(Schůze zahájena v 14.00 hodin.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji 30. schůzi Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám.

Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás odhlásím. Přihlašte se svými identifikačními kartami a případně mi oznamte, kdo žádá o vydání náhradní karty.

Organizační výbor Poslanecké sněmovny stanovil návrh pořadu 30. schůze dne 27. srpna tohoto roku. Pozvánka vám byla rozeslána elektronickou poštou téhož dne.

 

Nyní přistoupíme k určení dvou ověřovatelů této schůze. Navrhuji, abychom určili poslankyni Barboru Rázga a poslankyni Vendulu Svobodovou. Má někdo jiný návrh? Jiný návrh nevidím.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 1, přihlášeno 141 poslanců, pro 135, proti 4. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že jsme ověřovatelkami 30. schůze Poslanecké sněmovny určili poslankyni Barboru Rázga a poslankyni Vendulu Svobodovou.

Sděluji, že do zahájení schůze požádali o omluvení své neúčasti na jednání tito poslanci: Ančincová Hana celý jednací den – osobní důvody, Foldyna Jaroslav celý jednací den – pracovní důvody, Krňanský Vojtěch celý jednací den – zdravotní důvody, Lipavský Jan celý jednací den – zahraniční cesta, Moricová Michaela celý jednací den – pracovní důvody, Oborná Monika od 16.30 do 18.30 – zdravotní důvody, Pláteník Václav celý jednací den – zahraniční cesta, Sedmihradská Lucie celý jednací den – zdravotní důvody, Schrek Vítězslav celý jednací den – pracovní důvody, Žáček Pavel celý jednací den – zahraniční cesta.

Babiš Andrej celý jednací den – pracovní důvody, Klempíř Oto od 14.30 do 17 hodin – pracovní důvody, Tejc Jeroným celý jednací den – pracovní důvody, Vojtěch Adam do 15.30 – pracovní důvody, Zůna Jaromír celý jednací den – pracovní důvody.

Nyní přistoupíme k návrhu pořadu 30. schůze, jak je uveden na pozvánce.

Nejdříve vás seznámím s návrhy, na kterých se shodlo dnešní grémium. Navrhujeme, za prvé, zařadit do návrhu pořadu nový bod, což je návrh časového harmonogramu projednávání vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2027 a střednědobého výhledu státního rozpočtu České republiky na léta 2028 a 2029 v Poslanecké sněmovně a jejích orgánech, sněmovní dokument 1673. Za druhé, navrhujeme následující postup jednání v tomto týdnu:

Dnes jako první projednat nový bod, což je tento bod, bude-li zařazen, a to sněmovní dokument 1673, což je ten návrh časového harmonogramu o státním rozpočtu na rok 2027. Dále bychom tedy projednali – stále hovořím o návrzích z grémia – body z bloku zákony ze Senátu v pořadí: bod 2, což je, jako druhý bod bychom dali zákon o státních zaměstnancích, to je tisk 76; následoval by tisk 77, což je státní zaměstnanci – související, obojí zamítnuté Senátem; dále máme sněmovní tisk 67, což je stavební zákon zamítnutý Senátem v pořadí; a nakonec bychom dali sněmovní tisk 189, evidence tržeb, vrácený Senátem. To by bylo pořadí teďka na začátku.

Zítra, to je ve středu 9. září, budeme na základě rozhodnutí Poslanecké sněmovny v 9 hodin pokračovat v přerušené 29. schůzi, ale 5 minut po jejím přerušení nebo skončení bychom následně – s tím, že bychom přerušili – zítra pokračovali touto 30. schůzí. To by byly nedoprojednané body z bloku zákony ze Senátu, případně další body dle návrhu pořadu schůze. Takto by to tedy bylo. Od 13 do 14 hodin bychom vyhlásili polední pauzu s tím, že jenom připomenu členům organizačního výboru, že ve 13.05 hodin se sejde organizační výbor.

Ve čtvrtek 10. září navrhujeme po projednání bodu 188, což jsou odpovědi členů vlády na písemné interpelace, v 11 hodin projednávat volební bod 161, což jsou změny v orgánech Sněmovny, a poté bychom pokračovali dalšími body dle návrhu pořadu schůze. Toto bylo grémium, to je tedy z mé strany vše.

Nyní prosím, paní poslankyně a páni poslanci, abyste se k návrhu pořadu vyjádřili i vy. Jako první předsedkyně poslaneckého klubu ANO Taťána Malá. Máte slovo.

 

Poslankyně Taťána Malá: Hezké dobré odpoledne. Děkuji za slovo, pane předsedo. Já mám dva návrhy.

Jeden je již tradičně (Předsedající: Prosím o klid.) procedurální návrh na prodloužení jednání, a to jménem tří poslaneckých klubů, ANO, SPD a Motoristé, abychom dnes jednali a meritorně i procedurálně hlasovali po 19. i 21. hodině.

Potom návrh na úpravu pořadu této schůze, a to tak, abychom ve čtvrtek 10. 9. zařadili po bodu z grémia – to znamená po těch změnách v orgánech, bodu číslo 161 – zařadili sněmovní tisk 246, bod 16, novela zákona o pozemních komunikacích. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: To jsem si poznamenal, k tomu se pak vyjádří Sněmovna. Nicméně první návrh, ten je procedurální, takže budeme hlasovat ihned. Svolám poslance. Asi jsou tady všichni, nikdo už ani nepřichází do sálu.

Jo, tak náhradní karta číslo 6, paní poslankyně Decroix bude hlasovat.

Přečtu ještě jednu omluvu: pan poslanec Ryba Drahoslav od 15 do 18.01 z osobních důvodů.

 

Budeme hlasovat o návrhu předsedkyně klubu ANO jménem tří poslaneckých klubů na prodloužení dnešního jednání po 19. a 21. hodině.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 2, přihlášeno 155 poslanců, pro 93, proti 60. Návrh byl přijat.

 

Nyní vystoupí další s přihláškou, přednostní práva. Já přečtu pořadí: pan předseda Hřib, paní předsedkyně Richterová, pan předseda Jurečka, pan předseda Matěj Ondřej Havel, pan předseda Jakob, pan předseda Rakušan, paní předsedkyně Šebelová, pan předseda Kupka a nakonec pan ministr Igor Červený. To jsou tedy přednostní práva. Pan předseda Zdeněk Hřib. Prosím, máte slovo.

Požádám vás o klid v jednacím sále Sněmovny. Prosím o klid, aby se poslanci mohli v klidu vyjádřit. Ještě jednou prosím o klid. Ještě jednou vás požádám o klid, abychom mohli zahájit jednání. Ještě vás požádám o klid. No, ještě hluk naopak stoupl. (Zvoní na zvonek.)

Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Vážení poslanci, vážené poslankyně, takže to máme tady dneska černé na bílém, chtělo by se říct opět, protože „Evropská komise potvrdila, že firmám z holdingu Agrofert pozastavila proplácení části dotací z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova.“ Potvrdila to mluvčí Evropské komise. Komise podle ní po důkladném posouzení dospěla k závěru, že premiér Andrej Babiš se nachází v potenciálním střetu zájmů a svěřenský fond situaci dostatečně neřeší. To znamená, máme tady černé na bílém, že nejde jen o nějaký procesní krok. Je to prostě potvrzení toho, že tam je střet zájmů a – znovu cituji tedy Evropskou komisi – svěřenský fond situaci dostatečně neřeší. Ta situace není jiná, než byla v rámci předchozí vlády Andreje Babiše. Ta situace je úplně stejná.

Připomenu, že tehdy v těch letech 2018, 2021 si Andrej Babiš tady vysoutěžil. (Hluk v sále. Předsedající zvoní na zvonek.) Děkuji. V minulé vládě si Andrej Babiš vysoutěžil a vydotoval nějakých 22 miliard a tahle situace se nám tady teď opakuje. Opět se tady premiér obohacuje na úkor českých rodin, neoprávněně dojí stát a tahá peníze z kapes nás všech, které by mohly jít třeba na podporu rodin nebo třeba na dostupné bydlení. Andrej Babiš také tedy zcela zjevně lhal. Lhal všem, celému národu, lhal i panu prezidentu Petru Pavlovi, že svůj střet zájmů vyřešil, protože ho prostě zcela zjevně nevyřešil, a lhal ostatně i Evropské komisi.

Je dobré si říct, že Piráti byli jediná strana, která střet zájmů Andreje Babiše dlouhodobě řeší. Není to záležitost, že bychom na to přišli teď. Je to skutečně o tom, že Ivan Bartoš během svého působení na Ministerstvu pro místní rozvoj dotáhl ty spory o neoprávněných dotacích až do stadia úspěšných soudních rozsudků včetně Ústavního soudu. To znamená, jednotliví babiši – Babišovi ministři – a fondy by měly okamžitě zastavit vyplácení těchto neoprávněných dotací, a to jak z národních zdrojů pro firmy holdingu Agrofert, ale i pro další struktury, které jsou ovládané premiérem, respektive oligarchou, Andrejem Babišem. Stejně tak by se tyto firmy měly okamžitě vyřadit ze soutěží o veřejné zakázky, protože ten zákon a evropská pravidla tady hovoří naprosto jasně.

Znovu, ty peníze, které tady neoprávněně Andrej Babiš sosá z kapes nás všech, ze státního rozpočtu, chybějí následně poctivým lidem, poctivým podnikatelům. Chybějí třeba na podporu rodin, chybějí na podporu dostupného bydlení. Místo dotací pro agromamuty, které si tady naděluje Andrej Babiš za 7 miliard, tak by mohly jít ty peníze třeba i na rozvoj venkova a boj proti suchu, protože zastavení těch dotací, připomenu, se týká také těch takzvaně nárokových dotací. Když abstrahuju od toho, že na žádnou dotací není reálně nárok, tak je naprosto absurdní tvrdit, že nějaké dotace jsou dotace mimo střet zájmů premiéra, protože zcela zjevně Andrej Babiš se podílí na nastavení pravidel pro tyto dotace. Kdyby tam Andrej Babiš nebyl, tak by třeba ty dotace byly nastavené tak, aby skutečně motivovaly k boji proti suchu. Nebylo by to o tom, že je ta dotace vyplácena těm největším holdingům, vyplácela by se třeba jenom menším rodinným farmám. Nevyplácela by se na nekonečné lány, ale byla by podmíněna tím, že tam budou ty remízky a opatření pro zadržení vody v krajině. Ale nic z toho není v zájmu Andreje Babiše, který ovlivňuje podmínky přidělování těchto dotací z pozice premiéra, takže zcela logicky i tady je Andrej Babiš ve střetu zájmů. To je velký problém.

Proto chci navrhnout bod jako první bod dneška, protože jsem přesvědčený o tom, že jde o situaci velice závažnou, situaci, která nás přibližuje Maďarsku za orbánovského režimu. To znamená, tady může reálně dojít k tomu, že dojde k zastavení vyplácení všech dotací všem zemědělcům, všem poctivým podnikatelům z důvodu toho, že premiér naší země je ve střetu zájmů. Z toho důvodu chci navrhnout bod s názvem Zastavte tunelování České republiky Andrejem Babišem přes jeho holding Agrofert a neoprávněné dotace a nezákonné zakázky na úkor budoucnosti našich dětí. Ještě jednou: Zastavte tunelování České republiky Andrejem Babišem přes neoprávněné dotace a nezákonné zakázky pro jeho holding Agrofert na úkor budoucnosti našich dětí. Děkuji.

To nebyl poslední bod, který jsem chtěl navrhnout. Tohle je situace, která tady nastala nově, protože Evropská komise nyní potvrdila to, že Andrej Babiš v tom střetu zájmů je, přestože se to snažili dlouhodobě nejrůznější poskoci Andreje Babiše utajit. Připomenu, že pan ministr Šebestyán ještě předtím, než usedl do vlády, pan ministr zemědělství, obhajoval tyto neoprávněné dotace a jejich proplácení. Vznikaly tady nejrůznější fejkové posudky, které následně vůbec neobstály u soudu, takže zcela zjevně neměly ani cenu toho papíru, na kterém byly napsány. Autorem těchto posudků, připomeňme si, byla advokátní kancelář Portos. Dříve, myslím, se jmenovali trochu jinak, Císař, Češka, Smutný nebo tak nějak. Dnes je to tedy advokátní kancelář Portos, jejíž posudky měly zakrýt tento střet zájmů, nicméně u soudu neobstály.

Nyní tedy k dalšímu významnému tématu dnešních dnů. Vláda nám tady představila státní rozpočet 389 miliard korun schodku. Připomenu, že tento schodek, který rozhodně nejde na úkor investic – to je schodek, kdy se zadlužujeme na běžný provoz – tak ten obsahuje také tyto dotace pro Andreje Babiše. S ohledem na poslední hospodářské výsledky holdingu Agrofert je tedy zjevné, že se skládáme z našich daní na dvě třetiny hospodářského výsledku holdingu Agrofert. Bez nás by prostě Andrej Babiš takový zisk neměl. Tento schodek je druhý nejvyšší v historii České republiky. Připomenu, že se nacházíme v situaci, kdy ekonomika České republiky rostla o 2,6 procenta loni, tedy výrazně rychleji než u zbytku – respektive průměru – Evropské unie.

Experti z Národní rozpočtové rady upozorňují, že ten schodek je ve skutečnosti vyšší než 400 miliard korun, protože tam nejsou započítané třeba peníze 30 miliard, které mají jít na podporu, respektive finanční pomoc na výstavbu dalších jaderných bloků v Dukovanech. Je to sice z mimorozpočtového účtu, nicméně je dobré o tom vědět.

Já mám tři jednoduché otázky na vládu Andreje Babiše. Za prvé, proč potřebujeme v době ekonomického růstu schodek téměř nebo spíše více než 400 miliard korun? To je otázka číslo jedna. Za druhé, jak konkrétně tento deficit pomůže zvýšit naši produktivitu a nastartovat českou ekonomiku? To znamená, vysvětlete jednak nejenom proč si půjčujete na provoz, ale na investice, na které si půjčujete, tak jak tyto investice prospějí ekonomice České republiky, když si na ně tedy půjčujeme a likvidujeme kvůli tomu budoucnost našich dětí. A především, jak chce vláda před dnešními mladými lidmi obhájit, že v době jejich života jim sníží prostor pro budoucí investice a zároveň jim předá ještě větší účet za státní dluh?

Já tedy tak nějak vím dopředu, že vy tu odpověď vlastně nemáte, respektive znám to, jakým způsobem se snažíte tomu vyhnout. Děláte prostě neodborná rozhodnutí, kašlete na rodiny, kašlete na mladé lidi, nezajímá vás budoucnost a zadlužujete nás všechny úplně bez rozmyslu jenom proto, aby Andrej Babiš si mohl nasosat víc z kapes nás všech a podojit tento stát, protože vaše heslo je „po nás potopa“. Znovu připomenu, že kvůli nezřízenému zadlužování této vlády zaplatíme příští rok téměř 130 miliard korun jenom na úrocích za státní dluh a tahle částka se bude každý rok ještě zvyšovat. Budeme mít tedy méně peněz třeba na podporu dostupného bydlení, na školství, na dostupné zdravotnictví nebo na naši dostatečnou obranu před ruskou agresí, protože prostě stále větší část našich daní spolknou tady ty úroky z dluhů, které dnes vznikají.

Víte vůbec, že by ten schodek mohl být velice snadno o 100 miliard korun nižší? O 100 miliard korun nižší! To znamená, že byste aspoň mohli říkat, že si reálně půjčujete na ty investice, protože teď si na investice nepůjčujete. Teď si půjčujete 100 miliard korun na provoz, aniž by bylo jasné, jak to splatíte. Představte si, že byste přišli do banky a řekli jim: Hele, já si potřebuju půjčit, nemám to vůbec čeho splácet, protože každý rok utratím víc, než co vydělám, ale potřebuju si půjčit ne na to, abych si třeba tady koupil bydlení, abych ušetřil na provozních výdajích, já si prostě potřebu půjčit na běžný provoz, já se to chystám projíst. Tak co si tak asi myslíte, vážení tady vládní poslanci, co si myslíte, že by vám řekla třeba banka, kdybyste s takovouhle neodolatelnou nabídkou za nimi přišli, že si chcete půjčit, projíte to a nemáte to z čeho splácet? Samozřejmě by vám nikdo nepůjčil. Nicméně u státu to funguje trochu jinak. U státu můžete ten dluh přehodit na ty, co přijdou po vás, to znamená dnešní mladé lidi, potažmo jejich děti, kterým tímhle způsobem můžete podělat budoucnost, což je přesně to, co jste se rozhodli udělat. Protože jste neschopní tuhle situaci nějak rozumně řešit, tak já vám jdu pomoct. Máme tady konkrétní návrhy na to, jakým způsobem ušetřit aspoň těch 100 miliard korun ročně, abyste aspoň mohli říkat, že si půjčujete na ty investice a že vaše zadlužování má aspoň nějaký smysl.

Připomenu, že tohle je i to, co tady slibovali před volbami Motoristé sobě, protože Motoristé sobě – mají to doteďka na webu, mají tam program – v rámci programu, se kterým šli do těchto voleb, tam mají harmonogram cesty k vyrovnanému rozpočtu, kde po jednotlivých letech 2026 až 2029 je (Řečník si odkašlal.) – pardon – velice podrobně rozepsané, co budou dělat v jednotlivých letech, jak tedy budou snižovat schodek státního rozpočtu. Připomenu, že to, co slibovali, je konsolidace veřejných financí, do čtyř let vyrovnaný rozpočet s podtitulem: Jako jediná skutečně pravicová strana v České republice jsme připraveni přinést zásadní změnu a ozdravit veřejné finance. Co slibovali konkrétně? V roce 2026 (Řečník si odkašlal.) slibovali nástup nové vlády – to je letos, letos – nástup nové vlády, audit dotací a úřadů, příprava reforem, zpřísnění fiskálních pravidel, nastavení cílů vyrovnaného rozpočtu a odhadovaný schodek 225 miliard korun. Vážení, letos máte schválený schodek 310 miliard korun. To znamená, milí Motoristé sobě, teď jste o 85 miliard už mimo. (Řečník si odkašlal.) Pro rok 2027 – to je to, co jste teďka tady vypustili do veřejného prostoru – jste měli naplánovaný schodek (Poslankyně Černochová přináší řečníkovi láhev s vodou.) – ježíš, děkuju, paní poslankyně, děkuji – jste měli naplánované, že budete mít odhadovaný schodek 165 miliard. Teď to, o čem se tady bavíme, je 389. To znamená, tady jste mimo o nějakých 224 miliard. O 224 miliard jste mimo.

Já vám připomenu, co jste slibovali, že budete letos dělat na ten příští rok: okamžité škrty dotací a úřadů. Tady máte krásnou příležitost, okamžitý škrt dotací Agrofertu. Těch dotací, které můžete poškrtat okamžitě, tam máte za nějakých 20 miliard ročně. Jenom 7 miliard z toho jsou dotace pro agromamuty, třeba co jste tam přidali nově na Ministerstvo zemědělství, protože snad nemyslíte vážně, že ten schodek budete ještě nafukovat, že ten schodek budete ještě nafukovat o ty peníze, které budete proplácet Andreji Babišovi, protože je neproplatí Evropská unie. To snad nemyslíte vážně, že ten schodek budete ještě zvyšovat proto, aby mohl Andrej Babiš dál tady tunelovat a sosat peníze na úkor českých rodin a dnešních mladých lidí, kteří to budou muset zaplatit. Tady máte, milí Motoristé sobě, příležitost. Zrušte tyhle dotace okamžitě, tak jak to tady píšete v tom plánu pro rok 2027: zrušení vybraných nepotřebných dotací. Tak se asi shodneme, že je vlastně Andrej Babiš nepotřebuje, když je to dotace, která je jenom příspěvkem k zisku jeho holdingu Agrofert. Dělá to dvě třetiny jejich hospodářského výsledku, tak to se asi shodneme, že to není vlastně potřeba. V jakém zájmu českého daňového poplatníka je zisk Agrofertu? Čí to je zájem? To je zájem české veřejnosti tohleto? To je váš zájem, který tady zastupujete? Asi těžko. Sloučení či zrušení prvních institucí, omezení provozních výdajů – dotace jsou taky provozní výdaje – novely zákonů o dotacích. Hele tady to máte přímo napsané. Já doufám, že jste to četli, ten váš program.

Zrušení plošných podpor firem. Hele, já jsem pro. Pojďme zrušit plošnou podporu těm agromamutům. Pojďme udělat ty takzvané nárokové dotace cílené, aby to bylo skutečně pro malé farmy, aby to bylo míněno pro rozvoj venkova, aby to bylo skutečně pro podporu boje proti suchu a měli z toho něco i naši čeští občané, kterým je tady v létě prostě vedro, nemluvě o dalších nepříjemných záležitostech typu povodně. Změny zřizovacích zákonů rušených úřadů, znovu odhadovaný schodek 165 miliard.

Já nebudu pokračovat dál. Tady samozřejmě máte ještě rok 2028 a 2029, kde končíte s tím odhadovaným schodkem 0 až 5 miliard, protože takhle, jak jste to nastavili, kdy ty schodky každý rok děláte ještě větší, tak tímhle způsobem se k té nule nedostanete, protože vy zadlužujete Českou republiku naopak ještě rychleji. I v případě, kdybyste náhodou s Andrejem Babišem nějak uhandlovali minus těch 20 miliard, se kterými jste teďka vyrazili na koaliční jednání, tak ani v takovém případě by to nic nezměnilo na tom, že stále by šlo o druhý největší schodek státního rozpočtu v dějinách polistopadové České republiky. To znamená, stále byste rekordně zadlužovali budoucnost dnešních mladých lidí.

Protože zjevně se nemáte k tomu, abyste s tím něco dělali, tak já tady pro vás mám pár tipů, co byste tak měli dělat, kromě dodržování vlastního programu, kde už jsme si řekli, 20 miliard můžete ušetřit na osekání těch neefektivních dotací. To jste chtěli, před volbami jste to slibovali. Nebo jste snad podvedli svoje voliče, když jste říkali „pohlídáme Babiše“? Tak jak Andrej Babiš tady sliboval levnější hypotéky (Gestikuluje.), které naopak lidem zdraží... Vy zdražíte lidem jejich úvěry. Každá rodina, která má hypotéku, tak v průměru si připlatí nějakou tisícovku na těch vyšších úrocích, které vy způsobíte tímhle nehorázným zadlužováním.

40 miliard ročně tady leží jenom tak na zemi, když tedy půjdeme dál od těch dotací. 40 miliard, 40 miliard můžete velice snadno ušetřit na obsluze státního dluhu tak, že nastoupíme reálně tu cestu přijetí eura. Dokonce to euro ještě nemusíte ani přijmout, můžete zůstat v takovém tom předpokoji tak jako Dánsko. Dánsko má dánskou korunu, jsou s tím happy, ale jsou trvale v tom mechanismu ERM II, to znamená v tom mechanismu směnných kurzů. Mají to prostě zafixované. Jejich exportéři se nemusí zajišťovat proti kurzovému riziku. To znamená, tohle šetří náklady průmyslu, je to nějaká podpora jejich exportu a zároveň to šetří peníze státnímu rozpočtu. Samozřejmě ano, šetří to peníze i lidem, protože prostě ty úvěry jsou potom levnější nejenom pro stát, ale také pro lidi, například ty, co mají hypotéku. Připomenu, že například na Slovensku, tam si stát půjčuje levněji, a to přesto, že jejich ekonomika je oproti té naší v podstatě v troskách. Na Slovensku zavedli daň z toho, že si pošlete peníze mezi svými účty v bance. To je naprosto neuvěřitelné. Pošlete si peníze z banky do banky a zaplatíte z toho daň. To je neuvěřitelné. Tak přesně tam vy to vedete. Nicméně na Slovensku, protože mají euro, tak stále jsou důvěryhodnější partner pro mezinárodní věřitele, a proto si půjčují levněji. To je cesta, jak ušetříte 40 miliard.

Kolem 15 miliard ročně lze získat rozumným zdaněním neřestí, to znamená, například je to tiché víno, například je to zdanění konopí, o kterém mluvíme už delší dobu, to znamená ne jenom možnost pěstovat si pár kytek pro sebe, ale skutečně vytvořit reálný, regulovaný a hlavně daněný trh s konopím, byť bohužel ten vlak příležitosti nám už ujel. My jsme mohli tady rozjet další oblast, která by pomohla naší ekonomice. Tuhle příležitost jsme už ztratili nějakým přešlapováním na místě, ale aspoň bychom tady z toho mohli vybrat nějaké daně, primárně tedy spotřební, ale vlastně i DPH a případně další, protože když to bude daněný byznys, tak pochopitelně to nebude dostupné dětem v rámci té základní regulace – tak jako je nedostupný alkohol dětem v rámci regulace – a pochopitelně žádný dealer nebude stát na rohu jenom kvůli tomu, aby to tam prodával dětem. To jsou zkušenosti ze zahraničí. Jinak my teď vedeme žebříček dostupnosti konopí pro nezletilé, připomenu.

8 miliard můžete snadno ušetřit tím, že přestanete vymýšlet skopičiny se zrušením poplatků za veřejnoprávní média.

Desítky miliard může přinést také reforma, která by lidem usnadnila návrat na trh práce, například díky částečným úvazkům pro lidi na rodičovské nebo po rodičovské nebo změnám, díky kterým se lidem v exekucích vyplatí pracovat.

Milá vládo, vůbec nemusíte šmátrat lidem v kapsách ani nemusíte škrtat důležité veřejné služby, ale musíte mít plán a odvahu dělat skutečné reformy. Jenomže bohužel vy na ty reformy nemáte odvahu a zjevně nemáte ani kapacitu, protože se neustále topíte ve vlastních kauzách.

My chceme jako Piráti nastartovat naši českou ekonomiku, a proto jsme připravili tuto hospodářskou strategii. (Ukazuje materiál.) Je to 100 stran konkrétních návrhů, jakým způsobem zajistit, aby tady byla skutečně férová tržní ekonomika, to znamená ekonomika, ve které skutečně se oceňuje inovace, odvaha a není to o tom, kdo má na koho telefon, jestli máte nějaké konexe a umíte sosat dotace, protože problém, který tady aktuálně máme v České republice, je to, že ten systém je výrazně vychýlen ve prospěch nějakých konkrétních vybraných hráčů a jednotlivců, jako je třeba právě Andrej Babiš, který si tady nastavuje podmínky, aby mohl vysosat maximum dotací z kapes českých daňových poplatníků, připomenu teď. My chceme naši ekonomiku skutečně nastartovat, proto tedy jsme představili Pirátskou expertní ekonomickou radu a tuto pirátskou hospodářskou strategii. My jsme spojili ekonomy, podnikatele, investory, odborníky a představili jsme tento konkrétní plán (Ukazuje materiál.), jak odemknout potenciál našeho hospodářství.

Ta opatření zrychlí náš hospodářský růst až o 1 procento ročně, 1 procentní bod. To znamená, na konci dekády by to znamenalo o 1 bilion korun vyšší výkon české ekonomiky, což v praxi v peněženkách českých občanů znamená, že si v průměru polepší o 68 000 korun ročně navíc v peněžence každého pracujícího. Počítejte se mnou. Když se navýší náš hospodářský růst až o 1 procento ročně, tak to znamená, že ten první rok to přinese 90 miliard korun do státního rozpočtu. Druhý rok to není těch samých 90, je to dalších 90 miliard korun, to znamená 180. Třetí rok opět je to dalších 90, tedy 270, a tak dále. Za tohle se dají postavit desítky nových škol, vytvořit stovky tisíc míst ve školkách, financovat stovky kilometrů dálnic, respektive silnic, tisíce bytů se dají za to postavit nebo zásadně posílit a modernizovat naši obranu.

Díky tomu můžeme postupně z naší země udělat skutečně jedno z nejlepších míst pro život, práci a podnikání v celé Evropě. Máme tady připravené reformy pro dostupnější bydlení, pro férovější trh, pro lepší využití lidí na trhu práce a také pro efektivnější stát. Samozřejmě ano – tím se vracím zpátky na začátek – je tady i část věnovaná opatřením, které povedou k oslabení oligarchie a k tomu, aby dotace byly skutečně férové, což je u této vlády zjevně extra aktuální téma.

My si prostě nemůžeme dovolit další vládu, která bude jenom rozdávat peníze a čekat, co se stane, protože tímhle způsobem se nestane prostě nic. My potřebujeme vládu, která vytváří podmínky pro růst. Proto chci navrhnout ještě další bod: Proč potřebujete v době ekonomického růstu schodek téměř nebo možná víc než 400 miliard korun? Ještě jednou, jako druhý bod dneška navrhuji: Proč potřebujete v době ekonomického růstu schodek téměř nebo možná víc než 400 miliard korun? To je tedy druhý návrh bodu za mě. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Pane předsedo, jenom vás požádám, zdali byste předal ty názvy bodů, protože opravdu začínají být čím dál delší. Stačí je předat tady kolegyni (Poslanec Hřib: Ano.) z organizačního odboru, abychom to tedy zvládli. Děkuji.

Potom tedy další vystoupí...

Jinak, co se týče přítomnosti ministra, tak už to organizuji. Telefonujeme. Pane předsedo, hlásím se k tomu sám od sebe, vidíte? (Reakce z pravé části sálu.) Paní předsedkyně, máte slovo, jestli to tedy zvládneme. Voláme a zajišťujeme. Nyní se tedy připraví po paní předsedkyni Richterové pan předseda Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Jsem ráda, že moje žádost, aby sem přišel nějaký ministr či ministryně této vlády, je už tak zvnitřněná, že to pan předseda Tomio Okamura řeší sám za sebe. To jsem ráda. Co se týče nepřítomnosti ministrů, tak je to fakt smutné, protože tady prostě mají být přítomni při jednání. Pokud by do nějaké opravdu malé chvilky nikdo nedorazil, tak si myslím, že by to bylo nedůstojné jednání této Sněmovny. Nicméně... Nyní započnu, prokážu dobrou vůli. Věřím, že tady poměrně rychle někdo dorazí. Pokud ne, tak to samozřejmě nemá smysl. Takhle to jednání probíhat nemá.

Ale ráda bych navázala na slova našeho předsedy Zdeňka Hřiba. Mám dvě témata dnes.

To první je zkrátka to, že jako Piráti roky aktivně řešíme střet zájmů Andreje Babiše. Proč? Protože jde o peníze. Jde o velké peníze, které buď mohou jít jedné rodině, jednomu zájmovému uskupení, anebo můžou jít všem lidem v této zemi, můžou jít ku prospěchu této země. Prostě ty peníze, co tato země... (Do sálu přichází ministryně Mrázová.)

Děkuji, paní ministryně.

Ty peníze co tato země nedostane proplacené z Evropy, ale pak je zaplatí z našeho národního rozpočtu, prostě budou chybět úplně všem a zaplatíme je takzvaně dvakrát. Jenom chci navázat na slova Zdeňka Hřiba, upozornit, že Evropská komise, která od nás setrvale dostává podněty, odborně podložené, dobře fundované, prostě potvrdila, že firmám z holdingu Agrofert pozastavila vyplácení dotací z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, že český premiér se skutečně nachází v potenciálním střetu zájmů, jak Piráti dlouhodobě upozorňují. Podrobně o tom bude mluvit Ivan Bartoš. Já jenom – než se dostane k pultíku, jak je přihlášen v pořadí – upozorňuji, že fakt nechápu, proč Andrej Babiš nasliboval, že se nevratně zbaví Agrofertu, když mu muselo být naprosto jasné, že zanedlouho vyjde najevo, že to tak není, že nyní Evropská komise zkrátka řeší, že stále je – nebo jak říká Evropská komise, potenciálně je – ve střetu zájmů a že ho nevyřešil.

