Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.00 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Některé z těchto návrhů mohou mít samy o sobě obhajitelný sociální nebo hospodářský cíl, o tom se můžeme věcně bavit. Jenže odpovědná vláda musí vždy říct také druhou polovinu věty, kolik to bude stát a čím ten výpadek nahradí, tu polovinu věty v programovém prohlášení nenajdeme. Pak je tu vládní fiskálně strukturální plán na roky 2027 až 2030.Ten už říká něco jiného.
Počítá s tím, že se strukturální schodek zhruba 2,9 procenta v letošním roce sníží na 1,4 procenta v roce 2030 a doslova připouští konsolidaci nejen u neinvestičních výdajů, ale také na straně příjmů. Jakou konsolidaci, jaké daně, odvody, jaké rušení výjimek? Kolik má jaký krok přinést? Kdo ponese náklady? Plán neříká nic konkrétního.
Programové prohlášení tedy občanům vzkazuje – daně nezvýšíme. Fiskální plán vzkazuje do Bruselu a finančním trhům – budeme konsolidovat i na příjmové straně. Rozpočet na rok 2027 mezitím odkládá problém do dalších let. Co z toho tedy platí? Tuto otázku musí vláda zodpovědět tady před Poslaneckou sněmovnou. Ne až v okamžiku, kdy se účet stane splatným.
Podle Národní rozpočtové rady by přechod návrhu rozpočtu na rok 2027 k cíli fiskálně strukturálního plánu pro rok 2028 vyžadoval zlepšit saldo veřejných financí přibližně o 130 až 140 miliard korun, tedy během jediného roku 130 až 140 miliard korun.
To není několik provozních úspor na ministerstvech. To není výnos z jedné kontrolní aplikace. To je rozsah zásahu, který už dopadne na veřejné služby, sociální transfery, investice, daně nebo na všechno současně. Vláda ale neříká, jak chce takový obrat provést. Jen ujišťuje, že porosteme, budeme investovat a lépe vybírat. Ano, růst potřebujeme, investice také, lepší výběr nepochybně také, ale hospodářský růst není účetní položka, kterou lze libovolně dopsat na příjmovou stranu rozpočtu. Ani dobrá investice se státu nevrátí celá během jednoho rozpočtového roku. Růst může konsolidaci usnadnit, nemůže ale nahradit zásadní rozhodnutí. Jestli vláda ví, kde v roce 2028 vezme 130 až 140 miliard, ať to řekne. Jestli to neví, ať přestane předstírat, že má plán. Místo systematické reformy přichází série jednotlivých ústupků.
Na jaře vláda dočasně snížila spotřební daň z motorové nafty na evropské minimum. Ministerstvo financí vyčíslilo dopad přibližně na 1 miliardu korun za každý jednotlivý měsíc. Opatření skončilo 19. července. Byla to široká a drahá úleva bez dlouhodobé změny daňového systému. Vláda také prosazuje zrušení automatické valorizace dálničních známek. Návrh prošel prvním čtením. Podle jeho hodnocení dopadu by výpadek příjmu činil 488 milionů korun v roce 2027 a 739 milionů v roce 2028. Náklady na silnice přitom inflace nezmrazí, ba naopak.
Vláda snížila minimální vyměřovací základ sociálního pojistného osob samostatně výdělečně činných ze 40 na 35 procent průměrné mzdy. Zrušila tak část už z naplánovaného konsolidačního kroku. Pomoc lidem s nízkými příjmy může být správná, má však být cílena. Plošné snížení znovu otvírá rozdíl mezi zatížením zaměstnanců a živnostníků a zároveň zvyšuje riziko velmi nízkých budoucích důchodů.
Vláda dále převzala platby za podporované zdroje energie. Lidem se položka ztratila z faktur a nezmizela z ekonomiky. Předsunula se do státního rozpočtu. Pro rok 2027 jde přibližně o 18 miliard korun. A vedle toho plánuje další budoucí výpadky. Nižší daň z příjmů právnických osob, návrat několika daňových slev, nižší DPH u vybraných položek a zastavení automatických valorizací. Opakuji, netvrdím, že každá úleva je automaticky špatná. Tvrdím něco podstatně jednoduššího. Když vláda snižuje jeden příjem za druhým, musí předložit součet. Musí říct, kdo a jak tento součet zaplatí. Jinak nejde o daňovou politiku. Jde o aukci líbivých výjimek placenou na dluh.
Vláda představuje EET 2 jako hlavní odpověď na šedou ekonomiku. I kdybychom přijali optimisticky odhad jejího výnosu, EET neřeší konstrukci daňového systému, neříká, co má být zdaněnou více a co méně. Neodstraňuje desítky výjimek, ba naopak, nesnižuje zdanění práce, neřeší dlouhodobou stabilitu příjmů. Je to kontrolní nástroj. Jako každý kontrolní nástroj musí být přiměřený, cílený, levnější než jeho budoucí výnos a samozřejmě průběžně vyhodnocovatelný. Podle vládního návrhu mají jen provozní náklady Finanční a Celní správy dosáhnout téměř 590 milionů korun ročně. Nemluvím o nákladech na straně podnikatelů.
Vláda od EET očekává dodatečné inkaso, ale současně k ní připojila balík daňových úlev. Fiskálně strukturální plán je v tomto směru velmi výmluvný. U daně z příjmu fyzických osob očekává od EET v roce 2027 přínos 2,5 miliardy korun. Současně u navázaných daňových úlev počítá s výpadkem 4,2 miliardy. U DPH je odhadovaný přínos 6,5 miliardy a část z něj znovu ukusují nižší sazby a další změny. Neříkám tím, že celý balík EET musí být rozpočtově záporný, což ale není vůbec vyloučeno. Říkám ale s jistotou, že vláda část slibovaného výnosu rozdává ještě předtím, než jej skutečně vybrala. Výběr daní nesmí být politická loterie. Přijmi novou evidenci a dostaneš novou výjimku, tak vzniká složitější systém, ne chytřejší. Podpořím lepší práci s daty, podpořím jednotné inkasní místo, podpořím předvyplněná daňová přiznání, cílené kontroly rizikových subjektů, boj proti nelegální práci i účinnější kontrolu převodních cen.
Poctivý podnikatel nesmí prohrávat s tím, kdo daně obchází, ale plošná evidence sama o sobě není daňová reforma a už vůbec není odpovědí na schodek ve stovkách miliard. Chytrá daňová reforma neznamená prostě všem zvýšit sazby. Znamená vybrat potřebné příjmy s menšími škodami pro trh práce, podnikání a hospodářský růst. Znamená jednodušší pravidla, širší základy a méně výjimek. Navrhuji 6 principů.
Za prvé, pravdivá čísla. Vláda musí předložit jednu tabulku pro roky 2027 až 2030. U každého přijatého i plánovaného opatření musí být dopad na příjmy, výdaje a saldo jednotlivě i v součtu, včetně nákladů na správu, včetně dopadu na domácnosti a firmy.
Za druhé, revize daňových výjimek. Ministerstvo financí samo připouští, že daňové úlevy mohou znamenat významné ztráty příjmu a zakrývat, kdo je skutečným příjemcem podpory. ***
