Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

A jestli vláda sama tvrdí, že máme v jednom z nejcennějších území České republiky ekologickou a bezpečnostní katastrofu, a já to nezpochybňuji, že jste tam našli toxické látky, že jste tam našli území, které je kontaminované po armádě už desítky let a je potřeba to území dekontaminovat, tohle nezpochybňuji, ale jestli sami vytváříte ten pocit bezprostředního ohrožení, tak potom je nutné, abyste dali na stůl všechny informace, které máte – nejenom podle českých zákonů, ale také proto, že je to povinností vás jako vlády. Zveřejněte tyto zprávy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času, pane poslanče. A nyní vystoupí pan poslanec Schrek.

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, včera jsem se tady v rámci interpelací na členy vlády dotazoval ministra práce a sociálních věcí pana Aleše Juchelky, kdo zaplatí chybějící peníze na sociální služby v tomto roce. To je mimochodem záležitost, kterou jsem se snažil zařadit jako opravdu důležité téma před pár dny na program schůze Sněmovny, a neuspěl jsem. Ale nebojte se, nehodlám se s tímto tématem znovu připomínat, protože už jsem včera vlastně všechny důležité a potřebné informace o chybějících penězích dostal.

Jenom tedy pro připomenutí, jedná se zhruba o 4 miliardy korun, což je deficit, který zčásti způsobila vaše vláda svým rozhodnutím o navýšení platů pracovníků v sociálních službách, na což jste ovšem v dotačním řízení nikterak nemysleli a neposkytli dostatek finančních prostředků a zčásti to způsobují další, byť zcela předpokládatelné, externí vlivy, především rostoucí náklady na služby, výpadky financování z evropských zdrojů v rámci individuálních projektů a samozřejmě potřeba rozšiřování objemu péče v důsledku stárnutí populace, o které jsme ale všichni, jak jsme tady, určitě velmi dobře informováni.

Musím upřímně ocenit, že se k mé interpelaci postavil pan ministr Juchelka opravdu čelem a čestně mi potvrdil, že chybějící 4 miliardy hodlá sanovat pouze z jedné čtvrtiny, tedy že dodá 1 miliardu. Nicméně co se týče těch zbývajících 3 miliard, tak u těch počítá s tím, že si je zaplatí kraje samy ze svých peněz, se kterými hospodaří v rámci svých daňových příjmů. Zase asi nemusím příliš připomínat, že je to po škrtnutí peněz na krajské silnice ze SFDI další zářez do rozpočtu krajů, respektive do peněz, se kterými hospodaří i vaše kraje.

Samotným hejtmanům, z nichž je dnes většina z vládnoucího hnutí ANO, to ale zjevně nijak nevadí, přestože v minulosti by podobnou záležitost rozhodně bez povšimnutí neponechali a na vládě by nenechali nit suchou. A podobně vyvozuji, vážení kolegové v levé části Sněmovny, že i vy evidentně sdílíte všichni názor pana premiéra, podle kterého mají kraje peněz dost, tak proč jim nějaké nesebrat, proč na ně nepřehodit odpovědnost za růst dalších nákladů, které ovšem paradoxně sami svými rozhodnutími minimálně zčásti způsobujete?

Jenom pro vaši představu, abychom si to mohli konkrétně ukázat na jednoduchém příkladu: pro Kraj Vysočina po tom, co jste definitivně zrušili podporu ze Státního fondu dopravní infrastruktury pro kraje na jejich silnice, po kterých ovšem jezdí všichni bez rozdílu, to představuje nutnost, kdy musí ze svého rozpočtu na úkor jiných služeb pro své občany dodat minimálně 200 milionů korun. A protože na sociální služby nám chybí v tuto chvíli dalších 200 milionů korun, a zhruba jednu čtvrtinu, jak jsem již zmiňoval, dodá Ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s Ministerstvem financí, tak celkem to pořád dělá 350 milionů korun, které bude muset náš kraj na zajištění svých veřejných služeb vynaložit.

Já chápu, že vy, poslanci vládních stran, včetně těch z vás, kteří jste se před volbami zaklínali sliby o snižování schodku veřejných financí a kteří momentálně zcela vážně uvažujete o schválení deficitu státního rozpočtu na příští rok ve výši 389 miliard korun, to můžete vnímat jako marginální záležitost. Ale já jsem v tomto případě poměrně přízemní. Především jsem zvyklý jako bývalý hejtman Vysočiny opravdu počítat každou korunu a 350 milionů korun považuji v ročním rozpočtu kraje za opravdu velmi významný objem peněz.

