Neautorizováno!
(15.30 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Odpovědná politika ale není slib, že začneme někdy později. Odpovědná politika je soubor konkrétních opatření, termínů a reformních kroků. Střednědobý výhled počítá se schodkem státního rozpočtu 389 miliard v roce 2027, 360 v roce 2028 a 250 v roce 2020 (2029?). Během dvou let se tedy schodek sníží o 139 miliard korun. Ale pozor! Fiskálně-strukturální plán počítá u celých veřejných financí s deficitem 2,8 procenta HDP v roce 2027 – to už ten návrh nerespektuje, jak jsme si řekli – 2 procenta v roce 2028, 1,6 procenta v roce 2029 a 1,2 procenta v roce 2030. Růst čistých výdajů má zpomalit z 5,4 procenta v roce 2027 na 2,7 procenta v roce 2028, potom na 2,4, a dokonce 2,2 procenta, tedy na úroveň inflace. To není drobná korekce, to je poměrně prudké zabrždění.
Kde jsou zákony, které to za zajistí? Které výdaje vláda sníží? Které své nové sliby zruší? Které daně navzdory programovému prohlášení zvýší? Kdo dostane méně a kdo zaplatí více? Ministryně financí současně říká, že nyní lze v rozpočtu najít už jenom jednotky miliard. Pokud je to pravda, pak je o to naléhavější vysvětlit, kde se během následujících dvou let vezme konsolidace v řádu více než 100 miliard. EET není hospodářská reforma, digitální Daňová Kobra není náhradou za výdajovou disciplínu. Ani optimistický odhad vyššího výběru daní není hotová úspora. Napsat do tabulky nižší schodek umí každý. Odpovědnost začíná až tam, kde vláda řekne, jak jej dosáhne.
Připomenu ještě jednu praktickou zkušenost. Nejtěžší reformy se dělají na začátku volebního období, ne před dalšími volbami. Vláda si vybrala první rok pro růst výdajů a druhou polovinu období pro údajné šetření. To není věrohodný harmonogram, to je odklad politické odpovědnosti. Národní rozpočtová rada tento skok vyčíslila přesně. Už v roce 2028 by vláda musela zlepšit saldo veřejných financí o 130 až 140 miliard korun. V roce 2029 by měla následovat další konsolidace přibližně o 40 miliard. Právě rok 2029 je rokem řádných sněmovních voleb. Rada proto plánovanou trajektorii snižování schodků nepovažuje za důvěryhodnou. To už není jen moje politická pochybnost, to je za závěr nezávislé Národní rozpočtové rady.
Tím se dostáváme k hranici, o které vláda mluvit nechce vůbec: dluhová brzda. Dluh sektoru vládních institucí dosáhl v roce 2025 hodnoty 44,3 procenta HDP. Vládní fiskálně-strukturální plán očekává pro rok 2027 už 46,9 procenta HDP. Plán tvrdí, že v roce 2030 bude dluh znovu na 46,6 procenta, jenže to platí pouze tehdy, když vláda skutečně provede právě tu prudkou a dosud nevysvětlitelnou a neviditelnou konsolidaci od roku 2028. Pokud ji neprovede, trajektorie se mění zásadně.
Evropská komise ve svém střednědobém scénáři bez dodatečných opatření projektuje český veřejný dluh kolem 56 procent HDP už v roce 2036, za 10 let. Národní rozpočtová rada ve své poslední dlouhodobé zprávě odhadla dosažení hranice duhové brzdy na rok 2037. Jsou to projekce, ne jízdní řád a přesný den a hodina, ale dvě odborné instituce ukazují stejný směr a téměř stejný časový horizont. Rok 2036 nebo 2037 není žádná vzdálená budoucnost. Děti, které dnes chodí na první stupeň základní školy, budou tehdy vstupovat do dospělosti. Někteří z nás možná budou stále aktivní ve veřejném životě.
Co se stane při dosažení 55 procent HDP dluhu po odečtení zákonné rezervy? Neznamená to automaticky státní bankrot, znamená to ale, že se aktivují zákonná opatření, která zásadně omezí rozpočtovou svobodu celé země. Vláda musí předložit státní rozpočet a rozpočty státních fondů vedoucí k dlouhodobě udržitelným veřejným financím. Pokud už předložila návrh, který tuto podmínku nesplňuje, musí jej vzít zpět a předložit nový. Zdravotní pojišťovny musí předkládat vyrovnané rozpočty s úzce vymezenými výjimkami. Obce a kraje musí schvalovat vyrovnané nebo přebytkové rozpočty, opět jen s omezenými možnostmi schodku. Další veřejné instituce nesmí vytvářet nové dlouhodobé závazky zvyšující dluh, s několika drobnými zákonnými výjimkami. To je velmi podstatné. Rozpočtová neodpovědnost centrální vlády nedopadne jen na centrální vládu. Dopadne i na města a obce, které často hospodaří odpovědněji než stát, dopadne na zdravotní pojišťovny, dopadne na veřejné instituce, dopadne na jejich investice a služby občanům.
Dluhová brzda je poslední pojistka. Nemá být cílovou páskou, ke které se záměrně přibližujeme. Má nás odradit od toho, abychom se k ní vůbec dostali. Každý nový strukturální výdaj, každá další výjimka, každý schodek velikosti 289, nebo dokonce 419 miliard zkracují čas, který máme na nápravu. Vláda dnes neodkládá jen konsolidaci, přibližuje Českou republiku k okamžiku, kdy už nebude výdaje omezovat z vlastní vůle, ale z povinnosti po aktivaci dluhové brzdy.
Tato cesta nás nakonec přivádí k odpovědnosti nás všech. Budeme jen čekat, až vláda na konci září předloží hotový návrh, nebo si vyžádáme odpovědi ještě předtím, než se z politických slibů stanou závazná čísla státního rozpočtu? Proto navrhuji zařadit tento bod. Chci, aby zde vystoupil předseda vlády a ministryně financí, aby vysvětlili, proč je v době růstu nutný druhý nejvyšší schodek v historii, aby předložili poctivé srovnání českého deficitu se zahraničím, aby přestali vydávat evropskou výjimku za peníze, které nemusíme splatit. Chci, aby vláda zveřejnila úplný přechod od schodku státního rozpočtu 389 miliard k saldu celého sektoru vládních institucí bez marketingových zkratek, bez směšování různých ukazatelů, bez toho, aby se jednou mluvilo o státním rozpočtu a podruhé o veřejných financích podle toho, které číslo zrovna vypadá lépe. Chci, aby vláda předložila konkrétní konsolidační plán pro roky 2028 až 2030. Opatření po opatření, zákon po zákonu, rok po roku, včetně přesného dopadu na příjmy, výdaje, strukturální saldo a dluh. ***
