Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuju za dodržení času. V této chvíli jsou faktické poznámky vyčerpány, takže s přednostním právem pozvu pana Václava Pláteníka a než sem přijde, tak přečtu jednu omluvu: Pavel Karpíšek celý jednací den ze zdravotních důvodů. Vám to tady vynuluju, pane poslanče. A máte slovo.

Poslanec Václav Pláteník: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážení členové vlády, dámy a pánové, já jsem využil přednostního práva, které mám tu čest používat dneska, protože zastupuju našeho předsedu Mariana Jurečku a budu tady hovořit o pozměňovacích návrzích, který on nebo za náš klub přidal k návrhu na změnu jednacího řádu. Nicméně bylo mi to tedy k ničemu to přednostní právo, jo. Chtěl bych se tady ještě ve dvou věcech vyjádřit k té probíhající diskusi, protože poslouchat se to nedalo, tak jsem našel aspoň pár zajímavých věcí. Možná vás s tím taky třeba pobavím nebo zaujmu. Dvě zajímavosti. Zajímavost číslo 1. Skutečně podle zákoníku práce § 106 může vedoucí zaměstnanec přikázat nebo nařídit podřízenému, aby se podřídil dechové zkoušce. Tím pochopitelně se liší případný návrh od Starostů. Ovšem zákoník práce počítá i s výjimkami. Zaměstnanci pracující v nepříznivých mikroklimatických podmínkách. Tito zaměstnanci mohou používat takzvaný ochranný nápoj, kde se cca jedno procento alkoholu toleruje. Takže na zvážení, zda by třeba pan místopředseda neměl poprosit Krajskou hygienickou stanici hlavního města Prahy, aby nekategorizovala Poslaneckou sněmovnu, zdali tady nepracujeme v nepříznivých mikroklimatických podmínkách.

Zajímavost číslo 2. (Poslankyně Rázga se hlasitě směje.) Já jsem tady hledal, jak regulují alkohol ostatní parlamenty a skutečně pochopitelně Česká republika není jediná země, kde se to řeší, ale našel jsem jeden parlament, kde dokonce je pití alkoholu povoleno. Je to Velká Británie, kdy skutečně platí historické pravidlo, kdy si ministr financí, respektive ten rozpočtový kancléř Chancellor of the Exchequer, může připít při takzvaném Budget Day, což je den, kdy se schvaluje rozpočet. Je to tradice, která tam funguje několik set let.

Nedodržuje se, ministři financí tam připíjí vodou. Poslední, kdo si takhle připíjel, byl podle všeho Gordon Brown. Ale je to výjimka, kterou kdyby někdo chtěl třeba se inspirovat zase jinou tradicí, tak by tady paní doktorka Schillerová mohla v září nebo kdy to bude tady se načítat, připíjet, dokonce si můžete na internetu najít seznam oblíbených drinků, kteří tito ministři financí v Anglii pijí. Tak abyste viděli, co jsem dělal během těch faktických poznámek.

Teďka bych se chtěl vyjádřit ke dvěma návrhům za náš poslanecký klub. Začnu velkým poděkováním vládní koalici za to, že splnila svůj slib a pustila se skutečně do změn jednacího řádu. Zaznamenali jsme se to od začátku, do těch diskusí jsme se zapojili, děkujeme těm za vyslyšení některých připomínek, byť tedy ne všech, ale bereme to jako dodržený slib a ten proces jako takový vnímáme. Nicméně konstatujeme, že je to minimalistická varianta. Myslíme si, že před námi je mnohem, mnohem víc možností, jak jednací řád upravit, zlepšit. Malá glosa. Možná někteří z vás si vybaví nebo si pamatují významného předsedu lidovecké politiky Jana Kasala. Říkal, že ten řád funguje přes 20 let. Zhoršil se ten řád, nebo ty lidi tady. To nechávám otevřené.

Za nás nebo za mě osobně kdybych si měl vybrat, ale tu možnost nemám, taky bych byl pro účinnost až od příštího volebního období, ale beru prostě fakt, že taková nálada nebo taková vůle vládní koalice není. Teď k těm konkrétním věcem. Dva pozměňovací návrhy, které předkládal pan kolega Jurečka, protože považuji je za rozumné, aby jednací řád reflektoval nejen efektivitu práce Sněmovny, ale i elementární ohled na to, jak funguje běžný život lidí i nás samotných jako poslanců, poslankyň, zaměstnanců Sněmovny a všech, co se na jejím chodu podílí. Návrh spočívá ve vyloučení prvního a posledního školního dne a dnů podzimních pololetních prázdnin z jednacích dnů pléna. Není to žádný exotický rozmar. Jde o dny, kdy naprostá většina poslanců, zaměstnanců a dalších mají nějakou nezastupitelnou povinnost. Sněmovna by neměla nutit zákonodárce, aby si vybírali mezi účastí na hlasování a například doprovázením dětí. A s tím jsme se inspirovali taky někde v zahraničí a vidíme mimochodem třeba na omluvách, že samozřejmě ta realita k tomu přispívá.

