Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.30 hodin)
(pokračuje Gabriela Svárovská)
Ministr Igor Červený ovšem prý neposlal plán záměrně. Chce prý nejdřív vědět, kolik peněz dostane z Evropské unie, a teprve potom rozhodovat, jak rozsáhlou obnovu přírody si podle něj může Česká republika dovolit. Ministr životního prostředí bude rozhodovat, jestli a za kolik si Česká republika může dovolit obnovovat svou vlastní přírodu? To není jeho kompetence – má jednat o financování, má hlídat náklady, má vyjednávat evropské peníze, má navrhovat pořadí opatření a nemůže si vybírat, jestli bude plnit svoje povinnosti. Ochrana a obnova české přírody není bruselský projekt. Obnova přírody znamená vracet vodu do krajiny, kterou jsme desítky let vysoušeli, obnovovat mokřady, nivy a přirozenější vodní toky, nechat řekám tam, kde je to možné, více prostoru. Tím chráníme nejen přírodu před suchem, ale i lidská sídla před povodněmi. Vrátit do velkých lánů meze, remízky a stromy, které zachycují vodu, chrání půdu a dávají prostor životu, pečovat o půdu tak, aby déšť vsakovala, místo aby po ní stékala i s ornicí, pěstovat pestřejší a odolnější lesy, vrátit stromy, zeleň a vodu do přehřátých měst, obnovovat stanoviště pro hmyz a opylovače, ptáky, rostliny a vodní organismy. Příroda je infrastruktura našeho života a je vážně ohrožená – to má řešit ministr životního prostředí, je to jeho mandát, jeho povinnost a jeho odpovědnost.
Rok 2026 patří k nejsušším od začátku souvislých měření z roku 1961. Do začátku srpna spadly jen zhruba dvě třetiny obvyklého množství srážek. Voda chybí v půdě, v potocích, na polích, ve studních, chybí v přírodě, chybí zemědělcům a chybí lidem. Není to problém jednoho suchého roku. Česká krajina má dlouhodobě podlomenou schopnost vodu zadržovat.
Příroda není výrobní prostředek, jak platilo za minulého režimu a jak si dnes myslí Motoristé. Řeka není kanál a strom není překážka pro parkování. Udržitelnost není podmíněná prosperitou, je to naopak, pane ministře – trvalá prosperita je možná jedině za podmínky udržitelnosti. Vodě, půdě ani klimatu poručit nejde a je to dobře. Když neprší, není voda. A když potom přijde prudký déšť, poškozená krajina ji často nedokáže zadržet. Vodní eroze může v České republice každoročně odnést až 21 milionů tun ornice, 2 000 plně naložených kamionů naší nejlepší půdy každý den. Vrstva půdy, která může při prudkém dešti zmizet během několika hodin, vznikala desítky až stovky let.
K tomu pokračuje úbytek druhů hmyzu, polních ptáků, degradace mokřadů a vodních ekosystémů. Ale ministr životního prostředí bude čekat, až kolik pošle Brusel. Právě národní plán obnovy přírody má říct, co potřebujeme dělat, kde, za kolik a z jakých zdrojů. Bez plánu nemáme při vyjednávání o evropských penězích pozici silnější, ale slabší. Proto navrhuji zařazení bodu Ministr životního prostředí neplní své povinnosti, nepředložil národní plán obnovy přírody – jako první bod dnešní schůze.
A teď přikročím, pane předsedající, k druhému bodu...
Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, takže první bod, jo? (Poslankyně Svárovská: Ano, děkuji.) Děkuju. Prosím.
Poslankyně Gabriela Svárovská: Druhý bod – děkuji, počkám si na časopis limit (Předsedající spouští časomíru: Ano, prosím.), děkuji vám – Souhrn důvodů k odvolání ministra životního prostředí. Druhý bod navrhuji proto, že nehotový národní plán obnovy přírody není izolované selhání, zapadá do širšího stavu rezortu. K 31. srpnu skončil vrchní ředitel sekce ochrany a přírody a krajiny, dlouholetý odborník a jeden z posledních lidí na ministerstvu, kteří zajišťovali kontinuitu odborné práce ministerstva.
Českou inspekci životního prostředí vede Pavel Straka, bývalý kandidát a sponzor Motoristů. Straně poskytl finanční dary a reklamní plochu, ale v ochraně životního prostředí ani vedení kontrolních institucí státu nemá doloženou žádnou odpovídající praxi. Po jeho nástupu odešli z vedení inspekce zkušení lidé. Jeden z prvních výrazných kroků nového vedení inspekce bylo zastavení odborných prací souvisejících s heřmanickou haldou.
