Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Já jsem si našel v Centru veřejných financí, které připomíná, že jádro transpozice může být žádoucí, a já si to také velmi upřímně myslím, zejména tedy zavedení Národního fiskálně-strukturálního plánu a posílení role nezávislých institucí. Ale pozor, my odmítáme ty takzvaně domácí přílepky a výjimky. Ty jsou nebezpečné, protože do té transpoziční novely se postupně dostala ustanovení, která mohou významně uvolnit pravidla rozpočtové odpovědnosti a posunout domácí fiskální rámec směrem k vyšším deficitům. Překládám, směrem k mnohem vyšším deficitům.

Když se podívám na to, co se odehrálo v Senátu, tak z mého pohledu je to vlastně správná věc. Senát novelu nezamítl, dobře, ale opravil její nejnebezpečnější části. Co to znamená? Dává vám šanci ten šílený a katastrofální návrh ještě trošku vylepšit, aby se stal méně nebezpečným. Není ten zákon správný, ale senátní varianta je menší zlo. To je potřeba pojmenovat. Zejména co se týká posílení parlamentního dohledu a omezení snahy vlády nezapočítávat část výdajů do sledovaných rozpočtových limitů. Znovu říkám, senátní verze z mého pohledu, z pohledu TOP 09, není dobrá. Je pouze méně špatná. I ona ponechává velké výjimky, ale proti té původní sněmovní verzi přece jenom aspoň stanoví určité mantinely – limit pro infrastrukturu, kontrolu rozpočtového výboru, ochranu parlamentních a nezávislých kapitol a pravidlo pro vrácený rozpočet a rezervu důchodového pojištění. O tom tady už byla řeč poměrně podrobná, tak tuhletu pasáž vynechám, aby se dostali ke slovu také další kolegové. Vidím, že jich tam je už 30, kteří k tomu mají co říct.

Já myslím, že vláda zjistila, že podle dosavadních pravidel prostě nedokáže sestavit rozpočet tak, jak to slíbila voličům. Místo aby přiznala realitu, dobře, tedy že se musí buďto omezit výdaje nebo se musí zvýšit příjmy, tedy říct, odkud vezme peníze na svoje sliby, tak mění pravidla jednoduše proto, aby na to prostě nebylo tak dobře vidět. Když se nevejde do limitu, nesnižuje výdaje, snižuje význam toho limitu. A když jí nevyhovuje fiskální brzda, tak nepřibrzdí, ale demontuje tu brzdu. Co to znamená? Nebojte se. Tento zákon sám o sobě nezvyšuje deficit ani o korunu. To je sice formálně pravda, co slýcháme, ale úplně se míjí s podstatou. Ani odstranění rychlostního limitu samo o sobě nezpůsobí nehodu, ale jen to vytvoří podmínky, aby k ní mohlo dojít, a to mnohem snadněji. Ministryně financí ve veřejné debatě, kterou jsem zaznamenal, argumentovala, že novela sama o sobě nezvyšuje deficit, zatímco tedy my upozorňujeme, že umožňuje vyšší výdaje a vyšší zadlužení právě tím, že rozvolňuje výdajové rámce a některé výdaje z nich dokonce vyjmá.

Původně tedy mělo jít o sladění českých pravidel s novým evropským fiskálním rámcem. OK, to se vracím k té transpozici, tady není sporu. Ale ta sněmovní verze, která tady byla přijata, tak ta šla dál. Otevřela široké výjimky. Otevřela široké výjimky pro infrastrukturu, mimořádné bezpečnostní situace, PPP platby a rozpočtové operace. Takový zákon pak už není implementace evropské směrnice, ale politický nástroj pro obejití domácích limitů. A já tady férově říkám, pokud by se naše země v rozumné míře, odůvodněné míře, zadlužovala ve prospěch skutečně výhradně budování obranyschopnosti a skutečně výhradně ve prospěch budování infrastruktury, která, jak dobře víme, vede k budoucí prosperitě, tak to pokládám za částečně zodpovědné. Pokud předáme zemi našim potomkům dobře, rozumně, nezbytně zadluženou, rozumně zadluženou, ale s vidinou toho, že jim přenecháme věci, které povedou k jejich bezpečné a prosperující budoucnosti, a z toho tady mám tedy obavy, že se to nechystá.

Výslovně se přece doporučuje, a to říkají odborníci, to neříkám já, držet se původního transpozičního záměru, nerozlišovat únikové doložky na infrastrukturní investice a odmítnout ty mechanismy, které by po vrácení návrhu rozpočtu Sněmovnou fakticky vyjímaly opakovaný návrh z pravidel rozpočtové odpovědnosti. Tedy evropská pravidla se tady používají jako fíkový list. Evropa po nás přece nechce, abychom si otevřeli bianco šek na výdaje. Evropa chce předvídatelný, transparentní a udržitelný fiskální rámec. To chce i TOP 09. Za to tady bojujeme už vlastně skoro 17 let. A to, co přišlo do Sněmovny, to, co Poslanecká sněmovna odhlasovala, poslala do Senátu, který nám to teď s úpravou vrací, to je přesný opak.

