Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.20 hodin)
Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. Se stanoviskem klubu je přihlášen pan poslanec Michal Kučera. Než se dostaví k pultíku, tak načtu omluvy. Omlouvá se pan předseda Benda od 16 hodin z pracovních důvodů a pan místopředseda Nacher od 16.45 do 18.15 z pracovních důvodů. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji za slovo, paní místopředsedající. Dovolte i mně, abych vyslovil pár tezí a současně i stanovisko klubu TOP 09 k právě projednávanému stavebnímu zákonu, který už projednáváme tady na plénu Poslanecké sněmovny počtvrté, pokud počítám dobře. První, druhé a třetí čtení a teď vratku ze Senátu. Argumenty, které tady zaznívají, se víceméně opakují, ale opakují se proto, protože do této chvíle vlastně nebylo zodpovězeno dostatečně, že tyto argumenty, které zaznívají nejen od TOP 09, ale i od dalších stran, nejsou relevantní, že se nepodařilo rozptýlit obavy, které tady vyslovujeme a o kterých tady neustále mluvíme. Mluvíme o nich tady na plénu Poslanecké sněmovny, mluvíme o nich ve výborech a samozřejmě i na dalších platformách.
Teď se k tomu přidal i Senát Parlamentu České republiky, který víceméně, řekl bych i kontinuálně s argumentací ze Sněmovny, s výhradami, které tady snášeli poslanci, tak naši kolegové senátoři přišli vlastně s podobným pohledem a víceméně ukázali, že mají podobný pohled na celou problematiku. Samozřejmě, co je podle mě důležité, že Senát svůj pohled a odmítnutí tohoto zákona vyjádřil jasnou většinou přítomných poslanců. Možná že mě přítomný pan senátor opraví, ale myslím, že to bylo 55 senátorů z nějakých 60 a něco senátorů. Takže většina tam tehdy byla výrazná, která hlasovala pro vrácení tohoto tisku zpátky do Poslanecké sněmovny.
Myslím, že takhle jasné stanovisko nezaznívalo jenom z klubu současné opozice, ale tuším, že se přidali i senátoři z hnutí ANO, kteří vyjádřili stejné obavy, že tato novela je nedostatečně připravena. O tom se tady hlavně bavíme. My se bavíme hlavně o tom, že novela je prostě nedostatečně připravena, je nedostatečně vydiskutována a nedokázala přesvědčit – samozřejmě jak ta novela svým textem, tak samozřejmě ani paní ministryně – nedokázala přesvědčit jak politiky, kteří mají, to znamená Parlament České republiky, tak samozřejmě lidi z území, odborníky a další v dotčených organizacích, že tato novela přinese to, co si od ní vláda, současná vláda České republiky, slibuje.
Protože ten cíl samozřejmě, který má vláda České republiky, tak s tím se snad ztotožňujeme všichni. Všichni chceme, abychom rychleji povolovali stavby, všichni chceme stavět. Všichni chceme, aby se tady stavělo bez zbytečné administrativy, bez zbytečné byrokracie. Ten cíl máme prostě společný. Má ho společný jak opozice, tak koalice, jak Poslanecká sněmovna, tak i Senát. Všichni chceme stavět, všichni chceme stavět rychle, všichni chceme stavět bez zbytečných obstrukcí, bez zbytečné administrativy, bez zbytečné byrokracie. Na co ale upozorňujeme? Že tato cesta, kterou zvolila současná vláda České republiky a paní ministryně, je cesta, která tento cíl prostě nezajistí. To všichni víme.
Proč je ten výsledek ze Senátu politicky důležitý? Já jsem tady zmiňoval výraznou většinu, kterou senátoři právě odmítli a vrátili tuto novelu do Poslanecké sněmovny. Tak silný mandát, tak silné potvrzení, bychom měli brát jako varování před kvalitou a připraveností návrhu, nejenom jako běžný politický střet. O tom, že se jedná právě i o senátory z hnutí ANO, kteří, pokud si dobře pamatuju, odmítli taky tuto novelu, to je skutečně varující.
Vláda České republiky tímto tiskem... Říkám, vláda České republiky, ale samozřejmě tento tisk je pořád tiskem poslaneckým, což je vlastně jedna z výhrad, zásadních výhrad, že takto složitá norma, takto složitá novela, je předložena poslaneckou cestou. Přesto víme, že to je vláda České republiky, která za tím stojí, která chtěla pouze obejít celý ten řetězec připomínkového řízení, ten z jejího pohledu zdlouhavý, nudný, obstrukční, či nevím, jak to všechno nazývali ministr Havlíček a další. Takže to chtěli pouze urychlit. Tak samozřejmě v tomto případě je to jednoznačně na škodu jak ke kvalitě zákona, tak samozřejmě i k jeho faktickému vyznění. Samozřejmě i to, že nebylo mezirezortní připomínkové řízení, že nebyly právě vyhodnoceny dopady regulace a tak dále. To tady zaznívá opravdu každé čtení. To znamená všechny tři čtení a současně ještě dnešní vratka jako taková.
Musíme říct – tady to i přiznáváme – že samozřejmě chyby u stavebního zákona jsme taky dělali, samozřejmě. Digitalizace – tam jsme si ověřili, že je opravdu drahé spoléhat na to, že po stanoveném datu začne systém automaticky fungovat. Ukázalo se, že tam je celá řada faktorů, které prostě zákonodárce nedokáže úplně ošetřit. Jsou tam prostě faktory, ať už to jsou organizační, ať to jsou personální a další, na kterých toto začne prostě narážet. Pokud není silná podpora, pokud se to skutečně tlačí tímto způsobem, tou, řeknu, prostou většinou ve Sněmovně, tak nechci malovat čerta na zeď, ale to nemusí dopadnout dobře.
To, že centralizace sama o sobě stavby nezrychlí, o tom jsme si taky několikrát tady řekli. Že máme nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Padaly tady obavy nad kvalitou projektové dokumentace, funkčností digitalizace, jednotností rozhodovací praxe. To bych tady chtěl skutečně taky připomenout a možná, že to tady trošku dopadlo, že to je skutečně taky důležité. Samozřejmě je tu majetkoprávní příprava a stav infrastruktury.
Musím říct, že úředníci se tímto zákonem nenaklonují. Odborníci se přes noc neobjeví a nefunkční informační systém se reorganizačním schématem neopraví. Ti úředníci prostě nejsou teď a z čeho usuzujeme, že budou potom po této reorganizaci, že se odněkud objeví, zjeví? Naopak, signály, které máme z jednotlivých regionů, hovoří spíš o opaku. To znamená o nechuti části úředníků přejít do toho nově zřizovaného úřadu a spíš uvažují buď o úplném odchodu nebo o jiné pozici v rámci městských či jiných úřadů, které právě má pod sebou stavební úřad.
Už mí kolegové dnes tady velmi debatovali na téma územní plán. Já, co se týká územního plánu, se necítím být příliš velkým odborníkem, takže jsem rád, že jak kolegové, tak kolegyně tady se k němu i z titulu své praxe vyjadřovali velmi podrobně, velmi odborně, velmi fundovaně. Za mě jenom řeknu jednu věc. Územní plán je dohoda o budoucnosti obce. Čím širší prostor vytvoříme právě pro jeho obcházení, tím více oslabujeme schopnost samosprávy rozhodovat o vlastním území. Takto to vidím já z pozice dlouholetého městského radního, krajského radního, městského zastupitele. S územním plánem si samozřejmě poradí větší celky, i když samozřejmě není to tam úplně jednoduché. Ale čím menší obec, tím to je složitější. ***
