Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.10 hodin)
(pokračuje Bohuslav Niemiec)
Zákon nebezpečně posouvá samotné základy stavebního práva. Podnikání a developerský zisk staví na roveň veřejného zájmu. Když se dnes posuzuje předimenzovaná stavba, váží se soukromý zisk investora proti ochraně zdraví, hluku, přírody, soukromí sousedů nově bude veřejným zájmem i samotná komerční investice.
Za čtvrté, a to už jsem tady omílal spoustakrát a to mě asi mrzí ze všeho nejvíc – černé stavby. Podle mého názoru vrchol paragrafového znění týkající se nepovolování těch černých staveb. Pokud soud potvrdí, že stavba vznikla nezákonně, demolice se přesto neuskuteční, protože by investorovi vznikla nepoměrně vyšší majetková újma. Je to naprosto špatně, obrací to celý princip a motivuje stavebníky k tomu, aby obcházeli stavební zákon, protože pak se to nějak udělá. Ne, stavební právo má být předvídatelné, jasné, čitelné a zároveň potřebuje mít v sobě nějaký bič na ty stavebníky, kteří ho nerespektují. A to je zásadní.
A poslední, o kterém jsme tady varovali, mluvili hodně dlouho a čeho já se bojím úplně nejvíc, je personální kolaps těch úřadů, protože to řešení je rychlé, překotné a zmatené. Přesun tisíce úředníků pod čistě státní Stavební úřad, kdo na těchto nových úřadech bude sedět? Ti lidé jsou už dnes unavení. Prošli si covidem, prošli si změnami zákonů, prošli si kolapsem digitalizace. Ano, byla to chyba. Velká chyba. Zkušení matadoři, kteří celá desetiletí drželi agendu pohromadě a pořád ji drží a ono se opravdu staví a vydává stavební povolení; není to tak, že by se u nás nestavělo, ta naše země, ta naše Česká republika je opravdu krásná země. A státní platy a ztrátu jistoty v tom, kde jsou teď. Kam je posadíme? Zákon obcím direktivně nařizuje, že musí státu pět let poskytovat své prostory. Samosprávy nemají volné kanceláře, mají své vlastní rozvojové potřeby a výsledkem může být chaos, paralýza a to přechodné období bude hodně zajímavé a zvláštní.
Jak už jsem říkal, nechci být naivní. Stavební zákon, veto Senátu se přehlasuje, stavební zákon začne platit a pak se tu potkáme znovu a já věřím, že aspoň na té novelizaci a na těch změnách se pak shodneme. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s přednostním právem je přihlášen pan poslanec Ivan Adamec se stanoviskem klubu.
Poslanec Ivan Adamec: Ano, děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane senátore, paní ministryně, dámy a pánové, tak já bych také chtěl říct pár slov k novému stavebnímu zákonu. Nejdříve jsem si myslel, že tady řeknu stanovisko klubu a pak se přihlásím do normální rozpravy. Ale když jsem viděl, jak to tady běží, tak to sloučím dohromady a budu vás obtěžovat jenom jednou svým proslovem.
Já musím říct, že se pamětník, že si něco pamatuji. Já si pamatuji, kdy byly první pokusy o rekodifikaci stavebního práva a bylo to už v prvním volebním období. Tehdy ministryně Šlechtová přišla se stavebním zákonem. A světě, div se, bylo tam 300 pozměňovacích návrhů, teda je tady nějakým způsobem prošly, neprošly, Takže už z tehdejší doby je vidět, že ten problém je velmi vážný.
Když jsem kandidoval v roce 2017,na předvolebních debatách, všichni mluvili o tom, že je potřeba napsat nový stavební zákon. Všichni bez rozdílu, kdo kandidoval.
Já jsem říkal, roztrhejme ten starej a začněme prostě na čistým papíře. To se bohužel nestalo a teď tady máme stavební zákon, který víceméně je protlačován pouze vládnoucí koalicí. A já musím říct, že to není dobře. Není to dobře, že jsme nenašli shodu v těch věcech, protože je to zákon, který se dotýká řekl bych měst, obcí, občanů, podnikatelů. Je to velmi důležitý zákon a pokud nenajdeme shodu, tak vždycky budou problémy, vždycky se budou hledat záminky, jakým způsobem to změnit, jak to udělat jinak. A myslím si, že celý ten průběh toho projednávání tady je velmi podivný.
