Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

To, jak vidíme, a ostatně dnešek je toho i důkazem, se v této Sněmovně nestane v tomto rozpoložení a vlastně opakuje se ten příběh z konce volebního období roku 2021, akorát teď jsme na začátku volebního období a jede to dost pod tlakem. Takže to je k samotnému procesu. I mně bylo kladeno od bývalé ministryně Dostálové, tenkrát poslankyni, následně europoslankyni, abych ten dialog s opozicí z ANO, SPD v minulém volebním období vedl a ve spoustě věcí, které ta novela přinášela, jsme nakonec našli shodu. Já jsem pozorně sledoval zejména dopolední část vystoupení týkající se tohoto zákona, tedy respektive projednávání návrhů na změn pořadu, respektive přednostních práv, a vidím, že tato neshoda toho zákona jako v celé řadě klíčových oblastí. Ok, pochopil bych, a jsou zde dvě zásadní představy, a to je přenesený model stavebního povolování, kdy pod tajemníkem a pod obecním úřadem jsou ještě stavební úřady a je ten, řekněme, státní model státní správy s nejvyšším stavebním úřadem. Tenhle spor jsme vedli v roce 2019, 2020, v projednávání v minulém volebním období, ale ten spor tady není pouze o institucionálním ukotvení, u něhož teda já si myslím, že ve finále bude největší problém, protože máme zkušenost se zřizováním DESu a řeknu vám, sehnat hygieniky, pouze hygieniky a jejich zastoupení v dopravním a energetickém stavebním úřadu, byla téměř mission impossible. Nakonec jsme je získali někde tady z Prahy. Prostě ty lidi nejsou na to, aby plně podpořili tu správu a ta jejich centralizace pod tím nejvyšším stavebním úřadem podle mě bude jeden z nejzásadnějších problémů organizačních. Troufnu si predikovat, že v nějaký moment tady bude paní ministryně Mrázová, jestli to bude ona nebo třeba nějaký jiný ministr nebo ministryně, a budeme řešit to selhání té institucionální transformace a budeme tady diskutovat nutné odklady a podobně a koalice, která teď moc na návrhy opozice neslyší, za námi přijde, protože nám na fungování České republiky záleží, tak v takové chvíli samozřejmě my asi taky podpoříme to, aby se to nedělo tak urputně, tak rychle, nemluvě třeba i o spisové odluce a podobně.

Takže těch neshod je tam celá řada. Já bych se chtěl zaměřit velmi krátce na dvě oblasti, které mně velmi vadí. Ta první oblast je s jakým příběhem je ten zákon představován a jak je vykládán. Ten zákon je představován tak, že významně posune řešení krize bydlení v České republice. Necituji přesně, ale takto o tom hovoří ministryně, takto paradoxně o tom hovoří i zástupkyně a lobbistka developerů, nyní vládní zmocněnkyně pro stavební zákon, paní Hana Landová. Tak se podívejme, jaká je situace dnes. To, že těch bytů na trhu, dostupných bytů, co si lidi můžou koupit, je nedostatek, toto můžeme akceptovat. Já, když se podívám na situaci v roce 2025 a 2026, tak všichni asi odebíráte časopis Moje statistika, kde jsou data ze Statistického úřadu, tak nárůst stavební produkce v roce 2025 byl 11 procent, druhý nejrychlejší v Evropské unii včetně nárůstu bytové výstavby 45 procent a už máme i data z tohoto roku, která ukazují, že ten trend je stále rostoucí. Přesto cena hypoték letí nahoru, inflace, ceny nemovitostí, já bydlím na Praze 2, tam je to meziročně zhruba 11 procent. Byty se staví, představa, že když jich developeři budou stavět víc, tak jejich cena poletí nějak strmě dolů, tak pokud se bavíme o té komerční výstavbě, je mylná a ukázalo se třeba v sousedním Polsku, že není pravdivá. Takže zda tento zákon bude řešit krize s bydlením, já jsem kolikrát říkal paní Dostálové, že byty nejsou rohlíky. Ono to fakt není, že asi víc firem, pokud teda to není United Bakeries a spol., vyrábí rohlíky a vy si tam nějak ostře konkurujete, že někdo je bude prodávat za korunu padesát a někdo za tři, není to tak. Byty už vůbec nejsou rohlíky, jsou vázané na konkrétní lokalitu, kupní sílu v daném místě a další okolnosti, a ten zákon o dostupnosti toho bydlení nebo jakákoliv modulaci toho, aby ty byty, které budou vznikat ještě tím, řekněme, vysokorychlostním povolováním, které je nastaveno právě na tu plochu nad 10 000 metrů čtverečních, tak v žádném případě negarantují, že z toho budou byty, které budou na trhu nabídnuty, ať už k pronájmu nebo koupi, za nějakou rozumnou cenu.

