Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.20 hodin)
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající, já slibuji, že bych se měl vejít do řekněme tří minut. Tré poznámek na tu probíhající rozpravu. Za prvé, velmi pečlivě jsem rozmýšlel, než jsem svůj podpis připojil, jestli bych toto podepisoval i jako vládní koalice. Vzhledem k tomu, že se jedná o návrh z minulého volební období, myslím si, že ten návrh je vyrovnaný pro koalici i pro opozici.
Za druhé k té diskusi, která zabrala většinu dnešního dopoledne. Při vší úctě, jak jsem tady již říkal, mým zaměstnavatelem není ani pan Okamura, ani Patrik Nacher jako první místopředseda, dokonce ani většina v této Sněmovně, ani Martin Plíšek. Mým zaměstnavatelem dokonce není ani moje rodná strana, jakkoliv jí za to vděčím, že tady jsem. Mým zaměstnavatelem jsou voliči a jenom ti mohou posuzovat, jak konám nebo nekonám.
A poslední prosba – zvažte prosím, vládní koalice, podporu pozměňovacího návrhu pod písmenem B. Je to jediná věc, která jde jakoby napříč mimo ty dohody a myslím si, že je prostě chybná. Jedná se o návrh, který vzešel z petičního výboru, který se pokouší přejmenovat petiční výbor na výbor pro lidská práva a petice. Já to pokládám za strašný omyl. Lidská práva nejsou jenom otázkou veřejného ochránce práv, ale mnohem širší problematikou, která má být obsažena ve všech výborech. Vždycky jsme vnímali, že vlastně nejdůležitější je ústavně-právní výbor právě proto, že pod něj spadá Listina a další věci. A ten pokus začlenit lidská práva pod jeden z výborů já pokládám fakt za omyl. Věřím tomu, že vládní většina má většinu na to, aby to prohlasovala. Přesto si myslím, že kdybychom náhodou chtěli lidská práva tímto způsobem zdůraznit, pak je mnohem lepší cesta, kterou navrhla tady předminule v úterý moje kolegyně Eva Decroix, která říkala, zřiďme komisi pro lidská práva. To je podobně průřezové, jako máme například komisi pro rodinu a rovné příležitosti nebo komisi pro ústavu a parlamentní procedury, ale tento návrh prostě mi připadá, že vlastně nakonec problematiku lidských práv ponižuje nikoliv zvyšuje. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane předsedo. Já poprosím opět o klid, opravdu tady není slyšet, já jsem neslyšel to písmeno, které říkal pan předseda toho pozměňovacího návrhu. (Poslanec Benda: B.) V této chvíli tam není žádná faktická poznámka, nikdo se nehlásí. Ptám se tedy ještě jednou, jestli se někdo hlásí do debaty? Nikoho nevidím, tudíž rozpravu končím. V této chvíli se ptám na případná závěrečná slova. Prosím. Tak navrhovatel a pak postupně se budu ptát všech zpravodajů všech výborů.
Poslanec Radek Vondráček: Vážený pane místopředsedo, vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně, spíš už jenom na závěr krátkou poznámku. Po 30 letech a po 10 letech různých pokusů, debat, slepých uliček, kulatých stolů, seminářů, tiskových konferencí a pracovních skupin i zklamání jsme se konečně dočkali zásadnější změny jednacího řádu. Pro nás, kteří jsme nad tím strávili opravdu hodně času, je to téměř historická událost. (Kvůli hluku předsedající použil zvoneček.) A někteří možná ani nevěřili, že se toho dožijí. Já bych chtěl moc poděkovat všem, kteří byli ochotni odložit své stranické dresy a hledat společnou řeč. Možná největší přínos této novely nakonec nebude v jednotlivých paragrafech, ale v tom, že jsme si připomněli, že spolu umíme mluvit. A že dialog mezi opozicí a koalicí nemusí být jen vzácný astronomický úkaz.
Abych ale nekazil radost, tak samozřejmě práce zdaleka nekončí. Sotva skončí prázdniny, sejde se pracovní skupina a začneme připravovat úplně nový jednací řád. Takže kdo si myslel, že má na dalších 30 let vystaráno, tak toho musím zklamat. Naším cílem v nové pracovní skupině by mělo být, aby Poslanecká sněmovna fungovala předvídatelněji, aby poslanec mohl trávit více času mezi lidmi ve svých regionech a méně času čekáním na to, kdy se zase bude hlasovat. Myslím, že i to od nás naši voliči očekávají.