Já bych ráda navrhla jako první bod dnes nový bod Česká republika musí okamžitě zastavit vyplácení peněz holdingu Agrofert a místo rodiny Andreje Babiše ty peníze nasměrovat ke všem rodinám v České republice. To je můj návrh prvního bodu dnes a první téma, které ještě dopodrobna rozvede Ivan Bartoš.

Jako druhé téma tady pak mám téma, které se týká každého pracujícího člověka. Jde o podporu v nezaměstnanosti. Andrej Babiš totiž pracujícím bere jejich pojistku. Bere lidem až 10 000 korun měsíčně. Bere lidem peníze, které si sami předplatili. Předplatili si 32 miliard korun – v součtu v tomto roce to bude – a dostanou z nich – v součtu zase – maximálně 20 miliard. Andrej Babiš chce tu částku, co se lidem na pojistce, kterou je podpora v nezaměstnanosti, vyplatí, ještě snížit. Já tedy se tady chci zeptat. To jako když člověk pracuje, odvádí peníze jako pojistné a pak když o práci přijde, tak má od státu dostat kvalitní rekvalifikaci a rozumnou podporu v nezaměstnanosti, tak je OK, že to Andrej Babiš prostě škrtne kvůli svému rozmaru, i když to byla obrovská reforma podpořená mnoha ekonomy, spočítaná konkrétně na datech, jak se to státu vyplatí, když lidé o trochu déle hledají práci, protože mají podporu v nezaměstnanosti, a potom roky odvádějí vyšší odvody, platí vyšší daně? Fakt nechápu, co Andreje Babiše vedlo k tomuto rozhodnutí, a poslala jsem k tomu řadu podrobných interpelací, jak právě na premiéra této vlády, tak na paní ministryni financí Alenu Schillerovou, tak na Aleše Juchelku. Týká se to všech tří těchto představitelů vlády, ale to rozhodnutí je bezesporu zejména rozhodnutí Andreje Babiše. On chce tedy pracujícím vzít až 10 000 korun měsíčně. Vůbec nechápu proč.

Proto mám návrh druhého bodu, dnes jako druhý bod: Proč Andrej Babiš bere pracujícím lidem až 10 000 korun měsíčně? To je druhý bod.

Jako třetí bod – je to úplně prosté – Proč Andrej Babiš ruší moderní systém podpory v nezaměstnanosti, který jsme zavedli? Otázka, která buď musí mít dobrou odpověď, anebo když ji nemá, tak je to prostě fakt problém.

Nakonec – tohle je bod, který se opravdu věcně týká podpory v nezaměstnanosti – je tam i otázka politická. To je návrh čtvrtého bodu k projednání dnes: Sliboval Andrej Babiš svým voličům šetření na pracujících? To je návrh čtvrtého bodu. Slib...

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Můžete ještě ten třetí prosím vás, protože to bylo...

 

Poslankyně Olga Richterová: Třetí bod zní: Proč Andrej Babiš ruší moderní systém podpory v nezaměstnanosti, který jsme zavedli? (Předsedající: Ano.)

Ten čtvrtý: Sliboval Andrej Babiš svým voličům šetření na pracujících? Já jsem se snažila dohledat totiž nějaké doklady, jestli tohle avizoval v předvolebním programu, protože pro tu reformu hnutí ANO celé hlasovalo. Hnutí ANO komplet podpořilo takzvanou flexicurity – vyšší podporu v nezaměstnanosti první dva měsíce, ale pak taky trošku snazší výpovědi a hlavně trošku delší zkušební dobu. Flexibilita, pružnost a security – bezpečnost. To má jít ruku v ruce. Teď Andrej Babiš škrtá jenom jednu nohu té reformy, nevýhodně pro pracující, čistě tu podporu. Můj čtvrtý bod proto byl, ten návrh: Sliboval Andrej Babiš svým voličům šetření na pracujících? Je tam ten otazník. Fakt jsem to nikde nedohledala. Naopak pro to hlasoval.

Jako závěr mám pátý bod, který má politickou otázku: Souhlasí hnutí SPD s šetřením na pracujících? Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní... Když tak, paní předsedkyně, jestli ty body máte, jestli byste je předala zase tady pracovnicím organizačního odboru, protože to bylo zase trošku delší, tak abychom to měli přesně.

Nyní pan předseda Jurečka vystoupí, který ovšem není přítomen, takže vystoupí pan předseda Matěj Ondřej Havel. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo, vážený pane předsedo. Vážené kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně, já budu také hovořit o státním rozpočtu. Viděli jsme všichni návrh na příští rok, se kterým počítáte. To šílené strategické saldo, jak tomu někdo říkal, minus 389 miliard korun, to je částka skutečně děsivá. Z toho 100 miliard nejsou ani investice, ani kapitálové výdaje, nic. Tam si prostě půjčujete na provoz státu.

Ale myslím, že debata tady o tom bude ještě obšírná, tak se zmíním o jedné kapitole a to je pochopitelně školství, protože v návrhu, který jsme viděli tedy v médiích, který jsem si mohl přečíst taky na webu Ministerstva financí, tak tam je pro školství, pro Ministerstvo školství, navrženo pro příští rok 287 miliard korun, nebo celých 86. To je o 1,36 procenta více než v letošním roce. Sám pan ministr přiznává, že tam chybí ještě 6 miliard na zákonné výdaje, což je tedy mnohem méně peněz, než bychom si představovali. Já to trošku rozeberu, protože věřím, že s tím ještě bude možné něco udělat, ale je to zásadně méně peněz, než kolik byste tam museli dát, kdybyste chtěli dodržet aspoň trošku svůj slib o tom, že vzdělávání je vaší prioritou, stabilita školského systému je vaší prioritou. Rozvoj vzdělávací soustavy a růst učitelských platů, nic z toho se pochopitelně nebude moct tedy stát.

Rozpočet je totiž pak čitelným a skutečným seznamem vládních priorit. To všecko, co je předtím, tak jsou řeči. Když vidíme státní rozpočet, vidíme tam návrh těch cifer pro Ministerstvo školství, tak tam je vidět, že to vůbec není vaše priorita. Celkové výdaje rostou o více než 6 procent a školství přidáváte jen něco přes 1 procento. To není priorita. Jak říkám, to je spíš dojná kráva, ze které se tedy něco naopak sbírá. Podíl školství na výdajích státního rozpočtu tedy reálně nestoupá, nezůstává stejný, ale reálně klesá. Jestliže sám ministr školství říká, že mu tedy chybí 6 miliard korun na zákonné výdaje, má vláda povinnost tu díru vyřešit. Já doufám, že se tak stane.

Ředitelé škol – mluvím z vlastní zkušenosti – nemohou hospodařit s příslibem, že se někde peníze snad tedy později najdou. Kritika nestojí jenom na nějakých třeba tady mých opozičních řečech, jak byste mohli říct. Nedostatek peněz vlastně potvrzuje i sám ministr, který je zodpovědný za fungování ministerstva. Já bych docela rád slyšel vysvětlení, které konkrétní výdaje tedy nejsou pokryté a jak je jako vláda doplníte. Jistěže si počkám na kapitolní sešit 333, kapitolu Ministerstva školství, nicméně musíte pochopit, že debata je v tom systému rozjitřená už teďka, a to nemluvě ještě o segmentu vysokých škol. Odborná debata se tedy vede o tom, jak rychle máme dohánět naše zaostávání. Vláda přitom předkládá částku, která podle mého názoru, názoru odborníků – možná některé ocituju – nestačí ani k udržení dosavadního tempa. To není ani udržení tempa, natožpak že by to bylo přidání, že bychom doháněli nějaké zaostávání.

Já jsem si udělal takovou rešerši, kolik by nezávislí odborníci – abyste tomu možná víc věřili než mně jako opozičnímu poslanci, byť já vždycky stavím na datech – kolik by tak byl rozpočet pro Ministerstvo školství odpovídající v letošním roce. Bylo by to asi 317, někdo říká 334 miliard korun. Nalijme si čistého vína. Velká část, většina, rozpočtu Ministerstva školství jsou platy, takže je jasné, kam to půjde, respektive kam to nebude směřovat, pokud rozpočet zůstane skutečně takový.

Pokud chceme získat schopné mladé lidi pro učitelství, tak jim musíme nabídnout přesvědčivou profesní perspektivu. Každý z nás, kdo jsme v ředitelně někdy seděli, tak jsme se s tím potkávali, že nám buďto nenastoupili absolventi učitelských programů, o kterých bychom si mysleli, že budou dobrými učiteli, o které jsme měli zájem, anebo nám to po roce, po dvou zabalili s tím, že řekli: Víte co, pane řediteli, mně se to tady líbí, mě ta práce baví, ale já jsem se teďka oženil, čekáme dítě, já možná budu muset řešit nějakou hypotéku a já vím, že když se svým vzděláním přejdu do jiné profese, že si vydělám mnohem více. To je pak škoda pro nás pro všechny. Ztrácíme talentované učitele, kteří rozhodují o budoucnosti nás všech. Každý, jak se říká, se potká s porodníkem, s učitelem a s funebrákem. Nestačí tedy oznámit, že učitelům nějak přidáme někdy nominálně, ale důležité taky je, jak jejich odměňování obstojí právě vedle ostatních profesí. O tom jsem právě mluvil. Anebo budeme rezignovat na ambici, aby naši budoucnost zabezpečovali – čtěte: naše děti učili – ti nejlepší z nás?

Já bych chtěl slyšet konkrétní plán, když představujete takovýto rozpočet. Kolik půjde na platy? Jaký poměr v průměrné mzdě to zajistí a z čeho budou financováni další pedagogičtí pracovníci?

Když se tady v minulém volebním období dost tedy plamenně projednávalo převedení financování nepedagogických pracovníků ve školství na zřizovatele – a já jsem toho pořád zastánce – tak tady po nás pan kolega Stržínek – nevím, jestli tady tady sedí, nesedí – házel záchodovou štětku tady k tomu stolečku (Ukazuje vpravo.), kde jsem seděl jako zpravodaj. Tak bych se zeptal: Tak to zrušíte, když jste teďka u vlády, to převedení? Ne, samozřejmě že ne, protože to je rozumné, protože jenom bylo populistické strašit nepedagogy tím, že na ně nebudou peníze, že nebudou mít práci, ale samozřejmě, když se karta otočila, tak to necháváte, protože to je rozumné, a najednou je o tom ticho po pěšině.

Teď vysoké školy. Chceme více kvalifikovaných absolventů. To zní Českou republikou napříč od různých politiků, od vaší vlády. Musíme proto financovat ale také kapacity, ve kterých je vysoké školy připravují. Já jsem si našel výpočet, řekl bych, Rady vysokých škol. Ta upozorňuje na to, že pokles prostředků jistě doprovází pokles investic. Ve financování, které se tedy popisuje, by mělo jít o celkový propad (o) 290 milionů korun, a to prosím v době, kdy nám na vysoké školy nastupují silnější ročníky. Pokračování tohoto trendu samozřejmě může vést i k omezení zaměstnanců, potažmo přijímaných studentů. Vyhlížíme vysokoškolský zákon nový. Jsme připraveni se na něm podílet. Říkám to férově, říkám to na rovinu. Máme největší zájem na tom, aby se podařilo přijmout v dohledné době kvalitní vysokoškolský zákon, na kterém bude nějaká shoda, třeba i s parlamentní opozicí. Budete-li chtít, jsme připraveni na tom smysluplně pracovat, ale zase jsme u peněz.

Peníze ani nový vysokoškolský zákon prostě neodstíní. Vždycky bude muset být regionální i vysoké školství nějakým způsobem zafinancované. Dobře víte, že já jsem vždycky ten, kdo tady káže nad tím, že každou státní korunu je třeba dvakrát obrátit, že TOP 09 připravila alternativní návrh ke státnímu rozpočtu, který jste pro letošní rok přijali. My jsme dokázali – nebo bychom dokázali – ušetřit 64 miliard, my jsme říkali kde, my jsme dokonce řekli, jak zafinancovat i priority. Mohli jste si to od nás vzít, mohli jste to prosadit. Řekli bychom: Není zač. Nemuseli jsme mít už pro letošní rok tak velký schodek státního rozpočtu. Pro příští rozpočet to jistě připravíme taky. My nejsme jenom opozice, která sedí tady v lavici, říká: Všechno je to špatně. My přicházíme s konkrétními pozitivními návrhy a vizemi pro Českou republiku. Ale proč to říkám? Protože – kromě obrany – vzdělávání a školství jednou z priorit rozhodně je. To je naše budoucnost. Vždycky je potřeba mít na paměti, že každá koruna, která je do školství investovaná, tak je skutečně investovaná. Není projedená, není prožitá, je to investovaná koruna, která se v budoucnosti vrátí. Nebude to hned, ale vrátí se to. Vyzývám vládu, aby rozpočet školství přepracovala, aby rozpočet školství navýšila. Děti mají na své vzdělávání omezený čas a rok, který jim dnes vezmeme nedostatkem podpory, tak jim žádným příštím rozpočtem už prostě nebudete schopni vrátit. Dobře víte, že finance na školský provoz tedy rozhodně vliv mají velký a propíše se to z roku na rok.

Teď důležitá věc, co jsem zaznamenal včera v médiích: Andrej Babiš říká, že by v úvahu přicházely škrty v oblasti církevního a soukromého školství. Já si myslím, že rodič, který si pro své dítě zvolí jiného zřizovatele, nepřestává být daňovým poplatníkem a jeho dítě rozhodně nepřestává být dítětem, na jehož vzdělání má tedy státu záležet v každém případě. Tady si stát kupuje od škol, které státní nejsou, nějakou službu, která se odehrává buďto tedy ve státní škole, dobře, nebo se odehrává ve škole soukromé, nebo se odehrává ve škole církevní. Rozpočet na soukromé a církevní školy dohromady je nějakých 21 miliard korun. To je hluboko pod 10 procenty celkového rozpočtu Ministerstva školství. To jenom tak pro kontext.

Děti v těchto školách jsou samozřejmě součástí českého vzdělávacího systému a jejich rodiče, jak jsem naznačil, platí daně úplně stejně jako třeba my, kteří máme děti, dejme tomu, ve státních školách. Jestliže vám vadí tedy nějaké školy pro bohaté, tak nezavádějte opatření, po kterém si je budou moci dovolit už jenom ti bohatí. Tím, že zkrátíte finance pro soukromé a církevní školy, tak reálně ušetříte poměrně málo, možná by se nějaká miliarda najít dala, ale uděláte z těch škol exkluzivní ústavy pro nejbohatší vrstvu a reálně tím omezíte svobodnou volbu nebo možnost volby vzdělávací instituce pro běžné žáky i pro ty, kteří třeba nejsou z nějakých solventnějších poměrů.

Pokud by omezení podpory vedlo k odchodu žáků z těch soukromých a církevních škol – ano, to se dá udělat z roku na rok – tak potom ale by pro ně ty veřejné školy potřebovaly najednou místa. No a ta místa, ta tam tedy rozhodně jen tak nejsou. Naopak třeba v jistých lokalitách, jako je Praha, prstenec kolem Prahy, střední Čechy, tak tam se pořád kapacity škol řeší a je jich tam podle mě málo. Dobře, předložte propočet čisté úspory, kolik by to bylo. Já říkám, že by se tím neušetřilo vůbec nic. Reálně by to tedy znamenalo nutnost rychle investovat někde jinde. To by se stejně nepodařilo.

Církevní škole, když jsme u nich, přispíváme proto, že vzdělává děti. Spojovat její žáky, žáky církevních škol, s církevními restitucemi – to se tady taky objevilo v tom veřejném prostoru – je odvádění pozornosti od toho, že stát si tady reálně platí za službu pro své žáky. Církevní restituce byl jednorázový právní akt, který narovnal majetkové křivdy, které se tady udály v době komunistické totality. To je vyřešená věc. Nicméně to nic neříká o nákladech, o potřebě tedy financovat vzdělávání konkrétního žáka, konkrétních dětí, které teďka už třeba v církevních školách jsou.

Souhlasím s tím, že stát má – a to se v té debatě taky objevuje – kontrolovat kvalitu na státních školách, na soukromých školách a na církevních školách. Dokonce souhlasím s tím – a tak je to i nastaveno – že stát soukromým školám může snižovat dotaci podle toho, když ta škola prostě není kvalitní. Máme na to školní inspekci, máme nástroje, jak zajistit to, aby školy, které stát platí, kam posílá žáky nás všech, kdo tam chce, a kam jdou tedy veřejné prostředky, tak kontroluje, že tam jsou ti žáci vzdělávání kvalitně a že to nejsou peníze, které jsou vyhozeny z okna. Samozřejmě, ale plošný zákaz, plošný škrt pro ty zřizovatele, tím v žádném případě neobhájíte. Tedy doplňte chybějící prostředky a nepřenášejte svůj rozpočtový problém na rodiče žáků, kteří jsou nyní v soukromých nebo v církevních školách. Neberte si žáky nebo rodiče žáků, kteří jsou v soukromých či církevních školách za svoje rukojmí.

Pokud byste tady chtěli dělat nějakou změnu, tak věřte, že ta debata, která se vedla kolem financování soukromých a církevních škol, kterou máme dávno za sebou, byla hodně široká, byla velmi podrobná. To financování je nastaveno správně včetně, jak jsem říkal, těch kontrolních mechanismů. Pokud tedy nějaká škola není kvalitní – ano, to se může stát – tak potom, když není veřejný zřizovatel, dochází k seškrtávání přidělených finančních prostředků. To je OK, ale pokud byste něco takového tedy vůbec chtěli otvírat – a víte, že ta debata nikam nepovede – tak ale přineste dopadovou analýzu a nevypouštějte do éteru jenom takové zkratkovité demagogické věty typu „z církevních restitucí zaplatíme církevní školy“. To je právně, historicky, funkčně naprostý nesmysl.

Já bych tedy chtěl navrhnout dva body, pane předsedo. První bod se bude jmenovat Vláda podvazuje české školství. Vláda podvazuje české školství. Druhý bod se bude jmenovat Církevní a soukromé školy do vzdělávacího systému patří. Prosím, aby to bylo zařazeno jako třetí a čtvrtý bod této schůze, třetí a čtvrtý bod.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Jo, takže Církevní a soukromé...

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: ... školy do vzdělávacího systému patří, jako čtvrtý bod této schůze. (Předsedající: Ano.)

Ještě dovolte navrhnout, řeknu to rovnou, jeden bod. Samozřejmě to nelze oslyšet. Škoda, že tady pan vicepremiér není. To bych chtěl jako pátý bod, pátý bod schůze a to bude Hazard ministra Macinky s bezpečností státu. Hazard ministra Macinky s bezpečností státu.

Všichni jsme zaznamenali, že vicepremiér a ministr zahraničí naší vlády přišel do rozhovoru se zakukleným moderátorem a vůbec si neověřil, s kým tam je. Mohlo by to být vtipné. Mohla by to být jedna z takových těch historek, jako když Filip Turek hází jogurty na kulturní památku v šestatřiceti letech. To je sice klukovina, za kterou by zasloužil, ale není to nebezpečné. Tohle může být potenciálně nebezpečné. To není legrace, protože jde o člověka, který šel na rozhovor s někým, ještě bez ochranky, maje tedy citlivé informace a přístup k citlivým informacím. Pan ministr sám uvedl, že mu byl maskovaný člověk podezřelý a napadlo ho, že jde o člena známé Detektivní party, ale přesto pokračoval. Říkal pan ministr – já jsem ho chtěl oslovit, on tady není – že se rozhodl to dohrát až do konce. Na otázku, zda byl prostor předem zkontrolován, říká, že předpokládá, že nebyl. „Myslím, že to je jedno.“ V případě, že tam sedí zakuklený moderátor, tak to přece nemůže být jedno, pane vicepremiére, nepřítomný, naší vlády. Pan ministr tvrdí, že účastníka poznal a chtěl zjistit, co tedy na něj připravili, ale jestli tedy měl pan ministr podezření na provokaci, tak tím spíš by měl mít důvod k obezřetnosti. Zvědavost, jak dopadne internetová provokace, to není dostatečný důvod k podstupování nevyjasněného rizika.

To, že se nic nestalo, ještě nedokazuje, že to rozhodnutí bylo správné. Já si myslím, že to bylo velmi nebezpečné chování, a hrozně mě dráždí, jak si z toho pan vicepremiér dělá legraci, jak to zlehčuje, jako by nebyl vicepremiérem této vlády, jako by nebyl ministrem zahraničí naší země. Bezpečnostní opatření, která jsou spojena s chráněnou osobou, tak ta mají smysl, když je ten chráněný člověk bere vážně. U ministra zahraničí jistě ta bezpečnostní opatření smysl mají. V televizním vysvětlení ale slyšíme od pana ministra, že argumentoval nějakým tlačítkem na přivolání ochranky. Dobře, aspoň to, ale ani tlačítko na přivolání ochranky přece nemůže nahradit nějaký přirozený úsudek, když člověk jde na takovou schůzku. Ministr má svým jednáním pomáhat předcházet nebezpečí a policisté nemají nést následky jeho záliby v provokacích, na což jsem si tedy nebo jsme si asi u pana ministra bohužel museli zvyknout.

Já si myslím, že tahleta věc je další z těch, které otřásají důvěryhodností české diplomacie. Od šéfa diplomacie já tedy rozhodně očekávám schopnost rozpoznat manipulaci a zacházet obezřetně s lidmi i s kontakty i se schůzkami, prostě s tím, s kým se scházím. Jistěže má spousta našich, musím říct, nepřátelských mocností zájem na tom, dostat se do blízkosti našeho ministra zahraničních věcí, k informacím a tak dále. Ale jakou důvěru má tedy vzbuzovat ministr, který při podezření na léčku, které, jak sám říká, měl, pokračuje ze zvědavosti a následně možné bezpečnostní nedostatky jenom zlehčuje? Já myslím, že respekt k úřadu ministra zahraničí začíná tím, že jeho vážnost chápe právě sám ministr. Kdo ověřil identitu organizátora a kdo ověřil podmínky k tomu rozhovoru? Dostala ochranná služba včas úplné informace? Respektoval pan ministr její doporučení? No, nejspíš ne. Byl tedy postup následně vyhodnocen a byla přijata opatření proti tomu, aby se to někdy opakovalo?

Já bych chtěl slyšet vysvětlení od ministra zahraničí. Chtěl bych slyšet i vysvětlení od předsedy vlády, který říká, že to je jeho věc. Tak to tedy není. To je ministr vlády, které Andrej Babiš předsedá. Měl by se k tomu vyjádřit a měl by z toho taky ale vyvodit nějakou odpovědnost nebo nějaký důsledek, minimálně. Pokud by tam byly nějaké citlivé podrobnosti v tom, tak dobře, tak nechť to vysvětlí sněmovnímu výboru v odpovídajícím režimu. S tím nemám problém.

Ale jako poslanec Poslanecké sněmovny, které se vláda zodpovídá, tyhlety otázky kladu a chtěl bych na ně slyšet odpověď. Schopnost uznat chybu jistě patří k výbavě gentlemanů. Jistě patří k výbavě každého slušného člověka a pro ministra zahraničí, který má zvyšovat kredibilitu České republiky mezi našimi zahraničními partnery, jistě také. Ale jedna věc je chybu uznat, druhá věc je se z ní poučit, takové věci nedělat a nezlehčovat to jako nějakou legraci, nezlehčovat to jako provokaci, jak to pan ministr dělá u všech kauz, které tedy u Motoristů vidíme.

Přestaňte tuto situaci zlehčovat, vysvětlete svůj postup a řekněte, jak zajistíte, aby se neopakovala, pane ministře, pokud mne slyšíte. Já myslím, že Česká republika potřebuje ministra zahraničí, na jehož úsudek se může spolehnout. Myslím, že by tato Sněmovna zasloužila vysvětlení téhleté lehkovážné a nebezpečné záležitosti, ze které – doufejme, uvidíme – nebude nic horšího než recese. Hazard to tedy je. Doufám že to budeme mít možnost v rámci toho bodu projednat. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní vystoupí předseda klubu TOP 09 Jan Jakob a připraví se předseda STANu Vít Rakušan. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, navrhuji zařadit na program dnešní schůze nový bod s názvem Informace vlády k návrhu státního rozpočtu na rok 2027 a hrozícímu dosažení dluhové brzdy. Informace vlády k návrhu státního rozpočtu na rok 2027 a hrozícímu dosažení dluhové brzdy. Navrhuju, abychom tento bod, bude-li zařazen, projednali jako první bod dnešního jednání, tedy před projednáním harmonogramu na schvalování tohoto rozpočtu.

Před dvěma týdny jsem zde mluvil o rozpočtové neodpovědnosti této vlády. Varoval jsem, že vláda nejprve mění pravidla, aby potom mohla sestavit rozpočet, který by se do původních pravidel nevešel. Tehdy jsme ještě neznali výsledné číslo. Dnes ho známe: 389 miliard korun. Takový schodek navrhlo Ministerstvo financí pro rok 2027. O 79 miliard více než letos. Druhý nejvyšší nominální schodek v historii České republiky. Vyšší byl pouze v mimořádném pandemickém roce 2021. Moje obavy se tedy nepotvrdily jen částečně, potvrdily se v plném rozsahu. Nešlo o technickou úpravu pravidel, nešlo o pojistku pro výjimečné situace. Šlo o vytvoření prostoru pro další masivní zadlužování v době, kdy ekonomika roste a země nečelí žádné nové hospodářské katastrofě. Proto ten návrh rozpočtu jde jednoznačně považovat za nejhorší v celé historii České republiky.

Tohle není spor o jedno číslo. Je to spor o to, zda ještě budeme dluh řídit my nebo zda dluh bude řídit nás. Právě proto má tuto věc projednat Sněmovna už nyní. Ne později, kdy nám vláda předloží na stůl hotový návrh a oznámí, že s ním už prakticky nejde nic udělat. Ukážu proto krok za krokem cestu, na kterou nás vláda tímto rozpočtem posílá. Začíná přepsáním pravidel, pokračuje zkreslováním skutečného schodku, a pokud ji včas nezastavíme, skončíme u dluhové brzdy.

Teď už nejde jen o moje varování. Stejně to hodnotí také Národní rozpočtová rada. Podle ní nebylo pro sestavení rozpočtu na rok 2027 nutné zavádět žádné nové národní výjimky nad rámec evropských pravidel. Rada je přesvědčena, že jejich skutečným účelem bylo usnadnit sestavování rozpočtů až od roku 2028. Národní rozpočtová rada to shrnula přesně, cituji: „Fiskální pravidla jsou zde od toho, aby se jim rozpočtový proces přizpůsobil, a nikoliv aby se fiskální pravidla přizpůsobovala rozpočtovému procesu.“

Začnu tím nejzákladnějším, pravdou o číslech. Ministerstvo financí oznámilo schodek státního rozpočtu 389 miliard korun. Současně o něm mluví jako o schodku ve výši 2,8 procenta HDP. Jenže v poznámce pod čarou samo uvádí, že bez uplatnění evropské únikové doložky na obranné výdaje jde o 3,5 procenta HDP. Jsme nad těmi slibovanými 3 procenty z programového prohlášení. Co se tedy stalo se 70 miliardami korun? Ty nezmizely, nikdo je vládě nedaroval, Evropská unie nám je nezaplatí. Český stát si je samozřejmě musí půjčit. Samozřejmě zvýší náš dluh, samozřejmě z nich budeme platit úroky. Úniková doložka pouze dočasně umožňuje odchýlit se od evropské výdajové trajektorie kvůli vyšším výdajům na obranu. Nemění definici deficitu, nemění definici dluhu. To výslovně říká i rozhodnutí Rady Evropské unie. Přesto vláda vezme celé deficity jiných zemí a porovná je s českým číslem, ze kterého předem odečte obrannou výjimku. To rozhodně není poctivé srovnání. To je srovnání dvou různých veličin. Ještě jeden kontrast. V programovém prohlášení vláda slíbila, že bude veřejné finance udržovat blízko vyrovnané bilance a bezpečně pod hranicí 3 procent HDP. Bezpečně pod 3 procenty ale neznamená 3,5 procenta s hvězdičkou ani s poznámkou pod čarou ani po marketingovém odečtení 70 miliard. Pokud už se vláda rozhodla Českou republiku takto zadlužit, má občanům alespoň říkat pravdu. Skutečný schodek se nedá snížit typografií. Dluh se nedá umazat poznámkou pod čarou.

Národní rozpočtová rada ale upozorňuje, že ani 3,5 procenta nemusí být konečné číslo. Při naplnění všech rozpočtových předpokladů podle ní vychází saldo veřejných financí přibližně na 3,7 procenta HDP. Ještě vážnější je ovšem vývoj strukturálního salda. To se má zhoršit z 2,5 na 3,5 procenta HDP. Jde o nejvyšší nárůst od pandemie a výsledná úroveň má být horší než v obou pandemických letech. Ani schodek 389 miliard není plně srovnatelný s předchozím návrhem, se současnou bilancí. Neobsahuje 300 miliard korun na Dukovany, které vláda přesunula na mimorozpočtový účet. Při připočtení tohoto výdaje proto Národní rozpočtová rada – ne já, Národní rozpočtová rada – pro srovnání uvádí 419 miliard korun, takže fakticky ten návrh znamená schodek neuvěřitelných 419 miliard korun.

Tím se dostáváme k samotné podstatě návrhu. Jakou krizi dnes vlastně financujeme druhým nejvyšším schodkem v historii? V roce 2021 tu byla pandemie, byly zavřené provozy, stát kompenzoval mimořádný výpadek ekonomické aktivity. Dnes nic takového není. Sama vláda slibuje pro příští rok nadprůměrný hospodářský růst. Její fiskálně-strukturální plán počítá s reálným růstem ekonomiky přibližně o 2,4 procenta. Inflace je zatím nízká, nezaměstnanost zůstává mimořádně nízká, přesto se má schodek proti letošnímu plánu zvýšit z 310 na 389, respektive 419 miliard korun, tedy o více než čtvrtinu. Příjmy státního rozpočtu mají vzrůst přibližně o 71 miliard, výdaje přibližně o 150, nebo dokonce 180 miliard. Na každých 100 korun nových příjmů tak vláda plánuje více než 200 korun nových výdajů. To není stabilizace, to je další rozevírání nůžek.

Odpovědná rozpočtová politika vytváří v dobrých letech rezervu na roky špatné. Tato vláda dělá pravý opak. V dobrých letech spotřebovává prostor, který budeme potřebovat při příští recesi, bezpečnostním otřesu nebo přírodní katastrofě. Jedna krize přijde zcela jistě: demografická. Budou růst náklady na důchody, zdravotnictví a dlouhodobou péči, bude méně lidí v produktivním věku. Právě na tuto dobu si máme vytvářet fiskální polštář. Vláda jej ale místo toho rozpouští předem. Co udělá, až skutečná krize přijde? Navrhne schodek půl bilionu? 600 miliard? Nebo tehdy oznámí lidem, že už si stát další pomoc nemůže dovolit? Je to jednoduché. Kdo si vypůjčí krizové peníze v časech růstu, nebude je mít k dispozici v časech krize. Národní rozpočtová rada k tomu dodává, že takto silná fiskální expanze nemá od našeho vstupu do Evropské unie mimo krizová období prakticky žádné srovnání. Jenže dnes žádná mimořádná hospodářská krize není. Vláda vytváří krizový schodek bez krize.

