Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.00 hodin)
Poslanec Samuel Volpe: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážená paní ministryně, vážený pane senátore, vážené poslankyně, vážení poslanci, novela stavebního zákona v podobě, v jaké je v současnosti předložena, není řešením bytové krize v České republice. Z ní lidé bydlet nebudou. Návrh bohužel špatně identifikuje problémy spojené s výstavbou nových bytů a místo řešení klíčových bodů celého systému řeší spíše méně podstatné věci. Zároveň systematicky zvýhodňuje velké developerské projekty, zejména typu Build-to-Rent na úkor menších stavebníků, obcí a jejich obyvatel. V režimu, který by novela zavedla, dochází k posílení postavení úzké skupiny velkých investorů, zatímco obyvatelé obcí ztrácejí jistotu ohledně budoucího využití území a ochrany životního prostředí ve svém bezprostředním okolí.
Rozhodování bez ohledu na veřejný zájem se promítá ve vícero úrovních, ať už jde o životní prostředí nebo třeba omezení bezbariérovosti staveb. Novela dále oslabuje význam územně plánovací dokumentace a relativizuje roli odborných stanovisek v povolovacím procesu. Tím dochází k omezení transparentního a odborně podloženého rozhodování ve veřejném zájmu. Příklad. Na základě jediného rozhodnutí bude moct na místě jakéhokoliv parku vyrůst třeba kravín, hobby market nebo továrna.
Navrhovaná reorganizace povolovacích orgánů prováděná bez dostatečné personální a institucionální přípravy navíc vytváří reálné riziko dalšího přetížení a kolapsu stavebních úřadů, což by ve výsledku mohlo celý proces povolování staveb dále zpomalit. To nechceme. To není argument pro to systém neměnit vůbec. To je argument pro to, aby potřebná a případná změna byla promyšlená a probrána se všemi zúčastněnými.
Celkově se tedy dle mého názoru jedná o neodborně a unáhleně připravenou novelu, která nejen, že neřeší klíčové problémy současné bytové a stavební politiky, ale zároveň přináší nová rizika. Oslabuje ochranu veřejného zájmu a snižuje kvalitu stavebního prostředí. Podpora výstavby je potřeba hlavně v rozvojových oblastech a rozvojových osách, tedy v místech, kde je na výstavbu již připravena infrastruktura. Zákon chce ale pravidla pro výstavbu rozvolňovat plošně i v oblastech, které se vylidňují. Na potřebu výstavby v rozvojových zónách reaguje náš pozměňovací návrh na zavedení takzvaných akceleračních zón. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji pane, poslanče. Nyní je přihlášena do rozpravy paní poslankyně Chochelová. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Adriana Chochelová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, členové vlády, vracím se k tomuto zákonu naposledy před tímhle rozhodujícím hlasováním, ale téma neměním. Takže opět uslyšíte o likvidaci památkové péče. Senát tuto novelu 20. srpna zamítl poměrem 55 hlasů z 66 přítomných senátorek a senátorů. To je napříč politickým spektrem vyjádřené přesvědčení horní komory, že text má vážné vady. Otázka dnes zní, zda i toto zamítnutí prostě přehlasujeme nebo ne.
U nemovitostí, které samy o sobě nejsou kulturní památkou, ale stojí v památkové rezervaci nebo zóně dosud vydává orgán památkové péče samostatné závazné stanovisko. Nově má tuto agendu z větší části převzít přímo stavební úřad v rámci jednoho řízení. Ministerstvo pro místní rozvoj tomu říká integrace agendy a tvrdí, že ochrana památek tím zůstává zachována. Kritici, mezi kterými je i například Český národní komitét Mezinárodní rady památek a sídel to vidí ale jinak. Pokud má úředník stavebního úřadu zvážit desítky dalších veřejných i soukromých zájmů bez jasně daných kritérií a rozhodnout do jednoho měsíce, odborné hledisko památkové péče v praxi přestává být rozhodující.
Za druhé, ochranná pásma památek vyhlášena před rokem 2007 mají zaniknout, pokud nebudou do dvou let znovu vyhlášena podle nových kritérií. Týká se to konkrétně například ochranných pásem kolem kláštera Hradisko nebo poutního kostela na Svatém Kopečku u Olomouce. V praxi ale není možné v podstatě tuto přeregistraci stihnout během těch dvou let, takže důsledkem zákona bude jejich zrušení, protože ta lhůta je prostě nesplnitelná.
