Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.20 hodin)
(pokračuje Zuzana Mrázová)
Fikce povolení je však striktně omezena na zrychlené řízení u jednoduchých staveb nebo u sítí technické infrastruktury a navíc ani u těchto staveb není automatickou odměnou za uplynutí lhůty. Je podmíněna zákonnými předpoklady zrychleného řízení a následuje osvědčení stavebního úřadu. O velkém bytovém projektu proto nelze pravdivě říct, že nabude právní moci fikcí po 30, ale ani po 60 dnech. Stavebník totiž potvrzení úřadu o souladu se zákonem pro realizaci stavby potřebuje vždy. Jde tedy o pojistku vymahatelnosti lhůty, nikoliv o fikci a už vůbec o fikci pro vyhrazené stavby.
Zároveň je fér uznat, že paní senátorka pojmenovala některé věci i správně. Návrh skutečně zařazuje určité stavby pro hromadné bydlení mezi vyhrazené stavby a pro vyhrazené stavby stanoví veřejný zájem. To je legitimní námět k debatě. My jsme jasně deklarovali v programovém prohlášení vlády, že mimo jiné budeme věnovat zvýšené úsilí dostupnosti bytů. Paní senátorka ovšem konstatovala, že zákon zvýhodňuje takzvané nejbohatší developery. Zákonným kritériem však není majetek investora, ale povaha a rozsah daného záměru. Stavebníkem může být stejně tak soukromý developer jako stát, kraj nebo obec. A ani vyhrazená stavba nedostává volnou cestu k povolení, ani když je pro bydlení, a i ona musí splnit požadavky dané územně plánovací dokumentací, musí splnit požadavky na ochranu veřejných zájmů, infrastruktury a chránit práva účastníků.
Podobně pan senátor Lochman tvrdil, že novela ruší možnost odvolání a že komplexy nad 10 000 metrů čtverečních mají zelenou a že po měsíci nebude nikdo kontrolovat, co stavebník podal. To není pravda. Odvolání se rozhodně neruší plošně. Tento režim již dnešní stav aplikuje na některé vyhrazené stavby a novela sjednocuje režimy pro každý typ staveb. U staveb, které nespadají mezi vyhrazené, zůstává odvolací řízení zachováno. U vyhrazených staveb se zkracuje cesta k dokončení, tedy k soudu, namísto čtyř stupňů na pouze tři. Námitky a soudní přezkum, to zůstává. Podlahová plocha 10 000 metrů čtverečních tedy není povolenka, ale zákonný práh pro zařazení stavby mezi vyhrazené stavby hromadného bydlení. A fikce, jak jsem již uvedla dříve, není pravidlem pro téměř žádné záměry a už vůbec ne pro velké bytové komplexy.
Senátor Lochman rovněž vytvářel dojem, že několik členů rady obce může bez omezení udělit výjimku z územního plánu. Ani toto není pravda. Návrh nedovoluje žádnou volnou výjimku a už vůbec ne změnu územního plánu za zavřenými dveřmi. Pro odchýlení v konkrétním povolovacím řízení, které může rada schválit, zákon stanoví jasné kumulativní podmínky. Za prvé je to souhlas vydavatele územně plánovací dokumentace, případně souhlas vlastníka, je-li zapotřebí. Za druhé je to nenarušení veřejných zájmů, kterými je například ochrana životního prostředí, kulturních památek, zemědělského půdního fondu a dalších. A za třetí je to povinnost nedotčení jiných osob ochranných pásem a koridorů. Územní plán a jeho změny dále náleží zastupitelstvu obce a zastupitelstvo má podle zákona o obcích možnost vyhradit si další pravomoc v samostatné působnosti, nejde-li o pravomoc výslovně vyhrazenou radě, což tento případ není. Tedy návrh říká, že rada může, pokud ji zastupitelstvo tuto kompetenci ponechá. Ale nikde neříká, že rada musí.
Senátor Sobotka dále zase uváděl, že bytový dům do 500 metrů čtverečních a od čtyřech podlaží bude moci navrhnout neautorizovaná osoba. Ani toto není pravda. Návrh výjimku z povinnosti projektanta na stavby pro bydlení nevztahuje. Projektovou dokumentaci stavby pro bydlení musí zpracovat vždy projektant jako autorizovaná osoba. Zjednodušování nesmí znamenat snižování odborné odpovědnosti. Právě proto byla tato hranice v návrhu zákona zachována.
