Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.10 hodin)
(pokračuje Michaela Moricová)
Moderní stát je stát, který přesně ví, proč sbírá data, kdo je chrání, jak je chrání a kdy je smaže. A pokud chce vláda EET 2.0 stavět i na datové analytice, pak nemůže chtít, abychom schválili jen výběr dat a o kontrole hovořili jenom obecnými frázemi. Není to pro mě technický detail, ale podmínka důvěry lidí ve stát. Bez důvěry podnikatelů žádný digitální systém nemůže dlouhodobě fungovat. A já doufám, že tohle mají tvůrci EET 2.0 na paměti. Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. A nyní je do obecné rozpravy přihlášená paní poslankyně Věra Kovářová. Máte slovo.
Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, dovolte, abych vám představila pozměňovací návrh, který podávají poslanci Lucie Sedmihradská, Věra Kovářová a Jan Papajanovský. Tento pozměňovací návrh se týká v podstatě spolků. Zpřesňuje totiž neurčitý pojem drobná vedlejší podnikatelská činnost u veřejně prospěšných poplatníků stanovením konkrétní hranice ročních příjmů podléhající dani z příjmu ve výši 1 milion korun. Stávající znění § 12 odst. 1 písm. a) vládního návrhu zákona vyjímá z evidence tržeb tržby z drobné vedlejší podnikatelské činnosti veřejně prospěšných poplatníků, aniž by určovalo hranici, od které již nejde o drobnou činnost. Takové vymezení ponechává rozhodující hranici na aplikační a metodické praxi, což vytváří právní nejistotu pro adresáty této právní normy.
Veřejně prospěšní poplatníci přitom zpravidla nevykonávají podnikání jako svou hlavní činnost. Jejich vedlejší ekonomické aktivity mají doplňkový charakter a slouží zejména k financování jejich hlavního veřejně prospěšného spolkového nebo komunitního poslání. U těchto subjektů je proto na místě nastavit jasné a předvídatelné pravidlo, které sníží administrativní zátěž, aniž by bylo ohroženo naplnění cílů evidence tržeb. Navržená hranice 1 milion korun navazuje na limit uvedený v § 20 odst. 7 zákona o dani z příjmů, podle něhož může veřejně prospěšný poplatník snížit základ daně až o 1 milion korun. Zavedení výslovného limitu do zákona přispívá k právní jistotě a předvídatelnosti právní úpravy a brání tomu, aby byli veřejně prospěšní poplatníci vystaveni riziku sankcí v situaci, kdy zákon sám hranici evidenční povinnosti jednoznačně nestanoví.
Tento pozměňovací návrh je veden pod sněmovním dokumentem 1473 a přihlásím se k němu v podrobné rozpravě. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. A nyní s přihláškou do obecné rozpravy pan poslanec Petr Bendl. Máte slovo.
Poslanec Petr Bendl: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, drahá vládo, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se i já vyjádřil v rámci druhého čtení k návrhu zákona o evidenci tržeb. A chtěl bych hned v úvodu říct, že moje vystoupení není vedeno snahou zjednodušit tuto debatu na to, jestli EET zavádět či nezavádět, taková debata tady nejenom v minulosti už proběhla mnohokrát a také dnes probíhá. Ale já ji chci posunout k věci, která – to už tady zmiňovala předřečnice, já jsem se k ní dostával jak v otázkách, kdy jsme řešili EET 1, tak i když jsme byli v prvním čtení, kde jsem se snažil paní ministryni obrátit nejenom na tu situaci, kdo všechno má být součástí EET 2, ale také abychom v době, kdy probíhá digitalizace, která je poměrně zásadní, tak abychom měli chuť, protože tu šanci v tuhletu chvíli máme, věnovat se ochraně dat.