Za třetí, zkracují se lhůty pro záchranné archeologické výzkumy a část jejich financování se přesouvá na vlastníky a veřejné instituce, což nás opět může připravit o důležité kulturní dědictví, ke kterému my se v těch lhůtách prostě nebudeme mít šanci dostat.
Za čtvrté – to je možná nejkonkrétnější dopad – mezi stavby ve veřejném zájmu se nově řadí i bytové domy s podlahovou plochou od 10 000 metrů čtverečních. Podle analýzy organizace Arnika by to teoreticky otevřelo dveře výstavbě i v dnešním ochranném pásmu Pražské památkové rezervace, což platný zákon ani územní plán dnes neumožňují. Když se ptáme, komu novela v praxi pomůže, nejde o rodinný dům s výměnou oken, ale jde o projekty velikosti sídliště na místech, kde naruší naše kulturní dědictví.
Ministerstvo kultury dlouhodobě uvádí, že památkové rezervace a zóny pokrývají zhruba 1,3 procenta území České republiky a jejich ochranná pásma přibližně další 1,1 procenta. Dohromady je to tedy 2,4 procenta rozlohy státu. Naprostá většina stavebních řízení se tedy památkové péče vůbec netýká a tvrzení, že právě tato úprava rozhodne o dostupnosti bydlení pro občany této země, tak neodpovídá rozsahu problému, který má řešit.
V lednu letošního roku se s otevřeným dopisem na předsedu vlády Andreje Babiše, místopředsedu vlády Karla Havlíčka, ministra kultury Ota Klempíře a ministryně pro místní rozvoj Zuzanu Mrázovou obrátila skupina akademiků z oboru dějin umění a památkové péče. Připomněli, že Česká republika byla loni v listopadu zvolena do výboru pro světové dědictví UNESCO a upozornili, že přijetí novely v současné podobě by tuto pozici i důvěryhodnost země značně poškodilo.
Ke kritice se přidal i veřejný ochránce práv, Česká komora architektů společně s Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků. Jsou tam samozřejmě také Sdružení historických sídel Čech a Moravy a vlastně třeba i vedení Kutné Hory, jak už zmiňoval kolega Ivan Bartoš.
Rozumím frustraci vlastníků, kteří čekají dlouhé měsíce na vyjádření kvůli výměně oken, i starostů, kteří vedou dlouhé spory o obnovu náměstí. Na tom, že je současný systém zastaralý a potřebuje změnu, se shodujeme všichni i profesní komory. Řešením ale není zrušit závaznost rozhodování tam, kde na něm nejvíce záleží, a nechat bez náhrady zaniknout ochranná pásma. Řešením je systém zmodernizovat, digitalizovat a dát mu jasná pravidla a lhůty.
Nové byty lze postavit i podle jiného zákona. Špatně napsaný paragraf lze v budoucnu opravit, ale zničenou památku už prostě nevrátíme. Ráda budu v budoucnu hlasovat pro přijetí komplexní novely připravené řádnou legislativní cestou. Jsem připravena na takové normálně pracovat a budu ráda když vytvoříme funkční systém, který bude přívětivější k vlastníkům nemovitostí pod památkovou ochranou a zároveň bude řádně chránit to, co si ochranu opravdu zaslouží.
Senát nám teď dává druhou šanci k tomu, abychom se k odborné debatě o tomto zákoně mohli vrátit. Pojďme ji prosím využít.
Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je do obecné rozpravy přihlášena paní poslankyně Kovářová, poslední řečnice v obecné rozpravě.
Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jenom doplním dvě drobnosti. Jednak bych chtěla ještě doplnit kolegyni Chochelovou. Ono vlastně vyřazení ze seznamu UNESCO se může stát už tím, že přijmeme tu novelu. Protože to, že máme památku v UNESCO... My jsme podepsali, že budeme ochraňovat to, aby se nezničila a bude to ochraňovat zákon. Ve chvíli, kdy se ten zákon změní, tak vy nemusíte postavit ten panelák v Kutné Hoře, ale tu Kutnou Horu už můžou vyřadit, protože bude možné narušit výhledové osy. To je velké riziko, které tady máme.
Pak jsem se ještě chtěla obrátit k diskusi o developerech kolegy Haase i kolegy Kučery, kdy oni říkali, že developeři nejsou zlí. My to taky neříkáme. ***
