proti návrhu.

Šebelová Michaela: Pro návrh.

Ševčík Miroslav: Proti návrhu.

Šichtařová Markéta: Proti návrhu.

Šmída Martin: Pro návrh.

Šrámková Eva: Pro návrh.

Šťastný Boris: Proti návrhu.

Štolpa David: Proti návrhu.

Talíř František: Pro návrh.

Teleky Róbert: Pro návrh.

Trojan Václav: Proti návrhu.

Tak nyní se táži... Hlasování skončilo a táži se, zda všichni poslanci byli čteni, případně zda nejsou nějaké pochybnosti k průběhu hlasování? Nikdo se neozývá, takže prosím ověřovatele, aby mi sdělil, jaký čas potřebují ke zjištění výsledků hlasování, a my jsme už mluvili o 15 minutách. Jestli vám stačí? Prosím.

 

Poslanec Miroslav Samaš: Děkuju, pane předsedo, 15 minut, děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: To znamená, já vyhlašuji přestávku do 20.03 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 19.49 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 20.03 hodin.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Čas nám uplynul. (Hluk v sále.) Prosím tedy o vystoupení určených ověřovatelů, aby nám sdělili výsledek hlasování. Takže pan poslanec Samaš. (Hluk v sále.) Prosím o klid.

Já ještě tedy předtím přečtu tři omluvy, abychom se k tomu dostali. Hřib Zdeněk od 18 hodin – pracovní důvody, Patková Jana od 14 hodin – rodinné důvody, Váňa Josef celý jednací den – zdravotní důvody.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Samaš: Děkuju za slovo, pane předsedo. Takže vážený pane předsedo, vážení kolegové, vážené kolegyně, vážená vládo, vážení občané, dovolte, abych vás seznámil s výsledkem hlasování o nedůvěře vládě.

 

(Hlasování číslo 4), hlasovalo celkem 183 poslanců, pro návrh hlasovalo 84 a proti návrhu hlasovalo 99 poslanců. (Volání z pléna: Hurá! Bouřlivý potlesk v sále.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Já tedy konstatuji, že Poslanecká sněmovna návrh usnesení nepřijala.

 

Nyní se ještě s přednostním právem hlásí předseda ODS Martin Kupka. Prosím.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, v těchto okamžicích v uplynulém období vystupovala obvykle Alena Schillerová a dramatickým hlasem pronesla, čeho jsme byli svědky. Tak čeho jsme byli svědky – máme několik nej. Nejvíc ze všech nadával Andrej Babiš. (Potlesk z lavic ODS.) Nadával například na to, že ta schůze vládu zdržuje od práce. Co je ale paradox, měl nejdelší příspěvek, takže zdržoval ze všech nejvíc. Jasná odpověď. Během té hodiny pozurážel opozici, pozurážel novináře, leckomu se vysmál – a zároveň se nic jiného nedostavilo. A pak spousta lží. To například Petr Macinka, ten se pustil jenom do urážek vůči prezidentovi. Žádná omluva, žádná pokora, nic takového. Tak tohle byl tedy mimochodem výsledek tohohle dvoudenního jednání Poslanecké sněmovny.

Ale je tady ještě něco, co stojí za to říct, nakonec něco pozitivního se stalo. Protože Andrej Babiš nakonec Motoristy vyoutoval – tedy ne ještě z vlády, ale minimálně od moci a vlivu je vyoutoval – podle jeho vyjádření docela významně. Některé věci ale zůstávají. Nemáme odpověď na to, jak je to se střetem zájmů Andreje Babiše, a to nemáme vůbec nic. Byla to jenom slova a sliby, skutek utek. Jak to bude se zahraniční politikou a s posilováním pozice České republiky, nemáme žádnou odpověď – a přitom na tom v téhle době mimořádně záleží – že nebudeme mít ministra životního prostředí v době, kdy máme vyjednávat o důležitých otázkách v Evropě, to nás přece oslabuje. A oslabuje nás to velmi významně. A byla to vláda, která říkala, že chce v Evropě v tomhle směru dosáhnout mnoha věcí. Ale skutek utek, bude to mnohem komplikovanější a Česká republika oslabí.

