Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.20 hodin)
(pokračuje Marek Výborný)
Já si dokonce myslím, že to, co tady dnes pravděpodobně budeme hlasovat, je změna spíše kosmetická než nějaká zásadní a že jednací řád by si zasloužil daleko hlubší změny. Vítám i to, co zaznělo, tuším, na posledním jednání zástupců poslaneckých klubů, že by v návaznosti na tuto novelu jednacího řádu měla vzniknout pracovní skupina napříč Sněmovnou, kde bychom se měli bavit o úplně novém kodexu, úplně novém jednacím řádu. Že skutečně po těch 30 letech je na místě se podívat na zkušenosti z této Sněmovny. Je na místě také reflektovat zkušenosti s jednacími řády z jiných zemí, jiných parlamentů, a pokusit se nalézt nějaký konsenzus v této věci.
Mimochodem, součástí pozměňovacích návrhů je i návrh kolegy Petra Hladíka z našeho poslaneckého klubu, který, pokud by nebyl přijat, je přesně jedním z těch námětů pro tuto debatu směrem do budoucnosti. Protože on se inspiruje ve Velké Británii – ty question time – kde je možné reagovat na to, co dnes se bohužel často stává třeba součástí debaty, diskuse, o programu schůze, kam to fakticky reálně nepatří, ale ten čas je tímto nahrazován. Tak kdybychom tomuto dokázali dát nějaký řád, disciplínu, pořádek, tak si myslím, že to bude zcela na místě.
Dovolte mi říci, že náš poslanecký klub určitě podpoří dva návrhy, které se týkají názvů výborů této Sněmovny, nakonec jak se na tom shodli členové těchto výborů. To si myslím, že je vcelku logické.
Pokud jde o samotné meritum, to znamená jednací řád. Jsem rád, že jsme se dokázali nakonec shodnout na tom, že faktické poznámky – věřím, že to tak bude také v tom výsledném hlasování, že k tomu bude přistoupeno – nemají být omezovány. Myslím, že jsme byli nakonec svědky i teď možná při rozpravě toho, že právě v těch faktických poznámkách jsme – někdy více věcně, někdy méně věcně, to záleží samozřejmě na každém z ctihodných poslanců a poslankyň – schopni reagovat na to, co je probíráno a co je diskutováno. Myslím si, že tohleto je důležitá součást toho, k čemu slouží parlament – diskuse parla.
Čili, toto je dobře, že nakonec předkladatelé zvážili a omezovat nebudou, byť rozumím tomu, že mohou nastat situace, kdy faktické poznámky zneužívány býti mohou. Ale myslím si, že k tomu, jakým způsobem obstruovat, jsou tady daleko silnější a pádnější nástroje než poměrně časem omezené faktické poznámky.
Co určitě bylo na místě, bylo vypuštění ustanovení, které vytvářelo mně ne zcela pochopitelné privilegium pro předsedu Sněmovny. Teď odhlížím od současného pana předsedy. Ono by to platilo samozřejmě pro kohokoliv dalšího, předsedu či předsedkyni. Myslím si, že tohleto je skutečně věc, která je zbytná. Nevím úplně, jak se tam dostala a jsem rád, že tady na tom také shoda je, že to nebude součástí jednacího řádu.
Co považuju za důležité a co je vlastně v těle samotného zákona, respektive té novely, je úprava § 63. Pokud čtete občas nálezy Ústavního soudu, zvláště z minulého volebního období, tak nám opakovaně bylo Ústavním soudem vytýkáno, že jednací řád sice Sněmovna tedy nerespektovala, byť ta síla nerespektování nevedla nakonec k tomu, že ty zákony, až na některé výjimky, by byly Ústavním soudem rušeny.
Ale ten § 63, který hovoří vlastně o předčasném ukončení rozpravy ve třetím čtení v situaci, kdy ještě nevystoupili všichni přihlášení poslanci či poslankyně, tak samozřejmě je velmi krajním nástrojem sněmovní většiny. Je využívána, byla využívána, pravděpodobně bude využívána. Právě proto, že se zpřesní znění § 63, tak bychom se mohli – uvidíme, jak na to zareaguje Ústavní soud – vyvarovat opakovanému konstatování, že Sněmovna nerespektuje zákon, nerespektuje svůj vlastní jednací řád. Věřím, že to, k čemu jsme dospěli – tady to byla skutečně velmi složitá interpretační záležitost – tak by mohlo také vést k tomu, že bude Sněmovna i do budoucna jednat v souladu s vlastním jednacím řádem.