Hlavní obhajoba vlády zní, že si půjčuje na investice. Ministryně financí říká, že si vláda půjčuje na investice. Investice podporuji. Obranu, dopravní infrastrukturu, energetickou bezpečnost, vědu i vzdělávání považuji za zásadní priority. Ale právě proto musíme rozlišovat investici od běžné spotřeby a právě proto musí souhlasit čísla. Kapitálové výdaje mají podle návrhu dosáhnout 289,6 miliardy korun. To je poměrně vysoká částka. Jenže schodek činí 389 nebo 419 miliard. Rozdíl je 100, nebo dokonce více než 100 miliard korun. Kdybychom každou korunu kapitálových výdajů považovali za dokonale účelnou investici, stále si stát půjčuje 100 miliard na něco jiného, než jsou investice. Podívejme se na meziroční změnu. Kapitálové výdaje mají vzrůst o 26,4 miliardy. Schodek má vzrůst o 79 miliard. Pouhá třetina zvýšení schodku je tedy doprovázena zvýšením kapitálových výdajů. Vedle investic rostou také platy, důchody a další obtížně snížitelné výdaje. Výdaje na platy mají vzrůst o 36 miliard, důchody o dalších 19,2 miliardy. Stát má dál hradit podporované zdroje energie za přibližně 18 miliard ročně. Vláda přijala nebo připravuje další trvalé závazky. To mohou být legitimní politické priority, ale nelze je všechny označit za investice jen proto, že se to lépe poslouchá.

Investice má budoucí výnos. Běžný výdaj se každý další příští rok opakuje. Když běžný výdaj financujeme dluhem, v dalším roce musíme zaplatit starý výdaj, nový výdaj i úrok. Nejsem proti investicím. Jsem proti tomu, aby se slovo investice stalo univerzální omluvenkou pro jakýkoliv schodek. Rozpočtová odpovědnost není překážkou rozvoje, naopak je jeho předpokladem. Národní rozpočtová rada prověřila i argument, že z dluhu vyrosteme díky investicím. V žádné – v žádné – z analyzovaných zemí nenašla případ, kdy by masivní veřejné investice nejprve zvýšily dluh a následný růst pak snížil dluh v poměru k HDP. Investice potřebujeme, pohádku o samospasitelném dluhu nikoli.

V rozpočtové debatě se přitom často přeskočí částka, která ukazuje cenu minulých rozhodnutí: kolik zaplatíme jen za to, že dluh máme. Výdaje kapitoly Státní dluh mají v roce 2027 vzrůst ze zhruba 110 miliard na téměř 130 miliard korun, meziročně o 20 miliard. 130 miliard korun, to je více, než má podle návrhu rozpočtu vydat celé Ministerstvo vnitra. Je to téměř 7násobek výdajů Ministerstva kultury. Za tuto částku nepostavíme jediný kilometr dálnice, nezaplatíme jediného nového učitele, nezmodernizujeme jedinou nemocnici. Je to cena za rozhodnutí z minulosti a tato cena poroste nejen proto, že dluh zvětšujete, také proto, že staré levnější dluhopisy postupně refinancujeme za vyšší úroky. Dluh není abstraktní číslo v tabulce. Dluh každý rok ukrajuje z rozpočtu peníze, o kterých už žádná vláda svobodně nerozhoduje. Čím více zaplatíme věřitelům, tím méně zbude na obranu, školství, zdravotnictví, sociální služby nebo právě na investice.

Vláda dnes tvrdí, že vysokým schodkem chrání veřejné služby. Ve skutečnosti jim do budoucna bere prostor. Úrok je daň z minulé rozpočtové neodpovědnosti. Tuto daň zaplatí všichni, i ti, kterým dnes vláda slibuje, že žádné daně nezvýší. Průměrná sazba z celého stávajícího dluhu vzrostla na 3,5 procenta, nejvýše od roku 2012. Výnos desetiletých státních dluhopisů se pohybuje kolem 5 procent. Každé další refinancování tak bude státní rozpočet zatěžovat více.

Pro důvěryhodnost celého návrhu je klíčové to, co vláda slibuje na další roky. Vláda říká: Příští rok ještě schodek zvýšíme a potom už začneme šetřit. Tuto větu známe, slyšeli jsme ji mnohokrát.

Odpovědná politika ale není slib, že začneme někdy později. Odpovědná politika je soubor konkrétních opatření, termínů a reformních kroků. Střednědobý výhled počítá se schodkem státního rozpočtu 389 miliard v roce 2027, 360 v roce 2028 a 250 v roce 2020 (2029?). Během dvou let se tedy schodek sníží o 139 miliard korun. Ale pozor! Fiskálně-strukturální plán počítá u celých veřejných financí s deficitem 2,8 procenta HDP v roce 2027 – to už ten návrh nerespektuje, jak jsme si řekli – 2 procenta v roce 2028, 1,6 procenta v roce 2029 a 1,2 procenta v roce 2030. Růst čistých výdajů má zpomalit z 5,4 procenta v roce 2027 na 2,7 procenta v roce 2028, potom na 2,4, a dokonce 2,2 procenta, tedy na úroveň inflace. To není drobná korekce, to je poměrně prudké zabrždění.

Kde jsou zákony, které to za zajistí? Které výdaje vláda sníží? Které své nové sliby zruší? Které daně navzdory programovému prohlášení zvýší? Kdo dostane méně a kdo zaplatí více? Ministryně financí současně říká, že nyní lze v rozpočtu najít už jenom jednotky miliard. Pokud je to pravda, pak je o to naléhavější vysvětlit, kde se během následujících dvou let vezme konsolidace v řádu více než 100 miliard. EET není hospodářská reforma, digitální Daňová Kobra není náhradou za výdajovou disciplínu. Ani optimistický odhad vyššího výběru daní není hotová úspora. Napsat do tabulky nižší schodek umí každý. Odpovědnost začíná až tam, kde vláda řekne, jak jej dosáhne.

Připomenu ještě jednu praktickou zkušenost. Nejtěžší reformy se dělají na začátku volebního období, ne před dalšími volbami. Vláda si vybrala první rok pro růst výdajů a druhou polovinu období pro údajné šetření. To není věrohodný harmonogram, to je odklad politické odpovědnosti. Národní rozpočtová rada tento skok vyčíslila přesně. Už v roce 2028 by vláda musela zlepšit saldo veřejných financí o 130 až 140 miliard korun. V roce 2029 by měla následovat další konsolidace přibližně o 40 miliard. Právě rok 2029 je rokem řádných sněmovních voleb. Rada proto plánovanou trajektorii snižování schodků nepovažuje za důvěryhodnou. To už není jen moje politická pochybnost, to je za závěr nezávislé Národní rozpočtové rady.

Tím se dostáváme k hranici, o které vláda mluvit nechce vůbec: dluhová brzda. Dluh sektoru vládních institucí dosáhl v roce 2025 hodnoty 44,3 procenta HDP. Vládní fiskálně-strukturální plán očekává pro rok 2027 už 46,9 procenta HDP. Plán tvrdí, že v roce 2030 bude dluh znovu na 46,6 procenta, jenže to platí pouze tehdy, když vláda skutečně provede právě tu prudkou a dosud nevysvětlitelnou a neviditelnou konsolidaci od roku 2028. Pokud ji neprovede, trajektorie se mění zásadně.

Evropská komise ve svém střednědobém scénáři bez dodatečných opatření projektuje český veřejný dluh kolem 56 procent HDP už v roce 2036, za 10 let. Národní rozpočtová rada ve své poslední dlouhodobé zprávě odhadla dosažení hranice duhové brzdy na rok 2037. Jsou to projekce, ne jízdní řád a přesný den a hodina, ale dvě odborné instituce ukazují stejný směr a téměř stejný časový horizont. Rok 2036 nebo 2037 není žádná vzdálená budoucnost. Děti, které dnes chodí na první stupeň základní školy, budou tehdy vstupovat do dospělosti. Někteří z nás možná budou stále aktivní ve veřejném životě.

Co se stane při dosažení 55 procent HDP dluhu po odečtení zákonné rezervy? Neznamená to automaticky státní bankrot, znamená to ale, že se aktivují zákonná opatření, která zásadně omezí rozpočtovou svobodu celé země. Vláda musí předložit státní rozpočet a rozpočty státních fondů vedoucí k dlouhodobě udržitelným veřejným financím. Pokud už předložila návrh, který tuto podmínku nesplňuje, musí jej vzít zpět a předložit nový. Zdravotní pojišťovny musí předkládat vyrovnané rozpočty s úzce vymezenými výjimkami. Obce a kraje musí schvalovat vyrovnané nebo přebytkové rozpočty, opět jen s omezenými možnostmi schodku. Další veřejné instituce nesmí vytvářet nové dlouhodobé závazky zvyšující dluh, s několika drobnými zákonnými výjimkami. To je velmi podstatné. Rozpočtová neodpovědnost centrální vlády nedopadne jen na centrální vládu. Dopadne i na města a obce, které často hospodaří odpovědněji než stát, dopadne na zdravotní pojišťovny, dopadne na veřejné instituce, dopadne na jejich investice a služby občanům.

Dluhová brzda je poslední pojistka. Nemá být cílovou páskou, ke které se záměrně přibližujeme. Má nás odradit od toho, abychom se k ní vůbec dostali. Každý nový strukturální výdaj, každá další výjimka, každý schodek velikosti 289, nebo dokonce 419 miliard zkracují čas, který máme na nápravu. Vláda dnes neodkládá jen konsolidaci, přibližuje Českou republiku k okamžiku, kdy už nebude výdaje omezovat z vlastní vůle, ale z povinnosti po aktivaci dluhové brzdy.

Tato cesta nás nakonec přivádí k odpovědnosti nás všech. Budeme jen čekat, až vláda na konci září předloží hotový návrh, nebo si vyžádáme odpovědi ještě předtím, než se z politických slibů stanou závazná čísla státního rozpočtu? Proto navrhuji zařadit tento bod. Chci, aby zde vystoupil předseda vlády a ministryně financí, aby vysvětlili, proč je v době růstu nutný druhý nejvyšší schodek v historii, aby předložili poctivé srovnání českého deficitu se zahraničím, aby přestali vydávat evropskou výjimku za peníze, které nemusíme splatit. Chci, aby vláda zveřejnila úplný přechod od schodku státního rozpočtu 389 miliard k saldu celého sektoru vládních institucí bez marketingových zkratek, bez směšování různých ukazatelů, bez toho, aby se jednou mluvilo o státním rozpočtu a podruhé o veřejných financích podle toho, které číslo zrovna vypadá lépe. Chci, aby vláda předložila konkrétní konsolidační plán pro roky 2028 až 2030. Opatření po opatření, zákon po zákonu, rok po roku, včetně přesného dopadu na příjmy, výdaje, strukturální saldo a dluh.

Chci také vidět zodpovědný variantní scénář. Co se stane, pokud ekonomika poroste pomaleji? Co se stane, pokud úroky zůstanou vyšší? Co se stane, pokud se nenaplní optimistické odhady EET a další opatření? A v kterém roce by za těchto podmínek byla aktivovaná dluhová brzda? Nakonec chci, aby vláda návrh přepracovala tak, aby skutečný deficit veřejných financí zůstal bezpečně pod 3 procenty HDP i bez účetního odečítání obranné výjimky, tak, jak nakonec sama slíbila ve svém programovém prohlášení.

Neříkám, že každá úspora je a bude jednoduchá. Nebude. Neříkám, že lze zachovat všechny výdaje, snížit všechny daně a současně rychle snížit schodek. To je samozřejmě nemožné. Právě ale musí vláda říct lidem pravdu. Politika je rozhodování o prioritách, ne seznam všech přání, placený cizími penězi. Bezpečnost je priorita, zdravotnictví je priorita, dopravní infrastruktura je také priorita, vzdělávání a věda jsou priority. Ale jestli je prioritou úplně všechno, není ve výsledku prioritou nic. Odpovědná vláda musí umět říct nejen ano, musí umět říct také ne. Musí umět zrušit neefektivní výdaje, omezit provoz státu, přehodnotit nové trvalé závazky a přestat slibovat, že každou skupinu uchrání před každým nákladem. Nemůžeme mít evropské veřejné služby, nízké daně, desítky nových dotačních programů a zároveň předstírat, že účet zaplatí hospodářský růst. Nezaplatí. Ten rozdíl se jmenuje dluh.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, při projednávání změny rozpočtových pravidel jsem říkal, že fiskální pravidla jsou hráz. Každá výjimka do ní dělá další otvor. Vláda tuto hráz oslabila. Dnes vidíme proč: 389 miliard korun, o 79 miliard více než letos, téměř 100 miliard schodku nad úrovní všech kapitálových výdajů, 130 miliard jen na obsluhu státního dluhu, na horizontu let 2036 a 2037 riziko nárazu do dluhové brzdy, pokud se odkládaná konsolidace znovu odloží.

Vláda tvrdí, že rozpočet je prorůstový, ale růst založený na stále vyšším dluhu není strategie, je to účet posunutý do budoucnosti. Vláda tvrdí, že schodek je dočasný, ale neukázala opatření, která jej dočasným učiní. Vláda tvrdí, že dodržuje hranici 3 procent, ale pouze poté, co část schodku odečte v poznámce pod čarou. Vláda tvrdí, že chrání lidi, ale každý další úrok omezuje budoucí zdravotní péči, školství, bezpečnost i pomoc v příštích krizích. Dluh nic neodpouští, dluh pouze odkládá okamžik placení a potom vystaví účet. Ten účet už přichází, letos přibližně 110 miliard na obsluhu dluhu, příští téměř 130 miliard. Každý rok znovu a více. Rozpočtová odpovědnost není samoúčelná účetní disciplína, je to podmínka politické svobody. Země, která musí stále větší část rozpočtu posílat věřitelům, má stále menší možnost rozhodovat sama o sobě. Rozpočtová odpovědnost není překážkou rozvoje, je naopak jeho předpokladem.

Proto žádám Poslaneckou sněmovnu, aby tento bod zařadila, aby vláda přišla, aby předložila skutečná a pravdivá čísla, aby vysvětlila skutečný plán, aby návrh rozpočtu přepracovala dříve, než se z 389 miliard stane další schválený účet, který zaplatí občané této země. Nečekejme na náraz do dluhové zdi. Udělejme to teď, dokud ještě můžeme zabrzdit sami. Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane předsedo. Máme zaznamenáno, nebo můj předchůdce to ještě zaznamenal, ten váš bod.

V této chvíli poprosím o vystoupení ještě s přednostním právem pana předsedu Víta Rakušana, připraví se Michaela Šebelová – dobrý den – Martin Kupka a Igor Červený. Pak je ještě 8 poslanců bez přednostního práva.

Pane předsedo, ještě počkejte chvilku, já přečtu omluvy: Monika Brzesková do 17 hodin z osobních důvodů, Petr Hladík od 16.45 do 19 z pracovních důvodů, Marek Výborný do 15 hodin – pracovní důvody, Oto Klempíř bere zpět svou omluvu od 14.30 do 17 z pracovních důvodů.

V této chvíli máte prostor.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře... Čím začít? No, tak začít asi tím, že když v demokracii tu a tam je u kormidla špatná vláda, tak to asi není pro tu demokracii nějak likvidační. To se stává. Stává se potom také, že ta špatná vláda je nahrazena snad nějakou lepší. To je prostě běžná demokracie, běžný proces. Tohle je politika tak jak ji známe a tak, jak by fungovat měla. Dokonce vlastně se nemůže ani té vládě, která zrovna vládne, vyčítat to, že slíbila něco, s čím my jako opozice zásadně nesouhlasíme. To je také normální. To je střet vizí, to je střet pohledů na svět. To je ta politika, která se odehrávat má.

Co je ovšem likvidační pro důvěru v demokracii, je nesplněný slib a věčné zklamání. My už jsme mohli rozporovat sliby téhle vlády v jejích volebních programech, jednotlivých uskupení i v samotném programovém prohlášení. Samozřejmě jako opozice se snažíme – s tím, že máme méně hlasů a vládu nepřehlasujeme, to je také běžné a normální – o to, abychom jejich nápady brzdili. Co je ovšem zarážející? Oni se sami rozhodli svoje vlastní sliby, které voličům dali do programového prohlášení téhle vlády, neplnit a tím riskují. Tím riskují deziluzi, tím riskují zklamání, tím riskují to, že lidé demokracii přestanou věřit, možná přestanou chodit i k volbám. To si určitě nikdo nepřejeme. Já ale pevně věřím, že nakonec dojde k tomu, že ti lidé nepřestanou věřit politice a demokracii jako takové, ale přestanou věřit populistům. Přestanou věřit těm, kteří slibují, že někoho pohlídají, a potom si u toho člověka, kterého měli hlídat, hlídají jenom svoje posty. Přestanou věřit tomu, že někdo tuhle zemi bude oddlužovat a že bude řádně hospodařit, protože to evidentně a vůbec nedělá.

Tahle vláda na všechny kašle, kašle na mladé. Pamatujete si na ty billboardové nápisy hnutí ANO o tom, že budou levnější hypotéky? Zlevníme vám ty hypotéky, bude vám lépe, bydlení bude dostupnější. Tak já jsem se díval na sazby a díval jsem se na porovnání za poslední léta. Průměrná sazba hypoték se v současné době blíží k 5 procentům. Milá vládo, gratuluji, je to nejvýše za poslední dva roky. Takže my tady máme za téhle vlády i přes ten slib na billboardu jednoznačný nárůst. Jasně, svedeme to na Českou národní banku, svedeme to na všechny ostatní a potom si taky řekneme jednu takovou větičku, která se objevuje: Ono to přijde, my to ještě doručíme, vždyť vládneme zatím jenom tři čtvrtě roku. Zase přijde slib, slib na příště. Jo, tak jo, to řešení přijde. Údajně přijde i konsolidace státních financí. Gratuluju. Údajně přijde i to, že začne klesat naše zadlužení. To mimochodem tahle vláda před volbami také slibovala a kritizovala Fialovu vládu, jak údajně tuhle zemi zadlužuje.

Také jsme dostali slib, že tahle země bude nejlepší na planetě. No, já nevím, jestli pro mladé lidi bude úplně nejlepší na planetě to, že budou splácet dluhy za tuhle nezodpovědnou populistickou vládu. Možná děti našich dětí, možná i vnoučata. Jo, nejlepší místo na planetě, ale ono to všechno přijde, jenom musíte počkat. Hypotéky jsou teď nejdražší, jaké byly. Jenom počkejte. Deficit máme druhý nejvyšší v historii, ale ono to přijde. On jednou bude nižší, těšte se na to.

Že je teď druhý nejvyšší v historii? Víte, kdy byl ten nejvyšší? V roce 2021. To tady byla jedna taková pandemie, která zasáhla celý svět. Byla to covidová pandemie. V té době jsme byli v jednoznačné recesi, finanční krizi, globální krizi, kterou jsme museli řešit. Ano, tehdy deficit asi nějaký smysl měl, byť i tehdy se prokázalo i podle Nejvyššího kontrolního úřadu, že drtivá většina těch prostředků, které v tom deficitu, v tom vytvořeném dluhu, byly, nešly na covidová opatření, ale šla na projídání, na nejrůznější dárečky.

Jak je to teď? Teď nám paní ministryně financí říká: Máme nejnižší inflaci, máme nízkou nezaměstnanost, jsme v době ekonomického růstu. Já se ptám paní ministryně a všech ostatních: To je důvod pro to, se rekordně zadlužovat? Já nejsem vystudovaný ekonom, ale jakási obecná ekonomická pravda říká, že když tedy jsme v ekonomickém růstu, když jsme v nízké inflaci, když se nám tak dobře daří, tak bychom si měli tvořit rezervy a neměli bychom tvořit rekordní dluhy.

Vláda přichází s takovým hezkým marketingovým trikem. Původně říkala, že by ten deficit měl být někde okolo 300 miliard, možná pod nimi. No, on je nakonec skoro 400, vláda teď do médií říká „úspěch, deficit je pod 400 miliard korun“ a vydává tuhle větu – tuhle absurdní, obludnou větu – jako svůj úspěch? Já říkám: Deficit je vysoce nad 300 miliard, o kterých jste tady ještě předtím hovořili. Ostatní politické strany teď začínají dělat takové legrační tanečky. Musíme se zamyslet nad tím, jak snížit deficit. To, že s nimi paní ministryně určitě vyjednávala, ale oni potom zjistili, že přece jenom by možná se měli podívat do svých volebních programů, kde slibovali během čtyř let vyrovnané rozpočty a teď směřujeme k druhému největšímu v historii – není to úplně příjemné a je potřeba odehrát takové malé divadýlko. Máme září na vyjednávání a my ten deficit ještě o něco snížíme. No, jsem zvědavý o kolik a jestli to bude dostatečné, jestli tohle budete svým voličům dokladovat jako úspěch. Myslím si, že žádní voliči žádné strany nejsou hloupí a naivní a určitě si přečtou, co jste slibovali a jaká je potom realita. Ale to samozřejmě nechám na jejich zvážení.

Víte, co je ale na tom nejhorší? Že v téhle chvíli, i když máme takové deficity, tak vláda kašle na další a další věci. V těchhle rekordních deficitech, které máme, klesají přímé výdaje do vědy a výzkumu. To je do budoucnosti. V téhle době, když máme takové deficity, klesají výdaje do školství a vzdělávání. Velké očekávání pedagogické veřejnosti. Naše hnutí bylo kritizováno za to, jakým způsobem působilo na rezortu školství. Velké očekávání od Roberta Plagy – oblíbený, umí komunikovat s pedagogickou veřejností, má zkušenosti z ministerstva. Určitě teď přijde skvělá doba pro školství. Přišla? Kdyby tady nebylo opatření bývalé doby, kdy nepedagogy už platí obce a města, tak v téhle chvíli byste ten rozpočet nebyli vůbec schopni sestavit. 3 miliardy minus na rozpočet do vzdělávání a školství, opakuji, v rozporu a v kontrastu s tím, jak velký je plánovaný deficit. Kde jsou tedy ty priority, na které se dostává? Není už to vzdělávání, nejsou už to naše školy, které se tady objevují?

Co na to řekne pan premiér Babiš? On má ve zvyku – zažili jsme to v prvním volebním období s Adamem Vojtěchem – svoje ministry veřejně ponižovat a peskovat. Teď to předvedl panu ministru Plagovi. Každý z nás máme hladinu toho, co vydržíme, nastavenou jinde. Já osobně se dost divím. Teď mu říká: No, tak nebudete dávat příspěvky, to nějak zařídíte, na soukromé školy a na církevní školy, tak tam najdete těch 20 miliard, ono to najednou půjde a nemusíte tady žebrat o nějaké další peníze. Veřejné ponížení vlastního ministra. Ale teď mně to dovolte dát do jednoho kontextu, zdánlivě nesouvisející věci. Já za chvilku ukážu, že ta souvislost tady jednoznačně existuje.

Vláda totiž kašle i na zdraví lidí. Premiér Babiš sám řekl opakovaně, že osobně bude řídit zásadní změny v nemocnicích, a to především v těch třech pražských největších státních nemocnicích, které tady jsou. Chystá přesun péče kvůli plánované nové supernemocnici. Změny se mají dotknout rozložení akutní a plánované chirurgie. Pávě v tomto oboru státním nemocnicím, světe div se, čím dál více konkuruje klinika, kterou premiér Babiš vlastní přes svůj holding. Premiér osobně řídí reorganizaci nemocnic, jeho soukromá klinika mezitím přebírá běžné operace. Pozor, přebírá běžné operace, primární operace. To jsou ty, které se dají udělat i v těch ostatních nemocnicích. Pokud dojde do stavu, kdy je tady nějaká reoperace (?) – náročnější, nákladnější a těžší výkon – v té chvíli už se to vrací do státních nemocnic. To už pro ty soukromé kliniky není zdaleka tak výhodné.

Teď se vracím obloukem k tomu školství a ke vzkazu panu ministru Plagovi. Jak to, že se tady teď říká, že do soukromých škol a církevních škol by žádné příspěvky jít neměly, a ve druhém sledu se říká: Pojďme tyhlety výkony, které nám vynášejí i nám do našich vlastních kapes našich holdingů a našich nemocnic... Samozřejmě můžeme dělat v těch soukromých nemocnicích. Ty soukromé nemocnice, když je vlastníme, nám nevadí a ty soukromé školy, kde se přispívá na žáka, stejně jako v církevních školách, to nám vadí? To jsou paradoxy. Ale tyhle paradoxy ukazují jediné. Kašlete na lidi, kašlete na zdraví. Myslíte na vlastní kapsu a mysleli jste na ni vždycky.

Vláda kašle i na bezpečnost. Říká: Nepotřebujeme strategickou komunikaci státu. Cituji nebo volně parafrázuji pana premiéra Babiše: Máme tady tajné služby, které tohle přece mají zvládnout. Dobře, tak proč Bezpečnostní informační službě snižujete rozpočet, v bezprecedentně náročné době, kdy nedaleko od nás je válka, geopolitická situace je nejvýbušnější od druhé světové války a ruské hybridní útoky se stávají realitou, kterou nezpochybňuje ani současná vláda? K tomu, co se událo v Lipsku, se vyjádřil pan ministr zahraničních věcí, pan premiér a všichni potvrdili, že ty obavy, které vyplývají z toho chystaného, plánovaného útoku v Lipsku, jsou vážné. Zabývala se tím určitě Bezpečnostní rada státu. Pan ministr Metnar se vyslovil s tím, že přichází s opatřeními, která v rámci vypsaného stupně ohrožení terorismem dávají nějaký smysl.

Jednal bych úplně stejně, je to rozumný postup, ale tohle všechno dokládá, že i tahle vláda bere to riziko vážně. Pokud ho bere vážně, tak se ptám: Proč snižuje rozpočty tajným službám? Opět to dávám do kontrastu s rekordním zadlužením téhle země, s rekordním deficitem. Musím se stejně jako kolega přede mnou ptát: Kde jsou tedy ty priority? Je to bezpečnost, o které mluvíte? Proč to nemá odraz v rozpočtu? Je to vzdělání a budoucnost nové generace. Proč to nemá odraz v rozpočtu? Tak asi ty priority budou jinde, protože priority, to není nějaká veličina teoretická, to je velmi praktická záležitost. Pokud něco nazvu prioritou, ať je to v rozpočtu města, obce nebo státu, tak se to musí odrazit v rozpočtu. Vaše priority jsou verbální a zase jenom zklamáváte a slibujete, místo abyste ty věci byli schopni nějakým způsobem zainvestovat.

Jo, my se můžeme teoreticky hádat někde v diskusích o Stratkomu, jestli je potřeba, nebo není. Říkejme tomu jak chceme. Pokud vám vadí slovo Stratkom, tak to tak nenazývejme, tak to nazývejme kvalitní komunikací státu. Kvalitní komunikací státu ve chvíli, když je tady nějaká krize, ať je jakákoli – ať jsou to povodně, ať jsou to požáry, ať jsou to nenadálé události, ať je to sucho, anebo ať je to informační kampaň možná ruská, která má rozeštvávat Poláky a Čechy. Poláci si to uvědomují, reagují. Reagují systematicky podle nějakého komunikačního plánu.

My říkáme „nepotřebujeme strategickou komunikaci“ a premiér sdílí příspěvky člena polské vlády, pana ministra zahraničních věcí. Vždyť tady ukazujete zmatek, zmatek, který ve vás samotných v tomhle je.

Andrej Babiš kašle i na regiony. Oblepí zemi určitě hezkými billboardy – to má vždycky hnutí ANO hezké, výrazné billboardy určitě něco stojí – a tam si přečtete, že na regiony myslíme, na města, obce také. Výborně. Tak se ptám, kde jsou ty prachy na krajské komunikace? Tak se ptám, kde jsou ti kritici z řad hnutí ANO z minulého volebního období, kteří tady srdnatě stáli a hulákali na nás „jak se opovažujete, Fialova vládo, dát pouze 2 miliardy na krajské komunikace“? No jo, my jsme říkali: Rozpočtově je to náročné. Ano, přiznáváme, slibovali jsme 4 miliardy, nicméně když se to zprůměrovalo za naše volební období, tak to téměř 4 miliardy ročně skutečně byly. Ale uznali jsme tehdy, že ten slib byl větší.

Taky jsme si to od těch hejtmanů vyžrali, nejenom od těch z hnutí ANO, kteří tehdy byli moc stateční. Musím říct, že když byli vůči nám v opozici, byli moc stateční, srdnatí. Chtěl bych je vidět, jak se krčili na jednání s vládou, když tam seděl Andrej Babiš. Najednou to od nich neslyšíme. Najednou neslyšíme ty výkřiky, že jim ty peníze budou chybět. Teď jsem slyšel nějaký mediální příslib, že by se pan předseda Holiš měl ještě setkat s panem premiérem Babišem někdy v průběhu měsíce září. No, hodně štěstí, jestli mu to Andrej Babiš nezruší, protože jeho kraje a krajské komunikace vůbec nezajímají.

Vytáhne potom hausnumera a říká, kolik mají kraje peněz. Kdyby aspoň bývalý ministr financí a premiér, který je na sebe tak pyšný, jak umí počítat, vycházel ze správných čísel. Sekl se asi jenom o 40 miliard, ale tak to se občas někomu stává. Poprvé od roku 2015 – chci říct – nedostanou kraje nic. Mimochodem, ten příspěvek jste jim začali dávat vy, za vaší vlády. Nám jste tehdy vzkazovali vehementně z opozice: Musíte ho dávat, kraje ho potřebují. My jsme ho také dávali. Jen ty 2 miliardy loni. No jo, bylo to málo, ale furt jsou 2 miliardy více než nula, než nula od Babišovy vlády teď před komunálními volbami. Jasný vzkaz do regionů: Kašleme na vás, centralizujeme vládu, samosprávy nás nezajímají, ať jsou to místní samosprávy, nebo ať to jsou krajské samosprávy.

Tahle vláda kašle na bezpečnost, na školství, kam dává méně, kašle na regiony, nedotuje silnice a rekordně nás zadlužuje. Bezvadná rovnice, bezvadná rovnice, která fakt z téhle země dělá nejlepší zemi na planetě. Gratuluju. Kašle na lidi, co každý den chodí do práce, co platí daně a za ty daně třeba chtějí právě kvalitní krajské silnice. Kašle na mladé lidi, kteří si chtějí vzít hypotéku, a za poslední dva roky máme nejvyšší úrokovou sazbu právě teď za téhle vlády. Ale ona za to nemůže, prosím pěkně. Za nízkou inflaci už tahle vláda může, to není odkaz naší vlády, jo? To zařídila tahle vláda, zato za vysoké hypotéky bohužel, bohužel. Tak to nemáte slibovat, že to zařídíte.

No, ale evidentně vidíme i podle názoru Evropské komise, že Andrej Babiš nekašle na sebe, protože ten střet zájmů – potenciální střet zájmů – tady je a ten svěřenský fond situaci dostatečně neřeší. No, tak Andrej Babiš nám tvrdil, že to vyřešil dalece nad pravidla evropská, národní. Evidentně ne, tak nám asi dluží odpovědi na naše otázky, které tady klademe dlouhodobě.

