Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Ty děti to přenášely do domácností a ony to pochopily. Začaly chápat, ty domácnosti – tak pojďme využívat ty různé popelnice pro daný konkrétní odpad. Funguje nám to. O toto dědictví nesmíme přijít, protože kdybychom my udělali zálohování na PET, a to je právě to, kdy já jsem slyšel, a to byla úplně shodou okolností náhoda, když jsem ještě pracoval na akademické půdě a právě jsem vlastně participoval na jednom z velkých projektů v oblasti předcházení plýtvání potravinami, tak jsme na fóru, které probíhá standardně každý rok v Praze, Waste Food (Food Waste?) a waste jako takové, slyšeli poprvé – tehdy ještě od pana ředitele – zmínit, že vlastně se uvažuje skutečně o tom, že se zavede zálohování. Prezentoval tam dokonce plochy, že prodejna musí mít 70 metrů čtverečních.

A tehdy se zvedla ta nevole. Zástupkyně Svazu měst a obcí se ptala tehdy vedení Ministerstva životního prostředí: Když tam zálohování zavedete, jak nám to budete kompenzovat? Kde vezmeme peníze? A proč to mají být prodejny s rozlohou 70 metrů čtverečních? Protože ve slovenském zákoně, který tehdy už začal platit – nebo byl před vlastně svojí působností, bylo 200 metrů čtverečních.

Tehdy pan ředitel řekl – já jsem u toho byl účasten a poslouchal jsem – že se počítá, že se dává 70 metrů – na začátku – čtverečních z toho důvodu, že se počítá, že bude druhé a třetí kolo připomínkového řízení, tak se to začne postupně jakoby navyšovat, tak aby se nezačalo s 200 a neskončilo se na 300.

Pro vaši představu: Když máte malou prodejnu, tak byste tam samozřejmě PET nesbírali, měli byste tam drtičky. Ty drtičky něco stojí. To znamená, že veškerou síť malých obchodů byste zatížili něčím, co ani v Evropě není standardem. Opakuji: co v Evropě není standardem. Navíc by celý systém stál opravdu do toho promítnout nemalé finanční zdroje, přes stovky milionů korun. Ale to nejcennější: Nechodily by finanční zdroje z plastu, z PETu, z ekodvorů do obcí, aby jim ekodvory fungovaly.

Dlouhou dobu byly obce zvyklé, že mohou ekodvory využívat finančně efektivně, například u textilu. Bohužel, textil, změnila se legislativa a pro ně se vlastně, v uvozovkách, stal textil finančně toxický. To znamená, tohle se naštěstí bude v brzké době měnit, mezi lety 2028 až 2030, kdy se začnou zálohovat – nebo budeme platit dopředu už při nákupu oblečení stejně jako dneska platíme recyklační poplatek u elektroniky. Takže obce dostanou zpátky alespoň část finančních prostředků za to, že s textilem nějakým způsobem zachází správně dle zákona. Kdybychom jim zavedli zálohování a nevymysleli, jak k nim dostat peníze zpátky do oběhu, tak jsou jen dvě možnosti: Ty obce to budou dotovat z vlastních peněz, anebo to přestanou plnit.

Je stávající systém EKO-KOMu naprosto dokonalý? Není, přátelé. To byla jedna z prvních věcí, kterou já jsem řešil, byl to březen, duben, kdy jsme měli setkávání s různými organizacemi, velké kulaté stoly na Ministerstvu životního prostředí, kde jsme konkrétně diskutovali o tom, že i EKO-KOM se musí změnit, že bude poskytovat plnohodnotné údaje, že obce nebudou vyplňovat dvoje informace – jednou EKO-KOMu, jednou do systému, který spadá pod Ministerstvo životního prostředí – je to nesmysl, je to duplikování práce, práce s daty. Bavil jsem se se Svazem měst a obcí – ocenili to, oni s tím sami přišli. To znamená, EKO-KOM se také musí změnit a změní se, bude víc otevřený vůči těm, s kterými participuje.

