Neautorizováno!
(15.40 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Chci také vidět zodpovědný variantní scénář. Co se stane, pokud ekonomika poroste pomaleji? Co se stane, pokud úroky zůstanou vyšší? Co se stane, pokud se nenaplní optimistické odhady EET a další opatření? A v kterém roce by za těchto podmínek byla aktivovaná dluhová brzda? Nakonec chci, aby vláda návrh přepracovala tak, aby skutečný deficit veřejných financí zůstal bezpečně pod 3 procenty HDP i bez účetního odečítání obranné výjimky, tak, jak nakonec sama slíbila ve svém programovém prohlášení.
Neříkám, že každá úspora je a bude jednoduchá. Nebude. Neříkám, že lze zachovat všechny výdaje, snížit všechny daně a současně rychle snížit schodek. To je samozřejmě nemožné. Právě ale musí vláda říct lidem pravdu. Politika je rozhodování o prioritách, ne seznam všech přání, placený cizími penězi. Bezpečnost je priorita, zdravotnictví je priorita, dopravní infrastruktura je také priorita, vzdělávání a věda jsou priority. Ale jestli je prioritou úplně všechno, není ve výsledku prioritou nic. Odpovědná vláda musí umět říct nejen ano, musí umět říct také ne. Musí umět zrušit neefektivní výdaje, omezit provoz státu, přehodnotit nové trvalé závazky a přestat slibovat, že každou skupinu uchrání před každým nákladem. Nemůžeme mít evropské veřejné služby, nízké daně, desítky nových dotačních programů a zároveň předstírat, že účet zaplatí hospodářský růst. Nezaplatí. Ten rozdíl se jmenuje dluh.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, při projednávání změny rozpočtových pravidel jsem říkal, že fiskální pravidla jsou hráz. Každá výjimka do ní dělá další otvor. Vláda tuto hráz oslabila. Dnes vidíme proč: 389 miliard korun, o 79 miliard více než letos, téměř 100 miliard schodku nad úrovní všech kapitálových výdajů, 130 miliard jen na obsluhu státního dluhu, na horizontu let 2036 a 2037 riziko nárazu do dluhové brzdy, pokud se odkládaná konsolidace znovu odloží.
Vláda tvrdí, že rozpočet je prorůstový, ale růst založený na stále vyšším dluhu není strategie, je to účet posunutý do budoucnosti. Vláda tvrdí, že schodek je dočasný, ale neukázala opatření, která jej dočasným učiní. Vláda tvrdí, že dodržuje hranici 3 procent, ale pouze poté, co část schodku odečte v poznámce pod čarou. Vláda tvrdí, že chrání lidi, ale každý další úrok omezuje budoucí zdravotní péči, školství, bezpečnost i pomoc v příštích krizích. Dluh nic neodpouští, dluh pouze odkládá okamžik placení a potom vystaví účet. Ten účet už přichází, letos přibližně 110 miliard na obsluhu dluhu, příští téměř 130 miliard. Každý rok znovu a více. Rozpočtová odpovědnost není samoúčelná účetní disciplína, je to podmínka politické svobody. Země, která musí stále větší část rozpočtu posílat věřitelům, má stále menší možnost rozhodovat sama o sobě. Rozpočtová odpovědnost není překážkou rozvoje, je naopak jeho předpokladem.
Proto žádám Poslaneckou sněmovnu, aby tento bod zařadila, aby vláda přišla, aby předložila skutečná a pravdivá čísla, aby vysvětlila skutečný plán, aby návrh rozpočtu přepracovala dříve, než se z 389 miliard stane další schválený účet, který zaplatí občané této země. Nečekejme na náraz do dluhové zdi. Udělejme to teď, dokud ještě můžeme zabrzdit sami. Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane předsedo. Máme zaznamenáno, nebo můj předchůdce to ještě zaznamenal, ten váš bod.
V této chvíli poprosím o vystoupení ještě s přednostním právem pana předsedu Víta Rakušana, připraví se Michaela Šebelová – dobrý den – Martin Kupka a Igor Červený. Pak je ještě 8 poslanců bez přednostního práva.
Pane předsedo, ještě počkejte chvilku, já přečtu omluvy: Monika Brzesková do 17 hodin z osobních důvodů, Petr Hladík od 16.45 do 19 z pracovních důvodů, Marek Výborný do 15 hodin – pracovní důvody, Oto Klempíř bere zpět svou omluvu od 14.30 do 17 z pracovních důvodů.
V této chvíli máte prostor.
Poslanec Vít Rakušan: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře... Čím začít? No, tak začít asi tím, že když v demokracii tu a tam je u kormidla špatná vláda, tak to asi není pro tu demokracii nějak likvidační. To se stává. Stává se potom také, že ta špatná vláda je nahrazena snad nějakou lepší. To je prostě běžná demokracie, běžný proces. Tohle je politika tak jak ji známe a tak, jak by fungovat měla. Dokonce vlastně se nemůže ani té vládě, která zrovna vládne, vyčítat to, že slíbila něco, s čím my jako opozice zásadně nesouhlasíme. To je také normální. To je střet vizí, to je střet pohledů na svět. To je ta politika, která se odehrávat má.
Co je ovšem likvidační pro důvěru v demokracii, je nesplněný slib a věčné zklamání. My už jsme mohli rozporovat sliby téhle vlády v jejích volebních programech, jednotlivých uskupení i v samotném programovém prohlášení. Samozřejmě jako opozice se snažíme – s tím, že máme méně hlasů a vládu nepřehlasujeme, to je také běžné a normální – o to, abychom jejich nápady brzdili. Co je ovšem zarážející? Oni se sami rozhodli svoje vlastní sliby, které voličům dali do programového prohlášení téhle vlády, neplnit a tím riskují. Tím riskují deziluzi, tím riskují zklamání, tím riskují to, že lidé demokracii přestanou věřit, možná přestanou chodit i k volbám. To si určitě nikdo nepřejeme. Já ale pevně věřím, že nakonec dojde k tomu, že ti lidé nepřestanou věřit politice a demokracii jako takové, ale přestanou věřit populistům. Přestanou věřit těm, kteří slibují, že někoho pohlídají, a potom si u toho člověka, kterého měli hlídat, hlídají jenom svoje posty. Přestanou věřit tomu, že někdo tuhle zemi bude oddlužovat a že bude řádně hospodařit, protože to evidentně a vůbec nedělá.
Tahle vláda na všechny kašle, kašle na mladé. Pamatujete si na ty billboardové nápisy hnutí ANO o tom, že budou levnější hypotéky? Zlevníme vám ty hypotéky, bude vám lépe, bydlení bude dostupnější. Tak já jsem se díval na sazby a díval jsem se na porovnání za poslední léta. Průměrná sazba hypoték se v současné době blíží k 5 procentům. Milá vládo, gratuluji, je to nejvýše za poslední dva roky. Takže my tady máme za téhle vlády i přes ten slib na billboardu jednoznačný nárůst. Jasně, svedeme to na Českou národní banku, svedeme to na všechny ostatní a potom si taky řekneme jednu takovou větičku, která se objevuje: Ono to přijde, my to ještě doručíme, vždyť vládneme zatím jenom tři čtvrtě roku. Zase přijde slib, slib na příště. Jo, tak jo, to řešení přijde. Údajně přijde i konsolidace státních financí. Gratuluju. Údajně přijde i to, že začne klesat naše zadlužení. To mimochodem tahle vláda před volbami také slibovala a kritizovala Fialovu vládu, jak údajně tuhle zemi zadlužuje. ***
