Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.30 hodin)
(pokračuje Štěpán Slovák)
A já myslím, že by bylo nejlepší z tohohle pohledu podpořit ten senátní návrh. Ale když se to nepovede teďka, tak já věřím, že když budou otevřené nějaké další související zákony, že se k těm zdravotním benefitům vrátit můžeme, protože pak bych skutečně nechápal tu nelogičnost, že odstropováváme volnočasové benefity a ty zdravotní nikoliv. Já tedy považuju při vší úctě ty zdravotní za mnohem zásadnější. Děkuju.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Nyní tedy s přednostním právem místopředseda Jan Skopeček.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dobrý večer, vážené kolegyně, vážení kolegové, milí ministři, vládo, pane předsedající, děkuju za slovo. Já nevím pokolikáté už k elektronické evidenci tržeb budu vystupovat. V tom prvním funkčním období, kdy ho zaváděla vláda hnutí ANO jsme tady sváděli bezpočet bitev. I v tomto volebním období se nám to vrací ze Senátu, jsme tady prožili také nemálo bitev rétorických. Nicméně já si myslím, že to je symbolické, protože ono, a já velmi děkuju kolegovi Karlovi Haasovi, by se mohlo zdát, že hovoříme o nějaké technikálii a teď se tady budeme hádat o to, jestli tam má být limit 1 milion, 2 miliony korun, co má být, co nemá být a utopíme se v technických věcech nebo maximálně se budeme bavit o tom, jestli EET je nevhodnější nástroj, jestli neexistuje nějaký podobný, lepší. Ale ta debata je mnohem obecnější, mnohem závažnější a ukazuje na každé straně toho sporu, jak vůbec my jako politici přistupujeme k ekonomice, k hospodářství, roli státu v naší zemi, k důvěře nebo k nedůvěře v podnikatele, to, jestli podnikatelé jsou vlastně pro tu zemi požehnáním nebo naopak rizikem.
Ta debata je mnohem vážnější, je mnohem více ideová, jakkoliv pak samozřejmě se musíme věnovat a samozřejmě je podstatné, jak ten konkrétní regulační návrh je napsaný. Proto dneska opravdu není ten spor o ničem jiném, než jestli chceme regulovat víc podnikatelské prostředí nebo mu naopak tu regulaci a byrokracii snižovat tak, aby měl větší prostor pro to vytvářet hodnoty, uspokojovat potřeby lidí, kteří s podnikatelem uzavírají svobodně smlouvu a svobodně mu platí za nějaké poskytnutí statku nebo služby.
Je to spor o tom, jestli chceme stát velký, který bude mít spoustu institucí, spoustu nástrojů, spoustu regulací a bude svobodné občany kontrolovat, regulovat na každém kroku, vodit je za ručičku, anebo chceme ten malý stát, který bude zajišťovat jenom pravidla základní, veřejné statky a více důvěřuje té společnosti, podnikatelskému sektoru, že si vystačí sami bez toho státu. Je to spor o tom, jestli chceme orwellovský stát, který nás bude kontrolovat, šmírovat na každém kroku třeba i s vědomím, že se bude v té zemi méně podvádět, že v ní bude méně korupce, že bude koneckonců třeba i bezpečnější. Protože ano, můžeme žít ve stoprocentně bezpečné zemi, kde budeme mít na každém semaforu kamery, kde nás bude na každém kroku hlídat policista, jestli nepřejdeme přes červenou. Ano, takové státy ve světě existují. Je tam určitě větší míra bezpečnosti, ale také tam dramaticky menší míra svobody. A já jsem teda zastánce toho, že chci žít v tom státě, který ty státní instituce má jen v té nezbytně velké míře, v jaké mohou být. A že ten život nechává spíše na tom svobodném jedinci, svobodném jednotlivci a kontroluje dodržování práva práva ne v takovýchto drobnostech a ne do té podrobnosti, jak se navrhuje v této podobě EET, kdy každý podnikatel krom těch, kteří teda mají limit obratu do 1 milionu korun, kdy každý podnikatel musí za to, že podniká, za to, že uspokojuje potřeby lidí, za to, že vytváří zisk a za to, že platí daně v České republice, které my tady přerozdělujeme a přiznejme si, bez podnikatelů bychom tu nestáli, neseděli, nesvítili a nepřerozdělovali bychom peníze, tak ten stát tyto lidi nutí, aby 24 hodin denně on-line dokazovali tomu státu, že vedle té bohulibé činnosti, kdy podnikají, uspokojují potřeby lidí na základě svobodných smluv, tak také nepodvádí.
