Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Skutečně pozorujeme velkou poptávku po bydlení zejména ve velkých městech, která neustále tlačí nahoru ceny nemovitostí a vytváří z bydlení – základní lidské potřeby – nedostupný luxus pro ty, kteří se k nim nedostanou jinak než tím, že jej financují ze svých vlastních příjmů. A ty zejména u mladých lidí, kteří začínají pracovat, nebývají vysoké.

Já se ptám, čím jiným bychom se měli prioritně zabývat než tím, že je pro tolik lidí problém najít si zázemí? Ale bylo by krátkozraké snažit se jen za každou cenu co nejvíce vyvážit poptávku nabídkou. Měli bychom problém uchopit komplexněji a mimo jiné se podívat na to, proč tu ta poptávka je. Proč zejména mladí a vzdělaní lidé odcházejí z periferií a stěhují se do větších center? Na jedné konferenci jsem slyšela, že ze 60 procent rozhodují objektivní důvody, jako je nedostatečná nabídka práce v konkrétním oboru, ale pak je tu 40 procent lidí, kteří vlastně nedokážou konkrétně pojmenovat, proč se ve své vlastní obci necítí dobře. A tady věřím, že je zásadní to, jak vypadá místní veřejný prostor a například jakým způsobem obec rozvíjí komunitní život.

Bývala jsem vždycky premiant a bohužel je u nás z nějakého důvodu zvykem úspěšné lidi posílat co nejdál. Já jsem studovala v Praze, a kdo mě neznal, tak předpokládal, že v Praze zůstanu. Na to jsem říkala, že zrobím státnice a už se do Prahy nevrátím. Pak jsem byla vykroužkována. Cesty osudu jsou někdy nevyzpytatelné.

Bohužel nemáme Sněmovnu v Ostravě, jak tady jednou zmiňovala paní předsedkyně Šebelová, ačkoliv i přesun úřadu do regionu by byl dobrým krokem k jejich rozvoji. A proč jsem všem říkala, že se vrátím tam, kde jsem doma? Chtěla jsem jít příkladem jako vzdělaný člověk, který se vrátil do své vesnice, v mém případě navíc na kopec daleko od centra, protože mám ráda svůj kraj. A i venkov může být krásné místo k životu. Ale ne každý to tak vidí. Z nějakého důvodu se doma necítí dobře, nebo mu to z nějakých důvodů nevyhovuje a stěhuje se jinam a hledá si tam domov.

My chceme, aby bylo snadnější takový domov najít. Minimálně je to předpokládaný účel této novely. Zatímco bychom ale možná jednou měli víc domů a bytů, v této podobě by to mohlo být na úkor toho, jak vypadá veřejný prostor. Narážím tím nejen na to, že by nebyly brány v úvahu památkové zóny, ale také na to, že by prostor nerozvíjeli místní, kteří jsou s okolím dobře seznámeni, ale úředník centrálního úřadu, který tam nikdy nebyl a podle toho to místo bude také vypadat.

Já se tedy obávám, že místo toho, abychom zdostupnili bydlení zrychlením výstavby, bychom možná i v tom případě, kdyby to mohlo být efektivní z hlediska staveb, ten problém spíš zhoršili tím, že by upadala kvalita veřejného prostoru, takže by odcházelo ještě víc lidí.

To může ještě dále zvýšit ceny nemovitostí, pokud náhodou neklesnou na hodnotě sníženou atraktivitou lokality. A může to mít důsledky. Ti lidé budou ve svých obcích a regionech velmi chybět. Proto je potřeba to uchopit komplexně: investovat do veřejného prostoru a do pravomocí těch, kteří ho mohou kvalitně rozvíjet, investovat do dopravy, aby bylo možné se dostat do větších měst, včetně dostatečného financování i jiných silnic, než jsou dálnice, protože nejde jen o to dostat se přes republiku, ale také se moct pohybovat po okolí. Kromě dálnic by nám velmi prospěla i vysokorychlostní železnice.

