Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.10 hodin)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. V tuto chvíli není přihlášený nikdo s přednostním právem, a proto prosím pana poslance Karla Haase, aby se ujal slova.
Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, vážený pane místopředsedo. Dobrý večer, dámy a pánové, paní ministryně, pane senátore, na úvod zcela vážné poděkování senátorům za snahu vylepšit těmi čtyřmi pozměňovacími návrhy, které byly mnohokrát popsány, a za opravdovou snahu vylepšit EET 2.0, nicméně i pro klub ODS a koneckonců to shrnul kolega Vojta Munzar, prostřednictvím pana místopředsedy, že ty změny jdou správným směrem, ale nejsou dostatečné k tomu, abychom mohli EET podpořit.
Já ve svém příspěvku – někdo se ptal, abych signalizoval jeho délku, odhaduju 10 až 15 minutek – tak já to mám rozděleno na tři části. Za prvé, ta bude úplně nejkratší, ale snad nejdůležitější: o čem celá debata o EET 2.0 principiálně je; pak pět klíčových důvodů, které nenapravily ani pozměňovací návrhy Senátu, pro které skutečně EET 2.0 podpořit nemůžeme; a pak třetí, ten jsem tam přidal až v průběhu, ten bod nebo tuto část, a to je reakce na dva dnešní výroky, dvě dnešní věty paní ministryně – ale k tomu se dostanu.
Tak o čem EET 2.0 principiálně je? Postoj ODS, postoj všech odpůrců EET 2.0 se dá přece vyjádřit do dvou vět. My, odpůrci EET, věříme v byznys, věříme v podnikatele, věříme v normálně fungující svět, nejsme paranoidní, nevidíme lupiče za každým rohem – to je ta první věta. A druhá věta, kterou k tomu říkám: Věříme v malý stát, ne ve šmírovací stát. Takhle jednoduché to je. Zastánci EET – a teď mě mrzí, že jsou i mezi opozičními stranami, ale je to jejich legitimní volba – tak to je přesně opak. Stát má sbírat data, má je sbírat paušálně, má je sbírat defaultně, nikoli (adresně?), nikoli cíleně, protože všichni podnikatelé jsou tak vlastně trošičku sprostí podezřelí, slovy divadelního klasika a filmového klasika, tak abychom nedej bože některého z těch sprostých podezřelých nenechali náhodou podnikat svobodně, tak raději budeme sbírat data o všem a o všech. Tak takhle jednoduché to je a o tom je celá debata EET. Mohl bych vlastně tady skončit, ale chci být věcný, chci být konkrétní. Teď těch pět výhrad a vezmu je v zásadě podle jejich relevance, podle jejich priority.
První – a zmiňovali to tady už mí kolegové, já jsem ten argument na prvním místě používal i ve všech svých vystoupeních, ve všech čteních EET 2.0 – a to je jasná protiústavnost, jednoznačná protiústavnost. Já se ve svém třetím bloku pak dotknu toho, že plenární nález Ústavního soudu 26/16 dneska interpretovala i paní ministryně výslovně, já jsem si ještě kontroloval její slova – a tam paní ministryně určitě neřekla celou pravdu a neinterpretovala ten nález správně – takže evidence bezhotovostních plateb byla protiústavní a je protiústavní i dnes. A proč to říkám? Cituju z bodu 96 odůvodnění plenárního nálezu Ústavního soudu 26/16. Stát tak sám musí dodržovat informační sebeomezení, může jím zajišťované funkce zabezpečit i jinak. Tímto prizmatem – a to je ta klíčová věta – tímto prizmatem musí být posuzovaný zákon nahlížen a aplikován i v budoucnu – dávám tomu já tři vykřičníky, ty nejsou v plenárním nálezu Ústavního soudu. To znamená, tento princip informačního sebeomezení, když tehdy Ústavní soud přistoupil ke zrušení § 5 písm. b) zákona o evidenci tržeb, který právě nastavoval evidenci bezhotovostních plateb, tak jasně Ústavní soud řekl, i do budoucna platí náš závěr o protiústavnosti evidence bezhotovostních plateb – i do budoucna. Takže nepůjdu dál v citacích, rozhodnutí Ústavního soudu bylo v této věci naprosto jednoznačné. Zdůrazňuju: nikoli – a to je umění paní ministryně říct půl pravdy – nikoli k celé evidenci tržeb, ale k evidenci bezhotovostních plateb je závěr Ústavního soudu naprosto nezpochybnitelný.