Tak já se přiznám a rozumím, je to legitimní spor, jsou to legitimní pozice. Já patřím do té skupiny, která hájí občany, podnikatele a svobodné lidi, kteří ten stát chtějí minimální, kteří chtějí jen základní instituce, které jsou se státem spojeny, a nechtějí mít ten stát za krkem v každé životní situaci. O tom a o ničem jiném tato debata je. O tomto a o ničem jiném budeme v případě EET hlasovat. A vy se milí kolegové můžete rozhodnout zda chcete být těmi levičáky, socialisty, kteří budou kontrolovat, kteří budou budovat čím dál tím větší, přeregulovanější stát, nebo se budete ta část politického spektra, která dá více na svobodnou společnost, svobodné podnikání a minimum regulací.
Když se přenesu k té konkrétní regulaci, která je předmětem toho ideového souboje, toho ideového pohledu, tak je to elektronická evidence tržeb. Já bych v krátkosti zopakoval to, co už jsem také říkal mnohokrát – proč si myslím, že elektronickou evidenci tržeb v České republice proto, aby se řádně platily daně, což je samozřejmě princip státu, který musíme držet, daně se mají platit, je to nějaká dávka vzniklá na základě společenské smlouvy, ze které financujeme základní funkce a základní veřejné statky, které stát potřebuje. Proč si myslím, že elektronickou evidenci tržeb v České republice nepotřebujeme?
Nepotřebujeme ji podle mého názoru proto, že už dneska Finanční správa disponuje dostatečnými nástroji, aby poctivě dohledávala nepoctivce, kteří platí menší daně než je jejich daňová povinnost nebo se daním vyhýbají. Není to tak, že Finanční správa by byla slepá, bez nástrojů a čekala by na elektronickou evidenci tržeb. I dneska prostě živnostníci a podnikatelé daně platí. A i dneska Finanční správa, přestože nemáme EET, má nástroje k tomu, aby tyto podnikatele kontrolovala a případně ty, kteří tu daňovou povinnost neplní řádně, vedla k odpovědnosti. Takže Finanční správa má dostatečné nástroje, EET z tohohle pohledu nepotřebujeme.
Nepotřebujeme ji v České republice ani proto, že podíl šedé ekonomiky je u nás v české ekonomice ve srovnání s evropskými zeměmi nízký. Já chápu, že tady byla snaha rétoricky vytvořit zdání v České republice, že jsme taková ta korupční země plná šedé ekonomiky, kde se podvádí, kde se nic nepřiznává. Není tomu tak. Podle celé řady výzkumů, které jsou odborně velmi zdařilé, víme, že podíl šedé ekonomiky v České republice dosahuje zhruba 14 procent hrubého domácího produktu, což je podprůměr vůči zemím Evropské unie, kde to je 17 procent. Takže průměr Evropské unie šedé ekonomiky je 17 procent, v České republice nižší 14 procent. I z tohoto důvodu nemáme palčivý problém, co se týče šedé ekonomiky, na který bychom museli přijímat nějaký mimořádný nástroj v podobě EET.
Jinak pro vaši zajímavost, z 20 členských zemí Evropské unie jsme se v té šedé ekonomice umístili na jedenáctém pořadí. Čili patříme skutečně do té skupiny lepších, do té skupiny s nižším podílem šedé ekonomiky.
Co je ale možná pro budoucnost ještě důležitější a proč si myslím, že bychom neměli hlasovat pro bezhotovostní platbu a je to zase o něco jiný příběh, než když se projednávala EET 1. Ten důvod je takový, že bezprecedentním způsobem roste každoročně podíl bezhotovostních plateb. Jenom v prvním pololetí roku 2026 proběhlo v české ekonomice 1 bilion 1 miliarda 775 milionů (?) bezhotovostních plateb. Je to nárůst o 12 procent meziročně a i ve vyjádření korunovém je to desetiprocentní nárůst oproti minulému roku. Ještě rychleji než platby kartou rostou platby na internetu nebo jiné prostředky bezhotovostního styku.
Co to znamená? Znamená to jediné. Bezhotovostní platby samozřejmě zanechávají elektronickou stopu a pokud zákazník bezhotovostně zaplatí, není možné, aby ten co přijímá platbu, tuto platbu zamlčel, zakryl a vyhnul se daňové povinnosti. A jestliže každým rokem roste podíl těch bezhotovostních plateb o 10 procent, tak se každý rok snižuje potenciál pro to, aby mohli podnikatelé platby nějakým způsobem zakrývat a nezveřejňovat je. (Odmlka, ministryně hovoří u stolku se zpravodajem.) Děkuju pěkně paní ministryně, děkuji. ***