Když politici vlastním voličům lžou, i těm vlastním... Já znovu říkám, my jsme měli jiný program, ale vy jste odpovědni za vaše sliby. Vy neplníte vaše vlastní sliby, vy neplníte vaše programové prohlášení. My určitě mlčet nebudeme, my se vás na to budeme ptát každý den, každý týden. Budeme tady ve Sněmovně určitě trávit čas tím, že nám budete odpovídat. Umíte se vyhýbat interpelacím, vím to. U některých ministrů je ta účast opravdu, ale opravdu velmi žalostná. Jsou čestné výjimky, uznávám. Ale my nebudeme mluvit jenom tady ve Sněmovně. Budeme objíždět celou zemi stále dokola, celé tři roky, každou vesnici, každé město, i tam, kde jste vyhrávali volby. Budeme se bavit s lidmi, kteří vás volili, a rozhodně je nebudeme nijak nálepkovat. Dokonce jim ani nebudeme říkat voliči hnutí ANO, my jim budeme říkat občané téhle země. Těmhle lidem a občanům téhle země budeme vysvětlovat, že vládnou populisti, nezodpovědní hospodáři a lháři, kteří je obelhali. Budeme říkat, v čem všem je obelhali. Budeme jim říkat, že jste jim nedali na jejich krajské komunikace.

Budeme ve Středočeském kraji vyprávět, že díky vaší reformě zdravotní péče, kterou děláte pokoutně, už se v Kolíně, v Příbrami a na Kladně nebude moct operovat rakovina prostaty, protože už se to bude dělat pouze ve specializovaných centrech. Vy jste jim sami dali z Ministerstva zdravotnictví nákladné dotace na to, aby tam ta pracoviště vybudovali. Ne, to není žádný specializovaný zákrok, to není žádná komplikovaná operace rakoviny močového měchýře a podobně, to jsou operace prostaty. Jeďte se zeptat příbramského ředitele, jeďte se zeptat kolínského ředitele, kladenského ředitele, jestli tohle je správná cesta. To my těm lidem v regionech říkat budeme. Tohle je ta dostupnější zdravotní péče v regionech, kterou vám tady představuje hnutí ANO, ale můžete jít do soukromé kliniky na běžnou operaci. Reoperaci už uděláme ve státním, protože ta už tolik nevynáší.

Jo, tohle lidem určitě říkat budeme, ale nejenom tohle. My jim dáme řešení. My jim dáme pohled do budoucnosti a my jim řekneme, jak si představujeme, že se v téhle zemi má vládnout, a rozhodně ne tak, že budeme kašlat na regiony, a rozhodně ne tak, že budeme centralizovat svoji moc tady v Praze a budeme si myslet, že my vidíme a víme všechno nejlépe. Třeba rozhodně by to nemělo být tak, že premiér je autorem toho, jak má fungovat zdravotnictví u nás, a vlastně populární ministr zdravotnictví mu hraje jenom nějakou stínohru. Rozhodně by to nemělo být ani tak, že ministr školství prostě nedostane peníze na to, co vláda znovu sama označila za prioritu, a ty peníze tam chybí. Už jsem to tady zmínil, bylo velké očekávání pedagogické veřejnosti vůči Robertu Plagovi. Bylo, už je pryč. Už je pryč právě proto, jakým způsobem se rozpočtově vláda k tomu staví a ještě si vyřizuje účty ve školské politice před kamerami televize. Bylo to poučné, jak se jednotně a dobře vládne.

No, tak já jsem teď zvědavý, co uděláte. Máte to koaliční jednání, že jo, kde se budete bavit o tom, že ten deficit je moc vysoký. On se vlastně nelíbí ani panu premiérovi. To jsem tady taky slyšel. Když jsem zmínil před panem vicepremiérem Havlíčkem to, že bychom se měli bavit o příjmové stránce rozpočtu, tak mě označil v diskusním pořadu za toho, kdo má stejné koncepty jako socialista či komunista. 24 hodin potom – 24 hodin potom – se nedomluvili v Průhonicích. Vystoupila paní ministryně financí Schillerová v pondělí – tohle bylo v neděli minulý týden – v pondělí vystoupila a mluvila o úplně těch samých daních jako já v té televizní diskusi. Je to socialistka a komunistka, přemýšlí o tom, jakým způsobem navýšit státní rozpočet, protože ta příjmová stránka nestačí? Tak aspoň se dohodněte, co té veřejnosti budete říkat. Aspoň se dohodněte, co je tedy váš koncept. Tohle je všechno zklamání, které vláda připravila. Tohle je to, v čem všem na lidi kašle.

Nemusíte si, pane místopředsedo, nic psát. Já vám to opět donesu vytištěné. Budu žádat dva body dnešního jednání. Ten první jsem měl připravený déle, bude znít jednoduše: Vláda kašle na občany této země. Bod číslo 2, ten vyplynul aktuálně z dnešního dění a myslím, že se tady bude opakovat u opozičních politiků mnohokrát: Řešení střetu zájmů Andreje Babiše. Odpovědi byly lživé, chceme slyšet ty pravé. Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuju. Ty názvy jsou celkem stručné, tak jsem si je stačil napsat. Já to zopakuji: Vláda kašle na občany této země. (Poslanec Rakušan mimo mikrofon: Ano.) Řešení střetu zájmů Andreje Babiše. (Poslanec Rakušan mimo mikrofon: Ano.) Děkuji za souhlas.

Poprosím o vystoupení paní předsedkyni Michaelu Šebelovou. Připraví se Martin Kupka, Igor Červený a nově ještě s přednostním právem Jan Skopeček a Marian Jurečka, abyste věděli plán. Paní předsedkyně, máte slovo.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane vicepremiére, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nebudu dlouhá, protože velmi obšírně problémy, které řešíme v poslední době, popsal náš předseda Vít Rakušan.

K onomu potenciálnímu střetu zájmů Andreje Babiše, kvůli kterému nám Evropská komise pozastavila čerpání dotací, tak mě zaujala reakce pana premiéra, kterého to údajně nezajímá a neřeší to. Já myslím, že by jej to zajímat mělo, protože pokud se ta situace nevyřeší, tak na to mohou doplatit čeští občané, může na to doplatit Česká republika. Jestli by něco premiéra této země mělo zajímat, tak by to měli být čeští občané a to, abychom nemuseli doplácet například na dotace, které ministři nechají dál vyplácet Agrofertu. Opravdu...

My jsme jako Starostové vyzvali v naší tiskové konferenci ministry, aby pozastavili vyplácení dotací pro Agrofert, dokud se ta situace nevyjasní, protože to riziko, že na potenciální střet zájmů Andreje Babiše doplatí čeští občané, tady je.

Co ale Andreje Babiše zajímá a co – řečeno jeho slovy, naposledy jsem to slyšela v nedělním debatním pořadu – tak to je zdravotnictví, protože to on řeší od rána do večera. Člověk by si myslel, že na to má konkrétní ministry, aby řešili jednotlivé gesce. Všichni víme proč Andreje Babiše, premiéra této vlády, tak enormně zdravotnictví zajímá. Formálně podle našich zákonů ve střetu zájmů není, ale peníze do zdravotnictví plynou z veřejného zdravotního pojištění. Mechanismy nastavuje vláda, jíž je Andrej Babiš premiér. Obšírně to tady popsal opět náš předseda Vít Rakušan. Je to něco, o čem je potřeba mluvit, na co je potřeba myslet, protože to naprosto zásadně ovlivňuje dění v této zemi a naši budoucnost. Střet zájmů ve vztahu k Agrofertu Andreje Babiše nezajímá a neřeší to. Co ale řeší a co ho zajímá, tak je zdravotnictví.

Mě také zajímá zdravotnictví a já budu ve čtvrtek interpelovat ministra Vojtěcha ve vztahu k regionální dostupnosti péče v nemocnicích. My už jsme avizovali, že chápeme potřebu centralizace, ale prostě to, jakým způsobem je nyní nastavena, tak máme pocit – oprávněný pocit, máme na to data, máme na to čísla z těch nemocnic – tak může dopadnout na dostupnost zdravotní péče pro občany, kteří žijí ve Středočeském kraji, Jihomoravském kraji, Moravskoslezském kraji, Libereckém kraji. Prostě v době, kdy nám stárne populace, v době, kdy například onemocnění prostaty se týká mužů nad 65 let, tak prostě omezovat péči v regionálních nemocnicích, v kraji, kde žije 1,5 milionu obyvatel, tak opravdu je špatně. Je to něco, na co upozorňujeme. Já jsem vyzvala pana ministra, aby zvážil, zda kromě těch specializovaných center by nebylo možné vytvořit druhou vrstvu regionálních center. Ptala jsem se na to na výboru pro zdravotnictví a budu se na to ptát i nadále.

Ale chtěla bych tady ještě zmínit z pozice předsedkyně poslaneckého klubu jednu věc. My pořád stále žijeme v parlamentní demokracii, kdy se vláda zodpovídá parlamentu. Vláda není nadřízená parlamentu. Máme demokraticky zvolené poslance, my jako Starostové máme demokraticky zvolenou místopředsedkyni Poslanecké sněmovny. Nemohu nechat bez komentáře situaci, která vznikla minulý týden na organizačním výboru, kdy organizační výbor neschválil cestu místopředsedkyně Barbory Urbanové na Ukrajinu proto, že by tam nedejbože mohla říct svůj názor.

Poslanec, který se jí na to ptal, to sám uvedl do médií, tak proto já si to dovolím tady použít. Dostala dotaz, jak by odpověděla novináři na to, zda podporuje vstup Ukrajiny do Evropské unie? Ona férově řekla: Já jako Barbora Urbanová bych odpověděla: Ano, já poslankyně Barbara Urbanová, zvolená za Starosty, osobně podporuji vstup Ukrajiny do Evropské unie. Protože by mohla říct svůj názor, který je odlišný od názoru vlády, tak vládní koalice její cestu zatrhla. Za mě je to popření parlamentní demokracie, je to cenzura, je to omezení svobody slova, protože na tom stejném organizačním výboru koaliční poslanec Žbánek, který jede na konferenci – a je dobře, že chce jet na Ukrajinu, jede tam na konferenci o regionech, je místopředseda Svazu měst a obcí, tak mohl by být vyslán i tím svazem, mimochodem, nemusel by jet za Poslaneckou sněmovnu – tak tomu koalice dovolila jet, protože on jako koaliční poslanec si nedovolí říkat něco jiného, než říká vláda.

Za mě je to naprosto chucpe. Je to urážka i protistrany v situaci, kdy místopředsedkyně ukrajinského parlamentu pozve místopředsedkyni českého parlamentu, v situaci, kdy je stále Ukrajina okupovaná agresorem, probíhá tam válka, jenom proto, že by si tam mohla dovolit říct svůj vlastní názor, který je odlišný od názoru vládní koalice. To je za mě naprosto nepřijatelné. Je to něco, o čem budu hovořit i nadále. Je to něco, na co máme upozorňovat, protože takto opravdu parlamentní demokracie nevypadá.

Žádný bod navrhuji, pouze jsem na tomto plénu na toto chtěla upozornit. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, takže žádný bod si tedy nepíšu, není v návrhu.

V této chvíli tedy poprosím o vystoupení pana předsedu Martina Kupku. Připraví se Igor Červený.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, dámy a pánové, kam tahle vláda směřuje Českou republiku? Podle všeho do velmi těžké situace, do velmi těžké situace pro budoucí generace, ale už teď pro občany České republiky. 389 miliard deficitu, to oznámila minulý týden a kruh se uzavřel. Najednou bylo úplně jasné, proč bylo potřeba změnit rozpočtová pravidla, protože bez nich by v žádném případě takový návrh deficitu nemohla předložit. Akorát ta rozpočtová pravidla mají dobrý důvod. Důvod spočívá v tom nepřichystat pro budoucí generace takové drama, tak vážné problémy. Na to ale vláda Andreje Babiše kašle, musí plnit svoje předvolební sliby, a tak tu máme 389 miliard schodek.

Vrátím se ještě k rozpočtovým pravidlům, protože tam jsme minulý týden v pátek Ústavnímu soudu předložili dobře vyargumentovanou stížnost. Za tou stížností není nějaký zájem formální opozice bránit vládě naplňovat její plány. V tom je jediný zájem opozice: držet v základních otěžích odpovědnosti financování České republiky a hospodaření České republiky, protože pokud to tak nebude, pokud se vláda vydá naplňováním toho dramatického deficitu, tak může Karel Havlíček roztrhat celou svoji hospodářskou strategii, hodit ji do koše, protože se nikdy nenaplní.

Představa, že jak to zmiňovali, se investicemi dostanou z krize, to bohužel v tom rozsahu, jak to předkládáte, nepotvrdil žádný ekonom. Žádný tady v té zemi nepotvrdil, že cesta, kterou ordinujete České republice, by mohla končit takovým úspěchem. Nepotvrzujete to ani vy, protože pokud se ocitáme teď ve schodku 389 miliard korun na příští rok a říkáme, že bychom se investicemi měli dostat z té situace a měli směřovat ke snižování deficitů, tak bychom potřebovali ekonomický růst v rozsahu 5 až 7 procent. Ale nic z toho ty prognózy neukazují, vaše prognózy. Říkáte, že bude dobře, když se budeme pohybovat někde mezi 2 a 3 procenty. Potvrzuje to ČNB a potvrzují to úplně všichni. Nedává to tedy smysl, neodpovídá to žádným úplně základním pravidlům ekonomie a co hůř, znamená to naopak, že Česká republika tím návrhem bude trpět.

Proč je tu najednou o 79 miliard schodku víc než v roce 2026? O 79 miliard, a kdybychom vzali v potaz ten rozdíl oproti roku 2025, tak je to 140 miliard. Je to proto, že se ocitáme v hluboké krizi, bojujeme s epidemií nebo s nějakým válečným konfliktem přímo na našem území? Ani jedno z toho. Dokonce máme jednu z nejnižších nezaměstnaností, máme velmi slušnou inflaci do 2 procent a k tomu máme ekonomický růst. Přesto ordinujete 140 miliard víc v deficitu, než byl rok 2025.

Celkový účet 389 miliard ale bohužel není to finále. 389 miliard totiž je taky vlastně jenom fiskální klička, na kterou opakovaně útočila Alena Schillerová. Říkala, že nic takového se dít nebude, že bude mluvit o rozpočtu jen a jen pravdu. Akorát tedy schovala před tím schodkem 30 miliard korun, které Česká republika bude muset najít v příštím roce na dostavbu jaderných bloků v Dukovanech. Tady platí naprostá shoda, že tohle je klíčová věc. I v té hospodářské strategii je napsáno, že to je základní podmínka energetické bezpečnosti. Kde najednou je těch 30 miliard? Tak se reálně bavíme o tom, že Česká republika bude hospodařit s deficitem 419 miliard korun a nevadí to? Je to cesta, jak se z těch problémů proinvestovat?

Znovu fakta, jednoduchá čísla. Jak to je tedy se srovnáním reálného schodku a peněz, které dáme na kapitálové výdaje, tedy velkým dílem na investice? 389 miliard je schodek, ale kapitálových výdajů, tedy převážně investic, je tam jenom za 290 miliard korun. Rozdíl je tedy téměř 100 miliard korun. To jsou peníze, které neinvestujeme, přesto se o těch 100 miliard víc zadlužíme. Ty peníze nejsou do budoucnosti, pro to, abychom investovali do jádra nebo abychom investovali do dálnic nebo do škol nebo do nemocnic, na věci, které lidé potřebují. Peníze jsou na běžný provoz státu.

Všechny sliby, které jsou v samotném programovém prohlášení vlády, jste rozcupovali na maděru, protože v tom programovém prohlášení vlády jsou slova krásná: o stabilizaci hospodaření, o zdravých financích. Potom je tam taky ještě jeden konkrétní ukazatel. Ten konkrétní ukazatel zní, že budete se bezpečně pohybovat pod 3 procenty deficitu veřejných institucí vůči HDP. Alena Schillerová sice říkala, že bude o rozpočtu mluvit pravdu a jen a jen pravdu, akorát pak zveřejnila srovnání, kde u ostatních států uvedla reálné výše schodku, včetně započtení únikových položek pro obranu, ale u České republiky to nějak zapomněla. Asi jenom omyl. No, těžko. Úmysl, protože kdyby tam uvedla kompletní sumu 389 miliard korun, tak by se dostala právě na reálný schodek veřejných institucí vůči HDP 3,5 procenta. To není pod 3 procenty, to je nad 3 procenty. To je číslo, které v programovém prohlášení vlády svítí v druhé kapitole.

Rezignace, úmysl, kličky a nepravdy. Tohle je řeč, kterou používá vláda, když hovoří o svém vlastním návrhu rozpočtu na rok 2027. Tohle jsou nejzávažnější výhrady. Aby bylo jasné, že to není nějaká vzdálená disciplína, která se vlastně lidí netýká, že se o tom rozhoduje na vládě, tady se o to hádáme v Poslanecké sněmovně, tak chci říct: Vážení občané, tohle se vás bohužel se vším všudy dotýká, protože pokud bude vláda hospodařit s takhle vysokými deficity, znamená to reálné oslabování ekonomiky. Zaplatíme mnohem víc peněz jenom na úrocích, protože zatímco v letošním roce jenom za úroky platíme 110 miliard korun, v příštím roce to bude 130 miliard korun. 130 miliard korun. Tady jenom pro vyjádření, co to znamená, protože nikdo z nás 130 miliard neviděl, neměl je doma. Znamená to, že bychom za tyhle peníze mohli vybudovat víc než 400 kilometrů dálnic nebo bychom za ty peníze, které zaplatíme na úrocích bankám – reálně zaplatíme, to nejde nijak obejít – tak bychom taky mohli vybudovat například pět velkých nemocnic, deset nových škol nebo dalších deset domovů seniorů, které v té zemi fakt potřebujeme. Místo toho je vydáváme na úroky a bude hůř, protože vlastně i součást aktuálního vládnutí a trajektorie, kterou jste nám naordinovali, České republice, pro další léta, tak ovlivnilo to, že dneska platíme vůbec jedny z nejvyšších úroků. Pohybujeme se nad 5 procenty.

Znovu, není k tomu důvod. Není důvod, abychom měli – tedy pokud už zapojíme změněná pravidla rozpočtové odpovědnosti – deficit 389 miliard korun jako druhý nejvyšší po covidu. Ale pokud tam započteme tak, jako se to dělo před pěti lety, i finanční prostředky na Dukovany – podle tehdejších pravidel by tam být totiž musely – tak jsme na vůbec nejvyšším deficitu v samostatné existenci České republiky. Znovu, tohle se týká každé domácnosti. Znamená to, že všechny tyhle dluhy házíte na budoucí generace a na děti.

Začalo koaliční divadlo, protože pravděpodobně vaši koaliční partneři si uvědomili, že tohle nebude tak jednoduché, protože oni byli ještě drsnější. Třeba Motoristé slibovali, že v příštím roce se dostaneme s deficitem někde kolem 150 miliard korun, jestli se nepletu. Co z toho zbylo? 389 miliard korun. Petr Macinka, který říká, že s tím není spokojený, a říká, že se to musí snížit, a když se to nesníží letos, tak že příští rok se to ale už určitě musí snížit. Kdo by tomu věřil? Kdo by tomu věřil, zejména ve chvíli, kdy slyšíme například od ministra Plagy, že letos ještě ustoupil, ale že má příslib, že příští rok se rozpočet na školství dofinancuje? To není příslib úspor. Evidentně se vydal opačným směrem.

Tak tomuhle prostě není možné rozumět jinak než reálný rozpočtový armagedon a rozvrat hospodaření státu, který se dotýká nás všech. Znovu opakuji, nejde jenom o dramatické dluhy. Jde o to, co zaplatíme na úrocích v letošním, v příštím a ve všech dalších letech, jako že ty finanční prostředky takhle vynaložené budou jenom růst. Ale znamená to zároveň ohrožení dalších důležitých ukazatelů. Co vláda může udělat pro to, aby snižovala inflaci? Všichni řeknou: držet odpovědné hospodaření a snižovat deficity. Co dělá tato vláda? Přesně pravý opak. Inflace se opravdu dotýká každého, úspor každého z nás, a dotýká se nepochybně také všech firem. Totéž platí o úrocích, protože to, jakým způsobem hospodaří vláda, se promítá také přímo do úrokových sazeb. Samozřejmě, že ty nediktuje vláda, o nich rozhoduje Česká národní banka, ale samozřejmě zachycuje to, co musí z hlediska své reakce udělat, aby dokázala vyvážit tyhle dramatické proinflační kroky vlády. Odpovědí jsou vysoké úroky a to reálně škrtí možnosti investic a dalších kapitálových kroků v České republice. Tohle jsou reálné škody, které tím deficitem způsobujete.

Takže ti, kteří hovořili o tom, že budou hájit pravicové pozice, tak na to rezignovali, vysmáli se svým voličům. V žádném případě se to neděje, žádného Babiše neuhlídali. Místo toho naopak mu umožnili, aby si s tím rozpočtem hnutí ANO udělalo opravdu co chtělo, aby porozhazovalo peníze plošně, zejména na cokoli.

Říká se, že s tím tedy už vlastně v tuhle chvíli nejde nic dělat, protože vždycky, když vláda Andreje Babiše neví kudy dál, tak ten příběh postaví tak, že za všechno může vláda předchozí. Dokonalé, naprosto spolehlivé. Okamžitě se ozvou všechny marketingové tamtamy a vypadá to málem, že za ten schodek v roce 2027 nemůže předchozí vláda, ale že ho dokonce napsala, že ho do ucha diktovala Aleně Schillerové. Samozřejmě, že nic takového není pravda. Samozřejmě, že je možné s tím rozpočtem nakládat jinak, ale znamenalo by to skutečně šetřit a nerezignovat na slova o tom, jak bude efektivní vládnutí Andreje Babiše. Není.

Kde by byly ty úspory? No, vidíme to na mnoha krocích. Vláda se rozhodla místo zaměření na pomoc těm, které aktuální vysoké ceny energií existenčně ohrožují, ty peníze porozhazovat na všechny strany a věnovat plošnou podporu všem. To je například 18 miliard korun, které by bylo možné ušetřit a pak zaměřit pozornost na ty, pro které to opravdu představuje existenční ohrožení. Další věc, skokové zvyšování plateb za státní pojištěnce, skokové zvyšování peněz na platy placené státem. Další mandatorní výdaje a sociální výdaje. Vidíme je na každém kroku. Návrat nejrůznějších slev, které se podařilo jako daňové výjimky odstranit. Tohle všechno slibuje vláda, aby porozhazovala všechny ty předvolební dárečky, ale pak nemůže hovořit o tom, že si všímá odpovědného hospodaření.

Návrh rozpočtu bude nepochybně předmětem dalších diskusí, protože opravdu chceme zabránit tomu, aby tahle vláda předala budoucím generacím dramatické vysvědčení a dramatické dopady v podobě vyšších a vyšších dluhů. Znovu, rychlost zadlužování v posledním období vládnutí Andreje Babiše byla největší v Evropě. Znovu se stáváme šampiony v rychlosti zadlužování a to je velmi špatný trend.

Proto jako první bod dnešní schůze chci navrhnout jednoduchou otázku, ale důležitou – Jak zabránit rozpočtovému armagedonu?

Druhé téma: Stále nevyřešený střet zájmů Andreje Babiše, stát jako kořist Agrofertu. Dneska zveřejnila Evropská komise zprávu o tom, že potenciální střet zájmů Andreji Babišovi pořád hrozí, a že proto zastavuje některé dotace pro společnosti Agrofertu. Upozorňujeme na to od první chvíle, akorát poslanci hnutí ANO a také koaliční partneři se rozhodli, že to takhle chtějí, také se rozhodli, že schovají Andreje Babiše před spravedlivým soudem za poslaneckou imunitu, a k tomu, když říkal „střet zájmů je vyřešená záležitost, to se mě netýká“, tak zvolili tuhle pštrosí politiku strkání hlavy do písku. Akorát to není žádná naše kampaň, to není žádné naše umělé téma, to je reálné ohrožení peněz daňových poplatníků, protože pak to bude znamenat, že Česká republika zaplatí ty peníze místo z evropských peněz z národních zdrojů. A co hůř, ztráta důvěry lidí, že stát měří všem stejně, protože někomu – zjevně Andreji Babišovi – tedy měří mnohem rovněji. To je definice střetu zájmů a my máme zájem a budeme mít zájem na tom, aby tady platily podmínky stejné pro všechny.

Tohle fakt není osobní spor. Tady jde o to, aby peníze státu a peníze Evropské unie byly rozdělované férově a aby ti, kteří vládnou, nemohli ovlivňovat, jakým způsobem se ty prostředky budou rozdělovat, aby tu přitáhly víc ke svým firmám. Nemusíme se bavit jenom o Agrofertu. Fondy Hartenberg a dvě velká témata s obrovskými úhradami z veřejných rozpočtů, respektive z veřejného zdravotního pojištění: reprodukční kliniky a také genetické laboratoře. Objem řádově miliardy korun ročně a tady přímý vliv na to, jak úhrady budou vypadat, má úhradová vyhláška Ministerstva zdravotnictví neboli podpis Adama Vojtěcha. Ale ti dva se určitě neznají, nikdy se neviděli, nikdy si nenaslouchali a Andrej Babiš je někdo úplně jiný, než s kým by se Adam Vojtěch pravidelně potkával na vládě. Tohle je ukázková, učebnicová právě ukázka toho, jak má vypadat střet zájmů, respektive jak by nikdy neměl vypadat. Proto to druhé téma dnešní schůze.

Věc, která nemůže nikoho nechat chladným... Jen tak mimoděk včera Andrej Babiš se rozhodl, když dostal otázku, která se týká rozpočtu Roberta Plagy, rozpočtu Ministerstva školství, kde Robert Plaga upozorňuje, že některé peníze ještě chybí, tak Andrej Babiš kromě toho, že ho poplival a peskoval – někdo to unese, někdo méně – tak kromě toho mimoděk řekl, že vlastně by se těch 20 miliard na dotace soukromých a církevních škol dalo snadno ušetřit. Neuvěřitelná věc, útok na soukromé podnikání, útok na důležitou součást školství v České republice, protože do těch škol chodí přece stejné děti jako do škol ostatních. Soukromé a církevní školy dneska v mnoha případech musejí suplovat, nahrazovat chybějící nabídku veřejných škol. Musejí se řídit tím, co určí Ministerstvo školství z hlediska základních podmínek. Tohle naplňuje proto, aby vzdělaly žáky na základě jasných kritérií, která určuje Ministerstvo školství.

Jaká jsou ta čísla? Do základních a středních soukromých a církevních škol v České republice chodí 130 000 dětí, 130 000 dětí. Škrtneme dotace a vypořádáme se s tím, kam bude chodit těch 130 (000) dětí. Počítá s tím Andrej Babiš, nebo to jen tak vystřelil, aby jenom zaútočil na ty, kteří by s ním třeba nemuseli souhlasit? Vyřešil to někdo, nebo to bylo jenom takové plácnutí? 130 000 dětí, to znamená třeba 600 nových škol, které by stát musel vybudovat, najít pro ně kantory a zároveň – a to je důležité – musel by je pak platit. Stálo by to víc peněz, nebo by to stálo méně peněz, než je současná dotace pro základní a střední soukromé a církevní školy? Stálo by to víc peněz, takže místo úspor by Andrej Babiš dosáhl toho, že zaplatí stát ještě víc, víc se zadluží. Kromě toho tímhle způsobem řekl všem, kteří soukromě podnikají, že tedy pro ně tenhle stát nebude, že jim nedůvěřuje. Nic jiného v tom není možné číst a tohle mě fakt štve.

Není to poprvé, kdy se Andrej Babiš probudil ze svých komunistických let a začal útočit na soukromé podnikání, byť sám je tedy spíš oligarcha než soukromý podnikatel, ale s podnikáním tedy něco společného určitě má, akorát asi s jiným, než na které teď útočí. Kde jinde jsou ty útoky, které slyšíme? Snaha ukotvit předkupní právo pro zemědělskou půdu. Co to znamená? Zásah do soukromého vlastnictví, reálné snížení ceny půdy a kromě toho zásah do toho, jak lidé se zemědělskou půdou chtějí nakládat. Co když nejsou spokojeni s tím, jak ten, komu propachtovali pozemek, na něm hospodaří a chtějí to prodat jinému zemědělci, protože prostě chtějí, aby se na té půdě hospodařilo s ohledem na budoucí generace? Tohle jsou příklady přímých zásahů do soukromého vlastnictví, které nedopustíme a které tahle země nepotřebuje, nemá je dopustit. Pamatovali jsme si doby, kdy komunisti útočili na soukromé vlastnictví, kdy je za nic neměli, a najednou ten tón tady znovu ožívá nejenom v tomhle případě. Najednou Andrej Babiš chce určovat, kolik bytů je asi mravné mít a kolik už ne. Další nehoráznost a nestoudnost.

Tohle jsou příklady, které rozhodně v České republice ve stylu vládnutí nemáme mít a nemá je uplatňovat vláda Andreje Babiše. Chci jako třetí bod navrhnout právě téma Zrušení soukromých a církevních škol pro více než 130 000 studentů v režii Andreje Babiše.

Dostáváme se k poslednímu bodu, o kterém chci mluvit, a to jsou předvolební lži Andreje Babiše – a že jich je. Všichni si vybavíte billboardy, které říkaly: Levnější hypotéky! Vyřešíme problém mladých lidí! Bude to levnější! Realita? Dražší hypotéky. Jednoduchá odpověď: nesplněný slib a znovu jenom plivnutí do očí těm, kteří Andreji Babišovi uvěřili. Teď nemluvím k voličům současné opozice, mluvím k těm, kteří uvěřili, že se tenhle slib Andreje Babiše někdy naplní. Máme už téměř rok od chvíle, kdy Andrej Babiš může pracovat na tom, aby se sliby naplňovaly, a tohle je výsledek. Taky říkal, že on se zasadí za štíhlý stát a přestane plýtvání. Realita? Poradci na Úřadu vlády stáli za první pololetí letošního roku přes 2 miliony korun, tedy za porovnatelné období víc než poradci předchozího premiéra. To tedy zrovna neukazuje na hospodárné nakládání s veřejnými penězi.

Pak další fenomenální slib. Dramatická kritika, která se ozývala z řad tehdejších opozičních lavic. Martin Kolovratník hřímal, jak je nehorázné, že vláda Petra Fialy snížila přímý příspěvek ze Státního fondu dopravní infrastruktury na silnice II. a III. třídy pro kraje na 2 miliardy korun. Prý drancujeme kraje, lidé budou jezdit po rozbitých silnicích a budou na nich umírat. Tohle jsme slyšeli od hnutí ANO, Andreje Babiše a dalších v předchozím období. Návrh rozpočtu na rok 2027? Nula a neděje se nic. Hejtmani, kteří tehdy vystupovali a hřímali, jsou ticho jako pěna a bojí se, aby se náhodou neznelíbili Andreji Babišovi, protože by to mohlo znamenat co? Mohlo by to znamenat, že příště krajskou kandidátku prostě nepovedou. Andrej Babiš si to s nimi vyříká. Akorát tehdy hřímali a Asociace krajů přijímala jedno drsné usnesení za druhým.

