Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.50 hodin)
(pokračuje Veronika Kovářová)
Pak jste se vyjadřovala k tomu, že korupce není pro vás relevantní téma. V Senátu se tomu věnovali podrobně, jsou to ty dvě hlavní rizika korupčního potenciálu: za prvé, zmiňované rozhodnutí rady města za zavřenými dveřmi, o tom jsme se teďka bavili dostatečně; a pak také to, že hlavní centrální úřad, úřad rozvoje území, bude mít velký korupční potenciál. To proto, že šíře ochrany veřejných zájmů se velice zužuje. Zužuje se právě změnami přímo v těch souvisejících zákonech. Tím pádem je nepravděpodobné, že jeden (?) zaměstnance ÚÚR, týkající se například životního prostředí, bude dostatečnou ochranou a okolí nebude stavbou utiskováno. Rozhodnutí ÚÚR ale bude jediným stupněm posouzení vhodnosti projektu, a proto tedy koncentrujete veškerý rozhodovací proces do jedněch rukou – ještě jsou to ruce, které budou mít vlastně jednoznačně – a i v tom zákoně je to napsané, že: zamezit výstavbě, jenom když prostě trakaře padají, jinak ne, za každou cenu stavět.
Pokud já jsem odpovědný pracovník a chci za každou cenu stavět, proč bych měla podporovat lidi, kteří mi říkají, že ale tady máme nějaká rizika. Řeknou: rizika mě nezajímají, jsou to jenom rizika, budeme stavět. Je tam velká šance toho, že dovolání se ostatních veřejných zájmů nebude dostatečné, a to by bylo – teď to máme taky, ale teďka se můžete odvolat na krajský úřad, můžete se prostě odvolat o kus výš, můžete se z kraje odvolat na ministerstvo – nyní nebude možné se kamkoliv odvolat, ten člověk na úřadu rozvoje území bude mít v ruce kompletní rozhodnutí a ve chvíli, kdy to rozhodnutí padne, tak už zbývá pouze soud.
Tak a já bych si ještě chtěla odpovědět na otázku, jestli je korupce politické téma. Není, korupce není politické téma, je to standardní požadavek demokracie. Stěžovat si, že kolegové senátoři politikařili, když pojmenovali korupční rizika, je dle mého názoru zcestné. Korupce je špatná a máme jí předcházet. Pohled na korupci není otázka politického názoru.
Ostatně to politikaření, jak vy jste říkala, politika dostala přednost. Diskuse k této novele, původně 42, nyní 55 zákonů, se ale k politice vůbec nedostala. Všichni opoziční politici, oborové organizace, samosprávy, my jsme se opakovaně a už od ledna vyjadřovali věcně, diskutovali jsme jednotlivé změny, diskutovali jsme procesy.
Dále se zmiňoval proces tvorby zákona jako takový, ale řešili jsme pouze to, co je v tom zákoně. Politika je něco zcela jiného. Politika má řešit dostupnost bydlení, jak k ní dospějeme, jaké máme například daňové nástroje, abychom to řešili, abychom neměli prázdné byty, abychom neměli Airbnb, jak zařídit dostupnost. Koukněte se na normální velkoměsta mimo naši republiku: Kodaň, Mnichov, Hamburk, Berlín, Vídeň – ta mají politiky dostupnosti bydlení. Pokud chcete řešit politiku, tak to není otázkou tohoto stavebního zákona. Můžeme řešit bezúročné půjčky, jak jste teďka vytvořila ten báječný nový... připravujete nový báječný produkt, dotační program na Ministerstvu pro místní rozvoj, který pomůže třeba až 160 nebo možná i 320 rodinám. Tak kdybychom řešili takové věci a řešili je komplexně, to je politika. Veřejná diskuse zcela chyběla nad mnohými z těch 54 dalších zákonů, například diskuse o tom, kam bude kráčet naše památková péče, jestli opravdu je důležité zbourat každé solární panely, jako má zkušenost paní ctěná kolegyně Ožanová – to je chyba památkové péče, ale ne to, že máme ochranná pásma památkových zón. Ty mít prostě musíme, pokud chceme památkové zóny mít v takovém stavu, aby byly třeba součástí seznamu UNESCO a nebo aby naše města byla vyhledávána v turistickém ruchu, v cestovním ruchu. My prostě chceme tady turisty, my na tom vyděláváme. Jak říkal pan ministr Klempíř, památky jsou naše moře. No ale ta politika se tady neřešila. Už třikrát se řešila nová změna památkového zákona a my teďka jsme ten zákon vzali, nějakými barvičkami jsme ho proškrtali a říkáme tomu, že jsme udělali revizi památkové péče. No neudělali, že jo. Politika památkové péče neproběhla.
