Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Poslanec Jakub Krainer: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové dovoluji si navrhnout zařazení bodu týkajícího se přípravy nové železniční tratě Brno – Znojmo. Jako poslanec ze Znojemska tuto věc dlouhodobě sleduji a považuji za jednu z nejvýhodnějších dopravních staveb, o kterých se dnes v Česku bavíme. A přesto stát dosud nedokázal potvrdit, kdy a jak bude realizována a podle posledních signálů to vypadá spíše naopak, protože 30. července napsal pan ministr Bednárik hejtmanovi Jihomoravského kraje, že se zastavují projekční práce na třicetikilometrové spojce Unkovice u Pohořelic – Hrušovany nad Jevišovkou a posouvají se až za rok 2036. Už v roce 2009 přitom podepsalo 45 starostů ze Znojemska i z dolnorakouského příhraničí memorandum, kterým žádali obnovu již tehdy velmi zastaralé železniční sítě v regionu.

Díky tlaku rakouské strany se podařilo elektrizovat jedenáctikilometrový rakouský úsek směrem na Vídeň. Tratě vedoucí od Znojma do vnitrozemí, tedy směrem na Brno, ale zůstaly beze změny. Maximální rychlost je na nich dodnes omezena na 80 kilometrů v hodině. Výhybky se v řadě stanic přestavují ručně, zabezpečovací zařízení odpovídá technologiím starým desítky let a nástupiště nejsou bezbariérová. Poslední větší oprava zde proběhla před více než 40 lety, v případě tratě Břeclav – Znojmo navíc již tehdy starým užitým materiálem a železniční svršek je na hranici své životnosti.

Rychlíky a spěšné vlaky, které jezdily dříve z Prahy přes Brno až do Znojma, přestaly jezdit v roce 2006, a to bez náhrady. Není tedy náhoda, že místostarosta Znojma Jiří Kacetl označuje zdejší síť za nejzaostalejší v republice. Poslední větší investice sem směřovaly v 80.  letech minulého století.

Naději přinesl až rok 2019, kdy došlo k prověření zcela nové rychlé spojnice na Brno. Jde o dvojkolejnou trať pro rychlost 230 kilometrů za hodinu, která by se v oblasti Unkovic u Pohořelic napojila na plánovanou vysokorychlostní trať z Brna na Břeclav a u Hrušovan nad Jevišovkou navázala na trať do Znojma. Cesta z Brna do Znojma by se tak zkrátila na pouhých 25 minut oproti dnešním zhruba 55 až 70 minutám autobusem, respektive teoretickým 100 minutám po stávající železnici. Čtyřnásobné zrychlení. Zrychlilo by se přitom i spojení dalších obcí podél trati. Z Brna do Pohořelic za 10 minut, do Mikulova za 33 minut, do Hrušova na Jevišovkou za 20 minut. A dokonce i vzdálenější Moravské Budějovice by byly dostupné do Brna za 65 minut.

Podle modelových propočtů by nová trať přivedla na koleje až 14 560 cestujících denně u Pohořelic a 9 510 cestujících denně u Znojma. Tedy výraznou část dopravy, která dnes jezdí po silnici s pozitivním dopadem na bezpečnost provozu. Svým významem stavba přesahuje samotné Znojemsko. Reálně by pomohla celému regionu jihozápadní Moravy, Znojemsko, Pohořelicko, Mikulovsko, Hrušovansko i Moravskobudějovicko. Zásadní přitom je, že nejde o bohapusté přání a vzdušný zámek. Centrální komise Ministerstva dopravy schválila 7. února 2023 studii proveditelnosti, která u tohoto záměru vykázala ekonomickou návratnost 8,96 procenta, jeden z nejlepších výsledků mezi železničními stavbami v celé republice. Terén Dyjsko-svrateckého úvalu je navíc příznivý, nejsou potřeba žádné tunely a umělé stavby, což náklady drží nízko.

Pro srovnání: Jediný 18kilometrový úsek čtvrtého železničního koridoru Nemanice – Ševětín vyšel na 25 miliard korun. Přitom zkrátil jízdní dobu jen o pár minut a nových cestujících přinesl zanedbatelně málo. Pokud stát odsune o 10 let ekonomicky nejvýhodnější železniční projekt v zemi, vysílá tím velmi špatný signál nejen Znojemsku, ale všem regionům, které na podobné závazky státu čekají.

Takovýmto moudrým rozhodnutím bychom přitom totiž pomohli nejen chudnoucímu a vylidňujícímu se regionu Znojemska, ale můžeme řešit i opačný problém. Přehřívající se realitní trh v Brně a okolí a chybějící kapacity škol, školek a lékařů tamtéž. Při spojení Znojmo – Brno za 25 minut by se lidé dostali do centra Brna ze Znojma za prací rychleji než z okrajových částí Brna. Mohli by bydlet ve Znojmě a do práce pohodlně dojíždět. Ta návratnost je v mých očích tedy ještě mnohem vyšší než zmiňovaných 8,96 procenta ze studie proveditelnosti. Tímto krokem bychom pomohli celé jižní Moravě, nejen slabšímu Znojemsku, ale i silnějšímu Brněnsku. Proto navrhuji zařadit tento bod na program schůze Poslanecké sněmovny jako první bod dnes.