To není jediná věc. Taky Andrej Babiš sliboval, že bude dostupnější zdravotní péče. Odpověď? Další útok na kraje a krajské zdravotnictví, centralizace péče, a to i úkonů, které se provádějí a musejí provádět v krajských nemocnicích.

Každým rokem onemocní v České republice 8 600 mužů rakovinou prostaty. To superspecializovaná centra ve fakultních a těch největších nemocnicích nemůžou zvládnout. Proto se tyhle úkony a tahle léčba nutně provádí i v celé řadě krajských nemocnic. Centralizace takové péče znamená jednak ohrožení týmu těch zdravotníků v krajských nemocnicích, zmaření investic, které tam kraje prováděly. Ale to jsou, přátelé, peníze všech, kteří v těch krajích žijí. To nejsou nějaké imaginární peníze, to se opravdu zaplatilo a zaplatili to lidé, kteří se snaží přispět k tomu, aby zdravotní péče v České republice byla co nejkvalitnější a nejdostupnější. Tady říkáme na nevhodnou centralizaci jednoznačné ne.

Očekával bych, že všechny kraje se zvednou a řeknou Andreji Babišovi: Ani náhodou, likvidujete krajské zdravotnictví. Odpověď Asociace krajů? Slyšíte to ticho? Vůbec nic se neozývá. Pár krajů, kde si ještě uvědomují, co to znamená, a kde se Andreje Babiše nemusí bát, tak věcně argumentují a vysvětlují lidem ve Středočeském kraji například, že na Kladně a v Kolíně například už se po centralizaci nebude operovat prostata a může to znamenat reálné prodloužení čekacích lhůt na úkony, které jsou pro život těch lidí naprosto stěžejní. Tohle je účet za vládnutí Andreje Babiše. Tohle jsou kroky, které chystá Adam Vojtěch a tahle vláda.

Slibovali vyrovnané rozpočty, tak to vidíme, 389 miliard má k vyrovnanosti tedy neuvěřitelně daleko. Řeči o tom, že se proinvestují. O tom jsem hovořil. No, 389 miliard schodek a kapitálové výdaje 290 miliard – kapitálové výdaje, které převážně zahrnují právě zmíněné investice.

Slibovali, že budou podporovat sport pro děti. Co udělali? Zřídili nové ministerstvo, respektive stanovili ministra pro sport, ale peníze, příspěvek krajům na Olympiádu dětí a mládeže, která funguje od roku 2003, to už ne, zato cedulky před schodišti ty tu po panu ministrovi asi zbydou.

Taky slibovali, že nebudou zvyšovat daně. To vyjádření v programovém prohlášení i přímo slib Motoristů všem voličům znělo jasně: žádné zvyšování daní. Akorát Alena Schillerová už o tom mluví a říká, jak se daně budou zvyšovat.

Jak to vypadá s Andrejem Babišem, který říkal, že vyřeší všechny krize a že bude tím správným krizovým manažerem? On je krizovým manažerem, ale spíš proto, že ty krize vyvolává. Krize vyvolává v mnoha směrech, jenom tady, jak jsem nastínil, třeba v tom, že zničehonic vystřelí, že vezme dotace na státní a církevní školy. Znovu říkám, jsou to peníze, které jdou za těmi žáky. Pardon, na soukromé a církevní školy, tam že ty peníze vezme. Tohle opravdu vytváří jenom krize.

Já jsem se tady snažil shrnout jenom několik těch nenaplněných porušených slibů Andreje Babiše. Tohle samozřejmě je na hnutí ANO a na koaličních partnerech, aby to svým voličům vysvětlovali, jak že se to přihodilo, že neplní svoje sliby. Tady nestačí říct „za všechno může předchozí vláda“, protože rok jste měli možnost přinášet důležité reformní změny, dělat kroky pro to, aby zdravotnictví bylo udržitelné, dělat kroky pro to, aby se dařilo správně vést školství.

My jsme představili a představujeme reformu 8PLUS2, přinášíme konkrétní návrhy, jak bojovat se suchem. Oslovujeme veřejnost, ale oslovujeme i státní instituce, jak si poradit s tím, aby Česká republika se lépe adaptovala na změny klimatu, které nikdo nemůže popřít, protože je každý vidí. Vidí to ti lidé, kterým vysychají studny. Vidíme to, klimatická změna se děje a také nikdo nemůže zpochybnit reálný lidský vliv na tu klimatickou změnu. Ten tu prostě je. Vyhýbat se tomu znamená jenom strkat hlavu do písku a pštrosí politika ještě žádný stát nezachránila a ještě nikomu v České republice nepomohla. Co stojí za současnými koaličními partnery? Motoristé tady předvádí akorát tanečky kolem Hradu a překřikují se, kdo kam pojede, ale to opravdu pro reálnou pomoc lidem není ani jedno malé zrnko rýže.

Přátelé, bavíme-li se o splněných slibech, skutek utek, jenom je porušujete. To, co jste nachystali v podobě rozpočtu na příští rok, je reálný rozpočtový armagedon.

Děkuju za pozornost a ty konkrétní návrhy předám předsedajícímu, aby je nebylo nutné diktovat. Děkuju. (Potlesk několika poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, já vám děkuju. Pane předsedo, o to jsem chtěl požádat, protože jsem zaznamenal jenom ten první bod, Jak zabránit rozpočtovému armagedonu, a pak ne, tak jestli mi to sem můžete přinést. Předpokládám, logicky že to bude první, druhý, třetí, čtvrtý bod za sebou, tak jenom poprosím o ten papír, abych to mohl tady doplnit.

V této chvíli je na řadě pan ministr Igor Červený.

Než mu dám slovo, přečtu jednu omluvu: Lucie Bartošová celý jednací den z pracovních důvodů.

Následovat budou, abyste si udělali přehled, místopředseda Jan Skopeček a pan předseda Marian Jurečka. Pak skončí přednostní práva a budou poslanci bez přednostního práva.

Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr životního prostředí ČR Igor Červený: Děkuji. Než se vrhnu k důležitému bodu, tak bych rád zareagoval na tu perlivou řeč pana předsedy ODS, samozřejmě z pozice pana předsedajícího. Já samozřejmě vnímám, že máte spoustu skvělých nápadů, jenom jste nějak zapomněl, že současný rozpočet je tvořen z 97 procent mandatorními a kvazimandatorními výdaji. Nezapomněl jste, viďte? Víte, že i ekonomové, kteří byli na vaší straně, prohlásili, že nejvíce ty nároky legislativně vzrostly za vaší vlády? Takže je sice pěkné, že nám dneska vyčítáte, že stále ještě ten rozpočet nemůžeme otočit, protože by bylo asi snadné vzít tužku, škrtnout nějaké položky a následně tvrdit „aha, tak ono nám to nevyšlo, protože my to stejně musíme doplatit“ a byli bychom samozřejmě napadeni. To je prostě fakt, který se dá dohledat. Tohle je součástí asi posledního tři čtvrtě roku v éteru různých politických debat komentátorů a většina lidí s námi souhlasí. Já mám nicméně dobrou zprávu pro vás. My Motoristé jsme v komunikaci s celou vládní koalicí, přinášíme na stůl škrty ve výši minimálně 80 miliard pro příští rok.

Ale podívejme se, kolik je hodin. Máte 16.47 hodin. 2 hodiny 47 minut říkáte skoro všichni to stejné, 2 hodiny 47 minut. Netýká se to toho, jaké zákony máme následně projednávat. Týká se to prostě v uvozovkách všeho. Já jsem velmi rád, že v brzké době začne fungovat nový jednací řád. Myslím si, že byla chyba, že lidé s přednostním právem mají právo pořád na půl hodiny. Myslím si, že maximálně 15 minut, ostatním 5 minut. My nakonec díky novému jednacímu řádu protlačíme ty reformy, uvidíte. Já budu rád, když se k nám, k těm reformám, které budou opravdu někdy velmi tvrdé, tak se k nám připojíte. Bavíme se o oblasti školství, o oblasti zdravotnictví, takže já budu rád.

Pojďme se podívat na ten účet za zdravotnictví. Je velmi snadné říct, že dosahujeme vysokého vládního schodku, ale co má momentálně problém za oblast zdravotnictví? Nejsou tam náhodou trošičku ty pojišťovny? Nestrhl jim náhodou pan exministr financí 20 miliard? Není to tak náhodou, že v příštím roce by se spousta těch zdravotních pojišťoven dostala do platební druhotné neschopnosti? Já myslím, že ano, takže je sice pěkné, že nám nastavíte dluhy za svoji vládu, my je pak musíme rychle narovnat, abychom ten systém zachovali v provozu, a pak se nestačíme divit. Samozřejmě je strašně krásné si narýsovat powerpointové projekty dálnic, silnic VRT, RT vlaků, nádraží a nějak opomenout, nechat finanční zdroje poněkud v tom Státním fondu dopravní infrastruktury. Je to sice pěkné, ale když tam ty peníze nejsou, tak se za to nemůže stavět.

Naše vláda minimálně udělala jeden vstřícný krok vůči celému obyvatelstvu a vůči všem lidem, kteří platí daně: že už neschováváme x chybějících miliard. Říkáme na rovinu, kolik to celé bude stát, a říkáme, že to není dobré. Hledáme úspory během těchto měsíců, ba co víc, od příštího roku budeme škrtat a budeme to měnit, ale alespoň neděláme tu hru, že napíšeme nějaké číslo a pak ke konci roku neříkáme ústy pana Stanjury: Ono nám to nějak nevyšlo, to se občas stává. Máme takové komplikovanější finanční machinace, ale to nevadí.

Já jsem byl docela překvapen, když jsem byl vlastně první den v uvozovkách ustanoven jako pan ministr životního prostředí, měli jsme vládu a projednávali jsme tam – shodou okolností to byl jeden z mých prvních úkolů – jak dopadlo těch 40 miliard na sanace povodní v roce 2024. Bylo velmi zajímavé sledovat ty toky peněz, že ne všechny z těch 40 miliard tekly na ta opatření nebo nápravy po povodních. To bylo taky velmi zajímavé. O chybách na vlastní straně nemluvíte, o tom, že nám necháváte vyjedený krám, o tom taky nemluvíte, o tom, že nám tam necháváte dluhy, taky nemluvíte, ale je to dohledatelné.

Pane předsedo, vy teďka kroutíte hlavou, aby vás nechytl krk za chvilku, že to není pravda, ale těch 20 miliard v tom zdravotnictví je dohledatelných.

To není fáma. S tím přišel pan Adam Vojtěch na základě těch zdravotních pojišťoven. Nikdo si to nevymyslel. Oni nám ukázali svoje účetnictví, ukázali nám ty platby a další věci, takže to je dohledatelné, to je naprosto dohledatelné. Stejně jako jsme už v březnu, dubnu informovali o tom, že prověřujeme, kam všude nateklo do státního rozpočtu v uvozovkách těch 40 miliard na ty škody ohledně povodní. Nenatekly všechny správným směrem, nenatekly. Je to dohledatelné, takže je sice pěkné, že takhle fungujete, ale já myslím, že v prvé řadě je nutné si zamést před vlastním prahem.

Za nás můžu slíbit, že přinášíme a budeme nosit reformy tak, abychom se vrátili, tu spirálu nebo tu trajektorii otočili do toho písmene J. Koneckonců nám to nařizuje přímo i Evropská unie, takže v příštím roce už ten státní schodek bude nižší, v roce 2028 ještě nižší, 2029, 2030 ještě nižší. Tam se nemusíme bát, protože kdybychom to nesplnili, tak jistě znáte pravidla Evropské unie, převzali by správu nad Českou republikou, což bychom nikdy nedovolili my ani, věřím, příští vláda. To je k tomu rozpočtu, který jste tady tak krásně zmiňoval.

Pak druhá věc k tomu rozpočtu je vtipná, že kdykoliv kdekoliv nedáváme úplně nejvyšší množství peněz, protože se snažíme šetřit, tak nám říkáte, že zrovna tady je potřeba přidat. Říkáte nám to v oblasti školství, říkáte nám to v oblasti armády, říkáte nám to v oblasti Ministerstva životního prostředí. Ale tak potom, kde se ty peníze mají škrtat? Všechny rezorty musí škrtat. Za nás Motoristy můžu říct, že Ministerstvo životního prostředí provozní náklady – nikoliv ty finance, které tečou na fungování samotné oblasti životního prostředí – jsme ponížili o 9,7 procenta, snižujeme počty zaměstnanců. Nedávno mi dokonce pan Hladík chtěl vysvětlovat v televizi, že když snížíme ještě pár zaměstnanců, tak je to totální tragédie, všichni tady v uvozovkách umřeme. Nakonec se ukázalo, že první rok hospodařil ještě s větším minusem v provozních nákladech a za svoje působení propustil ještě víc lidí než my. Ale to samozřejmě za jeho působení nevadilo. Když to děláme my, tak už je to samozřejmě katastrofa a mají se nacházet peníze v této kapitole. Ale když se potom podíváme na jakoukoliv kapitolu a my se snažíme tam najít úspory, tak nás vždycky napadnete, že tady by se zrovna šetřit nemělo. Ale to je potom velice jednoduché, takže s tímto se asi moc dělat nechce.

Já tady ale chci vystoupit úplně s jiným tématem, tématem, které je poměrně zásadní a já na něm už pracuji několik měsíců. Týká se ohrožení obyvatel České republiky.

Je to poměrně zásadní informace, protože ta informace není nová. Ta informace doputovala už v roce 2023 na vedení Ministerstva životního prostředí, konkrétně do rukou tehdejšího náměstka Tesaře. Už tehdy bylo zjištěno na základě předchozích prací, které byly prováděny v Národním parku Šumava, že ta oblast je daleko více zasažena a že je potřeba akutně jednat. Když se tato informace ke mně dostala letos na jaře, když jsem řešil vlastně ten požár, který se nám naštěstí podařilo velmi rychle eliminovat, za což ještě jednou děkuji všem IZS složkám, a to jak profesionálním, tak dobrovolným, tak jsem začal řešit tuhletu situaci v Národním parku Šumava. My jsme provedli nové šetření, protože ty informace se rozcházely. Ministerstvo obrany nám říkalo, že tam problém není. My jsme vycházeli z prvotního šetření, které obdrželo Ministerstvo životního prostředí, jeho vedení, v srpnu 2023. Provedli jsme došetření, protože ta studie, která byla poměrně velká, jednoznačně poukazovala na to, že zde může dojít k opravdu velkým problémům. Začali jsme šetřit okamžitě, bezodkladně, protože to bylo potřeba zjistit, jaká je skutečnost, a v průběhu června, července a srpna probíhalo lokální terénní šetření a jeho vyhodnocení.

Co jsme zjistili, přátelé? 1 000 kontaminované zeminy, přes 200 sudů, které obsahují toxické, velmi nebezpečné látky. Máme v plánu od konce září okamžitě tento odpad eliminovat z tohoto území a v následující časové souslednosti se postarat o to, aby tam ty látky samozřejmě nebyly. V čem je zásadní problém? Je to dědictví po Československé lidové armádě, které bylo zapomenuto, protože nebylo zaevidováno. Tak, jak řeklo dneska samo Ministerstvo obrany ústy svého náměstka, nevědělo se o tom, protože na území Československé socialistické republiky probíhaly i v roce 1984 velké operace, říkalo se tomu Štít 84 a bylo tady přes 60 000 vojáků Varšavské smlouvy. Je proto velká pravděpodobnost, že tyto látky nemusely být vůbec z funkčnosti samotné armády, ale z těch cvičení.

Ty látky jsou poměrně závažné. Jedná se o dioxiny, furany, rtuť, arzen, chlorovaná rozpouštědla a další. Problém je v tom, že to množství a ten typ látek, které se tam nachází, tak kdyby tam vznikl požár, může nám z toho vzniknout fosgen. Teď si představte, Ministerstvo životního prostředí obdrží v srpnu 2023 rozsáhlou studii s varováním o různých věcech, které se tam nachází, včetně že na místě byla nalezena pěchotní mina, říká, sděluje Ministerstvu životního prostředí důležitou informaci, že je potřeba to místo okamžitě začít hlídat a okamžitě začít sanovat. Nic se nestane. Kdyby se stejný požár, jako se stal v Českém Švýcarsku, stal v této lokalitě Národního parku Šumava, byla by to národní tragédie, protože by to ti dobrovolní hasiči naprosto odnesli. Kromě samotného plynu, který by z toho mohl vzniknout, to znamená fosgen, a který by se mohl šířit národním parkem, ať už za hranice do Německa a Rakouska, nebo do údolí na území Šumavy a Čech, tak by také mohlo dojít k tomu, že ty nádoby mohou explodovat. To znamená, kdyby ti lidé nebyli otráveni, mohli by zemřít explozí.

Nikdo to v roce 2023 neřešil. To je dost zásadní. Co je ještě horší? Struktura těch sudů už je čím dál tím horší a velmi se zhoršila za poslední dva, tři roky. Společnost Dekonta, která prováděla v předchozím období 2020, 2021 a 2023 – 2023 právě sepsala tu zprávu, aby Ministerstvo životního prostředí upozornila o této neskutečné situaci – tak nás upozornila, že za tu dobu taky nemálo množství těch sudů vypustilo svoje látky do té zeminy a je vysoká pravděpodobnost, že je kontaminovaná i spodní voda. Proto během uklízecích prací, které teď budou následovat v tomto, příštím a popříštím roce, budeme rovněž zkoumat, jak moc a zdali, v jaké míře byly zasaženy i spodní vody. To je dost zásadní říct.

Jaká byla časová osa? Protože tady předchozí vláda ke konci své funkčnosti měla ráda časovou osu, tak já mám pro vás připravenou tentokrát kompletní. 26. května 2023: nález. 1. až 30. 6. 2023: první sanační práce, aby byly odklizeno. 26. 7. 2023: komunikace s vedením MŽP, už dostává informaci, že ta lokalita je velmi zasažena a že bude potřeba jednat. 29. srpna 2023 odevzdává Dekonta závěrečnou zprávu Ministerstvu životního prostředí. Má ji obdrženou elektronicky, dokonce několikrát. Nikdo nekonal. Neinformovali ani Ministerstvu obrany, nekontaktovali nikoho, nechali to tam prostě být.

Když jsem to zjistil, tak samozřejmě jsem obratem konal, ale ještě nechte mě prosím říct několik věcí, co v té zprávě je napsáno: Vysoká nebezpečnost. Doporučujeme sudy odstranit co nejdříve. Nelze vyloučit přítomnost bojových chemických látek. Na ohrožení podzemních vod upozorňujeme. Odmořovací látky, které se na lokalitě vyskytovaly ve větší míře, představují významné ohrožení životního prostředí a v případě nechráněné manipulace i ohrožení zdraví a života obyvatel. Druhá strana. Na základě údajů zjištěných při průzkumu navrhujeme zahájit sanaci zájmových území. Měla by být zajištěna ostraha té dané lokality Policií České republiky anebo případně Armádou České republiky.

16. 6. 2023 došlo na místě pracovníky Národního parku Šumava k nálezu protipěchotní miny, která ležela volně na povrchu. Nikdo nekonal. Území nebylo uzamčeno, uzavřeno. Nikdo se tím dál nezabýval. Až v roce 2026, když mě informovali naši zaměstnanci právě během té situace, která se odehrávala v Národním parku České Švýcarsko, jsme se tuhletu informaci dozvěděli. Okamžitě jsme vešli v kontakt s Dekontou, s Ministerstvem obrany a na základě těch zpráv, které si mezi sebou nějakým způsobem eliminovali, negovali, jsme zadali průzkum.

Ten průzkum nám řekl několik zásadních věcí. To místo je extrémně kontaminované. 1 000 tun, přes 200 barelů, přes desítky velkých kapacitních nádob, desítky, ne-li stovky malých kapslí s různými toxickými a jedovatými látkami. To je první bod. Druhá věc, řekl nám odhadovanou cenu, to znamená cirka 200 milionů korun, (o) které v tento moment víme, že by to mělo stát, protože částka může narůst, pokud se nachází a budou nacházet další věci. Bod číslo tři, je potřeba provést okamžité šetření, jestli nebyla napadena spodní voda. Bod číslo čtyři, místo musí být okamžitě hlídáno, aby k němu neměla přístup veřejnost, protože je nebezpečné. V tento moment je skutečně nebezpečné.

První věc, co jsme udělali, bylo, že jsme místo okamžitě uzavřeli. Na místě je Policie České republiky. Místo je vyznačeno i samozřejmě s větším perimetrem, abychom už neohrožovali obyvatele České republiky. Nechápu to. Zpráva z roku 2023, srpen. Je to tam explicitně napsáno, pánové. Proč Ministerstvo životního prostředí nekonalo? Proč vedení, které obdrželo tuhletu zprávu, nic nedělalo? To je jednoduché. My máme dohledat... (Reakce ze sálu.) Pane kolego, vy na mě kroutíte hlavou, že zbytečně tady hraju nějaký tyátr, ale my máme potvrzeno, že ten e-mail tam dorazil. Ta zpráva tam byla. Proč se nekonalo? Necháme to tam prostě být, ono to vyteče, časem ten kov taky zreziví, nakonec to nemusíme šetřit vůbec.

Z tohoto důvodu jsem položil panu Hladíkovi, protože mně (je) taky položil, několik otázek, otázek do médií. Já je zopakuji zde: Kdy se Petr Hladík o závěrech z roku 2023 dozvěděl? Jaké kroky po obdržení těchto informací vedení Ministerstva životního prostředí podniklo? Proč nebyla okamžitě zahájena sanace? To jsou legitimní otázky. Často tady zní, že Motoristé sobě jsou popírači klimatické krize a že tím ohrožujeme existenci, životy obyvatelstva. Pan Hladík si o dovolené v rámci volební kampaně na primátora statutárního města Brna natáčí videa s uschlou trávou. Vyzývá mě, abych odstoupil, protože není dostatek vody. Ale toto je skutečné ohrožení života. Toto je skutečné ohrožení té lokality Národního parku Šumava, oblasti spodních vod, které potom zásobují nemalou část krajiny na území České republiky a Spolkové republiky Německo.

To znamená my v tento moment konáme. V tento moment probíhá zjišťování některých základních údajů včetně průzkumu trhu. Máme naplánované čtyři základní etapy. První etapa od konce září do počátku listopadu kvůli klimatickým podmínkám ve smyslu, že v zimě se tam nedá s těmito látkami pracovat kvůli tvrdosti a dalším věcem, to znamená během této první etapy odvezeme všechny ty sudy, všechny ty velkokapacitní nádrže a podobně, aby už nedocházelo k další kontaminaci. V druhé, třetí a čtvrté etapě, které proběhnou v průběhu roku 2027 do první poloviny roku 2028, odvezeme a zlikvidujeme všechnu kontaminovanou zeminu. Během etapy jedna až čtyři bude docházet také k tomu, abychom zjišťovali, jestli nebyly napadeny spodní vody, protože to je dost zásadní, zjistit pro okolí nejenom kvůli přírodě, ale samozřejmě kvůli obyvatelům České republiky.

Já si dovolím vyzvat ještě jednou obyvatele České republiky na základě zkušeností, co nám sdělila Policie České republiky, aby tu lokalitu nenavštěvovali. Jak jste slyšeli dneska prohlášení Národního parku Šumava, není to v lokalitě, která je určena pro klasickou turistickou stezku, klasický turismus. Prosím nechoďte tam. Je tam policie. Není potřeba nám pomáhat. Probíhá všechno k tomu, abychom do konce roku veškerý tento toxický materiál odvezli. Je to dost zásadní.

Nedokážu to pochopit. Lokalita se řešila už za několik bývalých vlád: 2020, 2021, v roce 2023 Dekonta připravila na základě zjištění zprávu pro Ministerstvo životního prostředí, aby okamžitě konalo. A to nekonalo. Ohrozilo životy lidí, ohrozilo životní prostředí, ba co víc... Tady často slyšíme od opozice, že tou nejdůležitější věcí této vlády má být voda. To jsme nastavili i na Ministerstvu životního prostředí. Jeden z těch bodů není jenom její zadržování, ale její čistota. Čistota určitě není v tom, že ji zničím toxickými látkami. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane ministře. Název bodu nezazněl. (Ministr reaguje mimo mikrofon, že se jednalo o informaci o stavu.) Aha, já jsem tady nebyl. Teď jsme se vystřídali, takže máme změnu předsedajícího.

Nyní tedy o vystoupení (s) přednostním právem požádal pan místopředseda Skopeček, po něm pan předseda Jurečka. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane místopředsedo, děkuji vám pěkně za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi také vystoupit k několika tématům, nejprve k rozpočtu, ale dovolím si i zareagovat na pana ministra Červeného. Celá řada jeho poznámek mě zaujala.

Nejvíc mě zaujalo to, že říká, že jsou považováni za popírače klimatické krize. Já myslím, že více než popírači klimatické krize jsou popírači sebe samých, protože když se podíváme na jejich předvolební sliby o tom, jak pohlídají ve vládě Andreje Babiše a jak budou směřovat k vyrovnanému státnímu rozpočtu, tak všichni vidíme, že jestli někdo je popírač, hlavní popírač v této zemi, tak jsou to Motoristé, kteří popírají postupně během několika měsíců této vlády jeden svůj slib za druhým. Tak to k těm popíračům.

Ale já jsem chtěl hovořit o jiných věcech. Já jsem se chtěl vrátit k rozpočtu České republiky, respektive návrhu rozpočtu na příští rok. Jakkoliv to bylo téma už posledních dní, médií, komentátorů, ekonomů a tak dál, taky bych chtěl upozornit na jednu věc. Ten návrh rozpočtu je samozřejmě šílený. Přináší astronomický deficit v době velmi slušného ekonomického růstu, který v nadcházejícím roce očekáváme ve výši 2,7 procenta. V takové chvíli by samozřejmě bylo logické, aby česká vláda pokračovala v konsolidaci veřejných financí tak, jak ji započala v předcházející vláda, která zdědila po Aleně Schillerové ten historicky nejvyšší deficit rozpočtu ve výši 5 procent hrubého domácího produktu a postupně během svého mandátu ten deficit snižovala. To byla ta tempa ekonomického růstu daleko nižší. Byla energetická krize, byla válka na Ukrajině, přesto se postupně dařilo ty deficity snižovat.

Střih, přichází nová vláda hnutí ANO, Motoristů a SPD. Česká národní banka, ostatní instituce predikují rychlejší ekonomický růst, a světe div se, vláda Andreje Babiše přichází s astronomickým deficitem ve výši 389 miliard korun, který je vlastně rozpočtem, který by byl adekvátní v době války na našem území, v době řádění covidu na našem území nebo v případě nějaké přírodní katastrofy. Naštěstí nic takového se v České republice neděje, můžeme být za to rádi, ale katastrofa přichází z jiné strany. Katastrofa přichází z Ministerstva financí, které nám posílá rozpočet s tímto obřím deficitem, který znamená bombu do veřejných financí, znamená zadlužení budoucích generací, znamená vyšší úroky, tedy dražší hypotéky pro domácnosti, dražší hypotéky pro podnikatele, a tedy méně investic v České republice v příštím roce. Já bych ale... Ty argumenty jsou zřejmé a zazněly už v těch posledních dnech mnohokrát.

Já bych jenom chtěl upozornit ještě na jednu věc. Tato vláda, vláda Andreje Babiše, získala důvěru Poslanecké sněmovny na základě programového prohlášení, které tady pan premiér přednesl a na základě kterého hlasovala tato Poslanecká sněmovna o důvěře vládě Andreje Babiše. Na základě toho programového prohlášení v lednu tohoto roku také vláda Andreje Babiše důvěru získala.

Já se chci zeptat přítomných ministrů, jestli tuší, pane ministře Juchelko, co jste v tom programovém prohlášení napsali, na základě čeho jste tady získali důvěru, proč, s čím jste přišli, abyste tu důvěru získali právě v oblasti veřejných financí?

Jenom připomenu, že je to kapitola číslo 2. Hned po preambuli programového prohlášení přichází kapitola číslo 2, Finance a hospodaření státu. Nejenom že tam píšete obecné fráze o tom... „Zdravé veřejné finance jsou základem silného, stabilního a suverénního státu. Naší prioritou je odpovědné hospodaření s penězi daňových poplatníků.“ Ano, takové obecné věty, ty tam najdeme. Takové obecné věty jsme našli koneckonců i v hospodářské strategii, kterou představil pan kolega, ministr Havlíček, který také říkal, že tato vláda vsadí na soukromý sektor, že soukromý sektor bude mít zelenou, že ten stát bude menší. Bum, to byla jenom předvolební rétorika, to byl jenom předvolební materiál. Ta realita je úplně jiná. Od prvního dne vaší vlády, od prvního dne, kdy jste na svých ministerstvech, jdete úplně opačným směrem. Soukromý sektor zahrnujete novými regulacemi a veřejný sektor zvětšujete, protože chcete velmi nadprůměrně zvýšit veřejné výdaje.

Ty obecné fráze, to už o vás víme, že k těm se nehlásíte. To jsou pro vás jenom slova, papír snese všechno a to už vám nikdo nevěří. Ale, vážený pane ministře nebo ministři, vážená vládo, v tom programovém prohlášení píšete i jeden závazek, který je přesně vyčíslitelný.

Já vám ho teď, pane ministře Juchelko, slovo od slova přečtu: „Veřejné finance České republiky budeme udržovat blízko vyrovnané bilance, a to bezpečně pod hranicí 3 procent deficitu požadované Paktem stability a růstu.“ Pane ministře, vy jste před cca 9 měsíci slíbili této Poslanecké sněmovně, když jste žádali tuto Poslaneckou sněmovnu o důvěru pro svoji vládu, tak jste slíbili, že budete udržovat veřejné finance, jejich bilanci, bezpečně pod 3 procenty hrubého domácího produktu. Střih, uběhlo pár měsíců, máme tu váš návrh státního rozpočtu. Kolik je deficit veřejných financí? Je bezpečně pod tříprocentní hranicí? No, ani náhodou! Podfoukli jste nás, podfoukli jste všechny občany České republiky. Jste podfukáři, kteří lhali této Poslanecké sněmovně, všem poslancům, od kterých jste žádali důvěru pro svoji vládu, protože už v prvním rozpočtu, který jste připravili, který jste sestavili a který budete muset zanedlouho poslat do Poslanecké sněmovny, je ten deficit 3,5 procenta hrubého domácího produktu, čili ne nic bezpečně pod 3 procenty, ale bezpečně nad 3 procenty – 3,5 procenta, a to znovu říkám, během těch 9 měsíců se nestalo v České republice nic mimořádného ani ekonomicky, ani v rámci zdravotního systému, ani v rámci žádné přírodní katastrofy.

Prostě žijeme si relativně ve stabilní době s velmi pozitivním, rychlým ekonomickým růstem, který bude v příštím roce a který mimo jiné přinese do státního rozpočtu desítky miliard korun navíc, aniž byste se o cokoliv museli snažit, protože prostě vyšší ekonomický růst přináší vyšší daňové příjmy, a vy přesto navrhujete deficit, astronomický deficit, ve výši 389 miliard korun. Jak může vláda, která před pár měsíci přednesla programové prohlášení, kde se zavázala hospodařit s bilancí veřejných financí pod 3 procenta, jak může po několika měsících, kdy se v té zemi nic mimořádného nestalo, přijít s návrhem rozpočtu, kde ten deficit je navrhován ve výši 3,5 procenta? To je prostě podfuk, milá vládo! To je podfuk a vy už lžete sami sobě. Vždyť vy už ani nevíte, co jste těm lidem slibovali. Motoristé slibovali pohlídat Andreje Babiše, pan ministr Havlíček sliboval otevření prostoru soukromému sektoru a zmenšení státu a nic z toho se neděje. Děje se pravý opak.

