Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Samozřejmě jsem taky nedostala stanoviska ke svým pozměňovacím návrhům. Proč byly s negativním stanoviskem, doposud mi není jasné.

Jedním z témat, které pro mě zůstává zásadní, jsou černé stavby. Já nesouhlasím s právní úpravou, která může ve výsledku zvýhodnit člověka, jenž pravidla vědomě porušil, před tím, kdo postupoval řádně, kdo staví legálně, musí získat potřebná povolení, respektovat územní plán, práva sousedů i stanoviska dotčených orgánů. Nemůžeme vedle toho vytvořit systém, v němž někdo nejprve postaví v rozporu s pravidly a potom argumentuje tím, že stavba už stojí a její odstranění by bylo nepřiměřené. Člověk, který pravidla dodržuje, musí mít jistotu, že se mu jejich dodržování nevyplatí méně než tomu, kdo je obešel.

Troufnu si tvrdit, že zde jde o důvěru lidí v právní stát. Pozměňovacím návrhem lze opravit konkrétní paragraf. Jestliže se však současně hromadí zásadní otázky o nákladech, zaměstnancích, fungování úřadu, vztahu státu a samospráv i přípravě reformy, musíme se ptát, zda opravujeme jednotlivé vady anebo samotný základ návrhu. Senát k této hranici dospěl. Jeho rozhodnutí není důkazem nezájmu nebo nepochopení, ale závěrem, že jednotlivými opravami už nelze tvořit kvalitní a stabilní právní úpravu. Stavební právo potřebuje změnu, stavební řízení musí být srozumitelnější, předvídatelnější. Jako bývalá starostka dobře vím, jak se vyřizuje stavební povolení, jak se čeká na povolení školy, přístavby školky, komunikací. Ale tady bych chtěla upozornit, že rychlost legislativního procesu není totéž jako rychlost stavebního řízení. A rychle přijatý zákon ještě nemusí být zákonem dobrým. Pokud reorganizujeme celý systém stavební správy, musíme vědět, a to se budu tady zase opakovat, kolik bude stát, kdo v něm bude pracovat, kde budou úřady fungovat. A na tyto otázky jsem ani já, ani mí kolegové opakovaně nedostala odpovědi.

Senát nám stavební zákon vrátil s dovětkem, že je v této podobě neopravitelný. Ústava nám umožňuje jeho stanovisko přehlasovat. Ale my si musíme poctivě odpovědět, zda jsme si skutečně jisti, že právě tato podoba zákona je natolik kvalitní, že kvůli ní máme přehlasovat senátní veto. Já osobně po celém projednávání, po svých interpelacích i po debatě v Senátu mám pochybností více nikoliv méně. Proto budu rozhodnutí Senátu respektovat a pro přehlasování senátního veta hlasovat nebudu. Děkuji za pozornost. (Potlesk vpravo jednacího sálu.)

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je do obecné rozpravy přihlášena paní poslankyně Kršková. Než přijde k pultíku, tak já načtu omluvu: pan poslanec Teleky je od 17.30 hodin omluven z osobních důvodů. Paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Marie Kršková: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, ke stavebnímu zákonu jsem na této půdě vystupovala už několikrát, a proto nechci opakovat všechny své výhrady. Od našeho posledního hlasování se ale staly dvě věci, které podle mě stojí za zmínku. Tou první jsou desítky e-mailů, které mi k novele přišly a přišly i řadě z vás. Tou druhou je rozhodnutí Senátu, který nám zákon vrací s návrhem na zamítnutí. A myslím si, že obě věci spolu do značné míry souvisejí. Píší mi starostové, památkáři, ochránci přírody, ale také obyčejní občané, kterým prostě záleží na místě, kde žijí. A přestože jsou ty e-maily od různých lidí a z různých částí republiky, opakují se v nich velmi podobné obavy, především kritika způsobu, jakým tato rozsáhlá novela vznikla bez standardního připomínkového řízení, bez RIA a bez dostatečného prostoru pro odbornou diskusi, dále obavy z oslabení ochrany veřejných zájmů, přírody, krajiny, zemědělské půdy, veřejného zdraví nebo památek.

Starostové upozorňují na oslabování postavení obcí a jejich možnosti rozhodovat o vlastním území. A občané i odborníci mají obavy také z omezení možnosti odvolání a následné soudní ochrany. Nechci dnes všechny tyto připomínky znovu podrobně rozebírat, ale jednu věc zmínit musím. Mrzí mě, že jsme měli možnost alespoň některé z největších problémů této novely napravit už tady ve Sněmovně, ale nevyužili jsme ji. Vládní poslanci odmítli většinu našich pozměňovacích návrhů. A přitom nešlo jen o návrhy, které by měnily samotnou podstatu reformy. Odmítnuty byly i poměrně jednoduché změny, které reformu nijak neohrožovaly. Příkladem je můj pozměňovací návrh k výjimkám z územního plánování. Samotnou možnost těchto výjimek podporuji. Mohou pomoci urychlit výstavbu. Navrhla jsem pouze, aby o tak zásadním zásahu do územního plánu nerozhodovala rada obce, ale zastupitelstvo, veřejně a transparentně.

