Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.50 hodin)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče ještě se v této chvíli přihlásil do diskuse do obecné rozpravy Libor Vondráček. Máte slovo, pane poslanče?
Poslanec Libor Vondráček: Děkuji, pane předsedající. V tomto čtení se k tomuto tisku nevyjádřil nikdo z našeho klubu, a přestože formálně nejdu se stanoviskem klubu, tak bych za náš klub rád poděkoval za to, že jsme prošli třemi čteními tohoto tisku. Já jsem tady v předchozích obdobích nebyl, takže nejsem zatížen tím, co se tady dělo, ale jsem přesvědčen, že pokud se na nás dívají občané, pokud se na nás dívají voliči a diskuse, která probíhá o programu, tedy o věcech, které často nejsou opravdu na pořadu jednání, trvá hodiny a končí v průměru někdy okolo půl sedmé večer, tak že tomu nerozumí a jsou moc rádi, že my teď přijmeme změnu jednacího řádu tak, že diskuse o programu bude výrazně kratší, a o to větší prostor bude pro to, abychom diskutovali o konkrétních návrzích, o to větší prostor bude pro to, abychom pečlivě vedli debatu o tom, o čem se hlasuje, a ne o tom, o čem všichni moc dobře vědí, že se stejně hlasovat nebude.
Chtěl bych poděkovat svému ctěnému kolegovi, prostřednictvím pana předsedajícího, Radku Vondráčkovi, který si myslím, že od začátku vedl diskusi i s opozicí v rámci projednávání změny jednacího řádu, a zároveň chci říct, že jsem byl osloven paní místopředsedkyní Barborou Urbanovou, abychom se na toto téma bavili dál jako stálá komise pro ústavu a parlamentní procedury. K tomu budeme zaštiťovat nebo zaštiťujeme veřejné projednávání, takže určitě bude to veřejné slyšení nebo nějaký seminář, určitě bude něčím, kde ta diskuse bude probíhat, ale v tuto chvíli jsem velmi rád, že alespoň v rámci toho pořadu schůze bude jednací řád zásadním způsobem měnit pravidla hry, a za náš poslanecký klub určitě vyslovuji podporu změně jednacího řádu a těším se na to, až bude změna jednacího řádu platit, tak že hlasování o pořadu schůze bude na programu o moc dřív než v těch posledních týdnech a měsících, kdy jsem tady ve Sněmovně byl přítomen a kdy mi to opravdu nepřipadalo jako úplně plodná diskuse. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku. Poprosím paní poslankyni Helenu Langšádlovou. Vaše dvě minuty.
Poslankyně Helena Langšádlová: Dobrý den, dámy a pánové. Dovolte i mně, abych se krátce vyjádřila k projednávanému zákonu. Jsem tady páté volební období, ano, a situace se zhoršuje. Nejsem však přesvědčena, že to můžeme změnit tím, že změníme zákon. Zkrátka musíme změnit naše vzájemné chování.
A co se týče toho, proč já nemohu podpořit tento zákon. Právě proto, že jsem tady již poměrně dlouho, tak mohu posoudit, že žel tato vláda, tato vládní koalice podlamuje principy demokracie toho, na čem náš stát stojí. Jde proti vládě práva. Není tady rovnost před zákonem. Vidíme to například na zákoně o střetu zájmů. Podtrhává mnohé instituce, jako je právě třeba postavení úředníků. Takto bych mohla pokračovat. My opravdu nechráníme již instituce tak, jak bychom měli, a v neposlední řadě – a velice mi na tom záleží – je tady ohrožena nezávislost veřejnoprávních médií. A to je také důvodem, proč já nemohu tento návrh zákona podpořit. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji a ještě mě o slovo požádal předseda Pirátů Zdeněk Hřib. Omlouvám se, svolával jsem vás, když hovořil poslední řečník. Vynuluju. (Zrušeny stopky na tabuli.) Máte slovo.
Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěl bych ještě tady závěrem něco říct. Já vím, že občas mi tady vytýkáte, že sem tahám tu Prahu, že sem tahám to, jak to funguje na zastupitelstvu. Jo, jo! Ale myslím si, že v některých ohledech by si Sněmovna mohla vzít příklad z pražského zastupitelstva, a to zejména ve dvou rovinách.
Za prvé, v rovině efektivity jednání. Představte si, že my na tom zastupitelstvu – sice, uznávám – jednáme dlouho do noci, jenomže na konci dne, v konečném důsledku je v drtivé většině tedy schválena, ale rozhodně projednána třeba stovka bodů, která se tam prostě projedná a schválí. OK, uznávám, že kdybych to měl dělit tedy třemi čteními tady, tak by ten počet reálně byl vlastně menší toho, co se udělá, bylo by to třeba tak 33 bodů nebo tak nějak, ale prostě ta efektivita by stále byla velice vysoká. A není to fakt tím, že bychom tam třeba neměli interpelace. Interpelace tam máme, bývají občas hodně divoké. Jsou to nejenom interpelace zastupitelů vůči radě, jsou tam i interpelace ze strany například občanů, případně občas zástupců městských částí. Ještě navíc tam bývá často nějaký napevno zařazený bod, který se týká petice. Myslím, že rekord jsme měli minule. To byly myslím snad 4 petice nebo 3 body petic zařazené na jeden den, a přesto všechny ty body, co jsou na programu, se projednají, prakticky nic nepřepadne přes okraj. Občas někdy, OK, uznávám, že je tam nějaká výjimka, kdy se v té debatě dospěje k tomu, že možná by bylo lepší si k tomu ještě sednout ke stolu a vymyslet nějaké řešení, které bude přijato konsenzuálně, to jako asi ano, ale v zásadě skutečně ta efektivita je prostě mnohem, mnohem vyšší.
Mimochodem zajímavé je, že my tam vlastně nemáme žádné omezení na délku projevů. Na některých městských částech to mají, ale jinak to tam prakticky není. Je tam nějaké omezení v rovině diskuse u programu, to uznávám, tam je nutné se vymáčknout v nějakém časovém limitu, ale jinak prakticky tam ten časový limit není, kromě tedy interpelací ještě možná. Ale jinak ten časový limit tam prakticky není, a přesto stále to jednání je mnohem, mnohem efektivnější než zde. Takže to je možná návrh k zamyšlení.
A ještě jedna věc je tam taková zajímavá, z čeho bychom si tady na té celostátní úrovni mohli vzít příklad. Ale možná to je věc, kde bychom si mohli vzít příklad z prakticky jakéhokoliv krajského nebo městského nebo obecního zastupitelstva. Představte si, že my tam schvalujeme rozpočty, které jsou vyrovnané, a představte si, že díky tomu, že máme konzervativní odhady daňových příjmů, tak nakonec skončíme v plusu pravidelně. A díky tomu neděláme dluhy, a naopak šetříme na ty velké investice, jako je třeba metro D nebo do budoucna asi i ten městský okruh, kde to vypadá, že nám stát asi nic moc na to nepřispěje, což je normální. Ta jako to dřív bylo i normální, že jste si jako šetřili, a potom jste si něco koupili. Ano? Třeba dětem se to často takhle jako říká, že si mají dělat pokladničku, tam si spořit ty penízky a potom si koupí tu hračku, až na to mají. Opravdu velice málo rodičů k tomu přistupuje tak, že by jako dali tomu dítěti úvěr a to dítě by to potom zpětně splácelo. Asi proto, že to rodiče obvykle nepovažují za vyloženě správnou cestu k výchově k finanční gramotnosti. Bohužel náš stát tímto funguje, nicméně ty municipality, stejně jako regionální, vyšší územně samosprávní celky, kraje, prostě takhle nefungují. Prostě si musí naspořit na to, aby na ty investice měly.
Tak to je takový krátký exkurs k tomu, proč si myslím, že přece jenom bychom si mohli vzít příklad tady v tomhle případě například z pražského zastupitelstva, ale klidně i z nějakého jiného krajského nebo místního zastupitelstva. ***