A teď to nepodstatnější. Všechny z vás, co to zajímá: Na výboru pro životní prostředí máme v průběhu příštího týdne velký kulatý stůl. Tak (nesrozumitelné) potom to tam s námi řešit, budete tam mít zástupce všech stran. Přijďte, pojďte s námi diskutovat. Tohle není, v uvozovkách, na dvacet, třicet minut tady v tomhle sále – to je opravdu velká debata. A právě z toho důvodu, aby ten, v uvozovkách, pozměňovací návrh paní poslankyně Peštové mohl tady potom projít klasickým způsobem, tak se udělal velký kulatý stůl. To znamená, přijďte, prosím, budeme to diskutovat příští týden ve středu. Jsme tady, budeme připraveni na vaše otázky, rádi vám všechno odprezentujeme, vysvětlíme. A věřím, že na výboru to bude víc věcná debata než politická debata, abychom se dostali k jádru pudla. Nicméně správně řekla paní poslankyně Peštová, protože já jsem v té místnosti byl v Praze na Pankráci, když Svaz měst a obcí řekl, že tak s touto podobou nesouhlasí, že je to likvidační podoba – ano, může vám... lidé, kteří na tom participovali, řeknou: No, byla myšlenka, že z určité části finančních zdrojů, které jsou v tom zálohování, které by se v tom daném roce nevyplatily, tak by se část poslala obcím. Ale ta částka – už se nyní moc dobře ví – je nedostačující.

Někdo vám řekne, že zálohování přiměje člověka – krásná kampaň – neházejte PET láhve v národních parcích. Já věřím, že žijeme v 21. století, dokonce v druhé čtvrtině, a toto by měl být standard. Bohužel každá lidská společnost – to není o nás, Češích – má prostě Gaussovu křivku. Pivo je taky zálohované a překvapivě v národních parcích nacházíme i láhve od piva. Takže dávat jako za: nikdo už nikdy nevyhodí PET láhev v národním parku, protože bude zálohována na 3 koruny – neplatí, protože Gaussova křivka je bohužel ve společnosti neúprosná.

My nejsme v situaci jako je Slovensko nebo Rumunsko. My nejsme v situaci, kdy sběr PETu je na dvaceti, třiceti procentech. Ne, my jsme rozvinutá, velmi udržitelně prospěšná společnost, lidé běžně už ví, že se odpad má třídit a má se vyhazovat, a proto tam dosahujeme mezi 75 až 80 procenty – to je prostě fakt. Naše společnost je prospěšná v této věci. Proč to ničit? Proč nepodnítit ještě víc třeba školení nebo nějakých doplňků, abychom to číslo zvedli? To já jsem pro. Pojďme se bavit, jak dosáhneme těch 5 procent navíc, jsem naprosto pro. Ale my nejsme v situaci jako u hliníku, kde jsme kolem 30 procent. Ano, u hliníku to má smysl, proto se Ministerstvo životního prostředí v tento moment zabývá tím pilotním projektem, abychom byli schopni využívat širokou síť, kterou tady zmiňoval i pan kolega, máme. To znamená, vy budete mít hliník, nebudete ho muset odnášet do obchodu, aby vám vrátili 3 koruny, ale použijeme stávající systém, který budeme modernizovat, tak aby vám ty 3 koruny píply třeba v telefonu, tím, že to hodíte správně do žluté popelnice, tak jak to běží už v některých evropských státech. Nemusíte tím pádem vůbec ohrožovat jakoby ten trh jako takový. Máme funkční dědictví, které máme povinnost rozvíjet a ne ho osekávat.

Mohlo by se stát, že by nám klesly ty cíle. Tohle jsem přesně vysvětloval paní eurokomisařce, že sice (?). A ona se mnou v té věci dokonce souhlasila, protože, jak jsem zmiňoval předtím v krátké noticce, když ona byla ještě ministryně životního prostředí své země, ve Švédsku, a hledali tam právě systém, jak zavádět tady ten sběr, tak Česká republika byla jedna ze tří zemí, kde se inspirovali. Ve sběru PETu jsme třetí, jsme mezi prvními třemi nejlepšími na území Evropské unie. My se tady nebavíme o tom, že my něco nenaplňujeme, jsme v té věci katastrofální, musíme to změnit – chápete to? To je ta podstatná část. Proto k tomu musíme přistupovat obezřetně, abychom to nezabili, to je ta jediná myšlenka.

