Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.40 hodin)
(pokračuje Jan Bureš)
A je to přece výhodné i pro ně. Ta komunikace s úřadem může být velmi snadná, snadné překlady prostřednictvím různých překladatelských nástrojů v moderní elektronické komunikaci a tak podobně Chceme skutečně efektivní kontrolu sociálního systému nebo o ní budeme jenom dál mluvit v předvolebních spotech? A pak na ně rychle zapomeneme. Každý měsíc odkladu znamená další tisíce zbytečně odeslaných dopisů a měsíce nepřehlednosti v systému sociální podpory. A tak navrhuji - pojďme to vyřešit hned.
Tak tedy mi dovolte, abych navrhl zařadit sněmovní tisk číslo 103 na pořad této schůze, a to na dnešek jako první pevně zařazený bod.
Kolegyně a kolegové, dámy a pánové, pojďme ten papírový skanzen konečně trochu zmodernizovat a posunout digitalizaci z programových prohlášení a z předvolebních slibů do praxe. Děláme to pro sebe, děláme to pro tento stát, děláme to i pro budoucnost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Jenom název toho bodu. Já jsem zaznamenal číslo, ale jestli byste mi řekl název.
Poslanec Jan Bureš: Je to je to předřazení sněmovního tisku číslo 103 na dnešek jako první bod.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: A ten bod se jmenuje, ten tisk.
Poslanec Jan Bureš: Je to sněmovní tisk číslo 103. Paní kolegyně, je to novela zákona o elektronických komunikacích....a elektronických úkonech.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji.
Poslanec Jan Bureš: Počkám pane místopředsedo. Děkuji.
Druhý bod, který v tuto chvíli předkládám je pro mě takové velké deja vu. Je to sněmovní tisk číslo 129, kterým chceme zrušit zákon, který omezuje prodejní dobu v některých obchodech v některých vybraných svátcích. Když se člověk postaví k pultíku se stejným tématem poněkolikáté, hrozí, že sál prostě vypne a přestane poslouchat. Nedivím se. A proto vám dnes nebudu opakovat přesně ty stejné argumenty, které možná už znáte nazpaměť, protože vám je tady opakuji téměř každé jednání. Všichni víme, že tu sněmovní tisk číslo 129 leží. Zkusme se ale na něj tentokrát podívat z trochu jiného úhlu, z pohledu tvrdé praxe a elementárního selského rozumu. Mne, kolegyně a kolegové, nepřestává fascinovat ta legislativní obsese, kterou stanovili kdysi naši předchůdci, a možná i někteří z vás, kteří jste tu seděli, ta magická hranice 200 metrů čtverečních.
Tento zákon se neustále tváří jako velký ochránce pracujících, ale ve skutečnosti je to absurdní byrokratický metr, který bez jakékoliv vnitřní logiky řeže trh na dvě poloviny. A řeže je velmi tupě na dvě poloviny. Pokaždé si musím klást otázku, proč se stát tváří, že prodavač v obchodě, který má 201 metrů čtverečních, potřebuje nutně zachránit před prací o vybraném svátku, zatímco kuchař, řidič autobusu nebo obsluha podobného obchodu, který má to štěstí, že má jenom 199 metrů čtverečních, jsou mu úplně ukradeni. To přece nedává absolutně žádný smysl.
Za těch 12 let, co jsem měl tu čest stát v čele radnice, jsem vedl stovky debat s místními podnikateli i se samotnými zaměstnanci. A víte, co z těch debat jednoznačně plyne? Lidé nepotřebují, abychom je z těchto lavic vychovávali. Mnozí zaměstnanci o sváteční směny se stoprocentním příplatkem, anebo s možností vybrat si náhradní volno, vyloženě stojí, protože jim to i finančně pomáhá. A my jim tuto možnost tvrdě a paternalisticky zakazujeme.
