Předcházející zahájení jednacího dne schůze

 

(Schůze pokračovala v 9.12 hodin.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Dámy a pánové, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení členové vlády, zahajuji druhý jednací den 30. schůze, kterou jsme včera přerušili.

Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás všechny odhlásím a prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Náhradní karty a jejich čísla platí tak, jak bylo řečeno v té 29. schůzi, takže připomínám: Václav Trojan náhradní karta číslo 8 a Pavel Outrata náhradní karta číslo 6. Je to tak?

Omluvy platí z té předchozí schůze, kterou jsem před chvílí četl.

Já vás poprosím o klid, kolegyně, kolegové.

Dnešní jednání bychom měli zahájit nedoprojednanými body z bloku Zákony – Senát, jedná se o body 1 a 4, sněmovní tisk 67/14, stavební zákon, který byl zamítnut Senátem, a ten druhý je sněmovní tisk 189/5, evidence tržeb EET, vrácený Senátem. Poté bychom případně projednali další body dle schváleného pořadu schůze, mám na mysli třicáté.

V této chvíli zde mám přednostní práva k 30. schůzi, kde to pořadí bylo přibližně stejné, s tím, že místo Mariana Jurečky celý den tedy bude zastupovat Petr Hladík. Pak mám tady přihlášky poslanců bez přednostního práva, které jsem tedy sbíral už v té schůzi 29., ale to je v pořádku. Předpokládám, že si rozumíme, všichni věděli, že dojde k přerušení.

Poprosím Taťánu Malou, která je přihlášena jako první. Máte slovo, paní předsedkyně.

 

Poslankyně Taťána Malá: Ještě jednou dobré ráno, já si dovolím navrhnout jménem tří poslaneckých klubů ANO, SPD a Motoristé, abychom dnes jednali a meritorně i procedurálně hlasovali po 19. i 21. hodině.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Návrh zazněl, já jsem gongoval. Odhlášeni jste byli před pár minutami, takže už nemusím znovu.

Zahajuji tedy hlasování o tomto procedurálním návrhu. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 34, bylo přihlášeno 134 poslanců, pro 51 (na tabuli: 81), proti 51. Návrh byl přijat.

 

V této chvíli tedy budeme pokračovat s přednostními právy a poprosím pana předsedu Zdeňka Hřiba. Jenom řeknu to pořadí, připraví se Olga Richterová, Petr Hladík a Jan Jakob. Pak, pokud nebudou přednostní práva, tak jsou poslanci bez přednostního práva. Jenom připomenu, že poslanci bez přednostních práv už mají dneska 5 minut. Jsme v druhém dni jednání 30. schůze. Pane předsedo, máte slovo. (Poslanec Hřib: Děkuji...)

Poprosím o klid, ještě než začnete. Kolegyně, kolegové, myslím, že jsme to zvládli rychle, přechod z 29. do 30. schůze. Jestli si máte co říct k tomuto, tak prosím na chodbě. Já vám mockrát děkuju.

Pane předsedo, můžete.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Dnes tady budeme projednávat stavební zákon a je zcela zjevné, že to, co jste připravili, milí vládní zástupci, je prostě paskvil a tečka. Vy tedy prosazujete na sílu legislativní paskvil, který kritizují odborníci, architekti, samosprávy, úředníci, prostě všichni, kdo s ním přijdou do kontaktu. Teď vám to vrátil Senát, protože místo chytrých a cílených úprav tady vláda se snaží zlikvidovat systém, který tady funguje.

Cesta ke smysluplnému zrychlení bytové výstavby tady určitě existuje. Určitě je nutné tu legislativu nějak změnit, nicméně ne tímhle nekoncepčním způsobem. My Piráti jsme například navrhovali a dávali jsme to jako pozměňovací návrh, upravit ten systém územního plánování.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane předsedo, neslyším vás já.

Já vás poprosím opět o klid, vlevo i vpravo, dokonce i ve vlastním klubu.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Zcela konkrétně jsme navrhovali ty zóny zrychlené výstavby, aby se dalo stavět rychleji a předvídatelně tam, kde to dává urbanistický smysl, tam, kde město připraví infrastrukturu. V tom projednávaném stavebním zákoně jsme s Piráty dokonce prosadili úspěšně i návrh třeba na urychlení stavby metra D, které odemkne nové lokality pro výstavbu, včetně bytů, a také třeba vnitřního městského okruhu Prahy, Libeňské spojky nebo Radlické radiály. Ale jde tam o tu možnost prodloužení platnosti stanoviska EIA. Kdyby to propadlo, tak by to znamenalo zdržení těchhle staveb o nějaké roky. Tohle třeba dává smysl.

Jenomže bohužel neprošly ty další návrhy, které měly právě umožnit třeba rychlejší výstavbu, aby obce měly připravené pozemky pro bydlení, protože to je dnes hlavní problém té bytové výstavby. Druhý problém jsou zejména záležitosti, jako je dostupnost pracovní síly pro tu stavbu, ale bohužel neprošly návrhy ani, které měly třeba umožnit, aby veřejnost věděla, zda třeba politik bydlí v obecním bytě za zvýhodněné nájemné. To by byl tedy takzvaný lex Mrázová, který se vztahoval k tomu, že tady paní ministryně Mrázová zneužívala městský byt, který byl určený pro řešení situace lidí v bytové nouzi. Stejný problém měla i paní Tünde Bartha, ředitelka kabinetu pana premiéra, respektive šéfka Úřadu vlády, která tedy neoprávněně pronajímala byt na Praze 3.

Na tyto všechny případy by se vztahoval ten takzvaný Lex Mrázová. A neprošel ani návrh, který měl omezit střet zájmů ve veřejných zakázkách, což teď, jak jsme viděli včera, kdy Evropská komise potvrdila, že tady vidí střet zájmů u Andreje Babiše a že pozastavuje tedy vyplácení dotací, tak tohleto se ukazuje, že je velice aktuální. Bohužel ani tento návrh tady neprošel. Ale základní problém je v tom, že celé nastavení toho zákona je výrazně prokorupční. Prostě ten centrální stavební úřad bude mít takřka neomezené pravomoci, proti jeho rozhodnutí nebude možnost správního odvolání. Takže prostě bude stačit dobře zamotivovat jednoho úředníka a můžete postavit cokoliv úplně kdekoliv.

A další problém samozřejmě spočívá v tom způsobu té organizace, jakým způsobem je to plánováno, protože tady není žádný reálný plán, jak vytvořit centrální stavební úřad. Jakým způsobem motivovat úředníky samospráv, aby přešli do centrálního stavebního úřadu. Jsou tady zároveň i průzkumy, které jasně říkají, že velká část z nich přecházet nebude chtít. Vy tomu vytváříte i podmínky zrušením služebního zákona, aby prostě ve skutečnosti nikdo přecházet ze samosprávy do státní správy nechtěl. A celkově systém, jaký jste zvolili pro přípravu toho zákona, také nepřispívá k tomu, aby tam byly vychytané nějaké problémy, protože jste obešli úplně standardní připomínková řízení. Donesli jste to sem jako poslanecký návrh. Ještě než se to dostalo k projednávání, tak jste zjistili sami, že vlastně jste předložili nesmysl, takže jste předkládali komplexní pozměňovací návrh. A může tam být celá řada problémů, na které se bude teď přicházet třeba až za běhu. A to je problém. Já jsem tady popisoval to, co čeká úřady třeba v případě spisové rozluky, kdy budou tedy muset předávat ty spisy. Opět to je záležitost, která není domyšlená a způsobí problémy.

Takže vy jste teď úplně promarnili příležitost připravit skutečně kvalitní reformu tak, aby mladí lidé a rodiny měli k dispozici více dostupných bytů. Vaše novela stavebního zákona byla totiž tou možností, jak jim pomoct, jenomže reálně ten problém nedostupnosti vůbec neřešíte. Naopak, selhali jste. Ta novela je totiž jenom nějaká nesourodá směs různých změn, co si kdo vylobboval, vznikla pod tlakem nejrůznějších zájmových skupin a nemá to ani žádnou jednotnou koncepci. My jsme opakovaně vyzývali vládu, aby tu novelu stáhla, aby připravila novou verzi. Po důkladné odborné debatě se samosprávami, s architekty, s úředníky, s dalšími odborníky z praxe bohužel marně.

A vy tady teď ten legislativní paskvil budete tlačit hlava nehlava, aby prošel Sněmovnou znovu po té vratce ze Senátu. A já jsem si jistý, že vám za chvíli vůbec nikdo za tohleto nepoděkuje, protože dostupné bydlení se i díky vaší práci lidem bude nadále vzdalovat. Protože když se podíváte na to, jak funguje dnes digitální stavební řízení, tak když klikáte do portálu stavebníka, tak klikáte stále do toho softwaru, který vznikl za Ivana Bartoše. Vyřizuje to nějaká tisíce podání týdně. A ta legislativa vznikla skutečně tak, jak legislativa vznikat má. Byly tam prodiskutované všechny důležité záležitosti a díky tomu to tady získalo hlasy napříč Sněmovnou, to znamená nejenom koaliční, ale i opoziční. A to si myslím, že je ten správný postup, jak by se tyhle věci měly řešit. Prostě měli bychom se snažit dosáhnout konsenzu, aby to zase nebylo ode zdi ke zdi.

A ještě jedna důležitá věc. Já jsem tedy nezaznamenal, že by po zavádění digitálního stavebního řízení – jako že nějaké chyby to samozřejmě mělo, to měl mimochodem i eRecept, když se zaváděl – tak přesto já tedy nevím o nikom, kdo by měl v digitálním stavebním řízení třeba překročenou lhůtu pro správní řízení. Já jsem o nikom takovém neslyšel, nezaznamenal jsem v médiích jediný případ. Problém byl s těmi papírovými, které se tam nějak nashromáždily, ale s elektronickým problém nebyl. No ale co vznikne teď v momentě, kdy vytvoříte ten centrální stavební úřad? Jakože tady jsou už nějaké zkušenosti, jak to bylo, když se vytvářel třeba DESÚ, úřad na Ministerstvu dopravy, jak to bylo komplikované. A tam šlo jenom o malou část té agendy. A tohle všechno samosprávy samozřejmě vědí, ty, které předávaly spisy třeba právě na DESÚ.

A já si také pamatuju, jak to bylo třeba s tím hledáním lidí do tohohle úřadu. To opravdu nebyla jednoduchá věc. Ale vy se tohle teď chystáte provést pro celou Českou republiku, pro všechny stavební úřady a pro všechna běžící správní řízení. Dokonce je to tak, že se to skutečně předá najednou ze samospráv na centrální stavební úřad. A tohle je právě věc, kde problémy zjevně vzniknou, protože nebudete mít lidi, kteří by to dělali, nebudete mít software, vlastně respektive budete mít ten software, budete mít digitální stavební řízení, které nějakým způsobem funguje, ale nikdo na to dva roky od odchodu Pirátů z vlády nesáhl, takže tam bohužel stále nejsou dodělané všechny ty věci, které mají zpříjemnit život úředníkům. Takže opět vaše nabídka pro samosprávné úředníky bude – no, hele, pojď k nám, my jsme ti zrušili služební zákon, takže můžeme tě vyrazit, kdy budeme chtít. Platové ohodnocení budeš mít trochu horší tedy než na té radnici, kde si tě hýčkali. Software, se kterým budeš dělat, je něco, co prostě sice funguje, ale bohužel jsme se vykašlali na to, že bychom to dodělali po tom, co to bylo zprovozněno, dva roky jsme na to nesáhli a nechystáme se to ani měnit, protože jsme si naplánovali digitalizaci až někdy za tři roky. Takže pojď sem k nám, tady ti bude fajn. A já bych řekl, že tahle nabídka prostě tlačenici nevyvolá. A to bude ten základní problém, který tady nastane po tom, kdy tahle záležitost vejde v účinnost.

A potom jsou tam ještě další záležitosti, které se týkají těch jednotlivých změn, o kterých bude tady mluvit zejména moje kolegyně Veronika Kovářová a paní architektka, která se v našem klubu specializuje na problematiku stavebního zákona. Já tedy jako vystudovaný lékař bych se s dovolením zmínil o jedné věci, a to je zrušení preventivního dohledu nad školskými a zdravotními stavbami ze strany hygienické stanice – to se týká třeba osvětlení nebo kapacity vzduchu, výměny vzduchu a podobně – protože tady bychom se na to měli dívat třeba v kontextu toho, že tady Andrej Babiš se opět po letech probral a řekl, že Praha potřebuje novou nemocnici. Takže co nevidět by se tahle nová ustanovení měla použít. Já musím říct, že...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane předsedo, jenom vám nechci přerušovat tok vašich myšlenek, jenom my jsme teďka v pořadu schůze, my ještě nejsme v tom... (Řečník: Já vím.) Víte to? (Řečník: Potom navrhnu bod, nebojte.) Dobře, děkuju.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Bude následovat návrh bodů, slibuji. A teď jsem zapomněl, co jsem chtěl... Tak já budu muset začít znovu od začátku, pane předsedající. (Smích a poznámky z pléna.) Já vím. Takže ta nemocnice. Samozřejmě jsem rád, že Andrej Babiš už vzdal ten svůj absurdní plán na úřednické ghetto v Letňanech, se kterým ho vyrazila i jeho vlastní primátorka, tehdy Adriana Krnáčová, pak jsem ho s tím znovu vyrazil já – nedalo se čekat něco úplně jiného, když to byla furt stejná kravina. No a my jsme tehdy navrhli – ne, ne, ne, tam by měla stát ta nemocnice a okolo by pochopitelně měla být celá nová čtvrť s bydlením. Takže jsem rád, že si tenhle nápad pan Babiš osvojil, to je fajn.

My jsme to tenkrát ale plánovali trochu jinak. Tehdy jsme to plánovali jako směnu těch pozemků na Bulovce. Problém Bulovky se mezitím vyřešil, ten majetkový, který Praha měla, takže ten základní argument vlastně padl. Proto se teď pídíme po tom, jak se to tedy chystáte celé reorganizovat, i když říkáte, že tam budete stahovat nějaké provozy z jiných nemocnic. Ale to je jiná záležitost, o tom se budeme bavit co nevidět znovu na zdravotním výboru. Já řeším to, že když by se tedy stavěla ta nová nemocnice třeba na tom pozemku ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, který jako Praha jsme vám zajistili, milá vládo, není zač, jo, protože tam byly nějaké majetkové problémy s nějakými tenisovými kurty a tenisovými kluby, které se řešily v posledních letech, tak jenom díky tomu se to tam bude moct stavět. Ale když se to tedy bude teď stavět, tak samozřejmě já bych čekal, že by bylo fajn, aby ta nemocnice odpovídala nějakým standardům.

Problém je, že ta novela stavebního zákona zruší ten preventivní dozor hygienické služby. Tedy se zruší ta závazná stanoviska dotčeného orgánu ve stavebním řízení, což je prostě další z těch krátkozrakých opatření. Protože tyhlety projekty typu nemocnice, školy, sociální zařízení prostě tradičně platí tady veřejný sektor, jo. Ti zřizovatelé jsou města, kraje, stát, takže je celkem pochopitelné, že ten veřejný investor chce tam mít ten preventivní dozor.

A to je zvláště důležité, když ty věci tohoto typu stavíte třeba přes ten takzvaný žlutý Fiebig, pokud nevíte, co je to žlutý Fiebig, mě to nepřekvapuje. Celkem jste taková parta amatérů. Žlutý Fiebig je o tom, že ta samospráva obvykle přesně ví, co si chce koupit, co chce postavit, ale vlastně nechce řešit ty podrobnosti. Ty podrobnosti nechá na tom zhotoviteli. Ten problém je, že samozřejmě tenhle systém motivuje toho zhotovitele postupovat co nejvíce ekonomicky, stavět za levno. Což samozřejmě může mít důsledek v tom, že se tam potom něco snaží jako vošulit. A to, aby nedošlo k tomu vošulení, to prostě musí někdo pohlídat. A doteď mohli ti veřejní zadavatelé spoléhat na to, že to pohlídá tady ten dotčený orgán státní správy. Jenomže teď to za ně nikdo hlídat nebude. A to je ten základní problém. To znamená, teď se nebude kontrolovat, zda to splňuje ty limity, které chrání ty budoucí uživatele, než se začne stavět.

A znovu, bavíme se tady o nemocnicích pro lidi, kteří mají nějaký zdravotní problém, nepřijdou tam prostě úplně zdraví lidé. Bavíme se o zařízeních sociálních služeb, třeba pobytových, kde můžou být křehcí senioři. Bavíme se o školách, kam dáváme naše děti na velkou část dne. No, a to bude ten problém, protože když se zbavíme toho preventivního dozoru, tak to bude nejspíš generovat spíše nějaké vícenáklady po dostavbě té budovy na nevyhovující vnitřní prostředí těch staveb, které jsou prostě velice citlivé na to mikroklima. Protože pochopitelně předpokládám, že všichni tady chceme stavět zdravotní a školské stavby, kde se bude nemocným dobře dýchat a děti si tam nebudou kazit oči při nedostatečné světelné pohodě.

A tohle budou ty praktické důsledky tady toho vašeho amatérismu, skutečnosti, že vy vůbec nevíte, jak třeba fungují veřejné investice. A tahle parta tady řádí s novelou stavebního zákona, která není domyšlená, všichni vám říkají, že je to paskvil, a vy to tlačíte hlava nehlava.

Takže z tohohle důvodu bych navrhoval dát další bod, který se bude jmenovat Workshop pro zástupce vlády na téma legislativní přípravy a veřejné diskuse o změnách zákonů.

Děkuji. Jako první bod dneška.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak jsem to dopsal, děkuju. Ještě jednou - Workshop pro zástupce vlády na téma legislativní přípravy a veřejná diskuse o změnách zákonů. (Oprava koncovky z pléna.) Ano, veřejné diskuse o změnách zákonů, jako první bod. Děkuji.

V této chvíli je na řadě pan poslanec Petr Hladík, který zastupuje předsedu klubu. Připraví se Jan Jakob.

Je, pardon, já ještě přečtu omluvy, pane poslanče. Marek Benda od 9.15 do 12 z pracovních důvodů, Jiří Mašek od 10.30 do 12.30, pracovní důvody, Kateřina Stojanová od 9.30 do 12, pracovní důvody a Martin Šmída od 9.30 do 12, pracovní důvody, jakkoliv ho tady vidím. Máte slovo. (Reakce na dotaz:) Můžete, ano, děkuji.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, krásné, dobré ráno. Lidovci chtějí svolat jednání o důvěře vládě. Proč? Protože tato vláda, její jednotliví představitelé tak popírají svými kroky to, co si sami předepsali ve vládním programovém prohlášení. Ve vládním programovém prohlášení jste se zavázali k tomu, že chcete snižovat dluhy, konsolidovat postupně rozpočet České republiky, až nakonec dojít k vyrovnaným rozpočtům. Dokonce tady Motoristé kandidovali s tím, jak pohlídají Andreje Babiše. Reálné kroky ale ukazují přesný opak. Máme navržen největší deficit v historii. Nemáme ani žádnou vizi nějakých reforem, nějaké změny něčeho, co by konsolidovalo veřejné rozpočty České republiky.

