Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.10 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Od samého začátku říkáme jednu jedinou věc. Neříkáme, že se jednací řád nesmí a nemá měnit. Neříkáme, že dnešní pravidla jsou dokonalá. Neříkáme ani to, že každá změna obsažená v této novele je špatná. Říkáme něco mnohem jednoduššího. Jestli chceme měnit pravidla parlamentní soutěže, udělejme to až od nového volebního období. To nakonec dlouhá léta, ne-li desetiletí, říká i předkladatel tohoto návrhu Radek Vondráček. Změna jednacího řádu, ale až pro novou Sněmovnu. Ať podle těch nových pravidel vznikne a funguje nová Poslanecká Sněmovna. Ať všichni předem vědí, podle jakých pravidel budou příští čtyři roky vykonávat svůj mandát.
To není žádný radikální požadavek, natož aby to byla obstrukce. To je obyčejná férovost. Položme si jednoduchou otázku. Kdyby tato novela byla předložena s tím, že začne platit až po příštích volbách, vedli bychom dnes vůbec tuto debatu? Já jsem přesvědčen, že ne v takové míře. Protože skutečný spor není o tom, jestli má být řečnická doba delší nebo kratší. Skutečný spor je o tom, že se pravidla mají změnit ještě během probíhajícího volebního období. A právě to považuji za nepřijatelné. Pravidla se nemění během hry. To platí ve sportu, v podnikání, to platí u soudů. A mělo by to platit i tady, protože parlament má jít příkladem.
A dovolte mi ještě jednu otázku. Proč právě teď? Proč je tak důležité, aby tato novela začala platit okamžitě? Co je ten skutečný důvod? Protože před námi neleží běžné zákony. Před námi leží jedny z nejzásadnějších legislativních sporů tohoto volebního období. Před námi je novela o médiích veřejné služby, novela, o které jsme opakovaně říkali, že představuje zásadní ohrožení jejich nezávislosti tím, že mění způsob jejich financování a otvírá prostor pro závislost na aktuální politické většině. Před námi jsou další návrhy, u kterých jsme varovali před oslabováním principů právního státu. Před námi jsou zákony s významnými dopady na veřejné finance, u nichž jsme opakovaně říkali, že povedou k dalšímu zadlužování země a že přenesou účet za dnešní rozhodnutí na budoucí generace.
Na těchto věcech se jednoznačně neshodneme. My v opozici to vnímáme jako ohrožení samotné podstaty demokratické společnosti, ohrožení fungování právního státu, ohrožení pravidel, která platí stejně pro všechny, včetně čelních představitelů vlády. A v neposlední řadě i ohrožení zdraví veřejných financí. Proč právě dnes dobrovolně oslabujeme možnosti parlamentní opozice? Proč právě před projednáváním těchto zákonů, když jsme přesvědčeni, že nás čekají jedny z nejdůležitějších debat tohoto volebního období? Proč si sami bereme z rukou nástroje, které nám umožňují tyto návrhy důkladně diskutovat a kontrolovat? Tomu opravdu nerozumím.
A teď mi dovolte obrátit se především na kolegyně a kolegy z opozičních lavic, ale samozřejmě i na ty koaliční. Nemusíme mít vždy stejné názory, nemusíme hlasovat stejně, nemusíme se shodnout na přístupu k hospodářské politice, na sociálních otázkách. Ale měli bychom se shodnout na jedné věci. Na tom, že opozice nesmí dobrovolně oslabovat vlastní schopnost vykonávat svou ústavní roli. Práva opozice nejsou privilegiem opozice, jsou pojistkou demokracie. Nechrání poslance, chrání občany. Chrání jejich právo, aby zazněl i menšinový názor. Chrání jejich právo, aby vláda nebyla bez kontroly. Chrání jejich právo, aby o zásadních zákonech proběhla skutečná parlamentní debata. To není právo opozice. To je právo veřejnosti.
Možná řeknete, že jde jen o několik procesních změn. Jenže právě tak bývají demokratické instituce oslabovány nejčastěji. Ne jedním dramatickým rozhodnutím, ale sérií drobných kroků. Jednou se zkrátí prostor pro debatu, podruhé se omezí některé procesní právo, potřetí se změní jiné pravidlo. Každý jednotlivý krok se může zdát nevýznamný, ale jejich souhrn může změnit charakter parlamentní demokracie. A právě proto bychom měli být opatrní.
Každá vláda jednou skončí, opozice se mnohdy stane vládou. A téměř každá dnešní vládní strana sama v minulosti využila všech práv, které dnes omezujeme. To není výčitka. To je jenom připomenutí. Pravidla nemají být psána pro dnešní vládu ani pro dnešní opozici. Mají být psána pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. A ta tady bude dlouho po nás všech.
Náš pozměňovací návrh, který tady představili mí kolegové, nikoho neomezuje, nikomu nebrání jednací řád změnit, neříká, že změny nesmějí nastat. Říká jediné: jestli jsme přesvědčeni, že tuto novelu předkládáme kvůli lepšímu fungování parlamentu, pak nebude problém, aby začala platit až od nového volebního období.
Pak podle ní budou fungovat všichni stejně. Bez výhod, bez nevýhod. Bez podezření, že byla přijata kvůli tomuto volebnímu období. Pokud ale trváte na tom, že musí začít platit okamžitě, pak sami otevíráte otázku, zda skutečně měníte pravidla kvůli moderní Sněmovně, nebo kvůli zákonům, které chcete v příštích měsících projednat za jednodušších podmínek a za každou cenu. A to je otázka, na kterou by měla zaznít přesvědčivá odpověď.
Dovolte mi úplně poslední poznámku. Za několik let už tady možná většina z nás nebude sedět. Přijdou jiní poslanci, jiné vlády, jiné opozice. Ale jednací řád zůstane. A jednou se možná i dnešní vládní poslanci ocitnou v opozici. Právě proto bychom dnes neměli rozhodovat podle toho, kde právě sedíme. Měli bychom rozhodovat podle toho, jaká pravidla bychom považovali za spravedlivá i tehdy, kdybychom po příštích volbách seděli v opačných rolích. To je skutečný test demokratické politické kultury.
Proto vás všechny žádám o jediné. Podpořte náš pozměňovací návrh, který odkládá účinnost. Změňme jednací řád, pokud si myslíme, že je to správné, ale změňme jej správným způsobem, změňme jej férově, změňme jej až od nového volebního období, protože pravidla demokratické soutěže se nemají měnit uprostřed hry. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane předsedo. A ještě s přednostním právem mě požádal o vystoupení předseda klubu ODS Marek Benda. Než sem přijde, přečtu jednu omluvu. Jan Papajanovský od 12 hodin – z pracovních důvodů. Máte slovo, pane předsedo. A já poprosím o klid. ***
