Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.50 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
A když se podívám na ostatní položky, jako platební služby, abyste měli ten poměr, tak tam je 294 podání, stavební spoření 11, směnárenská činnost 2, životní pojištění – to není úplně jako snadná záležitost – 244 podání. To znamená, ten spotřebitelský úvěr úplně převálcoval všechna ostatní témata.
Tak a jak my jsme se s tím popasovali? To je § 87. Já doufám, že na tom bude shoda, byť Karel Haas říkal, že by tam chtěl vrátit tu původní verzi. My jsme to pojali tak, že se má za to, že spotřebitel byl v době poskytnutí spotřebitelského úvěru úvěruschopný, pokud – a tam jsou ty vyvratitelné domněnky, protože my jsme chtěli zároveň zabránit šikanózním žalobám, ale zároveň neoslabit postavení spotřebitele. A spotřebitelský úvěr zcela splatil, nejde-li o spotřebitelský úvěr podle § 116 odst. 3, to jsou ty mikroúvěry, zjednodušeně řečeno, do 1 roku a do 20 000, aby bylo jasno pro diváky, pro občany, pro spotřebitele. To znamená, že ho splatil. Tak když to někdo splatil, byl pravděpodobně úvěruschopný nebo byl úvěruschopný. To, že to třeba splatil tím, že si vzal nějaký jiný úvěr, to se na mě nezlobte, ale to je normální, to je refinancování úvěru – tam já si už myslím, že jakoby naše role končí, to už bychom rovnou mohli tedy lidi vychovávat.
Bod b) – nebo část b) tohoto paragrafu: vyvratitelná domněnka druhá. U spotřebitelského úvěru na bydlení podle § 2 odst. 2 písm. b) nebo c) splácel sjednané splátky alespoň po dobu 18 měsíců – neboli rok a půl. Já, když se podívám, tak jde o to, že ty hypotéky, to riziko nesplácení je 6 z tisíce – 6 promile – 6 z tisíce. U těch malých úvěrů je to 43 z tisíce. To znamená, je to násobně, násobně víc tam, to riziko.
Takže my jsme těmito vyvratitelnými domněnkami vlastně, já bych řekl, upřesnili to, co vlastně v tom rozhodnutí Nejvyššího soudu ten soud popsal, (?). A dokonce rozhodl vlastně obráceně, že jo. On řekl: My jsme jako soud rozhodli, že ten člověk není úvěruschopný ne proto, že ta finanční instituce něco formálně neudělala, my jsme proto rozhodli proto, že on nebyl ve skutečnosti opravdu úvěruschopný a neměl mu být poskytnut úvěr. Jinými slovy, byla to ta materialita, jak říkáte vy, právníci, takže už to tam je – ano, je to nějaká judikatura, z toho nevyplývá, že to takhle bude natrvalo, proto mám pocit, že tenhleten bod, to znamená, § 87 odst. 2 a ty dvě vyvratitelné domněnky, že to je nějaký kompromis, který reaguje na situaci na tom trhu, zároveň nepoškozuje spotřebitele, ale zároveň jasně ukazuje, kde jsou limity toho, aby se nezneužíval zákon, který má chránit spotřebitele před predátorskými poskytovateli úvěrů, ne před někým, kdo poskytl (úvěr?) řádně a možná třeba formálně něco na začátku pochybil.
Tak, tolik za mě k novele zákona o spotřebitelském úvěru. Ještě jednou vám všem – paní ministryni, předsedovi rozpočtového výboru, opozičním politikům, kteří se na tom podíleli, velmi děkuji. Kdyby takhle fungovala legislativa a spolupráce – a uvidíte, v hlasování se budeme třeba lišit – tak já bych byl nejšťastnější člověk, protože takhle by to mělo, dámy a pánové, fungovat, mně to (udělalo) úplně radost, tak v pátek s tímhletím zákonem a to, že vlastně to vyústí v nějaký užitečný a smysluplný výsledek. Já vám děkuju za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane místopředsedo. A nyní je přihlášený do obecné rozpravy pan poslanec Benjamin Činčila. Máte slovo.
Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, milí kolegové, kolegyně, já budu – vlastně možná paní ministryně bude překvapená po našich debatách o rozpočtu a ze včerejších interpelací, tak my jako lidovci se chystáme tenhle návrh podpořit. Takže já budu poměrně stručný, protože pro nás sociálně tržní hospodářství, za kterým stojíme, tak v tomhle případě svobodný trh s jasnými pravidly a odpovědností vůči nějakému člověku, rodině, tak u spotřebitelských úvěrů jsme vědomě víc na té sociální straně. Důvod je jednoduchý: V Česku je spousta lidí s exekucemi a samozřejmě nemalá část z nich začala nějakou nesplacenou půjčkou. A když tady nejsme trochu víc ochranářští, tak to potom v konečném důsledku prostě platí celé rodiny a často roky.