Jednak v tom vládním programovém prohlášení mluvíte o té konsolidaci, zároveň říkáte na další kapitole, že nebudete zvyšovat daně, ale zároveň říkáte, že navýšíte celou řadu dalších mandatorních výdajů. Tahleta rovnice prostě nemůže vycházet, je to trojčlenka. A pokud neprovedete žádné reformy, pokud se nepodíváte do strukturálních problémů České republiky, tak jak jsme ji řešili za naší vlády, tak se nikam nepohneme, ty dluhy a ty deficity se budou jen a jen prohlubovat.

Ano, teď vnímáme jakýsi rozpor u vládních představitelů mezi pozicí hnutí ANO, Motoristy a SPD. Můžeme se ptát, není to náhodou divadlo? Co vlastně přinesli Motoristé nebo SPD za návrhy na takzvané škrty v návrhu rozpočtu? Není to jenom předem domluvené divadlo, že tedy ten rozpočet nebude 389 minus, ale bude nakonec 369 minus? I tak by byl nejhorší v historii České republiky. A vlastně je to jenom takové divadlo na voliče.

My chceme dát prostor. Chceme dát prostor téhleté Poslanecké sněmovně, protože to patří na plénum Poslanecké sněmovny, protože se to nedotýká jenom nějakých budoucích virtuálních generací, jenom nějakých dětí a vnuků, jak o tom často mluvíme. Ne, to se dotýká každého občana České republiky, každého seniora, každého člověka, který pracuje, který vydělává. Protože to, jak se České republice daří, to, jak roste nebo neroste hospodářský růst, tak se projevuje v daních, v dávkách, také v důchodech jako takových.

Karel Havlíček má neustálou mantru o hospodářském růstu. Nikdo mu ji nebere. Hospodářský růst přináší vyšší daně a samozřejmě investice jsou správné. Pokud stavíte dům, rekonstruujete byt, půjčit si na investici není něco problematického. Musíte tu investici samozřejmě potom splatit. Ale úplně každý viděl paní ministryni Schillerovou, jak jí v televizi položili jednoduchou otázku – no, ale vy projíte celý ten rozpočet, berete si půjčku 390 miliard, ale na investice jenom jde 290 miliard. Takže celý rozpočet plus 100 miliard jde na ty základní výdaje, na topení, svícení, stravu a základní potřeby, když si to přeložíme do toho, jak se chová rodina.

Protože nechceme, aby se v České republice dělo divadlo, protože bereme vážně to, co se aktuálně děje, tak navrhujeme svolat Sněmovnu, která by se věnovala tomu rozporu mezi vládním programovým prohlášením a reálnými kroky Babišovy vlády, tomu, aby vyslovila důvěru nebo nedůvěru téhleté vládě.

Druhý bod, o kterém chci mluvit, je věc, která se dotýká aktuálního sporu mezi předsedou vlády a jeho ministrem Plagou. Ano, týká se církevních a soukromých škol. Pan premiér si vlastně myslí... Ano, on své děti dával zřejmě do škol, kde rodiče mohli platit tolik, že by vlastně přežili i bez státního příspěvku. Ale ono to funguje jinak, pane premiére. Vy totiž ani vůbec nevíte, jak funguje systém školství. Stát platí za pedagogy, stát platí za ty učitele. Je vlastně jedno, jestli tu školu zřizuje obec, město, kraj, soukromý zřizovatel, církev nebo nezisková organizace. Stát platí platy učitelů. Všechno ostatní, to znamená provoz těchto škol a nově i nepedagogické pracovníky, platí zřizovatel a je to takhle správně. Ten příspěvek, který rodiče platí, ať už v soukromých nebo církevních školách, jde právě na tento provoz, na svícení a topení. To, co normálně platí obce nebo města, když jsou zřizovateli základních nebo mateřských škol, a kraje, když to jsou školy krajské, tak tady vlastně platí rodiče z příspěvků. Je to dobrovolné rozhodnutí dát dítě na církevní nebo soukromou školu.

Přesto církevní školy v České republice jsou nejvyhledávanější zařízení, mají obrovsky dobrý zvuk. Když se podíváte na statistiky toho, kolik dětí se hlásí v přijímacích zkouškách právě na církevní školy, tak je tam obrovský nátřesk, protože mají výsledky, mají kvalitu, hledí na to, co je teďka pro děti a mládež nejdůležitější – duševní zdraví, pohoda, vzájemné vztahy. To, o čem, pane premiére, tak často mluvíte. Ale přesto a právě proto nemůžete udělat tento fatální zásah, který by poškodil systém, který tady funguje, dobrovolnost a nabídku, kterou rodiče a děti mají. Oni si mohou podle českého zákona vybrat, do které mateřské, základní nebo střední školy chtějí chodit a pokud jsou tam přijímací zkoušky, tak je musí splnit. Musí ukázat, že na to prostě mají.

Já se vlastně divím tomu, jak někdo mohl uvěřit slibům, které hnutí ANO dávalo ještě před volbami. Skoro se to zdálo, že Alena Schillerová s křížem na prsou je vlastně takovým zastáncem věcí, které zřizuje církev. A ejhle, kde je Alena Schillerová, aby se zastala církevních škol? Kde jsou lidé, kteří v té vládě sedí a deklarují nějaký vztah k víře nebo náboženství, aby se zastali těchto škol? Ta faleš ve vašich činech vůči vašim slovům je prostě exaktní.

Proto navrhuji, abychom se věnovali tématu financování církevních a soukromých škol, aby tady předstoupil premiér této vlády a pan ministr Plaga, abychom vedli debatu, abychom i s ministryní Schillerovou jasně deklarovali, že tady budou peníze na financování církevních a soukromých škol. Protože to nejde na ty budovy, protože to nejde na ty pomůcky pro žáky. Jde to na ty učitele stejně tak, jako v jiných školách na území České republiky.

Dalším tématem, o kterém chci hovořit, je Heřmanická halda. Flagrantní porušení naprosto zásadních věcí v České republice. Platí, že kdo znečistil, tak ten je odpovědný. Znečišťovatel má hradit. Česká inspekce životního prostředí už už byla těsně před rozhodnutím a před dokázáním toho, jak to je s Heřmanickou haldou. Jestli ten zásyp, který tam byl udělán z odpadu, může prohořet a může se dostat až ke skládce toxických odpadů nebo ne. Pokud ano, tak bylo nutné, aby soukromá společnost, která to tam navezla, tak nejenom dostala pokutu, ale dostala uložené nápravné opatření, aby to také odvezla.

Místo toho se stala neuvěřitelná věc. Poprvé za dobu, kdy si pamatuji, mého ministrování nebo ministrování Richarda Brabce, si ministerstvo vzalo toto správní řízení od České inspekce životního prostředí, rozhodlo ve prospěch soukromé společnosti a to tak, že předtím vyřadilo všechny ostatní účastníky. Tedy nikdo kromě soukromé společnosti nevěděl o zastavení těchto dvou správních řízení a ta jsou pravomocná.

Já tady vyzývám ministra Červeného, protože on je jediný jako ministr, který může zpátky zase vrátit tato řízení. On je jediný jako ministr, který by mohl vstoupit a zase obnovit tento proces podle správního řádu. Nikdo jiný, nikdo zvenku, žádní předchozí účastníci ani lidé, kteří jsou ohroženi v ostravské aglomeraci. Je nutné vědět, jestli to, co se tam navezlo, prohoří, a pokud ano, tak je potřeba to sanovat. Ale nesmí to sanovat stát. Má to sanovat ta soukromá halda.

Ta situace je tak zásadní a tak potenciálně ohrožující celou ostravskou aglomeraci, že se o tom musíme tady bavit. Proto navrhuji, abychom zařadili nový bod s názvem Heřmanická halda. Tady pan ministr včera prezentoval ten nález, který se našel v bývalém chemickém cvičišti v současné, uvnitř Národního parku Šumava. Ano, je to kontaminace, o které místní tušili, že by tam mohla být, protože nevěděli, jak armáda sanovala. Takovýchto – já to nezpochybňuji ani nezlehčuji – ale takovýchto míst na území České republiky jsou bohužel ještě tisíce.

Přečtěte si, pane ministře, ty desítky tisíc řádků databází, které vaše ministerstvo má, sekundárních znečištění, kontaminací po různých zaniklých organizacích, státních podnicích nebo také armádě, ať už české anebo armádě Varšavské smlouvy. Ale Heřmanická halda je jiný příběh. Tam je skládka chemického odpadu. My víme, co v té skládce chemického odpadu je. My víme, jak toxická je. Vedle je halda suti a nedotěženého uhlí, která hoří a ze své podstaty hořet bude. Mezi tím je stěna z odpadu, která, pokud prohoří, tak se dostaneme do neřešitelné situace neustále hořící skládky chemického odpadu, nehasitelné.

Tohle není žádný poplach. Tohle je faktický popis věci, která nenastane zítra. Může nastat v řádech – to nikdo neví – měsíců, let. My to nevíme, ale proto je potřeba se tomu věnovat odborně, fakticky. Proto je potřeba, aby na plénu Sněmovny také zazněla objektivní fakta a objektivní data.

My jako členové Výboru pro životní prostředí se neustále ptáme o tom, kde je ředitel České inspekce životního prostředí, jakou má kvalifikaci a zkušenost, proč byl a jakým způsobem jmenován, jakou má historii, jakou má vizi, jakou má koncepci, jak řídí Českou inspekci a proč mu zásadní stěžejní pracovníci odchází? To podstatné, které teď se objevilo v těch článcích, je, jakou má minulost a pozadí. Jestli byl součástí skupiny, která byla trestně stíhána, jeho rodičů a bratra, jak bylo uvedeno v těch článcích.

Tohleto jsou závažná závažná obvinění a závažné problémy, které není možné vysedět a není možné vystát. A jestli si myslíte, že my toho necháme jako opozice, jestli si myslíte, že my nebudeme trvat na tom, aby se tyhlety věci dořešily, tak to se mýlíte. My budeme hájit zájmy občanů České republiky, my budeme hájit zájmy veřejného zdraví, my budeme hájit zájmy ochrany životního prostředí právě proto, aby rozhodnutí, která se činila, tak byla odborná, podložená a ne flagrantně zpackaná, tak jak to tady můžeme vidět v jednom případě za druhým. Ta včerejší a předvčerejší situace, kdy tady celá země usíná v pondělí večer s tím, že možná tady jsou látky bojové, chemické někdy z první republiky, že jsou možná takového rozsahu, že by mohly zamořit velké území, aby se nakonec prokázalo, že je to území kontaminované, ale je to stará ekologická zátěž, která tam je desítky let a bezprostředně, bezprostředně teď nemůže ohrozit, je potřeba sanovat, to jsou dva úplně rozdílné příběhy. Jak už jsem zmínil, to zásadní je bod, který jsem nazval Heřmanická halda.

Poslední věc... a vlastně se mně o tom mluví trošku... a chci volit tón, jak o tom hovořím, a to je otázka pohonných hmot a co s tím vláda bude dělat. Kdyby tahleta situace byla v České republice za vlády Petra Fialy, tak by tady byla Fialova drahota, tak by tady byl obrovský problém, tak by tady byli neustále vyskakující, ať už Andrej Babiš nebo ostatní členové jeho hnutí – a my máme situaci, že máme pohonné hmoty na čerpacích stanicích přes 50 korun, my máme situaci, že když tankuju náš sharan, tak je to přes 3 000 korun na nádrž – a vláda to nějakým způsobem neřeší. Já vím, že ta situace a nebudu populisticky tady chtít po vládě, aby něco srazila ze dne na den, a já vím, že ta situace je složitá – na druhou stranu, pojďme si říct fakta: Od 22. července, kdy skončila uplatnění (opatření?), která uplatňovala vláda, tak nafta je dražší zhruba o 4,5 koruny, tedy víc jak přes 10 procent.

Zarážející je také trend posledního týdne. Ceny pohonných hmot vzrostly průměrně o 1,2 koruny – za týden. A tohle už je prostě něco, co se propisuje do každodenní situace každého člověka. Tak já nevím, jestli máme tu situaci toho, že dřív jsme měli Fialovu drahotu a na tu jsme nadávali a tu jsme potřebovali změnit – a teď máme takovou tu selským rozumem prezentovanou, takovou tu normální, naši domácí, Babišovu drahotu, tu, ve které se nám dobře žije, takovou tu, za kterou se nemusíme stydět, protože to nejdůležitější, co se změnilo, je to, že už tam není Fiala. A ono to, dámy a pánové, takhle není.

Ceny pohonných hmot ovlivňují všechno: ceny dopravy, ceny potravin, ceny služeb, které každý den kupujeme – a mají velmi negativní proinflační tendenci. Proto se ptám a chci tady informaci od předsedy vlády, ministryně financí a pana vicepremiéra Havlíčka: Co bude dělat s narůstající tendencí cen pohonných hmot? Tedy název bodu zní: Pohonné hmoty a co s tím budete dělat? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já to shrnu, jestli můžu, pane poslanče. Můžu to shrnout. Napsal jsem si: Financování soukromých a církevních škol. Vy jste to dal jako téma, já jsem to napsal jako bod – jest tak? – Heřmanická halda, jako bod; a potom Pohonné hmoty a co s tím budete dělat? Tři body. (Poslanec Hladík přikyvuje.) A v pořadí jedna, dva, tři, aby to mělo nějakou logiku. (Poslanec Hladík opět přikyvuje.) Dobře, děkuji.

V této chvíli na řadě pan předseda... ne, pan předseda Jan Jakob. Pak bude ještě s přednostním právem Olga Richterová a pak Andrea Hoffmannová.

Než sem přijde pan předseda, přečtu tři omluvy: Marek Benda – to už jsem četl – od 9.15 do 12 – pracovní důvody, Zdeněk Hřib od 9.40 do 12 – pracovní důvody, Oto Klempíř od 16.30 do 18 z pracovních důvodů.

Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já vám s tím vaším šíleným návrhem rozpočtu a s vaší rozpočtovou odpovědností nedám pokoj. Navrhuji zařadit nový bod s názvem Příjmová část státního rozpočtu a chybějící daňová reforma. Příjmová část státního rozpočtu a chybějící daňová reforma. A poprosím zařazení jako první bod. A řeknu rovnou, proč takový bod navrhuji. Nejenom proto, že dnes budeme projednávat EET a zítra zmrazení dálničních poplatků, což s tím souvisí, ale hlavně jde o to, že o státním rozpočtu se často mluví jako by měl jen jednu stranu, a to výdaje: kolik se rozdá, kolik investuje, kolik se z toho slíbí.

Rozpočet má ale dvě strany. Každá koruna, kterou chceme vydat, musí mít svůj protějšek. Buď je to příjem, nebo je to dluh. Právě o příjmech vláda odmítá vést poctivou debatu. Má jednotlivé nápady, má marketingová hesla, má seznam dalších daňových výjimek – nemá však vyčíslený plán, jak budou příjmy státu v příštích letech odpovídat jeho výdajům a jeho vlastním fiskálním závazkům. Proto chci svůj dnešní návrh shrnout do jedné věty: bez reformy příjmů není konsolidace, je vlastně jen odkládání účtu.

Ministerstvo financí na konci srpna předložilo vládě návrh státního rozpočtu na rok 2027. Příjmy 2 biliony 189 miliard korun, výdaje 2 biliony 578 miliard korun. Schodek 389. Jak jsem říkal včera, vlastně i můžeme říkat 419 miliard korun, tedy formálně o 79 miliard vyšší než pro letošní rok.

Národní rozpočtová rada upozorňuje, že takový návrh by znamenal deficit veřejných financí kolem 3,5 procenta HDP, při realističtějším pohledu dokonce 3,7. Strukturální saldo se má meziročně zhoršit přibližně o 1 procentní bod. To není konsolidace to je prudké sešlápnutí plynu ve chvíli, kdy máme razantně brzdit. A pozor, neděje se tak v recesi a neděje se to kvůli propadu daňových příjmů. Národní rozpočtová rada uvádí, že letos inkaso hlavních daní a pojistného roste velmi svižně. Výběr daně z přidané hodnoty má růst o 8,3 procenta, daň z příjmu fyzických osob o 12, pojistné o 6,4, daň z příjmu právnických o 6,5 procenta. Příjmy tedy rostou, ekonomika není v žádném útlumu, a přesto vláda vyrábí mimořádný schodek. To je první důvod, proč se i příjmovou stranu musíme zabývat nyní, ne až tehdy, kdy vláda přijde s narychlo sestaveným rozpočtovým balíčkem a řekne, že už není jiná možnost.

V programovém prohlášení vlády vláda říká dvě jednoduché věci: stát nebude zvyšovat daně a bude řádně vybírat ty stávající. Současně slibuje návrat k téměř vyrovnaným rozpočtům bez konkrétního harmonogramu, bez seznamu opatření, bez částek. Ve stejném dokumentu vláda slibuje snížit daň z příjmu právnických osob z 21 na 19 procent, vrátit školkovné, slevu na studenta a další slevy, zavést nulovou DPH na léky na předpis, zastavit inflační valorizaci daně z nemovitých věcí a rozšířit další daňové úlevy.

Některé z těchto návrhů mohou mít samy o sobě obhajitelný sociální nebo hospodářský cíl, o tom se můžeme věcně bavit. Jenže odpovědná vláda musí vždy říct také druhou polovinu věty, kolik to bude stát a čím ten výpadek nahradí, tu polovinu věty v programovém prohlášení nenajdeme. Pak je tu vládní fiskálně strukturální plán na roky 2027 až 2030.Ten už říká něco jiného.

Počítá s tím, že se strukturální schodek zhruba 2,9 procenta v letošním roce sníží na 1,4 procenta v roce 2030 a doslova připouští konsolidaci nejen u neinvestičních výdajů, ale také na straně příjmů. Jakou konsolidaci, jaké daně, odvody, jaké rušení výjimek? Kolik má jaký krok přinést? Kdo ponese náklady? Plán neříká nic konkrétního.

Programové prohlášení tedy občanům vzkazuje – daně nezvýšíme. Fiskální plán vzkazuje do Bruselu a finančním trhům – budeme konsolidovat i na příjmové straně. Rozpočet na rok 2027 mezitím odkládá problém do dalších let. Co z toho tedy platí? Tuto otázku musí vláda zodpovědět tady před Poslaneckou sněmovnou. Ne až v okamžiku, kdy se účet stane splatným.