A proč to všechno říkám? Protože tato vaše vláda evidentně hodlá dělat i další kroky a rozhodnutí, které budou mít negativní finanční dopady na naše regiony. A protože bych rád podobným situacím předešel, navrhuji zásadní změnu rozdělení kompetencí a odpovědností mezi národní a samosprávnou úrovní, které se týká financování sociálních služeb.

Navrhuji proto zařadit na program dnešní schůze jako bod číslo 1 s názvem Zrušení dotačního řízení MPSV pro kraje a hlavní město Praha v oblasti poskytování sociálních služeb a přesun celého objemu finančních prostředků určených na toto řízení do rozpočtového určení daní dle stanoveného směrného čísla.

Současně s provedením této změny, kdy dojde k významným úsporám lidských zdrojů na Ministerstvu práce a sociálních věcí, což jistě bude vládní koalicí nejen kvitováno, ale dokonce vřele vítáno, se logicky nabízí další úsporný krok, který pevně věřím, by taktéž mohl v budoucnu najít i v řadách koaličních poslanců značnou podporu a pochopení, a sice zrušení celého Ministerstva práce a sociálních věcí a sloučení zbylých agend s Ministerstvem zdravotnictví, které by se mohlo přejmenovat na Ministerstvo zdraví a péče.

Myslím si a jsem dokonce přesvědčen, že touto změnou dosáhneme nejenom značných úspor, ale především toho, po čem v sociálních službách tolik let všichni voláme, a sice že budeme v krajích disponovat objemem peněz na pokrytí sociálních služeb, který bude konečně předvídatelný, což nám v regionech dobře a odpovědně jejich financování plánovat a zajistit v rozsahu, který bude mnohem lépe odpovídat potřebám našich obyvatel a zároveň možnostem, které budou jasné již od samého plánování rozpočtu na každý příští rok.

Děkuji vám za pozornost a samozřejmě věřím v podporu zařazení tohoto bodu. (Potlesk z lavic ODS.)

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další vystoupí s návrhem k pořadu schůze paní poslankyně Moricová. Prosím, vašich 5 minut, paní poslankyně.

Poslankyně Michaela Moricová: I vám děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já před vás předstupuju s bodem, který se týká věci, jež mě v poslední době hodně trápí. A upřímně mě trápí čím dál tím víc. Bod se jmenuje: Andrej Babiš a záhada ztracené odpovědi. A myslím to opravdu vážně.

Předseda vlády je nejvyšší představitel výkonné moci v této zemi. Reprezentuje stát, reprezentuje vládu a do určité míry nastavuje tón veřejné debaty. Nemusí mít rád všechny novináře a určitě nemusí mít rád všechny otázky. Nemusí mít rád ani kritiku. Ale myslím si, že má povinnost na otázky odpovídat věcně. A má také povinnost respektovat, že novináři dělají pouze svou práci.

V posledních dnech jsme znovu viděli styl, který je pro pana premiéra Babiše bohužel velmi typický. Když se mu otázka zrovna nehodí, začne útočit. Když nechce odpovědět, zesměšňuje. Když se ho novinářka ptá na legitimní věc, přijdou urážky. A já se ptám opravdu tohle má být standard premiéra České republiky? Opravdu chceme, aby člověk v čele této vlády, této země dával občanům najevo, že když se vám nelíbí otázka, nemusíte vůbec odpovídat, stačí urazit člověka, který se vás ptá. Protože přesně takhle se ničí důvěra ve veřejnou debatu – ne jednou větou, ne jedním výrokem, ale opakováním a zvykáním si, tím, že se z urážek stane běžná pracovní metoda.

Premiér prostě není host v nějaké hospodské hádce. Premiér není ani anonymní účet v komentářích. A premiér není ani internetový troll. Premiér je člověk, který má vysvětlovat rozhodnutí vlády občanům této země. A novináři nejsou jeho nepřátelé jen proto, že se ptají na nepříjemné otázky. Svobodná média nejsou dekorace, ale je to kontrolní mechanismus demokracie. A pokud se náš premiér bojí otázek, utíká před nimi, nebo místo odpovědi napadá ty, kteří se ptají, tak to opravdu není ukázka jeho síly, ale je to jeho slabost, protože tím ukazuje, že není schopen obhájit si vlastní práci.

Když premiér místo odpovědi útočí na novináře, neposiluje tím svou autoritu, ale právě naopak. Ukazuje tím, že otázka trefila velmi citlivé místo. Ukazuje, že nemá věcnou odpověď. A ukazuje, že místo argumentů raději volí urážky. To opravdu není chování sebevědomého lídra.

Silný premiér odpoví, slabý premiér uráží. Silný premiér unese kritiku, slabý premiér hledá viníka v novináři. Silný premiér chápe, že veřejná funkce znamená veřejnou odpovědnost, slabý premiér se tváří, že kontrola moci je osobní útok. ***