Proto – velmi stručně – podporujeme strop na cenu úvěru. Nejde o žádný experiment, většina evropských zemí už tuhle regulaci nějakým způsobem zavedenou má, navíc naše soudy už dávno říkají, že půjčky a násobky bankovních sazeb jsou nezákonné, jen nikdo moc nevěděl, kde přesně ta hranice leží. Takže jasné pravidlo v zákoně může pomoct dlužníkům i poctivým poskytovatelům, a proto nepodpoříme ani tu snahu strop hned na začátku uvolnit, nicméně samozřejmě některá ta rizika tady zazněla a já o nich na závěr budu mluvit taky, tak těch jsme si do jisté míry vědomi.
Návrh má některé možná mezery nebo možnosti pro vylepšení, a proto jsme tam předložili několik pozměňovacích návrhů. Chceme, aby se zákaz řetězení rychlých půjček nedal obejít přes nějakou sesterskou firmu, aby člověk, než mu přijde exekuce, dostal také jasný rozpis, aby věděl, kolik dluh je, kolik budou vypadat pokuty a věděl, kde najde dluhovou poradnu. Myslíme si, že by tam mělo být, v reklamě, na rovinu, aby říkala reklama, že nesplacení může skončit exekucí, a aby na první straně smlouvy stálo, kolik si půjčuju a kolik celkově zaplatím – ostatně, jak to známe třeba u hypotečních úvěrů.
Chceme férové důkazní břemeno. Když spotřebitel doloží konkrétní problém, třeba exekuci nebo nějaký záznam v registru, tak by měl taky věřitel ukázat, že mu půjčit mohl – ostatně věřitel má mnohem lepší data, ne ta rodina, která po letech potom nějak (?) dohledává výpisy.
Na závěr velmi stručně. Vidíme tam i samozřejmě některá rizika. Bylo tady zmiňováno, myslím, kolegou panem poslancem Haasem Slovensko – opravdu je to případ, který ukazuje obrovská rizika, že když se to přežene, tak lidi naženeme do černého trhu, a myslím, že se tady nenajde jediný poslanec nebo poslankyně, který by si něco takového přál. Proto bych chtěl požádat Ministerstvo financí prostřednictvím paní ministryně, aby tu regulaci měřilo, vyhodnocovalo a v případě potřeby, aby ten zákon upravili – prostě pokud teď nastavíme ten limit, tak si myslím, že na něm panuje nějaká nějakým způsobem shoda, nicméně může se ukázat, že může být přísný, a potom je načase, abychom to měřili, vyhodnotili a případně zákonnou úpravu změnili, protože ono to může vypadat líbivě, ale pak v konečném důsledku, pokud naženeme velkou část těch lidí do černého trhu, tak to může mít dopady na jednotlivé rodiny výrazně větší než doposud. Budu budu moc rád, pokud zvážíte podporu našich pozměňovacích návrhů lidoveckých, a jinak vám děkuji i já za spolupráci ohledně téhle zákonné úpravy. Děkuju.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane poslanče, já už jsem se přesunul tady nahoru zase zpátky. A poprosím, další na řadě je pan poslanec Jiří Horák, připraví se ještě pan Slovák a Vojtěch Munzar. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jiří Horák: Děkuji. Krásné dobré poledne. Pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové, já bych chtěl za tento zákon poděkovat. Zneužívání půjček, lichva, je velkým sociálním problémem. A já musím říct, že za mnou v regionu přichází řada lidí, kteří se dostali do velmi špatné finanční situace právě díky těmto půjčkám.
Velmi často to jsou například mladí lidé nezkušení, například často mladí kluci, kteří upadnou do nějaké závislosti na internetovém sázení a velmi rychle pomocí těchto půjček u těchto společností se pak dostanou k zadlužení stovek tisíc nebo milionů během několika málo měsíců nebo let. A když se bavíte s poradenskými agenturami, tak vám tady tuto skutečnost velmi často potvrdí. A není se čemu divit, když například u takových lichvářských půjček za 20 000 vypůjčených splatíte na úrocích 8 000 navíc jenom za jeden měsíc. ***