Podle Národní rozpočtové rady by přechod návrhu rozpočtu na rok 2027 k cíli fiskálně strukturálního plánu pro rok 2028 vyžadoval zlepšit saldo veřejných financí přibližně o 130 až 140 miliard korun, tedy během jediného roku 130 až 140 miliard korun.

To není několik provozních úspor na ministerstvech. To není výnos z jedné kontrolní aplikace. To je rozsah zásahu, který už dopadne na veřejné služby, sociální transfery, investice, daně nebo na všechno současně. Vláda ale neříká, jak chce takový obrat provést. Jen ujišťuje, že porosteme, budeme investovat a lépe vybírat. Ano, růst potřebujeme, investice také, lepší výběr nepochybně také, ale hospodářský růst není účetní položka, kterou lze libovolně dopsat na příjmovou stranu rozpočtu. Ani dobrá investice se státu nevrátí celá během jednoho rozpočtového roku. Růst může konsolidaci usnadnit, nemůže ale nahradit zásadní rozhodnutí. Jestli vláda ví, kde v roce 2028 vezme 130 až 140 miliard, ať to řekne. Jestli to neví, ať přestane předstírat, že má plán. Místo systematické reformy přichází série jednotlivých ústupků.

Na jaře vláda dočasně snížila spotřební daň z motorové nafty na evropské minimum. Ministerstvo financí vyčíslilo dopad přibližně na 1 miliardu korun za každý jednotlivý měsíc. Opatření skončilo 19. července. Byla to široká a drahá úleva bez dlouhodobé změny daňového systému. Vláda také prosazuje zrušení automatické valorizace dálničních známek. Návrh prošel prvním čtením. Podle jeho hodnocení dopadu by výpadek příjmu činil 488 milionů korun v roce 2027 a 739 milionů v roce 2028. Náklady na silnice přitom inflace nezmrazí, ba naopak.

Vláda snížila minimální vyměřovací základ sociálního pojistného osob samostatně výdělečně činných ze 40 na 35 procent průměrné mzdy. Zrušila tak část už z naplánovaného konsolidačního kroku. Pomoc lidem s nízkými příjmy může být správná, má však být cílena. Plošné snížení znovu otvírá rozdíl mezi zatížením zaměstnanců a živnostníků a zároveň zvyšuje riziko velmi nízkých budoucích důchodů.

Vláda dále převzala platby za podporované zdroje energie. Lidem se položka ztratila z faktur a nezmizela z ekonomiky. Předsunula se do státního rozpočtu. Pro rok 2027 jde přibližně o 18 miliard korun. A vedle toho plánuje další budoucí výpadky. Nižší daň z příjmů právnických osob, návrat několika daňových slev, nižší DPH u vybraných položek a zastavení automatických valorizací. Opakuji, netvrdím, že každá úleva je automaticky špatná. Tvrdím něco podstatně jednoduššího. Když vláda snižuje jeden příjem za druhým, musí předložit součet. Musí říct, kdo a jak tento součet zaplatí. Jinak nejde o daňovou politiku. Jde o aukci líbivých výjimek placenou na dluh.

Vláda představuje EET 2 jako hlavní odpověď na šedou ekonomiku. I kdybychom přijali optimisticky odhad jejího výnosu, EET neřeší konstrukci daňového systému, neříká, co má být zdaněnou více a co méně. Neodstraňuje desítky výjimek, ba naopak, nesnižuje zdanění práce, neřeší dlouhodobou stabilitu příjmů. Je to kontrolní nástroj. Jako každý kontrolní nástroj musí být přiměřený, cílený, levnější než jeho budoucí výnos a samozřejmě průběžně vyhodnocovatelný. Podle vládního návrhu mají jen provozní náklady Finanční a Celní správy dosáhnout téměř 590 milionů korun ročně. Nemluvím o nákladech na straně podnikatelů.

Vláda od EET očekává dodatečné inkaso, ale současně k ní připojila balík daňových úlev. Fiskálně strukturální plán je v tomto směru velmi výmluvný. U daně z příjmu fyzických osob očekává od EET v roce 2027 přínos 2,5 miliardy korun. Současně u navázaných daňových úlev počítá s výpadkem 4,2 miliardy. U DPH je odhadovaný přínos 6,5 miliardy a část z něj znovu ukusují nižší sazby a další změny. Neříkám tím, že celý balík EET musí být rozpočtově záporný, což ale není vůbec vyloučeno. Říkám ale s jistotou, že vláda část slibovaného výnosu rozdává ještě předtím, než jej skutečně vybrala. Výběr daní nesmí být politická loterie. Přijmi novou evidenci a dostaneš novou výjimku, tak vzniká složitější systém, ne chytřejší. Podpořím lepší práci s daty, podpořím jednotné inkasní místo, podpořím předvyplněná daňová přiznání, cílené kontroly rizikových subjektů, boj proti nelegální práci i účinnější kontrolu převodních cen.

Poctivý podnikatel nesmí prohrávat s tím, kdo daně obchází, ale plošná evidence sama o sobě není daňová reforma a už vůbec není odpovědí na schodek ve stovkách miliard. Chytrá daňová reforma neznamená prostě všem zvýšit sazby. Znamená vybrat potřebné příjmy s menšími škodami pro trh práce, podnikání a hospodářský růst. Znamená jednodušší pravidla, širší základy a méně výjimek. Navrhuji 6 principů.

Za prvé, pravdivá čísla. Vláda musí předložit jednu tabulku pro roky 2027 až 2030. U každého přijatého i plánovaného opatření musí být dopad na příjmy, výdaje a saldo jednotlivě i v součtu, včetně nákladů na správu, včetně dopadu na domácnosti a firmy.

Za druhé, revize daňových výjimek. Ministerstvo financí samo připouští, že daňové úlevy mohou znamenat významné ztráty příjmu a zakrývat, kdo je skutečným příjemcem podpory.

Každá výjimka proto musí mít jasný cíl, vyčíslenou cenu a datum, kdy se vyhodnotí. Výjimka bez prokázaného přínosu má jednoznačně skončit. Za třetí, méně zatěžovat práci. Česká republika dlouhodobě vybírá vysokou část příjmu ze zdanění práce, zejména formou odvodů. OECD doporučuje přesouvat část zátěže od nízkých příjmů a práce k méně škodlivým a lépe nastaveným základům. Smyslem není vybrat od lidí bezhlavě více, smyslem je, aby se práce vyplácela, systém podporoval růst a současně unesl veřejné služby. Za čtvrté, široké základy a předvídatelná pravidla. Místo stále nových sektorových výjimek potřebujeme stabilní sazby a automatická, předem známá pravidla pro valorizaci spotřebních daní a uživatelských poplatků. Každoroční politické zmrazování vede jen k výpadkům dnes a skokovému zdražování zítra.

Za páté, moderní a cílený výběr. Propojení dostupných dat, jednotné inkasní místo, lepší analytika, kontrola nelegální práce a převodních cen. Kontroly se mají soustředit tam, kde je reálné riziko úniku. Poctiví lidé nemají být zahlceni duplicitním vykazováním jen proto, že stát neumí využívat údaje, které už má.

A konečně za šesté, nezávislá kontrola výsledku. Každé větší příjmové opatření musí mít předem stanovený cíl a následné vyhodnocení. Vláda má jednou ročně ukázat, zda očekávaný výnos skutečně přišel. Národní rozpočtová rada má dostat úplná data k posouzení, zda celý plán odpovídá zákonu o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a fiskálně strukturálnímu plánu. Taková reforma nebude bez politických střetů a je poctivější než slibovat současně nižší daně, vyšší výdaje a nižší schodky.

Tři zázraky v jedné tabulce nejsou hospodářská politika.

Žádám dnes Sněmovnu, aby nerozhodovala o jednotlivých opatřeních. Žádám, abychom otevřeli debatu, kterou vláda cíleně odkládá. V rámci navrženého bodu má vláda odpovědět na několik konkrétních otázek. Za prvé, jaký je souhrnný dopad všech přijatých a slíbených změn daní, pojistného a dalších příjmů v letech 2026 až 2030? Za druhé, která konkrétní příjmová opatření zajistí plnění Fiskálně-strukturálního plánu od roku 2028 a kolik má každé z nich přinést? Za třetí, jaký je čistý rozpočtový přínos celého balíku EET po odečtení daňových úlev, změn DPH, nákladů na zavedení a každoroční provoz? Za čtvrté, kolik stojí jednotlivé daňové výjimky, kde je využívá a podle jakých kritérií vláda posoudí jejich účinnost? A konečně za páté, jak vláda hodlá snížit zatížení práce a zjednodušit systém, aniž by dále prohloubila schodek?

Pokud vláda odpovědi má, není důvod se tomuto bodu bránit. Pokud je nemá, je to o důvod více, abychom jej zařadili.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, spor o příjmovou stranu rozpočtu není sporem o to, zda má stát lidem brát co nejvíce. Nesmí. Je to spor o to, zda má stát vybírat daně srozumitelně, spravedlivě a v takové výši, jakou vyžadují závazky, které jsme na něj naložili. Nelze trvale financovat služby, obranu, důchody, školy, zdravotnictví a dopravní infrastrukturu a současně tvrdit, že každý zaplatí méně a schodek se sníží sám.

Vláda může dnes odmítnout tento bod, nemůže ale hlasováním zrušit rozpočtovou aritmetiku. Účet, který odkládá, si nás najde v podobě vyšších úroků, v podobě horšího hodnocení země, v podobě chaotických škrtů nebo v podobě narychlo zvýšených daní, které dnes vláda vylučuje. Tomu lze předejít pouze otevřeným a vyčísleným plánem. Bez reformy příjmů není konsolidace, je jen odkládání účtů.

Právě proto vás žádám o podporu zařazení tohoto bodu, tedy bodu Příjmová část státního rozpočtu a chybějící daňová reforma. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuju, pane předsedo, mám napsané. Příjmová část státního rozpočtu a chybějící daňová reforma jako první bod dnešního jednání. A poslední s přednostním právem poprosím paní předsedkyni Olgu Richterovou a potom se připraví tedy paní poslankyně Andrea Hoffmannová a Helena Langšádlová. A vám už budu zapínat pět minut. Jsme druhý den ve schůzi, abychom věděli. Tak paní předsedkyně – moment, ještě jednu omluvu. Jan Richter od 9 do 13 hodin ze zdravotních důvodů. Tak máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji, vážený pane předsedající. Já chci navrhnout jako první bod dnes bod, který se věnuje tomu tématu, které už tady zaznívalo včera a je tak závažné, že je potřeba ho zvednout i dneska. Jde o to, že Česká republika by měla okamžitě zastavit vyplácení peněz holdingu Agrofert, protože se tam řeší stále ten střet zájmů premiéra. A ten můj návrh prvního bodu dnes zní takto: Česká republika musí okamžitě zastavit vyplácení peněz holdingu Agrofert a místo rodiny Andreje Babiše ty peníze nasměrovat ke všem rodinám v Česku. Takže to je návrh bodu. A proč ho zde přednáším? No protože za Piráty roky aktivně řešíme, co znamená ten takzvaný střet zájmů? Řešíme, že jde o peníze. Jde o peníze, které za prvé nedostaneme jako země proplacené z Evropy. A za druhé o peníze, které neoprávněně proplatíme ze státního rozpočtu. Čili jde o peníze vybrané od lidí, od všech. Ale potom nebude odvaha je vymáhat nazpět.

Tuhle odvahu jsme měli my, Piráti, tam, kde jsme měli tu zodpovědnost a příslušnost, a vymáhali jsme je, aby bylo na valorizaci rodičovského příspěvku, aby bylo na investice do bydlení, aby bylo na podporu rodin a mladých. Nicméně teď jsme opět v té stejné šlamastyce jako za minulé vlády Andreje Babiše a Evropská komise, která dostává ty konkrétní podněty o nás, kde vidíme střet zájmů, protože chceme šetřit peníze jak českých, tak evropských daňových poplatníků, pozastavila firmám z holdingu Agrofert proplácení dotací z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Takže tím skutečným tématem mého návrhu na nový bod pořadu jsou důsledky toho, že se Andrej Babiš stále nerozhodl. On se nerozhodl, jestli chce primárně být premiér nebo mít profit z Agrofertu. Prostě si musí vybrat. Buď být premiér a řídit zemi nebo řídit svoji velkou firmu. Ale nejde obojí. On jenom nasliboval, že se ho nevratně zbaví. Ale v realitě nic takového neudělal.

A právě proto tady teďka stojím a říkám, že ten benefit, ten profit, co má rodina, nejbližší okolo českého premiéra a i on sám, prostě jsou problém. Problém pro nás všechny. Takže jak je to s těmi penězi, které k němu plynou z dotací a z veřejných zakázek, jejichž výši on také ovlivňuje svými rozhodnutími ve vládě, je to, co nás má všechny zajímat. A my jsme od začátku upozorňovali, že to řešení je poměrně jaksi prosté, ale vyžaduje to rozhodnutí opravdu si vybrat. Opravdu chtít vykonávat funkci premiéra této země a ne zároveň mít Agrofert. Opravdu si vybrat; buď být premiér nebo prodat Agrofert. A žádné výmluvy neplatí.

Největší výkonná moc v zemi není maličkost. Kdo ji chce vykonávat, ten se musí umět rozhodnout, musí si umět vybrat, a proto ten návrh bodu. Už jsem řekla ten název, ale skutečně tím hlavním důvodem je, že chceme, aby místo rodiny Andreje Babiše ty peníze šly ke všem rodinám v Česku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak já vám děkuji. Já jsem si, paní předsedkyně, přepsal tedy název toho bodu z té vaší přihlášky Česká republika musí okamžitě zastavit vyplácení peněz holdingu Agrofert a místo rodiny Andreje Babiše ty peníze nasměrovat ke všem rodinám v České republice. Děkuji. V této chvíli je na řadě Andrea Hoffmannová. Já jenom pro vaši informaci, protože sem za mnou chodíte, je 26 přihlášek, takže si to vynásobte přibližně krát pěti minutama. A je to i pro pány senátory, kteří zřejmě někde ještě čekají, až na ně přijde řada. Takže v této chvíli já vám stopuji pět minut a máte slovo.

 

Poslankyně Andrea Hoffmannová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dobré dopoledne. Já bych využila této příležitosti a ráda zařadila jako bod číslo 1 do programu dnešního jednání. Téma heřmanické haldy. Můj bod přesně zní: Heřmanická halda hoří – stát neřeší ekologické problémy Ostravsko-Karvinska.

Vzhledem k tomu, že ve Sněmovně rezonuje téma nejenom heřmanické haldy, ale dalších ekologických zátěží naší země, ráda bych se i já vyjádřila k tomuto problému z pozice poslankyně, která reprezentuje občany Moravskoslezského kraje, z pozice ostravské občanky, Ostravačky, která vedle haldy žije ve vzdálenosti několika kilometrů, která haldu viděla z okna své kanceláře posledních osm let z magistrátu, a z pozice člověka, kterému není jedno, jak stát přistupuje k ekologickým zátěžím Ostravsko-Karvinska, z pohledu patriota, ale z pohledu člověka, který chce bojovat za své lidi.

Já jsem v minulosti podala trestní oznámení na to, jak postupuje nebo jak postupovalo Ministerstvo životního prostředí. A jsem ráda, že tento problém není jenom regionální, protože jak jsem se včera dozvěděla, celou kauzu si přebralo Vrchní zastupitelství v Praze a bude se jím tedy zabývat Praha, což si myslím, že situaci velmi dobře pomůže.

Ráda bych řekla, že heřmanická halda není problém jen této vlády, ale vlastně posledních několika vlád, protože ekologické zátěže od devadesátých let nejsou prioritou pro žádnou vládu, což pociťujeme především my občané Moravskoslezského kraje. Já jsem posledních 8 let spolu se svými kolegy nejenom v Ostravě, ale také na krajském zastupitelství bojovala proti brain drainu, bojovala proti snižování počtu obyvatelů v našem kraji, bojovala proti tomu, aby mladí lidé a rodiny odcházeli z našeho města. A můžu vám říci, že byť podpoříme univerzity, vědu a výzkum, nové firmy, máme dostupné bydlení, máme dostatečný počet škol a kvalitní školy – to, že v centru města hoří halda, to, že v centru města máme koksovnu, to, že v centru města máme nejenom spalovnu nebezpečných odpadů, ale také skládku nebezpečných odpadů, nám nepomůže.

Já vlastně nechápu, že někdo v devadesátých letech povolil vedle haldy, která hoří – těch hořících hald tam je více, jsou tři v centru města, nikdo je neřeší, byť je můžeme rekultivovat, protože na to v rámci ekologické zátěže máme fondy, tady stát, Ministerstvo financí – tak zároveň někdo v devadesátých letech povolil vedle té hořící haldy skládky nebezpečného odpadu. Nechápu. Jsem laik, ale nerozumím tomu.

Proto tady dnes stojíme a řešíme to, že halda může prohořet a může zahořet těch 3 500 tun dehtu, které tam skladujeme. Já se jako laik ptám, proč tady pořád neustále řešíme, kdo za co může? Vyřešme to. Na to tady máme soudy, na to tady máme instituce. Ale pojďme konečně řešit to, co se v Ostravě děje, to, že může zahořet 3 500 tun dehtu. Proč se nezbavíme té skládky nebezpečného odpadu? Což je daleko levnější, než budovat oddělovací stěny, než budovat sarkofágy. Proč nespálíme ten nebezpečný odpad?

Proč z místa, které je odsuď v rámci centra Prahy vzdálené asi podobně jako Vyšehrad, máme prostě binec? Dovedete si představit, že na Vyšehradě uděláte skládku nebezpečného odpadu? Co to udělá s Prahou? Ostrava má 300 000 lidí. Moravskoslezský kraj je nejlidnatnější. Máte tady problémy v Praze se školami. Nechte, aby lidi přišli zpátky do Ostravy, do Moravskoslezského kraje. Škol tam máme dost. Vyřešíme vám váš problém. Máme tam i dostupné bydlení. Další problém, který se týká Prahy. Ale potřebujeme se zbavit těch ekologických katastrof.

Já bych tedy ráda tento problém probrala do důsledku, nezabývala se jenom o tom, kdo za co může, ale konečně po 30 letech řešila problém zátěže Ostravsko-Karvinska, protože jsme tomu státu jako region dali dost a máme právo, aby se o nás stát a vláda postarala. Proto apeluji na tuto vládu, ať ty problémy řeší, a neposouvá je stejně, jako to posouvání vidíme posledních 30 let. Děkuji moc. (Potlesk z lavic Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, paní poslankyně, za dodržení času i za to, že to hezky píšete do těch přihlášek.

V této chvíli poprosím a pozvu sem Helenu Langšádlovou. Připraví se Marek Výborný a po Marku Výborném Martin Baxa. (Paní poslankyně je připravena u řečnického pultu.)

