Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.40 hodin)
(pokračuje Jiří Barták)
Jinak tedy s přednostním právem předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová a potom se stanovisky klubu poslankyně Marie Pošarová, pan poslanec Michal Kučera, potom pan poslanec Lukáš Vlček. Potom bych měl dostat žádost od pana poslance Adamce. A poslední se stanoviskem klubu by měla být Veronika Kovářová. Máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Vážený pane senátore, vážená paní ministryně, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážení spoluobčané, ta otázka, která nás musí opravdu pálit dneska u projednávání novely stavebního zákona je, zda vláda celé tohleto chaotické měnění stavebního práva dělá s ohledem na skutečně dostupnější bydlení. Zabývá se doopravdy tím, aby byly byty levnější pro lidi, aby si mladí lidé, rodiny, mohli dovolit koupit normální bydlení? Anebo to má nějaký jiný účel? A tomuhle se budu právě věnovat v téhle své argumentaci, protože bohužel paní ministryně, vláda tvrdí, že chce zákon pro lidi. Jenže ty změny, které oni konkrétně navrhli a prosadili a byly kritizovány, usilovně se argumentovalo proti nim v tom procesu, jdou přímo proti lidem a jejich zájmům.
Jde o to, že stavební zákon není nějaká technická norma. Není to jenom něco abstraktního, dávajícího přesná technická pravidla, ale je to zákon, který i kvůli těm procesům zapojení lidí a způsobu rozhodování určí, na roky dopředu určí, jak budou vypadat naše města, jestli budou mít děti kde vyrůstat, jestli tam bude park, hřiště, kvalitní veřejná zeleň, jestli tam bude kvalitní veřejný prostor a jestli bude skutečně dostupné bydlení.
Tohle je proto tak důležité, a proto to tak zdůrazňuji, že se domníváme za Pirátský poslanecký klub, a bude o tom velice podrobně mluvit naše architektka a poslankyně paní Veronika Kovářová, že je opominuto touto vládou. Takže místo skutečně promyšlené reformy je tady Senátem vrácený tisícistránkový legislativní paskvil, něco, co obešlo standardní postupy. Je to kritizované architekty, odborníky, samosprávami, všemi, kdo s tím přišli do styku. Vláda tlačí na sílu, tlačí na schválení, i když tušíme, že i v hnutí ANO jsou obavy. Jsou obavy, co se stane, až opravdu nepřejdou ti úředníci na nová místa, až nastane kolaps, který každý, kdo tomu systému rozumí, předpovídá.
Ten rychlokvašený režim, v kterém to vláda schvaluje, znamená, že se obcházejí základní pravidla projednávání, že obrovské věci vláda předložila poslaneckým návrhem zákona a obešla pravidla odborné diskuse.
Co se týče jednoho příkladu za všechny, uvedu vyškrtnutí definice dostupného bydlení. A to je konkrétní otázka na paní ministryni, která tady sice sedí, ale já bych byla velice ráda, aby si mě i poslechla a zodpověděla tuto otázku. Paní ministryně Mrázová, proč jste vyškrtli z toho návrhu stavebního zákona, z toho, co tady dneska chcete protlačit a schválit, proč jste vyškrtli takovou jednoduchou věc, jako byla definice dostupného bydlení? Protože to je jenom nabídka, jenom možnost, nástroj pro obce, aby měly snazší domlouvat se na plánovacích smlouvách s developery. Je to nástroj, který jste obcím vzali a nezdůvodnili jste to. A já se proto ptám při tomto projednávání, proč? Jaké je vaše odůvodnění, paní ministryně? Proč jste škrtli definici dostupného bydlení?
Protože to naznačuje celý váš postup. Skutečně dostupnější bydlení ignorujete, podporu pro obce, aby mohly lépe vyjednávat s investory ignorujete, hájení veřejného zájmu ignorujete a vysvětlení nemáte. Pokud tady nedáte rozumný důvod, proč jste vyškrtla tu definici dostupného bydlení, tak se nabízí vysvětlení jediné – o skutečně dostupnější bydlení pro lidi vám vůbec nejde. A skutečné motivy jsou úplně jiné, dostanu se k nim.
