Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(22.20 hodin)
(pokračuje Vojtěch Munzar)
Rozpočtová pravidla nejsou jen pravidly hospodaření, jsou také pravidly rozdělení a dělby moci. Parlament jejich prostřednictvím vymezuje prostor, ve kterém může vláda nakládat s veřejnými prostředky z peněz daňových poplatníků. Čím širší prostor zákon ponechává samovolnému a následnému uvážení vlády, tím slabší je kontrolní role parlamentu.
Není to jen o tom, že rozhoduje ve sboru většina. I tady má koalice většinu. Jde i o kontrolu ve formě poskytování informací, vysvětlení, pokládání otázek a získávání odpovědí. Čím více zákon ponechává konečné rozhodnutí na samotném uvážení vlády, tím více se oslabuje právě tato ústavní kontrolní funkce parlamentu.
Proto vítám jasně vymezení zhoršené bezpečnostní situace státu, i když se stále domnívám, že by toto zmocnění zákon neměl obsahovat vůbec. Vláda sice argumentuje efektivnostní a rychlostí, ale i covid nám ukázal, že se dokážeme sejít v případě potřeby a rozhodovat velmi rychle i v tomto našem zákonodárném sboru.
Další změna v zákoně, který odešel v té sněmovní verzi, nepřímo nechci říct útočí, ale nepřímo zasahuje do nezávislosti Ústavního soudu, Nejvyššího kontrolního úřadu, Senátu, Poslanecké sněmovny nebo Národní rozpočtové rady. Nezávislost totiž není samoúčelná, je součástí systému brzd a protivah. A pokud je ve sněmovní verzi rozhodnutí, že v případě změny rozpočtu, změny rozpočtové kapitoly, vyjímáme tuto pravomoc z rukou rozpočtového výboru a neponecháváme to pouze na dohodě jenom mezi správcem kapitoly a Ministerstvem financí, tak tím samozřejmě znovu oslabujeme to rozdělení a dělbu moci mezi moc zákonodárnou a moc výkonnou. Instituce, které mají kontrolovat vládu, nemohou být rozpočtově závislé na dohodě s touto vládou.
Jednou z ekonomických hodnot fiskálních pravidel je důvěryhodnost. Právní jistota nevzniká častými změnami pravidel, vzniká jejich předvídatelným a konzistentním uplatňováním. A tady musím zdůraznit, že tento zákon neděláme přece jenom pro paní ministryni Schillerovou, jenom pro tuto vládní většinu, ale nastavujeme pravidla do budoucna. Není přece možné, aby na začátku každého volebního období přišla nová vláda, vymyslela si nové únikové doložky a změnila si pravidla tak, jak se jí to hodí. To určitě nepřispívá k důvěryhodnosti našich fiskálních pravidel.
A to jak se prakticky využívají vyprázdněná pravidla, vidíme bohužel už dnes. Vláda ani nečekala na to, až – ta nová paní ministryně – fiskální pravidla budou platit a vyjdou ve Sbírce zákonů. Vy jste si vlastně schválili ten nový fiskálně strukturální plán, o kterém jsem již hovořil, tak jste si ho schválili ještě za platnosti stávajících rozpočtových pravidel, ale ta čísla, s kterými kalkulujete, jsou v naprostém rozporu s platnou legislativou. A vy vlastně předjímáte, jak dopadne rozhodování zákonodárného sboru tím, že do tohoto plánu si dáváte jiná čísla, která dnešní legislativa neumožňuje, jinou výši salda, jinou výši výdajů.
Takže co znamená, dámy a pánové, původní sněmovní verze? Ta popírá původní smysl zákona, protože narušuje udržitelnost veřejných financí, může vést k rapidnímu růstu zadlužení, zvyšuje tím pádem výdaje na obsluhu státního dluhu. Může ohrozit finanční stabilitu a přiblížit k nás dluhové brzdě. Narušuje institucionální rovnováhu mezi mocí zákonodárnou a výkonnou. A tady přece nejde o to, kolegyně a kolegové z koalice, jestli důvěřujete vaší ministryni financí, zda se bude snažit udržet v nějakých mantinelech naše salda, naše dluhy a veřejné finance. Jde o to, že tady děláte pravidla pro jakoukoliv příští vládu a vlastně rozvolňujete ruce a dáváte bianco šek jakékoliv další vládě pro to, aby se mohla bezbřeze zadlužovat. Zkrátka ta původní sněmovní verze, zejména ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, které přednesla paní ministryně Schillerová, vyprazdňuje pravidla, která měla vládu brzdit dalším zadlužování.