Tak moment. Já přečtu jednu omluvu: Jindřich Rajchl do 12 ze zdravotních důvodů. A vašich 5 minut.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, já prosím o zařazení bodu, který považuju za velice naléhavý, a to je: Informace české vlády o posílení odolnosti České republiky proti ruským hybridním útokům, a to dnes jako druhý bod prosím.

Když jsem již před lety hovořila o této hrozbě a iniciovala vyšetřovací komisi na ruský vliv i komisi pro hybridní hrozby, tak jste někteří tuto hrozbu podceňovali. Ale co je však špatné, že mnozí ji podceňují i dnes, a to jsou členové této koalice a tím ohrožují naši bezpečnost. V tuto chvíli nejde o nic víc ani o nic míň než o bezpečnost našich občanů, bezpečnost naší infrastruktury a bezpečnost celé naší společnosti, protože ruské hybridní útoky jsou dnes v Evropě na každodenním pořádku.

Dovolte mi několik informací jenom z poslední doby.

4. 2. Milano Cortina – italské úřady překazily sérii kybernetických útoků zaměřených na infrastrukturu, organizaci zimních olympijských her.

3. 2. Slovensko, Rumunsko a další státy střední Evropy byly zasaženy skupinou APT28 napojenou na GRU.

29. 5. Galati, Rumunsko – ruský dron zaútočil na obytný dům a dva lidé byli zraněni.

1. 6. U Toulouse na továrnu Delair, která vyrábí drony mimo jiné pro Ukrajinu, byly hozeny Molotovovy koktejly.

3. 6. zase u Toulouse běloruský občan byl zadržen při natáčení prototypu vojenského dronu, podle vyšetřovatelů měl informace předávat Rusku.

13. 7. Francie oficiálně obvinila ruskou FSB z rozsáhlé kybešpionážní kampaně namířené proti francouzským institucím a dalším subjektům, Evropská unie následně uvalila další sankce na ruské osoby a subjekty.

Srpen roku 2026 – Estonsko, požár zasáhl objekt společnosti Milrem.

4. 8. Lipsko – známý útok na lipském letišti, kde byl zase nalezen dron s výbušninami.

25. 8. Slovensko – policie překazila plánovaný žhářský útok na továrnu.

3. 9. Dánské úřady uvedly, že odhalily plány na přípravu na ruskou sabotáž. A takto bych mohla pokračovat.

Naposledy včera Maďaři vyhostili 10 ruských diplomatů, protože konali činnost v rozporu s jejich posláním.

Stejně tak v průběhu léta proběhla vlivová operace, která měla ovlivnit vztahy mezi Českou republikou a Polskem.

A samozřejmě my dobře víme, že v České republice máme zkušenost s aktem státního terorismu ve Vrběticích.

A kdybyste se chtěli podívat, ještě tady mám tuto mapku (Ukazuje.), jak vypadaly hybridní útoky, hybridní operace Ruska v roce 2024, kde se jednalo o vandalismus, sabotáže, žhářské útoky, útoky na podmořskou infrastrukturu a vlivové operace.

Za takové situace je nezbytné posílit prostředky pro obranu, ale i rozpočty tajných služeb, policie, NÚKIBu, hasičů a dalších subjektů, které mají na starosti naši bezpečnost.

A já opravdu jsem naprosto znepokojena tím, jak k tomuto přistupuje tato vláda. Tato vláda místo toho, aby investovala do této oblasti, tak ještě peníze připravené z evropských peněz, které byly určeny právě na posílení demokratické a společenské odolnosti včetně hybridních hrozeb, vyřadila z těchto prostředků.

Premiér hovoří o inspiraci Polskem, říkal, že chce jít polskou cestou. Já bych panu premiérovi opravdu upřímně doporučovala, aby odjel do Polska a seznámil se, jak se Polsko připravuje na hrozby ze strany Ruska. Já bych si opravdu přála, abychom v té oblasti bezpečnosti šli polskou cestou, protože není možné, aby vlastní vláda ohrožovala bezpečnost občanů, bezpečnost naší infrastruktury a bezpečnost společnosti jako celek včetně těch vlivových operací.

Proto prosím o zařazení tohoto bodu. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji. Jenom jsem si dovolil tam trochu upravit: Informace české vlády o posílení odolnosti ČR vůči ruským hybridním útokům, tam je proti, jestli – takhle jsem si to dovolil přepsat, že to je vůči. A je to teda druhý bod, protože v té je napsán jako třetí, řekla jste teďka druhý, tak já beru to, co je na mikrofon řečeno. Druhý bod.

V této chvíli pozvu k řečništi Marka Výborného, připraví se Martin Baxa a František Talíř.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, dámy a pánové, kolegyně, kolegové. Já bych s ohledem na to, co zaznívá ve veřejném prostoru a v médiích z úst předsedy vlády Andreje Babiše v posledních dnech, a já jsem dalek toho, že bych si myslel, že musí premiér, jakýkoliv premiér rozumět úplně všemu, ale prosím pěkně, pokud tedy nezná elementární věci, jako je třeba financování školské soustavy, a teď vycházím i z toho, že kdysi býval také ministrem financí, takže zcela jistě s tím seznámen byl, tak je potřeba asi nějaká míra edukace a Poslanecká sněmovna nakonec i za účasti ministra školství Roberta Plagy, který by měl být tím hlavním edukátorem svého premiéra, je k tomu vhodná.

Takže já navrhuji bod Edukace Andreje Babiše ve věci financování českého školství a podpora církevních a soukromých škol. Navazuju na to, co tady je nakonec už zmiňovali kolegové, a chci říct úplně jednoznačně tady veřejně pro vás, pro kolegy poslance, poslankyně, ale i pro veřejnost, já jako poslanec, my jako lidovci, KDU-ČSL, jednoznačně stojíme za tím, že církevní a soukromé školy jsou integrální součástí naší vzdělávací soustavy, a jakékoliv výkřiky Andreje Babiše o tom, že by se jim měly brát peníze a podobně, považujeme za naprosté nepochopení – nepochopení financování celé školské soustavy.

Andrej Babiš by si měl uvědomit, že církevní školy a také soukromé školy jsou fakticky vlastně levnější. To není útok na ty školy samotné, to není útok na ředitele nebo zřizovatele, to je prosím pěkně fakticky ohrožení cca 140 000, znovu říkám 140 000 žáků a žákyň od těch soukromých a církevních mateřských, až po ty střední školy. Zvláště v tom segmentu středních škol to není úplně malé číslo. A teď to říkám i z pozice učitele a ředitele střední školy a zdůrazňuji státní veřejné školy. Nikdy jsem neučil, nikdy jsem nevedl církevní nebo soukromou školu, ale jako učitel jako pedagog, jako člen školského výboru, mám nějaké základní ponětí o tom, jakým způsobem celý ten systém funguje. Čili to není útok na ty školy samotné ve snaze si lusknutím prstu získat 20 miliard korun do rozpočtu, protože to po mně požadují mí koaliční partneři. To je jednoznačné ohrožení státního rozpočtu jako celku, protože si, pane premiére, musíte uvědomit, že když těch 140 000 dětí nebude moci chodit do těch církevních a soukromých škol, kam půjdou? Vzdělávat je musíme, minimálně na té úrovni základních škol, tak půjdou do veřejného školství. To veřejné školství, vám prozradím takovou novinu možná pro vás, to je dražší než to školství, které je soukromé, případně církevní.

Tyto školy totiž například investice, do značné míry i provoz, i provozní náklady hradí ze svých vlastních zdrojů, případně ze školného. Čili v okamžiku, kdybyste učinili tento krok, tak to často – a mnozí ředitelé už to konstatovali i v médiích – povede k tomu, že buď se dramatickým způsobem zvýší školné, tím ohrozíte děti a děti z těch rodin, které si to nemohou prostě dovolit. Ano, symbolické školné ve výši 6 000 korun ročně, to je schopen dnes uhradit téměř každý. Ale v okamžiku, kdy to školné vystřelí na 100 000, tak to samozřejmě možné nebude. Stanou se z toho naprosto nesmyslné vyčleněné skupiny, které podle mého názoru nepatří do českého školství. Tak prosím pěkně, vy tím ve finále ten rozpočet zatížíte, protože těch 140 000 dětí budete muset vzdělávat na státních veřejných školách.

Čili prosím pěkně, je potřeba si tyto věci nastudovat a projít. Ano, můžeme se bavit o nějaké debatě struktury financování, ale není možné takhle lacině, takhle populisticky se tady snažit šermovat čísly, která ve finále z hlediska matematiky ten rozpočet, který vy aktuálně řešíte, zatíží ještě víc. Proto jsem tedy přesvědčen o tom, že by bylo dobře, abychom zde toto téma otevřeli. A znovu říkám, my jako lidovci jednoznačně stojíme za nejenom těmi školami jako takovými – církevními, soukromými, ale hlavně za těmi dětmi, za těmi rodinami, které tam tyto děti posílají. A je zbytečné hovořit o tom, že to často jsou školy s velmi kvalitním vzděláváním. Když se podíváte jak na mezinárodní srovnání, tak i národní srovnání, tak řada těch škol skutečně patří k těm prestižním školám, které poskytují skvělé vzdělávání nejenom tady v Praze, ale i v těch regionech. To je potřeba si taky uvědomit.

A poslední věc mi dovolte říct, pak jsou to také školy třeba speciální. Jsou to školy, kde naopak stát není schopen poskytnout tu nabídku vzdělávání žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, a to často suplují právě církevní a soukromé školy. Takže prosím pěkně (Předsedající: Čas prosím!), nastudovat. Prostor pro to bude právě tady v tomto bodu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Poprosím o dodržení času. Název bodu mám zapsán.

V této chvíli s přednostním právem místo Marka Bendy za klub ODS Štěpán Slovák. Mám tady tři body, ale čas vám nepouštím, ale předpokládám, že tam navrhnete tři body.

 

Poslanec Štěpán Slovák: Vážený pane předsedající, já budu stručný jako vždycky. Chtěl bych se vrátit k částem programového prohlášení, jejichž jsem velký fanoušek, a myslím si, že by mohly posunout české zdravotnictví, tak je zkusím shrnout do těch tří bodů, které jsem naznačil.

Jeden z těch bodů je skutečné konkurenční prostředí mezi zdravotními pojišťovnami a jejich větší odpovědnost a ten bod jsem nazval Situace zdravotních pojišťoven v České republice. Tady se nám snažilo před volbami sázet na hlavu a říkat, že ta situace je skutečně úplně, úplně hrozná, že to je ten vybrakovaný krám, jak tady zaznívalo, a že prostě do těch zdravotních pojišťoven musíme dávat víc a víc peněz, takže proto tady leží v Poslanecké sněmovně tisk, který má do zdravotních pojišťoven dát těch 24 miliard, respektive 21 a 3 miliardy úspor. Ale když se podíváme potom na ten předložený návrh státního rozpočtu, tak ty peníze tam prostě v té plné výši nejsou. Tak já se chci vlastně pobavit a zeptat, jaká je ta situace, jestli teda ta situace není tak špatná, jak jste předpokládali, nebo vlastně je dobrá a vůbec další peníze tam nalévat do těch zdravotních pojišťoven nemusíme. A vlastně to, co zaznívalo éterem před volbami, tak byla lež.

Takže situace zdravotních pojišťoven, ke které se vyjadřoval předevčírem i pan premiér, kdy prohlašoval, že zdravotních pojišťoven máme v České republice zbytečně moc, tak já nevím, co si pod tím mám představit, jestli by chtěl jednu zdravotní pojišťovnu, tři, pět, sedm zdravotních pojišťoven. Koaliční partneři pana premiéra tvrdí v podobě pana doktora Síly, že zdravotní pojišťovna by stačila jedna. No, já s tím hluboce nesouhlasím. Myslím si, že to je v přímém rozporu právě s tím programovým prohlášením, tak bych se tady o téhle problematice, o tom, v jaké kondici jsou zdravotní pojišťovny, kolik jich potřebujeme v České republice, jestli má být jedna, tři, pět, nebo sedm, nebo šest rád pobavil na plénu Poslanecké sněmovny.

Dalším nepochybně důležitým tématem, opomíjeným, je centralizace vysoce specializované péče. Máme tady zástupce jednotlivých regionů v Poslanecké sněmovně, tak myslím, že bychom tuhle debatu klidně mohli přenést na plénum Poslanecké sněmovny, kde bychom se mohli pobavit o tom, jakých regionů se to dotkne, jakých vašich volebních oborů se to dotkne, kde třeba dojde k tomu, že prostě dojde k omezení části té specializované péče. Na úvod se sluší říct, že centralizace například u operací slinivek, operací jícnů je nepochybně správná věc a problémem je onkourologie. To vidíte a jistě se vám ozývají vaši zástupci z regionů, kdy se bojí rozpadu těchto týmů. Bojí se toho oprávněně, bojí se přesunu lékařů, bojí se toho, že ty nemocnice se v téhle oblasti trošičku, jak se říká, vyhladoví a ti lékaři se prostě přesunou do těch velkých měst. Všichni tady chceme bojovat nějakým způsobem s vylidňováním regionů, tak já myslím, že tady právě vylidňování regionů minimálně v téhle oblasti, a to je odchod specialistů v oblasti onkourologie, podporujeme tím, co se momentálně děje na Ministerstvu zdravotnictví. Myslím, že by tomu slušela debata na plénu Poslanecké sněmovny, proto tento druhý bod.

Třetím bodem, který by chtěl navrhnout, jsou úspory na lécích versus dostupnost léků v České republice. Všichni jsme v létě zaznamenali výpadek tamoxifenu. Myslím, že k tomu proběhla velmi hezká debata na zdravotním výboru, a následně se předevčírem opět pan premiér vyjádřil k tomu, že budeme hledat úspory v téhle oblasti léků, že ty léky jsou drahé a podobně.

Tak tohle prostě pravda není. Zase se vrátím k programovému prohlášení vlády, že skrze rozumnou cenovou politiku a regulaci zajistíme, aby bylo Česko konkurenceschopným trhem pro léky. Tak pokud budeme trvale snižovat tu cenu léků, pokud si budeme říkat, že máme v České republice drahé léky a že v tomhle segmentu je potřeba šetřit, povede to jenom k větší a větší nedostupnosti, protože už takhle nejsme atraktivní trh pro výrobce ani pro distributora a vždycky si rozmyslí, jestli budou ty léky prodávat víc v České republice nebo někde jinde i v souvislosti s tím, jaká politika léková se chystá v Americe vůči Evropě. Obával bych se toho, že prostě léky můžou být na základě takovéhle politiky a těchhle vyjádření prostě v České republice méně dostupné. A myslím si, že tohle je prostě neuvážené a že taková prohlášení prostě z úst pana premiéra ve veřejném prostoru by zaznívat neměla, zvláště když se pasuje do bojovníka proti vzácným onemocněním, tak právě tyhle léky proti vzácným onemocněním, tak ty už v současné době jsou prostě mnohem dostupnější, právě v Americe jsou mnohem dostupnější, i v některých státech Evropy oproti České republice. A pokud ten tlak na tu nižší a nižší cenu bude takhle neustálý, tak to povede jenom k tomu, že ty léky v České republice prostě nebudou, nebudou tady pro ty pacienty a jejich dostupnost bude ohrožena. A v konečném důsledku jediný, kdo tímhle bude trpět, budou pacienti v České republice. A to nechceme. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak přeji hezké dopoledne a nyní tedy vystoupí pan poslanec Martin Baxa, který ovšem není přítomen, takže vystoupí pan poslanec František Talíř. Takže vašich 5 minut, prosím, máte...

Jo, já ještě přečtu čtyři omluvy, když už jsme u toho, takže Benda Marek bere zpět svou omluvu od 9.15 do 12 hodin z pracovních důvodů, Philipp Tom do 13 hodin bez udání důvodu, Sedmihradská Lucie celý jednací den se omlouvá ze zdravotních důvodů a Tejc Jeroným od 10.15 z pracovních důvodů.

Prosím, vašich 5 minut.

 

Poslanec František Talíř: Tak dobré dopoledne i ode mě. Vážené kolegyně a kolegové, já navrhuji zařadit jako první bod dnešní schůze bod s názvem Odmítáme rozdmýchávání nenávisti vůči válečným uprchlíkům z Ukrajiny. Tím motivem jsou výroky předsedy Sněmovny, ne z nedávné doby, ve kterých se snaží nějakým způsobem v té naší společnosti rozviřovat zášť právě vůči uprchlíkům z Ukrajiny. A myslím si, že by nebylo správné, aby se nad tím jenom tak mávlo rukou a řeklo se: ono je před volbami nebo mluví ke svým voličům. Ne, je to prostě předseda naší Sněmovny. A já tyto výroky považuji za nebezpečné, lidsky nechutné a také mimořádně hloupé. Proč?

Začneme právě těmi čísly. V naší zemi mohou váleční uprchlíci z Ukrajiny čerpat výhradně humanitární dávky. Není to tak jako v jiných státech, kde mohou například čerpat i mateřskou nebo podporu v nezaměstnanosti. Je to humanitární dávka, kterou z 80 procent čerpají senioři, lidé s handicapem anebo jsou určeny dětem. A právě na tyto lidi s handicapem, děti a seniory se tady útočí. Pak je také dobré vědět to, co samozřejmě naše vláda nikdy neříká, a sice to, že už od poloviny roku 2023 tak Ukrajinci, kteří zde mají pobyt, více odvádějí do toho systému, než kolik z něho čerpají. A z posledních dat, která byla zveřejněna na konci třetího kvartálu před rokem, tak vyplývalo, že to je dokonce plus čtyři miliardy. A proto jsem rád, že tady sedí zrovna jako člen vlády pan ministr Juchelka, a chtěl by ho prostřednictvím předsedajícího této schůze vyzvat, právě aby tato data byla opět znovu zveřejňována, protože nevím, proč tomu ustupujete, proč jste ta data schovali. Ale právě tím, že jste je schovali, tak dáváte prostor k tomu, aby se tady ta zášť vůči válečným uprchlíkům dále rozviřovala.

No a pak je tady to, co jsem myslel tím pojmem, že to je mimořádně hloupé, protože dobře víte všichni, jak tady sedíte, že v odvětvích, jako je stavebnictví, jako je zdravotnictví, jako je cestovní ruch, ve kterém pan předseda podniká, tak že se bez těch Ukrajinek a Ukrajinců prostě neobejdeme. Jsou to desítky tisíc lidí, často kvalifikovaných, bez kterých by nejen tato odvětví prostě zkolabovala. A mě by zajímalo, jak byste vlastně svým voličům tedy vysvětlovali, že už nejste schopni garantovat zdravotní péči v plném rozsahu nebo že ceny ve stavebnictví letí raketově nahoru, protože tam chybí ta pracovní síla, kterou jste i těmito výroky z naší země vypudili.