Infrastruktura a investice do infrastruktury jsou samozřejmě důležité, nic proti tomu, ale právě proto (to) má být plánované v rozpočtu, ne vyvedené mimo ta rozpočtová pravidla. Výdaje na infrastrukturu nejsou neviditelné, ty se přece musí zaplatit. Pokud nejsou v limitu, pak tedy skončí v dluhu jako ledacos a jako obvykle. A když se výdaje vyjmou z rámce, vláda získává prostor utrácet uvnitř rámce za jiné, často – a to je právě to nebezpečné – běžné výdaje. Nejde tedy o víc investic, když budu citovat, jak se říká, ale jde o více prostoru pro jiné výdaje a vyšší deficit veřejných financí.

Dočetl jsem se od různých ekonomů, že rozšíření únikové doložky na infrastrukturní výdaje by bylo nesystémové, že by se týkalo dominantní části plánovaných investičních výdajů SFDI a že by mohlo vést k dvojímu zohlednění investic v povoleném schodku. A výsledkem by bylo co? Výsledkem by bylo rychlejší zvyšování dluhu, riziko porušení evropských fiskálních pravidel a ohrožení závazku držet deficity pod třemi procenty HDP. To, že bychom měli deficit více než tři procenta HDP, to je přece šílená představa.

Dálnice nepřestanou být výdajem jen proto, že je v zákoně nazveme strategickou infrastrukturou. Železnice nepřestane být financovaná dluhem jenom proto, že ji vyjmeme z výdajového rámce. A elektrické vedení nepřestane zatěžovat státní finance jenom proto, že ho přesuneme do kolonky, která se nám vlastně může politicky líbit. To je účetní trik. Stavby zůstávají, faktury zůstávají, dluh zůstává, jen se tady vláda snaží, aby to v pravidlech vypadalo trošku lépe.

Já říkám, že to senátní omezení infrastruktury, to, co navrhuje Senát, na jedno procento HDP, je lepší. Ale pořád je to prostě obrovské. Ten návrh snížit prostor pro infrastrukturní výdaje na jedno procento HDP, tedy zhruba, když to přepočítáme, je to nějakých 80 až 90 miliard korun, a podmínit to projednáním ve sněmovním rozpočtovém výboru, případně třeba i stanoviskem SFDI, tak je myslím si správný. Je to pořád to menší zlo než to zlo, kterým je původní návrh, který bohužel Poslaneckou sněmovnou prošel. Tedy senátní návrh nepokládám za návrat k rozpočtové odpovědnosti. To jedno procento HDP je pořád obrovská částka, ale je to prostě lepší cesta než ta sněmovní verze, protože aspoň říká, ano, existuje strop, existuje proces a existuje alespoň nějaká kontrola. Senát tedy neřeší ve svém návrhu problém dokonale, ale omezuje tu největší škodu. Není to moje vysněná verze. Nepředstavoval bych si to ani tak, jak nám to Senát vrací. Jak jsem řekl, jedno procento HDP je pořád hodně, pořád je to výjimka a pořád je to velké riziko. Ale oproti té původní sněmovní verzi je to aspoň nějaký plot kolem propasti. Sněmovní verze ten plot kolem propasti neměla. A pokud dnes v noci přehlasujete senátní návrh, tak ten navržený plot rovnou bouráte.

TOP 09 je vždycky na straně zodpovědných výdajů na obranu. Je vždycky na straně plnění závazků, které jsme si dohodli s našimi aliančními partnery v rámci NATO. Výdaje na obranu jsou samozřejmě nutné kvůli Rusku, Ukrajině, bezpečnosti Evropy, naší solidaritě s aliančními kolegy v rámci Severoatlantické aliance. Ale právě proto nesmí být přece obrana zneužita jako trik k rozvolnění rozpočtu. Já před tím varuju. Obrana má být priorita uvnitř odpovědného rozpočtu, ne výmluva na všechno ostatní, uvnitř odpovědného rozpočtu. Obranná výjimka má být přesně definovaná, pokud už tedy je – časově odůvodněná, kontrolovaná, pochopitelně transparentní. A to, co mi nejvíc vadí je, že tady se oslabuje ta kontrola. A my jako TOP 09 jsme strana, vždycky budeme strana, která bude vždycky podporovat obranyschopnost České republiky. Ale právě proto odmítám, aby se ta obrana stala fíkovým listem. Není to záminka pro to, aby vláda nemusela říkat, kde ušetří, co zaplatí a jak zabrání dalšímu zadlužení. ***