Už teď vidíme na trhu s bydlením, že ty byty si často kupují lidé, co už jednu nebo více nemovitostí mají. My jsme umožnili, a já jsem tady velmi bojoval i proti ministrovi Stanjurovi, aby ten vstup těch fondů do toho retailu nebyl tak volně definovaný. Říkali jsme, pojďte se bavit o tom, ať fondy investují pouze do nové výstavby, ať nemohou fondy začít skupovat byty jako další asset, kam si uloží peníze. Ten zákon prakticky negarantuje nic z tohoto, aby nenastalo. Tady se často operuje tím lex developer, který byl schválen v Polsku v roce 2018. Když se podíváte, jak byl ten zákon představován, tak on byl představován, že také vyřeší krizi bydlení, že také povede k tomu, že cena bytů v Polsku bude klesat. Když se podíváte na výsledky v Polsku, tak se tak nestalo. Ta cena nemovitostí a bytů, byť je nižší než v České republice, tak trvale roste. V tom Polsku nakonec zjistili, že vlastně je to psáno pro velké developery, že se nemění ta cena na trhu, že ten zákon provází spousta soudních sporů a máme rok 2026 a myslím si, že po řadě novelizací toho polského stavebního zákona, já mu říkám lex developer, tak vlastně z těch pilířů toho návrhu zákona zůstává asi poslední a ten se teďka v polském parlamentu mění.

Já tam vidím velkou podobnost, skoro bych si troufnul predikovat, že ten výsledek, o který se tady společně, teda my se nesnažíme o něj, ale vy se o něj snažíte, tak bude mít velmi podobný průběh, ať už to jsou věci, které končí u soudu, protože v tom procesu prakticky není možnost dát mu nějakou racionální stopku nebo vyvážení nějakých veřejných zájmů. Ono nám to trošku přijde, a když se podíváte na realizované projekty, že nemalá skupina developerů v Polsku potřebovala na nějakou období vypnout pravidla, rychle si postavit ty důležité stavby, které potřebují, kde jim tu blokoval nějaký veřejný zájem, tu nějaké soukromé vlastnictví, a teď se pomalu, jako už byly realizovány ty stavby, vlastně vrací k nějakému systému, který má aspoň oporu v zákoně, který už nekončí u soudu v řadě soudních sporů. Já, když se dívám na ty návrhy, které jsou v tom zákoně, tak je nedokážu lokalizovat přesně, ale tuším minimálně o čtyřech projektech v Praze, které díky schválení tohoto zákona se vlastně odšpuntují.

Já nebudu jmenovat konkrétní firmy, ale přijde mi trošku smutné, když my píšeme zákon s dopadem na celou republiku, který je tak okatě zaměřen na to, aby se odšpuntovaly některé důležité stavby. Ono to lidem přijde takové jako virtuální, ale v momentě, když prostě z nějaký lokality uděláte lukrativní pozemek na výstavbu bytových domů pro retail, teda residencial, který si asi běžný člověk nekoupí, tak samozřejmě to zhodnocení těch projektů je v řádech desítek miliard. To už vám stojí za to mít zákon, který vám umožní v prostředí, v kterém to nejde, prostě zahájit nějakou výstavbu. Tam je ještě takový ten alibismus, trošku to tam ti Poláci úplně nemají, ale ten je potom v tom odstraňování tý stavby, Tak pokud někam dáte beton, začnete stavět, vyženete to do několika pater, tak prakticky každá stavba vám ve finále vyjde, že je ekonomický nesmysl jí bourat.

Já uvádím takový případ, který je virtuální, ale vlastně jsem si to na tom měřil. Já bydlím na Praze 2, chodím do parku Parukářka. O park Parukářka, zejména o ten kopec, je velký zájem z oblasti developerů, občas sjedu dolů tramvají na Folimanku, to taky není úplně k zahození, byť nahoře je ten Nuselský most. Jsou to parky, kde tráví lidi s rodinami volný čas, chodí tam sportovat, cvičit, pořádají se tam kulturní akce, tak podle tady toho zákona, jak je napsán, kdyby tam někdo přišel s projektem, že tam vystaví rezidencial bydlení, tedy rezidentní bydlení, byty, a ten zákon neříká nájemní byty, byty pro střední třídu, byty, tak fakticky na základě tohoto zákona vyváží, že ten park je tam úplně zbytečný, vznikne tam tím rychlým povolováním přes centrální stavební úřad ta bytová výstavba. Můžeme se podívat třeba na Rohan, jak vypadají takové čerstvě postavené byty nebo na jinou část v Praze a pak se suďte, ale já chci chodit teda na Folimanku a já chci chodit na Parukářku do parku a dokážu si představit, že jsou lokality, kde má smysl stavět bydlení i třeba na nějaký úkor veřejného zájmu, ale to bydlení, které si může normální člověk dovolit. ***