Takže prosím, tyto otázky si položme. Položme si je potom i při projednávání toho samotného bodu. A já to můžu jenom shrnout: z mé strany jde z vaší strany jenom o čistou nenávist, kde prostě není špetka racionality. K tomu my mlčet nemůžeme a prosím, abyste se vy k tomu postavili čelem. Děkuji za pozornost. (Potlesk vpravo.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak další vystoupí paní poslankyně Zdeňka Blišťanová a připraví se pan poslanec Jiří Pospíšil. Tak, paní poslankyně, vašich 5 minut. Prosím.

 

Poslankyně Zdeňka Blišťanová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si navrhnout zařazení nového bodu s názvem Budoucí dostupnost sociálních služeb a příprava České republiky na demografické stárnutí a žádám o jeho pevné zařazení na dnešní jednání jako druhý bod jednání.

Na posledním jednání výboru pro sociální politiku nám byla představena Studie dlouhodobé sociální péče v České republice, kterou zadala Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky a zpracovala společnost Deloitte. Její závěry jsou vážným varováním. Česká společnost stárne a v příštích deseti až dvaceti letech výrazně vzroste počet lidí, kteří budou potřebovat dlouhodobou péči. Pokud se nezačneme připravovat dnes, budou chybět kapacity pobytových služeb, domácí i terénní péče i pracovníci. Důsledky ponesou především rodiny a stále větší část zátěže se bude přenášet také do zdravotnictví.

Problém přitom není v tom, že by se dnes nic nedělo. Nové domovy a další kapacity budují kraje, města, obce, investují soukromí poskytovatelé a developeři, do financování vstupují také banky. Co ale chybí, je koordinace. Chybí nám společný plán, který by na základě demografických dat řekl, kolik kapacit budeme potřebovat, kde budou potřeba a v jakém časovém horizontu. A nejde jen o výstavbu. Musíme současně vědět, kdo služby bude provozovat, jak budou dlouhodobě financovány a kde vezmeme pracovníky. Proto navrhuji, aby vznikla stálá odborná a koordinační platforma pro budoucí dostupnost sociálních služeb. Nejde o název. Může to být pracovní skupina při vládě či ministerstvu nebo jiná forma spolupráce. Podstatné je, aby někdo dostal jasnou odpovědnost tuto oblast koordinovat.

Demografický vývoj známe, víme, že potřeba péče roste. Nemůžeme proto čekat, až nám začnou chybět tisíce míst a lidé, kteří budou péči poskytovat. Vím, že to není téma jedné politické strany, ani jednoho volebního období. Je to dlouhodobá odpovědnost státu. Proto vás žádám o zařazení tohoto bodu.

Jen pro dokreslení – na Jesenicku, odkud pocházím, kapacity také chybí – jak je teď třeba jenom služba Domov pro seniory zajištěna. Část domovů zřizují města. Jsou to tři města z těch 24 na Jesenicku. Je to Jeseník, Javorník, Zlaté Hory. Část toho má jeden domov na starosti Charita Jeseník, tedy církevní organizace, a jedno zařízení má také nezisková organizace, zapsaný spolek. A já bych ráda věděla, jaké kapacity chybí – nebo kapacity chybí – ale kde, kdo a za jaké peníze začne ty kapacity dále rozšiřovat. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí poslanec Jiří Pospíšil a připraví se pan poslanec Michal Kučera. Tak vašich 5 minut, prosím.

 

Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně pane předsedající, já jsem chtěl poprosit o zařazení bodu, který jsem nazval informace ministra spravedlnosti o rozhodování české justice ve věcech dětí. Já jsem toto téma zde podrobně odůvodňoval na poslední schůzi v srpnu 25. 8., kdy jsem poukazoval na to, jak narůstá množství excesivních rozsudků české justice ve věcech dětí, jak v té občanskoprávní linii, tak v té trestněprávní linii a mluvil jsem zde o případu, kdy otec, který totálně zanedbal péči své dcery, dcera ve třech letech půl roku žebrala před supermarketem nebyla schopna vydávat žádná slova, totálně ji takto jaksi zanedbal, tak dostal od českého soudu pouze podmínku, podmíněný trest, ten rozsudek ještě půl roku nebyl ani řádně doručen, to dítě už je dneska naštěstí v náhradní péči, a prosil jsem vládu, aby toto téma začala systematicky řešit. A to i s ohledem na to, že to nejsou jenom excesivní rozsudky, o kterých píší noviny, ať už ve vážné nebo bulvární podobě, ale že to zkrátka je obecný trend, růst násilí na dětech, a to jak v rodinách, tak mimo ně. A poukazoval jsem na článek, který uvádí statistiky a informace ze 4. srpna tohoto roku v Seznam Zprávách, kde jsou i statistiky OSPODu otištěné a ty říkají, že v roce 2025 bylo 11 441 případů zneužívání, zanedbávání, týrání anebo znásilnění dětí a že to číslo je meziročně o 1 286 případů více. Ten článek je alarmující, uvádí fakta a informace, byli tam údajně osloveni zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí, aby se k tomu vyjádřili. Vyjádření tam není, nevím nakolik to je nebo není pravda, proto jsem ji chtěl aby tento bod byl zařazen zde na plénu.V každém případě bohužel trend násilí na dětech narůstá. Já bych byl velmi rád, aby tahle Sněmovna vedle řešení kauz kolem zvířat a tak dále, věnovala trestné činnosti anebo neprávním postupu vůči dětem mnohem větší pozornost.

A dneska tady vystupuji proto, že uplynulo několik dní a noviny opět plní jedna otřesná kauza – a tady chci poděkovat iRozhlasu za to, jak se té kauze systematicky, věcně věnuje – a to je případ ze severu Čech, kdy muž, který zneužíval, sexuálně zneužíval půl roku dva chlapce, dvě děti, dostal u krajského soudu podmíněný trest. Já jsem z toho absolutně v šoku, děkuji panu ministrovi, že se k tomu vyjádřil negativně, že snad Ministerstvo spravedlnosti prozkoumá ten spis, že ministr zváží nějaký opravný prostředek. Asi by to byla stížnost pro porušení zákona, která ovšem má akademický význam, ale toto je další kapka, která ukazuje systémový problém – násilí na dětech, které bohužel státní orgány, v tomto případě, bagatelizují a dávají za ně tresty, které vysílají jasný signál pachatelům. No v zásadě, když někoho zneužíváte, pácháte tuto, podle mého názoru, mimořádně závažnou a společensky škodlivou činnost, tak dostanete u Krajského soudu v Ústí nad Labem podmínku. Já tady nebudu rozebírat další detaily. Na jedné straně oceňuji to, že soudkyně je ochotna veřejně obhajovat svůj právní názor, to si myslím, že je správné a patří to k té diskusi v právním státě, aby soudce obhájil svůj postup, který rozhoduje. Na druhou stranu musím konstatovat, že ty argumenty jsou úplně šílené. Dokonce jedna advokátka řekla, že ty argumenty jsou téměř perverzní. Já jsem fakt v šoku z toho, že soud konstatuje, že dotyčný pachatel, predátor sexuální, si zaslouží pouze podmínku a to proto, že cituji z toho novinového článku: Chlapec, ta oběť té trestné činnosti už byl narušený, a teď parafrázuji: už ostatně snad dokonce páchal nějakou formu prostituce a tak dále, protože byl ze sociálně slabého prostředí, neměl peníze na jídlo a tak dále. A ta soudkyně tam v tom odůvodnění rozděluje, že je rozdíl mezi tím, když predátor sexuální zaútočí na bezúhonné dítě někde před školou – soudkyně hovoří přímo o naprosto nezkušeném dítěti – a když predátorů zaútočí na dítě, které už provádělo dětskou prostituci za peníze. No, je to naprosto nepřijatelné. Je to šokující, že míra společenské škodlivosti u sexuálního útoku na nezletilce se posuzuje podle toho, zda ten dotyčný už má, či nemá, nějaké zkušenosti a je narušen. Takže já moc prosím, pojďte ten bod zařadit, pojďme se o tom fakt bavit, to téma tady narůstá, je to další a další kauza a my bychom to měli opravdu řešit na plénu Sněmovny. Děkuji vám.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Michal Kučera a připraví se Jan Bartošek. Tak prosím, vašich pět minut.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den dámy a pánové, děkuju za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, dovolte mi, abych navrhl tady bod s názvem ministr Červený vyvolává paniku a nezvládá řídit resort životního prostředí. Dámy a pánové, já jsem takovou tu jistou neohrabanost ve vystupování a výrocích ministra Červeného přičítal tomu, říkám si, je to nový poslanec, nový ministr, tak se časem otrká, nějakým způsobem se to zlepší, nicméně ono to je spíše horší a horší. A ta poslední kauza ministra Červeného znamená, ta kauza odpadu na Šumavě, ta byla s takovou poslední kapkou k tomu, abych tady dnes vystoupil a požádal o zařazení tohoto bodu, aby se Sněmovna zabývala právě nekompetentním působením ministra Červeného. Jeho chaotickou komunikací, pochybnými zásahy do odborných institucí, personálními rozhodnutími, které vyvolávají otázky, a samozřejmě i nekompetentními rozpočtovými škrty, které oslabují schopnost resortu plnit jeho základní úkoly. To jsou prostě věci, které skutečně vyvolávají obrovské otázky, obrovské pochybnosti nejen v odborné veřejnosti, ale samozřejmě i u těch, kteří odpovědně přistupují k řízení České republiky. Věřím, že stejné otazníky má i celá řada jeho kolegů z vlády, kteří vystupují poměrně kompetentně, na rozdíl právě od ministra Igora Červeného.

Samozřejmě já jsem tady zmínil některé body. Možná zkusím ještě v krátkosti připomenout, samozřejmě ten chaos v komunikaci u vážné ekologické zátěže na Šumavě, to je typický příklad nekompetentního jednání ministra životního prostředí. Místo aby tuto situaci řešil, řešil ji odborně, řešil ji s příslušnými institucemi, vyvolává jakési tiskové konference, kde, já to řeknu lidově, plete páté přes deváté u tak závažných věcí, které vyvolávají paniku mezi lidmi, vyvolávají paniku v České republice, to je naprosto naprosto nepřípustné. I takovéto příliš rychlé hledání politického viníka – naprosto trapné z jeho pohledu. Tam, kde by měla být odbornost, chladná hlava, tak naopak je tam ještě více posilování paniky mezi mezi lidmi. Já připomenu samozřejmě, a už to tady bylo několikrát zmiňováno, tu otázku Heřmanické haldy. To rozhodnutí, komentovala to celá řada tady kolegů, rozhodnutí zastavit to řízení z pozice ministra životního prostředí – naprosto bezprecedentní a upozorňuju, že tak slabého ministra životního prostředí jsme tady neměli skutečně od roku 1990, tam na Ministerstvu životního prostředí se na těch postech objevovaly skutečné persony, skutečné osobnosti. A pokud je někdo nováčkem, pokud je někdo nezkušený, tak k takto velkým krokům by jednoznačně neměl přistupovat žádná z těchto velkých osobností, o kterých tady mluvím, na postup ministra životního prostředí, si nedovolili takovýto krok, že by ze své pozice zastavili právě řízení, jak to udělal nováček Igor Červený.

Samozřejmě velké otázky jsou nad personální politikou a na takovým tím kamarádíčkováním, to znamená posilováním a přihráváním pozic svým známým a podporovatelům. Asi ta největší je na postu České inspekce životního prostředí. Ta instituce by měla kontrolovat dodržování ekologických zákonů a rozhodovat v citlivých správních řízeních. A tam je právě ta důvěra v odbornou nezávislost zásadní. A ministr ji svými personálními kroky musí posilovat, on naopak ji spíše oslabuje. Zmínil bych také podfinancování jednotlivých organizací, ať to jsou národní parky, Agentura ochrany přírody a krajiny a další. Jenom Národní park Šumava – víme, že má nižší rozpočet zhruba o 40 procent. Víme sami, že o 40 procent, kdyby se to stalo například v resortu zemědělství, že by nějaká organizace dostala o 40 procent méně, tak by okamžitě skončila, něco podobného samozřejmě je u každých dalších organizací.

Dámy a pánové, tady to je na poměrně delší debatu, já se k tomuto tématu ještě pravděpodobně budu vracet. Nečekám, že ministr Igor Červený bude odvolán, protože pevně drží v rukou ministra, tedy předsedu Andreje Babiše, ale chtěl bych, aby ministr Červený tyto mé připomínky chápal jako námět na zlepšení. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji také za dodržení času. Takže nyní vystoupí poslanec Jan Bartošek, takže vám změřím zase pět minut a návrhy. Prosím.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji, pane předsedo, mám návrhy dva, tak poprosím o dvakrát pět minut. (Předsedající: Ano, je to tak.)

Nejprve můj první návrh. Pane předsedající, kolegyně, kolegové, navrhuji zařadit nový bod s názvem – Informace vlády k zamezení pracovní cesty náčelníka Generálního štábu Armády České republiky na Ukrajinu – jako bod našeho jednání. A také žádám, aby byl zařazen tak, aby na něm byli přítomni jak ministr obrany, tak předseda vlády. Důvod je jednoduchý. Náčelník generálního štábu generál Miroslav Hlaváč měl tento týden poprvé ve funkci vyrazit do Kyjeva na mezinárodní bezpečnostní konferenci YES. Tam se scházejí vojenští velitelé a evropští politici a tam se také mluví o tom, co se naučila ukrajinská armáda v reálném boji, za který platí neskutečné oběti jak na životech, tak materiální. A on nepojede. A to ne, že by neměl čas. Ne proto, že by to naše armáda nepotřebovala, ale proto, že mu to ministr obrany Jaromír Zůna, což je nominant SPD, politicky neschválil. Což o to – neschválil, ale všimněme si, jakým způsobem se to stalo. Podle týdenníku Respekt se k té cestě ministr ani jeho náměstek Vích vůbec nevyjádřili. To znamená, nezakázali to nahlas, neřekli to a vyvlíkli se ze zodpovědnosti, pokusili se tím promlčet. A to já osobně nepovažuju za řízení rezortu, ale za alibismus a zbabělost.

A není to poprvé. Letos na začátku roku psal Respekt o tom, že stejný ministr nepustil tehdejšího náčelníka generála Řehku do Spojených států. Ministerstvo to tehdy popřelo, ale dnes už si o tom obrázek udělá každý sám. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nejde o jednu konferenci. Tady jde o to, že SPD v honbě za politickými body zneužívá armádu a bezpečnost nás všech a bohužel premiér Babiš k tomu jen mlčky přihlíží. Přitom má v rukou všechny nástroje, jak takové jednání zastavit. A nepoužívá je, protože buď mu to nevadí a nebo je na svém koaličním partnerovi závislý natolik, že si nedovolí vůbec jakýmkoliv způsobem zasáhnout a kritizovat. Ale ani jedno není omluva. A řeknu to úplně natvrdo, tak jak to vidím. SPD nenávidí Ukrajinu a Ukrajince tak moc, že se od ní nechce učit ani obranu proti dronům.

Ukrajinci dnes vědí o dronové válce víc než kdokoliv jiný na světě a zaplatili za to cenu, kterou si dnes neumí nikdo ani představit. A my máme jedinečnou možnost si tu zkušenost odvést domů, ale bohužel tato vláda nám ji z ideologických důvodů zavírá. A tak až jednou přiletí dron například na naši elektrárnu, nemocnici nebo letiště, tak jak se to stalo v Lipsku, tak nás vaše nenávist k Ukrajině, milá vládo a SPD, neochrání. Neochrání nás ani podlézání Číně, kam právě pan ministr Zuna odletěl. Na Ukrajinu čas nemá, na Čínu ano. Nás ochrání výcvik, technologie a zkušenost. Zkušenost z jediného místa v Evropě, kde se dnes reálně bojuje. A přesně o tu se kvůli politikaření a nenávisti nesmyslně připravujeme. Proto žádám vládu o vysvětlení, kdo konkrétně cestu zastavil, z jakého důvodu a zda o tom rozhodnutí existuje písemný zápis. Ptám se pana premiéra, zda považuje za normální, aby o odborné přípravě naší armády rozhodovaly stranické antipatie a rozhodovaly a převládly nad bezpečností našich občanů a naší země. Jestli vám to nevadí, tak mně ano. A z toho důvodu žádám o podporu tohoto bodu a zařazení na program této schůze. Děkuji, to je můj první bod.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, tak mačkám dalších pět minut. Prosím.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji, budu pokračovat druhým bodem. Dovolte mi navrhnout zařazení nového bodu s názvem – Postoj předsedy Poslanecké sněmovny a předsedy hnutí Tomia Okamury k požadavku Alternativy pro Německo na zrušení Benešových dekretů - jako bod našeho jednání. Vysvětlím proč. V květnu tohoto roku jsme tady zažili jednání a myslím, že všichni si ho velmi dobře pamatujete, kdy jsme se my, poslanci KDU-ČSL, ale i všichni opoziční poslanci, nezúčastnili jednání Poslanecké sněmovny. Vládní koalice tehdy z podnětu hnutí SPD přijala usnesení, kde vyzvala organizátory krajanského sdružení, které se tehdy konalo v Brně, aby od své akce upustili.

Týdny předtím jsme poslouchali, jak nad Českou republikou visí hrozba prolomení Benešových dekretů. Stávající koalice k tomu dělala tiskové konference, bylo shromáždění na Moravském náměstí, bylo k tomu jednání Sněmovny. Bylo to veliké téma. Mám k dispozici dokument, je to tisk 19/12049 z Bavorského zemského sněmu z 20. května 2026. Je to naléhavý návrh poslaneckého klubu Alternativy pro Německo. Tento dokument brněnský sjezd vítá, vyjadřuje solidaritu se sudetskými Němci. A v závěru navrhovaného usnesení stojí požadavek, aby Česká republika konečně zrušila Benešovy dekrety odporující mezinárodnímu právu. Není to v roce 2019 nebo není to nějaký zapomenutý program. Toto usnesení bylo načteno k hlasování dva dny před zahájením sjezdu v Brně. Je tam sedm podepsaných poslanců a celý klub AfD.