Nevedeme debatu jenom o účtenkách a nevedeme debatu jenom o pokladnách a nevedeme debatu jenom o technickém nástroji pro správu daní. Vedeme debatu o tom, zda stát bude v reálném čase získávat velmi citlivá data o tržbách podnikatelů, o jejich provozovnách, o časech prodeje, o výši plateb a o ekonomickém rytmu jejich podnikání. Pokud stát taková data získává, chce a má je k dispozici, pak musí nést také mimořádnou odpovědnost za to, jak budou chráněna. Už v prvním čtení jsem tady paní ministryni říkal, že nepovažuji za dostatečné, když se k nám pouze obecně řekne: nebojte se, nebudeme evidovat konkrétní zboží, nebudeme evidovat zákazníka, nebudeme vědět, co si kdo koupil, což je samozřejmě důležité, ale není to odpověď na celý problém. Pro zneužití obchodně citlivých dat často vůbec nepotřebujeme vědět, co konkrétně si který zákazník koupil. Stačí vědět kde, kdy, jak často a za kolik se v konkrétní provozovně obchoduje. Z takových údajů lze vyčíst, kdy má restaurace největší obrat, jak se daří konkrétnímu obchodu, jaký je vývoj tržeb v čase, kde je slabší konkurence, kde se vyplatí otevřít novou provozovnu, kde lze malého soutěžitele vytlačit agresivní cenovou politikou, kde může být zajímavá akvizice a který region roste a který region slábne.
Jinými slovy, i když se systém neeviduje položky nákupu, může vytvářet mimořádně cennou mapu českého trhu. A taková mapa má obrovskou obchodní hodnotu. Velcí hráči si dnes podobné informace draze pořizují. Investují do analytiky průzkumů trhu, datových modelů a vyhodnocování spotřebitelského chování. Pokud by se data z evidence tržeb dostala k finančně silné domácí nebo dokonce zahraniční skupině, mohla by získat zásadní konkurenční výhodu proti tisícům menších podnikatelů. To už není jenom otázka ochrany osobních údajů. To je otázka ochrany obchodního tajemství, otázka férové hospodářské soutěže a v širším smyslu také otázka ekonomické bezpečnosti České republiky. Stát nesmí vytvářet datový rentgen českého podnikání a potom po podnikatelích chtít, aby jen věřili, že se nic nestane.
Nesmíme říci živnostníkům, malým firmám, restauracím, obchodníkům a službám: vy nám budete posílat citlivé informace o svém podnikání a my vám slibujeme, že je ochráníme. Takto důvěra nevzniká. Důvěra ve stát vzniká jasnými pravidly, zákonnými garancemi, kontrolou, odpovědností, sankcemi a možností zpětně ověřit, kdy a proč s daty pracovat. Vláda v návrhu samozřejmě uvádí určité pojistky. Data mají být neveřejná, má platit mlčenlivost, mají být chráněna v rámci daňové analytické evidence, má platit obecný režim ochrany osobních údajů. To všechno ale podle mého názoru nestačí. Nestačí obecná mlčenlivost, nestačí obecný odkaz na GDPR, nestačí obecné ujištění, že přístup budou mít jen oprávněné osoby a nestačí ani tvrzení, že systém bude bezpečný. My potřebujeme do zákona doplnit konkrétní pojistky.
Za prvé, musí být jasně stanoveno, že údaje z evidence tržeb lze využívat pouze pro daňový účel, ne pro politické analýzy, ne pro sektorové mapování konkrétních podnikatelů, ne pro konkurenční srovnávání, ne pro ekonomické přehledy, které by mohly vést ke zneužívání.
Za druhé, musí být jasně stanoveno, že politické vedení ministerstva nemá mít přístup k mikrodatům jednotlivých podnikatelů. Ministr, náměstci, ani politický aparát nepotřebují znát tržby konkrétní provozovny. Pro politické rozhodování mohou dostávat anonymizovaná a agregovaná data, nikoliv obchodně citlivá mikrodata konkrétních společností. ***