Já si myslím, že když dneska byla debata jednotlivých opozičních stran, že usilují a budou usilovat o hlasování o důvěře této vládě, což si myslím, že je namístě, tak já jsem přesvědčen, že poté, co jste přišli s návrhem rozpočtu, kde navrhujete deficit ve výši 3,5 procenta, že byste to měli být vy, kteří si přijdou nově pro novou legitimitu této Poslanecké sněmovny, protože dramaticky v druhé kapitole programového prohlášení po 9 měsících ve funkci dramaticky porušujete svůj hlavní slib z programového prohlášení, na základě kterého jste získali důvěru. Ne opozice, vy, milá vládo Andreje Babiše, vy jednotliví ministři, kteří jste nebyli schopni splnit svůj slib sestavit rozpočet do 3 procent hrubého domácího produktu, což jste vepsali do programového prohlášení, vy byste tady měli být první a žádat o důvěru novou, protože ten slib zkrátka neplatí. To je první věc, ke které jsem se chtěl vyjádřit.

Druhá věc, ke které jsem se chtěl vyjádřit a která podle mého názoru nesmí zapadnout, jsou ty neuvěřitelné výroky pana premiéra Babiše, které řekl o víkendu. Já nevím, jestli to myslel vážně, nebo to bylo jenom v nějakém stresu před televizním studiem, kde ho oslovovali novináři, ale věty o tom nebo respektive útok na soukromé školství v České republice považuju opravdu za neuvěřitelný, za vážný a chtěl bych jasně říct, že ODS stojí za soukromými školami, stojí za profesory a učiteli, kteří na soukromých školách učí, stojí za studenty, kteří na soukromé školy chodí, a považuje soukromé školství za potřebný, užitečný doplněk, který máme ve vzdělávací soustavě České republiky, za doplněk, který nějakým způsobem pomáhá i státnímu veřejnému školství k tomu, aby se mělo s kým porovnávat, aby tam existovala nějaká konkurence a aby nakonec ten vzdělávací proces byl kvalitní a vycházely z něj vzdělanější, zkušenější děti. Útočit na soukromé školy je v této době prostě úplný nonsens a je vidět, jaké zabarvení tato vláda po těch pár měsících má.

Ze stejného soudku je vyjádření pana premiéra vůči majitelům investičních bytů. Hovořit o tom, kolik má mít majitel, podnikatel, kdokoliv z nás, který si vydělal slušně, slušnou prací, podnikáním peníze a investoval je třeba právě do bytů... Co je komu do toho, do čeho je investuje, jestli je investuje do cenných papírů, nebo do bytů? Ale říkat a pokládat si otázku, jestli jeden byt nebo tři nebo pět už je hodně a jak je to spravedlivé vůči tomu, kdo nemá byt žádný, to je naprosto neuvěřitelná marxistická rétorika, která zní od předsedy vlády v České republice. Já se proti ní chci jasně vymezit, protože jsou to vlastnická práva, je to tržní ekonomika, je to soukromé vlastnictví, na kterém je postavena tržní ekonomika a demokracie v České republice a která přinesla po revoluci v roce 1989 prosperitu do České republiky! Jakékoliv zpochybňování vlastnického práva, soukromého vlastnictví a debata o tom, kdo co může vlastnit a v jakém množství, patří prostě do komunismu! To nepatří do České republiky, do demokratické republiky, do tržní ekonomiky, kterou, doufám, ještě budeme, ale jak sleduju tuhletu vládu, tak je to velmi ohrožená věc! (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane místopředsedo. Dalším přihlášeným s přednostním právem je pan předseda klubu KDU-ČSL Marian Jurečka.

 

Poslanec Marian Jurečka: Dobrý podvečer, vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já musím říct, že tady zaznělo už dneska hodně z toho, co jsem chtěl říkat i já, ale já se na to trošku podívám jinak. Já se na to, o čem budu hovořit, nebudu dívat jenom optikou programového prohlášení vlády, ale protože tady v této vládní koalici jsou členové vlády, kteří rádi čtou a nosí různé noviny, tak já jsem si říkal, že by bylo dobré se podívat na to, co nám tyto vládní, dnes koaliční strany slibovaly před rokem. Já jsem tady vzal jedny noviny, které zhruba před rokem dostávali občané této země do schránek. (Ukazuje materiál.) Já je tady s dovolením dám jedinému zástupci vlády, to je pan ministr Juchelka. (Předává materiál ministru Juchelkovi.)

Pane ministře Juchelko, myslím si, že se můžeme společně do těch novin podívat, protože v těch novinách jsou zajímavé věci, které jste před rokem občanům této země slibovali. Když ty noviny, pane ministře, otevřete, tak hned na druhé straně je taková krásná část, kdy je tam uveden titulek „Žádných 100 dnů hájení a čekání na signály“. Je tady velmi zajímavá pasáž. Já ji odcituji, můžete číst se mnou: „Jsme připraveni převzít odpovědnost od první minuty. Nechceme 100 dnů na rozkoukávání. Nepotřebujeme se vymlouvat na předchůdce. Máme zkušený tým, promyšlený plán a víme přesně, kde začít.“ Pak ten článek pokračuje a ve svém závěru má taky takovou jednu důležitou pasáž, zase cituji: „Stínová vláda ANO není jen parta lidí na fotografii. Je to tým připravený převzít odpovědnost a ujmout se klíčových ministerstev, aby se naše návrhy začaly plnit od první minuty. Máme program, hospodářskou strategii i plán na prvních 100 dnů. Nebudeme se vymlouvat na Fialu, ani na Evropskou unii.“ Podepsán Karel Havlíček, tady v těch volebních novinách na druhé straně. (Ukazuje materiál.)

Můžete mně, pane ministře Juchelko, říct, proč tady 9 měsíců po volbách chodí vaši členové, vy, váš premiér a pořád se vymlouvají – tu na Evropskou unii a tu na předchozí vládu Petra Fialy? Můžete mně vysvětlit, proč tady v těch volebních novinách jste psali, když jste to dali do schránek lidem, že se na nikoho vymlouvat nebudete, že máte kompetentní tým, že se nepotřebujete rozkoukávat a že budete tento váš volební program uvedený v těchto novinách plnit? (Ukazuje materiál.) Proč tady musíme poslouchat, že tady se předávala nějaká zničená země a do toho vaše ministryně financí přijde na váš sněm a říká: Jsem hrdá na to, že jsem tady vicepremiérka, ministryně této vlády, země, která hraje první ligu. Říkala to, nebo neříkala vaše ministryně financí? Že je hrdá na to, že je členkou vlády země, která hraje extraligu, dokonce ona řekla, nebo Ligu mistrů řekla. Pardon, přesně řekla Ligu mistrů.

Řekla, že patříme mezi 25 procent nejlepších států na světě. Tak platí to, že se furt budete vymlouvat na vládu Petra Fialy a na nějakou spálenou zemi, nebo hrajeme extraligu? Nebo platí slova pana ministra financí, který přišel ze Slovenska a říká ministryní financí Aleně Schillerové: Já vám závidím, v jakém stavu jste tu zemi přebrali. Jedno z nejnižších zadlužení v Evropské unii, nízká inflace už dva roky po sobě, velmi nízká inflace. Patříme mezi země, mezi třetinu zemí, s nejvyšším hospodářským růstem v Unii. Tak platí vaše smlouva o spálené zemi a výmluvy na Petra Fialu a jeho vládu, anebo platí, co jste těm lidem tady slibovali? To jsou vaše volební noviny. (Ukazuje materiál.) To nejsou naše volební letáky. Toto jste dávali vy lidem do schránky. Ve světle té aktuální agendy mě zaujal taky... Musím říct, že to je opravdu zajímavé čtení. Doporučuju si to lidem přečíst teď.

Hned ta druhá stránka říká: Lepší ceny energií. Přestože plošně rozdáváte 20 miliard korun, tak výsledek toho všeho je, že patříme mezi země, které mají nejvyšší ceny energií, jedny z nejvyšších cen nafty. Když se podíváte dneska na benzinové čerpací stanice, tak jsou tam ceny nafty k 50 korunám. Co jste dělali vy, když jsme atakovali někde 43 korun? Fotili jste se u těch totemů a říkali jste, jak se to musí okamžitě řešit. Říkali jste: Dáme DPH na nulu, snížíme spotřební daň, zastropovat, monitorovat ceny. Co děláte teď? Co dělá teď vaše vláda, když jsou nejvyšší ceny nafty pro zemědělce, potravináře, domácnosti, pro živnostníky, pro firmy? Podívejte se na ceny zemního plynu. Co s tím děláte? Podívejte se na ceny, které se nasmlouvávají na příští rok. Ticho po pěšině.

Budu pokračovat dál. Je tady kapitola Lepší zdraví. Občané, v tom letáku je další část Lepší zdraví. Tak proč v návrhu rozpočtu na příští rok snižujete finanční prostředky na screeningové programy v oblasti onkologických onemocnění o 30 procent? V rozpočtu Ministerstva zdravotnictví máte pokles na screeningové programy onkologických pacientů minus 30 procent. Vy tady píšete a já s vámi souhlasím. Vy tady píšete, že velká část výdajů ve zdravotnictví jde na léčbu nemocí, kterým by bylo možné předcházet, pokud bychom měli včas prevenci. Já s vámi souhlasím, pane ministře Juchelko, a s tím, co jste psal tady jako za hnutí ANO, ale můžete mně říct, proč tedy snižujete o 30 procent tuto finanční částku v rozpočtu na příští rok? Zároveň si Ministerstvo zdravotnictví zvyšuje svoji vnitřní kapitolu na svůj běžný provoz o 26 procent. Můžete to těm lidem, kteří se na nás dívají, vysvětlit? Já v tom tu logiku fakt nevidím.

Když se podívám na rozpočet Ministerstva financí, to si zvyšuje svůj vlastní vnitřní provoz o 25 procent. Nemůžete lidem říkat „my plánujeme na příští rok vyšší daně“, ale zároveň si zvyšovat vnitřní výdaje, provozní výdaje, těch ministerstev. Nemůže tady premiér Andrej Babiš říkat „všichni musí spořit, všichni si musí utáhnout opasky“ – to jsou jeho slova, když mluvil v České televizi, v Českém rozhlasu – a on jako premiér této země platí poradce za větší částky než jeho předchůdce. On utratil za své poradce Andrej Babiš za půl roku to, co Petr Fiala za celý rok. Jeho poradkyně pro svobodu slova bere na hodinu 1 150 korun. Kdo z voličů hnutí ANO něco takového má? Toto jste slibovali vy. To je ten rozdíl v té realitě vašich slibů.

Další kapitola, Lepší bydlení. Já s vámi souhlasím. Všichni přece chceme, aby naši mladí lidé, ale nejenom mladí, ale aby lidé, kteří mají problém s bydlením, aby lépe bydleli. V tom se shodneme, v tom není sporu. Ale vysvětlete lidem v této zemi, proč na podporu bydlení škrtáte 20 procent, přestože říkáte... Nejvyšší deficit v historii této země, tak přesto nemáte na preventivní programy ve zdravotnictví, na dostupné bydlení. Můžete to vysvětlit?

Pak je tady kapitola Lepší školy. Zase cituju, tady jenom podívám se do vašeho programu, můžete se podívat se mnou. Říkáte, že je to tady pro vás důležité, že chcete podporovat investice do vzdělávání – já s vámi souhlasím – tak jak může přijít premiér Andrej Babiš a říct „20 miliard korun pro soukromé a církevní školy bych chtěl škrtnout“? Za prvé, ukazuje to jeho absolutní neznalost. Kdo v této Sněmovně se trošku zabývá školstvím, tak ví, že ty peníze, které jdou do církevního a soukromého školství, jsou peníze pouze na žáka, a dokonce jsou vypláceny s ročním zpožděním, to znamená, jsou nižší než to, co stát vyplácí do běžných základních škol, které zřizují obce. To znamená, kdyby těchto víc jak 130 000 dětí nechodilo do těch církevních a soukromých škol a chodilo do těch obecních škol a městských, tak za to zaplatíme z rozpočtu víc. Řekl to někdo z vás tomu Andreji Babišovi? Ví to vůbec? Řekl mu to třeba Adam Vojtěch, který chodil na církevní gymnázium do Českých Budějovic? Proč necháte z toho premiéra dělat takového blbce veřejně? On ještě okřikuje Plagu, že co se do toho Plaga motá. Vždyť ten Andrej Babiš vůbec neví, jak funguje financování soukromého a církevního školství, že na ty budovy si to oni musí zaplatit sami. Dílčí části z toho, co vyberou na školném, ale gros té částky... Sedí tady třeba pan primátor bývalý Olomouce. Ví, že pokud tam na jeho území měl několik církevních škol, jako že měl, tak že si na to ty zdroje musel umět najít třeba v rámci tříkrálové sbírky a podobně, ze kterých na to dávají ti zřizovatelé.

Já jenom vysvětluju tady pro ty, kteří to sledují, ten nesoulad v tom, co Andrej Babiš jde a řekne k tomu pultíku u toho mikrofonu, a s tou realitou. Teď to konfrontuju s tím, co jste těm lidem psali v těch vašich novinách. (Ukazuje materiál.)

Pojďme, pane ministře Juchelko, dál. Třetí strana, tady to je: Bezplatná a špičková prevence. Doporučuji si to přečíst. Já už jsem to tady zmiňoval před chviličkou, je to v přímém kontrastu s tím, co teďka vlastně děláte.

Musím říct, že strana 4 je hodně zajímavá. Tady když se podíváte, pane ministře Juchelko, ukažte to potom na vládě kolegům, tady ukazujete trendy v tom, jak se vyvíjely jednotlivé schodky státního rozpočtu, kdy to šlo nahoru, kdy to šlo dolů, kdy to v zásadě bylo skoro stejné. Teď zapomínáte nakreslit tu vaši dobu, takhle to poletí nahoru. (Ukazuje v materiálu.) Takhle to poletí nahoru. To jste těm lidem tam nenamalovali.

Pak je tady další strana, je to strana 7. To doporučuju obzvláště k přečtení. Máte tady: Největší lži Fialovy vlády. Tady to, pane ministře, máte. Vy jste zapomněl listovat. Já vám to ještě tady dám jednou. (Předává materiál ministru Juchelkovi.) Největší lži Fialovy vlády. Víte, co tam máte napsáno jako jednu z největších lží Fialovy vlády? Daně zvyšovat nebudeme. Bod číslo jedna, daně zvyšovat nebudeme. Já nevím, jestli jsem dobře slyšel, ale teď jsem zaznamenal, že v pondělí byla paní ministryně financí v interview České televize a říkala, že se chystá zvyšovat daně, že to ještě nevíte asi ve vládě, ale že ona to tedy chystá, že to připraví, že s tím za vámi přijde. Co jste těm lidem tady říkali? (Ukazuje materiál.) Byla to pravdivá informace, že nebudete zvyšovat daně, nebo jste těm lidem lhali a slibovali jste jim něco, co nemůžete doručit? Nebo neříká pravdu paní ministryně financí? Já nevím, možná přijďte někdo a zkuste nám to vysvětlit, jak to tady je, protože v těch novinách je celá řada opravdu věcí, které spolu nějakým způsobem nesouvisí a nesouvisí s tím, co vy teďka děláte. Budu rád, když, pane ministře, vy nebo někdo další na to budete reagovat.

Krátce k tomu dluhu. Už tady hodně dneska zaznělo, ale já chci své kolegy, některé předřečníky, trošku opravit. Oni tady mluvili stále o deficitu 389 miliard korun. Pokud budeme jasně těm lidem říkat opravdu skutečnost, objektivní data, tak to, co se příští rok půjčí, a to, co budou lidé splácet, bude 419 miliard korun. Musíme k tomu férově říct i ty náklady na Dukovany. To znamená, na příští rok schodek, se kterým tady přijdete, bude znamenat, že se zadlužení České republiky zvýší o 419 miliard korun. Obsluha státního dluhu vzroste na 130 miliard korun, což je rozpočet zhruba jednoho Ministerstva vnitra. Částí peněz, za které si nikdo nic v této zemi nepořídí, jenom splácíme dluh a předchozí dluhy. Férově, poctivě říkám i předchozí dluhy vlád, ve kterých jsem třeba i já osobně byl a žádnou radost z toho nemám.

Když se potom podíváme dál, tak musím říct, že co mě hodně zaujalo, tak je věc, která se tady týkala těch krajských silnic. Už toho o tom hodně bylo řečeno, ale já si dovolím jenom říct pár tady citací. Teď cituju a mrzí mě, že tady ctěný kolega Martin Kolovratník není.

Citace Martina Kolovratníka z 15. 7. 2025: „Vítejte v Česku v roce 2025. Děravé silnice střídají děravé sliby.“ To bylo v situaci, kdy od roku 2015 každý rok každá vláda dokázala pomoci krajům s financováním oprav silnic II. druhých tříd částkou zhruba od 2 do 6,6 miliardy korun. Za naší vlády Petra Fialy, za té, o které vy říkáte, že tady nechal spálenou zemi, tak jsme každý rok peníze na podporu krajům na opravu silnic II. tříd poslali. V roce 2023 dokonce nejvíc, 6,6 miliardy korun, v roce 2025 to byly 2 miliardy korun. Pokračuju citací Martina Kolovratníka. „Doprava je moje srdcová záležitost. O to víc mě dnes mrzí, co musím napsat. Vláda Petra Fialy a ministr dopravy Martin Kupka nedodrželi slib. Měli krajům zajistit peníze na opravy silnic II. a III. tříd. Jenže realita roku 2025? Ticho, výmluvy. A místo financí jen díry ve vozovkách.“ To říkal Martin Kolovratník opět v červenci 2025. Dále pokračuje: „V roce 2023 šlo krajům 6 miliard korun. Letos? Jen 2 miliardy. To jsou desítky kilometrů silnic, které letos zůstanou neopravené.“ Vám vadily v roce 2025 2 miliardy korun. Letos? Letos těm krajům nedáváte vůbec nic. Budu dál citovat, opět Martin Kolovratník: „Silnice nejsou jen kulisa na fotku. Jsou to cesty do práce, k lékaři, do školy.“ Souhlasím. Nemám, co bych k tomu dodal. Říkal to Martin Kolovratník úplně přesně. Pokračuju: „Já budu dál bojovat za to, aby se peníze do krajů vrátily – stejně jako důvěra, že sliby se mají plnit. Ne zalepovat asfaltem až před volbami.“ S touhle větou souhlasím do posledního slova, jenom se ptám: Kdy s tím bojováním hodláte, pane Martine Kolovratníku, začít? Jste součástí vládní koalice, můžete za to teďka bojovat, můžete to změnit.

Teď je docela zajímavé se také podívat na to, co říkají někteří hejtmani. Ve svém kraji pan Radim Holiš, hejtman Zlínského kraje, vyčíslil 70 milionů z rozpočtu na opravy, které se běžně pohybují přes 650 milionů korun, a to se letos nebo příští rok neopraví. Tedy jde o desítky kilometrů silnic II. a III. tříd. Dále také pan hejtman Holiš říká: „To není rozpočtové opatření, to je rezignace na péči o většinu silnic v této zemi.“ To říká pan hejtman Holiš ještě odvážně v srpnu 2026. Teď už se ta odvaha pana hejtmana Holiše docela vytrácí. Kdo mě zaujal, byl hejtman Olomouckého kraje, mého kraje, ze kterého já jsem. Ten je dokonce takový hrdina a tak bojuje za svůj kraj při souběhu těch funkcí, které má, ten říká – cituji: „Když vidím ve veřejném prostoru, jak moc se toto téma řeší, tak mě omluvte, nebudu reagovat.“ Jo, tak to říká hejtman Olomouckého kraje, poslanec za ten kraj, který se takovýmto způsobem bije za zájmy svého kraje a občanů, které má zastupovat. Mohl bych takhle pokračovat, kde jsou rozpory mezi těmi vašimi sliby a tím, co opravdu reálně a skutečně děláte.

Když se dále ještě podívám na oblast zdraví, tak musím říct, že když se podíváme na realitu čekacích dob, ta se zhoršuje. Dostupnost péče se nelepší, bohužel se zhoršuje. To znamená, místo abyste byli schopni těm lidem říkat „ano, my děláme zásadní systémové změny, reformy v kvalitě dostupnosti zdravotní péče“, tak vlastně zatím slyším jenom výmluvy a omezování prevence a screeningových programů.

Nicméně vaše paní ministryně, pane ministře Juchelko, přichází a říká: Teď to zadlužení brutálně, rekordně historicky zvýšíme a v roce 2028 a 2029 to snížíme, ten deficit, o 140 miliard korun. Před chvilkou tady byl pan ministr Červený a říkal, že chystá on za Motoristy docela zásadní reformy. Prosím vás pěkně, mohl by někdo z té vlády sem přijít a říct, které zásadní reformy chystáte? Nebojte se, buďte odvážní, přijďte a řekněte nám: chystáte takové a takové reformy, s takovýmito dopady do veřejných rozpočtů, které přinesou takovéto a takovéto zkvalitnění dostupnosti, kvality, efektivity a tak dále. Proč se toho bojíte? Pojďte těm občanům říct, že jste nad tím 9 měsíců opravdu intenzivně pracovali od prvního dne, jak jste psali v programu. Pojďte tady říct, které reformy to budou. Žádné reformy nemáte. Kdybyste je měli, tak by tady Motorista, SPD už od dubna, kdy se chystá rozpočet, od dubna byli v úzké komunikaci s ministryní financí a řešili, jaké konkrétní návrhy na změnu toho rozpočtu na rok 2027 mají. Ale protože nemají vůbec nic, tak teď zjistili, jaký je to průšvih, a teď rychle před veřejností, před vlastními voliči, před těmi médii chodí a říkají: My tenhle týden jednáme s paní ministryní financí.

Já tady vyzývám Motoristy: Pokud nechcete být za úplné hlupáky, zveřejněte konkrétně, kde máte těch 20 až 80 miliard korun na úsporách? Mluvíte o tom veřejně. Ministr Červený tady mluvil o tom, že máte až 80 miliard korun úspor. Prosím vás pěkně, přijďte tady někdo za Motoristy a řekněte přesně, konkrétně: Máme úspory v tom, v tom, v tom a v tom, bude to 25, 30, 40 miliard korun a tak a tak to zařídíme. Ale vysvětlete veřejnosti, proč jste se probudili až teď v září, co jste dělali od toho dubna, kdy se chystá rozpočet, kdy normální koaliční partner se zajímá, ptá se toho ministra či ministryně financí a říká: My o to máme zájem, měli jsme to v programu, chtěli jsme snižovat deficity, chtěli jsme vyrovnané hospodaření. Tak řekněte, co jste s ním dělali za tu dobu.

Nedělali jste vůbec nic a teď vlastně zjišťujete v té vládní koalici, že ten rozpočet vadí vašim voličům. Připomenu průzkum z tohoto víkendu: 62 procent respondentů obyvatel této země říká, že s tím deficitem jste se zbláznili, že je to úplný úlet, že to nechtějí. Většinově to říkají i voliči Motoristů a SPD, že s tím mají zásadní problém. Teď najednou tady překvapivě v té vládní koalici není žádný ministr, který by přišel a začal ten rozpočet hájit. Premiér se vymlouvá a říká: Hm, já s tím také nejsem spokojený. Tak kdo za tím rozpočtem stojí? Žádný expert, žádný ekonom vás nepochválil, neřekl: Je to dobrý rozpočet, který tato země v situaci, kdy má dobrý hospodářský růst, kdy má velmi nízkou nezaměstnanost, že takovýto rozpočet potřebujeme. Nikdo, vůbec nikdo to nehájí. Já nechci opakovat argumenty svých předřečníků, takže já už budu velmi krátký.

Ale vlastně důsledek toho, co děláte, jde ještě proti jednomu klíčovému slibu, který jste dali. Vy jste slibovali občanům této země nižší náklady na bydlení a nižší hypoteční sazby. To, co jste předložili jako rozpočet, bude znamenat jediné: že rozhodně úrokové sazby u hypoték nepoklesnou, spíše bohužel v příštích měsících porostou. Všechno, co jste tady slíbili, všechno, co jste tady napsali (Ukazuje materiál.), tak teď porušujete jeden slib za druhým. Žádné nižší zadlužování státu, žádné směřování k vyrovnanému hospodaření, žádné lepší dostupnost lékařské péče, ale vyšší dluh, který budou splácet generace po vás.

Poslední poznámku, kterou mám. Škoda, že tady není pan ministr Macinka. On tady tak vždycky rád čte, tak já bych mu tady chtěl předat na připomínku jeho leták, Motoristů (Ukazuje materiál.), kteří nám tady před volbami slibovali zemi bez dluhů a jak pohlídají Andreje Babiše. Tak ještě, že tam ty Motoristy v té vládě jejich voliči mají. Výsledky vidíme. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Stále se nacházíme při tvorbě pořadu schůze.

Já bych tady udělal dvě omluvy: pan poslanec Tomio Okamura od 17.15 do 18.30 z pracovních důvodů. Teď jsem si zrušil pana poslance Nerušila, který je také omluvený z osobních důvodů.

Nyní se tedy prosím přesunujeme od těch, kteří vystupovali z přednostním právem, k poslancům, kteří mají vystoupení bez přednostního práva. Čeká jich tady v tom pořadí v tuto chvíli devět: první by byla paní poslankyně Zdeňka Blišťanová, potom paní poslankyně Vendula Svobodová, potom pan poslanec Ivan Bartoš, potom pan poslanec Martin Šmída, potom pan poslanec Jiří Vojáček, potom pan poslanec Marek Výborný, a potom pan poslanec Petr Hladík. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Zdeňka Blišťanová: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Chci položit otázku, na kterou bych po projednávání tohoto bodu v Poslanecké sněmovně ráda znala odpověď a mohla ji potom říci na obcích nebo městech, které byly postiženy povodněmi v září roku 2024. Máme v obnově našich měst a obcí po povodních pokračovat, nebo ne? Pokud ano, kdy obce dostanou peníze na projekty, které už realizují, a kde jsou zajištěny prostředky na pokračování obnovy v roce 2027? Navrhuji zařadit nový bod s názvem Financování obnovy území postižených povodněmi v září 2024 v letech 2026 a 2027.

Obnova po povodních stále není hotová a obce se dnes dostávají do situace, kterou považuji za velmi vážnou. Máme projekty, které byly Ministerstvem pro místní rozvoj předběžně vyhodnoceny a odsouhlaseny, máme vysoutěžené dodavatele, práce běží, ale peníze, se kterými jsme při realizaci počítali, nepřicházejí. Dokumentace k žádostem o dotaci znovu prochází kontrolami, jejich administrace se neúměrně protahuje a obce mezitím musí platit faktury. Nemůžeme stavět obce před volbu, zda zastaví obnovu, nebo si vezmou úvěr, aby za stát předfinancovaly projekty, které vznikly kvůli živelné katastrofě. Tyto povodně si nevymysleli lidé a v postižených regionech za ně nemohou.

Ministerstvo pro místní rozvoj při spuštění programu deklarovalo, že po doložení potřebných podkladů budou prostředky uvolňovat. Program Živel 1 byl navíc ještě v červnu letošního roku znovu aktualizován. Proto chci slyšet jasně, proč se kontroly u realizovaných akcí vlečou, kdy budou peníze uvolněny a zda vláda zajistí, aby obce kvůli průtahům nemusely financovat obnovu z úvěrů nebo ji zcela zastavit.

Je tu ještě druhá, stejně zásadní otázka. Co bude v roce 2027? Strategie obnovy počítá s miliardovými náklady a v regionech máme připraveny desítky projektů. Návrh rozpočtu Ministerstva pro místní rozvoj ale ukazuje výrazný propad souhrnného ukazatele pro regionální rozvoj. Potřebujeme proto přesně vědět, kolik peněz bude na programy Živel v roce 2027 skutečně k dispozici.

Ještě jedna důležitá věc. Rozpočet, o kterém dnes mluvíme, sestavila již tato vláda a také rozpočet na příští rok připravuje tato vláda. Peníze, které jsme na obnovu potřebovali bezprostředně po povodni a v době mimořádné situace, jsme čerpali. Teď jsme v další fázi obnovy. Dostáváme se po dlouhém a složitém legislativním procesu do další fáze a potřebujeme vědět, s jakými prostředky mohou obce dál počítat. Proto už teď nestačí říkat, co jsme udělali, co jsme neudělali, ale potřebujeme od této vlády vědět, že odpovědnost za to, že se najdou peníze na pokračování obnovy, tak že nám na to dá záruku.

Ptám se tedy proto znovu a jednoduše. Máme v obnově pokračovat, nebo ne? Pokud ano, kdy dostaneme peníze na to, co se už dnes staví, a kde jsou zajištěny prostředky na pokračování obnovy v roce 2027? Proto prosím o zařazení tohoto bodu do programu. Postižené regiony nepotřebují další nejistotu, potřebují jasný harmonogram, jasné financování a jistotu, že stát dodrží závazky, podle kterých obce svou obnovu plánovaly. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další v pořadí je paní poslankyně Vendula Svobodová. Máte slovo.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Děkuji za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážený pane předsedající, dovolte mi začít jedním velkým politickým objevem posledních dní. SPD a Motoristé po 9 měsících zjistili, že státní rozpočet nevzniká až ve chvíli, kdy si o něm natočíte video na TikTok. Nevzniká ani na tiskové konferenci, nevzniká ani u televizního mikrofonu a nevzniká ani tak, že se po 9 měsících vládnutí najednou začnete tvářit ustaraně nad číslem, které celou dobu jste sami pomáhali vytvářet. Rozpočet se prostě tvoří celý rok, každým hlasováním, které jste absolvovali, každým zákonem, každým pozměňovacím návrhem, každým „ano“ pro vyšší výdaje, každým „ano“ pro nižší příjmy a každým „ano“ pro rozvolnění pravidel, která mají bránit tomu, aby si vláda právě pouštěla ty výdaje ze řetězu.

Právě proto je dnešní rozpočtové procitnutí SPD a Motoristů tak absurdní. Dnes slyšíme, že schodek 389 miliard korun je příliš vysoký. Slyšíme, že se musí šetřit. Slyšíme, že je potřeba hledat úspory. Slyšíme, že někdo musí konečně zatočit s rozhazováním. No, tak výborně. (Odmlka pro hluk v levé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Já jsem myslel, že kolegové sami sebe uslyší. Zatím je slyšíme jenom my, prosím o klid v sále. Děkuji.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Pánové, mluvím i k vám, možná vás to bude inspirovat.

Takže vítejte v realitě veřejných financí. Jen je trochu škoda, že jste se do ní probudili až teď, protože kde byla tato rozpočtová přísnost, když se hlasovalo o přesunu plateb za podporované zdroje energie do státního rozpočtu? To je krásný trik, ale lidem se řekne „zlevníme vám elektřinu“, jenže ten účet prostě nezmizí. Ten tady zůstává, jen se přesune z faktury do státního rozpočtu a tam cinkne zhruba 17 miliard korun.

Kde byla tato rozpočtová přísnost, když se hlasovalo o snížení odvodů pro OSVČ? Můžeme se bavit o tom, jak má být nastavené zdanění práce a podnikání. To je legitimní debata, ale pokud snížíte příjmy v systému, tak to má dopad. Peníze se v rozpočtu samy nedotisknou jen proto, že se to dobře vyjímá na billboardech.