No a v neděli po volbách v Sasku-Anhaltsku tuto neděli předseda této Sněmovny Tomio Okamura a předseda hnutí SPD Alternativě pro Německo veřejně pogratuloval. Řekl, že jí fandí a vyslovil přání, aby se stala součástí nové zemské vlády. Ptám se tedy, jak může tedy jedna a tatáž politická síla, což je SPD, doma strašit prolomením Benešových dekretů a současně držet palce a přát vládní odpovědnost straně, jejíž poslanci zrušení těchto dekretů přímo požadují. Buď jsou pro hnutí SPD Benešovy dekrety zásadní otázkou českých národních zájmů, ale pak tedy očekávám, že se musí vůči postoji AfD vymezit jasně a nahlas, a to ne jenom nějakou deklarací pro média, ale také konkrétními kroky, které budou něco stát. To znamená ve své vlastní evropské frakci, z které by podle mě tedy měli vystoupit, kde stojí s AfD nebo kde sedí s AfD u jednoho stolu. Anebo jsou Benešovy dekrety jenom povrchním tématem, které se účelově hodí, které SPD zneužívá proti těm, kdo mluví o smíření, ale pak ať to předseda SPD Tomio Okamura řekne na rovinu a nelže. Ať nám řekne, co je tady z toho pravda.

Chci, aby zaznělo vysvětlení. Předseda Poslanecké sněmovny je třetí nejvyšší ústavní činitel tohoto státu. Jestliže on sám udělal z Benešových dekretů téma pro plénum, má tato Sněmovna právo slyšet, jak se jeho postoj srovnává s postojem jeho německého spojence AfD. To je otázka důvěryhodnosti a důvěryhodnost je pouze jedna. Není možné mít jednu alternativu pro Prahu a druhou pro Magdeburg. Protože potom jedno z toho je lež a v tom případě SPD a Tomio Okamura lže. Proto navrhuji zařadit uvedený bod jako bod našeho jednání a chci aby se jeho jednání zúčastnil předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura. Děkuji vám a žádám o podporu.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Další vystoupí pan poslanec Petr Bendl a připraví se... (Předsedající listuje.) Vy máte tři, čtyři přihlášky? (Poslanec Bendl: Pět, pane předsedo.) Takže pak se připraví paní poslankyně Svárovská. (Poslanec Bendl: Pět.) Tak prosím.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Milé kolegyně, vážení kolegové, já mám pět konkrétních bodů, protože včera vystoupil pan ministr životního prostředí a nedostali jsme možnost diskutovat k tomu problému, který tady představil a já bych se mu rád věnoval.

První bod, který navrhuji, je Informace vlády v Národním parku Šumava – skutečný rozsah nebezpečí.

Potřebu odstranit starou ekologickou zátěž nikdo nezpochybňuje. Zpochybňuji ale způsob, jakým ministr životního prostředí Igor Červený informuje veřejnost.

Ministr použil výraz přírodní katastrofa. Přitom jde o starou ekologickou zátěž způsobenou činností Československé armády, jak jsme se od ministra dozvěděli, a už samotné označení přírodní katastrofa je proto věcně poměrně zavádějící.

Ještě závaznější je chaos kolem chemických látek. Filip Turek nejprve oznámí yperit, potom své tvrzení změní na unikající fosgen. Nakonec hovořil o látkách, ze kterých by fosgen mohl vzniknout při požáru. Státní úřad pro jadernou bezpečnost následně uvedl, že průzkum neprokázal yperit, sarin, látku VX, ani jiné látky používané jako chemické zbraně. Nebyly nalezeny ani nádoby s fosgenem. Potvrzeny jsou rtuť, arzen, dioxiny, furany, polycyklické aromatické uhlovodíky, chlorovaná rozpouštědla a další nebezpečné látky. To je vážný důvod k odborně vedené sanaci. Není to ale omluva pro šíření tří vzájemně odlišných verzí během jednoho jediného dne z Ministerstva životního prostředí.

Ministr proto musí odpovědět:

Za prvé, jaké konkrétní látky byly laboratorně prokázány, v jakých koncentracích a v kolika nádobách.

Za druhé, vychází údaj o přibližně 200 sudech a tisíci tunách kontaminované zeminy z měření, z odborného odhadu, nebo pouze z vizuálního průzkumu.

Za třetí, kolik nádob skutečně netěsní a jak bylo zjištěno ministrovo tvrzení, že některé ztratily až třetinu obsahu, jestli u toho v průběhu několika let byl, nebo jak poznal, kolik tam toho bylo předtím. Ale když už to tvrdí, měl by tedy to nějak prokázat.

Za čtvrté, existuje v tuto chvíli prokázané ohrožení obyvatel, povrchových vod nebo zdrojů pitné vody? Kontaminace podzemních vod zatím potvrzena nebyla a hydrogeologický průzkum má teprve proběhnout.

Za páté, z jakého odborného posudku vychází tvrzení o možnosti vzniku látky na principu fosgenu? Které konkrétní chemikálie mají takovou reakci vyvolat a za jakých podmínek.

A konečně, kdo předal Filipu Turkovi informace o yperitu a fosgenu a proč ministr tato nepravdivá nebo nejméně nepodložená tvrzení okamžitě jednoznačně neopravil.

Sněmovna musí dostat úplnou zprávu Dekonty, laboratorní protokoly a stanoviska Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a dalších odborných institucí. Nestačí fotografie sudů a dramatická tisková konference. Potřebujeme rozlišit doložené nebezpečí, možné budoucí riziko a pouhou politickou spekulaci. Ministr životního prostředí má veřejnost přesně informovat, nikoliv nejprve vyděsit a teprve následně opravovat vlastní stranické kolegy.

To je bod číslo 1, který navrhuji, pane předsedo, jako druhý bod dnešního jednání.

Druhý bod, který navrhuji, je Informace vlády ve věci Národního parku Šumava – kdo co věděl a kdy jednal. Ministr Červený tvrdí, že předchozí vedení ministerstva o problému vědělo tři roky a nekonalo. Tak závažné obvinění však musí být založeno na úplné časové ose, nikoliv na politicky vybraném začátku příběhu. Ekologická zátěž vznikla činností Československé armády v prostoru využívaném od roku 1952 do roku 1991. Jednotlivé chemické nálezy se zde řešily nejpozději od roku 2020. V roce 2021 objednala Správa Národního parku Šumava likvidaci chemických látek v bunkru. V roce 2023 následoval průzkum bývalého vojenského cvičiště a další likvidace chemických látek. Za tyto práce stát zaplatil společnosti Dekonta více než 2 miliony korun.

Ministr Červený tvrdí, že výsledná zpráva byla 29. srpna 2023 předána ministerstvu a doporučovala další rychlou sanaci. Bývalí představitelé rezortu naopak uvádějí, že zpráva byla projednána, bojové chemické látky nepotvrdila a část nálezu byla odstraněna. V roce 2025 mělo Ministerstvo životního prostředí obdržet nové informace a předat je Ministerstvu obrany kvůli možné spoluúčasti na sanaci. Na konci dubna 2026 oba rezorty o lokalitě jednaly. V červnu 2026 zadalo nové vedení Ministerstva životního prostředí další průzkum společnosti Dekonta.

Tvrzení, že předchozí vedení neudělalo vůbec nic, tedy neodpovídá zveřejněným smlouvám ani popsaným jednáním. Proto ministr musí odpovědět, kdo přesně obdržel závěrečnou zprávu z roku 2023, kdo byl uveden mezi jejími adresáty a kdo se účastnil jejího projednání. Co přesně zpráva doporučovala. Rozlišovala mezi již odstraněnými nádobami a další dosud neprozkoumanou částí lokality? Jaká opatření provedla Správa Národního parku Šumava bezprostředně po průzkumu v roce 2023? Jaké nové informace obdrželo Ministerstvo životního prostředí v roce 2025 a kdy je předalo Ministerstvu obrany? Jaký je závěr jednání obou rezortů z dubna 2026? Proč se tehdy podle dostupných informací hovořilo o tom, že není vizuálně patrné bezprostřední nebezpečí? A co udělalo nové vedení ministerstva mezi zadáním průzkumu v červnu a tiskovou konferenci v září? Pokud šlo o bezprostřední ohrožení, proč tři měsíce neinformovalo obce a veřejnost? Ministr ohlásil trestní oznámení, musí proto uvést, na koho směřuje, jaké konkrétní povinnosti měly být porušeny a o jaké dokumenty své podezření opírá.

Trestní oznámení nesmí nahrazovat věcnou odpověď ministra za stav rezortu. Nechci nikoho předem zbavovat odpovědnosti, ale jestli někdo odborné varování ignoroval, musí být pojmenováno. Stejně tak ale vláda nesmí vymazat práce, které prokazatelně proběhly a vytvořily (vytvořit?) dojem, že ekologickou zátěž objevila až současná politická reprezentace.

Proto navrhuji tento druhý bod zařadit jako bod číslo 3 dnešního jednání Poslanecké sněmovny, pane předsedo.

Bod číslo 3. Informace vlády, Národní park Šumava – Zakázka pro Dekontu. Současné vedení Ministerstva životního prostředí zadalo v červnu 2026 společnosti Dekonta nový průzkum údajně za 3,2 milionu korun a bez otevřeného výběrového řízení. Ministr Červený uvedl, že použil ministerskou výjimku. Zakázku prý bylo nutné zadat rychle kvůli závažnému bezpečnostnímu a environmentálnímu riziku a Dekonta byla vybrána proto, že lokalitu znala z předchozích let. Takové vysvětlení ale nestačí.

Výjimka ministra není kouzelná formule, kterou se nahrazuje transparentní zdůvodnění. Pokud byla situace natolik naléhavá, že nebylo možné oslovit více odborných firem, musí ministr vysvětlit, proč současně několik měsíců neinformoval místní samosprávu. Pokud byla naopak lokalita uznána už z průzkumu roku 2023, musí vysvětlit, v čem spočívala nepředvídatelnost, kterou nyní používá jako argument pro rychlé přímé zadání.

Zásadní je rovněž přesná cena. Částka 3,2 milionu korun může mít jiný právní význam podle toho, zda je uváděna včetně DPH, nebo bez DPH. Ministr musí přestat pracovat s přibližnými čísly a předložit konkrétní dokumenty. Proto se ptám, jaká je přesná cena zakázky bez DPH a včetně DPH? V jakém právním režimu byla zakázka zadána a podle kterého ustanovení byla vyloučena otevřená soutěž? Kdo připravil a kdo podepsal ministerskou výjimku? Kdy byla výjimka schválena, kdy byla zveřejněna a kde? Byly před zadáním osloveny jiné odborné společnosti? Pokud nebyly, jak Ministerstvo životního prostředí ověřilo, že cena odpovídá? Jak přesně byly vymezeny výstupy průzkumu? Kdy je Dekonta odevzdala a kdo potvrdil jejich úplnost?

Proč ministerstvo dosud nezveřejnilo výsledný protokol, když právě jeho závěry používá jako základ dramatického veřejného vystoupení? Dekonta navíc v lokalitě pracovala už v letech 2021 a 23. Ve vedení skupiny dříve působila také Klára Sovová, současná politička Motoristů. To samo o sobě není důkazem nezákonného jednání. Je to ale další důvod, proč musí být celý postup naprosto transparentní a přezkoumatelný. Ministr musí sdělit, jak byly případné personální nebo politické vazby prověřeny a jak bylo zabráněno pochybnostem o střetu zájmů.

Především však nejde jen o 3,2 milionu korun. Následná sanace má podle ministra stát 192 milionů korun, včetně DPH. Ptám se proto, kdo připravuje její zadávací dokumentaci? Jakým řízením bude dodavatel vybrán a zda se o zakázku bude ucházet také Dekonta? Nebo jí snad chce ministr rozdat z ruky, tu zakázku? To jsou odpovědi, které od ministra očekávám. Firma, která provedla průzkum a pomáhá definovat rozsah problémů, nesmí mít bez řádné soutěže automaticky otevřenou cestu k mnohonásobně větší zakázce. To je bod číslo 3, pane předsedo, a jako bod číslo 4 dnešního jednání Poslanecké sněmovny, prosím.

Bod číslo 4: Informace vlády, Národní podnik Šumava – selhání při informování obcí. Ministr životního prostředí veřejně hovoří o nebezpečí pro obyvatele, unikajících toxických látkách, možné kontaminaci vody, výbuchu při požáru a přírodní katastrofě. Policie dostala pokyn lokalitu střežit. Přesto se starostové z okolí o podrobnostech nedozvěděli přímo od státu. Ministerstvo je mělo pouze odkázat na sledování tiskové konference, přátelé. Starosta Hartmanic ještě několik hodin před jejím zahájením podle médií nevěděl, kde přesně se problém nachází. To není krizová komunikace. To je komunikace připravená pro televizní kamery.

Pokud ministr skutečně věřil, že jsou ohroženi lidé, měl nejprve informovat starosty. Měl informovat kraj, hasiče, zdravotníky, správce vodních zdrojů a další odpovědné instituce. Teprve potom měl svolávat tiskovou konferenci, ne obráceně. Pokud tak neučinil, existují pouze dvě možnosti. Buď zanedbal informování lidí, kteří mají odpovědnost za bezpečnost obyvatel, nebo ve skutečnosti nešlo o tak bezprostřední ohrožení, jaké před kamerami popisoval. Ministr proto musí odpovědět, které obce považuje Ministerstvo životního prostředí za potenciálně dotčené a kdy byl každý z jejich starostů poprvé přímo oficiálně informován? Kdy byl informován Plzeňský kraj, krajský krizový štáb, hasiči, hygienická služba, správci vodních zdrojů a příslušné vodoprávní úřady? Prosím doložit.

Obdržely obce konkrétní mapu vyhodnocení rizik a doporučený postup pro případ požáru nebo úniku látek, o kterých ministr mluví? Existuje jakékoliv omezení pro obyvatele, turisty, lesníky nebo pracovníky Národního parku? Jestliže neexistuje, proč ministr veřejně hovořil o přímém ohrožení lidí? Byly prověřeny nejbližší zdroje pitné vody? Které odběry byly provedeny, kdy a s jakými výsledky? Proč ministerstvo tajilo přesnější lokalizaci také před představiteli samospráv, kteří mají ze zákona odpovědnost vůči svým občanům? Kdo rozhodl, že hlavním informačním kanálem pro starosty bude politická tisková konference?

Vláda musí rovněž vysvětlit, proč Filip Turek dostal prostor šířit postupně tři rozdílné verze o yperitu a fosgenu. Ministr Červený jej omlouval tím, že neměl nejaktuálnější informace. Člověk bez aktuálních informací ale nemá veřejně oznamovat nález bojové chemické látky. Takové jednání může poškodit nejenom turistický ruch, pověst národního parku, ale i pocit bezpečí místních obyvatel. Oprava nepravdivého tvrzení má být stejně hlasitá a jednoznačná jako jeho původní zveřejnění.

Vážnou ekologickou zátěž nelze zlehčovat. Stejně tak ji ale nelze používat jako kulisu pro politickou dramatizaci. Stát musí poskytovat přesné informace těm, kteří je potřebují, nikoliv vyrábět napětí a následně vysvětlovat, co vlastně ministr a jeho stranický kolega mysleli tím, co chtěli říct. To je bod číslo 4, pane předsedo, a navrhuji ho jako bod číslo 5 dnešního jednání.

Konečně bod číslo 5: Národní park Šumava, informace vlády – sanace, její cena a kontrola. Pátým posledním samostatným návrhem je tento bod. Znovu zdůrazňuji, že potřebu sanace nezpochybňuji. Nebezpečné látky a kontaminovaná zemina musí být odborně odstraněny. Právě proto ale nestačí jenom politické prohlášení ministra. Potřebujeme kontrolovatelný plán.

Podle dosavadních informací má první etapa začít 21. září 2026 a trvat do začátku listopadu. Odvezeny mají být nejrizikovější nádoby. Na jaře 2027 má pokračovat odvoz kontaminované zeminy a hydrologický průzkum. Celkem čtyři etapy mají skončit 23. června 2028. Odhadované náklady dosahují 192 milionů korun, včetně DPH. K tomu má stát zaplatit přibližně 30 milionů korun za tříleté střežení. Celkově se tedy bavíme o částce přesahující 220 milionů korun. Sněmovna nemůže takový výdaj přijmout pouze na základě čísel oznámených na tiskové konferenci.

Ministr musí odpovědět, kdo bude zadavatelem jednotlivých etap. Ministerstvo životního prostředí, Správa Národního parku Šumava nebo jiná státní organizace? Jak vznikl odhad 192 milionů korun a kdo jej zpracoval? Vychází z položkového rozpočtu nebo z orientačního odhadu firmy, která provedla průzkum? Jakým zadávacím řízením budou vybráni dodavatelé? Bude zakázka soutěžena jako jeden celek, nebo bude rozdělena do několika etap? Z jaké rozpočtované (?rozpočtové) kapitoly budou práce hrazeny a jsou už peníze skutečně zajištěny? Protože pokud vím, tak Ministerstvo životního prostředí přestalo plnit zákonnou povinnost vyplácení újmy zemědělcům a chybí už řádově 120 milionů korun. Přestože ministerstvo má ze zákona tuto povinnost, tak ji neplatí. Ale tady už hýříme dalšími miliony a neříkáme, odkud ty peníze vlastně vezmeme.

Jakou konkrétní část nákladů platí Ministerstvo obrany, když ekologická zátěž vznikla činností armády? Existuje mezi oběma rezorty písemná dohoda? Na základě čeho bylo vypočteno dalších 30 milionů korun za střežení? Kdo bude tuto službu poskytovat? Kam budou odvezeny nebezpečné kapaliny, nádoby a kontaminovaná zemina? Jak bude kontrolována jejich přeprava, evidence a konečné odstranění? Kolik hydrogeologických vrtů vznikne? Kde budou umístěny a jak často budou podzemní a povrchové vody kontrolovány? Jaká měřitelná kritéria určí, že byla každá etapa řádně dokončena a že lokalita už nepředstavuje nepřijatelné riziko?

Konečně, budou všechny smlouvy, výsledky měření, průběžné protokoly a změny ceny průběžně zveřejňovány? Po zkušenosti s přímým zadáním průzkumu Dekontě nelze vládě vystavit bianco šek na dalších 192 milionů korun. Potřebujeme nezávislý odborný dohled, veřejnou kontrolu zakázek a pravidelné informování Sněmovny i dotčených samospráv. Navrhuji, aby vláda nejméně jednou za šest měsíců zveřejnila zprávu o provedených pracích, výsledcích měření, čerpání peněz a případných změnách harmonogramu.

Skutečným cílem musí být bezpečně odstraněná ekologická zátěž, nikoliv pouze politicky úspěšná tisková konference. Proto navrhuju tento pátý bod, pane předsedo. Nebo můj pátý bod, ale jako šestý bod jednání Poslanecké sněmovny. Děkuju vám za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuju. Nyní přečtu omluvu. Omlouvá se pan poslanec Václav Pláteník od 11.15 do 13.30 z pracovních důvodů. Další tedy vystoupí paní poslankyně Gabriela Svárovská. Připraví se paní poslankyně Marie Kršková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, navrhuji zařadit na pořad této schůze bod: Ministr životního prostředí neplní své povinnosti. Nepředložil Národní plán obnovy přírody. Česká republika měla do 1. září předložit Evropské komisi návrh Národního plánu obnovy přírody. Nepředložila. Nesplnila právní povinnost vyplývající z přímo použitelného evropského nařízení.