Tváříme se, že umíme lépe než dospělý a svéprávný občan rozhodnout, co je pro něj a jeho rodinu dobré. U nás na Karlovarsku, kde jsme bytostně závislí na cestovním ruchu a na službách, je navíc tento zákon vyloženě ekonomickou brzdou. Představte si to v praxi. Přijedou k nám návštěvníci, cizinci, lázeňští hosté, přijedou lidé na wellness pobyt a chtějí mimo jiné podpořit i místní ekonomiku. Zakoupit si lokální produkty. Nemusí to být zrovna potraviny, mohou to být výrobky ze sklářského nebo keramického průmyslu, kterým je Karlovarský kraj tak proslavený. A protože zrovna obchod má 200 metrů čtverečních nebo více, narazí na zamčené dveře a cedulku: Zavřeno. Geschlossen. Closed. A to jenom proto, že zrovna je v kalendáři to správné datum. Takhle se přece nedá budovat sebevědomý region a stát, který si váží podnikavosti.
I samotná vláda k tomuto návrhu zaujala neutrální stanovisko. Vnímám to jako tiché přiznání faktu, že tento relikt zkrátka nemá věcné opodstatnění. Pojďme konečně sebrat odvahu a tenhle legislativní nesmysl vyškrtnout. Nenechme občany při každém státním svátku luštit kalendář, aby zjistili, co jim zrovna stát dneska dovolí a co ne.
Proto tedy předkládám následující procesní návrh. Žádám o pevné zařazení sněmovního tisku 129 na pořad této schůze, a to na dnešní den jako druhý bod, hned po sněmovním tisku číslo 103, který jsem před chvílí navrhl. Dejme, prosím, dnes lidem i podnikatelům šanci na větší svobodu, o kterou stojí.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nakonec poslední.
Poslanec Jan Bureš: Děkuji, pane místopředsedo.
Tohle je novinka, se kterou jsem zde ještě nestál. Je to bod, je to sněmovní tisk číslo 261. A dovolte mi, abych vás požádal o jeho zařazení. Je to novela zákona o ochraně přírody a krajiny.
Tento návrh předkládám jménem skupiny poslanců a náš cíl je naprosto jasný. Chceme vrátit elementární respekt těm, kteří v oblastech našich národních parků skutečně žijí a pracují a jsou zastoupeni svými samosprávami, starostkami, starosty, radními, zastupiteli a dalšími. Z vlastní dvanáctileté zkušenosti z vedení radnice vím velmi dobře, jaké to je, když o vašem bezprostředním okolí rozhoduje někdo od stolu. Hlavním motivem předkládané novely je právě posílení role obcí a krajů v národních parcích. Cílem přitom v žádném případě není ochromit ochranu přírody nebo samotné řízení Národního parku.
Jde nám o systémové zvýšení tlaku na to, aby se mezi orgány ochrany přírody a místními samosprávami musel hledat skutečný funkční kompromis. Jak toho chceme v praxi dosáhnout? Tím, že do rozhodování Rady Národního parku vnášíme mechanismus, tak zvané - ve velkých uvozovkách - dvojkolejnosti. I když to není úplně přesný výraz, spíše bychom si řekli oddělené hlasování. Dnes se bohužel může snadno stát, že zástupci regionu jsou úřední většinou jednoduše přehlasováni. Náš návrh to mění. Aby byl jakýkoliv strategický dokument Radou schválen, bude muset získat nadpoloviční většinu jak u zástupců daných přímo zákonem, tedy obcí, krajů, či nově chceme, aby zde byly i zástupci Hasičského záchranného sboru, tak i u odborníků, které do rady jmenuje orgán ochrany přírody, tedy ředitel Národního parku. Tím vytvoříme vyvážené prostředí.
Ani jedna strana nebude moci tu druhou silově převálcovat. Obě skupiny budou nuceny spolu sedět u jednoho stolu a dohodnout se. S tím úzce souvisí právě náš další, přímo klíčový bod. Současný zákon nepočítá s obligatorním zastoupením Hasičského záchranného sboru v Radách parku, což je dnes vnímáno jako zásadní nedostatek. Proto do rady nově doplňujeme zástupce hasičů jako jejího pevného člena ze zákona. Vzhledem k potřebě protipožární prevence a krizového řízení je to krok, který jsme měli přece udělat už dávno.
Co se stane, když se zástupci samospráv a ochrany přírody v Radě přesto nedohodnou? I to se stát může. Stávající systém řešení sporu je vnímán jako nedostatečný. Náš návrh zavádí jasný postup. Po dvou neúspěšných pokusech o shodu v regionu předloží rada rozpor Ministerstvu životního prostředí, které ovšem o věci musí před svým konečným rozhodnutím jednat na úrovni vlády. ***