Kde byla tato rozpočtová přísnost, když se schvalovalo zvýšení rodičovského příspěvku? Podívejte, já jsem poslední, komu by se to nelíbilo. Já podporuji pomoc rodinám s dětmi. Naopak bych byla pro to, aby se ten příspěvek ještě valorizoval. Ale proto je potřeba říkat i celou pravdu, že každé navýšení dávky je výdaj. Vy byste měli vědět, kde na to vezmete. I když jsou to právě hezké věci, potřebné věci, tak vy musíte počítat, vy tady máte tu odpovědnost.

Kde byla tato rozpočtová přísnost, když se upravovaly sociální dávky? Kde byla, když se rozdávalo velkým agropodnikům? A kde byla tahle rozpočtová přísnost, když jste hlasovali pro rozpočet na rok 2026, který jste sami pomáhali vydávat za realistický, prorůstový a odpovědný, zatímco se v něm výdaje dál nafukovaly? A hlavně, kde byla tahle rozpočtová přísnost, když jste tady zvedali ruku pro rozvolnění rozpočtové odpovědnosti? To je totiž jádro toho problému. Vy si dnes hrajete na rozpočtové jestřáby, ale ještě před pár týdny jste poslušně pomohli protlačit pravidla...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, paní poslankyně. Vážení kolegové, opravdu jako chlapi máme silné hlasy, tak kdyby šlo více šeptat, aby paní poslankyně byla opravdu slyšet. Děkuju.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Děkuji, já můžu taky křičet, ale nebude to příjemné.

Ještě před pár týdny jste pomáhali protlačit tady to rozvolnění rozpočtových pravidel, která umožňují vládě hospodařit s větším schodkem, s větším dluhem a s menší kontrolou veřejnosti, parlamentu, všech.

Prezident republiky před tím varoval, senát před tím varoval, Národní rozpočtová rada před tím varovala, ekonomové před tím varovali, i my opozice jsme před tím varovali a vy jste stejně pro to zvedli ruku, takže promiňte, ale rozpočtová odpovědnost se nedělá tak, že nejdřív odhlasujete rozvolnění pravidel a potom jdete před kamery říkat, že vás ten schodek vlastně znepokojuje. To je jako objednat si pro celou hospodu panáky, v té chvíli už dávno víte, že na to nemáte, v kapse máte prázdno, u každé další rundy tleskáte a potom se u účtenky rozčilujete, kdo že to objednal, kdo to celé propil, a pak se snažíte vyklouznout okénkem na záchodech. Tak mi to připadá. No a přesně to dneska vidíme. Jste takoví rozpočtoví jestřábi z TikToku, ale poslušné ovečky ve Sněmovně. Před kamerou máte svaly, ale ve Sněmovně u hlasovacího zařízení panuje přísná disciplína. Před voliči bojujete za vyrovnaný rozpočet, ale ve Sněmovně hlas pro zákony, které výdaje zvyšují, příjmy snižují a pravidla rozvolňují, tak ten klidně zvednete. To je pro vás v pořádku a potom jste najednou překvapeni, protože ono to nevychází. Jasně, že to nevychází.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, státní rozpočet, to není marketingový materiál, to není volební leták. Není to série krátkých videí, kde každé publikum můžete uklidnit jinou větou. Tady to prostě neplatí, tady to musí všechno sedět, musí to vycházet. Státní rozpočet je součet politických rozhodnutí. To je šok, to je šok. Kdo 9 měsíců hlasuje pro výdaje, pro výpadky příjmů a pro měkčí pravidla, nemůže se v desátém měsíci tvářit, že s tím nemá nic společného. Nemůžete být u každého rozdávání a potom se tvářit jako opozice vůči vlastnímu účtu. Nemůžete být součástí vlády, podporovat její zákony, zvedat ruku pro její rozpočtovou politiku a potom chodit za vlastními voliči s pohádkou, že vy vlastně jste ti přísní a ti hlídači veřejných peněz. Nejste žádní hlídači, jste spolutvůrci, spolupachatelé. Jste spolutvůrci rozpočtu, který má schodek 389 miliard korun. Jste spolutvůrci pravidel, která tento schodek umožňují, a jste spolutvůrci politické kultury, ve které se nejdřív slíbí všechno a všem a teprve potom se zjišťuje, kde se na to vezme, jak se to vlastně zaplatí a kdo to zaplatí. No, zaplatí to lidé. Zaplatí to na úrocích ze státního dluhu, zaplatí to na menším prostoru pro školy, zdravotnictví, sociální služby, bezpečnost nebo investice. Zaplatí to mladí lidé, kterým dnes říkáte, že pro ně šetříte, zatímco jim ve skutečnosti posíláte účet do budoucnosti. Tahle vláda prostě není pro mladé. Tady to vůbec nikomu nezkoušejte namluvit, tomu tady už nikdo nevěří.

Mám pro SPD a Motoristy jednu nevyžádanou radu. Když nechcete zvyšující se výdaje, čtěte si, pro co hlasujete. Když nechcete vyšší schodek, nehlasujte pro zákony, které ho vyrábějí. Když nechcete dluh, nepomáhejte rozvolňovat pravidla, která mají dluh držet pod kontrolou. A když chcete být rozpočtoví jestřábi, začněte u hlasovacích zařízení, ne až u kamery, protože odpovědná rozpočtová politika nevzniká v momentě, kdy se veřejnosti nelíbí číslo 389 miliard.

Jelikož to vypadá, že je potřeba ještě edukace ohledně tvorby rozpočtu i rozpočtové odpovědnosti, proto navrhuji tento bod, tento bod, abychom si tady otevřeli takové informační okénko, jak se vlastně tvoří rozpočet a že každý schválený zákon na něj má vliv a má vliv na lidské životy. Dámy a pánové, tohle není žádná hra. Tady nepaříte PlayStation, tady tvoříte pravidla. Proto navrhuji tento bod programu, který se jmenuje Rozpočtoví jestřábi z TikToku, poslušné ovečky ve Sněmovně – SPD a Motoristé se po 9 měsících probrali, jako první bod programu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Abychom měli dobrou (nesrozumitelné?), tak prosím nyní pan poslanec Ivan Bartoš, potom pan poslanec Martin Šmída, potom pan poslanec Jiří Vojáček, potom pan poslanec Marek Výborný, potom pan poslanec Petr Hladík a potom pan poslanec Petr Bendl. Máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já vám děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl vystoupit s bodem, který už trochu naznačila paní místopředsedkyně Olga Richterová, předsedkyně poslaneckého klubu tedy. Ten bod by se jmenoval Potvrzení střetu zájmů Andreje Babiše – pomlčka nebo uvozovky – vraťte peníze a zastavte dotační chobotnici.

Tenhleten bod, který tedy vyvolala dnešní informace o rozhodnutí Evropské komise, které se tedy nese ve dvou rovinách: první byla pozastavení proplácení dotací, které vznikají v programu pro zemědělství a rozvoj venkova, a druhá byla uznání toho, že pravděpodobně Andrej Babiš – a já bych si troufnul to pravděpodobně přeskočit, ale přece jenom formulace, která se objevila v médiích, stále pracuje se slovem „potenciální“, což mně přijde trošku úsměvné – tedy bude prověřovat, zda převod – ten poslední převod – firem holdingu Agrofert do fondu splnil zákonnou podmínku pro střet zájmů.

Já jsem si schválně zalovil trošku v historii politiky České republiky a i v historii, jak Andrej Babiš jednal v roce 2018. Když se podíváte, jakým způsobem bylo řešeno čerpání dotací a veřejné zakázky v České republice, proto – ačkoliv si myslím, že střet zájmů je problematický nehledě na období, v kterém se odehrává – tak rok 2018 byl poměrně zlomový. V roce 2018 totiž začalo platit nové a daleko přísnější nařízení evropské finanční, které řešilo střet zájmů trochu jiným způsobem, než tomu bylo doposud. My jsme v té době byli v opozici, byl to vlastně rok po vzniku nové vlády, které jsme nebyli součástí. Ve své podstatě jsme jako Piráti tenkrát k tomu nepřistupovali ani nějakým agresivním způsobem.

My jsme se dotázali jednotlivých rezortů, které poskytují evropské dotace, potažmo soutěží veřejné zakázky, jakým způsobem Česká republika přistoupí k faktu, že je zde nové evropské nařízení, které zpřísňuje ten střet zájmů. Tenkrát byla, myslím, ministryně místního rozvoje, což je ministerstvo, které komunikuje nejčastěji s Evropskou komisí, protože je jakýmsi gesčním ministerstvem ve věci dotací, nejenom tedy svých fondů, které spravuje, což jsou ty kohezní fondy, ale je vlastně i orgánem, kde se probírá evropská dotační politika dalších rezortů. Ministerstvo tenkrát šalamounsky odpovědělo, že žádný problém neshledává, že tedy Česká republika samozřejmě již toto opatření stávající legislativou pokrývá a byla zde spousta nějakých dalších odůvodnění.

My jsme samozřejmě se s touhletou odpovědí úplně nespokojili, nicméně ten ping-pong, který probíhal mezi Evropskou komisí, ministerstvy pod Andrejem Babišem, například firmou Portos, která na Ministerstvu zemědělství... Tenkrát se jmenovali Češka a Smutný, akorát tam zesnul jeden z těch majitelů potom, tak teď se to jmenuje firma Portos. Vznikaly různé analýzy právní, různá odůvodnění a my jsme sledovali, jakým způsobem probíhá komunikace mezi Českou republikou, a varovali jsme před možným scénářem, který například se udál i v sousedním Maďarsku ještě za Viktora Orbána. Ten scénář je takový, že pokud daná země nedokáže garantovat, že evropské dotace, které Evropská unie proplácí těm zemím oproti již nákladům vynaloženým z národních peněz, tak ty následně nejsou propláceny, nebo dokonce ta celková částka je krácena.

Až do roku 2021 – pak byl covid, tak ten trošku přebil ten fakt, že vlastně Andrej Babiš hraje schovávanou s Evropskou komisí – se to nějakým způsobem pytlíkovalo a už v závěru vlastně roku 2021 jsme měli velmi silné indicie i od Evropské komise – (nesrozumitelné?) jsme to řešili i tady na plénu – že Česká republika tedy nemá ani prakticky, ani legislativně implementovány – zavedeny do svého právního systému – věci týkající se střetu zájmů a že nám skutečně hrozí omezení evropských dotací anebo impeachment – to je jakási pokuta, která není úplně banální. Jsou to většinou desítky, třeba 50 milionů korun v tom prvním kole – aby Česká republika ty potřebné zákony o střetu zájmů, o evidenci konečných vlastníků a dalších do své legislativy implementovala.

V průběhu vlastně toho období, kdy Andrej Babiš i podle závěru soudů byl – českých soudů, které tedy dobíhaly až vlastně o pět let později – byl ve střetu zájmů, tak nejenom protikorupční organizace, ale myslím si, že celá řada novinářů a i některé politické strany, zejména tedy Piráti, jsme pracovali s různými registry, které evidují, kdo je majitelem, kdo je beneficientem, kdo je osobou obmyšlenou, která nehledě na to, v jaké právní struktuře se v danou chvíli nachází, má finální zisk ze všeho. I v registrech, které evidují konečné vlastníky, byl explicitně uveden Andrej Babiš.

Když se podíváme na období nedávné, což je zhruba rok před volbami do Poslanecké sněmovny, tak si všimněte, že Andrej Babiš, který tvrdil, že vyřešil střet zájmů už v prvním volebním období, si jaksi Agrofert vzal zpátky z toho fondu, zase pod sebe. On ho vyjmul z toho fondu asi rok před volbami. To byl rok 2025, možná konec roku 2024. Přesně už si to nepamatuji. Ergo kladívko, veškeré benefity, veškeré zisky, které byly realizovány v momentě, kdy byl Andrej Babiš premiérem České republiky ve své první lomeno druhé vládě, tak nakonec tím beneficientem byl Andrej Babiš. Ostatně nevím, jak to je dávno. Já si tedy nemyslím, že by byl fakticky problém v tom nechat si vyplatit dividendy, ale dokonce si Andrej Babiš nechal vyplatit dividendy ze zisku Agrofertu, nedávno něco přes nějakou miliardu. To mu žádným způsobem nezávidím, ani mu to nezazlívám. Jenom to ukázalo prostý fakt, že původní krok Andreje Babiše, ačkoliv byl stále osobou obmyšlenou, nenaplnil podstatu splnění zákona o střetu zájmů ani evropského nařízení a Andrej Babiš po těch x letech si prostě ten Agrofert vzal zpátky.

Smutným faktem je, že si ho vzal zpátky poté, co mezi lety, kdy byl premiérem, až do toho roku 2021, firmy holdingu Agrofert nebo holding Agrofert na dotacích získal někde kolem 7,5 miliardy. To jsou ty dotace, které my jsme přesvědčeni, že by se měly vymáhat. Byli jsme o tom přesvědčeni celou dobu. Těší mě, že kolegové lidovci v závěru minulého volebního období tento názor získali také, byť se podle mě dva roky, kdy my jsme se už soudili jako ministerstvo místního rozvoje o neproplacení dotací, tak se ve velké politice u zemědělských dotací nic moc nedělo.

Kromě toho, této částky dotační, se samozřejmě ta věc týká i části veřejných zakázek, protože zákon o střetu zájmů nehovoří pouze o dotacích, ale hovoří o soutěžení veřejných zakázek. Když Piráti po volbách značně oslabeni nastoupili tedy do vlády Petra Fialy, kde pobyli 2 roky a 9 měsíců... Takže když tak můžete svým diskutujícím na Facebooku říct, že začínají-li větu „čtyři roky jste byli ve vládě a to a to“, tak že to není úplně informace, která se zakládá na pravdě.

Ale první, co jsem měl jako ministr místního rozvoje za úkol ve vztahu k Evropské komisi, bylo připravit novely zákonů, které po nás chtěla Evropská komise a které hnutí ANO, SPD a tenkrát ještě komunisté ve Sněmovně usilovně brzdili. Tak jsme předložili všechny potřebné zákony, ať už to byla evidence konečných vlastníků, implementace střetu zájmů, a vlastně během tři čtvrtě roku jsme tenhleten takzvaný legislativní deficit, kde nám právě hrozily pokuty nebo i pozastavení dotací, protože na území ČR nebyl řešen střet zájmů adekvátně, tak jsme ty zákony předložili a Evropská komise ty své obavy stáhla. Já jsem následně podepsal za ministerstvo místního rozvoje dohodu o partnerství, spustily se kohezní fondy a vlastně ty dotace nějakým způsobem běžely.

To je období... To je důležité si říci. On se Andrej Babiš tváří jakože mu je strašně ubližováno, ale to je období, kdy Andrej Babiš nebyl členem vlády, nebyl ani premiér, ani ministr financí. Byl opozičním poslancem. Na období, o kterém se bavíme – mezi rokem 2021 a rokem 2025, respektive 2026 – se samozřejmě ten zákon o střetu zájmů na něj ne-a-pli-ku-je, protože on nebyl v pozici exekutivy, člena vlády, kde by o tom rozhodoval, jo? To, jestli někde na nějakém kraji v nějakých výběrkách nebo někdo protežuje firmy Agrofertu, to je jiná věc, ale netýká se to Andreje Babiše a střetu zájmů.

Tím se dostáváme do téměř současnosti. Já ještě možná, než zmíním ten poslední rok, čeho jsme tady svědky, tak bych chtěl připomenout další zajímavou reálii. Já jsem viděl nějaké novináře, jak se v závěru minulého volebního období i ze začátku tohoto na to Andreje Babiše ptali. Vlastně na přelomu roku 2025 a v roce 2026 už se nám začaly kupit rozsudky českých soudů, které potvrzovaly, že v daném období, tedy do toho roku 2021, zde nebyl nárok na čerpání dotačních titulů, soutěžení veřejných zakázek. Proč to říkám? Protože Andrej Babiš si rád hraje na národní notu. Já jsem taky vlastenec, mám rád Českou republiku, ale on vždycky říkal, že se nebude řídit žádnými evropskými nařízeními, což tedy mimo jiné dneska zopakoval, že mu je úplně jedno, co říká Komise. No, tak uvidíme. Ale že v Čechách se má rozhodovat podle českých zákonů a mají rozhodovat české soudy.

Těch rozsudků, včetně rozsudku Nejvyššího správního soudu a dalších, tedy finálních rozsudků, je podle mě v tuto chvíli asi pět nebo šest, které potvrzují v konkrétních případech, že tedy ty peníze, které byly vypláceny, nebyly vypláceny v souladu s tím, že Agrofert uvedl v omyl buďto ty, u kterých soutěžil, nebo ty instituce, které tedy vyplácely ty peníze. Oni tam ti právníci – a ministerstvo tenkrát to akceptovalo – čachrovali s nějakými čestnými prohlášeními, plnými mocemi, což samozřejmě ti úředníci neměli brát v potaz, neboť registr jasně hovořil, že Andrej Babiš je osobou obmyšlenou, je skutečným vlastníkem Agrofertu. To nechme být. Nicméně pak byli dotazováni i poslanci ANO, jestli se něco změnilo, když tedy Andrej Babiš řekl, že o tom mají rozhodovat české soudy. Šest nebo sedm rozsudků tedy potvrdilo střet zájmů a najednou ticho po pěšině. Najednou už tahleta reference, že to je nějaký výmysl z Evropy, který může zvrátit jenom rozhodnutí českého soudu, tak už jako argument od hnutí ANO – poslanců, ministrů – nezazníval.

Samozřejmě z pohledu jednotlivých soudů... My nemáme precedentní systém v České republice, jo? To, že soud rozhodne v nějaké třeba i menší kauze o překročení střetu zájmů – což byl příklad, myslím, že Středočeského kraje, nějaké střední zemědělské školy, která tedy si koupila od Agrofertu nějaké traktory, pokud se nemýlím – tak to, že se soud rozhodne v nějaké takovéto věci, která řeší třeba řády nižších milionů, to neznamená, že toto lze aplikovat na celý balík, protože nemáme tento právní systém v České republice. Nicméně jednotlivé úřady, jednotliví úředníci ministerstva nebo fondy, které následně rozhodují o přidělování dotací – byť tady vystupoval pan ministr Šebestyán, mimo jiné jeden z těch, který, ačkoliv byl Andrej Babiš ve střetu zájmů, tak trvale vyplácel ty dotace už v předchozím období a teď vlastně říkal, že neví, proč by v tom nemohl pokračovat – tak samozřejmě ti to brát v potaz mají, měli a rozhodně to mají doteď.

Pokud bereme období do roku 2021, máme zde několik soudních rozhodnutí, že to období Andrej Babiš rozhodně nesplňoval podmínky zákona o střetu zájmů, protože tam bylo, že se těchto – je to v té definici přísnějšího střetu, jo? – že se jich musí A zbavit na národní úrovni, anebo B, nezastávat veřejnou funkci v exekutivě, tedy na pozici ministra nebo premiéra, tedy toho, kdo o formě dotací, ať už je to Společná zemědělská politika, ať už jsou to vládní rozhodnutí o nastavení dotací na nějakém rezortu, anebo prostě debata s jednotlivými ministry na úrovni vlády, kdo o tom rozhoduje.

To je to, co se stalo. Tím se dostáváme přes minulé volební období, kdy bylo ANO stranou opoziční. Andrej Babiš si bere Agrofert zpátky, tedy o 23,5 miliardy lepší, ať už ve veřejných zakázkách, nebo v dotacích. Pak si ještě vyplácí nějakou dividendu. To už bylo teď.

Nastávají volby, Andrej Babiš se tedy blíží k tomu, že pravděpodobně bude muset tuto věc rozhodovat. Nakonec našel ve spolupráci s SPD a s Motoristy vládní většinu a usiluje o to stát se premiérem. Z logiky věci... Máme přímo voleného prezidenta, ale prezident si položil jednu podmínku, a to aby Andrej Babiš řekl, jakým způsobem vyřeší svůj střet zájmů. No a Andrej Babiš nemluvil pravdu. Já jsem dneska tedy už byl explicitnější v dotazu novinářů: lhal, nejenom tedy Petrovi Pavlovi nebo Evropské komisi, ale hlavně lidem. Já nemám moc rád emotivní projevy, kdy se politici dojímají k slzám. Přijde mi to úsměvnější, když to dělají sami nad sebou. Andrej Babiš tohle umí. Spousta lidí se v tom vidí a dokáže to velmi solidně zopakovat. Tím nemyslím nikoho konkrétního z vlády, ale je to docela funkční, že se politik dojme nad tím: och, jak je dobrý, jak se obětoval pro stát. Já to nedělám. Andrej Babiš zahrál na notu citů, že se tedy navždy zbavuje Agrofertu, svého dítěte, už nikdy více s ním nebude mít nic společného a nebude benefitovat a pobírat nějaké výhody.

Nicméně už v zakládajících listinách toho fondu, když se dobře podíváte do registru – já nevím, jestli ho vládní koalice nějakým usnesením zase neschovala, jestli to je furt ten registr, kam se můžete podívat – tak v těch listinách se jasně hovoří, že se tak děje pouze po dobu, kdy Andrej Babiš bude vykonávat pozici člena vlády. O tom, jak dlouho to bude, jo, jestli to bude jenom tři roky, v což já doufám, nebo jestli tam bude nějaká ambice ještě jít dál, každopádně je to naprostý nesmysl. Mimo jiné, neřeší to ten střet zájmů, a mimo jiné, i převod na členy rodiny a na beneficienty, členy rodiny, popřípadě děti Andreje Babiše, ani to není v souladu s evropským nařízením o střetu zájmů. Jo, my jsme... Když tady Andrej Babiš mlžil různými termíny, co to je tedy za fondy, a nechtěl to ukázat, než tedy ty listiny se do systému nahrály, tak on to schválně takhle zglajchšaltoval, že nikdo už pak nevěděl, co konkrétně Andrej Babiš... jak to má uspořádáno. Nicméně, ona to je vlastně taková... I kdyby to fungovalo obráceně, tak je to taková vlastně jakoby chytrá závěť – odkazuji všechno svým dětem – což je druhá varianta toho, nicméně je tam napsáno explicitně, že AB si Agrofert zase vyzvedne po tom, co nebude ve vládě.

Reakce vládních poslanců, že zrušíme zákon o střetu zájmů a iniciativa tady pana Vondráčka... Já jí moc nerozumím, tomu poslaneckému návrhu. Myslím, že pan Jeroným Tejc řekl, že to je blbost, vyjmout kompletně osoby na ministerstvech ze střetu zájmů mimo jejich rezorty. Andrej Babiš nevede žádný rezort, takže by mohl čerpat všude, protože přece jenom má Strakovku. Nevím, jestli Agrofert tam dodává nějaké mýdlo nebo třeba hnojiva na zahradu, tak tam by to nemohl dělat Agrofert, ale jinak by vlastně Andrej Babiš mohl pokračovat v čerpání všude.

My už jsme nevěděli, jak z toho ven, protože evidentně to, že vyhrajete české soudy, pro Andreje Babiše nic neznamená. My jsme se obrátili na Nejvyšší státní zastupitelství a na NCOZ ve dvou důvodech. První důvod byl: nevymáhání členy vlády ty peníze, které prokazatelně Andrej Babiš čerpal v rozporu se zákonem, viz ty judikáty. Zároveň i v nastavení nové politiky, kdy se pan ministr anebo třeba vedení fondu SZIF a dalších začali vyjadřovat (s) tím, že nevidí problém, a pokračuje vyplácení dotací. Mezitím několikrát zareagovala Evropská komise. Státní zastupitelství v České republice – i když to nechápu, já bych si to nechal, tu kauzu – se tedy odkázalo na to, že už to nechají vyšetřovat pouze evropského prosecutor – co to je, žalobce, evropského žalobce – který na úrovni EU šetří machinace s evropskými dotacemi. Já si myslím, že tam bude hrát roli i OLAF, kde tedy teď má i Česká republika šéfa OLAFu z loňského roku.

Co si myslím, že je podstatné? To, že Evropská komise v tuhletu chvíli řeší střet zájmů Andreje Babiše a zastavila vyplácení dotací, znamená jedno. Ministerstvo, které už ty peníze uvolnilo, si žádá o evropské dotace, o proplacení těch prostředků. V momentě, kdy je nebude proplácet, zaplatí to občané České republiky z národního rozpočtu. To je zásadní problém. Já jsem se díval na to vyjádření Evropské komise. Druhý problém samozřejmě je, že v tuto chvíli se jedná pouze o dotace, které se týkají Agrofertu. Samozřejmě dalším krokem Evropské komise, jako to bylo třeba v Maďarsku, je skutečně zastavení celých dotačních titulů, to jest neproplácení dotací v nějakém dotačním titulu nebo v programu vedeném pod jednotlivým rezortem. To se stává, zejména pokud je zde podezření pro korupci. Nenechme se mýlit, porušování střetu zájmů ve struktuře, kde jsou v tom zapojeni třeba šéfové ministerstev – ostatně já věřím, že pan Šebestyán se cítí velmi v pohodě, když tam plní úkoly, které mu dal Andrej Babiš – tak pokud je to v té struktuře, tak samozřejmě hrozí daleko dramatičtější zásah Evropské komise. Já bych fakt nechtěl, aby kvůli touze pana Babiše stále futrovat Agrofert penězi daňových poplatníků a evropských daňových poplatníků, tak aby v tu chvíli byly ohroženy tituly, z kterých se třeba staví školy, které pomáhají malému a střednímu zemědělství, nebo byla krácena dotační politika, například v plnění plánu obnovy.

Já bych proto poprosil zařazení toho bodu – ještě jednou – Potvrzení střetu zájmů Andreje Babiše, vraťte peníze a zastavte dotační chobotnici. Já bych chtěl proto jenom vyzvat o zařazení tohoto bodu a jednotlivé ministry či zodpovědné šéfy fondů k tomu, aby okamžitě přestali z národních zdrojů proplácet dotace, a pokud soutěží veřejné zakázky, kam se přihlašují firmy z holdingu, aby tyto byly kvůli střetu zájmů vyloučeny, což by měl být ostatně i závěr toho bodu, pokud bude zařazen, v což tedy nevěřím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další, kdo je přihlášený, tak je pan poslanec Martin Šmída. Máte slovo.

 

Poslanec Martin Šmída: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, chvíli před mnou vystoupil pan ministr Červený a já jsem doufal tedy, že budu moct výrazně svůj projev zkrátit, protože se dovím spoustu odpovědí, které nejen mě jistě zajímají. Ovšem to se nestalo. Ano, budu mluvit o velkém ekologickém problému, tentokrát v Národním parku Šumava.

Člověku se vybaví hned několik případů z minulosti, kdy jsme podobně obří ekologickou katastrofu zažili: otrávená Bečva, benzen v Hustopečích nebo azbest v Milovicích. Co udělá takhle stát, když se něco takového děje?

Když byla v roce 2020 otrávena Bečva, byl ministrem životního prostředí Richard Brabec a krátce po havárii říkal, že nalezení viníka bude otázkou hodin. Jenže nebylo. Vyšetřování se táhlo a kolem postupu státních institucí vznikaly vážné pochybnosti, a dokonce i pozdější audit ministerstva odhalil zásadní pochybení v postupu České inspekce životního prostředí. Richard Brabec tehdy ujišťoval veřejnost, že se nic nezametá pod koberec. To si pamatujeme, nic se prý nezametlo pod koberec.

To si pamatujeme, protože teď máme Milovice. Tam policie obvinila středočeského radního za hnutí ANO Roberta Bezděka a další čtyři lidi v souvislosti s kontaminací bývalého vojenského prostoru azbestem. Podle policie měl být při demolici objektů materiál obsahující azbest místo řádné likvidace rozdrcen a rozvezen po okolí. Výsledkem je podle znaleckého posudku kontaminace nejméně 22 hektarů a odhad škody 2,2 miliardy korun. Podle kriminalistů Robert Bezděk z hnutí ANO jako radní věděl, že firma s azbestem nenakládá podle zákona, přesto nezasáhl. 2,2 miliardy škoda.

Teď se vrátíme k dnešku. Nejprve tu máme Filipa Turka, který způsobem hraničícím s šířením poplašné zprávy oznamuje únik yperitu. Posléze se opravil na fosgen, nicméně ani to nebyla pravda. Až poté přichází relevantní informace a vskutku se můžeme podivovat nad způsobem, jakým je oznamována takováto zásadní věc. Máme tedy přibližně dvě stovky sudů s nebezpečnými chemikáliemi, jejichž názvy ani nelze plynule přečíst. Máme tu sudy, z nichž některé jsou podle dnešních informací proděravělé. Máme informace, že nebezpečné látky se mohly dostat do půdy a potenciálně i do podzemních vod. Teď přichází ta nejdůležitější otázka: Kdy se o tom stát dozvěděl?

Podle ministra Červeného až v roce 2023, nicméně v tom svém projevu dnes také řekl, že vlastně tato situace je známá od roku 1984. Podle ministra Červeného dostalo kompletní studii, která upozorňovala na problém, a přesto podle jeho slov nijak nekonalo. Jenže bývalý náměstek ministerstva Tomáš Tesař říká něco jiného. Podle něj tuto zprávu dostala správa národního parku, následně Ministerstvo životního prostředí a celá zpráva byla řádně projednána na poradě vedení. A navíc, že expertiza firmy Dekonta nepotvrdila přítomnost bojových chemických látek. Tady jsou různé verze stejného příběhu. Tak kdo tedy mluví pravdu? Co se tedy od roku 1984, respektive 1989, kdy snad byl tento prostor tedy vojensky opuštěn, skutečně stalo? Co se skutečně píše v té expertize?

Já bych byl opravdu nerad, aby se tu za nějakou dobu ukázalo, že jsme byli opět svědky nějakého dalšího příběhu typu Bečva nebo azbest v Milovicích, protože ty příběhy mají společný jmenovatel, že někdo něco věděl a někdo něco neudělal. Slovy klasika: Ti, kteří měli přijít, nepřišli.

My dnes máme právo vědět, proč máme v národním parku stovky sudů a 1 000 tun kontaminované zeminy. Potřebujeme fakta, nikoli nějaké zběsilé statusy na sociálních sítích Filipa Turka, který toto oznamuje z jakého důvodu? On je... Je tedy zmocněnec, nebo není zmocněnec, nebo... Stále ještě squatuje tu ministerskou kancelář, nebo ne? Samozřejmě proti té brutální ekologické katastrofě jsou tohle vlastně drobnosti a úsměvné věci, ale myslím si, dámy a pánové, že o uniklém yperitu se skutečně nežertuje. To bych daleko raději uvítal další kauzu ohledně házení jogurtem po nějakých památkách, nějaké další papalášské manýry, nějaké další dopravní přestupky pana kolegy Turka, možná nějakou další přeměnu garáže na moštárnu, možná i nějaké další fotky s nějakými nacistickými symboly a podobně. Všechno by bylo méně závažné než poplašná zpráva o úniku yperitu. Takhle skutečně ne prosím.