Jinak nechci tady probíhat všechny potom jednotlivé pozměňovací návrhy. Vůbec se nebudu vyjadřovat k tomu, co tady trošku nepochopitelně z mého pohledu je hlavní částí dnešní rozpravy. Myslím si, že o to úplně v jednacím řádu nejde a určitě ne na prvním místě.
Připomenu pozměňovací návrhy, o kterých hovořil kolega Pláteník z pera Mariana Jurečky. Myslím si, že by bylo na místě, abychom v rámci také připomenutí toho, že řada z nás jsou kolegyně poslankyně, maminky svých dětí, kolegové poslanci, tátové, kteří v některých okamžicích, jako je třeba začátek školního roku nebo naopak konec školního roku, by skutečně měli na prvním místě plnit své rodičovské povinnosti.
Myslím, že tohleto není něco, co by omezilo nebo zkrátilo legislativní proces nebo bylo nějakým krokem, který by mohl jakýmkoliv negativním způsobem se projevit v práci Sněmovny či parlamentu. Je to tam schválně oddělené. Jsou to dva samostatné pozměňovací návrhy. Můžete zvážit, zda se to má týkat pouze termínů začátku a konce školního roku, nebo zda se do toho mají zařadit i podzimní, respektive pololetní prázdniny. Připomínám, že to jsou ty prázdniny, které se termínově shodují v rámci celé České republiky.
Návrh na to, aby nebylo možné svolávat mimořádné schůze na den, kdy podle jednacího řádu mají členové vlády odpovídat poslancům na dotazy na interpelace, považuju za vcelku logický. To není nějaká výhoda jedné nebo druhé skupiny. Všichni jsme jednou v opozici, jednou v koalici, ale je to vlastně vytvoření prostoru, abychom to, co je součástí Ústavy České republiky, čili právo poslance položit dotaz a povinnost ministra odpovědět, tak aby ten prostor tady skutečně býval.
Stávalo se – sebekriticky říkám – za minulé vlády, naší vlády, stává se to i za této vlády, že potom na čtvrtky bývají někdy svolávány mimořádné schůze, které tam fakticky nepatří. Je tam výjimka 121 podpisů, tuším, která umožňuje v případě skutečné nutnosti i toto opatření nerespektovat a na tento den mimořádnou schůzi svolat, ale nějaké omezení tam je a myslím si, že je v pořádku.
Čili, tolik za mě. My jsme jako poslanecký klub dlouze probírali stanovisko k jednacímu řádu jako takovému. Samozřejmě vnímáme i to, jakým způsobem tady probíhá parlamentní debata, diskuse, ten půlrok nebo tři čtvrtě roku od voleb. Nenaplňuje nás to nějakou radostí. Přístup je ze strany vládní opozice, pokud by samozřejmě byl schválen pozměňovací návrh, který odkládá účinnost jednacího řádu pro období od 1. července 2029, pak jsme připraveni návrh jako celek podpořit. V opačném případě spíše nikoliv. Děkuji.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji. (K řečnickému pultu přichází poslanec Berki.) Pane poslanče, v této chvíli mám tady jednu faktickou poznámku – Vít Rakušan. (Jedná se o omyl. Poslanec Berki zmáčkl špatné tlačítko.) Tak teď nevím. Takže Víta Rakušana odmažu, pane poslanče, a teď jste tedy vy.
Poslanec Jan Berki: Mea culpa, mea maxima culpa. Zmáčkl jsem čudlík u vedlejšího stolečku místo u svého. Omlouvám se za to. Vím, nesahat na cizí čudlíky. Pamatuju si, že to byla první informace, kterou jsem tady dostal, přesto už se mi to stalo podruhé.
Jenom jsem chtěl velmi podpořit to, co říkal pan předseda nebo zastupující tedy Marek Výborný právě v tom – znovu připomínám, že jeden z důvodů, proč změny v jednacím řádu, je, abychom právě vytvářeli lepší prostředí pro kloubení soukromého života s pracovním.
Jenom bych připomněl. Velmi často tu zmiňujeme rodiče, ale většina z nás je vlastně v sendvičové generaci. Tedy, není to jenom o péči o děti, ale je to právě o péči o naše rodiče, případně prarodiče. Byť chápu, že tam nejsou konkrétní dny, kdy je vedeme do školy a podobně, ale jenom jsem to chtěl připomenout, že i toto je věc, na kterou máme myslet.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. V této chvíli žádná faktická poznámka, takže na řadě je Ivan Bartoš. Potom zatím poslední přihlášený Jan Bartošek. ***