Dneska totiž obce při nové výstavbě nesou velice významné náklady na komunikace, inženýrské sítě, školská zařízení, právě to zmíněné veřejné prostranství i na celkovou kapacitu těch místních služeb, prostě na tu celkovou občanskou vybavenost. Takže dnes se obce přirozeně často zdráhají, často nemají motivaci do nové výstavby. Dá se to pochopit. A ten trik je, že daňové příjmy se jim dneska nevracejí přímo a srozumitelně jako odměna za to, že povolily novou výstavbu.
Proto vnímají často tu výstavbu jako zátěž pro místní, hluk, prach, další komplikace v průběhu a posiluje to tím pádem nějaký drobný odpor, pozastavování, zdržování. A opět je to jeden z těch kamínků do skládačky, proč je u nás bydlení tak nedostupné. A právě proto, že obcím, které jsou už tak demotivované, jste navíc ještě vzali tu definici dostupného bydlení, která by mohla místním obyvatelům víc objasnit, že ano, vyrostou tady – nějaký podíl bytů, které budou na prodej a pak část bytů, které budou v té kategorii dostupnosti. Nechápu.
Ale nabízím vám řešení. Paní ministryně, my jako Piráti jsme nahráli do systému konkrétní návrh na změnu rozpočtového určení daní, na změnu, která by přinesla obcím úplně jasný přímý příjem podle dokončené bytové výstavby na jejich území, aby měly odměnu za to, když si ty náklady, ten hluk, prach, další potíže nechají na území obce.
To řešení je navázané na to, jak obrovský byl zájem obcí o projekty obecního nájemního bydlení, které rozjel Ivan Bartoš v minulém období. Je vidět, že v naší zemi je potenciál na výstavbu nových bytů včetně bytů obecních v hodnotě třeba 60 miliard korun, když se bude s obcemi dobře spolupracovat.
A jediné, co chceme, je jasná finanční motivace pro obce, aby chtěly podporovat vznik nových bytů a aby chtěly a mohly investovat do související infrastruktury. Takže nesmějí obce jenom nést náklady nové výstavby, musejí mít i přínosy a výnosy. Část peněz se má – a je to jednoduchý princip, platí v řadě zemí – vracet právě tam, kde nové byty vznikají a kde samospráva zajišťuje podmínky pro život budoucích obyvatel.
Co je tedy ten náš návrh? Změna zákona o rozpočtovém určení daní. Ale nezavádí žádnou novou daň, nezvyšuje DPH, nemění nijak povinnosti lidí a podnikatelů, jen řeší rozdělení jisté části již vybraného výnosu DPH.
Takže obce a kraje podle našeho návrhu získají jednorázovou platbu za každý metr čtvereční zkolaudované užitné plochy bytu nebo rodinného domu. Ta výše příspěvku by se odvíjela od velikosti obce. Obce by získaly 3000 až 4 000 korun za metr čtvereční a kraj dalších 500 korun za metr čtvereční. Takže v Praze by se příjem rozdělil mezi hlavní město a městskou část, na jejímž území ta výstavba vznikla. Je to jednoduchý a předvídatelný mechanismus, který vznikl po mnoha debatách s obcemi – co je brzdí a co vlastně se v jiných zemích děje způsobem, co je pro obce výhodnější.
A teď konkrétně co by to znamenalo? Bytový dům s osmi byty o velikosti 50 metrů čtverečních – ať se to snadno počítá – to by mohla obec získat 1,2 milionu korun a kraj dalších 200 000 korun. Takže z bytovky s osmi byty 1,2 milionu pro obec, 200 000 pro kraj. Za nás to jsou peníze, které už jasně pomůžou s výstavbou školek, s dopravou, sítěmi, s veřejným prostorem, prostě se vším, co souvisí s rozvojem obce.
Tento návrh je i inspirovaný něčím, co jsme prosazovali v minulosti, co se povedlo. Jde o princip přímého finančního podílu obcí na rozvojových projektech v energetice. Takže opět jde o tu jasnou finanční motivaci, odměnu za něco, co může být v určitém úhlu pohledu negativní. A chceme, aby prostě obce byly ochotnější připravit území pro bydlení a abychom tak postupně mohli zvýšit nabídku dostupného bydlení, které si lidé skutečně mohou dovolit v celé České republice. ***