Předvídatelnost harmonogramu je navíc hodnotou sama o sobě. Umožňuje lepší plánování jak poslancům, tak kanceláři Sněmovny. Nijak neomezuje možnost projednat cokoliv naléhavého mimo tyto vyjmenované dny. Chci zdůraznit, že návrh nijak nebrání svolání schůze v případné skutečné naléhavosti. Ustanovení o mimořádných schůzích na žádost jedné pětiny poslanců zůstává nedotčeno. Tedy jde pouze o to, abychom si jako instituce sami stanovili rozumná pravidla pro běžný provoz, nikoliv o oslabení naší schopnosti reagovat na cokoliv, co si vyžádá okamžité jednání. Někdo by mohl namítnout, že jde o formalitu, která do zákona nepatří a měla by zůstat věcí harmonogramu schváleného organizačním výborem. Domnívám se ale, že zkušenosti ukazují, že spoléhat se na dobrou vůli vzájemnou často nestačí, protože se jí nedostává a proto dává smysl zakotvit tato pravidla přímo v jednacím řádu, proto o to usilujeme.

Druhý návrh, který se týká ochrany pravidelných čtvrtečních interpelací před souběžně nebo účelově svolávanými mimořádnými schůzemi, míří k jádru problémů, který tu v posledních letech opakovaně řešíme. Interpelace jsou jedním z mála nástrojů, kterými Sněmovna reálně kontroluje výkonnou moc. A pokud by šlo tento čas systematicky vyprazdňovat svoláváním mimořádných schůzí fakticky bychom oslabili kontrolní funkci pléna, aniž bychom to museli otevřeně přiznávat v textu zákona. Zkušenost ukazuje, že právě tento typ obcházení pravidel a tady vůbec nikomu nic nevyčítám, byť jsem tady minulé období nebyl, je to prostě špatná praxe, která by se dělat prostě neměla. Právě tento typ obcházení pravidel bývá nejméně viditelným navenek a přitom nejúčinněji likviduje smysl kontrolního mechanismu, který si veřejnost interpelacemi spojuje. Nejde přitom o nástroj namířený proti kterékoliv konkrétní vládě.

Tato ochrana by platila bez ohledu na to, kdo právě vládne, kdo je v opozici. A právě to je podstatné. Ochrana tohoto času není formalitou, ale obranou principu, na kterém stojí odpovědnost vlády vůči Sněmovně. Buď rezignujeme na obranu takových procesních záruk. Je to jen proto, že se to zrovna politicky nehodí nebo je to taktické, té či oné straně oslabujeme naší instituci jako celek, a to bez ohledu na to, kdo je momentálně u moci.

Dovoluji si vás proto poprosit o podporu nebo alespoň zvážení těchto pozměňovacích návrhů. Nejde o úlevu, nejde o obcházení. Je to spíš o zase jeden střípek té modernizaci fungování naší instituce. Věřím, že právě tato kombinace ohledu na reálný život a obrany institucionálních záruk by měla najít podporu napříč našimi politickými kluby, protože nejde o otázku koalice versus opozice, ale o otázku jak chceme, aby tato Sněmovna fungovala i za dalších 10 nebo 20 let. Děkuji pěkně.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane poslanče. Poprosím kolegy v levé části o ztišení, už to tady zbytečně hučí nebo já už vás budu jmenovat, jestli mě budete ignorovat. Tak v této chvíli je na řadě pan poslanec, ne? Aha. Takže Ondřej Matěj Havel ruší. Takže Marek Výborný. A já pak poprosím tedy organizační, aby smazala po dohodě Václava Pláteníka. Je to tak? On je tam v tom seznamu, takže on vystoupil teď. Děkuji a Marek Výborný má slovo.

Poslanec Marek Výborný: Děkuju, vážený pane místopředsedo. Vážení páni ministři, kolegyně, kolegové, rád bych vystoupil za sebe a za poslanecký klub KDU-ČSL i jako garant této předlohy. Dovolím si pár širších komentářů k těm návrhům, o kterých tady hovořil kolega Pláteník. Asi nebudu opakovat ty věcné obsahy těch pozměňovacích návrhů, ale maličko něco k nim také říci chci. Já v každém případě na začátek chci poděkovat i vládnoucí koalici a panu předkladateli Radku Vondráčkovi za to, že se vedla nějaká i pracovní debata, diskuse nad novelou jednacího řádu. Je možná skoro, skoro překvapivé, že se povedlo dostat se k nějaké elementární shodě na některých bodech a tématech. To jednání bylo, řekněme, nakonec poměrně konstruktivní a byli jsme schopni se vzájemně dohodnout na tom, co má být předmětem této minimalistické změny jednacího řádu. Já se určitě hlásím k těm, kteří s iniciativou Moderní sněmovna nejenom byli v kontaktu, ale také usilovali o to i na základě té zkušenosti z předchozích dvou volebních období, zvláště z toho minulého, že jednací řád je potřeba změnit a upravit. ***