Ministr Igor Červený ovšem prý neposlal plán záměrně. Chce prý nejdřív vědět, kolik peněz dostane z Evropské unie, a teprve potom rozhodovat, jak rozsáhlou obnovu přírody si podle něj může Česká republika dovolit. Ministr životního prostředí bude rozhodovat, jestli a za kolik si Česká republika může dovolit obnovovat svou vlastní přírodu? To není jeho kompetence – má jednat o financování, má hlídat náklady, má vyjednávat evropské peníze, má navrhovat pořadí opatření a nemůže si vybírat, jestli bude plnit svoje povinnosti. Ochrana a obnova české přírody není bruselský projekt. Obnova přírody znamená vracet vodu do krajiny, kterou jsme desítky let vysoušeli, obnovovat mokřady, nivy a přirozenější vodní toky, nechat řekám tam, kde je to možné, více prostoru. Tím chráníme nejen přírodu před suchem, ale i lidská sídla před povodněmi. Vrátit do velkých lánů meze, remízky a stromy, které zachycují vodu, chrání půdu a dávají prostor životu, pečovat o půdu tak, aby déšť vsakovala, místo aby po ní stékala i s ornicí, pěstovat pestřejší a odolnější lesy, vrátit stromy, zeleň a vodu do přehřátých měst, obnovovat stanoviště pro hmyz a opylovače, ptáky, rostliny a vodní organismy. Příroda je infrastruktura našeho života a je vážně ohrožená – to má řešit ministr životního prostředí, je to jeho mandát, jeho povinnost a jeho odpovědnost.

Rok 2026 patří k nejsušším od začátku souvislých měření z roku 1961. Do začátku srpna spadly jen zhruba dvě třetiny obvyklého množství srážek. Voda chybí v půdě, v potocích, na polích, ve studních, chybí v přírodě, chybí zemědělcům a chybí lidem. Není to problém jednoho suchého roku. Česká krajina má dlouhodobě podlomenou schopnost vodu zadržovat.

Příroda není výrobní prostředek, jak platilo za minulého režimu a jak si dnes myslí Motoristé. Řeka není kanál a strom není překážka pro parkování. Udržitelnost není podmíněná prosperitou, je to naopak, pane ministře – trvalá prosperita je možná jedině za podmínky udržitelnosti. Vodě, půdě ani klimatu poručit nejde a je to dobře. Když neprší, není voda. A když potom přijde prudký déšť, poškozená krajina ji často nedokáže zadržet. Vodní eroze může v České republice každoročně odnést až 21 milionů tun ornice, 2 000 plně naložených kamionů naší nejlepší půdy každý den. Vrstva půdy, která může při prudkém dešti zmizet během několika hodin, vznikala desítky až stovky let.

K tomu pokračuje úbytek druhů hmyzu, polních ptáků, degradace mokřadů a vodních ekosystémů. Ale ministr životního prostředí bude čekat, až kolik pošle Brusel. Právě národní plán obnovy přírody má říct, co potřebujeme dělat, kde, za kolik a z jakých zdrojů. Bez plánu nemáme při vyjednávání o evropských penězích pozici silnější, ale slabší. Proto navrhuji zařazení bodu Ministr životního prostředí neplní své povinnosti, nepředložil národní plán obnovy přírody – jako první bod dnešní schůze.

A teď přikročím, pane předsedající, k druhému bodu...

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, takže první bod, jo? (Poslankyně Svárovská: Ano, děkuji.) Děkuju. Prosím.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Druhý bod – děkuji, počkám si na časopis limit (Předsedající spouští časomíru: Ano, prosím.), děkuji vám – Souhrn důvodů k odvolání ministra životního prostředí. Druhý bod navrhuji proto, že nehotový národní plán obnovy přírody není izolované selhání, zapadá do širšího stavu rezortu. K 31. srpnu skončil vrchní ředitel sekce ochrany a přírody a krajiny, dlouholetý odborník a jeden z posledních lidí na ministerstvu, kteří zajišťovali kontinuitu odborné práce ministerstva.

Českou inspekci životního prostředí vede Pavel Straka, bývalý kandidát a sponzor Motoristů. Straně poskytl finanční dary a reklamní plochu, ale v ochraně životního prostředí ani vedení kontrolních institucí státu nemá doloženou žádnou odpovídající praxi. Po jeho nástupu odešli z vedení inspekce zkušení lidé. Jeden z prvních výrazných kroků nového vedení inspekce bylo zastavení odborných prací souvisejících s heřmanickou haldou.

Stát čtyři roky prověřoval statisíce tun sporného materiálu v oddělovací stěně u termicky aktivní haldy. Ministerstvo zastavilo správní řízení a nový ředitel inspekce následně zastavil i odborné práce, které měly dodat nezávislá data. A pak se stát znovu vrátil k tomu, že měření musí pokračovat kvůli možné ekologické újmě. Tak co tedy platí? Jak má stát posuzovat ekologickou újmu, když zastaví práce, které mají dodat data? Podobně v severních Čechách – obce tam desítky let nesly následky povrchové těžby uhlí: prach, hluk, zábory krajiny, zmizelé obce, dopady na zdraví a krajinu, jejíž obnovu budeme řešit po generace. Přírodě bližší obnova části Lomu ČSA může být ekologicky lepší a levnější než původní technické rekultivace. Stále ale není vyřešeno, jak budou peníze ušetřené na rekultivaci využity pro region a obce, které následky těžby nesly. Jde o Sev.en Pavla Tykače – to je ta povinná strana, Pavla Tykače, který je dnes jediným známým sponzorem Institutu Václava Klause, ideového zázemí Motoristů.

Právě v takové situaci musí ministr mimořádně transparentně dokazovat, že hájí veřejný zájem – zájmy obcí, lidí a krajiny. Já se domnívám, že nehájí. Ekologických zátěží máme po celé zemi tisíce a stovky zvlášť závažných: Heřmanickou haldu, staré následky těžby uhlí a uranu, kontaminované průmyslové areály, staré skládky. A v téhle situaci přichází mediální představení yperit na Šumavě. Skutečný problém v národním parku existuje. Jde o starou ekologickou zátěž po vojenském chemickém cvičišti. Stát o lokalitě ví roky. Proběhla částečná sanace a existovala doporučení místo dál zkoumat a sanovat. Nový průzkum ukázal reálnou kontaminaci a je správně, že se to má řešit. Jenže komunikace byla naprosto zoufalá: Filip Turek během několika hodin změnil yperit na fosgen a potom na látky, ze kterých by fosgen mohl při hoření teoreticky vzniknout. Výsledky žádnou bojovou chemickou látku nepotvrdily, potvrdily ale jiné nebezpečné látky, které je třeba odborně odstranit.

A teď k postupu ministerstva. Nový průzkum zadalo společnosti DEKONTA jako zakázku s třímilionovým limitem pro zakázku malého rozsahu bez DPH. Z veřejných dokumentů není zřejmé, zda ministerstvo oslovilo více firem a jak byla cena a výběr dodavatele posouzeny. To je relevantní, protože Dekontu vlastní DEKONTA Holding, v němž měla letos majetkový podíl Klára Sovová, politička Motoristů, a ještě několik dní před podpisem smlouvy byla členkou dozorčí rady holdingu. Žádám proto o transparentní vysvětlení, jak byla firma vybrána a proč.

Ještě závažnější je komunikace směrem k lidem. Ministr případ nejprve rozehrál v médiích, zatímco starostové okolních obcí nebyli informováni. Přitom současně veřejně mluvil o možném nebezpečí a o nutnosti prověřovat podzemní vody. Jestli hrozí lidem nebezpečí, první telefon má jít obcím a záchranným složkám. Co u toho dělal Filip Turek? Řekl, že vládní funkci zmocněnce nebude vykonávat, přesto dál vystupuje jako politická tvář rezortu. Kdo Ministerstvo životního prostředí skutečně řídí? Igor Červený od svého jmenování nejezdí ani na rady ministrů životního prostředí do Bruselu. Konec. (Předsedající: Čas.)

Ano, děkuji. Čili navrhuji tento bod. Igor Červený podle mého názoru není způsobilý (Předsedající: Jasně, ale čas, prosím vás.) Ministerstvo životního prostředí řídit. – Ano, děkuji, ani se to nevejde do pěti minut. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuju. Tak, pojďme tedy dál. Paní poslankyně Marie Kršková, následně se připraví pan poslanec Vojtěch Munzar.

Přečtu dvě omluvy: Ivan Bartoš 9.40 až do 12 hodin – pracovní důvody a Svárovská Gabriela od 17.45 do 20.30 – pracovní důvody.

Prosím, vašich 5 minut.

 

Poslankyně Marie Kršková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si znovu navrhnout předřazení bodu číslo 54, sněmovního tisku 28, tedy návrhu novely zákona o rozpočtovém určení daní, která má změnit rozpočtové určení daní pro kraje. K tomuto návrhu se dnes vracím z jednoho velmi konkrétního důvodu. Vláda předložila návrh státního rozpočtu na rok 2027 a kraje v něm na systémovou podporu oprav silnic II. a III. třídy nedostanou ani korunu. Přitom připomenu, jak jsme se do této situace dostali. Původní plán byl jednoduchý. Peníze na opravy krajských silnic už neměly být poskytovány prostřednictvím Státního fondu dopravní infrastruktury. Místo toho měla proběhnout reforma rozpočtového určení daní a kraje měly dostat více vlastních příjmů. To je řešení, které dává smysl.

Kraje by musely každý rok čekat, kolik jim stát pošle. Měly by stabilní vlastní příjmy a mohly by své investice dlouhodobě plánovat. Jenže reforma krajského RUD neproběhla a peníze na silnice přesto zmizely. A to už podle mě v pořádku není. Dostáváme se totiž do absurdní situace. Stát řekl krajům: Peníze na silnice vám už dávat nebudeme, protože dostanete více peněz prostřednictvím RUD. Více peněz prostřednictvím RUD ale nedostaly a teď jim říkáme: Peníze na silnice také nedostanete. To není reforma financování krajů, to je prostě škrt a dopadne především na kraje, které jsou už dnes současným rozdělením daňových příjmů znevýhodněny. Jedním z nich je Pardubický kraj a právě proto bych se chtěla, prostřednictvím pana předsedajícího, obrátit také na kolegy poslance z vládních stran Pardubického kraje, protože na tomhle jsme se ještě docela nedávno shodovali napříč politickými stranami.

Konkrétně bych chtěla připomenout slova kolegy Martina Kolovratníka, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, loni jste velmi ostře kritizoval tehdejší vládu za to, že krajům poskytla na silnice II. a III. tříd pouze 2 miliardy korun. Psal jste o děravých silnicích a děravých slibech. Připomínal jste, že v roce 2023 šlo do krajů 6 miliard, zatímco v roce 2025 už jen 2 miliardy. A upozorňoval jste konkrétně na Pardubický kraj, který je podle vašich vlastních slov kvůli nastavení rozpočtového určení daní dlouhodobě podfinancovaný. V tom jsme se shodovali. Jenže dnes jste součástí vládní koalice a návrh rozpočtu na příští rok nepočítá se 2 miliardami, ani s 1 miliardou. Na systémovou podporu oprav krajských silnic počítá s nulou. A tak se, prostřednictvím pana předsedajícího, ptám, pane kolego Korovratníku, platí ještě to, co jste říkal před rokem?

Protože jestli byly 2 miliardy málo v opozici, pak přece nula nemůže být dost ve vládě. A právě toto je podle mě problém politiky, když používáme 1 metr v opozici a jiný ve chvíli, kdy sami vládneme. Já bych byla ráda, kdybychom tentokrát použili metr stejný a proto očekávám, že právě poslanci zvolení za Pardubický kraj podpoří alespoň otevření debaty o změně krajského RUD. Návrh, jehož jsem spolupředkladatelkou, leží ve Sněmovně od 18. listopadu 2025. Neříkám, že je jediným možným řešením, ale pojďme se o něm bavit. Pojďme ho změnit. Pojďme hledat kompromis mezi kraji a nedělejme, že problém neexistuje. Současné rozpočtové určení daní pro kraje je téměř 20 let založené na pevných podílech, nezohledňuje dodatečné změny počtu obyvatel ani reálné náklady na dopravu, školství, zdravotnictví a další služby, které kraje zajišťují.

A teď k této dlouhodobé nespravedlnosti přidáváme další problém. Bereme krajům zdroj na opravy tisíců kilometrů silnic, aniž bychom uskutečnili změnu financování, která měla tento výpadek nahradit. Proto znovu vyzývám vládu. Otevřeme konečně debatu o krajském RUD. Není jednoduchá. Některé kraje si polepší, jiné budou chtít hájit současný systém. Právě proto se jí vlády tak dlouho vyhýbají. Ale od toho jsme politici, abychom řešili i problémy, které jednoduché nejsou. Proto navrhuji předřadit bod číslo 54, sněmovní tisk 28 jako třetí bod dnešní schůze a věřím, že tentokrát můj návrh podpoří minimálně všichni kolegové z Pardubického kraje bez ohledu na to, z které strany jsou, protože naše silnice opravdu nepoznají, kdo je ve vládě a kdo v opozici. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí pan poslanec Vojtěch Munzar a připraví se pan poslanec Jakub Krainer. Tak pane poslanče, vašich 5 minut.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, já chci navrhnout bod, který se jmenuje Fiskálně strukturální plán aneb plán bez plánu. Vláda v posledních měsících používá jedno téměř magické zaklínadlo, když se bavíme o veřejných financích a rozpočtu, a to máme fiskálně strukturální plán, který schválila Evropská komise. Říká to paní ministryně financí, říká to vláda, říkají to veřejnosti poslanci koaličních stran. Ve skutečnosti máme dokument, který se tak jmenuje a ten jsme poslali Evropské komisi. Jenže problém je v tom, že tento dokument, tento údajný plán nemá žádný skutečný obsah, má cílová čísla má hezkou trajektorii do roku 2030, ale nemá konkrétní, žádné konkrétní vyčíslená opatření, která by vysvětlila, jak se k těm číslům vláda vůbec chce dostat.

Když jsme se na to ptali minulý týden zástupců Ministerstva financí na rozpočtovém výboru, tak nám bylo řečeno následující, doslova cituji: „Fiskální strukturální plán je nastaven tak, aby jej akceptovala Evropská unie. Opatření zatím nejsou známá.“ Takže máme prezentaci médiím ze strany vlády, české veřejnosti, nám tady v Evropské komisi, že máme nějaký plán, ale ve skutečnosti ten plán nemáme a nemáme plán skutečný, jak dosáhnout těch prezentovaných čísel. Je to, jako kdyby vláda ukazovala cílovou stanici, ale schovávala a neznala jízdní řád. A rozpočet, který teď vláda projednává a sestavuje a navrhuje na příští rok, tento rozpor odhaluje. V tomto plánu, (Ukazuje materiál.) který je předkládán veřejnosti a dali jsme ho ke schválení nebo vláda ho dala ke schválení Evropské komisi, tak je napsáno, že deficit veřejných financí vůči hrubému domácímu v produktu bude v příštím roce 2,8 procenta. Ona se to snažila říct i paní ministryně financí na své tiskové konferenci, když prezentovala ten obří dluh, obří deficit, ale ve skutečnosti je to 3,5. Ona zapomněla a schválně do toho nezapočítávala tu výjimku, ty peníze na obranu. Ten problém totiž není v tom, že se někde ty peníze schovají, že zmizí.

To ten dluh zůstane, i když se vezme na obranu. Jediný problém je v tom, že Evropská komise akceptuje to, že se mohou 3 procenta maastrichtských kritérií předložit, když je tam ta výjimka na obranu. Nicméně dluh není 2,8 procenta, ale 3,5. Takže už na příští rok (opět ukazuje) ten nedávno schválený plán touto vládou zkrátka neříká pravdu a fabuluje pravdu. Já nechci, abychom se vydali vlastně řeckou cestou jako Česká republika, že budeme záměrně zkreslovat naše fiskální výsledky, budeme se tvářit, že je všechno v pořádku a potom dopadneme úplně na dno, stejně jako dopadli v Řecku. Nechci, aby se skutečný stav veřejných financí začal překrývat jenom konstrukcemi a výjimkami tak dlouho, až nebudeme znát rozdíl mezi politickou prezentací a ekonomickou realitou.

Současná vládní koalice naši vládu celé roky kritizovala za údajné rozpočtové triky. Pak je ale potřeba říct, že ten největší fiskální trik, největší fiskální fabulace, (ukazuje materiál) je vydávat jenom samostatnou tabulku budoucích deficitů za skutečný plán na jejich snižování. To si vláda lže sama do kapsy a lže tím i naší veřejnosti a stejně je to tak s údajně investičním booomem, že se proinvestujeme v budoucí prosperitě. Víte, co je napsáno v tomto fiskálně strukturálním plánu? (Opět ukazuje materiál.) Stejně investice, podíl investic je 4,1 procenta nebo 4 procenta každý rok, stejně jako to bylo v roce 2025, žádný investiční boom, žádný investiční boom podle toho plánu, který předložila vláda Evropské komisi, se nekoná. Takže proto chci, abychom si tady položili v rámci Sněmovny a projednali jednoduchou otázku, jaká konkrétní opatření stojí za čísly, které prezentuje vláda veřejnosti, prezentuje nám a nechala si je schválit Evropskou komisí?

Proto navrhuji nový bod Fiskálně strukturální plán aneb plán bez plánu jako první bod dnešního jednacího dne. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, rozumím, ano. Tak nyní vystoupí pan poslanec Jakub Krainer a připraví se... Jakub Krainer dvakrát.

Jinak přečtu omluvu – pan poslanec Philipp od 12 hodin ruší omluvu.

A vy máte 2 přihlášky, prosím, a připraví se paní poslankyně Renáta Zajíčková. Prosím.

 

Poslanec Jakub Krainer: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové dovoluji si navrhnout zařazení bodu týkajícího se přípravy nové železniční tratě Brno – Znojmo. Jako poslanec ze Znojemska tuto věc dlouhodobě sleduji a považuji za jednu z nejvýhodnějších dopravních staveb, o kterých se dnes v Česku bavíme. A přesto stát dosud nedokázal potvrdit, kdy a jak bude realizována a podle posledních signálů to vypadá spíše naopak, protože 30. července napsal pan ministr Bednárik hejtmanovi Jihomoravského kraje, že se zastavují projekční práce na třicetikilometrové spojce Unkovice u Pohořelic – Hrušovany nad Jevišovkou a posouvají se až za rok 2036. Už v roce 2009 přitom podepsalo 45 starostů ze Znojemska i z dolnorakouského příhraničí memorandum, kterým žádali obnovu již tehdy velmi zastaralé železniční sítě v regionu.