Já bych to řekl slovy z Pelíšků: Rozmáhá se nám tady takový nešvar. Vzpomínáte na to? Tehdy předmětem nešvaru bylo něco jiného, než je dnes. To tady před dámami říkat nebudu, co to bylo. Ale dneska vlastně se tady stalo praxí, že se dávají vlastně návrhy zákonů poslaneckými návrhy, což by mě nevadilo, protože zákon nám to umožňuje, umožňuje, proč ne? Ale problém je v tom, že tehdejší zákonodárce myslel, že to budou jednoduché novely, které jsou potřebné, kraj potřebují urychlit a ne, že to bude takhle důležitý materiál, který prostě podle mě mění tu společnost neuvěřitelným způsobem.
Když jsem poslouchal dneska pozorně paní ministryni pro místní rozvoj, tak se přiznám, že mi u toho nebylo moc dobře. Víte, já jsem také senátor, sice emeritní, ale jednou senátor, vždycky senátor. A říkat tady o horní komoře takové věci, které jsem tady slyšel, tak si myslím, že to je velmi špatně. To se budeme pomlouvat navzájem jedna komora s druhou? Příště to bude na plénu Senátu? No, já tomu nevěřím, protože senátoři jsou trošku nad věcí. Protože ten Senát znám. Ale tohle bych, prosím, tady vůbec nedělal.
Padla tady otázka: Kdo to četl? Kdybych udělal anketu a kdyby se někteří nestyděli, tak mi to řeknou, že nás moc nebylo, kteří to četli, protože ono opravdu to bylo velmi obtížné a navíc navíc ta změna, která přišla hned v úvodu, dalších 150 pozměňovacích návrhů nebo kolik jich bylo, tak vlastně rozšířila ten materiál o víc jak 1 000 stran, to si řekněme na rovinu. A to ještě si myslím, že někteří předkladatelé toho původního návrhu vůbec netuší, když nepodepsali ten komplexní pozměňovací návrh, že vlastně už nejsou autory toho stavebního zákona. Možná se jim to do budoucna vyplatí. Já nevím. Ale už nejsou těmi autory.
Abych řekl několik vět ještě k tomu, jak to vlastně tady vypadalo. Když vládlo ANO, tak jsme schválil stavební zákon s tím, že jsme vlastně začali demontovat sloučený model veřejné správy. To je to, co mi na tom nejvíc vadí. A ty argumenty, že ty stavební úřady se chovají všude jinak, já neberu. Protože ty stavební úřady jedou podle stejné metodiky. Vlastně je to státní úřad, který je prostě implementováno do toho městského úřadu a takhle to být nemůže. Ano, mohly tam být problémy s nějakou podjatostí a takové ty věci, to samozřejmě je řešitelné, ale já říkám, tak pojďme udělat nejdřív debatu o tom a je to poctivé, jestli ten sloučený model veřejné správy je v pořádku. A pak dělejme takovéto věci.
Já bych taky mohl říct, tak si vezměte životní prostředí, protože občan si myslí, že souhlas k povolování kácených stromů dáváme my jako samospráva. A tak to přece vůbec není. Tak si vezměte matriku, evidenci obyvatel, vezměte si všechno a pak si s tím dělejte, co uznáte za vhodné, pokud si myslíte, že to téhle republice a jejím občanům pomůže. Fakt, tohle je úplně vytržené z kontextu. A já chápu ministra Havlíčka, vicepremiéra, toho zajímá ekonomika, ale už ho nezajímají ty souvztažné vztahy, které prostě to vyvolává.
Takže jako tohle já vidím jako velký problém. Postavíme proti sobě obce proti státu a prostě tak to bude! Tady slyším, že bude se to špatně zavádět. To je druhá etapa, o tom se v tuhle chvíli nebavme! To už je vládní odpovědnost, jak to dá do pořádku. Já si myslím, že se musíme bavit o tom zákonu. Já jsem tady říkal, že a my jsme se snažili, hospodářský výbor, který to projednával, tak dělal svá jednání tady na tomto sále, aby sem mohla veřejnost, aby sem mohli odborníci, kteří to mohli poslouchat, mohli se k tomu vyjadřovat.
Takže my jsme se snažili. Když přišlo těch 150 pozměňovacích návrhů, no tak jsme to byli my, ODS, kteří řekli, že je potřeba z toho udělat komplexní pozměňovací návrh, jinak se z toho nevyhrabeme. Nedovedu si představit, že bychom to hlasovali jednotlivě o těch 150 pozměňovacích návrzích, protože to by byl pak fakt guláš.
My jsme dávali spoustu pozměňovacích návrhů, řada z nich prošla. Ale také si přiznejme, když se dívám do opozičních lavic, že v řadě případů vůbec nejsme ve shodě. My jsme podporovali pozměňovací návrhy, které podporují podnikání, podporují stavebníky. ***
