Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.00 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
A teď tedy zpátky k tomu Jednacímu řádu Poslanecké sněmovny.
Tak co já vidím, je, že tady ten návrh, který je společným návrhem ANO, SPD, Motoristů sobě a ODS, se nějakým způsobem jako snaží vykročit nějakým směrem. Nicméně bohužel, bohužel je tak asi jako jenom 25procentní. Prostě je tak zhruba čtvrtinový k tomu, co by se vlastně mělo dohromady tady řešit.
První věc, co by se měla řešit jednoznačně, je ta předvídatelnost jednání. Ta předvídatelnost jednání, to znamená, kdy Sněmovna třeba skončí ten daný den. Tak to je věc naprosto zásadní, která ovlivňuje nejenom životy poslanců a poslankyň, ale také životy zaměstnanců Sněmovny. Bohužel z tohohle tady teď vzniká ten problém, že prostě ta Sněmovna potom není přívětivá vůči pečujícím osobám, není přívětivá vůči rodičům na rodičovské dovolené, a to je ten velký problém, který by měl být změněn. Bohužel tenhleten návrh to neřeší. Bohužel neřeší. Je to promarněná šance.
Druhá věc, která by se měla odrážet v takovém návrhu, když se bavíme o zefektivnění fungování Sněmovny, tak by se tam docela určitě mělo projevit i něco, co se týká třeba lepší kontroly vlády ze strany Sněmovny. My tam konkrétně máme ten návrh na ty interpelace, že by tedy byli ministři více motivovaní k tomu chodit na ty interpelace. Nemyslím si, že ty parametry jsou nějak přemrštěné. Prostě říkáme, když ten dotyčný bude mít absenci větší než těch 40 procent v průběhu pololetí, no, tak bude mít jeden měsíc, jeden jediný měsíc, sníženou tu výplatu o 20 procent, jo? Nepřijde mi to nějak přemrštěné z hlediska toho, že většina lidí musí chodit do práce jako ze 100 procent, nejenom z těch 60, jak my to tady máme, řekl bych, velice tolerantně navržené. A kdyby náhodou do té práce nechodili, tak rozhodně jim nehrozí pouze krácení o 20 procent výplaty za jeden měsíc. Nicméně zatím to tedy nevypadá, že by tento návrh prošel, to znamená, že by se zlepšila ta kontrola vlády tímhletím způsobem aspoň.
Nebo by tam mohl být nějaký jiný způsob, jak zlepšit tu kontrolu vlády. Ale bohužel tohleto tam prostě vůbec není, úplně to tam chybí. Přitom si myslím, že není potřeba vymýšlet znovu kolo. Je možné se podívat na ty modely, který fungují v zahraničí, ať už je to ten německý model, kde je poměrně vysoká váha na veto těch klubů, nebo modely z Velké Británie, kde se funguje například na principu nestranného speakera, eventuálně je tam možnost třeba fungovat v režimu, v jakém fungují v USA v Senátu, to znamená, ten uzávěr debaty, ale ke kterému potřebujete víc než 50 procent podpory. Ty modely tady prostě jsou, jo? Nebo model Evropského parlamentu nebo i evropského výboru regionů, kde to funguje na ty de facto fixní sloty, můžeme stanovovat ten speaking time podle třeba velikosti frakce nebo tedy tady klubů. Těch modelů je mnoho. Bohužel my se nevydáváme vlastně žádným z nich, hledáme tady jakousi vlastní českou cestu. Nemyslím si, že to je úplně rozumné.
No, a poslední věc, co tam chybí, je ten alkohol. Tedy chybí jeho regulace. Ten problém je naopak v tom, že on nechybí tady. Protože v momentě, kdy tady opět chybějící Radek Vondráček v roli tehdejšího předsedy Sněmovny, tuším, v roce 2018 zrušil i ten zákaz prodeje alkoholických nápojů tady v těch restauracích v době jednání Sněmovny, tak bohužel tím tady padla poslední regulace alkoholu, která tady vůbec byla, což mi přijde jako škoda. My bychom tady měli jít příkladem. V momentě, kdy tady statistiky ukazují, že v České republice zemře ročně 7 000 lidí na zdravotní důsledky související s alkoholem, tak si myslím, že to je problém, který by bylo vhodné řešit aspoň nějakou symbolickou cestou. Bohužel nic z toho se nekoná. Místo toho tato Sněmovna si každý rok vybere sněmovní víno v rámci výjezdního zasedání na jižní Moravu, máme tady obchody nebo tedy stravovací zařízení, které nám nabízejí alkohol i v době jednání Sněmovny, kromě toho se alkohol objednává i na sekretariáty například u místopředsedů Sněmovny nebo předsedy Sněmovny, a tímto způsobem my jdeme národu příkladem. Tak já si nemyslím, že tohleto je příklad dobrý.
A opět je mrzuté, že tohleto není vzato přímo do toho základu, o kterém my tady budeme hlasovat. Je tady jenom nějaký pozměňovák, který je velice otázkou, jestli tedy projde. A navíc ano, je tam spousta problémů, že směřuje spíš k tomu symbolickému řešení, ne řešení faktickému, protože neomezuje prodej těch alkoholických nápojů v době jednání Sněmovny, neřeší se otázka toho testování, že je nějaká povinnost třeba podrobit se na výzvu, tak jak to je v zákoníku práce, podrobit se na výzvu zaměstnavatele té kontrole. Tak to tam bohužel také chybí.
To znamená, bohužel, tento návrh ANO, SPD, Motoristů sobě a ODS je jedním z dalších, který zapadá do dlouhé řady promarněných příležitostí, kdy my jsme měli možnost něco udělat lépe, ale bohužel dopadá to opět jako obvykle. Děkuji.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Jako místopředseda Sněmovny musím říct, že nemám žádnou flašku alkoholu, tak to tady hlásím na mikrofon, nikde ve skříni.
S přednostním právem Jan Jakob. Máte slovo, pane předsedo.
Poslanec Jan Jakob: Vážený pane předsedající... Taky vás rád vidím, kolego Vondráčku. (S úsměvem k procházejícímu kolem řečniště poslanci Radku Vondráčkovi.) Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, na závěr této rozpravy už nechci mluvit o třeba omezení řečnických práv, nechci mluvit o faktických poznámkách ani o ostatních ustanoveních jednacího řádu. Dokonce ani nechci navázat na vášnivou diskusi o alkoholu. To všechno už tady zaznělo.
Chtěl bych mluvit o něčem důležitějším – o důvěře, o pravidlech a o odpovědnosti, kterou dnes neseme. Protože dnes nerozhodujeme jen o změně jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Dnes rozhodujeme o tom, jakým způsobem budeme jako Parlament přistupovat k pravidlům vlastní demokracie. A právě proto jsem přesvědčen, že tato debata dalece přesahuje samotný text novely.
Demokracie totiž nestojí jen na tom, že jednou za čtyři roky proběhnou volby. Demokracie stojí především na důvěře v pravidla, na pravidlech, která platí stejně pro všechny. Na pravidlech, která nejsou měněna podle toho, kdo má právě většinu. Na pravidlech, která respektují nejen právo většiny rozhodovat, ale také právo menšiny kontrolovat. Právě v tom spočívá podstata parlamentní demokracie.
Ano, většina rozhoduje, ale menšina musí mít možnost být slyšena. Protože opozice není překážkou demokracie. Opozice je její součást. ***
