Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.00 hodin)
Poslanec Bohuslav Niemiec: Dámy a pánové, dovolte mi taky předstoupit před vás s přednostním právem stanoviska klubu KDU-ČSL. A musím říct, že nikoho nepřekvapím, když řeknu, že tento návrh zákona nepodpoříme. To znamená budeme hlasovat proti přehlasování Senátu. Moje ctěná kolegyně, která hovořila přede mnou, myslím si, že vystihla spoustu věcí a jelikož se nechci opakovat a nechci být dlouhý, tak se budu snažit prostě zkracovat ten svůj projev a možná budu trošku osobnější, protože pro mě je to výborná zkušenost. Projednávání stavebního zákona mi dalo velký vhled do toho, jakým způsobem funguje tato ctěná instituce, tato ctěná Poslanecká sněmovna, kde na počátku a říkal jsem tady x-krát ve svých vystoupeních, že toto téma stavebního zákona po předchozích zkušenostech, které jsme měli právě z minulosti, bude věc, na které jsme schopni se spojovat a hledat konsensusy a moje zklamání tedy v této oblasti dostatečně velké a holt asi prostě to tak musí být a prostě si tím musíme projít všichni.
A jak bych si dovolil zareagovat na nějakou faktickou poznámku, která tady padla. Myslel si, že to chcete dělat lépe než my. I když jsem v té minulé Poslanecké sněmovně nebyl. V poslední době jsem měl spoustu rozhovorů na téma stavební zákon a jelikož jsem vzděláním stavař, tak se mě na to někteří kamarádi a kolegové ptali a říkali mi, zdržujte to, blokujte to, zkuste to oddálit, zkuste to nepřijmout. Já jsem jim říkal ne, to není ta cesta. My to zdržíme. Pak se dozvíme, že díky nám, protože jsme to zdržovali, se v České republice nemůže stavět, že tady nejsou ty dostupné byty, že jsme něco zablokovali a že se v této zemi máme špatně, tak holt si budeme muset projít obráceným způsobem, zjistíme až tento zákon nabude platnosti, protože dnes již jsem přesvědčený o tom, že vládní většina tento zákon prosadí prostě na sílu, tak holt si to vyzkoušíme potom a já už jsem to tady říkal x-krát. Bude jedna novela, druhá, třetí, budeme postupně opravovat chyby, na které jsme tady postupně v době celého toho času, co projednáváme tento zákon, upozorňovali a potom se k tomu jenom zpětně připojíme.
V reakci, moji reakci na projednávání v Senátu, musím tady zmínit ctěného pana senátora, mého konkurenta v senátním souboji před dvěma lety pana Petra Víchu, kterého si nesmírně vážím a jenom dodám, že tento senátor je členem senátního klubu ANO a dovolím si odcitovat pár poznámek z jeho projevu, který mě zaujal.
Na počátek začal větou, „že žijeme v jiné zemi, protože když jsem slyšel, že dnešní řízení jsou nefunkční, povolování, že trvá 7 až 10 let a že až tento zákon umožní obcím stavět školky, školy a byty, tak to přece není možné.
Naše země je krásná, obce staví i dneska školy, školky a byty.“ Toto říká pan senátor Petr Vícha. Další pasáž, která se mi jako líbila z jeho projevu. „Nejde mi do hlavy, jak jeden úředník na novém stavebním úřadě bude moci posoudit všechny ty záležitosti a rozhodne, které zájmy jsou nejdůležitější. Nechci hovořit o procesu a o těchto šibeničních lhůtách.“ Dále citace, která mě velmi zaujala. V té debatě v Senátu bylo zmíněno, „že paní exministryně Dostálová připravovala tehdy zákon, který v určitém rozsahu platí i dnes a v té době v Senátu při projednávání došlo k nebývalé shodě, 65 ze 65 přítomných senátorů tento návrh schválilo.
Já nevím, já si myslím, že takhle bychom měli postupovat, že celkově by ten výsledek měl být takový, že na tomto zákoně, který ovlivní směřování naší země na příští léta, bychom měli mít shodu napříč politickým spektrem. Nemělo by to být něco, co se prostě protlačí a provalí na sílu tím, že opozice podlehne koalici. Ale dobře, už jsem to tu zmiňoval.
