Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.00 hodin)
(pokračuje Jiří Horák)
A to je úplná katastrofa. To je opravdu, opravdu těžká lichva. A teď si násobte ty sumy, když to jsou větší finanční částky. A nezávislé agentury tady tyto situace potvrzují. Potom ten nárůst je opravdu šílený a ti lidé jsou v podstatě vyřízení a ne každý má známé ekonomy, právníky, aby ty smlouvy zpochybňovali, ne každý si najde ty nezávislé arbitry, kteří potom by znovu přehodnocovali ty smlouvy. Takže ne každý má tu kompetenci spočítat si ty věci.
Takže, dámy a pánové, chtěl bych poděkovat za tento návrh a my jej určitě podpoříme. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji za vaše vystoupení a v této chvíli poprosím pana poslance Štěpána Slováka, kterého tady v této chvíli nevidím, tak ho zatím dám dozadu a na řadě je Vojtěch Munzar, který naopak přiběhl. Pane poslanče, máte prostor.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji pane místopředsedo. Já také nebudu příliš dlouhý. Chci říct pár slov k těm našim pozměňovacím návrhům, nicméně na začátku stejně jako paní ministryně, jako pan kolega místopředseda Nacher, jako Karel Haas chci velmi ocenit tu úroveň a kultivovanost debaty, kterou jsme společně nad tímto tiskem a nad tímto návrhem vedli, protože bez ohledu na to, že možná máme na některé dílčí věci odlišné názory, a bude to vidět při hlasování, při jednotlivých pozměňovacích návrzích, tak přesto to je ukázkou toho, že politika přes naše politické půtky a rozdílnost názorů je vlastně ve finále o tom, že se má hledat řešení. A já bych chtěl tady opravdu ocenit jak přístup pana místopředsedy Nachera, který se hodně tímto tiskem zabýval, tak ministryně financí, za tu vstřícnost a za to, že jsme takhle mohli jednotlivé dílčí části, byť ne vždycky se stejným výsledkem, ale mohli jsme takto diskutovat, takže za to opravdu děkuju.
A teď k těm pozměňovacím návrhům. Ten, kde se asi lišíme nejvíce, si nechám úplně nakonec, ale chtěl bych ocenit ten společný pozměňovací návrh, nebudu to protahovat, u kterého jsem připodepsán, kde hlavním nositelem je pan kolega Nacher s panem Pařilem a s panem Pikorou. My jsme se také domnívali, že ta administrativní povinnost, která má sloužit k tomu, aby se skutečně posuzovala úvěruschopnost těch, kteří ty peníze nemají a jdou si pro peníze, nemůže být stejná povinnost na ty, kteří jenom chtějí využívat nějakého bonusu, jako je třeba získat telefon na splátky bezúročně, protože my to považujeme ne za vzetí úvěru, ale za nějaký bonus, a nemá smysl zatěžovat jednotlivé klienty, jednotlivé spotřebitele i ty poskytovatele nějakou zbytečnou administrativou, že budou žádat třeba mobilní operátoři po těch klientech, aby nosili neskutečné množství papírů, jenom aby mohli využít nějaký bonus. Tak jsem rád, že tady je všeobecná politická shoda na tomto pozměňovacím návrhu.
Nesouhlasíme ale s dalším pozměňovacím návrhem. On to tady říkal už můj předřečník a kolega ctěný Karel Haas, a to je to špatné posouzení úvěruschopnosti. My podporujeme to původní vládní řešení. Domníváme se, že zachování dnešní konstrukce, která je pouze doplněna některými vyvratitelnými domněnkami, může trochu ten problém zlepšit, ale nevyřeší ho, protože vlastně cílem té ochrany spotřebitele má být napravovat skutečnou újmu, ale nemá z formální chyby dělat vlastně byznys pro některé právní kanceláře, zatěžovat naše soudy. To je pak zneužití ochrany spotřebitele a my se domníváme, že ten původní vládní návrh, respektive původní text vládního návrhu, tu situaci skutečně řešil a vlastně ta okénka, ty dveře pro zneužívání formálních pochybení na straně posouzení úvěruschopnosti, tak takto vyřešil, protože hledat zpětně formální chyby úvěru, který by člověk jinak bez problémů zvládal, to už opravdu není ochrana spotřebitele, ale je to zneužití vlastně práva. Takže v tomhle se lišíme, proto my nepodpoříme ten pozměňovací návrh pana kolegy Nachera, protože jsme právě pro ten původní text vládního návrhu.