Takže Ministerstvo životního prostředí to – nepřekvapivě – řeší, řeší to globálně i (?) v kontextu PPWR. Měli jsme asi za posledních 14 dní tři nebo čtyři setkání s různými asociacemi, protože EKO-KOM říká: Ano, to už tady běží v rámci těchto zákonů, musíme ještě opravit tyhlety věci. Takže my na to nahlížíme holistickým přístupem, nevybrali jsme si jenom zálohování, ještě navíc jenom dvou komodit – holistický přístup. A tyhlety informace předáváme dokonce zpět do Evropské unie, předáváme je nejenom (?), ale svazům, svazům společností jako je EKO-KOM, jako je Hospodářská komora, jako je Potravinářská komora, jako jsou výrobci plastů. Za námi stojí, za Českou republikou, v tento moment přes 600 předních společností napříč Evropskou unií a jsou to velké společnosti, máme je sepsané. Když chceme ukázat paní eurokomisařce (Ukazuje materiál.) na tom papíru sepsané – tak tady poprvé eurokomisařka vnímala, že říkáme něco velmi závažného, že to nejsou čeští kverulanti, tahleta vláda, jako v uvozovkách, před těmi čtyřmi lety, která furt na něco jen nadávala. Ne, my jsme byli faktičtí. Sepsali jsme požadavky, opravovali jsme jim jejich teze a ukazovali jsme, (co?) za námi stojí.

A jenom pro zasmání – ono je to tedy spíš tragické – Evropská komise předpokládala v rámci zákona PPWR pro obalové materiály v oblasti potravinářství, že se strečová fólie bude moci používat znova. Tak jsme jim ukázali opravdu, že (Gestikuluje.) ji napneme a že se nám zpátky už nevrací. Takže tam před námi seděli a začali to přepisovat. V takovém stavu je momentálně Komise. To je prostě fakt. To je bohužel historka z natáčení. Já to dávám pro dokreslení.

A bohužel se na nás řítí stejným způsobem nová směrnice, nové nařízení v oblasti cirkulární ekonomiky, kde jsme prosili Evropskou komisi už v tento moment: Prosím, pojďte to nejprve vydiskutovat, pak to nařízení implementujme. Protože pan Hladík měl v jedné věci pravdu, co dneska řekl: Není samotný problém tak velký v té směrnici PPWR, problém je v samotné implementaci. Já už jsem to zmiňoval několikrát – (Gestikuluje vpravo.) tady pan kolega zmiňoval PET láhev – když se na ní dneska podíváte, máte tam trojúhelníček s určitým číslem. Tohle už se tam 12. 8. nemělo ukazovat, aby se v únoru vrátilo zpátky. Jedna matrice stojí mezi 20 až 35 miliony korun. Tohle si může dovolit Coca-Cola to takhle (Gestikuluje.) otočit dvakrát za jeden rok a (nesrozumitelné) za půl rok. Ale co ti malí výrobci, ti malí a střední? A to množství té administrativy?

My máme novou tezi Evropské komise ohledně konkurenceschopnosti, že máme snižovat byrokracii a podporovat obchod. Víte, kolik vznikne nových dokumentů? Paní prezidentka Potravinářské komory to řekla na Země živitelce krásně: Vy jako občan máte tři základní dokumenty: rodný list, občanský průkaz, případně pas. Na základě těchto tří dokumentů fungujete ve společnosti. Když budete malý prodejce jogurtu, tak k obalu, který jste si samozřejmě nevyrobili, to vám tam dovezou, budete (Ukazuje materiál.) potřebovat šest těchto rodných listů, které si ještě budete navzájem přeposílat, protože nebudete vědět, kdyby to náhodou někdo po vás chtěl. A největší ironie je, že to dokonce musí přeposílat ten, co to převáží. ***