Díky tlaku rakouské strany se podařilo elektrizovat jedenáctikilometrový rakouský úsek směrem na Vídeň. Tratě vedoucí od Znojma do vnitrozemí, tedy směrem na Brno, ale zůstaly beze změny. Maximální rychlost je na nich dodnes omezena na 80 kilometrů v hodině. Výhybky se v řadě stanic přestavují ručně, zabezpečovací zařízení odpovídá technologiím starým desítky let a nástupiště nejsou bezbariérová. Poslední větší oprava zde proběhla před více než 40 lety, v případě tratě Břeclav – Znojmo navíc již tehdy starým užitým materiálem a železniční svršek je na hranici své životnosti.

Rychlíky a spěšné vlaky, které jezdily dříve z Prahy přes Brno až do Znojma, přestaly jezdit v roce 2006, a to bez náhrady. Není tedy náhoda, že místostarosta Znojma Jiří Kacetl označuje zdejší síť za nejzaostalejší v republice. Poslední větší investice sem směřovaly v 80.  letech minulého století.

Naději přinesl až rok 2019, kdy došlo k prověření zcela nové rychlé spojnice na Brno. Jde o dvojkolejnou trať pro rychlost 230 kilometrů za hodinu, která by se v oblasti Unkovic u Pohořelic napojila na plánovanou vysokorychlostní trať z Brna na Břeclav a u Hrušovan nad Jevišovkou navázala na trať do Znojma. Cesta z Brna do Znojma by se tak zkrátila na pouhých 25 minut oproti dnešním zhruba 55 až 70 minutám autobusem, respektive teoretickým 100 minutám po stávající železnici. Čtyřnásobné zrychlení. Zrychlilo by se přitom i spojení dalších obcí podél trati. Z Brna do Pohořelic za 10 minut, do Mikulova za 33 minut, do Hrušova na Jevišovkou za 20 minut. A dokonce i vzdálenější Moravské Budějovice by byly dostupné do Brna za 65 minut.

Podle modelových propočtů by nová trať přivedla na koleje až 14 560 cestujících denně u Pohořelic a 9 510 cestujících denně u Znojma. Tedy výraznou část dopravy, která dnes jezdí po silnici s pozitivním dopadem na bezpečnost provozu. Svým významem stavba přesahuje samotné Znojemsko. Reálně by pomohla celému regionu jihozápadní Moravy, Znojemsko, Pohořelicko, Mikulovsko, Hrušovansko i Moravskobudějovicko. Zásadní přitom je, že nejde o bohapusté přání a vzdušný zámek. Centrální komise Ministerstva dopravy schválila 7. února 2023 studii proveditelnosti, která u tohoto záměru vykázala ekonomickou návratnost 8,96 procenta, jeden z nejlepších výsledků mezi železničními stavbami v celé republice. Terén Dyjsko-svrateckého úvalu je navíc příznivý, nejsou potřeba žádné tunely a umělé stavby, což náklady drží nízko.

Pro srovnání: Jediný 18kilometrový úsek čtvrtého železničního koridoru Nemanice – Ševětín vyšel na 25 miliard korun. Přitom zkrátil jízdní dobu jen o pár minut a nových cestujících přinesl zanedbatelně málo. Pokud stát odsune o 10 let ekonomicky nejvýhodnější železniční projekt v zemi, vysílá tím velmi špatný signál nejen Znojemsku, ale všem regionům, které na podobné závazky státu čekají.

Takovýmto moudrým rozhodnutím bychom přitom totiž pomohli nejen chudnoucímu a vylidňujícímu se regionu Znojemska, ale můžeme řešit i opačný problém. Přehřívající se realitní trh v Brně a okolí a chybějící kapacity škol, školek a lékařů tamtéž. Při spojení Znojmo – Brno za 25 minut by se lidé dostali do centra Brna ze Znojma za prací rychleji než z okrajových částí Brna. Mohli by bydlet ve Znojmě a do práce pohodlně dojíždět. Ta návratnost je v mých očích tedy ještě mnohem vyšší než zmiňovaných 8,96 procenta ze studie proveditelnosti. Tímto krokem bychom pomohli celé jižní Moravě, nejen slabšímu Znojemsku, ale i silnějšímu Brněnsku. Proto navrhuji zařadit tento bod na program schůze Poslanecké sněmovny jako první bod dnes.

A jako druhý bod žádám o zařazení bodu týkajícího se bezpečnostních rizik spojených se zrušením kapacit strategické komunikace státu a pokračujícími dezinformačními a sabotážními aktivitami Ruské federace vůči České republice s názvem Proč potřebujeme strategickou komunikaci?

Výroční zpráva BIS za rok 2025 označuje uplynulý rok za jeden z bezpečnostně nejvážnějších od konce studené války a varuje, že na území České republiky přetrvává riziko sabotáží řízených z Ruska, prováděných prostřednictvím takzvaných agentů na jedno použití. Lidí bez zpravodajského zázemí najatých přes internet a motivovaných penězi, kteří útočí zejména na subjekty pomáhající Ukrajině. Za těmito aktivitami stojí podle BIS především vojenská rozvědka GRU a dezinformace se v roce 2025 šířily hlavně přes TikTok a účelově zakládané weby.

Jenže to, před čím BIS na stránkách výroční zprávy varuje, jsme v praxi viděli koncem srpna. Vůči Česku a Polsku byla vedena koordinovaná dezinformační operace. Útočníci vytvořili padělaný dokument o údajných polských územních nárocích, falešný facebookový profil velvyslance České republiky v Polsku i s videem vytvořený umělou inteligencí a podvrženou kopii webu Českého rozhlasu. Cílem bylo vyvolat dojem, že Polsko usiluje o převzetí části českého území a nahlodat důvěru mezi dvěma spojeneckými zeměmi.

Premiér Andrej Babiš po jednání Bezpečnostní rady státu veřejně řekl, že Úřad pro zahraniční styky a informace neobstál a že tuto informaci měl mít mnohem dříve, protože se o kauze dozvěděl z médií, ne od služeb. Zároveň ale celou věc označil za pseudokauzu a odmítl, že by měla cokoliv společného s tím, že vláda dříve zrušila odbor strategické komunikace Ministerstva vnitra, tedy útvar, jehož úkolem bylo přesně tento typ operací včas rozpoznávat a vyvracet.

Babišova vláda přitom už mnohokrát řekla, že žádnou krizovou komunikaci státu nepotřebuje, že si vystačí s vlastními lidmi, odborníky na slovo vzatými. To jsme mohli sledovat tento týden v případu úniku nebezpečných látek na Šumavě, kterého se ujal Filip Turek, ale ani po třech vyjádřeních nebylo jasné, co vlastně uniká. Turek se totiž během jednoho večera opakovaně opravoval. Takhle strategická komunikace nevypadá.

Přitom víme, že strategická komunikace v minulosti fungovala a měla reálný dopad, když po změně dovozních podmínek EU na ukrajinské zemědělské komodity začaly šířit nebezpečné dezinformace o kvalitě potravin v českých obchodech, tehdejší pracoviště akutní komunikace Ministerstva vnitra rychle připravilo srozumitelné podklady pro Ministerstvo zemědělství, které veřejnosti vysvětlily, jak u nás funguje kontrola potravin. Dezinformace se díky tomu přestaly šířit. Tuto fungující kapacitu vláda zrušila, aniž by ji čímkoliv nahradila. A výsledek jsme viděli o pouhý rok později v kauze s Polskem.

Nejde přitom o žádný český experiment bez obdoby jinde ve světě. Švédsko si po ruské agresi na Ukrajině zřídilo vlastní úřad pro psychologickou obranu. A letos v létě dokonce představilo národní strategii psychologické obrany s odůvodněním, že žádná jednotlivá instituce nedokáže této hrozbě čelit sama. V lotyšské Rize od roku 2014 centrum NATO pro strategickou komunikaci, které pomáhá spojeneckým armádám i vládám rozpoznávat a vyvracet ruskou propagandu. Evropská služba pro vnější činnost od roku 2015 provozuje pracovní skupinu East StratCom a její portál EUvsDisinfo, jehož jediným úkolem je mapovat a vyvracet kremelské dezinformace.

A Finsko, které s ruskou propagandou žije desítky let, dlouhodobě staví svou odolnost na systematické mediální gramotnosti občanů už od základní školy. A není náhoda, že se v evropských žebříčcích odolnosti vůči dezinformacím pravidelně umisťuje na předních místech.

Všechny tyto státy došly ke stejnému závěru, že stát bez vlastní kapacity na rozpoznávání a vyvracení dezinformací nechává útokům dveře otevřené dokořán. Česká republika svou kapacitu naopak zavřela.

Proto navrhuji zařadit tento bod na program schůze Poslanecké sněmovny, aby vláda jasně vysvětlila, proč odbor strategické komunikace zrušila, kdo dnes jeho roli fakticky plní a zda a v jakém termínu hodlá tuto kapacitu obnovit. A pokud se vám nelíbí název strategická komunikace pojmenujte si ji, prosím, jinak, ale prosím, obnovte ji. Pro dobro a bezpečnost naší krásné země. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní jako poslední vystoupí paní poslankyně Renáta Zajíčková. Prosím vašich 5 minut.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Dobré dopoledne. Já mám dva body, které bych chtěla navrhnout do dnešního programu schůze.

Ten první bod se jmenuje Vláda hledá peníze na nesprávném místě. A vlastně popisuje jednoduchou věc, kterou je, že vlastně vláda v navrženém rozpočtu rozhazuje miliardy korun v podstatě bez nějakého doložitelného efektu a obráceně úspory hledá tam, kde se šetřit nemá, a to je například školství.

Já bych to jenom krátce shrnula. České školství je dlouhodobě podfinancované, na tom si myslím, že se shodneme úplně všichni. V rezortu chybí desítky miliard korun. Pro příští rok je to konkrétně zhruba 50 miliard. Místo aby vláda akcentovala budoucí naše generace a investice do našich dětí, tak Ministerstvo školství zůstává zhruba o 1,5 procenta pod svým růstem. Čili to nestačí ani na to, co pan ministr předkládá, nebo Ministerstvo financí, abych byla přesná, nestačí ani na to, aby se pokryly mandatorní výdaje. To znamená, aby se pokryly například mandatorní výdaje, které souvisí s neveřejnými školami, nebo mandatorní výdaje, které souvisí s ostatními pedagogy, jako jsou školní psychologové, speciální pedagogové, trenéři a podobně. Ale ty peníze nestačí ani na investice do kapacit, které je potřeba v České republice zvyšovat.

Toto neříkám jenom já, toto sám přiznává i pan ministr školství. Sám mluví o tom, že mu v rezortu chybějí miliardy a že musí ještě vyjednat alespoň 3 miliardy, které mu schází. Máme tu ale právě velký paradox, kdy tedy premiér osekává školství navzdory vlastnímu ministrovi.

A teď kontrast, kvůli kterému tento bod navrhuji. Zatímco ve školství se přehrabujeme v podstatě v jednotkách miliard, hledáme jenom nějaké drobné a stejně tak je to například hledáme drobné u neziskových organizací nebo u jiných oblastí, které v podstatě nedokážou vygenerovat nějaké větší částky, tak rozhazuje pan premiér se svými ministry peníze tam, kde vlastně vůbec nepřinesou žádný efekt. Například chce zvýšit slevu na jízdném z 50 procent na 75 procent. Chce zastavit valorizaci dálniční známky. Zvyšuje platy státních zaměstnanců. Ale to jsou výdaje, které opravdu nepřinesou žádný efekt pro naši budoucnost.

A připomenou, co říkají ekonomové, včetně bývalých guvernérů například České národní banky nebo předsedy Národní rozpočtové rady. Varují, že s tak vysokými a rostoucími výdaji se žádná vláda k vyrovnanému rozpočtu neproinvestuje. Nelze na jedné straně rozdávat a na druhé straně předstírat konsolidaci tím, že seškrtám pár set milionů u znevýhodněných dětí, které například jsou v našich speciálních školách. Skutečné úspory se hledají úplně jinde. Skutečné úspory se hledají ve velkých kapitolách rozpočtu a v neúčinných výdajích, ne v drobcích, například ve vzdělávání.

Proto navrhuji, aby Sněmovna tento bod zařadila na program a vláda vysvětlila: a) proč hledá úspory v drobcích v kapitole Školství místo ve velkých a neúčinných výdajích? Za druhé, proč dokáže najít miliardy na plošné slevy a zmrazené poplatky, ale ne na děti se speciálními potřebami a na učitele? A za třetí, jak chce dosáhnout zdravého rozpočtu, když na jedné straně rozdává a na druhé straně škrtá tam, kde se to nejvíce vymstí. Takže to je první bod, který bych chtěla zahrnout do programu dnešní Sněmovny.

A teď druhý bod. Děkuji za přenastavení času. A tento druhý bod začnu citací dopisu, který jsem před pár dny obdržela. A budu citovat. Nebudu citovat celý dopis, protože ten dopis je poměrně dlouhý, ale ilustruje tu zoufalost, kterou v podstatě tato vláda dělá a dělá ji vlastně na základě absolutní neznalosti prostředí, z které je právě tento dopis.

Takže čtu: „Obracím se na vás jako rodič dvou dětí navštěvujících soukromou základní školu v souvislosti s aktuální debatou o možném omezení, či dokonce zrušení financování soukromých a církevních škol ze státního rozpočtu. Rozumím tomu – a stále cituji – že stát musí hledat úspory a že je legitimní zkoumat každou významnější položku státního rozpočtu. Přesto bych chtěl velmi důrazně požádat, aby případná změna soukromého financování nebyla provedena pouze na základě jednoduché úvahy: je to soukromá škola, rodiče platí školné, tak proč ji má financovat stát? Podle mého názoru – míní autor – je taková úvaha příliš zjednodušující a přehlíží několik zásadních skutečností.“

Teď jsou tam nějaké další úvahy a pokračuju v citaci dál: „Máme pocit, že tradiční systém vzdělávání se v řadě věcí mění pomaleji než svět kolem nás. A právě proto jsme pro naše děti zvolili jiný vzdělávací přístup. Je to naše svobodné rozhodnutí, jsme připraveni za něj nést i finanční odpovědnost. A také ji neseme. Za soukromé vzdělávání dvou dětí platíme školné, k tomu samozřejmě stravu, výlety, pomůcky a další náklady. Pro naši rodinu to není zanedbatelná položka. Tyto peníze nám chybí jinde.“ (Předsedající svolal gongem do sálu kvůli blížícímu se hlasování poslance. Ti houfně přicházejí a výrazně se zvedl hluk v sále.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Já vás požádám o klid v jednacím sále. Prosím o klid ještě jednou.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Pokračuji v citaci z dopisu: „Přestože jsme se rozhodli tuto prioritu zachovat, protože vzdělávání našich dětí považujeme za jednu z nejdůležitějších investic, které můžeme jako rodič udělat, nežádáme přitom stát, aby nám školné platil. Žádáme pouze, aby stát nepřestal přispívat na zákonné základní vzdělávání našich dětí jen proto, že jsme si pro jeho poskytování vybrali jiného státem uznaného, a co je důležité, kontrolovatelného poskytovatele. Naše děti jsou přece úplně stejně občany České republiky jako děti navštěvující obecní základní školu. My jako jejich rodiče platíme stejné daně, odvody a ostatní veřejné příjmy jako rodiče dětí ve veřejných školách. Neexistuje žádná sleva na dani proto, že dítě chodí do soukromé školy.“

A zase to pokračuje dál. A zas je tady výčet: „Soukromá škola navíc není totéž jako zcela soukromá komerční služba. Školy zapsané ve školském rejstříku jsou součástí českého vzdělávacího systému, podléhají školskému zákonu, rámcovým vzdělávacím programům.“ A tak dále a tak dále.

Pak tady autor popisuje ekonomický dopad vlastně takového rozhodnutí: „Ve veřejné debatě může vznikat dojem, že stát financuje dítě v soukromé škole stejně jako dítě ve veřejné a rodiče k tomu ještě navíc platí školné. Tak jednoduché to ale není.“

Pak je tady poměrně fundovaný rozbor – v tom dopisu – rozbor toho, jak vlastně funguje financování soukromého školství. Je tady jedno velmi zajímavé číslo, které si myslím že bylo dobré, aby tady zaznělo.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak prosím o klid ještě. Prosím o klid v jednacím sále. Prosím.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Veřejné náklady na žáka v obecní škole se pohybují zhruba na 130 až 140 tisících korun ročně. Takže si můžete spočítat, když zhruba normativ na žáka v soukromé škole, čili částku, kterou platí stát, se pohybuje zhruba, říkám zhruba, okolo 70 000, tak dítě v obecné veřejné škole stojí 130 až 140 000 korun. Tady vidíte ten nepoměr.

„Veřejná základní škola nečerpá navíc peníze na platy učitelů. Má také budovu, kterou zpravidla pořizuje veřejný zřizovatel.“ A tak dále a tak dále. Mohla bych číst dál, protože ten dopis má zhruba pět stránek a poměrně srozumitelně, lidsky tady vysvětluje, jak fungují neveřejné školy.

A protože toto téma tady nebo ve veřejném prostoru velmi intenzivně levituje, tak já navrhuji, abychom tento bod zařadili na pořad dnešní schůze. A ten bod má název: Skutečně soukromé školy zachrání stávající rozpočet nebo rozpočet pro rok 2027? Takže bod do dnešního pořadu schůze: Skutečně soukromé a církevní školy zachrání rozpočet pro rok 2027? Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Vyčerpali jsme veškeré přihlášky, takže přistoupíme k hlasování. Hlásí se předsedkyně klubu ANO paní poslankyně Taťána Malá. Prosím.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já si dovolím zavetovat jménem 3 poslaneckých klubů všechny nově navržené body.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, děkuji. A nyní tedy budeme hlasovat o jednom návrhu, což je paní poslankyně Kršková. Navrhla již zařazený bod na schůzi Sněmovny. Ano, já vás odhlásím zároveň všechny. Přihlaste se svými hlasovacími kartami.

 

A paní poslankyně Kršková navrhuje bod číslo 54, sněmovní tisk 28, rozpočtové určení daní, zařadit jako třetí bod dnešní schůze Sněmovny.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 35, přihlášeno 161 poslanců, pro 65, proti 89. Návrh byl zamítnut.

 

Tím jsme se tedy vypořádali se všemi návrhy.

Přečtu ještě dvě omluvy. Paní poslankyně Martínková Španihelová Lenka od 15.30 do 17 hodin – pracovní důvody, pan poslanec Patrik Nacher od 11.30 do 12 hodin – pracovní důvody.

 

A nyní tedy přejdeme k projednávání bodu

 

Následující zahájení jednacího dne schůze

Aktualizováno 12. 9. 2026 v 0:51.