Bohužel k tomuto mému pozměňovacím návrhu na výboru neproběhla žádná diskuse. A ani tady na půdě Poslanecké sněmovny jsem neslyšela věcný argument, proč by o tak zásadní výjimce nemělo rozhodovat zastupitelstvo obce. Částečně tady ta diskuse už dnes proběhla v rámci faktických poznámek. Bohužel tady dnes, tedy teďka, s námi nesedí paní ministryně, ale stejně tak bych chtěla poprosit aspoň pana ministra o reakci. Proč o výjimkách z územního plánování nemá rozhodovat zastupitelstvo obce? A ten můj návrh se opíral nejen o mojí osobní zkušenost starostky, ale vycházel taky ze stanovisek Svazu měst a obcí, Sdružení místních samospráv. Sama města a obce chtějí, aby se o tom rozhodovalo na půdě zastupitelstva. A chtějí to proto, že ten proces je samotné chrání. Byla bych ráda, kdybych aspoň teď dostala tu odpověď.

Na závěr si dovolím ještě citaci z jednoho e-mailu, který mi přišel. Napsal mi pan Luboš Kožíšek, správce poutního areálu Skalka a předseda komise pro regeneraci památkové zóny, Mníšek pod Brdy. Píše o letech práce lidí, kteří se snaží toto místo obnovovat a chránit. Svůj dopis zakončil větou: „Prosím, ať nejde práce a neúnavná energie mnoha lidí vniveč.“ Myslím, že tahle jednoduchá věta dobře vystihuje, proč se kolem novely zvedlo tolik obav. My všichni chceme rychleji stavět, chceme jednodušší stavební právo. Ale rychlejší výstavba nemusí znamenat slabší obce, slabší ochranu přírody, slabší památkovou péči a slabší práva občanů. Senát navrhuje tento zákon zamítnout a já jeho stanovisko podpořím. Ne proto, že bych odmítala reformu stavebního práva. Právě naopak. Reformu potřebujeme. Ale udělejme ji tentokrát standardním legislativním procesem s připomínkovým řízením, odbornou debatou a skutečným nasloucháním obcím i lidem, kterých se bude týkat. Špatně připravený zákon není dobrou reformou jen proto, že ho rychle schválíme. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je přihlášen do obecné rozpravy pan poslanec Výborný. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Marek Výborný: Jste velmi laskavá. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážený pane senátore, kolegyně, kolegové, já možná začnu i tou návazností na paní, ctěnou kolegyni, paní poslankyni Krškovou. Ona citovala toho pána z Mníšku pod Brdy. Já jsem ten mail taky dostal, taky jsem mu odpovídal. Skoro jsem v něm chtěl napsat, že by se mohl zastavit u svého souseda. Je to tak, pane vicepremiére? (Poslanec Výborný se obrací na ministra Havlíčka ve vládní lavici, ministr Havlíček přitakává.) Možná, že vás by měl právě přesvědčovat o tom, jak dneska hlasovat. Myslím, že naše stanovisko, moje jako poslance lidovce, stejně tak poslaneckého klubu KDU-ČSL, je dostatečně jasné. Já když jsem na ten mail odpovídal, tak jsem si uvědomil, že vy odtamtud vyrážíte na ty své slavné cesty s tím psíkem těmi motoráčky z Mníšku pod Brdy. A to je právě váš kolega. To je, pane vicepremiére, prostřednictvím – a nemusím vás oslovovat prostřednictvím, vy jste člen vlády – tak to je váš soused, který v Mníšku pod Brdy se věnuje právě ochraně kulturního dědictví. Pochopil jsem z toho mailu, neznám toho člověka vůbec osobně, že je velmi aktivní, je to asi vážená osobnost v Mníšku pod Brdy. A je škoda, že tedy těmto lidem potom vy, vaše paní ministryně, která tady bohužel teď není, více nenasloucháte. Protože potom bychom možná i v průběhu přípravy toho zákona – protože já myslím, že jsme nikdy nezpochybňovali potřebu úpravy stavebního práva. Jednoznačně, ano. A staly se chyby, staly se chyby za naší vlády. Já myslím, že je dobře prostě ty chyby přiznat. Stalo se to. Ale vy jste se rozhodli zcela nepochopitelně jít prostě téměř jak buldozer připravit zákon takhle rozsáhlý, pak ho dvakrát změnit komplexními pozměňovacími návrhy.

Já se musím přiznat, že se vůbec nedivím kolegům senátorům, a to jsem chtěl říct vlastně v úvodu svého dnešního vystoupení, protože nechci tady opakovat ty kritické argumenty vůči stavebnímu zákonu, které jsem tady říkal při projednávání v prvním, druhém i ve třetím čtení. ***