Demokratický právní stát nestojí jen na existenci pravidel. Stojí na respektu k jejich smyslu. Dnes nerozhodujeme jen o podobě jednoho zákona. Rozhodujeme o tom, zda budou fiskální pravidla i nadále skutečným omezením veřejné moci, nebo se stanou pravidly, která bude možné změnit pokaždé, když začnou vládu skutečně omezovat. A právě podle odpovědi na tuto otázku se pozná, jak vážně to myslíme s rozpočtovou odpovědností i s principy demokratického právního státu. Anebo necháme vyhrát mentalitu, když se výdaje nevejdou do pravidel, neměňme výdaje, měňme pravidla.
A já na závěr, než skončím toto své vystoupení se stanoviskem ODS, tak chci říct, že jednoznačně, stejně jako jsme nepodpořili ve třetím čtení, nepodpoříme tu sněmovní verzi. A je to pro nás nejdůležitější, jeden z nejdůležitějších zákonů tohoto volebního období. A mě velmi mrzí to, jakým způsobem vláda tak strašně spěchá na to, aby tato pravidla vešla v platnost. Tak se spěchá na to, aby je vyprázdnila, že neustále zkracuje – i dneska zkrátila diskusi, už je půl jedenácté, a myslím si, že všichni poslanci, kteří mají zájem k tomu vystoupit se svým stanoviskem, se svým názorem, se svými poznámkami, se k tomu nedostanou jenom proto, že vláda spěchá.
A ještě jednu poslední věc, kterou k tomu chci říci. Ten spěch byl vidět i při projednávání na rozpočtovém výboru, kde jsme museli to neustále přerušovat. Dostali jsme třeba pozměňovací návrhy a stanoviska k nim až v průběhu jednání. To opravdu nevede ke kvalitní práci zákonodárců. Na to, že je pro vládu tento tisk tak důležitý, tak by mu měla dát minimálně prostor, abychom o něm mohli řádně a jednoznačně diskutovat. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším s přednostním právem je pan předseda Matěj Ondřej Havel. Máte slovo.
Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za ně, vážený pane místopředsedo. Dámy a pánové, odborně a věcně tady rozebral to, co se chystá, můj milý stranický kolega Jan Jakob. Já se podívám na ten zákon, respektive na tu senátní vratku. Senát nám to sem vrací principiálně apoliticky.
Možná navážu drobně na kolegu Munzara. Já si myslím, že to je taky jeden z nejdůležitějších zákonů, který se tady v tomto volebním období objeví, Já myslím ale, že to, pokud to projde opravdu v té původní sněmovní verzi, tak je možná jedna z největších katastrof, která se v tomto volebním období tady v Poslanecké sněmovně objeví. Protože to je zákon, který rozhoduje o prosperitě a budoucnosti, respektive budoucí prosperitě České republiky, o tom, zda budou v blahobytu žít taky naše děti nebo vnoučata, protože otvírá dveře k skutečně velmi rychlému a nezodpovědnému, navíc říkám ne nutnému a ne nezbytnému, zadlužování naší země. Takže my tady nehlasujeme dneska večer o tom nebo zítra brzy ráno o tom, zda chceme dálnice, železnice, obranu, energetickou bezpečnost a tak dále, prostě obsluhu státu, o tom samozřejmě není žádného sporu. My budeme hlasovat o tom, jestli se tyto výdaje budou moci plánovat odpovědně, zda se budou plánovat taky transparentně, o tom ten zákon taky je, zda na ně bude dobře vidět, a zda budou, a to je velmi důležité, pod kontrolou Parlamentu anebo jestli vláda použije záminku k tomu, aby si otevřela zadní dveře k vyšším deficitům a dalšímu zadlužování naší země. A musíte chápat, že pro TOP 09 to je červený hadr.
Úvodem říkám, že my samozřejmě neodmítáme a priori evropskou transpozici. Původní smysl novely je promítnout do českého práva reformu evropského fiskálního rámce, ano, to je v pořádku, tedy nový důraz na střednědobý fiskálně strukturální plán, trajektorii výdajů a hlavně dlouhodobou udržitelnost. ***