Nakonec jsem si nechal ten bod, kterým se lišíme asi nejvíce, lišíme se jak s vládní koalicí, tak s panem kolegou Papajanovským, který zde, tady vystoupil, a to je právě stropování. Ten problém totiž není to, že je na naší libovůli, jaké procento napíšeme. Prostě potřeba těch lidí, kteří jdou si pro úvěr na nebankovním trhu, tak ta jejich potřeba peněz nezmizí. A pokud se to s tím stropem přežene, tak se stane právě to, před čím varoval tady pan kolega Horák před chvílí, a to je, že naženeme tyto lidi s jejich potřebou peněz ne k nějaké jiné instituci, ale právě do lichvy, do šedé zóny, do černého trhu, do nabídky peněz, kde vůbec neplatí žádné regulace, neplatí tam dohled České národní banky, neplatí tam žádná zákonná ochrana spotřebitele a pak se nebavíme u nich, jestli je správně 48 procent, nebo 60 procent, ale bavíme se o tom, že tam dostanou za velmi tvrdých podmínek třeba 300 procent. A oni ty peníze zkrátka potřebují.
Takže to je naše obava. To není jenom obava naše. My jsme s tím pozměňovacím návrhem nepřišli jenom o své vlastní vůli, ale na nás se stejně jako na vás všechny kolegyně, kolegové obrátily některé občanské společnosti, které pracují s těmi rizikovými klienty, pracují s těmi lidmi, kteří skutečně nemají peníze na to, když se jim rozbije auto, tak aby si ho šli, nechali opravit a musí si získat úvěr, když se jim rozbije pračka v domácnosti, tak si jdou vzít úvěr, protože zkrátka žádné úspory nemají. Je to například Asociace občanských poraden Lighthouse, Poradna při finanční tísni a tak dále. A já si z toho dopisu dovolím odcitovat pro pana kolegu Papajanovského, vaším prostřednictvím, jednu větu, protože ten říkal, že ten původní vládní návrh více odpovídá judikatuře, a já si dovolím odcitovat jednu větu: „Navrhovaný cenový strop ve výši 48 procent RPSN je tak výrazně nižší než to, co je dnes u soudů přiměřené. Máme za to, že aby výsledné sazby skutečně reflektovaly dosavadní rozhodovací praxi a zachovaly dostupnost legální nabídky, je při zachování navrhované konstrukce cenových stropů potřeba, aby strop zůstal v rozpětí 60 až 72 procent, a tedy výsledně RPSN odpovídalo tomuto rozpětí.“ To je dopis těch neziskových organizací, které pracují s těmi s těmi rizikovými klienty.
A proto náš pozměňovací návrh šel tím nižším, dokonce tím nižším rozmezím a tím nižším stropem, který je uveden v tomto dopisu, ale který je vyšší než původní vládní návrh, protože i samotný vládní návrh ve své důvodové zprávě varuje, že když ta regulace bude příliš přísná, tak to znemožní financování, legální financování potřeb těch lidí a nažene je do šedé zóny. Dobrá regulace totiž musí chránit člověka uvnitř legálního trhu. Špatně nastavená regulace, příliš přísný strop ho z té regulace může vytlačit. Proto máme tento pozměňovací návrh.
Chápu, že tady je většina zřejmě, která ho nepodpoří, přesto mi dovolte, abych vás ještě jednou požádal, abyste ho zvážili, protože naším cílem by měla být ochrana spotřebitele, ale ne ochrana taková, která vlastně znemožní to financování, protože samozřejmě pro nás všechny ty úrokové sazby jsou strašlivé číslo, ale je v tom zahrnuto vlastně riziko i rizikovost toho klienta. A ta rizikovost nezmizí tím, že my něco napíšeme do zákona, jenom mu můžeme zavřít cestu a vylít s vaničkou dítě, a to nikdo z nás přece nechce.
Tím bych skončil, tímto apelem a vysvětlením na vás svoje vystoupení. Jenom mi dovolte ještě říct jednu věc. Navážu na paní ministryni, která tady ve své úvodním řeči avizovala, že navrhne logicky prodloužení, respektive protáhnutí nabytí účinnosti na 1. leden 2027. Já, protože mi přijde, že už je pokročilý čas, a to není jenom o těch povinnostech napsaných v zákonech, ale je to o nastavení IT systémů u všech těch podnikatelských subjektů, které se tím zabývají, a samozřejmě každý den je potřeba. Chtěl jsem původně navrhnout 1. července 2027, nicméně po nějaké diskusi bych chtěl požádat, zda by to protažení, a chtěl bych to navrhnout, od 1. února 2027. A vysvětlím proč od 1. února. ****