Zkoumejme skutečný stav možností vysokorychlostního připojení v méně obývaných oblastech. Umožněme více praxe v neuniverzitních městech. Zachovejme regionální síť zdravotní péče. A tak dále. Klíčovou investicí do bydlení je investice do našich obcí a krajů. Podívejme se, jaká pro lidi důležitá infrastruktura chybí v oblasti, kdy už bydlení k dispozici je, nebo ho jde vytvořit snadněji než v centrech. Ale nepouštějme se do jednoduchých řešení, která nakonec přináší spíš problémy než řešení. A ne všechna špatná rozhodnutí jde zvrátit. Jmenuje se to novela stavebního zákona, ale bojím se, že by spíš bořila, než stavěla. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Další je přihlášena do rozpravy paní poslankyně Smejkalová. Paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Julie Smejkalová: Děkuju za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, když jsem tady o stavebním zákoně mluvila naposledy, tak jsem říkala, že člověk vlastně nemusí být ani právník, právnička, architekt nebo architektka, aby poznal, že s tímhle návrhem zákona není něco úplně v pořádku. A po tom, co se kolem něj odehrálo v posledních měsících, tak bych to dneska řekla ještě jednodušeji: Kdyby to byla opravdu dobrá a promyšlená změna stavebního zákona, tak bychom dneska vůbec nemuseli řešit, proč proti ní stojí tolik lidí, kteří se stavebním řízením zabývají každý den. A taky by nám ji sem Senát neposílal zpátky.

Proti této podobě novely stavebního zákona se ozývají starostové, starostky, obce, odborné komory, projektanti, projektantky, architekti, architektky, ochránci a ochránkyně přírody a další lidé z praxe, kteří se na stavební řízení dívají každý z trochu jiného místa, ale přesto docházejí k velmi podobnému negativnímu závěru.

Mně na tom celém od začátku nejvíc vadí způsob, jakým vláda k této novele došla. U stavebního zákona přece není možné říct, že to nějak rychle sepíšeme, kdoví kdo, kdoví proč, pošleme to do Poslanecké sněmovny ještě jako poslanecký návrh a potom budeme za pochodu zjišťovat, co všechno vlastně ta daná změna obnáší a koho všechny ovlivňuje.

Stavební zákon v realitě ovlivňuje každou obec v téhle zemi a každého člověka, který někdy něco stavěl, rekonstruoval, který někde žil a sledoval změny v prostředí kolem sebe. Právě proto má smysl se předem ptát lidí, kteří s tím zákonem budou pracovat, co jim v něm vadí, co je nefunkční a co podle nich naopak funguje. A v případě tady právě Senátem vráceného stavebního zákona se to podle mě nestalo v rozsahu, který by tak zásadní změna vyžadovala.

A pak jsme se dostali do situace, kdy například Svaz měst a obcí České republiky řekne, že s návrhem není spokojený, a poukazuje na jeho četné nedokonalosti. Sdružení místních samospráv taktéž. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě upozorňuje na jeho problémy. Podobné výhrady mají architekti, architektky. Ozývají se ochránci a ochránkyně přírody a starostové a starostky, kteří se potom budou muset s výsledkem téhle změny potýkat ve svých obcích.

To, o čem tady mluvíme, už není nějaká drobná připomínka k jednomu paragrafu, kterou můžeme založit někam do šuplíku a nechat to být. Je to docela zásadní varování od lidí, kteří ten systém skutečně používají a budou používat.

A mě opravdu zajímá, proč vláda těm lidem nenaslouchala, když vládní návrh stavebního zákona nepodpořili ani senátoři a senátorky. A přesto tu vláda obhajuje zákon, o který nemá velká část těch, na které dopadne, zájem a který považuje za nedotažený a od začátku uspěchaný a nedostatečně komunikovaný. Vždyť tohle přece není normální způsob, jakým by měl vznikat zákon, který má ovlivnit fungování stavebních úřadů, obcí i lidí na mnoho let dopředu.

A pak je tu ještě jedna věc, která mi na tomhle návrhu vadí. A popíšu to na příkladu. Když někdo přijde do malé obce a chce tam postavit třeba 200 bytů, tak právě developer samozřejmě řeší hlavně to, aby ty dané byty postavil a prodal. A dává to smysl, je to jeho práce a chce na tom samozřejmě vydělat. Jenže ve chvíli, kdy jsou ty byty hotové, práce developera v podstatě končí. A když následně přijde problém, developer už bude dávno pryč, ale starosta nebo starostka tam pořád sedí a musí daný problém řešit: starat se o občanskou vybavenost, dopravní dostupnost, zkrátka desítky věcí, které jsou potřeba pro slušnou kvalitu života v jakékoliv lokalitě.

Jak se tam bude jezdit? Kde budou děti chodit do školy, do školky? Kde se vezme voda? Jak se vyřeší odpady? Kde se bude parkovat? Kde bude třeba park? A jestli ta obec vůbec má infrastrukturu na to, aby tam za pár let žily další stovky lidí?

A proto mi připadá úplně nelogické, aby měl v takové situaci větší slovo ten, kdo přijde, něco postaví a prodá, než ti lidé, kteří tam budou žít další desítky let. Protože až bude všechno hotové, tak právě obec bude muset řešit důsledky dané stavby. Tedy zrychlení stavebního řízení je samozřejmě potřeba, ale ne na úkor prostoru pro kontrolu. ***