Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.30 hodin)
(pokračuje Ivan Adamec)
To je vidět tady. My se tady tváříme, jak kdyby dneska bylo první čtení nebo druhé. Fakt ano. A ona je to vratka. Je to vratka. Takže my to nepodpoříme, podpoříme Senát a já vám děkuju za pozornost. A prosím vás, zkuste se nad tím ještě zamyslet, protože ta budoucnost, ta nám to ukáže. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. Další je přihlášen do rozpravy Karel Haas.
Mezitím, než dojde k pultíku, tak já načtu omluvy. A omlouvá se paní poslankyně Brzesková od 17.30 hodin z pracovních důvodů, dále pan poslanec Petr Fiala od 15.30 z pracovních důvodů, pan předseda Hřib od 14.30 z pracovních důvodů a pan místopředseda Skopeček od 16.30 do 19.30 z pracovních důvodů.
Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Haas: Vážená paní místopředsedkyně, děkuju mnohokrát za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, tak to shodou okolností krásně vyšlo, že jdu po Ivanovi Adamcovi, po zástupci našeho klubu. My v řadě věcí se protneme, ale nechtěně – věřte tomu, že si vzájemně nijak nekontrolujeme projevy a my si je ani kontrolovat nemůžeme, protože oba dva mluvíme na základě takových heslovitých poznámeček spatra, ale v řadě věcí se určitě protneme.
Já se pokusím ve svém vystoupení, nebojte, nebude nijak obstrukční, myslím, že se budu blížit nějak zhruba kolegům, tak jak mluvili přede mnou, tak se pokusím o nějakou objektivní reflexi nebo shrnutí legislativního procesu od jeho začátku až do toho dnešního okamžiku, kdy hlasujeme o senátní vratce. Z povahy věci a z toho, co za chvilku zazní ode mě, to, co teď tady říkal Ivan Adamec, to bude kapánek rozporné.
Nejprve tři ohlédnutí k aktérům legislativního procesu a pak se zaměřím na nás samotné, na ódéesku tak, abych nás nějak z té reflexe nevynechal. S ohromnou pokorou k Senátu jako k instituci, ke kolegům senátorům, s ohromnou úctou dvě zpětné vazby. V té jedné se překrývám a jednu sem dneska v nesu nově. Ivan Adamec tady před chviličkou řekl, a já jsem z toho byl taky nepříjemně překvapený, musím respektovat, že někteří senátoři ty argumenty používali, tak já když jsem slyšel výroky, veřejné výroky některých kolegů senátorů na adresu významné části české ekonomiky, co jsou developeři. Ono bohužel, bohužel to získalo negativní kontext, tohleto slovo, ale to přece není nic jiného než extrémně důležitá část české ekonomiky. Bydlet nebudeme bez developerů, stát nikdy bydlení nezajistí, obce, nenamlouvejme si to, nikdy bydlení nezajistí. To znamená, ty výroky, to je ta první moje ohromně pokorná zpětná vazba a nepaušalizuji, opravdu výroky některých senátorů já jsem považoval skoro až za čarou, protože to bylo skoro jako přirovnávání k ďáblům z Wall Streetu, slovo zisk jako by se stalo sprostým slovem, slovo ekonomický výnos jako by se stalo sprostým slovem. Podnikání v developmentu jako by bylo negativní. No, bez developerů opravdu v této zemi bydlet nebudeme. Tak to je ta první věc.
A druhá věc. Třeba na rozdíl od rozpočtové odpovědnosti, kde to bylo zcela – nebo neodpovědnosti, kde to bylo zcela na místě, tak o velké novele stavebáku je naprosto legitimní ta extrémně rozporná věcná debata – smíšený model, nebo centrální model, vyvažování veřejných zájmů. To je naprosto legitimní a správná politická debata, ale když Senát pohrozil ústavní stížností, tak jaký ústavní kontext chceme v této obrovské, ale odborné materii hledat? No, vůbec žádný. Takže to zase nepaušalizuji, ale když jsem slyšel o tom, že budeme podávat na velkou novelu stavebního zákona bez ohledu na to, jestli jsme jejími odpůrci, nebo příznivci, ústavní stížnost, tak to jsem si jako politik, protože nemyslím, že využívání bazuky na věci, které nemají ústavní kontext, je prostě marné, zbytečné, špatné, přenášíme to politické rozhodování někam, kam ho přenášet nemáme, tak jako právník jsem si nad tím, když někteří senátoři ústavní stížností operovali, tak jsem si hodně povzdechl. A myslím, že to není správná cesta. Tak tolik dvě drobné zpětné vazby, nepaušalizující. Nebudu tady nijak osobní. Každý ví a všichni jsme asi ty výroky četli, tak dvě zpětné vazby k senátorům.