Já děkuji všem, kteří byli ochotni hledat nějaký kompromis, děkuji všem, kteří se na této práci podíleli. A dnešek není vítězstvím ani koalice ani opozice, je to takový malý krok pro jednací řád, ale docela velká šance pro parlamentarismus v České republice. A přeji nám, aby další změna nebyla tečkou, ale začátkem kultivovanější parlamentní spolupráce. Děkuji. (Potlesk poslanců koalice.)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Já se rovnou budu ptát i zpravodajů s tím, že paní Veseckou poslankyni, která je zpravodajka garančního výboru, si nechám až nakonec. Takže jestli má zájem Libor Vondráček za stálou komisi pro ústavu a parlamentní procedury o závěrečné slovo? (Poslanec Libor Vondráček přišel rozpačitě k pultíku.) Jestli má zájem? To není povinnost.
Poslanec Libor Vondráček: Já jenom řeknu stanovisko stálé komise pro ústavu a parlamentní procedury, která doporučila přijetí.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Jan Hrnčíř za petiční výbor – není. Ondřej Babka za výbor pro mediální záležitosti. Ano, nebo ne? (Poslanec Babka odmítá.) Dobře. A Renáta Vesecká, zpravodajka za ústavně-právní výbor, kterou poté poprosím, aby nás provedla i hlasováním a procedurou. To znamená teď závěrečné slovo. (Poslankyně Vesecká odmítá.) Závěrečné nemáte. Tak v tom případě žádné už není, takže přikročíme k hlasování, proto tam rovnou můžete paní poslankyně přejít. Ano, slyším ťukání. Já vás odhlásím. U takových dlouhých hlasování vás budu vždycky odhlašovat i bez ťukání. Tak já bych se chtěl zeptat, paní zpravodajko, jestli zazněl návrh, protože tady nemám tu poznámku o opakování druhého čtení? Pokud ne... (Poslankyně Vesecká: Takový návrh ne.) Takže nemáme. To znamená, v této chvíli vás poprosím, abyste seznámila Sněmovnu s procedurou hlasování, pak ji schválíme a pak pojedeme po těch jednotlivých pozměňovacích návrzích. Já poprosím, kolegyně, kolegové, o klid. Přečtu mezitím jednu omluvu, ať máme tady čistý stůl: Vlastimil Válek od 12.25 z osobních důvodů. A paní poslankyně, prosím.
Poslankyně Renata Vesecká: Pokud se týká hlasovací procedury, tak každý z poslanců ji měl podrobně k dispozici se sněmovním tiskem 72, takže se domnívám, že není třeba jednotlivě číst. Pokud samozřejmě je zájem, přečtu jednotlivé... Je zájem, dobře.
Takže pokud se týká hlasovací procedury, tak nejprve bychom hlasovali, protože nejsou tedy návrhy úprav podle § 95 odst. 2, které by byly předneseny ve třetím čtení, takže bychom nejprve hlasovali návrh A, dále návrh B, návrh D. V případě, že by došlo k přijetí D, se stane nehlasovatelným H1. Pokud bychom hlasovali o H1, je samozřejmě toto nehlasovatelné, pokud by bylo přijato D. Dále bychom hlasovali návrh E1, E2, E3, E4, návrh E5. A hlasování o návrhu E5 vede pak k nehlasovatelnosti totožného návrhu pod I(římská jedna), pardon I. Návrh I je nehlasovatelný, pokud bylo hlasováno o E5. Dále bychom hlasovali o návrhu E6, G1, návrh G2. A v případě, že G2 se stane nehlasovatelným, potom E7, bod 19, který se týká § 102 odst. 3. Dále pokud se týká hlasování, zde je návrh tedy E7, bod 18, který se týká § 101 odst. 4. Dále pak návrh je E7, bod 19, který se týká § 102 odst. 3, ale bylo by to samozřejmě nehlasovatelné, pokud by bylo přijato G2. ***