Dnes mě zajímá zásadní věc. Je ta lokalita dostatečně zabezpečená? Je přesně známo, co je tam tedy za látky? Odkdy to ministerstvo tedy skutečně ví a odkdy to ví pan ministr Červený? Pokud má sanace stát nějakých odhadovaných 200 milionů, což jsme taky dnes tady slyšeli – to bylo velmi rychle odhadnuté – tak chceme vědět, jakým způsobem byla tato částka stanovena, z jakých podkladů vychází a kdo tento odhad zpracoval a schválil. Stejně tak chceme vědět, kdo bude sanaci provádět. Byl už dodavatel vybrán? Je to ta firma Dekonta, která je v médiích spojována právě s Motoristy sobě?

Já se budu ptát i v interpelacích, čili já to teď už nebudu prodlužovat. Chci jenom říct, že jsem doufal, že když pan ministr Červený vystoupil i s tímto tématem, že jedním z těch výsledků bude, že navrhne tento bod k projednání, abychom ty důležité věci si tady mohli říct. On přece z toho dělá velikou záležitost, ohrožení bezpečnosti celé země. Potom tady jenom zopakuje ministerskou tiskovku a zmizí zase někam do prostoru Sněmovny. Navrhuji, abychom to probrali řádně.

Navrhuji tedy bod Po otrávené Bečvě, benzenové havárii a azbestové kauze hnutí ANO v Milovicích tu máme další ekologickou katastrofu, tentokrát na Šumavě, a to jako první bod. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným je pan poslanec Jiří Vojáček, který má přihlášené dva nové body. Máte slovo.

 

Poslanec Jiří Vojáček: Hezké odpoledne, paní ministryně, pane ministře, pane předsedající, vážení kolegové a kolegyně. Dovolím si krátce představit dva body, které chci dneska navrhnout na pořad jednání naší schůze, a to první bod, který by se nazýval Bezradnost vlády při sestavování rozpočtu.

Paní ministryně financí předložila návrh státního rozpočtu na rok 2027 se schodkem 389 miliard korun. Jedná se o druhý nejvyšší schodek v historii České republiky. Vyšší byl jen v tom jednom covidovém roce. Teď zásadní číslo, které v debatě zaniká: příjmy rostou o 3,3 procenta a výdaje rostou o 6,2 procenta. Výdaje této vlády tedy rostou dvojnásobným tempem než její příjmy. To není zděděný problém, to je rozhodnutí, které padlo při sestavování tohoto rozpočtu.

Vláda musí rozpočet předložit této Sněmovně do konce září, zbývají tedy zhruba 3 týdny, a tak se ptám: Má vládní koalice v tuto chvíli shodu na tom, jak bude tento rozpočet vypadat? No, nemá. Dovolte mi projít, co se za posledních několik dní stalo, protože sled popisuje stav vlády přesněji než jakýkoliv můj další podrobnější komentář.

V neděli pan premiér navrhl zrušit Cermat, státní organizaci, která zajišťuje jednotné přijímací zkoušky a maturity. Odůvodnil to slovy, že bychom ušetřili stovky milionů. Schválně uvádím tyto příklady z oblasti, řekněme, školství, protože to jsou věci, do kterých máme vhled. Hned nato ministr školství celkem logicky řekl veřejně, že by to nemělo smysl, že by Cermat nahradila komerční firma a že pro rodiče by to bylo ještě mnohem dražší. V pondělí pan premiér přišel s dalším nápadem: sebrat peníze soukromým a církevním školám. Cituji: „Proč bychom jim měli dávat, my tady máme veřejné školy,“ řekl pan premiér. Ttentýž ministr školství k tomu vzápětí uvedl, že debatě se nebrání, ale chybí mu 3 miliardy jen na mandatorní výdaje. Do třetice, předseda rozpočtového výboru za koaliční Motoristy označil vládní návrh za velmi problematický a oznámil, že má připraveno 20 bodů s úsporami až 80 miliard ročně, ale nezveřejní je. Shrnu to. Premiér navrhuje, jeho ministr to odmítá, koaliční partner drží vlastní rozpočtové návrhy v tajnosti a schodek zatím zůstává na 389 miliardách, 3 týdny před zákonným termínem.

Podívejme se na tato čísla vedle sebe. Zrušení Cermatu: podle premiéra stovky milionů. Schodek 389 miliard, to je řádově jedna tisícina. Ani kdyby byl ten nápad dobrý – a podle ministra školství není – na rozpočtu se to neprojeví. U škol je to ještě horší. V neveřejných školách se u nás vzdělává přes 140 000 dětí. Na středních školách pokrývají 17 procent kapacity, v Praze víc než třetinu. Chci se pana premiéra zeptat úplně prakticky: Až se tyto školy zavřou, kam těch 140 000 dětí půjde? Do kterých budov, ke kterým učitelům? Kde je ta úspora?

Vážení kolegové, vážené kolegyně, tohle není konsolidace. Vláda nehledá úspory, hledá viníka. Našla ho ve školách a v Cermatu, kteří se nemohou bránit. Navrhuji proto tento bod, ne proto, abychom si tady vyměnili nějaké invektivy, ale proto, aby vláda před předložením rozpočtu odpověděla na čtyři otázky. První: Je zrušení příspěvků soukromým a církevním školám oficiální pozicí vlády, nebo je to osobní úvaha pana premiéra? Protože ministr školství říká něco jiného.

Druhá otázka: Jaká je vyčíslená úspora? Jaké jsou vyčíslené úspory na náhradní kapacity? Třetí: Existuje mezi koaličními stranami shoda na výši schodku? Čtvrtá: Jaká opatření vláda přijme na straně výdajů, které rostou dvojnásobným tempem než příjmy?

Žádám proto o zařazení tohoto bodu a aby se za vládu účastnil předseda vlády, ministryně financí a ministr školství. To by byl ten první návrh, který bych prosil zařadit jako druhý bod programu.

Potom mám ještě druhý návrh, který by se jmenoval Změna jednacího řádu vlády a její dopady na transparentnost rozhodování vlády a na legislativní proces.

Úřad vlády předložil novelu nebo návrh zcela nového jednacího řádu vlády. Nejde o kosmetickou úpravu. Proto prosím o pozornost tomu, co konkrétně obsahuje. Za prvé, předseda vlády by mohl zkrátit, omezit nebo zcela zrušit připomínkové řízení k vládnímu materiálu. Za druhé, zúžil by se okruh připomínkových míst, například veřejný ochránce práv, Národní rozpočtová rada, kraje i hlavní město. Za třetí, ruší se dosavadní pravidlo, které bránilo projednání bez rozpravy, nakládání se státním majetkem. Za čtvrté, zápis z jednání vlády by už neobsahoval průběh rozpravy, pouze výsledek. Za páté, zvukové záznamy z jednání vlády by byly nedostupné po dobu 30 let.

Teď to podstatné. Tento návrh Úřadu vlády nestojí sám o sobě. Je poslední v řadě přestaveb Úřadu vlády, které probíhají od loňského prosince. K 1. červenci letošního roku byly z Úřadu vlády definitivně převedeny agendy lidských práv, duševního zdraví, protidrogové problematiky a národnostních menšin. Na protest rezignovalo více než 50 expertů z vládních rad, výborů a pracovních skupin. Souběžně se mění pravidla jmenování expertů. Do poradních orgánů by je nejmenoval předseda vlády, příslušné rady, ale vláda jako celek. Do třetice, podle nového jednacího řádu by vedoucí Úřadu vlády mohla nově předkládat materiály přímo na jednání vlády. To je nová pravomoc. Úřad, který má být servisním aparátem, se stává samostatným aktérem. Poskládejte si to dohromady, kolegyně a kolegové. Odborný obsah se ze Strakovky rozpustil do rezortů, procedurální moc se v ní naopak koncentruje. To není modernizace.

Autorkou a předkladatelkou návrhu je vedoucí Úřadu vlády, paní Tünde Bartha. Chci být přesný a věcný. Vedoucí Úřadu vlády je standardně nevolená úřednická funkce a na tom samo o sobě není nic špatného. Problém je v poměru mezi vlivem a odpovědností. Paní Bartha nebyla nikým zvolena, není členkou vlády, neskládá tady účty a nelze ji odvolat. Vedla Úřad vlády už v letech 2018 až 2021. Mezitím působila jako manažerka holdingu Agrofert. Pan premiér ji sám veřejně označuje za svou pravou ruku. Právě ona dnes předkládá návrh, který by pravomoci jejího vlastního úřadu rozšířil a zároveň omezil možnost veřejnosti i této Sněmovny do vládního rozhodování vidět.

Dovolte taky srovnání evropské. Ve Švédsku je povinnost projednat vládní materiál s dotčenými orgány a veřejností zakotvena přímo v ústavě. Německá vláda si loni novelou svého jednacího řádu transparentnost přidala a zavedla povinné srovnávací přehledy změn a zveřejňování lobbistické stopy. Britové zkrátili lhůtu pro zpřístupnění vládních dokumentů. My jdeme v těchto ohledech přesně opačným směrem.

Každá z těchto změn se týká také přímo této Sněmovny. Připomínkové řízení není jen vnitřní záležitostí vlády. Kvalitu zákona ovlivní dřív, než sem přijde jako hotový. Pokud premiér dostane možnost tuto fázi jednostranně zrušit, dostaneme sem předlohy neprověřené a odpovědnost za ně poneseme my, ne Úřad vlády.

Úřad vlády tvrdí, že jde o technickou modernizaci, která už byla připravována předcházející vládou, ale technickou modernizaci lze obhájit ve veřejné rozpravě. Přesně to zde navrhuji. Pokud je návrh tak nekontroverzní a pouze technický, nemá vláda jediný důvod se tomu vyhýbat. Proto žádám o zařazení tohoto bodu na jednání naší Sněmovny, které by se účastnil předseda vlády, případně i vedoucí Úřadu vlády. Děkuji za podporu mého návrhu a chtěl bych ho zařadit jako třetí bod. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. Dobrý podvečer, vystřídali jsme se v řízení schůze, takže vás zdravím z tohoto místa.

Budeme pokračovat. Zatím posledním přihlášeným, který se hlásí k programu schůze, je v tuhle chvíli pan poslanec Hladík, kterého poprosím, aby přednesl své návrhy. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Hladík: Děkuju mnohokrát, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl navrhnout nový bod, který by se jmenoval Červený miluje Hladíka aneb Stará ekologická zátěž, součást politického boje.

Proč o tom budu hovořit? Pan ministr Černý do veřejného prostoru jako součást veřejné debaty vytáhl situaci v Národním parku Šumava. V místě, které československá armáda používala jako cvičiště chemických látek a které bylo po roce 1991 předáno různým organizacím, až nakonec skončilo u národního parku kromě jedné parcely pod původním objektem, který byl zdemolován a který byl ve vlastnictví Ministerstva obrany až do letoška. Letos ho Ministerstvo obrany převedlo na ÚZSVM. Proč o tom hovořím? To z toho důvodu, že ministr Červený se snaží vytvořit situaci, že tady někdo pochybil.

Tak pojďme si zopakovat, jak to tenkrát bylo. V roce 2021 byl nalezen náhodou železný bunkr, za ministra Brabce. Ten byl z úrovně národního parku sanován. V roce 2023 se propadl strop nějakého betonového bunkru. Ten byl z úrovně národního parku sanován. Já jsem byl o té sanaci informován, ale nebyl jsem informován o tom, že tam jsou nějaké sudy nebo nějaké věci, které by se dále řešit měly.

Tuto informaci ministerstvo obdrželo až na podzim roku 2025 a ještě za mého ministrování vrchní ředitel Surý 13. listopadu – já to tady mám k dispozici (Ukazuje materiál.) – píše vrchní ředitelce Kopecké na základě toho, že se v říjnu dozvěděl nějaké informace a že by tedy bylo potřeba udělat nějakou schůzku, že tam může být nějaké riziko a tak dále a tak dále. To, že o tom ministerstvo se dozvědělo až na podzim roku 2025, dokonce dokládá materiál, který 16. dubna vypracoval člen svaté trojice, pan vrchní ředitel Wasserbauer. Já teď budu citovat z toho materiálu, který pan vrchní ředitel Wasserbauer vypracoval. (Hluk v sále.)

Ona to je docela vážná situace, tak prosím, kolegyně a kolegové, jestli byste mohli dávat pozor.

V květnu 2023 došlo v prostorách parcelního čísla v katastrálním území Zhůří k nálezu zbytku bojových chemických látek z činnosti někdejšího vojenského výcvikového prostoru Československé lidové armády. Situace byla řešena zástupci Národního parku Šumava ve spolupráci s Hasičským záchranným sborem a také Státním úřadem pro jadernou bezpečnost a ekologickou havárii službou společnosti Dekonta.

Sanace objektu Deponie byla sice ukončena, avšak na lokalitě mimo sanované ložisko dále zůstává minimálně jeden tlakový sud zavezený pískem a zeminou v mělkém výkopu. Jeho nález byl ohlášen 6. 6. 2023 přes KOPIS. Nálezy tlakových sudů jsou kvalifikovány vzhledem k dostupným informacím jako potenciálně vysoce nebezpečné. Z toho důvodu je nezbytné situaci dořešit. MŽP bylo o situaci informováno v listopadu 2025. To píše vrchní ředitel Wassebauer.

Vzhledem k tomu, že právo nakládat s pozemky má dle výpisu Agentura hospodaření s nemovitým majetkem Ministerstva obrany, oddělení územní správy nemovitého majetku Praha, po dohodě s Ministerstvem obrany bylo rozhodnuto o provedení kontroly po rozpuštění sněhové přikrývky na jaře 2026. Teď si pojďme říct, jak jednání toho 28. dubna proběhlo. Tak se tam potkali zástupci Ministerstva životního prostředí, zástupci Ministerstva obrany. Budu citovat tady z toho materiálu: Po provedení terénní prohlídky lokality, která je doložena fotodokumentací, nebyly na první pohled zjištěny žádné patrné anomálie ani zjevné známky kontaminace či jiného neobvyklého stavu. Lokalita je částečně zalesněná, zbývající část je porostlá trvalým travním porostem. Vizuálně nepůsobí území nijak narušeně a nenaznačuje existenci skrytého rizika bez znalosti historického kontextu a odborných průzkumů. Lokalitu lze považovat za zakonzervovanou. Na lokalitu nevede zpevněná komunikace. V blízkém okolí se nenachází žádná oficiální turistická trasa. Ministerstvo obrany zopakovalo svůj postoj, že předmětné pozemky byly v minulosti předány se všemi riziky. Současně však bylo konstatováno, že v dalších nabývacích titulech a přetrvávajících protokolech tato informace nemusí být nutně uvedena. Ministerstvo obrany závěrem uvedlo, že lokalitu v současné době považuje za zabezpečenou. 29. dubna 2026.

Dokonce 6. května se v materiálu, v oficiálním materiálu Ministerstva životního prostředí, píše: Sklady, bunkry se zřejmě nachází v celém rozsahu pozemku. Nebudu citovat. Dosud bylo vysanováno zhruba 25 až 33 z celkového množství kontaminace na lokalitě. Náklady dosavadní sanace činily 3 miliony. Odhady nákladů dokončení sanace činí 4 až 6 milionů. Jsou mimo rozsah možností rozpočtu Národního parku Šumava. Dle shodného vyjádření Ministerstva obrany i Národního parku Šumava by se mimo původní oplocení neměla žádná kontaminace nacházet.

Já jsem teď schválně citoval ze tří dokumentů ministerstva, které vznikly až po nástupu pana ministra Červeného. Proč? Abych dokázal, o čem ministerstvo vědělo a bylo informováno, včetně pana ministra, ještě v průběhu jeho působení. Tak se přestaňme tady bavit, že měl být někdo nějak informován, protože ministerstvo tyto informace ani za ministra Červeného nemělo. Ministr Červený přesto – a to mě zajímá vlastně na základě čeho – zadává v polovině června letošního roku zakázku z ruky, tedy bez výběrového řízení, v hodnotě 3,2 milionu korun, a to společnosti Dekonta, společnosti Dekonta, která má danou lokalitu prozkoumat. Výstupy této zprávy neznáme a ministr je dneska prezentoval.

Já nezpochybňuji, že se na tom území našly nějaké sudy, že ty sudy můžou obsahovat nějaké chemické látky a je potřeba to dořešit. Určitě ne. Je to stará ekologická zátěž. Je možné, že ty sudy jsou tam desítky let, minimálně od toho roku 1991. Ale já nevím, jestli je ta armáda zahrabala v osmdesátých, sedmdesátých, šedesátých letech. To se dneska můžeme jenom dohadovat. Evidentně neobsahují žádné bojové látky tak, jak o nich informoval, a vytvořil tak paniku poslanec Turek. Já se ptám, kde poslanec Turek zjistil tyto informace? Od koho je měl? Já se ptám dál. Proč ministr životního prostředí nezveřejní tu zprávu společnosti Dekonta, která podle veřejného rejstříku měla být odevzdána 21. srpna letošního roku? Já si myslím, že ji musí zveřejnit a musí být odborně podrobena expertize ostatních expertů na chemické látky. Proč? Protože ministr Červený z naprosto věcné a odborné věci – likvidace staré ekologické zátěže – udělal věc politickou. Nasvítil tu věc takovým způsobem, že dnes představil tiskovou konferenci, že může být ohroženo životní prostředí, možná zdraví nejenom obyvatel – prosím nejenom obyvatel – v České republice. Já se ptám na několik otázek: Proč ministr zadal tu zakázku z ruky? Proč ji zadal společnosti Dekonta, ve které má majetkový podíl paní Klára Sovová, která je kandidátkou Motoristů, ať do poslaneckých voleb, nebo teď jako lídryně do voleb pražských? Já se ptám: Odkud zjistil ty informace, když oficiálně Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo obrany ještě v dubnu a v květnu letošního roku mu dávaly podklady jiné? Já se ptám: Na základě čeho byla stanovena ta částka, o které teď hovoří, 200 milionů na sanaci? Já se ptám: Z jakých rozpočtů to bude hrazeno? A také se musíme ptát: Kdy bude veřejná zakázka na takovouto sanaci za potenciálně 200 milionů korun? Otevíráme další otázky: Byly informovány obce, na jejichž katastru se nalézá předmětná ekologická zátěž? Jakým způsobem proběhlo zajištění těch věcí mezi tedy odkrytím někdy v červnu, v červenci, srpnu tohoto roku do dnešních dnů? A další a další otázky.

Vzhledem k tomu, že ministr z ryze věcné věci udělal věc politickou, tak tato záležitost prostě patří na plénum Poslanecké sněmovny. Z tohoto důvodu žádám o zařazení bodu, který se jmenuje: Červený miluje Hladíka aneb Stará ekologická zátěž součástí politického boje. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. Jenom se ještě zeptám na přesný ten název. Červený... Jak to pokračovalo dál, ten název? Tam pak jsem chytil až „aneb Stará ekologická zátěž součástí politického boje“.

 

Poslanec Petr Hladík: Červený miluje Hladíka...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Miluje, aha. (Pobavení v sále.) Tak to jsem prostě přeslechl. Ani jsem to nepředpokládal, tak... (Smích v sále.)

 

Poslanec Petr Hladík: Já jsem vás teď neslyšel, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Že jsem to neslyšel ani nepředpokládal, že to tak je. Ale dobrá.

 

Poslanec Petr Hladík: Dobrá. Já možná ještě, když už tedy mám slovo, tak musím říct, že by mně bylo velmi milo, kdyby ty osobní spory jsme si mohli vyřídit někdy jindy. Já vůči panu ministrovi Červenému žádnou zášť nevidím. Ale myslím si, že je potřeba řešit ty věci, které na Ministerstvu životního prostředí prostě chybí.

Vy jste zametli pod koberec a ukončili řízení o heřmanické haldě, a tedy beztrestnost pro soukromou firmu. V rozpočtu nemáte peníze pro to, abyste teďka mohli platit újmy soukromým zemědělcům nebo lesníkům, i když jim podle zákona přináleží. Nefinancujete věci, které se týkají přírody.

Já pocházím z Jihomoravského kraje. Tam Agentura ochrany přírody a krajiny hospodaří s 23 procenty rozpočtu než v roce 2025. Umíte si představit nějakou organizaci, která má čtvrtinový rozpočet meziročně? Takhle bych... (Reakce ze sálu.) Ten rozpočet schválila vaše vláda a ten rozpočet si navrhlo samo Ministerstvo životního prostředí. Ten rozpočet na letošní rok vůči mému návrhu Ministerstvo životního prostředí a ještě tehdejší ministr Macinka snížili o 500 milionů korun, které se přímo dotkly přírody.

Takhle bych mohl postupovat dál. Proč není v rozpočtu Ministerstva životního prostředí 1,4 miliardy, které ministerstvo požadovalo na řešení sucha? Je sucho prioritou, nebo není sucho prioritou? Tohle jsou závažné věci, které zajímají občany České republiky na Ministerstvu životního prostředí.

Je potřeba zrealizovat tu sanaci, pokud se tam objevily toxické a nebezpečné látky, je potřeba ji zrealizovat brzy, ale je potřeba se ptát ministra, proč z toho udělal politickou věc. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Název jsme si vyjasnili a já se zeptám, jestli se ještě někdo hlásí k programu schůze, protože pan poslanec Hladík byl zatím poslední. Nikoho takového nevidím.

Pokud tomu tak není, tak přistoupíme k hlasování o jednotlivých návrzích – já zagonguju, aby kolegové dorazili – v pořadí, v jakém byly představeny.

 

Nejprve budeme hlasovat návrhy z grémia. Pokud není námitek, tak bychom hlasovali návrhy z grémia najednou.

Žádné námitky nevidím, a já tedy zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro návrhy z grémia? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 3, bylo přihlášeno 178 poslanců, pro hlasovalo 124, proti 2. Návrh byl přijat.

 

A nyní bychom hlasovali o dalších přednesených návrzích tak, jak tady zazněly. A já poprosím, jestli mají kolegyně ty jednotlivé body, protože jako první tady psal někdo, po kom to opravdu nepřečtu. (Konzultace s organizačním odborem.)

Zaznamenal jsem žádost o odhlášení. Všechny vás odhlásím a poprosím, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili znovu. Já zároveň hlásím, že budu hlasovat s náhradní kartou číslo 9.

Zaznamenal jsem tam nějakou stížnost na hlasovací zařízení. Nefunguje? (Poslankyně Šebelová: Ne.) Tak já vás ještě jednou odhlásím všechny. Poprosím vás, abyste se ještě jednou přihlásili identifikačními kartami, a pokud ten problém bude trvat, tak poprosím kolegy z aparátu Poslanecké sněmovny. Paní kolegyně Šebelová má problém s hlasovacím zařízení. Tak poprosím chvilku strpení, ať zbytečně hned nevyhlašujeme přestávku, ale pokud by ten problém byl nějaký větší, tak samozřejmě ji vyhlásím. (Po chvíli.) Zeptám se jenom, paní kolegyně Šebelová, nefunguje? (Ne.) Nefunguje. Tak protože nefunguje i tato část sálu (uprostřed), tak já vyhlašuji 5 minut přestávky, aby se dalo dohromady hlasovací zařízení. Je 18.53 hodin, budeme pokračovat 18.58 hodin.

 

(Jednání přerušeno od 18.53 do 18.58 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, je 18.58 hodin. Podle informací by všichni měli mít k dispozici hlasovací zařízení, takže pojďme k těm jednotlivým návrhům.

 

Jako první budeme hlasovat návrh paní poslankyně Malé, aby číslo bodu 16, sněmovní tisk 246, o pozemních komunikacích – druhé čtení, byl zařazen na čtvrtek 10. 9. jako druhý bod po písemných interpelacích.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh. Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 4, bylo přihlášeno 179 poslanců, pro hlasovalo 99, proti 47. Návrh byl přijat.

 

Budeme hlasovat nyní návrhy pana poslance Hřiba. První návrh na nový bod zní: Zastavme tunelování ČR Andrejem Babišem přes neoprávněné dotace a nezákonné zakázky pro jeho holding Agrofert na úkor budoucnosti našich dětí.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 5, bylo přihlášeno 179, poslanců pro hlasovalo 80, proti 98. Návrh byl zamítnut.

Druhý návrh na nový bod pana poslance Hřiba je návrh, který nese název Proč potřebujeme v době ekonomického růstu schodek téměř nebo možná více než 400 miliard korun?

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování číslo 6 bylo přihlášeno 179 poslanců, pro hlasovalo 77, proti 100. I tento návrh byl zamítnut.

 

Další návrh je návrh paní poslankyně Richterové, která navrhuje nový bod, který nese název ČR musí okamžitě zastavit vyplácení peněz z holdingu Agrofert a místo rodiny Andreje Babiše by měla peníze nasměrovat ke všem rodinám v ČR.

Tak já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 7 bylo přihlášeno 179 poslanců, pro hlasovalo 80, proti 98. I tento návrh byl zamítnut.

 

Další návrh na nový bod paní poslankyně Richterové je bod s názvem Proč Andrej Babiš pracujícím lidem bere až 10 000 korun měsíčně?

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh, ať stiskne tlačítko a a zdvihne ruku. Kdo je proti takovému návrhu?

V hlasování číslo 8 bylo přihlášeno 179 poslanců, pro hlasovalo 78, proti 99. Návrh byl zamítnut.

 

Další návrh paní poslankyně Richterové zní: Proč Andrej Babiš ruší moderní systém podpory v nezaměstnanosti, který jsme zavedli?

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 9 bylo přihlášeno 179 poslanců, pro hlasovalo 75, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem paní poslankyně Richterové je návrh na nový bod s názvem Sliboval Andrej Babiš svým voličům šetření na pracujících?

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 10 bylo přihlášeno 179 poslanců, pro hlasovalo 77, proti 98. Návrh byl zamítnut.

 

Posledním návrhem paní poslankyně Richterové je návrh s názvem Souhlasí hnutí SPD se šetřením na pracujících?

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 11 bylo přihlášeno 179 poslanců, pro hlasovalo 79, proti 98. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrhy pana poslance Havla, který jako první bod navrhuje bod s názvem Vláda podvazuje české školství.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 12 bylo přihlášeno 179 poslanců, pro hlasovalo 78, proti 101. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem pana poslance Havla je návrh na nový bod s názvem Církevní a soukromé školy do vzdělávacího systému patří.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku.

V hlasování číslo 13 bylo přihlášeno 179 poslanců, pro hlasovalo 79, proti 94. Návrh byl zamítnut.

 

Poslední návrh pana poslance Havla je návrh na nový bod, který nese název Hazard ministra Macinky s bezpečností státu.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 14 bylo přihlášeno 179 poslanců, pro hlasovalo 79, proti 98. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrhy pana poslance Jakoba, respektive návrh na nový bod s názvem Informace vlády k návrhu státního rozpočtu na rok 2027 a hrozícímu dosažení dluhové brzdy.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 15 bylo přihlášeno 179 poslanců, pro hlasovalo 77, proti 99. Návrh byl zamítnut.

 

Dostáváme se k návrhům pana poslance Rakušana. Ten jako první nový bod navrhuje bod s názvem Vláda kašle na občany této země.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 16 bylo přihlášeno 179 poslanců, pro hlasovalo 78, proti 98. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem pana poslance Rakušana je návrh na nový bod s názvem Řešení střetu zájmů Andreje Babiše.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 17 bylo přihlášeno 179 poslanců, pro hlasovalo 78, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrh paní poslankyně Šebelové, která nenavrhla bod, takže to nebudeme hlasovat.

 

A budeme hlasovat návrhy pana poslance Kupky. A první návrh pana poslance Kupky zní Jak zabránit rozpočtovému Armagedonu.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 18 bylo přihlášeno 179 poslanců, pro hlasovalo 78, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem pana poslance Kupky je návrh na bod s názvem Stále nevyřešený střet zájmů Andreje Babiše, stát jako kořist Agrofertu.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 19 bylo přihlášeno 180 poslanců, pro hlasovalo 77, proti 99. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem pana poslance Kupky je návrh na bod Zrušení soukromých a církevních škol pro více než 130 000 studentů v režii Andreje Babiše. Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 20 bylo přihlášeno 180 poslanců, pro hlasovalo 78, proti 101. Návrh byl zamítnut.

Dalším návrhem pana poslance Kupky je návrh na nový bod s názvem Předvolební lži Andreje Babiše.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 21, bylo přihlášeno 180 poslanců, pro hlasovalo 77, proti 101. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat návrhy paní poslankyně Blišťanové, která navrhuje zařazení nového bodu s názvem Financování obnovy území postižených povodněmi v září 2024 v letech 2026 a 2027.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 22, bylo přihlášeno 180 poslanců, pro hlasovalo 78, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem je návrh paní poslankyně Svobodové, která navrhuje nový bod s názvem Rozpočtoví jestřábi z tiktoku, poslušné ovečky ve Sněmovně – SPD a Motoristé se po devíti měsících probrali.

Tak zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 23, bylo přihlášeno 180 poslanců, pro hlasovalo 77, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem je návrh pana poslance Bartoše, který navrhuje zařadit bod s názvem Potvrzení střetu zájmů Andreje Babiše – vraťte peníze a zastavte dotační chobotnici.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 24, bylo přihlášeno 180 poslanců, pro hlasovalo 79, proti 101. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem je návrh pana poslance Šmídy, který navrhuje nový bod s názvem Po otrávené Bečvě benzenové havárii a azbestové kauze hnutí ANO V Milovicích tu máme další ekologickou katastrofu, tentokrát na Šumavě.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 25, bylo přihlášeno 180 poslanců, pro hlasovalo 78, proti 100. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem je návrh pana poslance Vojáčka na nový bod s názvem Bezradnost vlády při sestavování rozpočtu.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 26, bylo přihlášeno 180 poslanců, pro hlasovalo 79, proti 95. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem na nový bod je návrh pana poslance Vojáčka na zařazení bodu s názvem Změna jednacího řádu vlády a její dopady na transparentnost rozhodování vlády a nelegislativní proces.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 27, bylo přihlášeno 180 poslanců, pro hlasovalo 79, proti 101. (Návrh bylů zamítnut.)

 

Tak a máme tady poslední návrh pana poslance Hladíka, který navrhuje bod s názvem Červený miluje Hladíka aneb stará ekologická zátěž jako součást politického boje.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 28, bylo přihlášeno 180 poslanců, pro hlasovalo 76, proti 96. Návrh byl zamítnut.

 

Hlásí se paní poslankyně.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající k hlasování číslo 23: Hlasovala jsem pro, na sjetině mám zdržela se. Nezpochybňuji hlasování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Takže jenom pro záznam, děkuji pěkně.

Tak ano, pan poslanec.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo, já taky prosím jenom pro opravu ve stenozáznamu, mám u hlasování číslo 5 – jsem hlasoval proti a na stenu mám pro a prosím o opravu, děkuji a nezpochybňuji hlasování.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, prosím.

 

Poslanec Pavel Růžička: Pane předsedající, já taky u hlasování číslo 5, hlasoval jsem proti, na sjetině nemám pro. Nezpochybňuji hlasování.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nezpochybňujete hlasování. Tak, děkuji. Zeptám se jestli jsme hlasovali o všech návrzích, které jednotliví poslanci přednesli, jestli jsme na něco nezapomněli, zdá se že nikoliv.

 

Budeme tedy hlasovat o celém návrhu pořadu 30. schůze Poslanecké sněmovny jak byl písemně předložen.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 29, bylo přihlášeno 179 poslanců, pro hlasovalo 101, proti 53 a já konstatuji, že pořad schůze byl schválen.

 

Přistoupíme k projednávání prvního bodu, což je

 

Následující zahájení jednacího dne schůze

Aktualizováno 12. 9. 2026 v 0:51.