Stát čtyři roky prověřoval statisíce tun sporného materiálu v oddělovací stěně u termicky aktivní haldy. Ministerstvo zastavilo správní řízení a nový ředitel inspekce následně zastavil i odborné práce, které měly dodat nezávislá data. A pak se stát znovu vrátil k tomu, že měření musí pokračovat kvůli možné ekologické újmě. Tak co tedy platí? Jak má stát posuzovat ekologickou újmu, když zastaví práce, které mají dodat data? Podobně v severních Čechách – obce tam desítky let nesly následky povrchové těžby uhlí: prach, hluk, zábory krajiny, zmizelé obce, dopady na zdraví a krajinu, jejíž obnovu budeme řešit po generace. Přírodě bližší obnova části Lomu ČSA může být ekologicky lepší a levnější než původní technické rekultivace. Stále ale není vyřešeno, jak budou peníze ušetřené na rekultivaci využity pro region a obce, které následky těžby nesly. Jde o Sev.en Pavla Tykače – to je ta povinná strana, Pavla Tykače, který je dnes jediným známým sponzorem Institutu Václava Klause, ideového zázemí Motoristů.
Právě v takové situaci musí ministr mimořádně transparentně dokazovat, že hájí veřejný zájem – zájmy obcí, lidí a krajiny. Já se domnívám, že nehájí. Ekologických zátěží máme po celé zemi tisíce a stovky zvlášť závažných: Heřmanickou haldu, staré následky těžby uhlí a uranu, kontaminované průmyslové areály, staré skládky. A v téhle situaci přichází mediální představení yperit na Šumavě. Skutečný problém v národním parku existuje. Jde o starou ekologickou zátěž po vojenském chemickém cvičišti. Stát o lokalitě ví roky. Proběhla částečná sanace a existovala doporučení místo dál zkoumat a sanovat. Nový průzkum ukázal reálnou kontaminaci a je správně, že se to má řešit. Jenže komunikace byla naprosto zoufalá: Filip Turek během několika hodin změnil yperit na fosgen a potom na látky, ze kterých by fosgen mohl při hoření teoreticky vzniknout. Výsledky žádnou bojovou chemickou látku nepotvrdily, potvrdily ale jiné nebezpečné látky, které je třeba odborně odstranit.
A teď k postupu ministerstva. Nový průzkum zadalo společnosti DEKONTA jako zakázku s třímilionovým limitem pro zakázku malého rozsahu bez DPH. Z veřejných dokumentů není zřejmé, zda ministerstvo oslovilo více firem a jak byla cena a výběr dodavatele posouzeny. To je relevantní, protože Dekontu vlastní DEKONTA Holding, v němž měla letos majetkový podíl Klára Sovová, politička Motoristů, a ještě několik dní před podpisem smlouvy byla členkou dozorčí rady holdingu. Žádám proto o transparentní vysvětlení, jak byla firma vybrána a proč.
Ještě závažnější je komunikace směrem k lidem. Ministr případ nejprve rozehrál v médiích, zatímco starostové okolních obcí nebyli informováni. Přitom současně veřejně mluvil o možném nebezpečí a o nutnosti prověřovat podzemní vody. Jestli hrozí lidem nebezpečí, první telefon má jít obcím a záchranným složkám. Co u toho dělal Filip Turek? Řekl, že vládní funkci zmocněnce nebude vykonávat, přesto dál vystupuje jako politická tvář rezortu. Kdo Ministerstvo životního prostředí skutečně řídí? Igor Červený od svého jmenování nejezdí ani na rady ministrů životního prostředí do Bruselu. Konec. (Předsedající: Čas.)
Ano, děkuji. Čili navrhuji tento bod. Igor Červený podle mého názoru není způsobilý (Předsedající: Jasně, ale čas, prosím vás.) Ministerstvo životního prostředí řídit. – Ano, děkuji, ani se to nevejde do pěti minut. Děkuji.
Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuju. Tak, pojďme tedy dál. Paní poslankyně Marie Kršková, následně se připraví pan poslanec Vojtěch Munzar.
Přečtu dvě omluvy: Ivan Bartoš 9.40 až do 12 hodin – pracovní důvody a Svárovská Gabriela od 17.45 do 20.30 – pracovní důvody.
Prosím, vašich 5 minut. ***