Další hezká citace, ale pouze jedna věta od pana senátora z klubu ANO: „Já tvrdím, že to podali ti, kteří to nepsali a schválili to ti, kteří to nečetli.“ Ta věta je opravdu geniální a vystihuje podle mého názoru celý ten proces.
Pan senátor, který je senátorem dlouhé roky a je zkušenější a zná tu historii, tak ještě je tady jedna citace. „No, uplynul nějaký čas a historie se opakuje. Opět přicházíme se stavebním zákonem. Pro mě je to nepochopitelné. Ukáže se, že to bude drahé. A se stavebním úřadem, pardon, je to nepochopitelné, ukáže se, že to bude drahé a myslím si, že v konečném důsledku na to doplatí stavebníci.“ Jeho citace, jeho názor.
A poslední citace, kterou si tady dovolím zmínit, prognóza pana senátora. Na závěr taková malá prognóza. „Myslím si, že v roce 2027, pokud nás tedy Sněmovna přehlasuje, což se dneska stane, když vidím v tomto letáku, jaké to má výhody, tak předpokládám, že v roce 2027 sem přijdete se změnami, minimálně se změnami účinnosti a bojím se, aby paní ministryně nedopadla jako pan ministr Bartoš. Chtěli jste to nejlepší a skončilo to jako vždycky. Ale bojím se, že škody budou už napáchány a že na to doplatí zejména stavebníci. Věřte mi, budu nejšťastnějším člověkem, když se budu mýlit.“
Tak vážení kolegové a kolegyně z koalice, to říká váš senátor, to neříkáme my, ta zlá opozice, která všechno jenom chce shazovat. Ne, my nechceme. My se chceme s vámi podílet na dobrých věcech, na rozvoji naší země a chceme být platnými poslanci, proto jsme tu byli zvoleni a proto se snažíme a v rámci toho procesu jsme podávali připomínky, podávali námitky, podávali pozměňovací návrhy, a byla jich opravdu fůra. Všichni si vzpomeneme, jak jsme tady hlasovali právě všechny pozměňovací návrhy. Malá odbočka – děkuji paní poslankyni zpravodajce, že nás s tímto takhle hezky provedla a tím procesem to bylo dobrý. Ale opravdu, jak už tady bylo zmíněno, jako nerozumím tomu, proč některé věci končily u paní státní zmocněnkyně nebo vládní zmocněnkyně v šuplíku, proč to nešlo dál? Proč nikým nevolený státní úředník prostě rozhodoval o tom, že nebudeme mít stanoviska ministerstev. Tady opět poděkování paní ministryni, že nakonec jsme je dostali, ale až potom, co jsme intenzivně o to museli bojovat.
Tak na závěr mi dovolte shrnout pár základních faktů opravdu krátce, které si myslím, že jsou zásadní. Za prvé falešná mantra, krize, bydlení. Zákon se zaštiťuje, že vyřeší bytovou krizi. To je ale zásadní nepochopení reality. Krize, dostupnosti bydlení je regionální problém metropolí a velkých center v řadě regionů a třeba z toho, ze kterého pocházím já. V menších městech na periferiích máme desítky až stovky volných bytů. Tento zákon tam nové obyvatele ani nové nájemníky nepřivede. V místech s obrovským tlakem naopak developeři dávkují projekty podle poptávky na trhu. Takže pomalu zjednodušení procesu na úkor kontroly neznamená, že bydlení zlevní. Znamená to jen to, že se otevře prostor pro agresivnější komerční výstavbu tam, kde to dosud nebylo přípustné.
Degradace územního plánování a obcházení obcí. Druhý bod. Jako zástupce samosprávy považuji za naprosto nesprávné to, co zákon provádí s územními plány. Územní plán dle mého názoru je společenská smlouva mezi městem a jeho občany. Schvaluje se, prochází veřejnou debatou na zastupitelstvu, návrh a to už tu bylo řečeno, zavádí možnost odchylky od územního plánu a to dokonce pouhým usnesením rady města. Nechci zdržovat, mluvili jsme tady o tom často, ale pak když silný investor si vyjedná výjimku a lidé zjistí, že se staví až po tom, co přijedou bagry.
Veřejný zájem versus podnikání. Třetí základní prvek, který si dovolím okomentovat. ***