Ani kritika ochrany zdraví, přírody a památek nesmí stát na zkratkách. Například pan senátor Kantor tvrdil, že se posuzování hygienickou službou před projekcí a výstavbou nemá vůbec konat. Návrh však v žádném případě ochranu veřejného zdraví neruší. Mění pouze způsob výkonu některých agend a posiluje jejich integraci do stavebního postupu v rámci centrální státní stavební správy. To je důležitý rozdíl. Integrace totiž není rezignace na ochranu veřejných zájmů. Také u ochrany přírody návrh neruší obecnou ochranu. Stavební úřad nadále posuzuje zákonem chráněné veřejné zájmy, a to kvalifikovanými osobami s danou zkouškou odborné způsobilosti, jako je tomu nyní. U památkové péče lze legitimně debatovat o podobě jednotlivých procesních nástrojů. Nelze však tvrdit, že ochranná pásma automaticky zaniknou, a to během dvou let. Přechodná ustanovení stanoví jasný konkrétní režim a termíny, nikoliv takový automatický následek.
Stejně tak nesmíme vytvářet dojem, že novela vyhlašuje beztrestnost černých staveb. Základním pravidlem je i nadále jejich odstranění. Mimořádná možnost dodatečného povolování je v návrhu spojena se zjevnou nepřiměřeností odstranění vůči přínosům a zároveň s podmínkou, že ponechání stavby nejsou za prvé dotčeny žádné veřejné zájmy a za druhé ani práva třetích osob. Odpovědnost za přestupek nezaniká. Toto není paušální legalizace, ani licence stavět na úkor souseda.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, nejde o to, že by každá senátní připomínka byla chybná. Některé byly správné, jiné částečně správné a řada z nich otevřela legitimní otázky, které je třeba v praxi následně sledovat. Právě proto jsme je posuzovali podle konkrétních ustanovení návrhu, nikoliv podle hlasitosti jejich projevu. Nemůžeme ale přijmout závěr, že zákon je špatný jen proto, že byl opakovaně popisován jinak, než jak je ve skutečnosti napsán.
Za pozornost také stojí veřejné vystupování senátních klubů. Senátorský klub ODS a TOP 09 například uvedl, dovolím si citovat: „Návrh umožňuje, aby fotovoltaické elektrárny a sklady získaly výjimku a mohly vznikat i v blízkosti významnějších silnic. Výsledkem může být další zábor té nejkvalitnější půdy, a to ve prospěch betonových hal a solárních parků.“ To je politicky srozumitelný slogan, ale nikoliv úplný popis legislativní debaty. V Poslanecké sněmovně byly řádně předloženy a projednány různé varianty ochrany půdy podél dopravní infrastruktury od návrhu úplného zákazu, návrh hranice 500 metrů i návrhy s jiným vymezením výjimek. Do této debaty věcně vstoupil také náš vážený kolega, pan poslanec za ODS Karel Haas, svými pozměňovacími návrhy, a to k brownfieldům, plánovacím smlouvám, veřejně prospěšným stavbám, energetické bezpečnosti, regulačním plánům anebo právě k ochraně zemědělského půdního fondu. Jeho návrhy byly předloženy včas, byly zařazeny do hlasovací procedury a u každého z nich bylo zaznamenáno stanovisko příslušného rezortu. U takto konkrétních návrhů je správné vést spor o přesné parametry, ale nikoliv zpětně tvrdit, že každý kompromis nebo každá výjimka je důkazem pohrdání půdou a obcemi.
Kritika senátorského klubu tak fakticky směřuje i k záležitostem, které byly většinou Sněmovny podpořeny z iniciativy strany, která je pak na senátní půdě kritizuje. Totéž platí pro tvrzení, že novela nebyla prodiskutována nebo že ji nikdo neměl možnost připomínkovat. Předložené pozměňovací návrhy byly zveřejněny, zařazeny do procedury a byly k nim obstarány postoje rezortů. Najdeme mezi nimi návrhy podpořené, neutrální i odmítnuté. A to je přesně obsah parlamentní práce. Otevřeně pojmenovat problém, předložit text, porovnat varianty a nést za hlasování odpovědnost. Ne podsouvat předkladatelům tajné úmysly. Jako koalice jsme podpořili, a vy to víte, pozměňovací návrhy napříč politickým spektrem. Řadu podnětů kolegů z opozičních lavic jsme zohlednili již v komplexním pozměňovacím návrhu, a tak mi zde dovolte zcela odmítnout tuto kritiku z věcného hlediska jako nepravdivou. ***
