Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.10 hodin)
(pokračuje Gabriela Svárovská)
Ale korupce začíná tam, kde jsou pravidla neprůhledná a rozhodovací pravomoc je příliš koncentrovaná, kritéria vágní, proti rozhodnutí není možné se odvolat a je oslabená kontrola. Tam, kde lidé s penězi, kontakty a přístupem k politické moci získávají náskok před běžnými občany, obcemi a menšími stavebníky. A když jsme u toho, tak je to i pan premiér téhle vlády, který má výrazný ekonomický zájem v developmentu, čehož si povšimla i Evropská komise.
Přesně takové prostředí novela vytváří nebo podporuje. Ukažme si to na jednom konkrétním příkladu. O územním plánu dnes rozhoduje zastupitelstvo na veřejném zasedání. Zopakujme si to. Tato novela ale umožňuje, aby se konkrétní projekt od schváleného územního plánu odchýlil se souhlasem rady obce. A ta rada, jak tady bylo dnes několikrát řečeno, jedná neveřejně, a v obcích, kde se rada nevolí, vykonává tuto pravomoc starosta nebo starostka, pokud si ji nevyhradí zastupitelstvo. O výjimce z veřejně projednaného územního plánu tak může rozhodnout jediný člověk. A já vím z Lipenska o celé řadě příkladů, kdy developerské firmy tímto způsobem prosazují své apartmánové bydlení, které ve skutečnosti není bydlením.
Paní ministryně připomněla, že možnost odchýlit se od územního plánu není neomezená. Podmínky byly po veřejné kritice zpřísněny skutečně a musí být tedy splněny současně, neboli kumulativně. Záměr nesmí narušit veřejné zájmy ani se dotknout jiných osob, ochranných pásem nebo koridorů. To ale neodpovídá na tu naší hlavní námitku. Proč může o tak ekonomicky významné odchylce rozhodovat ta rada neveřejně a v obci bez rady za určitých okolností jediný člověk. A kdo určí, a to je důležitá otázka, jak velká odchylka už veřejné zájmy narušuje, když zákon její přípustný rozsah jasně nevymezuje? Jak vyloučíme, že závažné porušení veřejného zájmu z pohledu jedněch bude vyhodnoceno jako přípustné, nebo málo relevantní?
Novela zároveň nástroje ochrany některých veřejných zájmů oslabuje. Součet neurčitých a oslabených pojistek se nestane silnou ochranou jenom proto, že je nazveme kumulativními podmínkami, jak tady několikrát dnes připomněla paní ministryně. Čím větší ekonomickou hodnotu má taková výjimka pro investora, tím silnější musí být veřejná kontrola. Tady ale novela oslabuje, místo veřejného rozhodování zastupitelstva připouští neveřejné rozhodnutí několika radních nebo jediného starosty. To je naprosto konkrétní prostor pro zákulisní tlak a korupční riziko. A když se teď vrátil pan kolega Haas, prostřednictvím paní místopředsedkyně, já myslím, že nejde o to, že se díváme na svět černě a považujeme všechny za podvodníky, ale protože musíme vytvářet ta pravidla, aby lidé vůbec nebyli vystaveni tomu dilematu. Víme, že lidské rozhodování často se přizpůsobuje okolnostem, nikoliv že by člověk byl automaticky svým ustrojením korupčník nebo naopak člověk za každých okolností poctivý. Proto potřebujeme ta jasná pravidla.
Samotné soustředění řízení do jediného úřadu nekritizuji. Může odstranit část dnešní roztříštěnosti a také riziko systémové podjatosti obecních stavebních úřadů.
Korupční riziko, to ale vzniká spojením této koncentrace s těmi vágními kritérii, oslabením samostatných odborných pojistek a omezenou možností účinného přezkumu. Novela omezuje samostatnou roli odborných orgánů a jejich závazných stanovisek. Stavební úřad má různé veřejné zájmy sám vyvažovat, přičemž zákon mu současně předepisuje velmi silnou domněnku ve prospěch výstavby, čili mu říká, který ten veřejný zájem je nejpodstatnější. Technické požadavky navíc nemá z úřední povinnosti standardně prověřovat stavební úřad, ale především projektant a autorizovaný inspektor může namísto úřadu rozhodovat například o kolaudaci, předčasném užívání nebo zkušebním provozu, a to i u vyhrazených staveb.