A jako druhý bod žádám o zařazení bodu týkajícího se bezpečnostních rizik spojených se zrušením kapacit strategické komunikace státu a pokračujícími dezinformačními a sabotážními aktivitami Ruské federace vůči České republice s názvem Proč potřebujeme strategickou komunikaci?

Výroční zpráva BIS za rok 2025 označuje uplynulý rok za jeden z bezpečnostně nejvážnějších od konce studené války a varuje, že na území České republiky přetrvává riziko sabotáží řízených z Ruska, prováděných prostřednictvím takzvaných agentů na jedno použití. Lidí bez zpravodajského zázemí najatých přes internet a motivovaných penězi, kteří útočí zejména na subjekty pomáhající Ukrajině. Za těmito aktivitami stojí podle BIS především vojenská rozvědka GRU a dezinformace se v roce 2025 šířily hlavně přes TikTok a účelově zakládané weby.

Jenže to, před čím BIS na stránkách výroční zprávy varuje, jsme v praxi viděli koncem srpna. Vůči Česku a Polsku byla vedena koordinovaná dezinformační operace. Útočníci vytvořili padělaný dokument o údajných polských územních nárocích, falešný facebookový profil velvyslance České republiky v Polsku i s videem vytvořený umělou inteligencí a podvrženou kopii webu Českého rozhlasu. Cílem bylo vyvolat dojem, že Polsko usiluje o převzetí části českého území a nahlodat důvěru mezi dvěma spojeneckými zeměmi.

Premiér Andrej Babiš po jednání Bezpečnostní rady státu veřejně řekl, že Úřad pro zahraniční styky a informace neobstál a že tuto informaci měl mít mnohem dříve, protože se o kauze dozvěděl z médií, ne od služeb. Zároveň ale celou věc označil za pseudokauzu a odmítl, že by měla cokoliv společného s tím, že vláda dříve zrušila odbor strategické komunikace Ministerstva vnitra, tedy útvar, jehož úkolem bylo přesně tento typ operací včas rozpoznávat a vyvracet.

Babišova vláda přitom už mnohokrát řekla, že žádnou krizovou komunikaci státu nepotřebuje, že si vystačí s vlastními lidmi, odborníky na slovo vzatými. To jsme mohli sledovat tento týden v případu úniku nebezpečných látek na Šumavě, kterého se ujal Filip Turek, ale ani po třech vyjádřeních nebylo jasné, co vlastně uniká. Turek se totiž během jednoho večera opakovaně opravoval. Takhle strategická komunikace nevypadá.

Přitom víme, že strategická komunikace v minulosti fungovala a měla reálný dopad, když po změně dovozních podmínek EU na ukrajinské zemědělské komodity začaly šířit nebezpečné dezinformace o kvalitě potravin v českých obchodech, tehdejší pracoviště akutní komunikace Ministerstva vnitra rychle připravilo srozumitelné podklady pro Ministerstvo zemědělství, které veřejnosti vysvětlily, jak u nás funguje kontrola potravin. Dezinformace se díky tomu přestaly šířit. Tuto fungující kapacitu vláda zrušila, aniž by ji čímkoliv nahradila. A výsledek jsme viděli o pouhý rok později v kauze s Polskem.

Nejde přitom o žádný český experiment bez obdoby jinde ve světě. Švédsko si po ruské agresi na Ukrajině zřídilo vlastní úřad pro psychologickou obranu. A letos v létě dokonce představilo národní strategii psychologické obrany s odůvodněním, že žádná jednotlivá instituce nedokáže této hrozbě čelit sama. V lotyšské Rize od roku 2014 centrum NATO pro strategickou komunikaci, které pomáhá spojeneckým armádám i vládám rozpoznávat a vyvracet ruskou propagandu. Evropská služba pro vnější činnost od roku 2015 provozuje pracovní skupinu East StratCom a její portál EUvsDisinfo, jehož jediným úkolem je mapovat a vyvracet kremelské dezinformace.

A Finsko, které s ruskou propagandou žije desítky let, dlouhodobě staví svou odolnost na systematické mediální gramotnosti občanů už od základní školy. A není náhoda, že se v evropských žebříčcích odolnosti vůči dezinformacím pravidelně umisťuje na předních místech.

Všechny tyto státy došly ke stejnému závěru, že stát bez vlastní kapacity na rozpoznávání a vyvracení dezinformací nechává útokům dveře otevřené dokořán. Česká republika svou kapacitu naopak zavřela.

Proto navrhuji zařadit tento bod na program schůze Poslanecké sněmovny, aby vláda jasně vysvětlila, proč odbor strategické komunikace zrušila, kdo dnes jeho roli fakticky plní a zda a v jakém termínu hodlá tuto kapacitu obnovit. A pokud se vám nelíbí název strategická komunikace pojmenujte si ji, prosím, jinak, ale prosím, obnovte ji. Pro dobro a bezpečnost naší krásné země. Děkuji. ***