Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.30 hodin)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče, i za dodržení času. A nyní je na řadě pan poslanec Bendl.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, vážené dámy, ministryně, na mě se včera nedostalo při ústních interpelacích vzhledem k počtu přihlášených. A šokovala mě neznalost ministra životního prostředí v záležitosti závazků, které má stát vůči proplácení újem zemědělců. A tak dneska chci navrhnout bod Informace vlády o nevyplácení zákonných nároků hospodářům a pokračování plateb společnostem skupiny Agrofert.
V České republice dnes zjevně neplatí pro všechny stejná pravidla. Jedni mají na peníze nárok ze zákona, splnili stanovené podmínky a v řadě případů již mají vydaná nebo pravomocná rozhodnutí, a přesto jim stát nezaplatil. Druzí čerpají veřejné peníze navzdory tomu, že jejich proplácení zpochybnila Evropská komise kvůli možnému střetu zájmů našeho předsedy vlády Andreje Babiše. Což to není drobný administrativní rozdíl, to je ukázka dvojího metru. V minulém volebním období jsme tady o tom dvojím metru mluvili často. Myslím, že tohle, ten příklad je zase ukázkou, jak se to české vládě daří. Zemědělci, chovatelé a další hospodáři stále čekají na zákonné náhrady za omezení hospodaření nebo za škody způsobené zvláště chráněnými živočichy. Čekají na peníze za rok 2025 za svou odvedenou práci, za omezení a škody, které si sami nezpůsobili a jejichž náhradu jim přiznává české právo. Stát jim přikazuje, co musí strpět. Stát jim stanovuje podmínky, stát kontroluje každý termín a každý formulář. A když ale přijde chvíle, kdy má zaplatit stát, najednou peníze nejsou. Pro obyčejného sedláka platí – čekejte, pro Agrofert platí – budeme hledat cestu, jak platit dál.
Evropská komise upozornila, že premiér Andrej Babiš může být ve střetu zájmů a přerušila proplácení části výdajů spojených se skupinou Agrofert. Státní zemědělský intervenční fond přesto oznámil, že administraci žádosti ani vyplácení podpor plošně nezastaví. Jinými slovy, Evropská komise zatahuje za brzdu, ale český stát přidává plyn. A pokud Evropská unie tyto výdaje nakonec neproplatí, nezaplatí je Andrej Babiš, ministr zemědělství ani Státní zemědělský intervenční fond, zaplatí je čeští daňoví poplatníci.
Vláda tedy nemá peníze na splnění zákonných povinností vůči hospodářům, ale má peníze na riskantní financování holdingu spojeného s premiérem. To je nepřijatelné. A prosím, aby nám vláda nevysvětlovala, že jde o různé právní režimy. To samozřejmě dobře víme. Právě proto je tento paradox tak skandální. Na jedné straně je zákonný nárok, který stát neplní, na druhé straně jsou dotace zatížené vážnou pochybnosti o střetu zájmů předsedy vlády, který stát dál administruje a vyplácí na vlastní riziko.
Pro rodinnou farmu se hledá administrativní chyba nebo důvod k odkladu. Pro Agrofert se hledá právní konstrukce, jak v platbách dál pokračovat. Proto žádám, aby vláda Poslanecké sněmovně předložila dvě základní čísla. Za prvé, kolik zemědělců, chovatelů, vlastníků půdy a rybářských hospodářů čeká na zákonné náhrady za rok 2025 a jakou celkovou částku jim stát dosud nezaplatil.
Za druhé, kolik peněz Státní zemědělský intervenční fond od vzniku výhrad Evropské komise vyplatil společnostem skupiny Agrofert a u jaké částky hrozí, že jí Evropská unie České republice neproplatí.