Rozhodně netvrdím, že úředníci stavebních úřadů nebo lidé v zastupitelstvech či radách obcí jsou korupčníci. Já tvrdím přesný opak. Odpovědný zákon má chránit poctivé úředníky a poctivé zastupitele před politickým a ekonomickým tlakem. Má jim dávat jasná pravidla, odborné podklady a transparentní postup. Nemá je nechávat samotné proti investorům s milionovými rozpočty, právními týmy, silnými lobbistickými kapacitami a přímými kontakty na politickou reprezentaci. Riziko představuje také právní nejasnost. Ta novela má přes tisíc stran a zasahuje do 55 zákonů. Její dopady nebyly řádně vyhodnoceny a odborné organizace upozorňují na nejasná, rozporná a obtížně vyložitelná ustanovení.
Nejasný zákon není antibyrokratický zákon, nejasný zákon je výhodný pro toho, kdo si může zaplatit nejlepší právníky a kdo má přístup k lidem, kteří o výkladu rozhodují. Běžný občan nebo malá obec takovou možnost nemají.
A potom je tu zásadní, největší a klíčové korupční riziko spojené s úplným začátkem celého procesu, samotný vznik zákona. Dodnes nevíme, kdo ten zákon skutečně napsal. Nevíme, kdo koordinoval jeho jednotlivé části. Nevíme s jakými zájmovými skupinami autoři jednali, jaké jejich požadavky převzali a kdo za tu rozsáhlou několikaměsíční práci zaplatil. Máme zákon, který zásadně mění pravidla pro majetek v hodnotě stovek miliard korun, ale nemáme jeho skutečnou lobbistickou stopu. Předkladatelé nám říkají, že text připravil expertní tým. Kdo v něm byl? Koho zastupoval? Kdo ho financoval? Z jakých prostředků? Proč předkladatelé tato jména a jednání nezveřejnili?
Lobbování samo o sobě není nelegitimní. Developeři, architekti, obce, ekologické organizace i profesní komory mají právo předkládat své argumenty. Rozdíl mezi legitimním lobbováním a nepřijatelným ovládnutím tvorby zákona je ale právě v transparentnosti. Veřejnost musí vědět, kdo s kým jednal, co požadoval a co se nakonec do zákona dostalo. Nevíme to, vidíme jenom výsledek. Rozsáhlý poslanecký návrh, který obešel standardní připomínkové řízení, posouzení dopadů i Legislativní radu vlády a který v řadě ustanovení mimořádně zvýhodňuje velké investory. Nic proti nim, ale silnější má být podroben jaksi podrobnější kontrole.
Toto je učebnicový příklad legislativního procesu, který nedokáže vyloučit podezření, že zákon nevznikal ve veřejném zájmu a Senát tuto pochybnost ještě nasvítil. Proti návrhu se postavili senátorky a senátoři napříč politickými stranami, profesní komory, architekti, právníci, akademici, odbory, obce, kraje i veřejný ochránce práv.
Přesto nám vládní koalice říká, že pět a půl hodiny věcné senátní rozpravy jednoduše přehlasuje a jednotlivé výhrady prostě neguje, popírá. Takto se s vážnými výhradami druhé komory nezachází a takto se nepřipravuje právo v demokratickém státě.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, stavební řízení musí být odborné, předvídatelné, přezkoumatelné a odolné vůči korupci. Jedno řízení a jedno razítko mohou být dobrým cílem. Jedno místo, na které se v netransparentním systému soustředí politický a ekonomický tlak, však dobrým řešením není. Senát dal příležitost chybu napravit. Respektujme jeho rozhodnutí. Připravme řádný vládní návrh s posouzením dopadů, připomínkovým řízením, účastí Legislativní rady vlády a především s úplnou lobbistickou stopou. Dokud nevíme, kdo tenhle zákon napsal, kdo ho zaplatil a čí požadavky do něj prosadil, nemáme právo tvrdit občanům, že byl napsán pro ně. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.) ***
