Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.00 hodin)
(pokračuje Vojtěch Munzar)
Nález Ústavního soudu je ve vyjmutí bezhotovostních plateb zcela jednoznačný. Je úplně jedno, že máme nové formy bezhotovostních plateb, třeba takzvané QR kódy. Jedná se o to, že každá bezhotovostní platba má digitální stopu, která je při kontrolní činnosti buď s většími nebo s menšími obtížemi pro stát dohledatelná. Paní ministryně tady řekla, že je rozdíl mezi takzvanou kontaktní platbou, paní ministryně, a takzvanou bezkontaktní.
My jsme se nedozvěděli, paní ministryně, jaký je vlastně tak hluboký podstatný rozdíl pro placení daní, jestli platí člověk kartou v e-shopu nebo přes internet nebo v kamenném obchodě. Jaký je rozdíl, když někdo zaplatí kartou přede dveřmi nebo za dveřmi? Protože vy z toho tady děláte zásadní rozdíl. Tak mi, paní ministryně, řekněte, jaký je mezi tím rozdíl? Když někdo zaplatí přede dveřmi vzdáleně přes internet, tak se to neeviduje. Když někdo zaplatí stejnou formou, kartou, po tom, co přijde do obchodu, tak vy to chcete zatížit evidencí. Jaký je ten zásadní rozdíl mezi těmito dvěma platbami, co se týká šedé ekonomiky a co se týká daní? (Na galerii pro hosty přichází zahraniční delegace.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Pane poslanče, promiňte, malá přestávka ve vašem projevu. Dovolte, abych na galerii pro hosty přivítal delegaci zahraničního výboru Velkého shromáždění Turecka, kterou vede pan Fuat Oktay. (Potlesk v celém sále.) Takže, vážení kolegové z Turecka, nyní jste součástí našeho zasedání. Prosím, aby pan poslanec Munzar pokračoval.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane místopředsedo. Paní ministryně, vy jste mně vlastně tady překvapila ve svém úvodním slově. Vy jste tady mluvila o placení telefonem, hodinkami nebo prstenem. Ale proč se tím telefonem, prstenem a hodinkami dá zaplatit? No, protože si tato zařízení spárujete s kartou, která patří k vašemu bankovnímu účtu. Proto těmito zařízeními můžete zaplatit. To nejsou nějaké nové formy placení. To je pořád stejné zařízení bezhotovostní platby.
Já si dovolím – nechci to číst celé – ale dovolím si přece jenom ocitovat několik vět z nálezu Ústavního soudu, právě té části o bezhotovostních platbách: Smyslem evidence tržeb totiž podle Ústavního soudu není a nemá být, aby správce daně měl co možná nejširší přehled o uskutečněných platbách. Neobstojí tedy ani případný argument vlády v jejím vyjádření, že evidence plateb napomůže úplnosti analytických informací zpracovaných správcem daně. Druhá citace druhé věty: Stát tak sám musí dodržovat jisté informační sebeomezení, může-li jím zajištěné funkce zabezpečit i jinak. Tímto prizmatem musí být posuzovaný zákon nahlížen a aplikován i v budoucnu. To slovo „v budoucnu“ a to slovo „musí“ je velmi důležité i pro naše rozhodování a mělo by být důležité, kolegyně a kolegové, i pro vaše hlasování.
Jinými slovy, Ústavní soud řekl: Nezatěžuj státe podnikání dalšími povinnostmi pod hrozbami pokut jen proto, aby si sám stát zjednodušoval život. Notabene u typu plateb, které mají digitální stopu a jsou tedy z logiky věci dohledatelné. To, že úředník nemá k dispozici tyto informace jedním kliknutím, je totiž jen dobře. Vy jste se totiž nijak nezabývali ve svém návrhu ochranou těchto dat, které by stát tímto způsobem získal a bude získávat.
Platba kartou má elektronickou stopu, QR platba má také elektronickou stopu, bankovní převod má rovněž elektronickou stopu. Stát zde nevytváří dohledatelnost novou. Vytváří druhou evidenci již dohledatelné platby. Vláda může namítat – paní ministryně tady namítala – že kompletní data usnadní analytiku a cílení kontrol. Ale pohodlí správce daně samo o sobě nemůže být důvodem pro novou povinnost statisíce podnikatelů. Prakticky každá informace může být pro stát někdy užitečná. Pokud přijmeme tuto užitečnost jako jediný test a jediný důvod pro jejich sbírání, žádná skutečná hranice sběru dat nezůstane. Víte, dámy a pánové, jak pomalinku končí postupná svoboda tím, že předáváme více a více informací o sobě státu?