No a potom poslední dvě nejvýznamnější nej a unikáty. Při hlasování o nedůvěře vládě chyběl Andrej Babiš, premiér, a chyběl první vicepremiér. To se v novodobé historii České republiky prostě ještě nestalo. Nejde jenom o pohrdání Poslaneckou sněmovnou, tohle je především vzkaz pro veřejnost, pro lidi, kterým to není jedno a kteří opakovaně dávali najevo, že je neslušná politika urážení prostě nebere, že se proti ní postaví a že proti ní budou stát. Tak tohle jste dokázali, toho jsme byli svědky, plivli jste do tváře všem, kterým záleží na dobré a slušné politice v České republice. (Potlesk z lavic ODS.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Paní poslankyně, páni poslanci, projednali jsme stanovený pořad 8. schůze Poslanecké sněmovny, kterou tímto končím. (Poslanec Králíček se hlásí o slovo.)

Na závěr připomínám – ano, ještě se hlásí místopředseda klubu ANO s přednostním právem Robert Králíček.

 

Poslanec Robert Králíček: Tak já použiji ta vzletná slova, čeho jsme tu byli právě svědky. Z projevu Martina Kupky, prostřednictvím pana předsedajícího, jsme viděli, jak je opozice vyprázdněná. Byla to zase pouze snůška urážek na pana premiéra, snůška urážek na tuto vládu. Ale my jsme měli dva dny na to, abychom mohli našim občanům říct, jak vláda od prvního dne pracuje. A já, jak jsem říkal dnes, za mě jsou pro nás důležitější česko-americké vztahy, proto pan Macinka byl na cestě do Ameriky, za nás jsou důležité vztahy třeba s Itálií, proto byl pan premiér v Itálii a setkal se s prezidentkou Meloniovou. Pro nás jsou důležité česko-německé vztahy a spolupráce, proto pan Havlíček byl v Berlíně. A prosím, neobviňujte nás z něčeho. Tak se podívejte na to číslo. Vás tady bylo pouze 84. Ani vašim lídrům, jako je Zdeněk Hřib, jako je Petr Fiala, to nestálo za to, aby vyjádřili svůj názor! Hezký večer. (Bouřlivý potlesk poslanců vládní koalice.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: A já tímto... Tak ještě předseda KDU-ČSL Marek Výborný.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuju za slovo, pane předsedo. Vaším prostřednictvím k panu poslanci Králíčkovi. Vy jste tady nebyl včera, pane poslanče? Vy jste neposlouchal Andreje Babiše? Sto a jedna lež. Jedna vedle druhé. Urážka kdekoho. Kdekoho! Vy jste neposlouchal dneska vicepremiéra a ministra všeho možného Petra Macinku? Neposlouchal jste ho? Tak si sedíte na uších, nezlobte se na mě! Tohleto je banda lhářů tady a nic jiného! Urážet, to umíte. Urážet, to umíte a dva dny jsme se tady zdržovali jenom kvůli vám! Jenom kvůli vám! Kdybyste byli schopni alespoň elementární sebereflexe, nemuseli jsme tady dva dny sedět! Mrzí mě to. Bohužel. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak já se podívám, jestli ještě někdo. Ano, místopředseda klubu ANO Robert Králíček. Prosím. První místopředseda, ano.

 

Poslanec Robert Králíček: Pane Výborný, prostřednictvím pana předsedajícího, přehrajte si můj záznam. Myslím, že jsem neurazil nikoho, ale vy jste to stihl v první větě. Děkuju. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Podívám se, jestli někdo chce ještě s přednostním právem vystoupit. Nikoho nevidím, takže já tímto schůzi končím.

A na závěr připomínám, že v úterý 10. února bude ve 14 hodin zahájena 7. schůze Poslanecké sněmovny. Přeji vám krásný večer.

 

(Schůze skončila v 20.11 hodin.)

Aktualizováno 2. 4. 2026 v 16:06.