Zpětná vazba ke koalici reprezentovaná – dnes tady paní ministryně je opravdu poctivě, tak směrem k paní ministryni, ke koalici. Já bych poprosil, a myslím si, že minimálně někde mezi prvním, druhým čtením se to naštěstí zlomilo, tak já se k tomu přidávám. Prosím vás, milé kolegyně, milí kolegové z koalice, neházejte špínu na to současné pořád ještě platné a účinné znění stavebního zákona. Ivan Adamec to tady řekl velmi dobře. Aktivně, a já za to děkuju, v tom minulém období už jsem tady byl, že díky vyjednávání s těmi týmy tehdy vašich opozičních poslaneckých klubů prošlo to současné znění stavebního zákona 161 ze 167 tehdy přítomných poslankyň, poslanců. Nikdo nebyl proti, 2 kolegové z poslaneckého klubu tehdy hnutí ANO se pouze zdrželi. Dva. Není potřeba udávat ta jména, prostě prošlo to jednomyslně. Tak jak to tady řekl Ivan Adamec před chviličkou, na takhle zásadní změně jsme dokázali všichni společně pro Českou republiku najít věcnou shodu. A to se teď teda nepodařilo.
Ale já to říkám s tou prosbou, abychom nebyli nikdy v politice pokrytci, tak pokud kdokoliv z vás, a já jsem zavnímal, že se to posunulo k lepšímu, hází špínu na to současné znění připravené za naší vlády, tak je to pokrytecké. Tak prosím takhle ne.
To, co si podle mě zaslouží největší kritiku, já tam obrazně, a teď prosím, naznačuji vědomě ty uvozovky, dávám čtyři nebo čtyři minus. Ten legislativní proces, ten byl prostě příšerný. Dá se symbolizovat řeknu kvantitou nebo těmi dvěma čísly: 800 stránek, zaokrouhluji na celé stovky, samotný návrh, 1200 stránek komplexní pozměňovák a mohl bych pokračovat k dalším a k dalším aspektům toho legislativního procesu. Fakt to nebylo dobré.
Třetí poznámka směrem ke koalici. Absence projednání. Tady se mírně budu lišit, i když on pak vlastně v té další větě možná myslel něco podobného jako já, tady se mírně budu lišit od Ivana Adamce. Já dlouhodobě jako právník i jako politik považuju mezirezortní připomínkové řízení v České republice za výraznou blokaci jakýchkoliv odvážných reforem. Díky tomu, kolik máme připomínkových míst, že jsou to primárně ústřední orgány státní správy, které i ze zákona musí hájit jenom svoji odbornou působnost, tak co přináší mezirezort? Mezirezort přináší, já nevím, tam je někde kolem 30 až 40 připomínkových míst, tak přináší 30 až 40 partikulárních v uvozovkách NIMBY názorů. Takže pro odvážné reformy to není optimální.
Ale já tu kritiku, a říkal jsem tady v prvním čtení a z toho se nevymluvíte, dají se na to prezentovat různé marketingové výstupy a fotky, že někdo někde sedí u nějaké prezentace, ale chyběla absence projednání se dvěma klíčovými platformami, okruhy subjektů v České republice. Za prvé, s municipalitami, s kraji a s obcemi, na které reálně dopadne to, co je v té novele nejzásadnější. My jsme plánovali integraci postavenou na digitalizaci. Vy pracujete si integrací organizační, to znamená, skutečně z toho smíšeného modelu to hrnete do státní správy, to je legitimní rozhodnutí, ale jestliže tohleto hrnete do státní správy, dopadá to primárně více na obce než na kraje, tak prostě s těmi obcemi to nikdo neprojednal předem. Prosím vás, to, že paní ministryně, pan vicepremiér Havlíček, paní zmocněnkyně, kdokoliv další přijel na půlhodinovou prezentaci, odprezentoval nikoliv paragrafové znění, nebyl tam připraven sedět, odpovídat na otázky a hlavně to projednávat předem a propsat tu debatu do toho legislativního výsledku, tak prostě s obcemi se to nestalo. Byl jsem na několika platformách Svazu měst a obcí, Sdružení místních samospráv. Nic takového se nestalo, dokonce v jedné fázi byla na straně koalice, dokonce bych to řekl, velká míra alibismu nebo dokonce zbabělosti do té jámy lvové chodit. Například velké setkání, jestli se nepletu, polovina ledna, Sdružení místních samospráv, velmi věcně probíhající, neurážlivé vůči koalici, řekl bych, tady z toho politického úhlu pohledu naprosto nestranné, a postupně jsme se jenom dozvídali, jak chodili z MMR omluvenky a jak byla neochota k té debatě. Takže to je třetí poznámka. ***