Paní ministryně tady vyjmenovala formy plateb, které mohou být pro Finanční správu těžko dohledatelné. Elektronické peněženky jste řekla, paní ministryně, zahraniční účty, účty třetích osob. Je tedy s podivem, že jste nijak nezdůvodnila, proč jste tady ve třetím čtení nepodpořili naše pozměňovací návrhy, které zachovávaly evidenci u těchto plateb. Ale podle nálezu Ústavního soudu jsme chtěli vyjmout z evidence vlastní české účty i platební karty k českým účtům, protože argumentace paní ministryně tuto věc naprosto, zcela opomíjí. Nejde totiž ani tak o boj proti šedé ekonomice. Je to naplnění hladu, úřednické touhy po neustále nových a nových informacích o spotřebitelském chování veřejnosti.
Tím se dostávám k tomu druhému, pro nás zásadnímu problému, k nerovnoměrnému dopadu této povinnosti na malé podnikatele. Zastánce EET tvrdí, že stejnou evidencí vytvářejí stejné podmínky pro všechny. To je chybná premisa. Stejná zákonná povinnost neznamená stejný ekonomický dopad. Velká firma má účetní, IT, právníky, administrativní aparát. Malý živnostník je současně řemeslník, současně obchodník, současně účetní, současně administrativní pracovník. Další regulace tak relativně posiluje výhodu velkých vůči těm malým. Stejná povinnost pro všechny není rovnost, pokud její váhu velká firma téměř necítí a malý podnikatel si ji nese sám. Stát zavádí jednu novou povinnost a malý podnikatel nevidí jen tu jednu novou povinnost. Vidí další povinnosti navrch k těm všem, které už dnes musí zvládnout sám.
Vláda místo toho, aby přemýšlela, jak skutečně narovnat prostředí například pro ty nejmenší, tak si vymyslela výjimku nikoliv pro malé a drobné podnikatele, ale výjimku pro jeden speciální daňový režim, paušální daň do 1 milionu korun, a to za cenu, v uvozovkách, takového moderního odstupku ve výši 1 400 korun za měsíc. To není výjimka. Skutečně, to je odpustek.
Senát převzal jeden z našich pozměňovacích návrhů a stejně jako my chce tuto přirážku škrtat. Nám se ta přirážka, ten odstupek nelíbí, protože skutečnou motivací pro její zavedení bylo znepříjemnit, využít výjimky pro ty nejmenší. Paradoxně ti nejmenší nemohou tuto výjimku využít, protože paušální daň nemohou využít ti, co podnikají ke svému zaměstnání jako vedlejší činnost.
Většina živnostníků navíc nevyužívá paušální daň, ale používá daňové výdajové paušály. To je ta rovnost před zákonem, když máte stejného živnostníka, který vykonává stejnou činnost, vydělává stejné (?množství) peněz, a jenom proto, že má jiný daňový režim, tak jeden musí evidovat a druhý nemusí? To je ta vaše rovnost podnikatelského prostředí, kterou se tady oháníte? To není žádná rovnost podnikatelského prostředí.
Naopak. Čím vyšší jsou náklady legálního drobného podnikání, tím více roste motivace činnost vůbec nepřiznat nebo s podnikáním skončit. Zákon tak může posílit přesně tu šedou ekonomiku, proti které má oficiálně bojovat, a poškodit tak drobné podnikání. Zkrátka, někteří živnostníci ukončí živnost, protože už na to nebudou mít chuť. Možná začnou chodit na melouchy a přesunou se tak do šedé ekonomiky. To nikdy žádná EET nezkontroluje.
Tím se dostávám k závěru. Senát odstranil několik problematických prvků původního návrhu. Musím říct, že za klub ODS to oceňujeme. Základní filozofii EET však žádným pozměňovacím návrhem odstranit nemohl. Proto ODS nepodpoří zavedení EET ani ve sněmovní ani v senátní verzi. Ne proto, že bychom chtěli rezignovat na výběr daní, ale proto, že plošná kontrola všech není správnou odpovědí na pochybení některých. Nemá se totiž nechávat po škole celá třída, protože zlobil jediný žák.
EET nenarovnává podnikatelské prostředí. Naopak, více zatěžuje malé živnostníky, více než ty velké firmy. Poctivý podnikatel nemá být podezřelý jen proto, že podniká. Proto EET odmítáme. Děkuji za pozornost. ***