Za druhé, z mého pohledu druhý klíčový argument je právně i ekonomicky naprosto nelogicky nastavená hranice 1 milionu – a teď ještě samozřejmě s tím detailem režimu paušální platby – ale já teď cílím na tu hranici 1 milionu korun. Právní řád jakékoli země, a to včetně daňového řádu, včetně právních pravidel pro podnikání, to znamená, takového toho právně-ekonomicko-daňového ekosystému, tak má být postaven na jednotnosti, to znamená, aby pro podobné situace se používala pokud možno obdobná pravidla, obdobné parametry, optimálně dokonce totožná pravidla, totožné parametry, totožné hranice. A pokud v České republice máme podle mého názoru osvědčenou, má se samozřejmě v nějakých časových intervalech měnit, tak jak se ekonomika vyvíjí, tak jak se vyvíjí hodnota peněz, hodnota tržeb a tak dále, ostatních ekonomických parametrů, tak samozřejmě má v nějakých časových intervalech, to podléhat přezkumu, ale v tuto chvilku podle mě máme správně nastavenou hranici 2 milionů korun pro podnikatele pro povinnou registraci k DPH; a dále jako hranici pro využití výdajových paušálů a paušální daně.
Proč pro EET, když se paní ministryně zaklíná tím, že nechce výjimky, že nechce odchylky, tak proč od těch dobře nastavených podnikatelským sektorem standardně aplikovaným principům a parametrům 2 milionů korun v EET odporuje, tak to jsem dodneška nepochopil. To znamená, tvrzení o tom, že se snaží jít tato vláda, tato koalice cestou minimalizace výjimek, neplatí minimálně u této klíčové hodnotové hranice 1 milion korun, navíc, zdůrazňuji, ještě s tím zvláštním daňovým režimem, není totéž jako 2 miliony korun pro dépéháčko a pro výdajové paušály.
Třetí, a to navazuje na tu hranici – a teď nevím, který z předřečníků, abych někomu nekřivdil a nikoho nechválil – a padlo to tady a já to řeknu drsnějšími slovy. Já považuju za úplnou nehoráznost z pohledu výkonu státu – a teď ani ne jako právník, principiálně jako člověk – považuju za naprosto nehorázné nastavit z pohledu státu nějakou povinnost a pak si nadiktovat výpalné z té povinnosti. (Gestikuluje před sebe do pléna.) Jo, kývá na mě kolega Vojta Munzar, prostřednictvím pana místopředsedy. Já ten pojem samozřejmě, v uvozovkách, výpalné používám taky, ale nic jiného to není a je to nehorázný přístup státu. Povinnosti máme stanovit pro to, aby je subjekty plnily, můžeme se bavit jestli se nám ta daná povinnost zprava nebo zleva podle toho, kde na politickém spektru jsme, líbí nebo nelíbí, ale nastavit povinnost a nadiktovat si: tak, milý zlatý adresáte práva, ty se můžeš z té povinnosti vykoupit a zaplať 16 800 ročně – no, to není úplně malé výpalné, to si myslím, že možná černokněžníci v Pařížské a někde jinde asi tolik možná ani nevybírají. Takže výpalné nastavené státem za neplnění povinnosti nastavené státem je podle mě opravdu jako nehorázný přístup.
Čtvrtá věc, která mě velmi pálí, dnes tady moc akcentovaná nebyla. Ve druhém čtení načetl a načetl standardně, nikoli na poslední chvíli náš kolega z poslaneckého klubu Petr Bendl, prostřednictvím pana předsedajícího, tři pozměňovací návrhy, které měly ale jednu společnou červenou nit, a to je nastavení jasných zákonných pojistek proti zneužití údajů, které budou nepochybně extrémně byznysově cenné, tak proti zneužití údajů, které v evidenci tržeb 2.0 budou evidovány. Zdůrazňuji, že ty pozměňovací návrhy nebortily princip EET jako takovým nijak EET neškrtaly, nijak EET neomezovaly, prostě jenom nastavily od věcných pravidel toho, kdo a jak může s údaji a pro jaké účely nakládat přes, řekněme, nastavení příslušných přestupků, tak aby neexistovala povinnost bez adekvátní sankce – až po nějakou sadu informačních povinností Generálního finančního ředitelství ve vztahu k tomu, jak s těmi údaji pracuje, proto říkám tři pozměňovací návrhy, ale jejich princip byl společný: Nastavme jasné zákonné pojistky pro to, jak bude s údaji z elektronické evidence tržeb nakládáno, že koalice nechce data v elektronické evidenci tržeb chránit tím, že budou nastaveny zákonné povinnosti. ***