Proběhla tady politika o tom, jak se starat o krajinu, jak se starat o životní prostředí? Řešíme tady to, že opravdu máme klimatickou krizi. Nemusíme to tak nazývat, ale v létě je horko velké. Tak pro pana kolegu Macinku: To velké horko nám způsobuje, že se v městě nedá dýchat. Řešili jsme někdy, jak udělat to, aby se v městě dalo dýchat? To je třeba něco, co bychom ve stavebním zákoně vyřešit mohli – třeba tím, že tam nenecháme, že ve chvíli, kdy ulice má kanalizaci nebo vodovody, tak se nemusíte nikoho ptát a můžete pokácet libovolné stromy a keře, které tam jsou. To tam je. My můžeme přijít a s motorovkou vykácet všechna města a právě ta novela nám to povolí. Myslíte si, že to je to, co bychom měli dělat, když máme zkušenosti 35 ve stínu poslední dva měsíce? No, já si to třeba nemyslím. A nemyslí si to většina těch, kteří spravují – opět – velká velkoměsta. Podívejte se do ciziny. Ježíšmarjá, to není takový problém jet do Německa, do Francie, do Itálie, jak se to tam řeší. Oni to tam řeší už roky, řeší to tam dobře. Ale my tuto politickou diskusi vůbec nevedeme. My jsme se vůbec nedostali k tomu, že by politika dala přednost nějaké tvorbě zákonu.
Politika by měla třeba taky řešit, jak zastavit vylidňování venkova, jak vyřešit rozvoj regionu. Máme tam nemovitostí až hanba, které jsou nepoužívané. Proč řešíme, že musíme postavit 100 000 bytů v Praze místo toho, abychom řešili, že by bylo dobré zajistit, abychom na venkově měli dostatek učitelů, dostatek zdravotní péče, kvalitní školství, dostatek pracovních příležitostí? Copak covid nás nenaučil pracovat částečně z home office? Je takový problém dva dny někam dojet do práce a pět dní být doma? Všichni to umíme. Tak proč neřešíme? Problém už není o tom, že by se nedalo z domova pracovat, ale lidi tam nechtěli stavět, protože tam právě nemají školství, zdravotnictví, kvalitní životní prostředí a hlavně dopravu.
My prostě tady řešíme, že nevíme, jestli chceme dělat rychlovlakym, VRTky – no, ale kdybychom je řešili, tak třeba nebudeme muset řešit to, že Praha a Brno jsou přecpané lidmi, kteří nemají kde bydlet. To je politika, kterou jsme měli řešit, a politika, na kterou bohužel ve vaší verzi novely stavebního zákona se vůbec nedostane.
Já už nebudu dlouhá, už jsme si tady toho napovídali moc a já jsem mluvila mnohokrát, možná ještě něco doplním ke konci, ale chtěla jsem říct hlavně to nejdůležitější: co přinese tato novela lidem. Velmi snadno si zničíme krásné náměstí jedním nevhodným zásahem, vykácíme libovolný počet stromů a keřů v ulicích, budeme zabírat zemědělskou půdu, zastavovat zeleň ve městě, nevěnovat se právům sousedů, budeme ignorovat územní plány a lidé poznají důsledky této novely postupně, po kouskách, ale jejich domov, místo, kde žijí, můžou být nevhodnými vnějšími zájmy poničeny a nebudou mít šanci se dovolat. Nepůjde to tak snadno opravit. Zbourat něco, co tady stálo 700 let, je snadné, ale vy to nepostavíte – i stromy, co rostou 200 let, nedorostou za dva roky. A navíc, touto novelou zákona nezískáme žádné dostupné byty, prostě nezískáme. Získáme investiční byty, možná získáme nějaké nedůstojné ubytovny, možná získáme koleje a nemocnice, které nebudou mít dostatečné větrání a osvětlení, protože to už není úplně prioritou v této novele stavebního zákona, konkrétně v zákoně, který se týká hygieny staveb. Tato novela jde zcela proti dostupnosti lidí a naprosto proti zájmům lidí.
Tato novela otevírá dveře likvidaci většiny toho pozitivního, co jsme od revoluce v rámci urbanismu, vývoje měst a veřejného prostoru bránili. Proto my samozřejmě podporujeme senátní vratku a chceme, aby tento návrh byl zamítnut, aby se dělala novela zákona s těmi, kdo tomu rozumí a s veřejnou diskusí. Děkuji. (Potlesk v sále.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, děkuji. A budeme pokračovat s přednostními právy. Další s přednostním právem přihlášený pan poslanec Niemiec a připraví se pan poslanec Adamec. ***