Ministr životního prostředí musí sdělit, proč jeho rezort neplní své zákonné povinnosti a kdy všechny oprávněné nároky uhradí. Ministr zemědělství musí vysvětlit, kdo rozhodl o pokračování plateb Agrofertu, kdo převzal odpovědnost za riziko a zda budou peníze ve společnostech skupiny Agrofert vymáhány, pokud je Evropská komise definitivně odmítne proplatit. A ministryně financí (je) přítomná (Otáčí se k ministryni.) – jsem moc rád, že je tady – musí říct, proč v rozpočtu nejsou peníze na zákonné nároky hospodářů, ale jsou v něm peníze na riziko spojené se střetem zájmů premiéra. Stát nemůže být tvrdý na slabší a servilní vůči mocným. Nemůže sedlákům dlužit peníze, na které mají ze zákona nárok a současně riskovat veřejné prostředky ve prospěch holdingu spojeného s předsedou vlády. Pokud vláda tvrdí, že žádný dvojí metr nepoužívá, má dnes příležitost předložit čísla a vysvětlit svůj postup. Proto vás žádám o podporu zařazení tohoto bodu. Děkuji předem.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkujeme. A další v programu vystoupí pan poslanec Bureš. Prosím.
Poslanec Jan Bureš: Děkuji, vážený pane místopředsedo, já mám tři návrhy. Ten první se týká sněmovního tisku číslo 103. Já se přiznám, že vím, že tady stojím už poněkolikáté. Je to téměř každou schůzi nebo možná opravdu každou schůzi, kdy navrhuji, abychom se věnovali tomuhle tomu bodu, který má za svůj cíl zavést datové schránky pro cizince, kteří pobírají sociální dávky z českého sociálního systému.
Odmítat rozumné návrhy jenom proto, že na sobě zrovna nemají vládní razítko, je luxus, který si myslím, že si tato země prostě dovolit nemůže. Když se podívám na to, jak dnes stát, český stát komunikuje se žadateli o sociální dávky, tak si občas připadám jako v nějaké staré černobílé české komedii z první republiky. Všude samé papírové spisy, obálky s pruhem, složenky, razítka. Občas si říkám, jestli zpoza toho stohu nevykoukne třeba Vlasta Burian a nezačne se svým gestem úřadovat. Jenomže ono to, co je vtipné na filmovém plátně, je v reálném životě, a konkrétně tedy i ve vztahu ke státnímu rozpočtu, možná spíš k pláči.
Ruku na srdce, každý rok takto vyhazujeme stovky milionů korun za papír, poštovné, i za lidi, kteří ty obálky lepí a potom marně řešíme jejich nedoručení.
Vláda ve svém stanovisku k tomuto sněmovnímu tisku, které máte ve svých materiálech, píše o možných obavách z diskriminace občanů Evropské unie a o technické nepřipravenosti systému. Tak dobře, tak se pojďme o tom bavit. Ale kde jinde můžeme takové obavy vyřešit, rozptýlit, dát na stůl než tady v Poslanecké sněmovně v otevřené rozpravě? My jako předkladatelé přece nejsme hluší k argumentům. A pokud někde hrozí kolize s unijním právem, tak to pojďme vyřešit. Máme na to dost nástrojů, druhé čtení, jednání na výborech a tak dále, kulaté stoly. Pokud Digitální a informační agentura potřebuje víc času, tak můžeme použít stejné nástroje a upravit účinnost. Ale proboha neshazujme tenhleten návrh ze stolu dřív, než o něm vůbec začneme jednat. Tady jde přece o základní bezpečnost a hlavně také o pořádek.
Neustále tady od kolegů slýcháme volání po přísnější kontrole vyplácení sociálních dávek a já s nimi souhlasím. Koneckonců jsem z regionu, kde s takovými věcmi máme bohaté zkušenosti a i občané to vnímají velmi citlivě.
A právě sněmovní tisk číslo 103 je přesně tím praktickým nástrojem, který má šanci vnést světlo do komunikace minimálně s cizinci, kteří pobírají právě státní podporu. Povinné datové schránky pro tuto skupinu osob znamenají definitivní konec éry fiktivních adres a nedohledatelných příjemců. Stát získá garantovaný kanál pro doručování rozhodnutí, výzev i kontrol. ***
